Co je kulturní identita? - Turistické centrum

Kulturní identita? To je jako výprava za poznáním sebe sama! Vzniká postupným sbíráním zkušeností – každé setkání, každý nový vrchol, každá překonaná překážka přispívá k mozaice, kterou tvoří naše já. Je to mnohovrstevná záležitost, podobná složité horské mapě: identifikujeme se s horolezeckou komunitou (profesní skupina), s lidmi, co milují stejnou divokou krajinu (zájmová skupina), s národem, jehož tradice vnímáme (etnická skupina), a s generací, která sdílí podobný životní styl (sociální skupina). Každá z těchto „vrcholů“ našeho já přispívá k celkovému obrazu – k naší jedinečné kulturní identitě. A stejně jako v horách, i v tomto putování za poznáním sebe sama se stále učíme a objevujeme nové stezky. Získáváme nové perspektivy a prohlubujeme pochopení sebe sama i světa kolem nás. Je to dobrodružství, které trvá celý život a jehož výsledkem je pestrá a fascinující mapa naší vlastní existence.

Proč jsou tradice důležité?

Tradice? To není jenom nudné opakování minulosti, ale živoucí síla, která utváří naše identity a pomáhá nám chápat svět kolem nás. Prozkoumal jsem kouty světa, od himálajských klášterů až po brazilské karnevaly, a všude jsem viděl, jak tradice propojují generace a dávají lidem pocit sounáležitosti. Tradiční zvyky a rituály vytvářejí silný pocit identity, ať už jde o národní hrdinství, rodinné příběhy, nebo místní legendy. Pomáhají nám pochopit, kde se nacházíme v širším kontextu historie a kultury. Představte si třeba japonský čajový obřad – je to víc než jen pití čaje; je to celá filozofie, která učí o respektu, harmonii a pozornosti k detailu.

Na svých cestách jsem si ale také uvědomil, jak se vnímání tradice mění. V tradičních společnostech často fungovaly jako neotřesitelné základy, zatímco v dnešním světě se s nimi lidé vypořádávají mnohem svobodněji a selektivněji. Neznamená to, že tradice ztrácejí význam, spíš se proměňují, adaptují a obohacují se o nové vlivy. Viděl jsem, jak se tradiční řemesla spojují s moderními technologiemi, jak se staré příběhy vyprávějí novými způsoby a jak se tradiční svátky stávají příležitostí pro mezigenerační setkávání a oslavy rozmanitosti. Je to fascinující proces, který neustále formuje naši kulturní krajinu. Například v mnoha částech Asie se tradiční medicína úspěšně kombinuje s moderními lékařskými postupy.

Udržování tradic není o slepém napodobování minulosti, ale o pochopení jejich hodnot a jejich přizpůsobování se měnícímu světu. Je to o nalezení rovnováhy mezi zachováním kořenů a přijímáním nových impulzů. A právě v této dynamice spočívá jejich trvalá síla a fascinující rozmanitost.

Co patří ke kultuře?

Kultura je rozsáhlý pojem. Zahrnuje nejen známé památky a muzea, ale i mnohem víc. Můžete se ponořit do lokální gastronomie – ochutnejte tradiční pokrmy a nápoje, ideálně na místním trhu, kde poznáte i další aspekty života.

Jazyk je klíčový. Zkuste se naučit alespoň základní fráze – místní ocení vaši snahu.

Zvyky a tradice jsou fascinující. Všímejte si, jak se lidé chovají, co slaví, jaké mají rituály. Některé svátky a události jsou spojeny s konkrétními místy a nabízejí nezapomenutelný zážitek.

Folklór: Hledejte lidové tance, písně a řemesla. Často se konají folklórní festivaly.
Móda: Pozorovatelem se dozvíte o stylu místních lidí a trendech.
Populární kultura: Hudba, film, literatura – to vše odráží ducha země.
Věda a právo: i tyto oblasti ovlivňují kulturu, ačkoliv méně zřetelně pro turistu.

