Co dělat když jsem bez domova? - Turistické centrum

Bezdomovci v přírodě: Praktické rady pro turistu

Potkáte-li bezdomovce v přírodě, prioritou je záchrana života. Poskytněte první pomoc, pokud je potřeba. Zavolejte záchranku (155).

Nabídka pomoci by měla být ohleduplná a respektovat individualitu. Netlačte na ně, aby přijali vaši pomoc, pokud o ni nestojí.

Finanční pomoc: Místo peněz je efektivnější darovat poukázku na jídlo či služby.
Materiální pomoc: Lehký batoh, spacák (zejména v chladném počasí), funkční oblečení a kvalitní termoprádlo jsou pro přežití v přírodě klíčové. Nepoškozené oblečení a funkční turistické vybavení jsou vždy vítané. Vhodné je preferovat oblečení z rychleschnoucích materiálů.
Jídlo: Energetické tyčinky, sušené ovoce, ořechy – jídlo s dlouhou trvanlivostí. Vyhněte se čerstvým potravinám, které se rychle kazí.
Dovednosti: Pokud máte zkušenosti s přežitím v přírodě, nabídněte základní rady ohledně stavby přístřeší, rozdělávání ohně (dbejte na bezpečnost a dodržujte předpisy o ochraně přírody!) nebo nalezení zdrojů vody. Vhodné je sdělit tipy na bezpečné kempování.

Upozornění: Bezdomovci v přírodě mohou být v zhoršeném zdravotním stavu, a proto je důležité postupovat opatrně a dbát na vlastní bezpečnost. Vždy preferujte kontakt s profesionálními pomocnými službami.

Co to je bezdomovectví?

Bezdomovectví, to není jenom absence střechy nad hlavou. Je to složitý sociální problém, zahrnující lidi postrádající domov a dlouhodobý přístup k jakémukoliv přístřeší, ať už se jedná o byt, ubytovnu či noclehárnu. Je to komplexní životní situace, ovlivněná mnoha faktory.

Jako zkušený turista bych dodal, že vnímat bezdomovce pouze jako “problém” je povrchní. Je důležité si uvědomit rozmanitost příčin bezdomovectví:

Ztráta zaměstnání a finanční problémy: Mnoho lidí se ocitne bez domova po ztrátě práce a neschopnosti uhradit nájemné.
Mentální a duševní onemocnění: Psychické problémy výrazně komplikují snahu o začlenění do společnosti a zajištění bydlení.
Rodinná krize a násilí: Útěk z násilného prostředí je často nuceným krokem k bezdomovectví.
Zneužívání návykových látek: Závislost na drogách a alkoholu značně ztěžuje udržení si bydlení a stability.

Při cestování po České republice se s bezdomovci můžete setkat v každém větším městě. Je důležité si uvědomit, že i oni jsou lidmi s vlastními příběhy a potížemi. Někdy se nabízí možnost pomoci, ale je důležité postupovat citlivě a s ohledem na jejich situaci.

Můžete se setkat s různými formami pomoci bezdomovcům:

Nocilehárny: Poskytují základní úkryt na noc.
Charitativní organizace: Nabízejí potravinovou pomoc, oblečení a poradenství.
Sociální služby: Pomáhají s hledáním bydlení, zaměstnání a řešením dalších problémů.

Kam jít, když nemám, kde bydlet?

Ztratil se vám domov? Nezoufejte, i zkušený cestovatel se někdy ocitne v nečekané situaci. V Česku se v případě bezdomovství obraťte na obecní úřad obce s rozšířenou působností (ORP). To je většinou větší město v okolí vašeho bydliště – informaci o příslušné ORP vám poskytnou na vašem místním obecním úřadě, nebo ji snadno zjistíte na webu www.epusa.cz. Nebojte se zeptat – úředníci jsou zvyklí na podobné dotazy. Na úřadě vyhledejte sociální odbor, odbor sociálních služeb nebo podobné oddělení. Tam vám poskytnou informace o dostupné pomoci, která zahrnuje například nouzové ubytování, sociální dávky a další podporu. Nepodceňujte sílu místní komunity – mnoho měst disponuje i specializovanými charitativními organizacemi zaměřujícími se na pomoc lidem bez domova. Neváhejte se na ně obrátit; často nabízejí nejen střechu nad hlavou, ale i komplexnější sociální poradenství. Pamatujte, že pomoc existuje, jen je potřeba ji aktivně vyhledat.

