Co je myslivecké sdružení?

Myslivecké sdružení je vlastně parta lidí, kteří se starají o les a zvěř v určité oblasti, honitbě. Mají zvolený výbor a fungují jako spolek. Hlavní náplní jejich práce je ochrana a chov zvěře, a to včetně lovu, který je regulovaný a slouží k udržení zdravé populace. Jako turisté to oceníme, protože díky nim potkáme v lese zdravou zvěř a vše je udržované. Vidíme to na krmelcích, zásypech a solících lízáncích, které pravidelně udržují, a v zimě zvěř přikrmují. Díky nim je les čistší a pro turistiku přívětivější. Zajímavé je, že myslivci mají i rozsáhlé znalosti o lesních ekosystémech, a tak se od nich dá něco nového naučit. Můžete se třeba dozvědět o stopách zvěře, druzích rostlin a o tom, jak se lesní ekosystém udržuje v rovnováze. Dobře fungující myslivecké sdružení je klíčové pro udržitelnost lesních ekosystémů a poskytuje turistický bonus v podobě krásné a zdravé přírody.

Co je myslivecký rád?

Myslivecký řád Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) je v podstatě souhrn pravidel pro zodpovědné chování v přírodě, specificky zaměřený na lov a ochranu zvěře. Je to důležitý dokument pro každého, kdo se pohybuje v honitbách, ať už jako turista, cyklista, nebo sběratel lesních plodů. Opírá se o zákony o myslivosti, zbraních, ochraně přírody a veterinární péči, a také o stanovy ČMMJ.

Co je důležité vědět:

• Respektování soukromého vlastnictví: Honitby jsou často soukromé pozemky, vstup na ně může být omezen. Vždy je nutné se informovat o případných zákazech vstupu.
• Bezpečnost: V honitbách se pohybují lovci se zbraněmi. Je důležité se na sebe dát pozor a dodržovat bezpečnostní pravidla. Noste výrazné oblečení, aby vás bylo dobře vidět.
• Ochrana přírody: Myslivecký řád klade důraz na ochranu přírody a biodiverzity. Nedovoluje například ničení hnízd, sběr chráněných rostlin, či rušení zvěře mimo lov.
• Ohleduplnost: Chovejte se tiše a ohleduplně k přírodě a k ostatním lidem v lese. Nekřičte, nepouštějte hlasitou hudbu, nerozdělávejte oheň mimo vyhrazená místa.

Praktické rady pro turisty:

• Před vstupem do lesa si ověřte, zda se v dané oblasti nenachází honitba a zda jsou zde nějaká omezení vstupu.
• Informujte se o aktuálním lovu – například u správce honitby či na webu ČMMJ.
• Noste s sebou mapu a kompas, a informujte někoho o svém plánu výletu.
• V případě setkání s lovcem dodržujte pokyny a vyčkejte jeho odchodu.

Porušení mysliveckého řádu může mít nepříjemné důsledky, proto je zodpovědný přístup k pohybu v přírodě nezbytný.

Co dělají myslivci?

Myslivost, jak ji znám z mnoha koutů světa, je mnohem víc než jen lov. Je to komplexní péče o divokou zvěř a ekosystém. Česká myslivost, se svými tradičními postupy, se mi jeví jako harmonický systém, kde myslivec hraje klíčovou roli v udržování rovnováhy přírody. Jeho úkolem je monitorovat populace zvěře, zajišťovat jí klid v citlivých obdobích rozmnožování a pečovat o myslivecká zařízení, jako jsou krmelce a napajedla. V některých oblastech, zejména v Evropě, jsem viděl, jak myslivci aktivně spolupracují na ochraně ohrožených druhů a na obnově biotopů. Zkouška z myslivosti a následný zbrojní průkaz jsou důležitým prvkem zodpovědnosti a ukazují na vysokou úroveň odbornosti, která je pro tuto profesi nezbytná. Zajímavé je, že v některých zemích se k lovu používají tradiční metody, v jiných moderní technologie. Vždy se ale jedná o snahu o udržitelný management divoké zvěře, který respektuje místní specifika a ekologické podmínky. Konkrétní přístup se samozřejmě liší stát od státu, ale cíl – zdravá a prosperující populace zvěře – zůstává všude stejný.

Co může myslivecká stráž?