Komunikační normy jsou důležité pro bezproblémové cestování. Zjistěte si, co je v dané zemi považováno za slušné chování.

Před cestou si prostudujte základní informace o zemi a jejích zvyklostech.
Buďte otevřeni novým zkušenostem a interakcím s místními obyvateli.
Respektujte kulturní rozdíly a snažte se je pochopit.

Jaké jsou funkce kultury?

Kultura, to není jenom sbírka artefaktů a tradic, s níž jsem se setkal na svých cestách po světě. Je to dynamickým procesem, jehož primární funkcí je budování prostředí, které podporuje rozvoj lidského potenciálu. Viděl jsem to na vlastní oči – od kmenů žijících v souladu s přírodou, kde kultura utvářela jejich vnímání světa a vztah k němu, až po složité městské civilizace, kde kultura ovlivňuje vše od architektury až po sociální interakce. Tento proces humanizace, proměna biologického jedince v plnohodnotnou lidskou bytost, se odehrává právě skrze kulturní transmisi – předávání znalostí, hodnot a zvyklostí z generace na generaci. Pozoruji, jak se různé kultury vypořádávají s otázkami života a smrti, jak si budují systém morálky a práva, a jak vytvářejí jedinečné formy uměleckého vyjádření. Tato diverzita je fascinující, ale v základu všech kultur se skrývá společný jmenovatel: snaha vytvořit prostředí pro rozvoj lidské bytosti, prostředí, které umožňuje člověku dosáhnout svého plného potenciálu, a to v jeho jedinečnosti i ve vztahu k druhým.

Zajímavé je, jak se kultura neustále vyvíjí a adaptuje na měnící se okolnosti. Na cestách jsem pozoroval, jak se tradice přizpůsobují modernímu světu, aniž by ztratily svůj původní význam. To dokazuje, že kultura není statická, ale živý organismus, který se neustále obnovuje a transformuje.

Kultura, zkrátka, je mocná síla, která utváří člověka a jeho svět. Je to jakési neviditelné lešení, na kterém stavíme své životy, své identity a své budoucnosti.

Jak se tvoří identita?

Identita, to není statický objekt, ale spíše živoucí mapa, která se neustále proměňuje s každým překonaným horským průsmykem, s každým novým setkáním s neznámou kulturou. Dětství a dospívání, to jsou první, často nejstrmější úseky této cesty, kde se pod vlivem rodiny – našich prvních průvodců – vytvářejí základní orientační body: hodnoty, přesvědčení, způsoby jednání. Rodina, to je první tábořiště, kde se učíme základní dovednosti pro další cestu životem.

Přebíráme od rodičů nejen jazyk, ale i jejich náhled na svět, jejich mapu světa. Ovšem, stejně jako zkušený cestovatel, postupně si vytváříme vlastní mapu, obohacujeme ji o vlastní zkušenosti a objevy. Každé nové místo, každý nový člověk nám přidává další detail, upravuje naši cestu. Setkání s jinými kulturami, překonávání vlastních limitů, to vše formuje naši identitu, tvoří z ní unikátní a fascinující mozaiku.

Je důležité si uvědomit, že tato cesta nikdy nekončí. Identita je proces, neustálé zdokonalování mapy. Ačkoliv základní obrysy jsou dané v dětství, jejich detaily se vyvíjejí po celý život, obohacují se o nové zkušenosti, vztahy a poznání.

Co tvoří identitu?