Tip pro cestovatele: před cestou do České republiky si zkontrolujte pojištění, které by v případě nouze mohlo pokrýt i náklady na ubytování. Mějte po ruce vždy základní kontaktní informace – číslo na rodinu nebo přátele. A nezapomínejte, že i v nečekaných situacích se dá najít cesta vpřed.

Proč bezdomovci nepracuji?

Otázka, proč bezdomovci nepracují, je složitější, než se na první pohled zdá. Zjednodušující odpověď typu “líná horda” je nejen nepravdivá, ale i neuctivá. Můj vlastní cestovatelský zážitek mě naučil, že za zdánlivě jednoduchými jevy se skrývá komplexní mozaika faktorů.

Nízká mzda je nepochybně jedním z hlavních kamenů úrazu. V mnoha zemích, které jsem navštívil, mzdy za manuální práci nedostačují k pokrytí základních životních nákladů, natož pak k pronájmu bydlení. To platí dvojnásobně pro lidi s minulostí, která jim ztěžuje přístup na pracovní trh. Představte si, že se po letech na ulici snažíte začlenit zpět do společnosti, ale i s nejlepší vůlí vám to s minimální mzdou neumožní najít si stálý domov.

Nízká motivace je logickým důsledkem předchozího bodu. Když se ocitnete v začarovaném kruhu chudoby, ztráta motivace se stává téměř nevyhnutelnou. Z vlastních zkušeností vím, že po několika neúspěšných pokusech se snadno ztratí i naděje na lepší budoucnost. Jedním z příkladů, který jsem viděl v Jižní Americe, byly komunity bezdomovců, které si vytvořily svoji vlastní ekonomiku mimo oficiální systém – výsledek zoufalství a absence alternativy.

Nedostatek pracovních návyků je další velkou překážkou. Dlouhodobé bezdomovství vede k narušení sociálních vazeb a ztrátě důvěry v sebe sama. Obnova pracovních návyků vyžaduje čas, podporu a odbornou pomoc, což bezdomovci často nemají k dispozici. Například v Nepálu jsem pozoroval organizace, které se zaměřují na resocializaci bezdomovců formou řemeslných dílen, s pozoruhodnými výsledky.

K tomu je potřeba přičíst i stigmatizaci, která je vnímána zaměstnavateli jako riziková skupina. To je obrovská překážka při hledání práce, kterou jsem si uvědomil i během mého putování po Evropě.

Shrnutí problému:

Ekonomické faktory: příliš nízké mzdy, nedostatečná sociální podpora.
Sociální faktory: nízká motivace, nedostatek pracovních návyků, stigmatizace.

Řešení problému bezdomovství se tak stává komplexní úlohou, která vyžaduje systémový přístup a spolupráci státu, neziskových organizací a samotných jedinců. Nejedná se o jednoduchý problém s jednoduchou odpovědí.

Jak se člověk stane bezdomovcem?

Bezdomovectví – téma, kterému se nevyhneme ani při cestování po světě. V Česku se ho dotýká zhruba 4 000 lidí, ačkoliv skutečný počet je pravděpodobně mnohem vyšší. Ztráta zaměstnání je asi nejčastějším spouštěčem. Představte si, že jste v zahraničí, ztratíte práci a nemáte dostatek finančních rezerv, náhlé ukončení pronájmu bytu je pak jen krůček k bezdomovectví. To platí i v Česku, a to i pro ty, kteří byli dříve stabilně zaměstnáni.

Ztráta bydlení, ať už z důvodu exekuce, vystěhování nebo osobních problémů, je dalším klíčovým faktorem. Mnoho lidí si neuvědomuje, jak křehká může být finanční stabilita, a jak snadno se může ztratit, když se ocitnete mimo svou komfortní zónu, třeba právě při cestování a hledání práce v cizině. Náhle se ocitnete bez střechy nad hlavou, bez zázemí, v neznámém prostředí, a najednou je problém s bydlením celosvětový.

