Co dělat, když si mě někdo fotí?

Fotografování lidí v České republice se řídí ustanoveními § 84 a § 85 občanského zákoníku. Zjednodušeně řečeno, pořízení fotografie, na níž je možné identifikovat osobu, vyžaduje její souhlas. To platí i pro pouhé zachycení podoby, ne jen pro zveřejnění. Tento princip je podobný v mnoha zemích Evropy, ale s drobnými nuancemi. Například v některých státech, jako je Francie, je ochrana osobních údajů vnímána ještě striktněji, zatímco v jiných, například v některých zemích Skandinávie, je přístup o něco liberálnější.

Co to znamená v praxi?

Pokud si vás někdo fotí na veřejném místě a vaše identifikace není z fotografie zřejmá (např. jste v davu), obvykle nejde o porušení zákona.
Pokud je vaše identifikace z fotografie zřejmá (např. detailní portrét) a vy s tím nesouhlasíte, máte právo požádat fotografa o smazání fotografie.
Rozšiřování fotografie, tedy její sdílení online, tisk nebo jiné způsoby distribuce, vyžaduje vždy souhlas. I když byla fotografie pořízena na veřejném místě.

V mezinárodním kontextu:

V zemích s přísnější ochranou osobních údajů (např. Německo, Rakousko) může být i pořízení fotografie bez souhlasu na veřejném místě problematické, pokud je fotografie použita komerčně nebo k jiným účelům, než k osobnímu užívání fotografa.
V některých zemích (USA, Velká Británie) existují rozdíly v zákonech týkajících se fotografování na veřejných vs. soukromých místech. Na soukromém pozemku je fotografování bez svolení téměř vždy nezákonné.
Mnoho zemí má právní předpisy ohledně užití fotografií k reklamním účelům. Použití obrazu osoby k reklamním účelům bez souhlasu je v podstatě všude nezákonné.

Doporučení: Pokud se cítíte být fotografován bez vašeho souhlasu a domníváte se, že je porušován zákon, obraťte se na právníka.

Co se nesmí fotit?

Fotografování na památkách? Zásadní je pamatovat si, že stativ, selfie tyč a dron jsou stále tabu. Zkuste si představit tu nádheru, ale bez těchto pomocníků! Na hradech a zámcích je navíc absolutně zakázáno používat blesk – ne kvůli škodám na exponátech, ale kvůli spouštění bezpečnostních systémů. Můžete si tak pokazit výlet i ostatním návštěvníkům. A ještě něco důležitého: fotografie smí být použity pouze pro osobní, nekomerční účely. Profesionální focení vyžaduje zvláštní povolení. Mějte na paměti, že i když se zdá být místo opuštěné, stále může být monitorováno. Dobré světlo a citlivý přístup k místu jsou klíčem k úžasným fotografiím, které si budete pamatovat, a které nebudou rušit ostatní návštěvníky ani poškozovat historické památky.

Co znamená expozice fotografie?

Expozice? To je v podstatě klíč k tomu, aby vaše fotografie z cest nebyly jen tmavým, neprůhledným záhadou, ale aby zachytily tu nádheru, kterou jste zažili. Jednoduše řečeno, je to množství světla, které dopadne na snímač vašeho fotoaparátu. Expoziční hodnota (EV) pak udává, kolik toho světla je – a to se měří v krocích. Změna EV o jeden krok znamená zdvojnásobení nebo polovinu množství světla. Dosáhnete toho úpravou clony (ovlivňuje hloubku ostrosti – široká clona pro rozmazané pozadí, úzká pro ostré detaily), času závěrky (dlouhý čas pro rozmazání pohybu, krátký pro zmrazení) nebo ISO (citlivost – vyšší ISO pro slabé osvětlení, ale s rizikem šumu). Na cestách jsem si například všiml, že při focení v prosluněných pouštích potřebuji mnohem kratší čas závěrky a menší ISO než při focení polární záře, kde je naopak potřeba delší expozice a vyšší ISO. Správná expozice je tedy otázkou vyvážení těchto tří faktorů – a s trochou praxe se stanete mistry v zachycení těch nejkrásnějších okamžiků vašich dobrodružství.

Nezapomeňte: Přímé slunce dokáže s expozicí pěkně zamíchat. Vždycky se dívejte na histogram a snažte se vyhnout přeexponovaným (přespouštěním) a podexponovaným (podsvícením) částem snímku. Experimentujte a najděte si svůj styl!

