Zemáky, kobzole nebo kartofle – to všechno jsou prostě brambory. A v Česku jsou naprostý základ, jako turista na ně narazíte skoro v každé restauraci.
Rozhodně musíte ochutnat bramboráky, což jsou ty placky z nastrouhaných syrových brambor (někde se jim fakt říká i stryky), skvělé jen tak nebo jako příloha.
K masu se často dávají bramborové knedlíky nebo jen vařené či pečené brambory.
Nepřehlédněte ani tradiční bramborový salát (i když je vánoční, k řízku se podává celoročně) nebo hustou bramborovou polévku.
Prostě, brambory na tisíc způsobů, určitě si najdete ty svoje oblíbené!
Co je to černá zvěř?
Černá zvěř je prostě jiný název pro prase divoké, čili divočáka. Je to pojmenování, které často uslyšíte od myslivců nebo lidí, kteří se pohybují v přírodě.
Jméno dostali podle typického zbarvení jejich srsti – mají husté štětiny, které jsou často tmavošedé, hnědé až úplně černé. Proto ta “černá zvěř”.
Jako turista je můžete potkat v lesích, na okrajích luk nebo polí, někdy i překvapivě blízko lidských obydlí, zvlášť k večeru nebo v noci. Jsou plachá, ale je zásadní si držet odstup! Nikdy se je nesnažte krmit, přibližovat se k nim nebo je zahánět. Zvlášť opatrní buďte u samice (bachyně) s malými. Může být velmi agresivní.
Mláďata, kterým se říká selata (nebo taky markazíni či letošáci), vypadají úplně jinak než dospělí. Nejsou černá, mají světle hnědou srst s nápadnými světlými podélnými pruhy. Jsou sice roztomilá, ale platí stejné pravidlo – nepřibližovat se! Jejich matka je vždy nablízku.
Jejich přítomnost v terénu často poznáte podle rozrytých míst v zemi, kde hledají potravu.
Jak vykrvit prase?
Jako cestovatel, který měl možnost nahlédnout pod pokličku mnoha lokálních tradicí po celém světě, mohu potvrdit, že po humánním omráčení je nezbytné, aby prase leželo vždy na pravém boku. Tento krok je zcela zásadní – umožňuje srdci dál efektivně pracovat a pumpovat maximální množství krve ven, což je pro finální kvalitu masa klíčové, jak jsem se opakovaně přesvědčil.
Samotné vykrvení, proces, který jsem sledoval v různých koutech od Balkánu po střední Evropu, probíhá nejčastěji rychlým a přesným přeříznutím velkých cév v krční oblasti. Jde o nejrozšířenější a nejefektivnější metodu. Řidčeji, a spíše u starších řeznických mistrů nebo v určitých tradičních postupech, se lze setkat s technikou otevření pravé srdeční předsíně a odvedení krve pomocí speciálního dutého nože.
Poloha zvířete při vykrvení se liší – někde, typicky na větších zpracovnách, je prase zavěšeno, aby gravitace pomohla k rychlejšímu a úplnějšímu odtoku krve. Častěji, zejména u menších domácích zabijaček, jaké jsem zažil třeba na venkově v Česku nebo na Slovensku, se vykrvení provádí prostě vleže. Nejdůležitější je rychlost a preciznost provedení, aby byl proces co nejefektivnější.
Čím přikrmovat zvěř?
Při toulkách krajinou, obzvláště v zimních měsících, často narazíte na krmeliště, kde se zvěři přilepšuje. Není to jen tak, nasypat cokoli. Správné krmení je věda a zodpovědnost.
Co tedy patří do “jídelníčku” divokých zvířat, když potřebují pomoci? Základem je pro spárkatou zvěř, jako jsou jeleni či srnci, především kvalitní seno. Slouží jako nezbytné objemné krmivo pro správné trávení.
Velmi ceněné a energeticky vydatné jsou žaludy a kaštany. Dále se do krmítek dává takzvané dužnaté krmivo. Sem patří třeba jablka, mrkev nebo krmná řepa. Dodávají zvěři potřebné vitamíny a vodu.
Někdy se používají i brambory, hrušky, jeřabiny nebo siláž, ale jejich vhodnost a množství závisí na konkrétní situaci a druhu zvěře. Klíčové je, aby krmivo bylo kvalitní a nezávadné.
A pozor – velké POZOR – na rozdíl od lidských představ nikdy nekrmte zvěř pečivem! Chléb nebo rohlíky způsobují v jejich trávicím systému vážné problémy. Stejně tak se vyhněte zbytkům lidské stravy, cukrovinkám, soleným nebo kořeněným věcem. Ty zvířatům spíše uškodí než pomohou.
