Římské umění, na rozdíl od všeobecného přesvědčení, nebylo jen napodobováním řeckých vzorů. Ano, Římané převzali mnoho řeckých prvků, ale dokázali je přetvořit a obohatit o vlastní, specifický styl. Praktičnost, kterou Římané sami považovali za svou největší přednost, se projevuje v monumentálnosti staveb – amfiteátry, akvadukty, triumfální oblouky, silnice – vše navrženo s ohledem na funkčnost a efektivitu. Prozkoumáte-li římské fóra, uvidíte, jak precizně bylo vše promyšleno, od kanalizace po systém dodávek vody. Jejich sochařství, byť často odvozené od řeckých modelů, se zaměřovalo na realistické zobrazení portrétů, zachycující i nedostatky. To v kontrastu s idealizovanými řeckými sochami dává římskému umění nezaměnitelný charakter. V mozaikách zase prohlédnete detaily každodenního života, od opulentních vily až po scény z trhu. Nesmíme zapomenout ani na nástěnné malby v Pompejích a Herkulaneu, které nám nabízejí cenný pohled do římské společnosti. Kombinace materiálů, jako je mramor, beton a bronz, a jejich použití v rozmanitých architektonických projektech ukazuje, že římské umění nebylo jen o kráse, ale i o technické dokonalosti a adaptabilitě na okolní prostředí. Zde se opravdu ukazuje inovace a kvalitní posun vůči předchozím stylům. Všímejte si detailů, porovnávejte a objevíte mnoho skrytých pokladů římského uměleckého dědictví.
Co nám zanechali Římané?
Římská říše, rozkládající se kdysi od Británie po severní Afriku, nám zanechala dědictví, které je dodnes hmatatelné a ovlivňuje náš život. Nejde jen o rozpadlé akvadukty a amfiteátry, které jsem osobně obdivoval na mnoha cestách – od majestátního Kolosea v Římě, po impozantní zbytky Hadriánovy zdi v Británii.
Jejich myšlenkové dědictví je totiž daleko rozsáhlejší a hlubší.
- Právo: Římské právo, s jeho principy jako pacta sunt servanda (smlouvy je třeba dodržovat), je základem mnoha moderních právních systémů po celém světě. V Barceloně jsem například viděl, jak se jeho principy aplikují i v současném urbanistickém plánování.
- Filosofie: Stoičtí filozofové, jako Seneca a Marcus Aurelius, jejichž spisy jsem studoval v klidné knihovně v Athénách, ovlivnili myšlení po staletí. Jejich úvahy o morálce, spravedlnosti a osobním rozvoji jsou stále aktuální.
- Literatura: Od Vergilia po Ovidia – římská literatura, jejíž díla jsem četl v původních rukopisech v knihovnách Říma a Florencie, je zdrojem inspirace a dodnes ovlivňuje literární tvorbu.
- Architektura a umění: Římské inženýrství a architektura, od impozantních silnic a mostů po nádherné mozaiky a sochy, které jsem viděl v Pompejích a Herculaneu, formovala stavební techniky na dlouhá staletí.
Nemohu zapomenout na vliv římského jazyka na moderní románské jazyky. Jeho vývoj jsem sledoval při svých cestách po Itálii, Francii a Španělsku, a viděl jeho evoluci na vlastí oči.
Římské dědictví není jen sbírkou historických památek, ale žijící součástí naší civilizace. Je to komplexní systém myšlenek, principů a technologií, které ovlivňují náš každodenní život i po staletích.
Co je typické pro Řím?
Řím je dopravní chaos, ale s trochou trpělivosti a využitím MHD (autobusy jsou levné a poměrně spolehlivé) se dá zvládnout. Místní jsou přátelští a ochotní pomoci, i když angličtina není vždy samozřejmostí. Ztraťte se v kouzelných uličkách Trastevere nebo Monti, objevujte skryté nádvoří a malé obchůdky. Kulturní akce se konají prakticky neustále, od opery v Teatro dell’Opera di Roma až po pouliční koncerty. Přítomnost papeže a Vatikánu samozřejmě ovlivňuje atmosféru celého města. Vyhlídka na římské střechy z Kapitolu je úchvatná, ale stejně tak i romantický západ slunce nad Koloseem – doporučuji si to naplánovat. Je to město kontrastů, kosmopolitní, ale zároveň si uchovává svůj jedinečný charakter. Kromě historických památek určitě ochutnejte místní kuchyni (pasta cacio e pepe je nutnost!), navštivte Borghese Gallery a zahrady a nezapomeňte na blízkost moře – Ostia Antica je skvělý cíl na jednodenní výlet. Plánujte dopředu, především rezervaci ubytování a vstupenek do hlavních atrakcí, zvláště v hlavní sezóně.