Čím se prokazuje smrt člověka?

Smrt člověka se prokazuje, jak praví zákon, veřejnou listinou – lékařským osvědčením o úmrtí, vystaveným po řádném ohledání těla. Tohle jsem si ověřil na mnoha svých cestách, a věřte mi, zkušenosti s úředními záležitostmi v různých koutech světa jsou neocenitelné. Důležité je, že toto ohledání musí proběhnout dle stanovených postupů, které se liší zemí od země. Například v některých kulturách je nutná přítomnost rodiny, jinde se spoléhají na striktní forenzní protokoly.

Existuje však výjimka, s níž jsem se osobně nesetkal, ale o níž jsem slyšel od místních obyvatel v odlehlých oblastech Amazonie. Pokud je tělo nedostupné pro řádné ohledání – například při katastrofách či v extrémně nepřístupném terénu – a okolnosti jednoznačně svědčí o smrti, může soud prohlásit osobu za mrtvou i bez lékařského potvrzení. To vyžaduje velmi přesvědčivé důkazy, často zahrnující svědectví očitých svědků a důkladné vyšetření události. Je to proces náročný na důkazy a vyžaduje soudní posouzení, a to i v případě, že tělo není k dispozici.

Co je fotografování?

Fotografování? To je umění zachytit světlo odrážející se od objektů na světelně citlivém médiu, ať už filmu nebo čipu, pomocí přesně kontrolované expozice. Zjednodušeně řečeno, jde o okamžik zvěčněný. Důležité je pochopit, že dobrý snímek není jen o stisknutí spouště.

Základní principy:

Clona: Ovládá množství světla dopadajícího na snímač. Úzká clona (vysoké číslo f) poskytuje velkou hloubku ostrosti, široká clona (nízké číslo f) naopak malé hloubku ostrosti, skvělé pro portréty a rozmazání pozadí.
Čas: Délka expozice ovlivňuje, jak se pohyb zachytí. Krátký čas zmrazí akci, dlouhý čas naopak vytvoří efekt pohybu (např. světelné čáry aut v noci).
ISO: Citlivost snímače na světlo. Nižší ISO znamená menší šum, ale vyžaduje více světla. Vyšší ISO umožňuje fotografování v tmavých podmínkách, ale s vyšším rizikem šumu.

Tipy pro cestovatele:

Balení: Lehký a spolehlivý fotoaparát, náhradní baterie, paměťové karty s dostatečnou kapacitou, čistící hadřík a případně stativ – pro ostré snímky v noci nebo při delších expozičních časech.
Kompozice: Naučte se pravidla kompozice (třetiny, zlatý řez), abyste tvořili vizuálně přitažlivé snímky. Využívejte pozadí a popředí, hledejte zajímavé detaily.
Světlo: Zlatá hodina (krátká doba po východu a před západem slunce) nabízí teplé a měkké světlo, ideální pro fotografie. Vyvarujte se focení v poledním slunci, které vytváří tvrdé stíny.
Lokální zákony: Vždy respektujte místní zákony a pravidla týkající se fotografování, zvláště v historických památkách a chráněných oblastech.

Praktické fotografování je tak umění a věda zároveň, zdokonalování techniky je proces, který trvá. Experimentujte, učte se z chyb a zachyťte nezapomenutelné okamžiky vašich cest.

Za jakých okolností lze zachytit podobu člověka legálně?

Fotografování a natáčení lidí v České republice se řídí poměrně striktními pravidly. Základem je zákon o ochraně osobnosti (§ 84 a § 85). V podstatě to znamená, že bez souhlasu dané osoby nesmíte pořídit snímek, ze kterého by bylo možné jednoznačně identifikovat danou osobu. To se týká jak fotografií, tak videí, a to bez ohledu na použitou technologii.

Co to v praxi znamená? Na rušné ulici si můžete klidně fotit okolí, ale pokud na fotce bude jasně rozpoznatelná tvář konkrétní osoby, měli byste mít její souhlas. To je důležité zejména u fotografií s vysokým rozlišením, kde je identifikace snadná. Pokud fotíte například demonstraci, a tvář jedné z osob je jasně viditelná, jste v šedé zóně. Bez souhlasu všech zúčastněných osob je šíření takového snímku problematické.

Výjimky existují, ale jsou velmi specifické a většinou se týkají dokumentace veřejného dění (např. novináři na demonstraci), ale i zde je důležité zachovat rozumnou míru a snažit se nerušit soukromí osob.

