Co je to lovecké právo? - Turistické centrum

Lovecké právo, pojem v Česku hluboce zakořeněný v lovecké tradici, označuje právo na jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře (tzv. drob). K drobu patří jazyk, srdce, plíce, játra, slezina, ledviny a případně i tuk (běl), oddělitelný rukou. Toto právo tradičně náleží lovci, který zvěř ulovil a vyvrhl. Získaná droba byla v minulosti pro lovce důležitým zdrojem potravy a symbolizovala úspěšný lov. Tato tradice je srovnatelná s podobnými zvyky v mnoha loveckých kulturách po světě, například v severských zemích, kde se s podobnou úctou nakládá s vnitřnostmi ulovené zvěře. V některých částech Evropy se dokonce z drobu připravují tradiční pokrmy, předávané z generace na generaci. Zajímavostí je, že v případě, že zvěř vyvrhoval lovecký průvodce, právo na drob náleží jemu – zde se projevuje uznání jeho zkušeností a námahy. Zatímco lovecké právo samo o sobě nezahrnuje maso, kůže či parohy, představuje důležitou součást lovecké etiky a úcty k ulovenému zvířeti.

Na mých cestách po světě jsem zjistil, že podobné tradice s přidělováním určitých částí uloveného zvířete existují v různých podobách v mnoha kulturách. Například v některých afrických kmenech jsou specifické části uloveného zvířete určeny náčelníkovi, starším nebo šamanům, což odráží hierarchii a společenské postavení. V Asii jsem se setkal s podobnými rituály, kde se s jednotlivými částmi uloveného zvířete zachází s velkou úctou a používají se v tradiční medicíně nebo náboženských obřadech. V Severní Americe existuje kultura sdílení kořisti mezi lovci a komunitou, která se odráží i v tom, jak jsou různé části uloveného zvířete distribuovány. Je patrné, že právo na drob, jak je v Česku definováno, není jen otázkou práva, ale i hluboce zakořeněné tradice a kulturního fenoménu.

Kdy se říká lovu zdar?

Tradiční myslivecký pozdrav „Lovu zdar!“ se používá výhradně mezi myslivci. Jeho použití mimo toto prostředí je nevhodné. Maskovací oblečení (maskáče) není vhodné pro myslivost, protože je běžně nošeno širokou veřejností, včetně turistů, a může vést k záměně a problémům s vlastníky pozemků. Myslivci by měli používat oblečení v přírodních barvách, které je pro myslivost vhodné a zároveň je odlišuje od ostatních návštěvníků lesa. Dobrá kamufláž pro myslivost se liší od vojenské uniformy a zaměřuje se na rozbití siluety a splynutí s okolím, nikoliv na uniformitu. Správně zvolené oblečení, včetně pokrývky hlavy, bot a doplňků, je klíčové pro úspěšný lov a bezpečnost.

Je důležité si uvědomit, že vstup na soukromý pozemek bez souhlasu vlastníka je nezákonný, a to bez ohledu na oblečení.

Kdo může v Honitbě lovit zvěř?

Lov zvěře v Honitbě je striktně regulován. Základní podmínkou je platný lovecký lístek. Bez něj se o lov ani nepokoušejte – hrozí vysoké pokuty.

Pokud lovíte jako člen mysliveckého sdružení, nebo jako lovecký host, potřebujete navíc povolenku k lovu. Tu vám vydá uživatel honitby na speciálním formuláři. Nezapomeňte si ji vždy vzít s sebou!

Kontroly jsou běžné. Připravte se na to, že vaše doklady (lovecký lístek a povolenku k lovu) budete muset předložit policii, mysliveckému hospodáři nebo myslivecké stráži na jejich žádost. Nevyhovění je vážným přestupkem.