Zodpovědné přikrmování je práce myslivců a lesníků, která pomáhá zvěři přežít náročné období a udržovat ji v dobré kondici, ideálně dál od zemědělských plodin.
Kolik dostanu za srážku se zvěří?
Srážka se zvěří… to je noční můra každého cestovatele, který tráví čas na silnicích mimo města, zvlášť v přírodě. A bohužel je to věc hodně drahá, opravdu hodně drahá.
Nejde jen o promáčknuté plechy nebo rozbité světlo. Moderní auta mají pod kapotou a v náraznících spoustu drahé elektroniky a senzorů, které srážka snadno zničí. Čím novější vůz, tím dražší a složitější oprava. Srazit větší zvíře jako kance, daňka nebo jelena často znamená, že auto je rovnou na odpis – takzvaná totální škoda.
Taková škoda se klidně vyšplhá nad několik set tisíc korun. Z vlastní i z doslechu zkušenosti vím, že to nejsou výjimky. Je ale klíčové vědět, že průměrné pojistné plnění, které lidé dostávají od pojišťoven při srážce se zvěří, je podstatně nižší – často jen kolem 50 tisíc korun. Ten rozdíl musíte doplatit nebo se smířit s totální škodou, i když oprava stojí třeba 150 tisíc.
Jak se tomu vyhnout? Buďte maximálně obezřetní, hlavně za šera a úsvitu, kdy je zvěř nejaktivnější. Sledujte dopravní značky upozorňující na zvěř, tam je riziko vyšší. A skenujte očima okraje silnice, ne jen střed – často zvíře zaregistrujete ještě předtím, než skočí do cesty. Zpomalte v lesních úsecích a tam, kde máte pocit, že by zvěř mohla být.
Co dělat, když k tomu dojde? Hlavně zastavit, zajistit místo (trojúhelník!) a okamžitě volat policii (to je vaše povinnost ze zákona, jinak hrozí pokuta a problémy s pojišťovnou, a to i když zvíře uteče!) a pak pojišťovnu. Nikdy, opravdu nikdy se nepřibližujte ke zraněnému zvířeti – může být zraněné, vystresované a nebezpečné. A rozhodně ho neodvážejte, je to trestný čin pytláctví.
Proto vždycky říkám – dobré pojištění je základ cestovatelské pohody. Zkontrolujte si, zda vaše havarijní pojištění nebo speciální připojištění srážku se zvěří pokrývá a do jaké výše.
Co je to Zemáky?
Ach, zemáky! Během mých cest po této zemi jsem zjistil, že je to jeden z mnoha fascinujících názvů pro to, čemu se dnes nejčastěji říká brambor.
Je zajímavé sledovat, jak se jazyk mění a liší region od regionu. Zatímco v Čechách skutečně převládá brambor a jeho obměny (slovo samo má kořeny ve jménu Braniborska, odkud se k nám šířily), v jiných koutech, zejména na Moravě a ve Slezsku, a především u té nejstarší generace, uslyšíte právě zemáky.
Ale nejen ty! Našel jsem i jména jako zemský jabka (což dává naprostý smysl – rostou v zemi jako jablka na stromě!) nebo erteple, což mi připomnělo mé cesty do sousedních rakouských zemí, kde se říká Erdäpfel. Tyto názvy jsou jako malé jazykové poklady, odrážející historii a vlivy.
Původně tato zázračná hlíza, základ mnoha jídel, přicestovala až z daleké Ameriky. Její různá pojmenování napříč Evropou i zde v českých zemích jsou skvělým důkazem lokálních tradic, nářečí a historie šíření této plody země.
Proč se střílí lišky?
Lišky v naší krajině potkáte poměrně často, jsou to přizpůsobiví a úspěšní predátoři. Pomáhají třeba regulovat stavy hlodavců, což je pro zemědělství i lesnictví užitečné. Loví ale i drobnou zvěř jako jsou zajíci nebo bažanti a umí se namnožit.
Problém je, že liška v podstatě nemá v české přírodě žádného přirozeného nepřítele, který by její počty významně snižoval, kromě nemocí. absence velkých šelem jako jsou vlci nebo rysi, kteří by lišky lovili, znamená, že se jejich populace mohou snadno přemnožit.
Když je lišek moc, může to mít velký vliv na stavy ostatní drobné zvěře a ptáků hnízdících na zemi. Navíc mohou přenášet nemoci. Proto myslivci lišky nestřílí podle plánu jako třeba srnčí, ale jejich odstřel probíhá průběžně. Jde o regulaci počtu, aby se udržela rovnováha v ekosystému a chránily se populace jiných živočichů.