Migrace za prací, často z regionů s vysokou nezaměstnaností, je další častou příčinou. Lidé opouštějí domov s nadějí na lepší budoucnost, ale setkávají se s neočekávanými překážkami. Nedostatek práce, jazyková bariéra a kultura, která se od té domovy liší, můžou vést k finančním potížím a následně k bezdomovectví. Tento problém vidíte v mnoha zemích, i těch nejrozvinutějších. Znáte to z vlastních cest – viděli jste je, ti lidé na okraji. Je to problém globální a zasahuje všechny úrovně společnosti.

V důsledku, bezdomovci nejsou jen ti, kteří se ocitli na ulici z vlastní viny, ale mnozí z nich jsou oběťmi nepříznivých okolností. Je to téma, které si zaslouží naši pozornost a empatii, ať už cestujeme po světě, nebo zůstaneme doma.

Co dělat, když nemám na bydlení?

Ztratil ses? Ne v džunglích Amazonky, ale v labyrintu byrokracie, když ti hrozí, že ztratíš střechu nad hlavou? Věř mi, i já jsem se v podobných situacích ocitl, i když moje potíže spíš souvisely s hledáním ideálního místa pro rozbití stanu než s nedostatkem trvalého bydlení. Ale princip je podobný – potřebuješ mapu a spolehlivého průvodce.

První krok: Obecní úřad s rozšířenou působností. Ne, není to tajná základna z filmu o Jamesi Bondovi, ale instituce, která ti může skutečně pomoci. Zjistíš ji jednoduše – na tvém místním obecním úřadě ti rádi sdělí, kam se máš obrátit. Nebo se podívej na www.epusa.cz. Představ si to jako nalezení správného turistického informačního centra před výletem do neznámé oblasti.

Co očekávat? Obvykle narazíš na sociální odbor, odbor sociálních služeb nebo podobně pojmenované oddělení. Připrav se na to, že budeš muset poskytnout informace o své situaci. Čím podrobnější a pravdivější budou, tím lépe ti budou moci pomoci. Mysli na to jako na pečlivé vyplnění cestovního deníku – důležité detaily ti pomohou najít nejlepší cestu ven.

Možné varianty řešení:

Dočasné ubytování: Úřad může zajistit krátkodobé ubytování v azylovém domě nebo podobném zařízení. Představ si to jako nouzový bivak před tím, než najdeš ideální místo pro svůj stan.
Finanční pomoc: V závislosti na tvé situaci můžeš získat finanční podporu na nájemné nebo jiné výdaje související s bydlením. Jako by ti zkušený cestovatel půjčil peníze na cestu zpět domů.
Poradenství: Můžeš získat odborné poradenství v oblasti sociálních služeb, které ti pomůže vyřešit tvé potíže s bydlením dlouhodobě. Je to jako najmout si zkušeného průvodce, který ti pomůže najít správnou cestu.

Nepodceňuj to! Neřešit problém s bydlením je jako vyrazit na výlet bez mapy a kompasu. Čím dříve vyhledáš pomoc, tím větší šance máš na úspěšné vyřešení situace.

Užitečné rady:

Měj u sebe všechny důležité doklady (občanský průkaz, potvrzení o příjmech apod.).
Buď připraven popsat svou situaci jasně a stručně.
Neboj se klást otázky a žádat o pomoc.

Kde přespat jako bezdomovec?

Bezdomovství je drsná realita, ať už jste zkušený cestovatel, nebo ne. Spánek na ulici je nebezpečný a nekomfortní. Možnosti se liší, ale cesta k teplé posteli vede skrz několik etap. Začíná terénní prací, která vám pomůže s orientací v systému a základní pomocí. Nízkoprahová denní centra (NDC) nabízejí hygienické zázemí, jídlo a kontakt s pracovníky, kteří vám pomohou s řešením vaší situace. Noclehárny poskytují nocleh, často s omezeními, ale jsou prvním krokem k bezpečí. Azylové domy nabízejí delší pobyt a intenzivnější podporu, včetně pomoci s hledáním práce a bydlení. Sociální byty představují konečný cíl – dlouhodobé, stabilní bydlení. Proces je často dlouhý a vyžaduje spolupráci, ale sociální rehabilitace může být katalyzátorem změny a návratu do normálního života. Nepodceňujte sílu systému pomoci, i když se zdá nepřehledný. Důležitá je vytrvalost a spolupráce s pracovníky. Informace o dostupných službách najdete na webových stránkách městských úřadů nebo charitativních organizací.

Co dělat, když nemám kde přespat?