Uživatel honitby: To je klíčová figura. Je to vlastník nebo nájemce honitby a je zodpovědný za její správu a vydávání povolenek k lovu. V některých případech s ním budete muset domluvit podmínky lovu předem.
Myslivecký hospodář: Spravuje honitbu a dohlíží na dodržování mysliveckých pravidel. Je to osoba s rozsáhlými znalostmi o zvěři a lokalitě.
Myslivecká stráž: Má pravomoc kontrolovat lovce a dbát na dodržování zákona. Může ukládat pokuty za porušení pravidel.

Tip pro turisty: Před plánovanou návštěvou honitby si ověřte, zda je lov v dané oblasti vůbec povolen a jaké jsou platné předpisy. Neoprávněný vstup do honitby může být rovněž postižitelný.

Respektujte vyznačené hranice honitby.
Dodržujte myslivecká pravidla a zákony.
V případě nejistoty se vždy informujte u příslušných orgánů (myslivecký hospodář, uživatel honitby).

Jak probíhá hon?

Hon na bažanty, typický řízený lov, probíhá tak, že se střelci rozmístí na předem určená stanoviště – tzv. postavení. Často se používá systém čísel, kdy se lovci rozdělí do skupin podle přidělených čísel, aby se předešlo zmatkům a nehodám. Každá skupina má svého zkušeného vedoucího, který je zodpovědný za bezpečnost a koordinaci na stanovišti.

Důležité je dodržovat bezpečnostní pravidla:

Před výstřelem důkladně zkontrolovat cíl a okolí.
Nikdy nestřílet přes jiné lovce.
Dodržovat stanovené směry střelby.

Tipy pro úspěšný lov:

Vhodné oblečení – maskovací, teplé a nešustící.
Kvalitní zbraň a střelivo – volba závisí na podmínkách honu.
Trpělivost – bažanti se mohou objevit kdykoli, proto je důležité soustředění a klid.
Pozorování terénu – znalost terénu a chování bažantů zvyšuje šanci na úspěch. Všímejte si stop, letu ptáků a případných zvuků.
Připravte se na proměnlivé počasí – může se rychle změnit a je důležité být na to připravený.

Vedoucí skupiny obvykle instruuje o směru tahu bažantů a upozorňuje na potenciální nebezpečí, jako jsou překážky v terénu nebo nebezpečí zranění. Pozorování zkušeného lovce je velmi cenné pro pochopení strategie honu a zlepšení loveckých dovedností.

Jak pogratulovat myslivci?

Gratulace myslivci? Standardně se používá „Lovu zdar!“ nebo slavnostněji „Myslivosti zdar!“, na což se odpovídá stejným pozdravem, anebo jen „Zdar!“. To je ale jen začátek. Pro hlubší ponor do myslivecké terminologie doporučuju knihu Kovaříka a C. Rakušana „Myslivecká mluva“ (ČMMJ 1994, 1999).

Zajímavost: Myslivecká tradice je úzce spjata s přírodou a respektem k ní. Znalost myslivecké mluvy a zvyklostí může být užitečná i pro turisty, zejména v lesních oblastech. Můžete se tak vyhnout nedorozuměním a prohloubit si zážitek z pobytu v přírodě.

Užitečné informace pro turisty v lesích:

Vždy respektujte soukromí a majetek myslivců.
Dodržujte značení a vyhýbejte se místům, kde je lov prováděn.
Buďte ohleduplní k fauně a flóře – neodhazujte odpadky a nepoškozujte rostliny.
V případě potřeby se obraťte na nejbližší mysliveckou organizaci pro pomoc a informace.

Tip: Naučit se pár základních mysliveckých termínů může obohatit váš zážitek z turistiky.

Honitba: území určené k lovu.
Obora: oplocené území pro chov zvěře.
Bažantnice: chov bažantů.

Co je to pachuť?

Pachuť je vnímání chuti jídla jako nepříjemné, negativní. Liší se od příchuti, která popisuje jemnou, obvykle pozitivní chuťovou složku. Například, pokud v jídle objevíte hořkost, která kazí celkový chuťový dojem, jedná se o pachuť. Naopak, jemná vůně bylinek by byla příchutí.