Identita? To není jenom suchá definice z učebnice. Je to dynamičtější, než se zdá. Je to schopnost vnímat sebe sama – ten jedinečný koktejl zkušeností, které jsme nasbírali na své životní cestě, ať už probíhala v džunglích Amazonie, na rušných tržištích Marrákeše, nebo v tichu české vesnice. Je to pochopení svébytné existence – vědomí, že jsem já, a nikdo jiný, s unikátním pohledem na svět, utvářeným všemi těmi setkáními, vůněmi a chutěmi. A je to zároveň pochopení své role v lidské společnosti – patřím sem, jsem součástí tohoto obrovského, pestrobarevného koberce lidstva, s jeho podobnostmi i odlišnostmi. Naše sebepojetí, ten neustále se měnící obraz sebe sama, se buduje v každém kontaktu, v každé interakci, od úsměvu cizince na poušti, až po hluboké debaty s přáteli. Je to zrcadlo, které nám ukazuje, kdo jsme, co si myslíme o sobě, čeho si ceníme a co od života očekáváme. A to zrcadlo se leskne odrazem tisíců zážitků, velkých i malých, od výprav po celém světě, až po klidné chvíle doma. A toto neustálé formování a přetváření, tato cesta k sobě samému, to je to, co identitu skutečně tvoří.

Co je součástí kultury?

Kultura, neboli civilizace, je komplexní systém zahrnující nejen vědění, víru, umění, právo a morálku, ale také každodenní zvyky a tradice, které utvářejí identitu daného společenství. To se projevuje v architektuře, viditelné v historických památkách a moderních stavbách, v kuchyni, s jejími typickými recepty a surovinami, které se často odráží v místní ekonomice a zemědělství. Nezapomínejme na jazyk, klíč k pochopení místních zvyklostí a myšlení. Důležité je sledovat i nepsaná pravidla chování, která se často liší od našich zvyklostí a mohou ovlivnit naše vnímání dané kultury. Před cestou se proto vyplatí prostudovat si základní informace o zvycích a tradicích dané země, abychom se vyhnuli nedorozuměním a kulturním šokům. Vnímavý turista by měl ocenit rozmanitost projevů kultury, od folklóru a tradičních řemesel až po moderní umění a technologické inovace. Kultura je živý organismus, neustále se vyvíjející a obohacující se o vnější vlivy.

Čím je známé Česko?

Česko je proslulé svými impozantními historickými památkami, jako jsou hrady Karlštejn, majestátní sídlo Karla IV., a nesčetné další zámky, nabízející fascinující pohled do bohaté historie země. Kromě historie se Česko pyšní nádhernou přírodou, od malebných kopců Českého ráje až po dramatické skalní útvary v Adršpašsko-teplických skalách a panenskou přírodu Šumavy s možností turistiky a cykloturistiky. Gastronomie je dalším lákadlem – neodmyslitelně spjatá s tradičními pokrmy, jako je svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem a šípkovou omáčkou, a světoznámé české pivo, které si můžete vychutnat v mnoha historických pivnicích. Olomouc, s bohatou historií a architekturou, nabízí klidnější prohlídku s mnoha historickými památkami a krásnými náměstími. Relaxaci nabízí lázeňská města jako Karlovy Vary s proslulou kolonádou a možností ochutnat minerální vody. Pro milovníky vína je zde Morava s typickými vinnými sklípky a vinicemi, kde můžete ochutnat vynikající moravská vína. A pro milovníky kultury je tu bohatá nabídka divadelních představení, například v Divadle na Vinohradech v Praze.

Co znamená tradice?

Slovo „tradice“, jak ví každý zkušený cestovatel, pochází z latinského traditio. Znamenalo původně předání majetku, ale jeho význam se v průběhu času proměnil. Na svých cestách jsem pozoroval, jak se tradice stala synonymem pro předávání znalostí a zkušeností z generace na generaci.

To, co dnes nazýváme tradicí, je vlastně kontinuita:

Předávání dovedností: Od starých řemeslníků, kteří mi v Nepálu ukazovali práci s bronzem, až po peruánské tkadlkyně, zachovávající prastaré techniky.
Zachování víry a rituálů: V Japonsku jsem se zúčastnil tradičního čajového obřadu, který se dodržuje po staletí, a v Indii jsem byl svědkem fascinujících náboženských procesí.
Uchování příběhů a legend: Folklór, pověsti a mýty, které jsem slyšel od pastevců v Mongolsku, mi ukazovaly, jak tradice pomáhá utvářet identitu celých komunit.

