Fotografování na památkách má svá specifika, a to i v rámci Evropy. Stativ, selfie tyč a dron jsou často zakázány, a to z důvodu ochrany památek a bezpečnosti návštěvníků. Můj zkušenost z desítek zemí ukazuje, že tato omezení jsou stále častější. V mnoha případech je zakázáno i používání blesku, ne kvůli poškození exponátů, ale kvůli riziku vyvolání bezpečnostního alarmu – pokročilé systémy ochrany reagují na prudké světelné impulsy. Důležité je dodržovat pravidla ohledně nekomerčního použití fotografií. Profesionální focení a jeho komerční využití (např. pro kalendáře, cestovní publikace) vyžaduje často samostatné povolení od správy památky. Nepodceňujte to, v některých zemích hrozí za porušení těchto pravidel vysoké pokuty. Informace o povoleném fotografování vždy hledejte na webu dané památky nebo u informačních tabulí na místě.
Tip pro cestovatele: Před návštěvou památky si vždy ověřte pravidla fotografování. Ušetříte si tak nepříjemnosti a budete si moci nerušeně užívat krásy daného místa. V mnoha případech je možné pořídit kvalitní fotografie i bez použití stativu nebo dronu, stačí jen trocha trpělivosti a experimentování s nastavením fotoaparátu.
Jak fotit ve městě?
Fotografování ve městě je skvělá zábava! Abych zachytil atmosféru měnícího se města, často mi stačí 3-4 snímky pořízené v pravidelných intervalech – třeba ráno, v poledne a večer. To skvěle ukáže, jak se světlo a stíny mění a ovlivňují vzhled budov a ulic. Nebojte se experimentovat s různými úhly pohledu, najděte si zajímavé detaily – třeba krásnou dlažbu, neobvyklý vchod do domu, nebo pouliční umění.
Pohyb je ve městě všudypřítomný. Při fotografování pohybujících se lidí, aut nebo tramvají, držte fotoaparát pevně a zkuste vypnout blesk. Nižší rychlost závěrky (např. 1/30s – 1/60s, záleží na světelných podmínkách) rozmaže pohyb a dodá snímkům dynamičnost. Experimentujte s tím, krásný efekt získáte i delší expozicí (např. 1s-2s s pevným stativem), ale budete muset nastavit vyšší ISO pro dostatečnou světelnost.
Zlatá hodina (čas po východu a před západem slunce) je pro městskou fotografii ideální. Měkké světlo krásně zvýrazní detaily a dodá snímkům teplé tóny. Naopak, polední slunce může způsobit ostré stíny a přepaly. Využijte stín budov nebo mraků pro změkčení světla.
Kompozice je klíčová. Používejte pravidlo třetin, hledajte symetrii nebo vedoucí linie, které oko diváka přivedou k hlavnímu objektu. Nebojte se experimentovat s různými perspektivami – focení z výšky, z nízkého úhlu, nebo z neobvyklých míst.
Předmět. Nezapomeňte na detaily – pouliční umění, pouliční prodejci, architektura, nápisy, všechno to může být skvělý motiv. Můžete zachytit i životní styl a charakter města.
Kdo vymyslel fotoaparát?
Fotografie, jak ji známe, není dílem jednoho génia, ale spíše výsledkem postupného vývoje. Nicméně, rok 1826 a jméno Joseph Nicéphore Niépce se pevně zapsaly do dějin. Tento francouzský vynálezce, pracující v St-Loup-de-Varennes, po desetiletí experimentů s heliogravúrou, dosáhl v roce 1826 průlomu. Jeho „View from the Window at Le Gras“ je považována za nejstarší dochovanou fotografii. Proces, který Niépce používal, byl extrémně časově náročný, vyžadoval hodiny, ba i dny expozice. Snímek zachycuje statický pohled z okna, což ilustruje technologické limity tehdejší doby. Zajímavé je, že Niépce nepoužíval klasický fotoaparát v moderním smyslu, ale spíše „camera obscura“, princip známý již od antiky, který pouze zdokonalil pro zachycení trvalého obrazu. Tento princip – projekce obrazu skrze malý otvor do tmavé komory – byl v různých formách používán umělci po staletí k tvorbě přesných skic. Niépcova práce tak představovala revoluční propojení historického principu s novou chemií, která umožnila fixaci obrazu. Jeho vynález byl ale jen prvním krůčkem na dlouhé cestě k moderní fotografii, jež se dále rozvíjela díky vynálezům dalších géniů, jako byl Louis Daguerre.