Tip pro turisty: Při ochutnávání místních specialit buďte obezřetní. Pachuť může být způsobena různými faktory, od použitých surovin až po nesprávné skladování. Někdy je pachuť subjektivní a záleží na individuálních preferencích, jindy signalizuje problém s kvalitou potravin.

Aby se předešlo nepříjemným zážitkům, je dobré:

Vyhledávat ověřené restaurace a stánky s jídlem. Recenze na Google Maps nebo TripAdvisor mohou být nápomocné.
Dávejte si pozor na pochybné suroviny. Pokud něco vypadá nebo voní podezřele, raději se tomu vyhněte.
Ochutnejte malé množství jídla nejdříve. To vám umožní posoudit chuť a případnou pachuť předtím, než sníte větší porci.

Přenesený význam slova “chuť” je užitečný i na cestách. Můžete ho použít k popisu zážitků, například: “Měl jsem velkou chuť na prozkoumání starého města” nebo “Neměl jsem chuť na další turistické atrakce”.

Plánujte aktivity dle vaší aktuální “chuti”.
Využijte “chuť” k objevování nových věcí, ale respektujte i momenty, kdy “chuť” chybí.

Proč myslivci loví?

Zajímavé je, že lov pro mnohé představuje druh sportu, vyžadující fyzickou zdatnost, strategické myšlení a hluboké znalosti o chování zvěře. Můj vlastní výzkum v různých koutech světa ukázal, že v některých kulturách je lov neodmyslitelně spjat s tradičními rituály a duchovním propojením s přírodou. Zatímco v Evropě se zdůrazňuje regulace populací zvěře, v afrických kmenech může lov představovat zásadní zdroj obživy a přežití.

Výzkum dále ukazuje, že i silný pocit sounáležitosti a společenského kontaktu s ostatními myslivci hraje v motivaci k lovu důležitou roli. Je to komunitní zážitek, který mnozí myslivci hodnotí nade vše. Význam tradice a dědictví je též podstatný faktor; lov je pro mnohé rodinná záležitost předávaná z generace na generaci.

Co je ulomek?

Úlomek, neboli fragment, je prostě kus něčeho většího. Může to být cokoliv – od miniaturního kousku kamene až po obrovský kus ledovce. Vzniká oddělením části od celku, ať už mechanickým poškozením, erozí, nebo třeba výbuchem.

Důležité pro turisty: Pozor na úlomky skal! Při lezení po skalách nebo túrách v horském terénu hrozí nebezpečí pádu kamenů a skalních úlomků. Vždy si vybírejte bezpečnou trasu a dávejte pozor na varovné značky. Přilba je v takovém terénu nezbytností.

Typy úlomků, se kterými se můžete setkat na túře:

Skalní úlomky: Různé velikosti a tvarů, od malých kamínků až po velké balvany. Nebezpečné zejména v prudkém svahu.
Ledové úlomky: V horských oblastech, zejména v blízkosti ledovců nebo sněhových polí, hrozí nebezpečí pádu ledových úlomků. Pozor na praskliny a trhliny v ledu.
Dřevěné úlomky: V lesích se můžete setkat s úlomky větví, kmenů a stromů, které mohou být nebezpečné při pádu.

Střepiny: Specifický typ úlomku, vznikající explozí. Naštěstí se s nimi v běžné turistice nesetkáte, pokud se nedržíte mimo vojenské cvičiště či zasažené oblasti.

Praktická rada: Vždy si před výletem ověřte aktuální počasí a případná rizika, jako jsou sesuvy půdy nebo pád kamenů. Informujte někoho o vaší trase a plánovaném návratu.

Co je škodná zvěř?

