Amazonův seriál Étoile, zaměřený na rivalitu baletních divadel a výměnu předních tanečníků, nabízí vtipný a poutavý pohled do světa klasického tance. Tento osmidílný seriál, dostupný na Prime Video od 24. dubna, představuje propracovanou choreografii v podobě PR strategie, která se stává motorem děje. Série je „úplně báječnou a vtipnou parodií na baletní tanečníky“, jak uvádí propagační materiály. Avšak za zdánlivě lehkým humorem a fascinujícím světem baletu se skrývá překvapivé spojení s historií studené války. Inspirace pro seriál je zřejmá: skutečná výměna baletních tanečníků mezi Spojenými státy a Sovětským svazem během studené války, která sama o sobě byla komplexní a geopoliticky nabitá událost.
Seriál Étoile se nezaměřuje pouze na rivalitu mezi baletními soubory, ale i na osobní příběhy a ambice tanečníků. Prostřednictvím humorných situací a satiry odhaluje napětí a intriky za kulisami prestižního baletního světa. Zatímco vnější prostředí je zalesklé a elegantní, pod povrchem se skrývají boje o moc, žárlivost a touha po slávě. Tato hra kontrastů a napětí mezi zdáním a skutečností je klíčovým prvkem seriálu a zajišťuje jeho přitažlivost pro diváky všech věkových kategorií.
Vztah mezi skutečnou výměnou baletních tanečníků během studené války a fiktivním příběhem v Étoile zůstává nejasný. Je však zřejmé, že tvůrci seriálu čerpali inspiraci z historického kontextu. Studená válka a souboj ideologických systémů se odrážejí v symbolu rivality mezi baletními soubory. Každá strana (západní versus sovětská) představuje v seriálu specifickou ideologii, styl a přístup k tance, a souboj se tak stává metaforou mnohem většího konfliktu.
Série Étoile se ale neomezuje pouze na politické podtexty. Zaměřuje se také na emocionální a osobní cestu postav. Diváci se stávají svědky jejich úsilí, pochybností a úspěchů, a to vše v atmosféře plné humoru a napětí.
Vtipná historka z osobního života
Připomeňme si situaci z mého studentského života. Bylo mi tehdy sedmnáct a zrovna jsem se zúčastnil amatérského baletního představení v Praze. Kostým, který mi byl přidělen, byl evidentně dříve nošený a jeho šití bylo…no, optimisticky řečeno, originální. Během jedné z nejnáročnějších scén, kde jsem měl provést složité otočky, se šaty roztrhly! Ne v nějaké elegantní, nenápadné části. Ne! Rovně ve švu uprostřed. Představení muselo na krátkou dobu přerušit. Naštěstí jsem měl pohotovou přítelkyni, jež mi pomohla se provizorní opravou několika špendlíky. Zbytek představení jsem tak absolvoval se špendlíky zapíchnutými do obleku – co jiného si počít – a musel jsem se soustředit na to, abych se nehýbal příliš prudce. Diváci si však ničeho nevšimli, či alespoň nic neřekli. Myslím, že mé „improvizované“ upravení kostýmu přispělo k celkovému humornému efektu představení.
Jiná situace se udála během zkoušek. Jeden z mých kolegů, vysoký a štíhlý mladík, se při nácviku zvedání baleríny nešťastně zranil a narazil se hlavou o lustr. Byl to lustr dost starý a zdobný, a s trochou štěstí ne spadl. Naštěstí to byla jenom otřes mozku, ale zůstal na několik dní v nemocnici. Zkoušky se tak na několik dnů pozastavily a všichni jsme si uvědomili, jak nebezpečné může být baletní umění, když se nebere na lehkou váhu.