Kdy je tedy pořízení fotografie legální?

S výslovným souhlasem dané osoby.
Pokud je osoba natolik nevýrazná v kontextu celkového snímku, že ji nelze identifikovat.
V některých specifických případech spojených s výkonem povolání (např. policie).

Při cestování po světě je situace podobná, i když se konkrétní zákony liší. Vždy je vhodné se informovat o místních zvyklostech a právních předpisech, aby se předešlo problémům. V některých zemích jsou pravidla striktnější než v České republice, jinde zase volnější. Nepodceňujte to, porušení zákona může mít nepříjemné následky, od pokuty až po soudní proces.

Pamatujte si: Prevence je vždy lepší než léčení. Vždy je lepší požádat o svolení, než se dostat do právních potíží.

Za jakých podmínek mohu používat obrázky bez souhlasu autora?

Používání fotografií bez souhlasu autora je ošemetná záležitost, o níž se každý cestovatel, ať už profesionální fotograf, nebo jen vášnivý snímač zážitků, musí dobře informovat. České autorské právo totiž netoleruje libovolné šíření snímků. Výjimky existují, ale jsou striktně vymezeny. Zjednodušeně řečeno, pro osobní, nekomerční použití – třeba pro vaši cestovatelskou fotoknihu určenou jen pro rodinu – je většinou vše v pořádku. Podobně je tomu u fotografií použitých v souvislosti se zpravodajstvím, vědeckou prací nebo uměleckým dílem, ovšem vždy je nutné zvážit proporcionalitu použití a citlivost tématu.

Klíčové je rozlišovat mezi osobním a komerčním užitím. Pokud chcete fotografii použít pro propagaci produktu, na webu cestovní agentury nebo v reklamě, souhlas autora je naprosto nezbytný. Nepodceňujte to – sankce za porušení autorských práv mohou být citelné.

Dále je důležité vědět, že existují zdroje fotografií s otevřenou licencí – například Creative Commons. Tyto licence dovolují použití fotografií za určitých podmínek, které si předem ověříte. Tyto zdroje jsou pro cestovatele skvělým pomocníkem, jak obohatit své webové stránky, blog či prezentace, aniž by riskovali problémy s autorskými právy. Před použitím jakékoli fotografie, i té s otevřenou licencí, ale vždy pečlivě zkontrolujte konkrétní podmínky licence.

Nepodceňujte sílu licencí. Licenční smlouva může obsahovat mnoho detailů, které ovlivní způsob užití fotografie. Čtěte je pozorně!

Kam patří fotografie?

Kam s těmi všemi fotkami z cest? Otázka, která trápí nejednoho cestovatele. Máme plné alba, paměťové karty přetékají a digitální archiv se zvětšuje geometrickou řadou. Bohužel, klasické tištěné fotografie, ty krásné vzpomínky na slunné pláže a zapomenuté uličky, končívají často v koši.

Recyklaci zapomeňte! Fotky bývají tištěny na speciální fotografický papír s povrchovými úpravami, které znemožňují jejich recyklaci. To znamená, že je musíme vyhodit do směsného odpadu.

Ale než je vyhodíte, zvažte pár alternativ:

Digitální archiv: Nejjednodušší a nejčistší řešení. Naskenujte fotografie a uložte je na externí disk nebo do cloudového úložiště. Nezapomeňte na zálohování!
Fotoalba a krabice: Pro ty, kteří si potrpí na klasiku. Vyberte si krásné album a uspořádejte si své vzpomínky tematicky. Nebo použijte krabice s popisky – skvělé pro cestovní fotografie, uspořádané podle zemí a let.
Kreatívní využití: Staré fotografie mohou sloužit jako originální dekorace. Vytvořte si koláž, ozdobte si jimi deník nebo si z nich udělejte originální záložky do knih. Možnosti jsou neomezené!

Tip pro cestovatele: Místo hromadění fotek zvažte výběr těch nejlepších a nechte si je vyvolat profesionálně. Kvalita bude mnohem lepší a ušetříte si místo.

A co ty digitální fotografie? Nezapomeňte pravidelně zálohovat své digitální poklady, abyste je neztratili!

Používejte externí disky.
Využívejte cloudová úložiště.
Pravidelně zálohujte!

Na co pověsit fotky?