V nouzi o nocleh využijte noclehárny nebo azylové domy. Najdete je na této mapě, kde jsou i kontaktní údaje. Noclehárny poskytují krátkodobé ubytování, ideální na pár nocí, než si zajistíte delší pobyt. Zvažte i ubytovny – bývají levnější než hotely a nabízejí základní komfort. Před odjezdem si ale vždy ověřte dostupnost míst a případné rezervační podmínky. Ubytovny často mají sdílené koupelny a kuchyňky, což může být výhodné i nevýhodné zároveň. Pokud cestujete s batohem, zvolte ubytování s úschovným prostorem. Větší města mají i tzv. “hostely”, které poskytují levnější ubytování v soukromí, s možností sdílení s ostatními. Při hledání ubytování využijte online rezervační systémy pro srovnání cen a dostupnosti.

Co dělat, když najdu 1000 Kč?

Náhodný nález tisícovky? V Česku, stejně jako v mnoha dalších zemích, se řídí jasná pravidla. Našel-li jste peněženku (a tisíc korun je v ní jen součástí), jedná se o nález a máte morální i právní povinnost ji vrátit. Odevzdejte ji na obecní úřad – za to vám náleží odměna, deset procent z nalezené částky. Policii se vyhněte, nálezné od nich nedostanete. Zkušenost z cest po světě mi ukázala, že míra poctivosti se liší, ale princip je všude podobný: nalezená věc patří jejímu majiteli. Zadržení peněženky vám může přinést nejenom morální výčitky, ale i citelný trest – v krajním případě i vězení. Znáte-li zemi původu ztracených peněz, zkuste zjistit, zda tam platí podobná pravidla o nálezech. Mnohde je odměna vyšší, jinde se naopak penalizuje neupřímnost ještě přísněji. Vždy si ověřte místní zákony, abyste se vyhnuli nepříjemnostem.

Co dělat, když najdu poklady?

Nález pokladů? To je dobrodružství samo o sobě! Zákon je ale neúprosný. Máte rok na to, abyste se pokusili vypátrat původního majitele. Použijte vše, co máte k dispozici – archivy, místní legendy, historické mapy, dokonce i moderní technologie. Nepodceňujte sílu sociálních sítí!

Pokud se původní majitel do roka neozve, získáváte prvotní právo na vlastnictví. Záleží to samozřejmě na hodnotě nálezu – drobné mince zřejmě nikdo soudně vymáhat nebude, ale zlatý pohár… to je jiná káva.

Než se do hledání pustíte, je vhodné si uvědomit, že nález je nutné ohlásit obci, a to ihned po jeho objevení. Neohlášený poklad vás může stát i právo na něj.

Pokud se po roce původní majitel nenajde a nález odmítnete, obec ho od vás odkoupí za nálezné. Výše nálezného se odvíjí od hodnoty pokladu a je stanovena zákonem, takže se raději předem informujte, ať vás nikdo neošidí. A nebojte se kontaktovat odborníky – historiky, archeology, znalce umění, ať vám pomohou nález řádně zhodnotit. Nezapomeňte také na nutné zabezpečení nálezu, abyste mu zamezili poškození.

Paměť je křehká: Dokumentace nálezu je klíčová. Fotografie, přesné souřadnice, svědectví – vše je důležité pro případné budoucí spory.
Nezbytná opatrnost: Při vykopávkách, pokud je to nutné, postupujte opatrně a s ohledem na ochranu kulturních památek. V některých případech může být zapotřebí povolení památkářů.
Hodnota versus právo: Ne vždy je hodnota nálezu proporční k právním komplikacím. Zvažte, zda vám boj o poklad za tu námahu stojí.
Ohlaste nález obci.
Pokuste se vypátrat původního majitele.
Po roce se stáváte majitelem (pokud se majitel nenajde).
V případě odmítnutí nálezu, obdržíte nálezné.

Co mám dělat když najdu ježka?