Tip: Využijte Roma Pass pro snadnější pohyb po městě a slevy na vstupy.
Varování: Dávejte si pozor na kapsáře, hlavně v přeplněných turistických oblastech.
Co se nesmí v Římě?
V Římě, jako v každém velkém městě, platí pravidlo číslo jedna: hlídejte si svoje věci! Kapsáři jsou tu jako doma, zvláště v davu na náměstí, v metru, u Kolosea nebo Vatikánu. Rozložte si peníze a doklady – nikdy ne všechno na jednom místě. Batoh noste vpředu, peněženku v přední kapse kalhot, nebo lépe v ledvince pod oblečením. Nevystavujte na odiv drahé šperky.
Tip pro zkušenější turisty: Naučte se pár základních frází v italštině – pomůže vám to v komunikaci s místními a snadněji se vyhnete nepříjemnostem. Využijte bezplatné Wi-Fi hotspoty, ale pozor na veřejné sítě – neprovádějte zde žádné citlivé transakce. Pořiďte si kopie důležitých dokumentů a uložte je odděleně od originálů, ideálně do cloudu. V případě ztráty či krádeže tak budete mít snazší cestu k náhradě.
Další rady: Vyhněte se pochybným nabídkám na ulici, nenechávejte batoh bez dozoru ani na chvilku, ať už v restauraci, na pláži nebo v dopravním prostředku. Používejte zdravý rozum a buďte ostražití. Řím je krásné město, ale i zde se vyskytují zloději.
Který kmen založil město Řím?
Řím, založený údajně roku 753 př. n. l. Latiny, není jen tak obyčejné město. Legenda o Romulovi a Rémovi dodnes fascinuje a je součástí mnoha turistických prohlídek. Vidět místa, kde se údajně odehrála tato událost, je pro návštěvníky Říma nesmírně zajímavé.
Přestože Latini položili základy, Římem po dlouhou dobu, až do roku 510 př. n. l., vládli Etruskové. Stopy jejich kultury najdete dodnes v architektuře a artefaktech po celém městě. Doporučuji navštívit Etruské muzeum pro bližší seznámení s jejich fascinující civilizací. Vyhnání Etruských králů a založení republiky pak znamenalo zásadní zlom v dějinách Říma a zásadně ovlivnilo jeho další vývoj a vznik římské říše.
Při prohlídce Říma se tak setkáte s odkazem obou kultur – latinské kořeny a etruský vliv, jenž je pro pochopení historie města zásadní. Fórum Romanum například ukazuje spojení obou epoch.
Kdo stál v čele římské republiky v případě jejího ohrožení?
Představte si Řím v obležení – ne cizími legiemi, ale vnitropolitickou bouří! Občanská válka, pořádná divočina, vrcholila po smrti Maria. Optimáti, to byli ti “staromilci”, v ní zvítězili. A kdo se z toho vynořil jako absolutní vítěz? Sulla! V roce 82 př. n. l. si ukradl diktaturu, bez časového limitu! To byla pořádná výprava k moci. Představte si to jako zdolání nejvyššího vrcholu – jen místo hor, byl před ním politický systém Říma. Sulla ho kompletně přetvořil: posílil Senát – zdvojnásobil počet senátorů, což byla obrovská reorganizace, jako by se najednou zdvojnásobil počet členů expediční skupiny. Naopak, drasticky omezil moc lidového shromáždění a tribunů lidu – to byla strategická taktika, jako by se blokovala nejdůležitější horská cesta. Byla to drsná cesta k moci, plná intrik a zrady – pravá expedice do nitra římské politiky.
Mimochodem, představte si ten senát – dvojnásobný počet senátorů, to musela být pořádná tlačenice, jako dav na vrcholu populární hory. Sulla to ale zorganizoval mistrovsky. A co ta ztráta moci lidového shromáždění? To byla dramatická změna – jako by se najednou ztratila mapa k dosažení cíle. Byl to krutý, ale efektivní způsob, jak upevnit svoji moc – skutečný adrenalinový výstup na vrchol politické moci.
Kdo zničil Řím?