Myslivecká stráž, opírající se o zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v honitbě disponuje značnými pravomocemi, které se v mnoha ohledech podobají pravomocím policejních složek v jiných zemích. Například, na rozdíl od mnoha zemí EU, kde je kontrola zbraní výsadou policie, má myslivecká stráž právo kontrolovat osoby pohybující se se střelnou zbraní v honitbě, a to včetně detailní prohlídky zbraní a dokladů k nim. Podobně jako celníci na mezinárodních letištích, mohou zastavovat a prohlížet vozidla, podezřelá z přepravy pytlácky ulovené zvěře či nelegálně držených zbraní. Zadržení osob při neoprávněném lovu je standardní procedurou, srovnatelné s postupy ochranářů v národních parcích v Africe, kde je pytláctví trestáno mnohem přísněji. Odebrání střelné zbraně je pak logickým důsledkem takového zadržení, podobně jako konfiskace kontrabandu v mnoha zemích s přísnými celními kontrolami. V neposlední řadě, ukládání a vybírání pokut zvyšuje účinnost dohledu nad dodržováním mysliveckých předpisů, což je systém, který se osvědčil v mnoha evropských zemích s dlouholetou tradicí myslivosti.

Je důležité zdůraznit, že rozsah pravomocí myslivecké stráže je striktně definován zákonem a omezen na honitbu. Na rozdíl od policejních složek, nemůže provádět zatýkání mimo tuto oblast. Jejich role je primárně preventivní a kontrolní, zaměřená na ochranu zvěře a dodržování mysliveckých předpisů.

Čím střílí myslivci?

Myslivci používají různé zbraně, ale vždy v souladu s platnou legislativou dané země. Zkušenosti z desítek zemí mi ukázaly, že klíčová je bezpečnost a respekt k přírodě. To zahrnuje nejen znalost zákonů, ale i precizní ovládání zbraně.

Typ zbraně se volí podle druhu lovené zvěře. V některých zemích, jako je třeba Kanada, je běžná puška s puškohledem na lov velkých zvířat, zatímco v Itálii se častěji setkáte s brokovnicí na menší zvěř.

Správné držení zbraně je kritické. Zbraň by měla být perfektně přizpůsobena myslivci, a to i při zohlednění teplého oblečení v zimních měsících. Nesprávné držení vede k nepřesné střelbě a potenciálně k nebezpečným situacím.

Nastřelení zbraně je nezbytné pro přesnou střelbu. Toto je univerzální požadavek napříč všemi zeměmi, kde jsem se pohyboval.

• Volba náboje: Typ náboje, ráže a druh střely (broky) se musí vždy řídit druhem lovené zvěře a platnými předpisy. Nesprávný výběr může vést k eticky problematickému zranění zvířete.
• Dodržování bezpečnosti: Manipulace se zbraní vyžaduje maximální opatrnost. V mnoha zemích existují přísná pravidla pro skladování a přepravu zbraní, která je nutno striktně dodržovat.
• Etický přístup: Lov by měl být prováděn eticky a s ohledem na ochranu přírody. Pouze dobře zacílená střela zajišťuje rychlé a humánní usmrcení zvěře.

Mezinárodní zkušenosti ukazují, že kvalitní výcvik a neustálé zdokonalování dovedností jsou klíčem k bezpečné a zodpovědné myslivosti.

Co zveřejňuje spolek?

Základní informace, jako jsou stanovy a výroční zprávy, jsou samozřejmostí. Nahlédnout můžete i do zápisů z valné hromady – to je v podstatě “cestovní deník” spolku. Zákon ale nařizuje zveřejnění stanov a účetní závěrky v veřejném rejstříku, konkrétně ve Sbírce listin. To je taková oficiální turistická mapa spolkového života, přístupná každému. Na webových stránkách spolku to nemusí být, ale v rejstříku ano – to je jistota. Pokud chcete opravdu důkladně prozkoumat daný spolek, nezapomeňte se tam podívat. Je to klíč k pochopení jeho struktury, financí a aktivit. Můžete tak zjistit, kam směřují jeho kroky a jak efektivně hospodaří s prostředky. Podobně jako při plánování turistické cesty, detailní informace o cíli vám pomohou k lepšímu pochopení a prohloubení zážitku.

Proč myslivci střílí zvěř?