Jak fotit místnosti?
Fotografování interiérů je klíčové pro zachycení atmosféry cestovatelských zážitků. Nejefektivnější je fotit přímo zepředu, čímž docílíte klidné a vyvážené kompozice, ideální pro symetrické prostory. Zkuste si představit elegantní hotel v Paříži – čelní záběr perfektně ukáže jeho krásu. Naopak, chcete-li zdůraznit prostor a rozměry místnosti, například prostorné chalupy v Alpách, je ideální úhel z rohu. Tímto způsobem zachycujete hloubku a perspektivu, umožníte divákovi vnímat skutečnou velikost prostoru. Nezapomínejte na světlo! Přirozené světlo je vždy výhodnější, pokuste se fotit v době, kdy je v místnosti dostatek denního světla, ale vyhněte se přímému slunečnímu svitu, který může vést k přeexponování. Pro dosažení co nejlepších výsledků experimentujte s úhly, výškou fotoaparátu a používejte stativ pro ostré snímky, zvláště v prostorách s nízkým osvětlením. A nepodceňujte sílu detailů – zajímavý detail, jako starobylá dlažba v italském paláci, může být stejně silný jako celkový záběr.
Pro dokonalý výsledek je důležité dodržet základní pravidla kompozice, jako je pravidlo třetin. Vyhýbejte se umisťování hlavních prvků přímo do středu fotografie, ale spíše do bodů, které vznikají rozdělením obrazu na třetiny. Dále se snažte o čisté pozadí, aby nic nerušilo hlavní motiv. Pokud fotíte s mobilem, použijte režim HDR pro zachycení většího rozsahu jasů a detailů. Nebojte se pohrávat s úpravou fotografií v postprodukci, ale nejdůležitější je zachytit autentickou atmosféru daného místa.
Kde najít staré letecké mapy?
Staré letecké mapy, zejména ty měřické, sháníš nejlépe u Zeměměřického úřadu (ZÚ). Od 1. 7. 2025 centralizují distribuci všech snímků, včetně těch ještě nenaskenovaných, na emailu: [email protected]. Zkus se jich zeptat přímo na dostupnost a ceny. Můžeš zmínit i specifické oblasti či časové období, které tě zajímají – čím konkrétnější poptávka, tím lépe. Měj na paměti, že starší mapy mohou být v různém stavu, často pouze jako analogové snímky. Pro digitální verze se připrav na případné skenování a konverzi, což může být zpoplatněno. Některé archivy, třeba státní, mohou mít také sbírky starých map, ale ZÚ je v tomto ohledu nejjistější cestou.
Tip: pro neoficiální, avšak potenciálně dostupné materiály, zkus prohledat online archivy historických fotografií a map – i když kvalita a úplnost nemusí být zaručena. Některé regionální muzea či historické společnosti by také mohly disponovat staršími leteckými snímky dané lokality.
Jak správně fotografovat krajinu?
Na krajinářskou fotku v horách nebo kdekoliv jinde ideálně použij prioritu clony (A nebo Av). Tím si sám nastavíš clonu, a to je klíč k dokonalé hloubce ostrosti. Chceš-li ostrý celý panoramatický snímek od popředí až po zasněžené vrcholky, zvol menší clonové číslo (např. f/8 – f/16). Menší číslo znamená větší světelnost, ale větší hloubku ostrosti. Pro rozmazání pozadí a zvýraznění popředí zvol větší clonové číslo (např. f/2.8 – f/5.6), ale buď opatrný, hloubka ostrosti bude malá.
Nezapomeň na tyto důležité detaily:
- Zlatá hodina: Fotky za východu a západu slunce jsou nejkrásnější. Měkké světlo dodá krajině kouzlo.