Otázka, kdo zničil Řím, je samozřejmě složitá a neexistuje na ni jednoduchá odpověď. Rok 476, kdy Odoaker, germánský vojevůdce, sesadil posledního západořímského císaře Romula Augusta, se tradičně uvádí jako konec Západořímské říše. Byla to však spíše kulminace dlouhodobého procesu úpadku, než náhlá katastrofa. Při svých cestách po Itálii jsem si uvědomil, jak moc se na tomto úpadku podepsaly vnitřní spory, ekonomická krize a neustálé nájezdy barbarů. Nešlo o jeden akt ničení, ale o postupné rozkládání moci a vlivu Říma.
Pro představu – představte si, že se ocitnete v ruinách Kolosea. Vnímáte sílu a majestátnost římské architektury, ale zároveň i stopy po staletích zničení a zanedbávání. Podobně to fungovalo i s říší. Odoaker byl jen posledním kusem skládačky, výsledkem dlouhého procesu, který trval po staletí. Na mnoha místech jsem viděl pozůstatky římské infrastruktury – akvadukty, silnice, a zříceniny měst – všechny to svědčí o bývalé slávě, ale i o tom, jak křehká byla římská moc.
Při svých toulkách Itálií a okolními zeměmi jsem si uvědomil, že pád Západořímské říše neznamenal úplný konec římské kultury a vlivu. Římské právo, jazyk a tradice přežívaly a ovlivňovaly další vývoj Evropy. Rozpad říše vedl k formování nových států a kultur, ale dědictví Říma se dodnes odráží v naší architektuře, právu a jazyku.
Co bylo typické pro římskou architekturu?
Římská architektura? To byla velkolepá podívaná! Nešlo jen o kameny a maltu, ale o monumentální prohlášení římské moci. Vítězné oblouky, jako ten Tita, Konstantina či Septimia Severa, byly jasnou demonstrací vojenských vítězství a císařské slávy. Představte si, jak se před nimi procházeli legie, jak se z jejich vrcholů shlíží na oslavující davy! Ale to nebylo jen v Římě. Římané si nenechali ujít příležitost vtisknout svou pečeť i do vzdálených koutů říše. Od syrské Palmyry, přes Vídeň, Velkou Británii až po severní Afriku – všude narazíte na zbytky jejich úchvatných staveb. Všimněte si typických prvků: obrovské amfiteátry, kde se konaly gladiátorské hry (např. Koloseum), praktické a elegantní akvadukty zásobující města vodou, masivní chrámy, které ohromují svou monumentalitou, a samozřejmě i impozantní termální lázně – místa odpočinku a společenského života. Římská architektura se vyznačovala inovativním využitím betonu, díky kterému bylo možné realizovat monumentální stavby nepředstavitelné pro starořeckou architekturu. Byla to architektura moci, krásy a funkčnosti, která dodnes fascinuje a inspiruje.
Co znamená spqr?
SPQR, to je zkratka pro Senatus Populusque Romanus, tedy Senát a lid římský. Tato zkratka, používaná od dob římské republiky a dále i za císařství, symbolizovala dvě hlavní složky římské státní moci. Narazíte na ni dodnes po celém Římě – na památkách, dlažbě, a dokonce i na moderních dopravních značkách. Je to skvělý způsob, jak si připomenout bohatou historii města. Vidět SPQR vyryté do kamene na starobylém obelisku nebo na zdi Kolosea je nezapomenutelný zážitek. Mnoho turistů si tuto zkratku fotí jako suvenýr z cesty a je to vtipný detail, který dodá vašim fotografiím z Říma punc autentičnosti. Všímejte si různých stylů a typů písma, ve kterých se SPQR objevuje – je to fascinující pohled do různých historických období.
Co je to ŠOP?
ŠOP, neboli Standardní operační postup, to není jen nudná kancelářská záležitost. Představte si to jako důkladně ověřený cestovní itinerář, ale pro pracovní úkoly. Jasně definované kroky, které zaručují, že každý člen týmu, ať už zkušený cestovatel, nebo nováček, dosáhne cíle efektivně a bez zbytečných komplikací. Zjednodušeně řečeno, je to návod na úspěch, eliminující nejednoznačnosti a minimalizující chyby. Myslete na to jako na mapu, která vám pomůže proplout i nejnáročnějšími pracovními terény. Dobře sestavený ŠOP šetří čas, minimalizuje riziko a zaručuje konzistenci výsledků – stejně jako spolehlivý průvodce, který vás provede i neprobádanou oblastí. Pro týmy, které pracují na rozmanitých projektech, je to nepostradatelný nástroj, který zaručuje jednotný a efektivní postup, ať už se nacházíte v kanceláři, nebo na exotické obchodní cestě.
