Vidíš-li týrání zvířat, neváhej! Zaznamenej si co nejvíc detailů – místo, čas, druh zvířete, charakter týrání, případně i pachatele. Fotky a video jsou skvělý důkaz! Pak informuj:
Obecní úřad: Nahlásit to můžeš písemně, ale pokud jsi v terénu, zkus i telefonicky. Mají přehled o místních podmínkách a často spolupracují s místními ochránci zvířat. Dobré je to i pro případné pozdější mapování problémových oblastí při turistice.
Krajská veterinární správa (nebo veterinární inspektorát): Jsou experty na zdraví zvířat a jejich ochranu. Pokud vidíš například podvýživu, zranění nebo nemoci, jsou to pro ně klíčové informace. Můžeš jim poslat i fotky z treku, aby viděli stav zvířete.
Policie ČR: Při závažnějším týrání, např. fyzickém napadení zvířete, je policie nezbytná. Nezapomeň na přesnou lokalizaci – GPS souřadnice z tvého GPS hodinek se hodí!
Státní zastupitelství: Pokud je případ již prošetřován policií a týrání je evidentní a závažné, můžeš se obrátit i na státní zastupitelství.
Tip pro turisty: Stáhni si do telefonu aplikaci s GPS a foťákem. Máš tak vždy po ruce důkazy a přesnou lokaci události. Zaznamenávej si i čas, abys pomohl při vyšetřování. V případě potřeby se řiď pokyny příslušných orgánů a spolupracuj s nimi. Nebezpečné situace řeš raději z bezpečné vzdálenosti a o všem informuj kompetentní orgány.
Jak vypadá trus divočáka?
Stopy divočáků v lese? Nejjednodušší rozpoznávací značkou je jejich trus. Typický trus divočáka připomíná tmavohnědé až černé, nepravidelné, válcovité hrudky. Představte si něco jako slepené klobásky, většinou o délce 5-10 cm. Ale pozor, tohle je jen základní popis! Jeho vzhled se dramaticky mění v závislosti na jídelníčku.
V létě, kdy se divočáci cpou šťavnatými plody a kořínky, bude trus měkčí, tmavší a může obsahovat zbytky rostlinných částí. Na podzim, po pastvě na žaludech a bukvicích, se trus stává pevnějším, a často v něm najdete zbytky žaludů či slupek.
V zimě, kdy je potrava vzácná, trus bude chudší, tmavší a méně objemný. Na jaře se zase objeví světlejší odstíny, související s konzumací mladé zeleně. Zkušený stopař dokáže podle trusu odhadnout i druh potravy, kterou se divočák živí, a to mu může pomoci lépe pochopit místní ekosystém.
Důležité je také umístění trusu. Často se nachází na okrajích lesních cest, u napajedel nebo na místech s hojností potravy. Pozorování trusu, v kombinaci s dalšími stopami (otisky kopyt, vyryté zeminy), může odhalit cenné informace o pohybu a aktivitě divočáků v dané oblasti. Nepodceňujte sílu pozorování!
Co je považováno za týrání zvířat?
Definice týrání zvířat v České republice sahá dále, než si mnozí uvědomují. Používání zvířat jako návnady je jednoznačně nelegální, stejně jako pokusy o navození boje mezi zvířaty, vyjma výjimečných situací souvisejících s lovem. To zahrnuje i širokou škálu praktik, s nimiž se lze setkat v jiných částech světa. Například během mých cest po jihovýchodní Asii jsem byl svědkem používání opic k sbírání kokosových ořechů v podmínkách, které by se v ČR považovaly za hrubé týrání. V některých částech Latinské Ameriky je běžné využívání zvířat k pouličním představením, často za podmínek, které by u nás vedly k vysokým pokutám.
Zvířecí zápasy, jako například kohoutí zápasy, jsou v České republice zakázány, na rozdíl od mnoha zemí, kde jsou stále populární a často spjaty s tradiční kulturou. Zde je důležité zdůraznit kontrastní přístupy k ochraně zvířat v různých kulturách a legislativních systémech. V průběhu let jsem viděl, jak se názory na etické zacházení se zvířaty mění, a to i v zemích s dlouholetou tradicí zvířecích zápasů, kde se začíná prosazovat větší ochrana zvířat.
Šíře definice týrání je v ČR poměrně široká a zahrnuje i aspekty, které nemusí být na první pohled zřejmé. Důležitá je jak legislativa, tak i etický přístup k tématu. Například i dlouhodobé držení zvířat v nevhodných podmínkách, bez dostatečné péče a stimulace, může spadat pod definici týrání.