- Stativ: Pro ostré snímky, zvláště za šera, je stativ nezbytností. Ušetří ti rozmazané fotky a umožní dlouhé expozice.
- Polarizační filtr: Zredukuje odlesky na vodě a zlepší sytost barev, zvláště na obloze.
- Kompozice: Používej pravidlo třetin, vyhledávej zajímavé linie a tvary v krajině. Mysli na popředí, střed a pozadí – musí to vše dohromady dávat smysl.
Postup:
- Najdi zajímavé místo.
- Nastav prioritu clony (A/Av).
- Zvol vhodné clonové číslo dle požadované hloubky ostrosti.
- Uprav ISO (citlivost) a čas expozice podle světelných podmínek.
- Zkomponuj snímek a vyfoť.
Na co pověsit fotky?
Možností, kam pověsit fotky na cestách, je spousta. Klasikou jsou provázky s kolíčky – snadno se shánějí a jsou lehké do batohu. Ideální pro rychlé a originální uspořádání.
Využijte i místní specifika. Staré dřevěné dveře v zapomenuté vesnici? Skvělé místo pro fotografie připnuté špendlíky! V hostelu s prázdnou korkovou nástěnkou? Připravte si vlastní výstavu.
Tip pro minimalisty: Lehké magnetické pásky na kovové povrchy. Snadná instalace, snadné sundání.
Pro trvalejší řešení, třeba pro ubytování na delší dobu:
- Samolepící fotoalba – lehká, nenáročná na prostor.
- Malé hřebíčky – v kombinaci s kvalitními rámečky dodají fotkám reprezentativní vzhled.
Myslete na váhu a bezpečnost – v některých ubytováních není pověšení těžkých předmětů dovoleno.
A nezapomeňte na digitální variantu! Projektor s fotkami na zeď v apartmánu vytvoří jedinečnou atmosféru. A fotky vždy máte po ruce.
Inspirujte se: Místní obchody s řemeslnými výrobky můžou nabízet originální způsoby aranžování fotek, třeba pomocí sušených květin nebo mušlí – skvělá suvenýrní dekorace!
Co dělat, když si mě někdo vyfotí?
Fotografování na cestách? Otázka soukromí je klíčová. Český občanský zákoník jasně říká: zachycení podoby, ze které je zřejmá totožnost, vyžaduje souhlas. Tohle „ano“ nemusí být nutně verbální, ale důležité je, aby byl souhlas patrný. Nejde jen o klasické portréty – i náhodná fotka z davu, kde je vaše tvář dobře viditelná, může být problematická bez vašeho vědomí a souhlasu.
Praktická rada pro cestovatele: V přeplněných turistických destinacích je téměř nemožné zabránit tomu, abyste se objevili na cizí fotografii. Větší problém nastává při komerčním využití obrázků, třeba v reklamě. Tam je souhlas naprosto nezbytný. Pokud narazíte na fotografii, kde jste bez souhlasu, pokuste se s fotografem domluvit. Pokud se to nepodaří, můžete se obrátit na právníka specializujícího se na autorské právo a ochranu osobnosti. V některých zemích jsou zákony o ochraně osobních údajů přísnější než v Česku.
Nebezpečí sociálních sítí: Vězte, že i fotka sdílená na sociálních sítích může mít dalekosáhlé důsledky. Zveřejnění fotografie bez souhlasu může vést k nečekaným problémům, od zneužití identity až po kyberšikanu. Vždy si proto rozmyslete, zda sdílet fotografie, na kterých jsou zachyceni další lidé, a vždy se ujistěte, že mají s tímto sdílením souhlas.
Tip pro zkušenější cestovatele: Naučte se rozeznávat skryté kamery a poznávejte místa, kde je fotografování regulováno – například v blízkosti vojenských objektů nebo strategických míst.
Kdo vyfotil první fotku?
První fotka? To je skvělá otázka pro výletníky! Za vůbec první fotografii, respektive heliografii, se považuje “Pohled z okna na dvůr” od Josepha Nicéphore Niepceho z roku 1826. To si představte – v roce 1826, kdy se po horách chodilo spíš pěšky než autem!