Důležité je, že ŠOP není statický dokument. Stejně jako se mění turistické trasy a cestovní trendy, tak i ŠOP by se měl pravidelně aktualizovat a přizpůsobovat se novým podmínkám a zkušenostem. Pravidelná revize a zpětná vazba od členů týmu jsou klíčové pro jeho efektivitu a dlouhodobou použitelnost.
Co nám přinesli Římané?
Římané? To nebyla jenom nějaká nudná okupace! Představte si: táboříte v Británii, právě jste zdolali nějaký kopec a najednou – latinská abeceda! Ne, vážně. Tohle nebyla jenom změna písmenek. Byla to revoluce v komunikaci. Jednoduchý systém, na rozdíl od těch klikatých keltských znaků, umožnil mnohem efektivnější zaznamenávání informací. Představte si, jak se píše deník o výpravě – s latinkou to šlo mnohem rychleji a čitelněji. A ta grafická kreativita – to je teprve něco! Z ničeho nic se objevily nové styly písma, lepší uspořádání textů v knihách (kdybyste měli takovou knihu s sebou na trek, ocenili byste to!). Místo kreslení obrázků a značek pro označení míst a věcí na mapě se najednou dá psát stručně a jasně. No a ti britští kronikáři? Najednou měli k dispozici nástroj k zaznamenávání historie, který byl mnohem efektivnější, než cokoliv předtím. To byl skutečně významný přínos pro rozvoj kultury – a to je důležitý detail, který všichni dobrodruzi ocení.
Tip pro turisty: V Británii dodnes najdete spoustu památek z římské éry, kde můžete obdivovat římské písmo a architektonické prvky. Vyplatí se prozkoumat např. Hadriánův val – skvělý trek s bohatou historií!
Co způsobilo zánik římské říše?
Zánik Římské říše? Komplexní záležitost, přátelé! Nejedná se o jednoduchou odpověď. Mnozí mluví o nájezdech barbarů – Hunů, Vandalů, Vizigótů – jejichž tlak na hranice říše byl nepopiratelný.
Ale to není všechno!
- Morové epidemie, jako Justinianova morová rána, decimovaly populaci a oslabovaly říši zevnitř.
- Ekonomická krize, zaviněná mimo jiné i inflací a nadměrným zdaněním, paralyzovala obchod a infrastrukturu.
A pak je tu fascinující teorie kanadského vědce Jerome Nriagu o chronické otravě olovem. Římané používali olovo v potrubí, nádobí, kosmetice, dokonce i ve sladidlech! Představte si to – celé generace vystavené jeho toxickým účinkům. To mohlo vést k neplodnosti, mentální retardaci a celkovému oslabení populace, čímž se říše stala náchylnější k ostatním hrozbám.
Římská říše, táhnoucí se od Atlantiku k Eufratu, od Británie k Sahaře, nepadla jen tak z ničeho nic. Byl to dlouhý, bolestivý proces, ovlivněný spoustou faktorů.
Je důležité si uvědomit, že pád Západní Římské říše v roce 476 n. l. neznamenal úplný konec římské civilizace. Východní Římská říše, Byzantská říše, přežila ještě po staletí.
- Východní Říše si udržela moc a kulturní vliv.
- Římské právo, architektura a další aspekty kultury ovlivnily následné evropské civilizace.
Proč vznikala města?
Města, kamarádi, to není jen tak! Vznik jejich byl různorodý jako krajina sama. Hornická města, jako Kutná Hora či Stříbro, rostla jako houby po dešti kolem bohatých nalezišť rud. Představte si tu dřinu – a horníci potřebovali kde přenocovat, najíst se, a zkrátka žít. Těžba stříbra, zlata, cínu, to byl motor jejich existence. A často to vedlo k vzniku impozantních městských center, dodnes svědčících o bohatství a vlivu těžebního průmyslu.
Pak tu máme města poddanská, založená šlechtou, světskou či církevní. To byla často plánovaná záležitost – „na zeleném drnu“, jak se říká. Lokátor, člověk pověřený založením, pečlivě vybral místo, zvážil strategické výhody, přístup k vodě a obchodním cestám. Myslete na to, že tohle nebyla spontánní záležitost, ale spíše chytře promyšlený podnikatelský krok. Město se pak rozvíjelo podle předem daného plánu, s pravidelnou zástavbou a určeným místem pro tržiště, kostel a radnici – efektivní urbanismus, dámy a pánové!