Co dělat, když potkám divočáka se psem?
Setkání s divočákem, zvláště s bachyní, je v mnoha částech světa běžné. Moje zkušenosti z cest po Evropě, Asii i Americe ukazují, že klíčem je klid a rychlé jednání. Pokud uvidíte divočáka, okamžitě si svého psa zavolejte k sobě a pevně ho držte. Nikdy na něj nečekejte, abyste ho sami odvolávali, je to nebezpečné.
Důležité je vyhnout se přímému kontaktu. Neutíkejte přímo před divočákem, ale obchvatem mu dejte jasně najevo, že mu nechcete vstupovat do cesty. Je-li agresivní (což poznáte podle zježených štětín a útočného postoje), co nejrychleji se vzdálte. Běh pryč v serpentinách může být efektivnější, než běh v přímé linii.
Mýtus o útoku divočáků je spíše mýtus. Většina útoků, které jsem zaznamenal, či o kterých jsem slyšel, souvisí s ochranou mláďat. Bachyně jsou nekompromisní matky, ochotné bránit své potomky s nebývalou vervou. Nepodceňujte jejich sílu a rychlost. Pokud se vám podaří divočákům vyhnout, je to nejlepší výsledek.
Užitečné rady: V oblastech s častým výskytem divočáků se vyhýbejte pohybu v ranních a večerních hodinách, kdy jsou nejvíce aktivní. Používejte repelenty na divoká prasata (existují i ekologické varianty) a informujte se o místních nařízeních a bezpečnostních opatřeních.
Jak vypadá trus kuny?
Trus kuny, tmavý a štíhlý, s charakteristickým zakončením do dlouhé, tenké špičky, je fascinujícím indikátorem přítomnosti tohoto chytrého šelmičkáře. Jeho tvar, často spirálovitě stočený, je odlišný od exkrementů jiných savců. V mnoha zemích, od horských oblastí Alp až po džungle jihovýchodní Asie, jsem se setkal s jeho stopami. Jeho konzistence se mírně mění v závislosti na stravě kuny, která je velmi variabilní – od hlodavců a ptáků až po ovoce a bobule.
Rozpoznávání trusu kuny je klíčové pro sledování jejich populace a ochranu biodiverzity. Jeho umístění na prominentních místech – pařezech, skalách, větvích – svědčí o teritoriálním chování kuny. V některých kulturách má trus zvířat, včetně kuny, dokonce i symbolický význam.
- Barva: Tmavě hnědá až černá, někdy s načervenalými odstíny v závislosti na stravě.
- Velikost: Variabilní, ale obecně 5-10 cm na délku.
- Konzistence: Suchá, někdy s zbytky potravy (kosti, chlupy).
- Vůně: Charakteristická, silná, mírně pižmová.
Pozoroval jsem, že trus kuny je cenným zdrojem informací pro biology a ekolgy, kteří jej analyzují, aby zjistili složení stravy, zdravotní stav a hustotu populace kuny v dané oblasti. Studium trusu mi pomohlo lépe porozumět ekologii a chování těchto fascinujících tvorů po celém světě.
- Jeho analýza pomáhá při monitoringu populací.
- Umožňuje studovat potravní návyky kun.
- Přispívá k pochopení jejich teritoriálního chování.
Jaké zvíře na mazlení?
Na mazlení během túry zapomeň, ale doma? Kočky a psi jsou nároční na péči, těžko je vezmeš na výlet. Lepší volbou jsou menší zvířátka, která se snadno přenáší.
Ideální společníci na cesty (a doma):
- Křeček džungarský: Malý, nenáročný, ale vyžaduje pravidelnou péči. V batohu ti nezabere moc místa.
- Morče: Klidnější než křeček, ale větší a těžší na přenášení. Dobrá volba, pokud máš k dispozici větší batoh a víš, jak se o něj starat i na cestách.
- Andulka: Potřebuje klec, takže spíše pro doma. Na kratší výlety je možné ji transportovat v speciální přepravce.
Důležité upozornění:
- Před pořízením jakéhokoli zvířete si důkladně prostudujte jeho nároky na péči a prostor.
- Zvažte, jak zvládnete péči o zvíře během vašich túr a výletů.
- Zajistěte zvířeti dostatek vody a potravy, zvláště při cestování.
- Myslete na bezpečnost zvířete – chraňte ho před nepřízní počasí a predátory.
Kočky, psi a rybičky nejsou vhodné pro aktivní turisty kvůli nárokům na péči a transportu.
Jak potrestat psa, když se počůrá?