Heliografie, to nebyla žádná legrace. Byla to neuvěřitelně časově náročná metoda využívající světlocitlivé asfaltové vrstvy na kovové desce. Expozice trvala několik hodin, představte si tu trpělivost! Dneska cvaknete fotku během vteřiny a máte ji hned na telefonu, co?
Zajímavost:
- Niepceho obraz je neuvěřitelně drsný a detailů má málo, ale je to prostě průlom!
- Myslím, že by se hodil k dokumentaci výletu do zapomenuté vesnice – ten správný retro šmrnc.
- Představte si, jak by vypadala fotogalerie z vaší výpravy po Alpách kdyby se musela vyfotit touhle technikou. Hodně romantické, ale hodně práce!
Kromě toho, je důležité si uvědomit, že doba expozice znemožňovala zachytit pohyb. Takže žádné dynamické snímky horolezců v akci, jen statické záběry. Ale i tak – obdivuhodné!
Dneska máme skvělé foťáky, ale nikdy nezapomínejte na kořeny fotografie a na úžasný vynález Niepceho.
Odkud fotit Moravské Toskánsko?
Nejlepší fotky Moravského Toskánska se dělají z hřebene kopce a těsně pod ním, na protější straně údolí. Pro detaily vinic, třeba jen jednoho či dvou pásů, je potřeba teleobjektiv, minimálně 300mm na full frame, ale i 200mm stačí na širší záběr. Ideální je čas v dopoledních hodinách, kdy je světlo měkké a teplé, nebo v podvečer, pro krásné protisvětlo. Nezapomeňte na polarizační filtr, který pomůže potlačit odlesky a zvýší sytost barev. Doporučuji navštívit i okolní obce, jako jsou například Velké Pavlovice, Milotice nebo Břeclav, kde najdete další krásná místa s typickou krajinou. Vydejte se i po některých z mnoha turistických stezek pro krásné panoramatické výhledy. Pro plánování cesty doporučuji využít mapy.cz nebo podobné aplikace, pro lepší orientaci v terénu.
Kde najít historické fotografie?
Toužíte po historických fotografiích? Nehledejte je jen tak někde! Dobrým výchozím bodem je Mollova mapová sbírka – pokladnice nejen map, ale i starých snímků, často zachycujících místa s úžasnou atmosférou dávných časů. Mnohé detaily o životě vašich předků možná odhalí Ikonografie Moravy a českého Slezska, bohatý online zdroj s neocenitelnými fotografiemi.
Nezapomínejte ale na oblastní archivy! Každý region má svou vlastní historii a tyto archivy jsou jejím strážcem. Projděte si jejich fondy – objevíte tam perly, které jinde nenajdete. Mluvím z vlastní zkušenosti, mnohé z mých nejlepších cestopisných fotografií jsem získal právě tak. Pamatuji si například výlet do… (doplň vlastní zážitek)
Pro systematičtější hledání vedut, tedy panoramatických snímků měst a krajin, využijte web Veduty.cz. Je to unikátní zdroj s digitalizovanými náhledy z českých a slovenských archivů. Není to jen databáze, ale také inspirace pro další výlety – mnohé z těchto vedut mi pomohly objevit skryté krásy Česka a Slovenska, místa, která byste jinak těžko našli. Zde je pár tipů, kde se vyplatí hledat:
- Městské archivy: často obsahují unikátní snímky z historie daného města, včetně těch nejstarších fotografií.
- Národní archiv: pro širší historické kontexty a fotografie s národním významem.
- Soukromé sbírky: nepodceňujte je! Mnohé cenné fotografie se ukrývají v rukou soukromých sběratelů.
Při hledání nezapomeňte na klíčová slova – čím přesnější, tím lépe. A buďte trpěliví – odměnou vám budou úžasné historické fotografie, které oživí vaše cestování a bádání.
Co je to street fotografie?
Pouliční fotografie, to je pro mě, zkušeného cestovatele, mnohem víc než jen zachycení okamžiku na ulici. Je to okno do duše místa, do jeho skutečné podstaty, skryté za turistickými atrakcemi. Je to dokument lidských příběhů, vyprávěný bez slov, jen prostřednictvím světel a stínů, gest a výrazů.