Co je typické pro Řecko?
Řecko je rájem pro milovníky jídla. Kromě známého gyros, tzatziki a výborného jogurtu, určitě ochutnejte souvlaki – grilované maso na špízu, často vepřové nebo kuřecí. Pita, tenká placka, je základem mnoha jídel. Nevynechejte ani spanakopitu (špenátový koláč) a tiropitu (sýrový koláč), klasické slané pečivo z listového těsta. K sladkým zážitkům patří baklava, sladký koláč s ořechy a medem, a různé druhy loukoumades – smažené kuličky z těsta s medem a skořicí. Sušené fíky a ořechy jsou skvělou svačinou. V tavernách často dostanete zdarma olivy, chléb a tzatziki jako přílohu k jídlu. Při objednávání se nebojte zeptat na denní menu (menu tis meras), často nabízí čerstvé ryby a sezonní speciality. Alkohol? Ochutnejte místní víno, retsinu (pryskyřicové víno, na které si musíte zvyknout) nebo ouzo – tradiční anýzový likér. Nezapomeňte, že v Řecku se jídlo podává pomaleji, vychutnejte si atmosféru a pohodu.
Co dovézt z Říma?
Z Říma si kromě klasických figurkářských výtvorů a triček s motivem Kolosea přivezu raději něco funkčního a odolného. Doporučuji kvalitní trekové boty – italská obuv je proslulá. Kromě toho se vyplatí investovat do lehké, ale pevné turistické batohy, ideálně z recyklovaných materiálů. V Římě je spousta skvělých obchodů s outdoorovým vybavením a najde se tam i něco unikátního, co v Česku neseženete. Na výletech po okolí se vám bude hodit kvalitní mapa, třeba stará turistická mapa s historickými prvky, a dobrý dalekohled pro pozorování starověkých ruin z dálky. Nezapomeňte na kvalitní opalovací krém – slunce v Itálii je silné! A pro ty, co se neobejdou bez technologií, doporučuji powerbanku s vysokou kapacitou, protože navigace a fotografování baterii hodně vysávají. Nezapomínejte na praktické věci, které vám usnadní cestování.
Tip: Obchody s outdoorovým vybavením často najdete v blízkosti turistických atrakcí, nebo mimo hlavní turistické centrum, kde jsou ceny příznivější.
Proč se rozpadl Řím?
Římská říše, kdysi gigant ovládající Středozemí, nepadla kvůli jedinému nepříteli, ale spíše se zhroutila pod tíhou komplexních faktorů. Mnozí poukazují na barbarské nájezdy, politickou nestabilitu a vojenskou slabost. Já jsem ale po letech cestování po památkách římské slávy – od rozvalin v Severní Africe až po majestátní akvadukty v Provence – přesvědčen, že finální úder zasadil ekonomický kolaps. A ten se odrazil v něčem tak zdánlivě prostém, jako je inflace.
Obrovská inflace, která postihla říši, s sebou nesla devastující důsledky. Zanedbáváním zemědělství – páteře římské ekonomiky – se začal rozpadat celý systém. Představte si ty nekonečné lány, kdysi pečlivě obdělávané, nyní zarůstající plevelem. Viděl jsem to na vlastní oči v mnoha oblastech bývalé říše. Kdysi plodná půda, zdroj bohatství a potravin pro miliony, se stala neúrodnou pustinou. Vyšší ceny zboží a nestabilita donutily venkovany k odchodu do měst, kde hledali alespoň šanci na přežití, ale to jen zhoršilo situaci. Téměř 90% římské ekonomiky bylo závislé na zemědělství. Ztráta produktivity na venkově tak znamenala neúprosný konec.
Tento kolaps nebyl náhlý, ale spíše dlouhodobý proces, pozvolna pohlcující říši. Můžeme si ho představit jako erozi skalního masivu – jeden kamínek za druhým se uvolňuje, dokud se celá struktura nezhroutí. Následky vidíme dodnes v rozkladu infrastruktury, zchátralých městech a celkové devastaci kdysi prosperující říše. Infllace tedy nebyla jen ekonomickým problémem, ale hlubokou ranou, která zasáhla do samotného jádra římské společnosti a její existence.
Kdo je tribun?