Pojem „škodná zvěř“ v minulosti zahrnoval širokou paletu živočichů, jejichž seznam se v čase a podle regionu měnil. Klasickými příklady byli drobní hlodavci jako hraboši, sysli, křečci a myši, kteří devastují úrodu. Ondatra pižmová, ačkoliv původem z Ameriky, se stala vážným problémem pro zemědělce. Ani veverky, zdánlivě roztomilé obyvatelé lesů, se nevyhnuly označení „škodná“, stejně jako divoký králík. Zvláštní kapitolou je pak masové hubení vrabců v roce 1942, ukazující absurditu ideologicky motivovaných rozhodnutí, která zanedbávala komplexní ekosystémové souvislosti. Kromě savců se na seznam dostávali i ptáci, například vrabci domácí i polní, kosové, špačci, zdivočelí holubi, ale i dravci jako krahujec, jestřáb, káně, moták a všichni havrani. Zahrnutí i hmyzu, například roháče velkého, jen podtrhuje široký záběr této kategorie. Zajímavé je, že definice „škodné zvěře“ se často opírala o krátkodobý, čistě ekonomický pohled, ignorující dlouhodobý dopad na biologickou rozmanitost. Dnešní přístup je mnohem komplexnější a zaměřuje se na regulaci populací škodlivých druhů s ohledem na zachování ekosystému a biodiverzity. V mnoha regionech Evropy se takovéto radikální metody hubení již nepoužívají a upřednostňují se šetrnější a cílenější metody.

Jak se obléct na hon?

Lov je záležitostí tradice a respektu k přírodě, a to se odráží i v oblečení. Myslivecký oděv není jen módní záležitostí, ale i bezpečnostním prvkem. Jeho nenápadné zbarvení v přírodních tónech – zelené, hnědé a šedé – minimalizuje riziko, že vás zvěř spatří.

Zapomenete-li na tuto základní zásadu, riskujete nejen neúspěšný lov, ale i nebezpečí. Jasné, pestrobarevné oblečení je v lese zbytečně nápadné a může odradit zvěř.

Co je tedy vhodné?

Oděvy loveckého střihu – prostor pro pohyb a nenápadnost jsou klíčové. Mnoho značek nabízí speciální materiály odpuzující vodu a větruodolné vrstvy.
Kamuflážní vzory – napomáhají splynutí s prostředím. V různých zemích se používají různé varianty, v závislosti na typickém prostředí.
Funkční prádlo – udržuje tělo v suchu a teple i v náročných podmínkách. Tento aspekt je klíčový zvláště v chladnějších oblastech, například v severských zemích, kde jsem se s tím setkal opakovaně.
Kvalitní obuv – nepromokavá, pohodlná a s dobrou trakcí je nezbytností. Zkušenosti z různých terénů – od hustých lesů Amazonie po skalnaté horské oblasti Alp – to jen potvrzují.

Co je naopak nevhodné?

Pestrobarevné oblečení – zvěř ho snadno uvidí a vy se tak připravíte o lov.
Modré džíny – příliš kontrastují s okolním prostředím.
Bundy a vesty s výraznými logy – nepatří do lesa.
Střelecké vesty vhodné pro střelnici – tyto vesty jsou navrženy pro specifické účely a nejsou vhodné pro pohyb v lese.

Na závěr: Myslete na bezpečnost a respekt k přírodě. Správné oblečení je investicí do úspěšného lovu a zároveň výrazem ohleduplnosti k zvěři a lesnímu prostředí.

Co si obléct do pouště?

Do pouště? Jasně! Světlé, volné oblečení je základ – bavlna je nepřítel, sáhni po funkčním materiálu, co odvádí pot. Dlouhé rukávy a nohavice jsou nutností, klobouk s kšiltem a sluneční brýle s UV filtrem ochrání před sluncem. Nepodceňuj ochranu před sluncem – kvalitní opalovací krém s vysokým SPF je nezbytný, a to i když je zataženo. Pro chůzi po písku doporučuji pevné, prodyšné boty, nejlépe trekové. Večery a noci bývají chladné, proto s sebou teplé vrstvy oblečení – merino vlna je skvělá. Spacák musí být určen pro teploty pod nulou, záleží na ročním období a konkrétní lokalitě. Nezapomeň na šátek na krk a případně rukavice. Hydratace je klíčová – vem si dostatek vody, minimálně 3 litry na den, a to i když nemáš pocit žízně. A nezapomeň na lékárničku s prostředky proti slunečním spáleninám, dehydrataci a případným zraněním.