Možností, kam pověsit fotografie, je nekonečně mnoho, a to i s ohledem na globální trendy. V Maroku jsem viděl nádherné fotografie zavěšené na tradičních kovových lampách, vytvářejících jedinečnou hru světla a stínu. V Japonsku zase používají minimalistické dřevěné svorky na tenkých provázcích, dodávající prostoru klidnou eleganci. Klasické špendlíky na starém dřevěném rámu, jak zmiňujete, dodají vašemu interiéru vintage šarm, připomínající třeba staré kavárny v Paříži. Nebo si představte svázané provázky s fotografiemi přes celou stěnu, podobně jako jsem viděl v Mexiku, kde se takhle zdobí celé místnosti.

Nebojte se experimentovat! Lepení fotek přímo na zeď je rychlé řešení, ideální pro rychlou změnu. Ale pro trvalejší řešení zvažte fotoobrazy na plátně. V Itálii jsem objevil úžasné techniky tisku na plátno, které dodají fotografiím neuvěřitelnou hloubku a texturu. V Amsterdamu jsem viděl skvělé příklady, jak kombinovat různé velikosti a rámy, aby se vytvořil dynamický a moderní vzhled. Anonymní obrazy nechte v galeriích, vaše vzpomínky si zaslouží být na očích a dělat radost.

Pro inspiraci prozkoumejte Pinterest a Instagram. Najdete tam miliony nápadů z celého světa, od rustikálních stylů až po moderní minimalismus. Hlavní je, abyste se cítili ve svém domově dobře a fotografie vám přinášely radost a evokovaly vzpomínky na vaše dobrodružství.

Za jakých okolností lze zachytit a rozšiřovat podobu člověka?

Zachycení podoby člověka, tedy tak, aby bylo možné z fotografie, videa, kresby či sochy jednoznačně určit jeho totožnost, je bez jeho výslovného souhlasu v podstatě nemožné a nezákonné. To platí i pro turismus, kde by se to mohlo snadno stát, například focením místních obyvatel bez jejich svolení.

Důležité je si uvědomit, že:

Souhlas musí být svobodný a informovaný. Nemůže být vynucený ani podvodný.
Focení na veřejných místech, kde je člověk jen součástí scény (např. dav na ulici), je obecně tolerováno, ale detailní portrét je lepší vždycky konzultovat.
Existují výjimky, dané zákonem, například pokud je to nezbytné pro bezpečnost nebo vyšetřování.

Rozšiřování zachycené podoby, tj. její sdílení s dalšími lidmi, je rovněž podmíněno souhlasem dané osoby.

Před focením je vždycky vhodné se zeptat na souhlas a vysvětlit, k čemu fotografii použijete. Můžete například ukázat fotku sebe sama, abyste ukázali, že vás focení také nezaskočilo.
Pokud fotografujete skupinu lidí, je potřeba souhlas od všech.
Uvědomte si, že i anonymizované fotografie mohou být někdy identifikovatelné. Vždycky je lepší postupovat opatrně.

Porušení těchto pravidel může vést k právním problémům a sankcím. V některých zemích jsou pravidla striktnější než v jiných. Před cestou je vhodné se seznámit s místní legislativou ohledně ochrany osobních údajů a práva na ochranu obrazu.

Kam vyhodit obálku s okénkem?

Obálka s okénkem? Žádný problém! Na túře se mi tohle taky stává. S fóliovým okénkem se nemusíš stresovat. Hoď ji rovnou do modrého kontejneru na papír . Je to recyklovatelné a ušetříš si práci.

Bublinková obálka? Trochu náročnější, ale zvládneš to! Pokud se ti podaří oddělit papír od té plastové bublinky, pak papír do modrého kontejneru a bublinkovou fólii do žlutého na plasty .

Tip pro dobrodruhy: Vezměte si na túry vždycky s sebou malý skladací pytlík na odpadky. Tím si ulehčíte třídění odpadu i v terénu a předejdete zbytečnému plýtvání. Užitečné je to zvláště pro nesnadno tříditelné obaly, které budete chtít vytřídit až doma.

Praktické rady pro kempování:

Vždy dodržujte pravidla třídění odpadu v místě, kde se nacházíte. Pravidla se mohou lišit od místa k místu.
Před odhozením odpadu zkontrolujte, zda není možné obal znovu použít (např. na uchování jídla).
Minimalizujte množství odpadu, který si na túru berete – vezměte si jen to, co opravdu potřebujete.