Zapomen na tresty, ty nefungují! U psa, co se počůrá doma, je klíčová důslednost a pozitivní posilování. Nauč ho jeden jasný povel, třeba “venku” nebo “čůrat”.
Klíč je v odměně:
- Když se vyčůrá venku, okamžitě ho odměň – pamlskem, chválou, hlavně intenzivní pozitivní interakcí. Mysli na to, že pro psa je větší odměna pořádná hra než jen suchá pochvala.
- Nehody doma ignoruj. Žádné křik, žádné bouchání nosem do loužičky – to psa jen zmate. Prostě to uklidíš a jdi dál.
Důležité pro výlety do přírody:
- Pravidelnost je alfou a omegou: Před každou túrou, po probuzení, po jídle, po delší hře – vždycky ven na “čůrat”. Na túře pak v pravidelných intervalech.
- Vyberte si správné místo: Najděte klidné místo mimo frekventované trasy, kde pes může nerušeně vykonat potřebu. V horách je to samozřejmě snazší, v lese je ideální si vybrat méně exponované místo.
- Dostatečný pohyb: Před túrou pořádný rozběh, během túry pes potřebuje dostatek času na prozkoumání okolí a provonění terénu. Tím se stimuluje i jeho přirozený instinkt k vylučování.
- Hydratace: Na delší túře nezapomínejte na dostatek vody pro psa. Více tekutin znamená i častější potřebu vykonat potřebu.
- Vybavení: Pro větší psy může být užitečné mít s sebou skladný sáček na exkrementy, i když se snažíme, aby se pes učil chodit na “místa”.
Tip pro zkušenější turisty: Naučte psa povel pro vykonání potřeby i v terénu, například “čůrat” a “kakat”. To usnadní situaci v náročném terénu.
Proč pes lehá k nohám?
Lehání psa k nohám – zdánlivě jednoduchý akt, ale s hlubokým významem, který jsem pozoroval na mnoha svých cestách po světě. Není to jen o teple a pohodlí. Pro psy, zejména štěňata, je to instinktivní chování, připravující je na okamžité následování vůdce smečky – tedy vás. Představte si to: v divočině by to znamenalo rychlou reakci na jakékoli nebezpečí či příležitost. Tato blízkost je projevem důvěry a bezpečí.
Mnohokrát jsem si všiml, že úzkostliví psi, trpící třeba separační úzkostí, se k nohám svého pána tisknou ještě intenzivněji. Je to jejich způsob, jak se s vámi spojit, zmírnit úzkost a vyhnout se pocitu osamocení. Na cestách jsem potkal psy z různých koutů světa, a tento způsob vyjádření náklonnosti byl univerzální. Je to fascinující, jak se i v tomto malém detailu projevuje univerzální psí psychologie, nezávisle na plemeni, velikosti či prostředí.
Nepodceňujte tento zdánlivě obyčejný projev náklonnosti. Je to okno do psí duše, které vám napoví o povaze vašeho čtyřnohého kamaráda a jeho potřebách. Všímejte si detailů, poznávejte svého psa a budujte si s ním silné pouto. Ať už cestujete po světě s vaším psem, nebo trávíte čas doma, tato blízkost vám vždy přinese hluboké uspokojení.
Co dělat když sousedův pes štěká?
Problém se štěkajícím psem souseda? Věřte mi, s tím mám zkušenost, a to nejen z Česka! Na cestách jsem zažil všelijaké zvuky, od kohoutího zpěvu ve španělské vesnici až po koncert žab v jihovýchodní Asii. Ale štěkání psa v noci, to je něco jiného. To narušuje klid a spánek, a to nikde na světě není příjemné.
Co tedy dělat?
- Nejprve pokus o domluvu: Zkuste se sousedem domluvit slušně. Možná si problému ani není vědom, nebo existuje jednoduché řešení. Vždycky je lepší zkusit diplomatickou cestu, než hned volat policii.
- Dokumentace: Pokud domluva selže, začněte dokumentovat. Zaznamenávejte si data, časy a délku štěkání. Fotografie a videa mohou být v pozdějším řízení důkazem. Na cestách jsem se naučil, že důkazy jsou klíčové.
- Policie: Při nočním hluku je volání policie legitimní krok. Policie může udělit pokutu. V některých zemích jsem zjistil, že přístup policie k tomuto problému se liší, ale v ČR by vám měli pomoci.
- Obecní úřad: Policie může případ předat obecnímu úřadu, který zahájí správní řízení. To může trvat déle, ale je efektivní, pokud se jedná o opakovaný problém. Někdy je nutné se i trochu “prokousat” byrokracií, to vím z vlastní zkušenosti, když jsem řešil podobné problémy i v zahraničí.