Jak získat povolenku k lovu?
Aby ses mohl legálně vydat k vodě a zkusit štěstí s prutem, potřebuješ projít pár kroky. Nejdřív si musíš opatřit rybářský lístek.
Ten funguje jako takový doklad o tvé způsobilosti. Získáš ho tak, že nejdřív úspěšně složíš zkoušku základních rybářských znalostí. Tyto zkoušky obvykle pořádají místní rybářské organizace a je to skvělá příležitost naučit se něco nového o vodě a jejích obyvatelích, což se při toulkách přírodou vždycky hodí.
S potvrzením o úspěšném složení zkoušky pak zamíříš na obecní úřad nebo magistrát, který je příslušný podle tvého trvalého bydliště. Tam ti na počkání vydají rybářský lístek. Můžeš si vybrat dobu jeho platnosti – bývá na 1, 3, 5, 10 let nebo dokonce na neurčito. Počítej s poplatkem, například za 10 let to bývá kolem 1000 Kč.
Důležité je vědět, že samotný rybářský lístek ti ještě nedává právo lovit. Je to jen průkaz. Aby ses mohl vydat k řece, jezeru nebo rybníku a nahodit, potřebuješ ještě povolenku k lovu na konkrétní rybářský revír.
Povolenky se prodávají u rybářských svazů a organizací, které dané vody spravují. Tady často přijde vhod členství v rybářské organizaci, abys získal povolenku za výhodnější cenu. Můžeš si koupit povolenku třeba jen na pár dní pro víkendový výlet, nebo celoroční.
Celý ten proces je součástí dobrodružství a přípravy na parádní chvíle v přírodě. Rybaření se dá skvěle kombinovat s jinými aktivitami – třeba cyklovýletem podél řeky, pěší túrou k zapadlému rybníku nebo prostě jen klidným posezením u vody po aktivním dni venku. Tak vzhůru do toho!
Co dělat když srazím zvěř?
První a nejdůležitější krok po srážce se zvířetem, ať už je to domácí mazlíček nebo divoká zvěř, je vždycky zavolat policii.
Jako zkušený cestovatel musíte vědět, že srážka s divokou zvěří (například srnou, divočákem) je právně brána jako poškození cizího majetku. Zvěř totiž ‘patří’ příslušné honitbě nebo státu. Pokud nehodu nenahlásíte, jedná se o opuštění místa dopravní nehody, za což hrozí pokuty nebo jiné postihy. Rozhodně si zvíře neodvážejte, je to krádež cizího majetku a pytláctví.
Policejní protokol je navíc naprosto nezbytný pro vaši pojišťovnu, pokud potřebujete uplatnit škodu na vozidle způsobenou srážkou se zvěří. Bez něj se pravděpodobně nedočkáte plnění.
Sraženého zvířete se za žádných okolností nedotýkejte! Může být v šoku, zraněné a nebezpečné (i sražený divočák dokáže ublížit), nebo přenášet nemoci jako vzteklina či prasečí mor. Nehýbejte s ním a nezkoušejte mu “pomáhat”, předejdete tak zbytečným komplikacím nebo zranění.
Mezitím, co čekáte na policii, zajistěte místo nehody výstražným trojúhelníkem, oblékněte si reflexní vestu a zkontrolujte, zda vy nebo spolucestující nejste zranění. Pokud je to bezpečné a nezdržujete se v nebezpečném prostoru (například uprostřed frekventované dálnice), pořiďte si pár fotek situace, zvířete i poškození vozidla pro dokumentaci.
Policie pak už sama kontaktuje příslušného mysliveckého hospodáře nebo jinou zodpovědnou osobu z dané oblasti, která se o odklizení sraženého zvířete postará. Vy na ně čekat nemusíte, stačí komunikovat s policií.
Pro snížení rizika srážky je dobré vědět, že zvěř je nejaktivnější za soumraku a svítání, obzvlášť poblíž lesů a polí. V těchto časech zpomalte a buďte extra opatrní. Při jízdě v noci sledujte oči zvěře, které se odrážejí ve světlech auta, a buďte připraveni brzdit.
Co potřebuji k lovu zvěře?
Pro legální lov zvěře v České republice je nezbytné mít několik klíčových dokumentů. Základem je platný lovecký lístek, který prokazuje vaši způsobilost k lovu.
Dále k lovu pro konkrétní místo a dobu vždy potřebujete platnou povolenku k lovu, kterou vydává uživatel honitby, tedy například myslivecký spolek nebo majitel pozemků. Bez ní nesmíte lovit ani s lístkem.