Kdy a koho můžeme nahrávat bez jeho souhlasu?

Zákon umožňuje nahrávat bez souhlasu, ale pouze v jasně definovaných situacích, kdy je to nezbytné pro ochranu práv a zájmů, například majetku. Představte si, že natáčím dokument o zlodějíčcích v chrámu Angkor Wat – zde je nahrávání nezbytné k ochraně památky a dokazuje protiprávní jednání. Podobně je tomu u nahrávání úředního jednání nebo výkonu veřejné moci, pokud je to v zájmu transparentnosti. Vždycky ale musí převažovat veřejný zájem nad soukromím.

Dále je povolená nahrávka pro vědecké, umělecké a zpravodajské účely. Myslete ale na to, že i zde musí být zachována etika a zákonnost. Dokumentární film o životě nomádů v Mongolsku? Ano, ale s respektem k jejich kultuře a soukromí. Nejde o to, co je povoleno, ale co je etické a zodpovědné. Právní stránka věci je jedna věc, ale morální dimenze je stejně důležitá, a to obzvláště v zahraničí. Rozhodně byste si měli být vědomi místních zákonů a zvyklostí, než začnete natáčet.

Nezapomínejte, že i při těchto výjimkách je nutné dodržovat základní pravidla ochrany osobních údajů a dbát na minimalizaci zásahů do soukromí. Získejte si informovaný souhlas kdykoliv je to jen trochu možné, ušetří vám to spoustu problémů.

Co je expozice filmu?

Expozice, neboli osvit, je v jádru to, co dělá fotografii fotografií. Představte si to jako malování světlem. Objektiv vašeho fotoaparátu, ať už na cestách po amazonském pralese, v rušných ulicích Tokia nebo na zasněžených vrcholcích Alp, funguje jako štětec, který zachycuje scénu. Světlocitlivý prvek, ať už digitální čip nebo klasický film, je pak plátno, na které se promítá. Délka osvětlení (čas) a množství světla (clona) společně s citlivostí filmu (ISO) určují, jak jasný a detailní bude výsledný obraz. Nedostatečná expozice (podsvětlení) vám dá tmavý, nevýrazný snímek, naopak přeexpozice (přisvětlení) vybledlý a bez detailů v světlech. Správná expozice je klíčem k zachycení atmosféry místa – od sytých barev pouště až po jemné odstíny zasněžených hor. Znalost expozice je pro fotografa, který cestuje, nezbytná, protože světelné podmínky se neustále mění, ať už je to hra stínů v džungli, ostré slunce na pláži nebo tlumené světlo večerního města.

Myslete na to jako na tanec mezi světlem a časem. Krátké časy zamrazí pohyb, dlouhé časy ho rozmažou a dodají snímku dramatický efekt. Zkuste experimentovat s různými nastaveními a objevujte krásu a rozmanitost, kterou svět kolem nás nabízí. Zkušený cestovatel-fotograf si uvědomuje, že i nepatrná změna v expozici může dramaticky ovlivnit náladu a emoci snímku.

Co musí umet fotograf?

Dobrých fotografů není mnoho, věřte mi. Technika je jenom základ, jako správný batoh na dlouhé cestě. Musí ovládat světelné podmínky, kompozici, ostření – to je samozřejmost. Ale to nestačí. Viděl jsem tisíce fotek z Himalájí, ale jen pár dokázalo zachytit skutečnou podstatu, ten klid, tu sílu hor. To je umění. A to vyžaduje cit, schopnost vidět víc než jen obraz. Kreativita pak spojuje technické dovednosti s osobním vyjádřením. Portrétní fotografie? Musíte zachytit duši člověka, ne jen jeho obličej. Krajinářská? Najít v obyčejném výjimečné. Módní? Zviditelnit krásu a styl. Každá oblast, ať už reklamní, novinářská, nebo svatební, má svá specifika, svá pravidla, ale všechny vyžadují vizi a příběh, který fotograf vypráví skrze svůj objektiv. Fotograf musí být pozorovatel, příběhce a v neposlední řadě i dobrý vypravěč. A samozřejmě, musí umět i dobře spracovat snímky a vytvořit portfolio, které ukazuje jeho talent a rozsah jeho práce.

Tip pro začínající fotografy: cestujte! Inspirace je všude kolem nás. Nebojte se experimentovat s různými styly a technikami. A hlavně, foťte srdcem.

Na co se nevztahují autorská práva?