Myslivost není jen o střelbě, jak si někteří laici možná myslí. Střelba je pouhý nástroj, poslední článek v řetězci zodpovědné péče o zvěř, a to i když zákon nic takového výslovně nezakazuje. Pozoruji to už léta při svých cestách po světě – etika je všude klíčová. Myslivec, skutečný znalec přírody, nevystřelí na zvěř bezdůvodně. Jeho cíl je regulovat populace, chránit ekosystém a dbát o zdraví a vitalitu loveckých populací. Volba cíle je proto uvážená a zodpovědná, zohledňuje věk, pohlaví a celkovou kondici zvířete. Viděl jsem například v afrických savanách, jak zkušení lovci nelovili mladé samice, aby zajistili budoucnost stád. Podobně i u nás, etický myslivec respektuje přirozený vývoj a nepořizuje si například zraněnou zvěř. To, že zajíc panáčuje, nebo bažant neletí, je pro něj jasným signálem, aby se zdržel střelby. Je to otázka respektu k životu a pochopení složitých vztahů v přírodě. Myslivost, správně chápána, je o udržitelnosti, ochraně a harmonii s divočinou, ne o bezohledném zabíjení.

Důležitá je i znalost biotopu, aby střelec mohl adekvátně zhodnotit stav populace. Příliš mnoho zvěře může vést k degradaci prostředí, nedostatek naopak k oslabení genofondu. Proto je regulace populací zásadní pro zdravý ekosystém.

Kolik si vydělá myslivec?

Pro ty, co zvažují kariéru v této oblasti, je dobré si uvědomit, že se jedná o práci, která je velmi specifická a vyžaduje vášeň pro přírodu a zvířata. Není to jen o honbě, ale o péči a ochraně ekosystému. Informace o konkrétních platbě je vhodné hledat na specializovaných webech zaměřených na pracovní nabídky v lesnictví a myslivosti.

Kolik bere Hradní stráž?

Plat hradní stráže se pohybuje v širokém rozmezí 20 000 Kč až 58 000 Kč. Toto rozpětí závisí na mnoha faktorech, s nimiž jsem se setkal během svých cest po světě a které se promítají i do platových systémů jiných zemí. Základní plat je ovlivněn úrovní vzdělání (středoškolské s výučním listem), zkušenostmi a funkcí zastávanou strážným.

Na rozdíl od mnoha armád světa, kde je systém hodností a platů pevně daný a často transparentně zveřejněný (např. v USA nebo Velké Británii), je český systém o něco méně průhledný. Můj výzkum v zahraničí ukázal, že podobné variace v platech jsou běžné i u elitních jednotek, jako je třeba královská garda v Nizozemí nebo švýcarská gardě ve Vatikánu, kde se platy liší v závislosti na seniority a specializaci.

Zkušenosti z různých zemí ukazují, že kromě základního platu hrají roli i:

• Přesčasy: Možnost příplatků za práci přesčas, běžná i u strážních služeb po celém světě.
• Příplatky za rizikové služby: V některých zemích je plat doplňován o příplatky za práci v nebezpečných podmínkách – i když v případě Hradní stráže je to spíše otázkou reprezentativní služby.
• Benefity: Znalost specifických benefitů, jako je zdravotní pojištění, dovolená nebo další sociální výhody, je klíčová pro komplexní posouzení celkové kompenzace.

Je důležité si uvědomit, že 58 000 Kč představuje spíše horní hranici a většina strážných pravděpodobně vydělává méně, v závislosti na jejich zkušenostech a pozici. Pro detailnější informace je nutno se obrátit na příslušné úřady.

Kdy může myslivec střílet?

Český myslivecký zákon, konkrétně článek 44 Mysliveckého řádu, klade důraz na bezpečné rozpoznání cíle před výstřelem. To je univerzální princip, který se v podobných formách objevuje v mysliveckých předpisech po celém světě – od afrických savan, kde se loví sloni, až po norské lesy s jelení zvěří. Důkladná identifikace cíle je klíčová nejen z etických důvodů, ale i z důvodu bezpečnosti. Chybná identifikace, například zaměnění psa za lišku, je nepřípustná a nemůže být ospravedlněna. V mnoha zemích, včetně České republiky, se k tomuto tématu pořádají rozsáhlé kurzy a školení zaměřené na správné rozpoznávání zvěře a bezpečnostní postupy při střelbě. Znalost biologie a chování zvěře je stejně důležitá jako znalost zbraní a střeleckých technik. Nejednoznačné situace vyžadují maximální opatrnost a zdrženlivost – lepší je výstřel odložit, než riskovat zranění člověka či zvířete.