Doporučení:
- Vždy si uchovejte kopie všech dokumentů.
- Buďte trpěliví. Řešení problémů se sousedy může trvat.
- Zvažte zprostředkování neutrální osobou, pokud je to možné.
A nezapomeňte: klidný spánek je základ pro příjemný den, ať už jste doma, nebo na cestách.
Co kuny nesnáší?
Kuny, drobní, ale obratní škůdci, jsou známí svou nenávistí k hluku. Nejde jen o obyčejný rámus, ale i o ultrazvukové vlny, které pro lidské ucho zůstávají neslyšitelné. Při svých cestách po světě jsem se setkal s mnoha způsoby, jak se kun zbavit, a ultrazvukové odpuzovače se jeví jako efektivní, i když jejich dosah je omezený. Silné světlo, například z pohybových senzorů, je další účinnou zbraní. Z vlastní zkušenosti vím, že kuny se vyhýbají i specifickým pachům – například naftalínu nebo kočičí moči. Paradoxně, kočky, ať už domácí, nebo zdivočelé, jsou pro kuny přirozenými predátory, a jejich přítomnost je tak silným odrazujícím prvkem. Využívání těchto metod, ať už jednotlivě, nebo v kombinaci, je klíčem k úspěšné ochraně majetku před těmito nenápadnými, ale nebezpečnými tvory. Kombinaci uvedených metod je nutno aplikovat systematicky a trpělivě, protože kuny jsou vynalézavé a dokáží se přizpůsobit.
Jak poznat zvíře podle trusu?
Zajíčí trus – hnědé bobky, v teplém období s viditelnými zbytky rostlinné stravy, typicky trávy a bylin. V zimě světlejší a sušší, kvůli chudší vodnaté potravě. Častý nález na polích, loukách a lesních okrajích. Důležité: tvar bobků je typicky kulatý, jednotlivé bobky jsou oddělené, na rozdíl od shluknutého trusu srnců. Počet bobků může napovědět o velikosti populace v oblasti. Tip pro turisty: sledování trusu je skvělý způsob, jak zmapovat pohyb zvěře a posoudit její hojnost v dané lokalitě. Můžeš tak odhadnout, kde se zvěř zdržuje a kde by se mohla nacházet.
Varování: Vždy respektujte přírodu a udržujte bezpečný odstup od zvěře. Nesnažte se zvěř vyrušovat ani jí bránit v přirozeném pohybu.
Co kontroluje veterinární správa?
Veterinární správa (SVS)? To je pro nás, co se po horách a lesích potulujeme, důležitější, než si myslíte! Hlavně kontrolují, aby se nám do žaludku nedostalo nic zkaženého – ochrana spotřebitelů před zdravotně závadnými živočišnými produkty. Představte si, že byste si v horské chatě dali špekáčky s nebezpečnými bakteriemi…
Dále se starají o monitorování nákaz. To je klíčové, protože některé nemoci zvířat se můžou přenést i na člověka (kdo by chtěl lyžovat s klíšťovou encefalitidou?).
Veterinární ochrana státu je taky podstatná. Myslete na to, jak často se pohybujete v přírodě, kde se potkáváte se zvířaty, která by mohla být přenašeči nemocí. SVS hlídá, aby se sem nedostaly nebezpečné nákazy ze zahraničí.
A co je pro nás, milovníky zvířat, zásadní? Ochrana zvířat a boj proti týrání. Pokud narazíte na něco podezřelého, třeba týrané zvíře v lese, nahlaste to!
Stručně řečeno, SVS chrání naše zdraví a blahobyt, a to i při aktivním trávení volného času v přírodě. Je to důležité nejen pro nás, ale i pro zachování biodiverzity. Zde je několik praktických tipů:
- Vždy si ověřte původ potravin živočišného původu, hlavně v odlehlých oblastech.
- Dodržujte základní hygienická pravidla při manipulaci s potravinami.
- Pokud narazíte na podezřelé chování k zvířatům, neváhejte kontaktovat SVS.
Co dělat, když pes pořád čůrá doma?