Narazil jsem na ježka v zimě? To není zrovna běžná situace. Aktivní ježek v zimě signalizuje vyčerpané zásoby energie pro hibernaci. Je-li na vhodném místě, třeba na zahradě, a nemrzne, je nejlepší jej nerušit a ponechat na místě. Mnozí se domnívají, že ježek potřebuje zimní spánek v teple, ale to je mylná představa. Ježek si sám najde vhodné místo k přezimování. Moje rada? Poskytněte mu potravu – kvalitní granule pro ježky, trochu kočičího masa nebo vařené kuře bez koření, a zajistěte mu úkryt – kupříkladu hromádku listí a větví, kde se může schovat před nepřízní počasí. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, ježek se neukládá k zimnímu spánku jen v jedné norce po celou zimu. Spíše si vytváří síť úkrytů a v průběhu zimy je střídá podle potřeby. Pamatuji si, jak jsem na svých cestách pozoroval, jak ježek s neuvěřitelnou vytrvalostí shromažďuje a skladuje potravu pro zimu. Měl jsem tu čest být svědkem tohoto fascinujícího boje o přežití. Bez zbytečného zásahu mu tak pomůžete překonat kritické období.

Co se stane když nebudu pracovat?

Zrušení pracovního poměru pro neplnění pracovních povinností – to není jen zápis do evidenční karty zaměstnavatele, ale potenciálně i vstupenka do dobrodružství, které by se vám mohlo prodražit. Zkušenosti z mých cest po světě mi ukazují, že systém podpory nezaměstnaných je všude odlišný, ale všude platí: čistý štít je v tomto ohledu k nezaplacení. Zaměstnavatel sice *může* okamžitě ukončit pracovní poměr, ale zápis do pracovního posudku se stane vaším stálým společníkem. Představte si to jako nechtěné razítko v pasu, které vám může zkomplikovat další cesty – tentokrát za novou prací. Negativní posudek není jen formální záležitost, může vám ztížit cestu k novému zaměstnání a ovlivnit i výši případné podpory v nezaměstnanosti. V některých zemích, které jsem navštívil, se takováto situace řeší ještě striktněji. Je to jako kdybyste se ocitli v zemi, kde bez správného víza nemůžete prozkoumávat další atrakce – v tomto případě atrakce trhu práce. Proto si důkladně promyslete, zda jsou důsledky opuštění práce skutečně ospravedlnitelné.

Kde se nesmí hledat s detektorem?

Hledání s detektorem kovů není všude dovoleno. Mnoho zemí klade striktní omezení, a to i pro amatéry. Například v Turecku, Švýcarsku, Švédsku, Španělsku, na Maltě a v Izraeli je amatérské používání detektorů kovů často zcela zakázáno, s výjimkami pouze pro archeology a osoby s oficiálním povolením. Toto omezení je často spojeno s ochranou kulturního dědictví a archeologických nalezišť. Nedodržení těchto pravidel může vést k vysokým pokutám a dokonce i k trestnímu stíhání. Situace se v jednotlivých zemích liší, v některých oblastech může být povoleno hledání na soukromých pozemcích s souhlasem vlastníka, zatímco na jiných místech je zakázáno i to. Před cestou do zahraničí s detektorem kovů je proto nezbytné důkladně prostudovat místní zákony a předpisy, nejlépe s pomocí konzultace s místní turistickou informační kanceláří nebo ambasádou. Ignorování těchto pravidel může výrazně zkomplikovat, a nejen po finanční stránce, Vaši cestu. Doporučuji si vždy opatřit písemné povolení od místních úřadů, pokud je takové povolení vůbec možné získat. Mnoho zemí má také specifická omezení ohledně typů detektorů, které lze používat, nebo oblastí, kde je jejich používání povoleno.

Co dělá bezdomovec?

Bezdomovectví, globální fenomén, překračuje hranice států i kultur. Zatímco definice “osoba nemající domov či možnost dlouhodobě využívat nějaké přístřeší” zůstává univerzální, realita bezdomovce se liší v závislosti na socioekonomickém kontextu. V bohatých zemích Západu často čelí bezdomovci chronické chudobě, duševním onemocněním a závislostem, zatímco v rozvojových zemích je bezdomovectví spjato s migrací, přírodními katastrofami a politickou nestabilitou. Mnoho bezdomovců, ať už v Tokiu, Rio de Janeiru, či Praze, sdílí podobný nedostatek přístupu k základním lidským potřebám: jídlu, hygieně, zdravotní péči a bezpečnosti. Zajímavé je, že strategie řešení bezdomovectví se značně liší. Některé země preferují humanitární přístup a poskytování útočišť, jiné se zaměřují na reintegraci do společnosti skrze pracovní programy a sociální služby. V mnoha zemích se ale bohužel bezdomovci stávají neviditelnou částí společnosti, odsouzení k existenci na okraji, často bez přístupu k právní ochraně a sociální spravedlnosti. Termín “bezdomovectví” tak označuje nejen stav, ale i komplexní společenský problém s mnoha příčinami a důsledky, který se odráží v různých podobách po celém světě.