Autorská práva? To je téma, které se mi při mých cestách po světě několikrát připletlo do cesty. Ať už jde o focení památek, natáčení videí nebo prosté sdílení zážitků na sociálních sítích, je důležité vědět, kde je hranice. Základní pravidlo zní: osobní užití je v pořádku.

Co to přesně znamená? Pokud si pro svou osobní potřebu vyfotíte Eiffelovku, natočíte video s místní hudbou na tržišti v Marrákeši nebo si okopírujete recept na skvělý thajský pokrm, který jste ochutnali v Bangkoku, pak se o porušení autorských práv nejedná. Klíčové je, že to neděláte za účelem zisku. Neprodáváte fotky, nepoužíváte hudbu ve svém komerčním videu a neotevřeli jste si restauraci na základě ukradeného receptu.

Je to tak trochu šedá zóna. Sdílení fotek na Instagramu z dovolené? Záleží na kontextu. Pokud to děláte jen pro své přátele a rodinu, pravděpodobně to v pořádku. Pokud ale fotky používáte pro propagaci cestovní kanceláře, je to už jiné kafe. Vždy je dobré se zamyslet nad tím, zda vaše užití díla přináší vám nebo někomu jinému ekonomický prospěch.

A co kopírování map? To je zase trochu jiná kapitola. Použití mapy pro osobní orientaci na cestách je v pořádku. Vytvoření a distribuce vlastních map s autorskými prvky už může být problém. Vždy je nejlepší se informovat o licenčních podmínkách použitého materiálu. Naštěstí je dnes dostupných spousta licencovaných map pro volné používání.

Shrnuto: pro osobní potřebu, bez zisku, je užití autorsky chráněných děl většinou povoleno. Jakmile se však dostanete do komerční sféry, je potřeba si dát velký pozor a dodržovat autorská práva.

Co je porušování autorských práv?

Porušování autorských práv? To je komplexní téma, které jsem si v průběhu svých cest po světě mnohokrát uvědomil. Zjednodušeně řečeno, jedná se o jakékoli užití cizího autorského díla bez souhlasu autora nebo oprávněné osoby. Nejde jen o zjevné kopírování – kopírování a šíření hudby z legálně zakoupeného DVD kamarádovi, jak je uvedeno v příkladu, je typickým případem. Ale představte si třeba fotografování v chrámu Angkor Wat v Kambodži. I když se zdá, že fotíte jen pro sebe, mohou existovat omezení, jak s těmito snímky nakládat, obzvláště pokud je komerčně využijete. To se týká i tradičních řemesel – prodej replik výrobků z Nepálu, byť s „drobnými úpravami“, bez patřičných licencí, může být porušením autorských práv. Znalost místních zákonů a zvyklostí je proto při cestování stejně důležitá jako cestovní pojištění. Globální digitalizace dále komplikuje situaci. Stažení filmu z nelegálního zdroje je porušením autorských práv, stejně jako sdílení e-booku v online skupině. Důsledky mohou být finanční, ale také soudní. Právní rámec se liší stát od státu, a proto je vždy vhodné se před cestou informovat o specifických pravidlech dané země, a to i v oblasti ochrany autorských práv.

Kam uložit fotky?

Fotky? Na tohle mám vychytaný systém! Zálohování do Google Fotek je top. Automaticky se ti fotky a videa ukládají do cloudu, takže k nim máš přístup z kdejakého telefonu, tabletu nebo počítače, když jsi přihlášený do svého Google účtu. A hlavně – nikdo je neuvidí, pokud je sám nesdílíš. To je důležité, když fotíš třeba nádherné, ale odlehlé místo, kam se nechceš nikomu svěřit.

Tip pro cestovatele: Před cestou si zkontroluj místo v cloudu. Někdy se hodí si koupit větší úložiště, pokud fotíš v hodně vysokém rozlišení (RAW soubory zaberou hodně místa!). A ještě jedna věc – fotky zálohuj vždy jen do jednoho Google účtu. Vyhnete se tak zmatkům a ztrátě fotek.

Důležité: Nezapomeň si pravidelně kontrolovat zálohu, abys měl jistotu, že vše probíhá v pořádku. A pokud cestuješ do oblastí s horším internetem, můžeš fotky zálohovat až po návratu na místo s lepším signálem.

Co znamená expozice?