Ideální je lehký batoh, kam se vejde vše potřebné, ale nezatíží tě zbytečně. Zvaž i použití turistické hůlky pro lepší stabilitu v písku. Používej mapu a kompas nebo GPS, v poušti se snadno ztratíš. A pamatuj, že poušť je náročné prostředí, respektuj ji a buď připravený na vše.

Kdy probíhají hony?

Hlavní honitby probíhají na podzim, typicky od poloviny října do konce prosince. To je nejlepší čas na pozorování spárkaté zvěře. Konkrétní termíny se ale liší podle regionu a druhu zvěře.

Plán honů je dostupný na úřadech obcí s rozšířenou působností. Zde vám sdělí přesné termíny a lokality. Doporučuji se předem informovat, abyste se vyhnuli nechtěnému narušení probíhajícího lovu. Můžete také zkusit kontaktovat místní myslivecká sdružení, často mají na svých webových stránkách kalendář honů.

Mimo oficiálních honů je zvěř aktivní po celý rok, takže šanci na pozorování máte i v jiných obdobích. V zimě je sice těžší ji spatřit, ale můžete zkusit vyrazit do lesa brzy ráno nebo večer, kdy je zvěř aktivnější.

Při návštěvě lesa v období honů buďte obezřetní, noste výrazné oblečení a pohybujte se opatrně. Vždy dodržujte platné zákony a předpisy týkající se vstupu do lesa a chování v jeho blízkosti.

Co znamená sladko v puse?

Zažil/a jste někdy tu zvláštní sladkou chuť v ústech? Není to vždycky jenom zmrzlina nebo sladkého koláče. Můj letitý putování po světě mě naučilo, že sladká chuť v ústech může být i varovným signálem. Často ji způsobují bakteriální infekce, například horních cest dýchacích nebo obyčejná chřipka. V takových případech si ale nemusíte dělat starosti, sladká chuť zmizí s odezněním nemoci.

Důležité ale je, že sladká chuť může být i příznakem vážnějšího problému. Jednou jsem se v Nepálu potkal s paní, která trpěla špatně kompenzovaným diabetem. Právě poškození nervů způsobené cukrovkou u ní vedlo k trvalé sladké chuti v ústech. To je důležitý moment, na který bych chtěl upozornit – pokud se sladká chuť v ústech objevuje opakovaně nebo je doprovázena dalšími příznaky, jako je únava, žízeň, časté močení, okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc.

Moje zkušenosti z cest mě naučily, že prevence je klíčová. Zdravá strava, dostatek spánku a pravidelné cvičení jsou nejlepší cestou k silné imunitě a prevenci mnoha onemocnění, které mohou způsobit sladkou chuť v ústech. A nezapomínejte na pravidelné lékařské prohlídky, zvláště pokud patříte do rizikové skupiny pro diabetes.

Nepodceňujte tedy sladkou chuť v ústech. Může jít o banální chřipku, ale i o symptom vážnějšího onemocnění. Vždy je lepší být včas ošetřen/a.

Proč lišky štěkají?

Otázka, proč lišky štěkají, je častější, než by se zdálo. Mnozí si představují lišku jako tichého a plachého tvora, ale opak je pravdou, zvláště když se jedná o lišky s mláďaty. Liška totiž své potomky kojí přibližně 40 dní. V této fázi se malí lišáci stávají stále aktivnějšími, opouštějí doupě a začínají s typickým lišáckým skotačením a vyhříváním se na slunci. Právě při těchto hrách vydávají zvuky připomínající štěkání, spíše však vrčení a mručení, které je součástí jejich komunikace. Není to tedy žádný neobvyklý jev, ale přirozená součást vývoje mláďat.