Problémy s močením psa doma? To zná každý zkušený cestovatel, ať už s batůžkem na zádech, nebo s chlupatým parťákem na vodítku. Klíč je v důsledné pravidelnosti. Dlouhé výlety do přírody znamenají pro psa spoustu pohybu a příležitostí k vykonání potřeby. Nepodceňujte čas venku; močový měchýř psa není neomezený rezervoár. Před odchodem na výlet, ale i během něj, věnujte čas procházce a důkladnému provětrání. Myslete na to, že štěně, starší pes, nebo pes s zdravotními problémy potřebují častější venčení. Odměňování kvalitními pamlsky při správné potřebě je skvělá metoda – podobně jako když se očekává odměna po úspěšně zvládnuté etapě putování. Nezapomeňte, že i správná hydratace hraje roli. Stejně jako my, i pes potřebuje dostatek vody, ale ve večerních hodinách omezení příjmu tekutin může pomoci. Pokud problém přetrvává, navštivte veterináře – podobně jako bychom si nechali zkontrolovat mapu před náročnou cestou.
Jaké zvíře je nejméně náročné?
Nejméně náročná zvířata na cesty? Hlodavci, třeba morčata, křečci nebo potkani – ideální společníci na výlet, pokud zvolíš vhodný transport. Klec musí být pevná a bezpečná, odolná i proti nárazům během transportu. Ideální je něco menšího, ale pohodlného, s dostatečnou ventilací.
Krmivo je klíčové. Suché granule, seno a občas nějaká zelenina – vše v malých, vzduchotěsných obalech, aby se nezkazilo. Nezapomeň na misky a napaječku s dobrou fixací.
Podestýlka – používej dobře savou a neprašnou variantu, která se snadno čistí. Na kratší výlety stačí menší množství.
Důležité! Před cestou zkontroluj zdravotní stav zvířete. Vhodné je i malé cestovní lékárničky s základní výbavou – dezinfekcí a náplastmi.
Tip: Pro větší hlodavce, jako jsou potkani, může být vhodnější speciální batoh pro domácí mazlíčky. Pro menší, postačí i dobře polstrovaná přepravka.
Jaké zvíře syčí?
Představte si Madagaskar, ostrov plný překvapení. Tam, v hlubinách půdy a tlejícího listí, jsem objevil fascinujícího tvora – švába syčivého, nazývaného také madagaskarský. Tento nelétavý druh, na první pohled nenápadný, je mistrem maskování a obrany. Jeho syčení, které vzniká při prudkém vypuzování vzduchu vzdušnicemi, je dokonalou imitací rozčíleného hada, efektivní strategie k odrazení potenciálních predátorů. Nejedná se o žádný jemný šepot – syčení je překvapivě hlasité a zní skutečně impozantně. Zaujalo mě, že velikost syčení se liší v závislosti na velikosti jedince a stupni jeho podráždění. Dále jsem zjistil, že švábi syčiví jsou poměrně velcí, dosahují délky až 7-8 cm, a hrají důležitou roli v ekosystému, podílí se na rozkladu organické hmoty. Tito fascinující tvorové jsou jedním z důvodů, proč se na Madagaskar stále rád vracím.
Jak poznat, že pes brečí?
Rozpoznání, zda pes pláče, je subjektivní a závisí na interpretaci majitele. Pes totiž nepláče slzami jako člověk, ale vyjadřuje smutek, bolest či strach jinými způsoby: sklopenými ušima, zavřenýma očima, kňučením, sténáním, změnou držení těla (ochablost, skrčení), zvýšeným sliněním a případně i změnou chování, jako je apatie nebo naopak zvýšená nervozita. Je důležité vnímat celkový obraz chování psa a porovnávat ho s jeho běžným stavem.
Otázka březosti feny je naopak daleko konkrétnější. Fyzické projevy březosti se u fen projevují pozvolna a mohou být nenápadné. Zvýšení váhy a zvětšení břicha se obvykle objevuje až dva až čtyři týdny po krytí. V některých případech je změna váhy sotva znatelná, zvláště u štíhlých plemen. Změny bradavek, jejich zvětšení a ztmavnutí, jsou dalším důležitým ukazatelem. Mnoho fen v prvních týdnech trpí ranní nevolností a zvracením, podobně jako u lidí. Chování feny se může měnit – některé jsou apatičtější, jiné naopak hyperaktivní. V pokročilejším stádiu březosti je patrné pohyb plodu, který lze nahmatat. Důležité je, že i u březí feny se mohou projevit symptomy, které napodobují jiné zdravotní problémy, proto je vždy vhodné konzultace s veterinářem, zejména pokud se objeví neobvyklé projevy.
Zkušenosti z různých koutů světa ukazují, že pozorování chování psa a feny je klíčové. V některých kulturách se využívají tradiční metody rozpoznávání březosti, ale důraz by se měl vždy klást na odborný veterinární dohled. Moderní diagnostické metody, jako ultrazvuk, poskytují přesnější a dřívější potvrzení březosti.