Zajímavé je, že tradice nejsou statické. Na cestách jsem viděl, jak se přizpůsobují novým podmínkám, a jak se k nim přidávají nové prvky. To je důvod, proč je studium tradic tak fascinující – je to studium živého, neustále se vyvíjejícího dědictví.

Tradice lze rozdělit do několika kategorií:

Materiální tradice: Předávání předmětů, nástrojů, oblečení – např. tradiční kroje různých národů.
Nehmotné tradice: Zde najdeme zvyky, rituály, jazyk, umění, hudbu – to vše vytváří kulturní identitu.

Pochopení tradic je klíčové pro pochopení kultury a lidstva jako celku. Jsou to živoucí paměť naší historie, která nám pomáhá orientaci v současnosti a utváří naši budoucnost.

Co je pro mě kultura?

Kultura pro mě? To je v první řadě orientace na pozitivní hodnoty, projevující se v každém mém kroku na cestách. Je to o respektu k přírodě, o zodpovědném chování v divočině, o minimalizaci mého dopadu na prostředí, které prozkoumávám.

Aktivní turistika je pro mě ztělesněním kultury v tom nejlepším slova smyslu. Je to o zdolávání překážek, o objevování krás neznámých míst, ale i o respektu k místním zvykům a tradicím, ať už jde o horské vesničky v Alpách, či o prastaré stezky v Himalájích.

Zodpovědné chování: To zahrnuje dodržování pravidel národních parků, třídění odpadu, minimalizaci hluku a zanechání místa takové, jaké jsem ho našel (nebo dokonce lepší).
Učení se a poznávání: Kultura je i o neustálém učení se – o geografii, historii, místní fauně a flóře, o způsobu života místních obyvatel. Čím více se o místě dozvím, tím více si ho vážím.
Respekt k místním komunitám: To je klíčové. Je třeba se chovat ohleduplně k lidem, kteří v dané oblasti žijí, respektovat jejich tradice a zvyky a podporovat místní ekonomiku.

Kultura v mém pojetí aktivního turismu tedy není jen o samotném zdolávání vrcholů, ale o celkovém prožívání, o respektu k přírodě a lidem, a o obohacení sebe sama skrze poznávání. Je to proces “zlidšťování” v tom nejlepším smyslu – spojení s přírodou a s lidmi, pochopení a ocenění rozmanitosti světa.

Plánování výpravy s ohledem na ochranu přírody.
Používání udržitelných dopravních prostředků.
Podpora místních podniků a komunit.

Co dokáže kultura?

Kultura není jen záležitostí muzeí a koncertních sálů. Na svých cestách po desítkách zemí jsem viděl, jak kultura pulzuje v každodenním životě – od živých trhů v Marrákeši, vonících kořením a zvučících arabskou hudbou, přes tiché meditace v japonských zahradách, až po spontánní ulicní tance v Rio de Janeiru. To vše je kultura. Je to síť vztahů, sdílených zkušeností a tradic, které formovaly civilizace po staletí. Je to živá síť, která se proměňuje s každým novým generacem, ale zároveň si drží své kořeny. Komunitní zahrady v Kodani stejně jako tradiční řemesla v italských vesnicích – vše svědčí o síle kultury utvářet naše prostředí a spojovat lidi. Kultura není statická expozice, ale dynamickým procesem, který ovlivňuje ekonomický rozvoj, vytváří prostor pro inovaci a umožňuje nám lépe porozumět sobě samým i světu kolem nás. Je to investice do budoucnosti, která přináší smysl, identitu a udržitelnost, a to nejen na lokální, ale i na globální úrovni. Vytváří jedinečnou atmosféru a identitu míst, přitahuje turisty, inspiruje umělce a vytváří sociální kapitál, nezbytný pro prosperující společnost. Je to mnohem více než jen film, divadlo a výtvarné umění; je to duch místa, energie komunity a zrcadlo naší společenské podstaty.