Na svých cestách po Evropě i za oceány jsem měl možnost pozorovat toto chování mnohokrát. Lišky jsou neuvěřitelně přizpůsobivé a najdeme je v nejrůznějších biotopech, od lesů a polí až po okraje měst. Zde je důležité si uvědomit, že samice lišky, zvaná také v lidovém jazyce “liščička”, je vynikající lovec. Aby zajistila dostatek potravy pro svá mláďata, loví usilovně a bez ustání. Její jídelníček je různorodý – od hlodavců, ptáků a zajíců až po různé druhy hmyzu. Zde se projevuje její neuvěřitelná důležitost pro ekosystém, fungující jako přirozený regulátor populací.

Intenzita štěkání a dalších zvuků závisí na mnoha faktorech, včetně věku mláďat, ale také na vnějších vlivech, jako je blízkost predátorů či lidská aktivita. V některých oblastech s vyšším turistickým ruchem si lišky na lidi zvykly více, takže se mohou chovat odvážněji. Nicméně, vždy je důležité zachovat respekt k jejich přirozenému životnímu prostoru a vyhnout se zbytečnému rušení. Pozorné sledování liščí rodiny v jejím přirozeném prostředí je úžasným zážitkem, který nám umožňuje lépe porozumět kráse a složitosti divoké přírody.

Kolik chuti máme?

Kolik chutí vlastně vnímáme? Klasická odpověď zní pět: sladkou, slanou, kyselou, hořkou a umami. Umami, ta “pátá chuť,” je pro mě osobně nejvíc spjatá s cestováním – s explozí chutí v japonských restauracích, s pikantními thajskými kari, s bohatými korejskými guláši. Vnímáte ji jako slaně-sladce-masitou, intenzivní a uspokojující. Její základ tvoří glutamát, přirozeně se vyskytující v mnoha potravinách, ale také přidávaný v podobě glutamátu sodného (známý z čínských restaurací).

Ale to není všechno! Mnoho vědců se přiklání k existenci šesté chuti – chuti tukové. Představte si ten pocit v ústech po kousnutí do čokoládového dezertu v italské cukrárně, nebo po ochutnání perfektně propečeného steaku v argentinské steak house. Ten pocit bohatosti, krémovosti, sametové textury… To je ona. Její existence je sice stále předmětem výzkumu, ale já osobně jsem přesvědčen, že je to chuť, která zásadně ovlivňuje náš gastronomický zážitek a je pro nás stejně důležitá jako ostatních pět.

A co třeba na vašich cestách? Kde jste se setkali s nejpamátnějšími chuťovými zážitky? Jaké chutě vás nejvíc překvapily? Snažte se je definovat, je to skvělý způsob, jak si vaše cestovatelské zážitky lépe uchovat v paměti. Každá nová chuť je totiž novým příběhem, novým dobrodružstvím pro vaše chuťové buňky.

Proč myslivci loví zvěř?

Myslivost vnímám spíše jako součást komplexního vztahu člověka k přírodě, než jako pouhé uspokojování primitivních pudů. Samozřejmě, existuje i aspekt lovu jako fyzické aktivity a zdokonalování loveckých dovedností, podobně jako u horolezectví nebo kanoistiky. Potřeba “ovládat” přírodu se dá interpretovat i jako snaha o udržení ekologické rovnováhy, regulace populací zvěře a prevence škod na lesích a polích. Důležitou roli hraje i aspekty tradice a soudržnosti lovecké komunity, která se často stará o zvěř i mimo samotný lov. Etický rozměr je zásadní – zodpovědný myslivec se řídí striktními pravidly a respektuje přírodu. Významnou roli hraje i získávání kvalitních, často bio potravin z udržitelných zdrojů. Dobře zvládnutý lov je náročná fyzická i psychická aktivita, vyžadující znalost terénu, biologie zvěře, meteorologie a řadu dalších dovedností. A konečně, kvalitní zpracování ulovené zvěře je samostatná dovednost, která si zaslouží respekt a učení.

Kdy je povolen lov Muškařením?