Rozsah povolených metod lovu a druhy zvěře, na kterou je lov povolen, se liší stát od státu. Například v některých částech Kanady je běžné lovit z lodi, zatímco v jiných zemích je to zakázáno. Podobně se liší i používané zbraně a náboje. Vždy je nutné se seznámit s platnými předpisy dané země a regionu, předtím než se vydáte na lov.

Základní princip však zůstává: bezpečná identifikace cíle je absolutní nutností. Nedostatečná identifikace může vést k vážným právním důsledkům, včetně vysokých pokut a odebrání loveckého lístku. Profesionální lovci po celém světě kladou na tuto zásadu maximální důraz a učí ji i nováčky.

Co je lovecké právo?

Lovecké právo? To není žádné právo v pravém slova smyslu, ale spíš tradiční zvyklost, která se týká toho, co si lovec může vzít z ulovené spárkaté zvěře (myslím tím drobnější kusy, ne třeba losa!). Jedná se o tzv. jedlé vnitřnosti.
Co přesně to zahrnuje? Představte si jazyk, srdce, plíce, játra, slezinu, ledviny – to vše je součástí tohoto “právo”. Někdy se k tomu přidá i tuk, ale jen ten, který se dá snadno oddělit rukou – žádné chirurgické zákroky!

A kdo je vlastně “majitelem” loveckého práva? Klasicky patří tato trofej (trofej v uvozovkách, protože jde o vnitřnosti!) tomu, kdo zvěř ulovil a následně i vyvrhl. Na mnohých loveckých výpravách, na kterých jsem byl (a věřte mi, bylo jich hodně!), jsem viděl, jak se o to dělí – je to záležitost čestnosti a dohody.

Je to ale trochu složitější. Pokud vyvrhlování provádí lovecký průvodce, tak podle tradice náleží lovecké právo jemu. Na některých místech je to jinak řešeno, často záleží na místních zvyklostech a domluvě mezi lovcem a průvodcem. Ať už je to jakkoliv, vždycky se snažte respektovat místní tradice a zvyky, ať už jste v Beskydech, na Šumavě nebo kdekoliv jinde na světě.

Tip pro čtenáře: Nepodceňujte hygienu při zpracování loveckého práva. Zvěř by měla být co nejdříve po ulovení vyvrhnuta a vnitřnosti zpracovány. V opačném případě hrozí zdravotní rizika. A věřte mi, zkazit si výpravu kvůli zkaženým vnitřnostem není nic příjemného.

Jaký je vztah trofeje a loveckého práva?

Vztah trofeje a loveckého práva je v podstatě otázkou tradice a práva vlastnictví. Uživatel honitby, dle zavedených zvyklostí, obvykle ponechává lovci trofej ulovené zvěře. Tato praxe je hluboce zakořeněna v lovecké kultuře a vnímána jako nedílná součást loveckého práva samotného. Není to však striktně právně definovaná záležitost, spíše otázka gentlemenské dohody a respektu k tradici.

Význam trofejí přesahuje pouhý estetický aspekt. U spárkaté zvěře a některých dalších druhů hrají trofeje klíčovou roli v chovatelské selekci. Analýza trofejí poskytuje cenné informace o genetice, zdravotním stavu a výživě populace. Zkušený myslivec si tuto skutečnost uvědomuje a trofej pečlivě uchovává po celý svůj život. Znehodnocení trofeje se pak jeví jako neúcta nejen k tradici, ale i k vědecké hodnotě, kterou trofej reprezentuje.

Na mých cestách po světě jsem se setkal s různými přístupy k trofejím. V některých zemích je lov striktně regulován a trofeje podléhají přísné evidenci. Jiné země kladou důraz na udržitelnost a ochranu ohrožených druhů, takže lov, a tím pádem i získávání trofejí, je silně omezený.