Expozice? To je jako když plánujete výlet. Nejdřív si musíte zmapovat terén. Potřebujete vědět, kdo s vámi jde (postavy), kam se vydáte a kdy (časoprostor), jaké počasí očekávat (atmosféra) a co vás tam čeká (zápletka). Dobře připravená expozice vás motivuje k výstupu na vrchol, podobně jako dobrý průvodce motivuje k čtení.

Myslete na tohle:

Orientace: Expozice je jako první pohled z mapy, ukáže vám základní body, abyste se neztratili v ději.
Základní informace: Podobně jako si před výstupem zkontrolujete výbavu, expozice vám poskytne základní informace o postavách a prostředí.
Nálada: Představte si, že se chystáte na výlet do deštného pralesa. Atmosféra v expozici by měla být podobná – tajemná, napínavá.
Předzvěst dobrodružství: Expozice by měla naznačit, co vás čeká, podobně jako popis hory v turistickém průvodci.

Dobrá expozice je stručná, ale informativní, jako dobrý popis trasy. Zbytečně dlouhá a nudná expozice vás odradí od čtení, stejně jako zdlouhavý popis nudné trasy odradí od výletu.

Kolik stojí český film?

Cena českého filmu je poměrně variabilní záležitost. Zatímco průměrný současný film vyjde zhruba na 35 milionů korun, historické kostýmní filmy představují zcela jinou kategorii. Náklady na ně se šplhají do astronomických výšin. Výborným příkladem je Tmavomodrý svět s rozpočtem 250 milionů korun, Bathory s neuvěřitelnými 380 miliony a Tobruk, který stál 80 milionů. Zajímavé je srovnání s rozpočty filmů v jiných zemích – například v Hollywoodu se rozpočty pohybují v řádech stovek milionů, ne-li miliard dolarů. Při cestování po světě jsem si všiml, že právě u velkofilmů se rozpočet odráží v kvalitě vizuálních efektů, propracovanosti kostýmů a rozsahu exteriérových lokací, na což se často zapomíná při porovnání českých a zahraničních produkcí. Třeba v zahraničí se i u historických filmů investuje do detailů, od rekvizit až po autenticitu prostředí. To se v českém filmu často řeší s menším rozpočtem a nápaditostí, a i přes to vznikají skvělé filmy, které se s lehkostí vyrovnají i těm zahraničním. Výše uvedené sumy ovšem naznačují, jak náročná a finančně vyčerpávající může být produkce, a to i v České republice.

Kromě samotných nákladů na výrobu je důležité si uvědomit i další faktor – marketing a distribuce. Tyto náklady se mohou rovnat, ba i převýšit, samotné náklady na produkci, což má značný vliv na konečnou cenu filmu.

Při cestování jsem se setkal s mnoha nezávislými filmaři, kteří vytvářejí snímky s minimálním rozpočtem, ale s maximální kreativní energií. Tito filmaři často využívají dostupných prostředků a své okolí jako filmovou kulisu, čímž ukazují, že i s omezeným rozpočtem je možné vytvořit kvalitní a poutavý film. To svědčí o kreativitě a invenci českých filmařů.

Co se starými fotkami?

Staré fotografie? Zajímavá otázka, s níž jsem se setkal na mnoha cestách. Základním materiálem je totiž papír – obyčejný, barytový, nebo laminovaný. Na něj se nanáší fotocitlivá vrstva, která zaručuje kvalitu a stálobarevnost snímků. Právě tato speciální úprava je ale zároveň kamenem úrazu. Díky ní se fotografie nedají recyklovat a putují do směsného odpadu. To je škoda, zejména s ohledem na rostoucí objem digitálních dat a obrovský archiv fyzických fotografií, které mnozí z nás schovávají. Myslím, že je důležité si uvědomit, že i zdánlivě neškodný výrobek, jako je fotografie, má svůj dopad na životní prostředí. Na cestách jsem viděl, jak se s tímto problémem vypořádávají v různých zemích – od spalování po kompostování, ale stále chybí univerzální a ekologické řešení. Zvažte proto, zda se ve vašich albech opravdu povalují fotografie, které už nemají žádnou citovou hodnotu. Digitalizace je v tomto případě elegantním řešením, které může pomoci omezit produkci odpadu.

Zajímavost: Víte, že barytový papír, často používaný pro starší fotografie, se vyznačuje jemnou zrnitostí a odolností vůči světlu? Jeho výroba je ale náročnější a dražší než výroba běžného fotopapíru.