Lov muškařením ve pstruhových revírech je povolen od 16. dubna do 30. listopadu, jak uvádí zákon. To je skvělý čas pro výlety do přírody! V dubnu se probouzí příroda, voda je ještě chladná, ale ryby aktivní. Je ideální čas na lehké výbavy a suché mouchy. Později, v létě, se dá zkusit i mokrá muškaření. Nezapomeňte si vždy zkontrolovat aktuální rybářský řád a povolení k rybolovu, abyste se vyhnuli problémům. V listopadu, i když už je chladněji, můžete zažít krásné podzimní scenérie a ještě si užít poslední lov mušek. Ideální výbavu si vyberte podle podmínek – délka prutu, typ vlasce a mušky se liší podle ročního období a vodních podmínek. Dobrodružství na vás čeká! Naplánujte si výlety do malebných revírů, kde se snoubí klid přírody s adrenalinem z boje s chytrými pstruhy.

Proč myslivci střílí zvěř?

Myslivost není jen o střelbě, jak by se mohlo zdát nezkušenému oku. Je to komplexní vztah mezi člověkem a přírodou, kde střelba hraje roli nástroje, nikoliv cíle. Myslivec je zároveň ochráncem zvěře, pečlivě sleduje její populaci a vybírá si k lovu pouze vhodné kusy, s ohledem na věk, pohlaví a zdravotní stav. Není to bezhlavý masakr, ale řízená aktivita, která pomáhá udržovat rovnováhu ekosystému. Mnozí myslivci tráví v lesích a na polích více času než většina turistů, a proto mají jedinečný vhled do chování zvěře. Z vlastní zkušenosti z cest po Evropě i Asii mohu říci, že tato etická stránka myslivosti se liší region od regionu, ale v podstatě jde o uvážlivé hospodaření s přírodními zdroji. Představa, že myslivec střílí vše, co se hne, je mylná. Profesionální myslivec respektuje přirozené cykly zvěře a neloví zvířata v době rozmnožování, nebo pokud jsou zraněná či jinak znevýhodněná. Příklad s panáčkujícím zajícem či bažantem na zemi krásně ilustruje etické minimum, které mnozí myslivci v praxi dodržují. Tato praxe je zakořeněna v tradici a je klíčová pro udržitelnou myslivost.

Kdy jsou hony?

Hony? To je otázka, na kterou vám rád odpovím zkušenostmi poutníka, který prošel stovkami lesů a hor. Časy lovu se liší dle druhu zvěře, takže si to dobře poznamenejte:

Jelenec běloocasý: Lov jelenů, laní a kolouchů je povolen od 1. září do 31. prosince. Toto období se kryje s říjí, což je pro lovce fascinující, ale náročné období. Jeleni v této době vydávají charakteristické troubení a jsou aktivnější, ale zároveň i ostražitější. Potřebujete pevnou ruku i dobrý dalekohled.
Jezevec lesní: Lov jezevců je kratší, od 1. září do 30. listopadu. Je to nenáročný lov, ale je potřeba znát zvyky těchto nočních tvorů a použít vhodnou techniku. Jejich nory jsou často složitým labyrintem, takže se vyplatí opatrnost.
Kamzík horský: Lov kamzíků, kamzic a kamzíčat probíhá od 1. října do 31. prosince. Lov v horském terénu vyžaduje perfektní fyzickou kondici a zkušenosti s pohybem v náročném prostředí. Nepřeceňujte své síly a vždy mějte s sebou zkušeného průvodce.
Koza bezoárová: Lov koz, koz a kůzlat je povolen od 1. září do 31. prosince. Tato zvěř obývá skalnaté a horské oblasti, takže lov je opět náročný na fyzickou kondici a orientaci v terénu. Důležité je respektovat místní předpisy a ohleduplně se chovat k přírodě.

Poznámka: Vždy si před lovem ověřte aktuální platné předpisy a povolení. Bezpečnost a ohleduplnost k přírodě jsou na prvním místě.