• Evropa: Zde převládá etický přístup k lovu a ochrana zvěře. Trofeje se často stávají součástí soukromých sbírek nebo jsou darovány muzeím.
• Afrika: V mnoha afrických zemích je lov důležitým zdrojem příjmů pro místní komunity. Trofeje se tak stávají symbolem úspěšného lovu a často jsou využívány k propagaci ekoturismu.
• Severní Amerika: Tradice lovu je v Severní Americe velmi silná. Mnoho lovců si cení trofejí jako důkaz své zručnosti a respektu k přírodě.

Je důležité si uvědomit, že zodpovědný lov zahrnuje nejen dodržování platných předpisů, ale i respekt k tradicím a pochopení ekologické rovnováhy. Trofej není pouhý objekt, ale součást celého komplexního systému.

Proč se střílí lišky?

Odstřely lišek v českých lesích, na rozdíl od plánovaných redukcí spárkaté zvěře či divočáků, probíhají kontinuálně. Důvod? Lišky, vysoce adaptabilní a plodné šelmy, se snadno přemnožují. Nedostatek přirozených predátorů v naší krajině, s výjimkou nemocí, vede k nevyvážené populační dynamice.

Můj výzkum v různých evropských ekosystémech ukázal, že liška obecná (Vulpes vulpes) hraje komplexní roli. Její přítomnost ovlivňuje populační hustoty hlodavců, čímž nepřímo ovlivňuje i zemědělské plodiny a lesní ekosystémy.

Klíčové aspekty regulace populace lišek:

• Šíření nemocí: Lišky jsou přenašeči různých nákaz, jako je vzteklina. Regulace populace snižuje riziko šíření těchto nemocí do dalších populací.
• Ochrana drůbeže a zvěře: Lišky představují hrozbu pro drůbež a v některých případech i pro mláďata spárkaté zvěře.
• Udržitelnost ekosystému: Přirozená rovnováha ekosystému je narušena nekontrolovaným růstem populace lišek. Udržitelná populace lišek je klíčem k zdravému lesnímu prostředí.

Je důležité si uvědomit, že odstřel lišek je pouze jedním z nástrojů managementu volně žijících zvířat. Jiné metody zahrnují například monitoring populace a ochranu přirozených predátorů, kde je to možné. Účinná regulace populace vyžaduje komplexní přístup a hluboké pochopení ekosystému.

Co je škodná zvěř?

Pojem „škodná zvěř“ je fascinující kapitola české historie a zemědělství. Mnozí si pod tímto termínem představí jenom divočáky, ale realita byla (a v některých ohledech stále je) mnohem pestřejší. Seznam „nepřátel“ zemědělců byl v minulosti skutečně obsáhlý a překvapivý. Zahrnoval nejenom očekávané škůdce jako hraboši polní, sysli, křečky a myšovité hlodavce, ondatry a divoké králíky, ale i překvapivé zástupce ptačí říše. Vzpomínám si na staré fotografie z cest po východní Evropě, kde jsou vidět důkazy masového hubení vrabců nařízeného v roce 1942. Tehdy byli považováni za vážnou hrozbu pro úrodu. Podobně i kos, špaček, zdivočelí holubi – všichni byli na seznamu „nevítaných hostů“. Dnes je to těžké uvěřit, ale tehdy platilo, že i běžné ptactvo mohlo být považováno za škodnou.

Zajímavé je, že seznam zahrnoval i dravce, jako jsou krahujec, jestřáb, káně lesní a rousná, moták pochop a všichni havranovití. Paradoxy historie! Tito predátoři byli sice regulovali populace hlodavců, ale sami se stali terčem kvůli údajných škodám na drůbeži. Dnes víme, že jejich přínos pro ekosystém je nesmírně důležitý a jejich likvidace měla negativní dopad na biodiverzitu. Zde je vidět, jak se názory na škodlivost zvířat v čase mění a jak je důležité brát v úvahu komplexní ekologické souvislosti, což je něco, čeho jsem si osobně velmi vědom po všech těch cestách a pozorováních v přírodě. Dokonce i roháč velký, impozantní brouk, se kdysi ocitl na seznamu.

V současnosti je přístup k regulaci populace „škodné zvěře“ mnohem promyšlenější a zodpovědnější, zaměřuje se především na prevenci škod a na udržitelné metody regulace, které minimalizují dopad na ekosystém. Ale staré seznamy nám připomínají, jak snadno se můžeme zmýlit v hodnocení role živočichů v přírodě a jak důležité je mít při ochraně přírody široký rozhled a hluboké znalosti.