Zobrazuje to, co je autentické, nefiltrované, syrové. Nejde o pózované snímky, ale o okamžiky spontánnosti, o náhodná setkání, o nečekané příběhy, které se odehrávají na veřejných prostranstvích – ať už jsou to rušné ulice Tokia, klidné uličky Prahy, či pulzující tržiště v Marrákeši.
Při focení na ulici je klíčové:
- Byt nenápadný: Stát se součástí prostředí, ne jeho rušivým elementem.
- Zachytit moment: Být připravený, vidět příležitost v obyčejnosti.
- Respektovat soukromí: Vždy brát ohled na lidi, které fotografujete.
Pro mě osobně je street fotografie neustálý proces učení. Každá fotografie je lekcí, každá cesta je inspirací. A výsledkem? Nezapomenutelná sbírka okamžiků, živých příběhů, které odhalují hloubku lidské existence a jedinečnou atmosféru daného místa.
Při focení na ulici se mi osvědčilo:
- Používat menší, nenápadný fotoaparát.
- Mít vždy nabitou baterii a dostatek paměťových karet.
- Být trpělivý a vytrvalý – nejlepší snímky často přijdou neočekávaně.
Kam patří stará fotografie?
Stará fotografie? Závisí na jejím stavu a materiálu. Poškozené, roztrhané či jinak nepoužitelné fotografie patří do popelnice na zbytkový odpad. Digitální fotografie na CD či flash discích samozřejmě do kontejnerů na elektroodpad. Avšak věděli jste, že staré fotografie, zejména ty z klasického fotopapíru, mohou být cenným zdrojem historie? Dobře zachovalé snímky, například rodinné portréty z minulých století, lze nabídnout sběratelům starých fotografií nebo antikvariátům – jejich hodnota může překvapit. Než je však vyhodíte, prozkoumejte je! Možná v nich objevíte skryté poklady – zapomenuté příběhy a tváře vašich předků. A co teprve ty krásné staré pohlednice? Ty mohou být ozdobou vaší sbírky i cenným historickým dokumentem. Vždycky zvažte všechny možnosti, než fotografii zahodíte.
Jak fotit sám sebe?
Samostatné focení na cestách? Žádný problém! Máte spoustu času na experimentování. Ideální je použít malou svítilnu nebo LED světlo z telefonu – experimentujte s úhly. Světlo zespodu vytvoří dramatický, skoro hororový efekt, skvělé pro tajemné fotky z jeskyní nebo horských průsmyků. Osvětlení shora pak dodá profesionální vzhled, zvláště v denním světle s kontrasty.
Nepodceňujte pozadí! Vyberte si zajímavé místo – památky, příroda, místní trh. Vyzkoušejte různé pózy – ne vždy musí být člověk v centru pozornosti. Nastavení časovače na telefonu je základ. Pro delší expozice použijte stativ, případně improvizovaný (např. ze zdi, skály). Nebojte se využívat zrcadla – pro zajímavé kompozice sebe sama v kontextu okolí. Pro profesionálnější výsledek se vyplatí použít externí aplikaci pro fotoaparát s manuálním nastavením.
Tip: Vždycky si uložte fotky na více míst – na telefon, cloudové úložiště i externí kartu. A pamatujte, že nejlepší fotky vznikají spontánně!
Jak pověsit obraz bez vrtání?
Nejrychlejší a nejčistší způsob, jak pověsit obraz bez vrtání, je samozřejmě oboustranná lepicí páska. Důležité je zvolit správnou pásku! Pro lehčí obrazy postačí běžná silná páska, ale pro těžší díla budete potřebovat speciální, vysoce nosnou lepicí pásku určenou na těžké předměty. Prověřené jsou ty s vysokou přilnavostí k různým povrchům, včetně omítek.
K aplikaci pásky postupujte takto:
- Před nalepením důkladně očistěte stěnu a zadní stranu obrazu od prachu a nečistot. To je klíčové pro maximální přilnavost. Vlhkým hadříkem a následným otřením do sucha se zbavíte i mastnoty.