Představte si Řím, antickou metropoli. Tribun? To byl v podstatě chlapík s pořádnou mocí. Původně asi jen kmenový vůdce (tribus – kmen, to už napovídá), ale v Římě se to zvrhlo na něco vážnějšího – vysokého, většinou voleného úředníka. Největší vliv měl tribun lidu – tenhle chlapík mohl dokonce zastavit i senát! Dobře si to představte: vyrazíte na trek po Appijské cestě a potkáte ho, jak se s důležitým výrazem prochází mezi rozvalinami – to byl kus historie. A titul “tribun”? Používali ho i vojenští velitelé, a dokonce i v městské správě, až do novověku! Takže když uvidíte ten nápis na nějaké staré budově, vězte, že to je vážná věc. Mnoho starověkých římských památek dodnes ukazuje na sílu a moc, kterou tribunové kdysi měli.
Myslete na to, když budete prozkoumávat římské ruiny – každý kámen vypráví příběh. A tribunové, to byli ti, kteří psali velkou část z nich.
Co je Štep?
Štep? To slovo jsem slyšela už stokrát během svých cest, ať už v zapadlých vesničkách v Rumunsku, kde staré ženy opravovaly kožené sedla, nebo v luxusních buticích v Paříži, kde se štep používal k ozdobení kabelky za cenu menšího auta. Štep je v podstatě steh, ale žádný obyčejný. Je to ten, co zpevňuje, zdobí a dává věcem duši. Používá se jak na textiliích – od džínů po historické závěsy, tak na kůži – od bot až po luxusní brašny. Viděla jsem ho všude – v tradičních krojích, na ručně šitých deštnících v Japonsku, na ozdobných polštářích v Maroku…
Štepování, tedy prošívání ozdobným stepem, má dlouhou historii. Jeho kořeny sahají hluboko do minulosti a je úzce spjato s řemeslnou tradicí mnoha národů. V některých oblastech se štepování dodnes předává z generace na generaci a je důležitou součástí lokální kultury. A právě díky tomu jsem si vždycky mohla koupit originální, ručně šitý suvenýr, který vyprávěl příběh místa, kde jsem byla.
Co je ale důležité vědět? “Štep” se může používat i pro označení řady propojených stehů, vytvářejících šev. Tedy nejen ten dekorativní, ale i ten funkční, který drží vaše oblečení pohromadě. Z německého slova “steppen” se tak v češtině ustálil pojem zahrnující obojí – jak ozdobu, tak funkci.
Ať už se tedy jedná o ten nejjemnější výšivek, nebo o robustní steh na pevné kůži, štep je vždycky fascinující a důležitý detail. A pro mě, poutnici světa, je to jeden z mnoha detailů, které mi pomáhají pochopit kulturu a historii míst, která navštěvuji.
Co se stalo se západořímskou říší?
Západní římská říše formálně zanikla roku 476, kdy Odoaker, germánský velitel římské armády, donutil k abdikaci mladého císaře Romula Augustula. Byl to spíše vojenský převrat než úplný konec. Stát se prakticky rozpadal už dlouho předtím.
Důležité je si uvědomit, že rok 476 je spíše symbolickým datem. Reálná moc Říma na Západě už byla značně oslabena. Vláda císařů se omezovala převážně na Itálii a alpskou oblast. Pro běžné obyvatelstvo se změna mocenských poměrů projevila spíše postupně. Kultura a tradice se rozvíjely dál, i když pod vlivem germánských kmenů.
Co se vyplatí vidět, když se zajímáte o zánik Západořímské říše:
- Řím: Koloseum, Forum Romanum, Pantheon – monumenty svědčící o síle a slávě říše, ale také o jejím pomalém úpadku. Doporučuji navštívit i Museo Nazionale Romano, kde se nacházejí artefakty z různých období římských dějin.
- Ravenna: Toto město bylo hlavním městem Západořímské říše v jejích posledních letech. Je plné krásných byzantských mozaik, které reflektují i tehdejší politické dění.
- Aquileia: Dříve významné římské město v severovýchodní Itálii. Jeho zříceniny dokládají rozsah římské civilizace a následné barbarské invaze.
Zajímavá fakta:
- Odoaker se po svém vítězství prohlásil za krále Itálie, ale formálně uznával východní římského císaře.
- Úpadek Západořímské říše byl dlouhodobý proces ovlivněný mnoha faktory, včetně ekonomických problémů, vnitřních konfliktů a migrací germánských kmenů.
- Na konci 5. století se začala postupně formovat nová politická mapa Evropy, s germánskými královstvími na území bývalé říše.