Naprosto povinné je také mít sjednané a doložitelné pojištění odpovědnosti za škody způsobené při výkonu práva myslivosti. Limit pro škody na zdraví nebo usmrcení musí být minimálně 20 milionů Kč a pro škody na věci alespoň 500 000 Kč. Tohle pojištění kryje případné nehody na lovu.
Pokud lovíte se zbraní, což je nejběžnější způsob, musíte mít u sebe platný zbrojní průkaz pro danou kategorii zbraně. Jako cizinec ze země EU můžete využít i Evropský zbrojní průkaz pro snazší cestování se zbraní, ale stále potřebujete českou povolenku k lovu a české pojištění.
Jako turista si většinu těchto věcí, kromě vlastního národního loveckého lístku a zbrojního průkazu, nezařizujete sami. Lov se v Česku obvykle kupuje jako služba od agentur nebo přímo od uživatelů honiteb (revírů), kteří vám k lovu vystaví povolenku a zajistí doprovod. Bez nich lovit nelze a oni se postarají o velkou část administrativy, ale vaše doklady musíte mít v pořádku.
Loví se různé druhy zvěře v přesně stanovených sezónách a podle plánu lovu dané honitby. Je důležité dodržovat místní pravidla a zvyklosti, česká myslivost má silné tradice.
Proč myslivci připíjí levou rukou?
Jedna z kuriózních, ale zajímavých věcí, na kterou narazíte v myslivecké kultuře, je zvyk připíjet levou rukou.
Má to pravděpodobně velmi praktický historický kořen. Představte si lovce v minulosti – často na koni nebo s celou smečkou loveckých psů. Silnější ruka, obvykle pravá, byla nezbytná k pevnému držení otěží, nebo vodítka neposedného psa.
Když přišlo na moment připíjení – ať už na úspěch lovu, zdraví, nebo jen kamarádství – levá ruka byla zkrátka ta jediná volná a bezpečná pro pozvednutí číše.
Existuje ale i romantičtější výklad, který se v tradici často zmiňuje. Tvrdí se, že levá strana těla, ta blíže k srdci, je symbolem upřímnosti, pravosti a hloubky. Připití “od srdce” levou rukou tak získává hlubší, osobnější význam.
Je fascinující, jak se v takových zvycích prolíná ryzí praktičnost dávných časů s hlubokou symbolikou.
Co je škodná zvěř?
Dříve se jako škodná zvěř označovala zvířata, která působila hospodářské škody, hlavně v zemědělství nebo lesnictví. Dnes už se na mnohá z nich takto nepohlíží, některá jsou dokonce chráněná a jejich role v přírodě je vnímána jinak.
- Hraboš polní, myšovití hlodavci: Klasičtí polní škůdci, kteří dokážou zničit úrodu. Běžní, ale spíše pod zemí, takže turista je vidí málokdy, spíš jen stopy jejich hodování.
- Sysel: Dříve hojný obyvatel stepí a pastvin, působil škody v zemědělství. Dnes je bohužel velmi vzácný a chráněný. Potkat ho na jeho posledních lokalitách je dnes turistický zážitek.
- Křeček: Další velký polní hlodavec, známý zásobami obilí. Dříve velký nepřítel zemědělců, jeho početnost v krajině kolísá.
- Ondatra: Původem ze Severní Ameriky, u nás nepůvodní. Ryje nory v březích vod, čímž je poškozuje. Turista ji může zahlédnout plavat nebo sedět na břehu u rybníků a řek.
- Veverka: Dnes ji vnímáme pozitivně, ale historicky mohla být považována za škůdce třeba v sadech nebo lesních školkách. Běžná ve městech, parcích i lesích.
- Divoký králík: Rychle se množí a ve větším počtu dokáže okusem poškodit pole nebo zahrady. Často k vidění na okrajích měst nebo v travnatých oblastech.
- Vrabec polní i domácí: Dříve obávaní škůdci obilí, dokonce v roce 1942 bylo úředně nařízeno jejich hubení. Dnes už takové škody nepůsobí a jejich počty spíše klesají. Vrabce domácího potkáte všude ve městech, polního spíše v otevřené krajině.
- Kos, Špaček: Ptáci, kteří ve velkých hejnech mohou způsobovat škody v sadech pojídáním ovoce. Kosa potkáte na každé zahradě, špačky spíše ve větších hejnech.
- Zdivočelí holubi: Původně domácí, přemnožili se ve městech. Jsou vnímáni jako původci nečistot na budovách. Všudypřítomní v centrech měst.