- Na zadní stranu obrazu nalepte pásky do rohů a dle potřeby i po stranách. Množství závisí na váze obrazu a materiálu stěny. Na drsnější omítku budete potřebovat více pásky.
- Jemně odstraňte ochrannou fólii z pásky a pevně přitiskněte obraz ke stěně. Důkladně jej přitlačte po celé ploše na několik minut, aby se páska dokonale spojila s povrchem.
Tip pro zkušené turisty: V nouzi (např. ve stanu) lze obraz provizorně upevnit pomocí silné izolepy a šikovně umístěných pevných předmětů jako závaží. Vždy však mějte na paměti, že to není trvalé řešení a není vhodné pro drahé či těžké obrazy.
Varování: Před použitím oboustranné pásky si ověřte, zda nedojde k poškození stěny. Na citlivých površích raději použijte jinou metodu.
Co dělat, když mě někdo vydírá?
Vydírání je ohavný zločin, s nímž jsem se bohužel setkal i v zákoutích světa, jež byste si nikdy nepředstavovali jako nebezpečné. Nepodceňujte ho. Ať už se jedná o hrozbu zveřejnění kompromitujících fotografií na sociálních sítích, vydírání za peníze, nebo jinou formu nátlaku, vždycky je první a nejdůležitější krok nahlášení na příslušné úřady. V zahraničí je to obvykle místní policie, ale v závislosti na zemi a typu vydírání se může hodit i kontakt na český konzulát či ambasádu – ti vám pomohou s navigací místním systémem a poskytnou potřebnou pomoc. Důležité je shromáždit veškeré důkazy – e-maily, zprávy, screenshoty. V žádném případě nevstupujte do jednání s vyděračem, ať už se zdá jakkoli přesvědčivý, protože jakákoliv komunikace může být použita proti vám. Zachovejte klid, zdokumentujte vše a obraťte se na autority. Paměťové karty z fotoaparátů a telefonů by měly být uloženy na bezpečném místě. V mnoha zemích existují specializované linky pro oběti vydírání, jejichž kontakty najdete online. Nebojte se požádat o pomoc, nejste sami.
Některé země mají specifické zákony týkající se online vydírání, které mohou být přísnější než v Česku. Před cestou do zahraničí si proto zjistěte zákony dané země a buďte obezřetní při sdílení osobních údajů online. Vždy pamatujte na to, že bezpečnostní opatření, která jsou běžná doma, mohou být v zahraničí nedostatečná. I v turistických rájích se můžete stát obětí vydírání, a proto je prevence a včasné nahlášení klíčové.
Neposkytujte vyděrači žádné informace, ani peníze. To by jen prodloužilo jeho aktivitu a mohlo by ho povzbudit k dalšímu jednání. Vaše bezpečnost a práva jsou na prvním místě.
Za jakých okolností lze zachytit podobu člověka legálně?
Focení a natáčení lidí na túrách? Občanský zákoník je jasný: bez souhlasu fotit nelze! Jinak riskuješ problémy. To platí i pro videa, kde je někdo rozpoznatelný.
Výjimky? Ano, existují, ale v praxi na túrách se jich moc nedržíš. Například když je člověk součástí větší skupiny a jeho identifikace není primárním cílem snímku (např. panoramatická fotka s lidmi v pozadí). Ale i tam je lepší si být jistý.
Co tedy dělat?
- Vždy se zeptej. Jednoduché “Mohu vás vyfotit?” zabere jen pár sekund a ušetří ti spoustu starostí.
- Respektuj odmítnutí. Není nic špatného na tom, když někdo nechce být focený.
- Uvědom si, že na veřejném místě fotíš i další lidi v pozadí, kteří možná nechtějí být na fotce. Rozmysli si kompozici.
Užitečné tipy pro turisty:
- Měj na paměti, že zákony se liší podle země. Vždy si ověř místní předpisy, zvláště pokud fotíš v chráněných oblastech nebo národních parcích.
- Nepoužívej snímky lidí v reklamě či pro komerční účely bez jejich výslovného souhlasu.
- Pokud fotíš děti, potřebuješ souhlas zákonných zástupců.