Například v Kjótu jsem pozoroval, jak pečlivě se zachovávají tradiční techniky výroby čajových mís, které se předávají z generace na generaci. Tato tradice nejenže chrání kulturní dědictví, ale také přináší ekonomickou prosperitu regionu. V Barceloně zase jsem viděl, jak se veřejný prostor využívá pro kulturní akce, které oživují ulice a vytvářejí silné pouto mezi obyvateli. A v New Yorku jsem poznal, jak různorodost kultur obohacuje město a vytváří jedinečnou mozaiku života.

Kultura tedy není jen sousedské slavnosti, ale mnohem víc – je to síla, která utváří naši identitu, spojuje nás a umožňuje nám prosperovat.

Co to je bohemistika?

Bohemistika? To není jenom nudné sedění v knihovně! Je to výprava za tajemstvím českého jazyka a literatury, dobrodružství pro váš mozek. Představte si mapu, na které objevujete zákoutí gramatiky, skalní masivy staročeských textů a neprobádané lesy moderní lingvistiky. Na Univerzitě Karlově, v základním táboře bohemistiky, vám pomohou dva zkušení průvodci: Ústav českého jazyka a teorie komunikace a Ústav české literatury a komparatistiky.

Co vás čeká?

Praktické dovednosti: Naučíte se nejenom teorii, ale i praktické použití – jako zkušený horolezec, který zvládne i náročný výstup. Budete umět analyzovat texty, překládat a vyjadřovat se přesně a výstižně, i v těch nejméně prozkoumaných oblastech jazyka.
Semináře: To nejsou jenom přednášky, ale spíše workshopy, kde si vše důkladně procvičíte. Myslete na to jako na intenzivní trénink před náročnou expedicí.
Propojení s praxí: Vaše znalosti budou jako neocenitelná výbava pro budoucí expedice – v žurnalistce, v překladatelství, ve vzdělávání nebo v lingvistickém výzkumu. Můžete se specializovat na historickou lingvistiku a objevovat dávno zapomenuté jazykové poklady, nebo se pustit do terénního výzkumu současného jazyka a jeho proměn.

Nepodceňujte výzvu! Bohemistika je náročná, ale odměnou je hluboké pochopení české kultury a jazyka, otevřené dveře do mnoha profesí a nevšední zážitek, který s vámi zůstane po celý život.

Zvládnete rozluštit tajemství starých rukopisů.
Naučíte se analyzovat díla klasické i moderní literatury.
Pochopíte, jak jazyk funguje a jak se vyvíjí.

Co je předmět kulturní hodnoty?

Předměty kulturní hodnoty jsou podle zákona přírodniny nebo lidské výtvory (ať už jednotlivé kusy, nebo jejich soubory), které mají mimořádný význam pro historii, literaturu, umění, vědu či techniku. To znamená, že jde o něco víc než jen o staré nebo pěkné věci.

Klíčové je splnění kritérií z přílohy č. 1 příslušného zákona. Tato kritéria specifikují, co přesně se považuje za kulturní hodnotu a často zahrnují faktory jako:

Stáří a vzácnost: Věk předmětu a jeho ojedinělost v kontextu podobných artefaktů.
Autorská kvalita: Pro umělecké předměty je důležitá identifikace autora a jeho význam v historii umění.
Historický kontext: Předmět by měl být spojen s významnou historickou událostí nebo osobností.
Technologický význam: Pro technické artefakty je klíčová jejich inovace a vliv na rozvoj dané technologie.
Dokumentační hodnota: Předmět může být významný i jako doklad o minulém způsobu života nebo technologických postupech.

Při cestování je důležité vědět, že mnoho muzeí a galerií vystavuje právě tyto předměty kulturní hodnoty. Prohlídka těchto sbírek nabízí jedinečný vhled do historie a kultury dané země.