- Divoký vepř: Silné zvíře, které dokáže rozrýt pole při hledání potravy. Může být i nebezpečný, zejména bachyně s mláďaty. Dnes je to lovná zvěř. V lesích na něj turista může narazit.
- Krahujec, Jestřáb, Káně lesní i rousná, Moták pochop: Draví ptáci, dříve pronásledovaní, protože lovili zvěř nebo drůbež. Dnes jsou téměř všichni dravci chránění a jsou důležití pro rovnováhu v přírodě (např. káně loví hlavně hlodavce). Vidět je kroužit nad krajinou je nádherný pohled.
- Všichni havranovití: Vrány, havrani, straky… Vnímáni jako chytří, ale škodní ptáci, kteří mohou ničit úrodu nebo vybírat hnízda jiným ptákům. Často k vidění na polích nebo podél silnic.
- Roháč velký: Zajímavá kuriozita na seznamu škodné zvěře, protože jde o brouka (roháč obecný), zatímco ostatní jsou obratlovci. Vázán na staré stromy, je spíše vzácný a chráněný. Pro turistu je to impozantní, ale neškodný tvor.
Které druhy zvěře lze lovit v noci?
Z mých bohatých zkušeností po celém světě vím, že pravidla pro lov zvěře se významně liší, ale co se týče nočního lovu zde, zákon je přesný.
Taxativně vyjmenované druhy, které smíte lovit po setmění, jsou pouze dva: prase divoké a liška obecná. Tyto druhy jsou pro svou převážně noční či soumračnou aktivitu přirozenými kandidáty pro tento specifický typ lovu.
Pamatujte, že dodržování místních předpisů je zásadní pro každého, kdo se pohybuje v cizí krajině, a noční lov přináší navíc jedinečné výzvy a atmosféru, kterou lze zažít pouze za tmy.
Čím střílí myslivci?
Myslivci střílí cíleně a zodpovědně, vždy na dobře rozpoznanou zvěř. Výběr zbraně a munice není náhodný, ale přesně odpovídá druhu lovené zvěře a konkrétním podmínkám lovu, striktně v souladu s platnými loveckými zákony, které po celém světě vycházejí z principů etiky a bezpečnosti.
Pro lov větší spárkaté zvěře, jako je jelen, muflon či divočák, se používají kulovnice. Zde je naprosto zásadní správná ráže a typ střely, která musí mít dostatek energie pro spolehlivé zasažení a humánní usmrcení zvěře na místě. Každá ráže má svá specifická doporučení pro konkrétní druhy zvěře.
Na drobnou zvěř, ať už pernatou či zaječí, jsou primární volbou brokovnice. Velikost broků se pečlivě volí podle druhu a velikosti loveného cíle, od jemnějších pro menší ptáky po hrubší pro zajíce či vodní pernatou zvěř.
Všestrannost nabízejí kombinované zbraně (např. kozlice, trojáky), které v sobě spojují kulovou a brokovou hlaveň. Tyto zbraně jsou oblíbené v honitbách s různorodou skladbou zvěře, kde umožňují lovci reagovat na různé situace během jediného lovu.
Bez ohledu na typ zbraně je klíčové, aby zbraň lovci “seděla” a on se s ní stal jedním celkem. To vyžaduje pravidelnou praxi a precizní nastřelení zbraně. Je to spojení staletých loveckých tradic s odpovědným přístupem a respektem k přírodě.
Co je to zabíjačka?
Zabíjačka, to je událost, kterou jsem na svých cestách po českém venkově viděl mnohokrát a vždy mne fascinovala! Není to jen technická porážka, nýbrž hluboce zakořeněný rituál a pracovitý svátek, který se odehrává zpravidla v chladných měsících, tedy před příchodem zimy či na jejím počátku, kdy mráz pomáhá s uchováním masa.
Jde o domácí zpracování vepře, často prováděné svépomocí za účasti celé rodiny, sousedů a přátel, někdy s asistencí zkušeného řezníka. Celý den je naplněn dřinou, ale i smíchem, popíjením a samozřejmě ochutnáváním prvních čerstvých výrobků přímo na místě. Je to ukázka mistrného využití každého kousku zvířete – nic nepřijde nazmar!
Z vepře se následně připravují tradiční domácí zásoby: vyhlášené jitrnice, jelita, poctivá tlačenka, sádlo, škvarky a nezapomenutelné polévky jako prdelačka či ovarová. Zabíjačka je skutečně společenská událost, která upevňuje vztahy v komunitě a zajišťuje rodině dostatek kvalitního masa na celou zimu.