Kam jít, když nemám domov?

Ztratil jsi se v labyrintu života a momentálně nemáš střechu nad hlavou? Nezoufej, i zkušený cestovatel se občas ocitne v nečekané situaci. V Čechách existuje síť podpůrných organizací, které ti pomohou překonat toto těžké období. Noclehárny představují rychlé a dočasné řešení – ideální na pár nocí, než si zorganizuješ další kroky. Představ si je jako backpacking hostel pro nouzové situace, jen s důrazem na pomoc a podporu.

Azylové domy nabízejí delší perspektivu. Můžeš tu strávit delší dobu, zatímco hledáš trvalejší bydlení, a často ti zde poskytnou i další pomoc – od poradenství ohledně sociálních dávek po pomoc s hledáním práce. Je to jako najít útulný “basecamp” na tvé cestě za lepším životem.

Ubytovny, ačkoliv dražší než noclehárny, ti nabízejí trochu soukromí a větší stabilitu. Můžeš si je představit jako levnější variantu hotelu, kde se můžeš trochu usadit a shromáždit síly na další cestu.

Na zmíněné mapě najdeš kontakty na tato zařízení. Před cestou si vždy ověř otevírací dobu a dostupnost míst. Stejně jako při plánování klasické dovolené, i v této situaci je plánování klíčové. Nepodceňuj sílu informací a proaktivního přístupu. Nebojte se kontaktovat daná zařízení předem. Pomoc je k dispozici.

Ať už se rozhodneš pro jakýkoli typ ubytování, pamatuj, že to není konec tvé cesty, ale pouze její zastávka. Každý má právo na střechu nad hlavou a pomoc je na dosah.

Co dělat, když najdu peníze na ulici?

Nález peněz na ulici? V Česku se řídíme zákonem o nálezech. Nejprve je nutné ohlásit nález na obecním úřadě příslušném dle místa nálezu. Získejte potvrzení o odevzdání – to je váš důkaz o konání v souladu se zákonem. Nárok na odměnu, obvykle 10 % z nalezené částky, je standardem, ale výše se může lišit v závislosti na konkrétní situaci a rozhodnutí úřadu. Můžete si také nechat uhradit náklady spojené s ohlášením nálezu (např. cestovné). Zkušenosti z mnoha zemí ukazují, že postupy se liší, od jednoduchého ohlášení přes policejní stanice až po složité byrokratické procesy. V některých zemích je nálezce povinen aktivně pátrat po majiteli, zatímco v jiných (jako v ČR) se spoléhá na úřad. Vždy je důležité zachovat si doklad o odevzdání, aby se předešlo budoucím komplikacím. Důležité je si uvědomit, že neoprávněné přivlastnění si nalezených peněz je trestným činem.

Množství nalezených peněz ovlivňuje i postup. Při malých sumách může být proces jednodušší, ale u větších částek se doporučuje důkladná dokumentace a konzultace s právníkem. Pamatujete, že poctivosti se vyplatí – i když jen morálně. Ať už jste v Česku nebo kdekoli jinde, dodržování místních zákonů ohledně nálezů je klíčové.

Kdy končí 5000 Kč?

Pět tisíc korun? To je zajímavé. Oficiální výměna neplatných bankovek s úzkým stříbrným proužkem skončila 30. 6. 2024. Výjimkou jsou právě pětitisícovky, a to obě verze z roku 1999 i 2009 – ty zůstávají v platnosti. Dobře si je tedy uschovejte! Mimochodem, věděli jste, že rozdíl mezi těmito dvěma verzemi spočívá nejen v roce vydání, ale i v drobných detailech designu? Při troše štěstí můžete narazit na vzácnější variantu, která může mít sběratelskou hodnotu. Prohlédněte si bankovky pozorně, na internetu najdete spoustu informací o jejich rozpoznávání a ceně. Je dobré si být vědomý i toho, že existují padělky, takže je lepší si dát pozor.