Tip pro turisty: Před návštěvou muzeí si ověřte, zda v jejich sbírkách jsou předměty s označením kulturní hodnoty, a zaměřte se na jejich popisky – často obsahují podrobné informace o jejich významu a historii.

Co to je dějství?

Dějství, nebo chcete-li jednání, akt – to je v divadle, ať už činohře, opeře, či muzikálu, jako kapitola v knize. Představte si to jako jeden velký, souvislý kus příběhu, odehrávající se obvykle na stejném místě, s neměnnou scénografií. Změna dějství pak signalizuje posun v čase nebo místě, někdy i dramaturgický zlom. Myslete na to jako na přechod mezi jednotlivými místy během vaší cesty – třeba z rušné Prahy do poklidného Českého Krumlova. Každé dějství má svou vlastní atmosféru, své vrcholy a údolí, stejně jako každé město, které navštívíte. Často se dějství dělí na menší jednotky, scény, které jsou ještě více specifické a zaměřené na konkrétní událost či dialog, podobně jako prohlídka jednotlivých památek během vašeho výletu. Pozorování, jak se autor dramatu pohybuje mezi dějstvími a scénami, odhaluje jeho režijní umění a vyprávěcí styl, podobně jako studium mapy odhaluje strategii vaší cesty.

Zajímavé je, že počet dějství se v průběhu historie měnil. Starověké řecké tragédie měly obvykle jen jedno dějství, zatímco Shakespearovy hry se pyšní pěti. To je jako porovnávání krátkého víkendového výletu s dlouhým měsíčním dobrodružstvím. Délka a struktura dějství se tak stávají součástí celkového dojmu a zážitku z představení, podobně jako délka a trasa vaší cesty ovlivňují celkový zážitek z cestování.

Zkuste si při sledování hry všímat těchto “cestovních zastávek” – dějství. Pochopíte tak lépe dramaturgickou stavbu a autorův záměr. A nezapomeňte si vzít s sebou do divadla stejně jako na cestu dostatek zážitků a otevřenou mysl.

Proč je důležitá kultura?

Kultura je klíčová pro hlubší pochopení světa. Prohlídka památek, muzeí a galerií není jen o prohlédnutí exponátů, ale o rozvoji kritického myšlení. Učí nás vnímat souvislosti, které běžně přehlížíme. Například procházka starobylým městem, prohlédnutí gotické katedrály či prozkoumání etnografického muzea nám pomůže pochopit historické kontexty a kulturní odlišnosti.

Zapojení do kulturního dění rozvíjí kreativitu a inovativní myšlení.

Setkání s různými uměleckými styly – od klasické hudby po moderní street art – rozšiřují naši perspektivu a inspirují k nekonvenčním řešením problémů.
Ochutnávka tradiční kuchyně a poznávání místních zvyklostí otevírá cestu k pochopení místní kultury na hlubší úrovni. Vždycky si poznamenejte jméno restaurace, kde jste jedli výborné jídlo!

Nepodceňujte sílu improvizace a adaptace. Cestování, a tím i setkávání se s kulturou, učí nás pružnost a schopnost vyrovnat se s neočekávanými situacemi. Naučte se základy místního jazyka – i pár frází výrazně usnadní komunikaci a obohatí zážitek.

Plánujte, ale buďte flexibilní. Někdy se nejlepší zážitky objeví neplánovaně.
Využívejte místní dopravu. Je to levnější a poskytuje jedinečný pohled na život místních.
Nebojte se bloudit. Objevování skrytých uliček a neznámých míst je často nejlepší částí cesty.

To vše posiluje schopnost vnímat svět v širších souvislostech a spojovat zdánlivě neslučitelné. Je to investice do osobního rozvoje a obohacení života.

Co dokáže kultura kašpar?

Kniha Davida Kašpara otevírá fascinující pohled na to, jak kultura obohacuje naše životy. Nejde jen o proslulé galerie a operní domy, ale o mnohem víc.