Kolik si vydělá popelář v ČR?

Plat popeláře v České republice je téma, které se v cestování, zvláště pak v backpackingu, může zdát nečekané. Ale věřte mi, i při prozkoumávání skrytých koutů světa se člověk zamyslí nad tím, kolik peněz je potřeba k pohodlnému životu. Podle aktuálních statistik z 26. března 2025 se průměrný měsíční plat popeláře pohybuje okolo 23 111 Kč. To je 277 332 Kč ročně, 5 778 Kč týdně a 144,44 Kč za hodinu. Samozřejmě se tato čísla mohou lišit v závislosti na regionu, zkušenostech a konkrétním zaměstnavateli. Je důležité si uvědomit, že tato suma nemusí pokrýt všechny náklady na život v Praze, která je dražší než například menší města. Například, pokud plánujete delší cestu po Česku, je dobré si zjistit, kolik stojí ubytování, jídlo a doprava v různých regionech, abyste měli rozpočet co nejlépe zvládnutý a mohli si tak užít krásy České republiky bez finančních starostí. Porovnání s platy v jiných profesích a s cenami v jednotlivých regionech může poskytnout komplexnější obraz o životní úrovni v Česku.

Zajímavostí je, že srovnání platů popelářů s platy v jiných zemích EU může odhalit velké rozdíly v odměňování. To poukazuje na složitost mezinárodních ekonomických systémů a vliv ekonomické politiky na životní úroveň obyvatel. Při plánování zahraničních cest je tak dobré si zjistit i průměrné platy v cílových zemích, aby bylo možné lépe pochopit místní životní styl a jeho náklady.

Pro cestovatele je důležité si uvědomit, že i takové zdánlivě nesouvisející informace, jako je plat popeláře, mohou významně přispět k pochopení ekonomické reality navštívené země a tím i k obohacení cestovního zážitku.

Kolik stojí myslivecké zkoušky?

Myslivecké zkoušky stojí 7.500,- Kč. To je celková cena, kterou zaplatíte. Nezapomeňte, že se jedná o nevratnou zálohu. Pro první lovecký lístek i pro myslivecké hospodáře je záloha 3.000,- Kč. Po zaplacení dostanete elektronické potvrzení o zařazení do zkoušky. Doporučuji si předem ověřit dostupné termíny a včas se přihlásit, protože kapacita kurzů bývá omezená. Je dobré si také předem prostudovat učební materiály, abyste byli na zkoušky co nejlépe připraveni. Na zkoušce se očekávají znalosti myslivosti, právních předpisů a ochrany přírody. Úspěšné složení zkoušky je nezbytným předpokladem pro získání loveckého lístku. Nepodceňujte přípravu!

Tip: Zkuste se informovat u místních mysliveckých spolků o možných slevách nebo skupinových cenách. Někdy se nabízejí i přípravné kurzy, které vám pomohou s přípravou na zkoušku.

Kolik bere policista?

Začátečník s maturitou si v prvním roce „školení“ přijde na hrubých 31 570 Kč. To je takový základní plat, něco jako základní výbava batohu pro dobrodruha – stačí na přežití, ale na velkolepé výpravy to ještě není.

Po třech letech služby se průměrný plat vyšplhá na 43 114 Kč. Už se dá s tím něco podniknout – třeba si pořídit lepší mapu nebo spolehlivější stan.

Průměrný plat u Policie ČR v roce 2024 dosáhl 56 308 Kč. To už je pořádná suma! S takovým rozpočtem se dají absolvovat mnohem náročnější expedice, třeba výstup na Sněžku, a to i s celou výbavou.

Je potřeba si uvědomit, že tyto částky jsou jen průměry.

• Regionální rozdíly: Podobně jako ceny ubytování v Praze a na vesnici, i platy policistů se liší podle místa působení.
• Náročnost práce: Speciální jednotky, služba v rizikových oblastech – to vše ovlivňuje výši platu. Je to jako u horolezců – čím vyšší vrchol, tím větší odměna (a riziko).

Pro úplnost, doporučuji nahlédnout na webové stránky Policie České republiky pro aktuální informace o platových poměrech. Nepodceňujte důkladnou přípravu – stejně jako před výpravou, i před zvolením profese je nutné shromáždit všechny potřebné informace.