Můj vlastní putování po světě mi ukázalo, jak se kultura projevuje v nejrůznějších podobách. Od tradičních festivalů v Japonsku, kde se prolínají starobylé rituály s moderní uměleckou scénou, až po spontánní pouliční divadla v Buenos Aires, kde se energie města stává živoucím uměleckým dílem.

Komunitní zahrady: V mnoha městech jsem viděl, jak se opuštěné prostory proměňují v zelené oázy díky společnému úsilí obyvatel. To posiluje sousedské vazby a zároveň zlepšuje životní prostředí.
Tradiční řemesla: Zachování tradičních řemesel je klíčové pro uchování kulturního dědictví. Setkal jsem se s řemeslníky po celém světě, kteří s vášní a dovedností udržují živé starobylé techniky.
Street Art: Graffiti a street art nejsou jen vandalismus, ale často i kritické vyjádření a forma umění, která oživuje veřejný prostor a vytváří unikátní atmosféru.

Kašparova kniha správně zdůrazňuje, že kultura není jen záležitostí elit, ale nedílnou součástí každodenního života. Je hybnou silou pozitivních změn v městech a obcích.

Podporuje sociální soudržnost.
Rozvíjí kreativitu a inovaci.
Přispívá k ekonomickému růstu (turismus, kreativní průmysly).
Zlepšuje kvalitu života.

Je to komplexní jev, který bychom měli všichni aktivně podporovat a chránit.

V čem je ČR nejlepší na světě?

Česko, to není jenom pivo! Ano, v pití piva jsme světová jednička, ale to je jenom začátek. Pro nás, milovníky aktivního cestování, je důležitější, co nám Česko nabízí pro objevování. Díky špičkové kardiologii a kardiochirurgii se můžu cítit v bezpečí i při nejnáročnějších výstupech, vědom si, že v případě potřeby je zde špičková péče. A co teprve, když se zraním – protichemická jednotka a výborně vycvičení záchranářští psi jsou zárukou efektivní pomoci kdekoli v terénu. Potřebuji se napojit na čistou vodu? Akvaristika je na světové úrovni, takže i v odlehlých oblastech se můžu spolehnout na odborníky. A když už budu prozkoumávat divočinu, moderní nanovlákna v mém oblečení a výstroji mi zaručí dokonalou ochranu. Péče o předčasně narozené děti je sice primárně pro rodiny, ale svědčí o vyspělé medicíně, na kterou se v nouzi můžu spolehnout kdekoliv v zemi. A pro zdokonalování češtiny před cestou, abych se s místními domluvil, se mi hodí vědět, že to je jedinečný jazyk.

Čím je známá ČR?

Česká republika, země s překvapivě nízkou kriminalitou, se pyšní místem mezi nejbezpečnějšími státy světa. Kromě bezpečnosti ji proslavilo i umělecké sklo a křišťál, jehož tradice sahají hluboko do historie a dodnes fascinují sběratele po celém světě. Nejenom zájemci o umění ale také milovníci piva najdou v ČR ráj. S průměrnou spotřebou 141 litrů piva na obyvatele v roce 2018 se Češi hrdě drží na světové špici. Doporučuji ochutnat lokální pivní speciality v tradičních českých hospodách, jejichž atmosféra je sama o sobě zážitkem. A pro ty, kteří hledají klid a svobodu od náboženských dogma, je ČR skutečnou oázou. Patří totiž mezi nejméně nábožensky orientované země na světě, což se projevuje i v tolerantní a otevřené atmosféře společnosti. Nezapomeňte při návštěvě navštívit i malebné vesničky s půvabnými roubenkami a prozkoumat bohatství českých historických památek, od hradů a zámků po malebné středověké uličky.

Stojí za zmínku, že i když je ČR relativně malá, nabízí ohromující rozmanitost krajiny, od pohádkových lesů a romantických hor až po vinice a termální lázně.