První svátek vánoční, Boží hod vánoční, je tradičně dnem odpočinku a rozjímání. Domácí práce, včetně praní prádla a stlaní postele, jsou podle lidových tradic přísně zakázány. Tento zvyk má hluboké kořeny v křesťanské tradici, kdy se věřícím doporučuje věnovat tento den duchovnímu prožívání vánoční atmosféry a rodinné pohody. Není to však pouhý český zvyk – podobné tradice klidu a odpočinku na hlavní vánoční svátek najdeme i v mnoha dalších evropských zemích, byť se jejich přesné projevy mohou lišit. V některých regionech Čech a Moravy se dodržuje i zákaz jakýchkoli jiných prací, například vaření či úklidu. Ignorování těchto tradic se v minulosti mohlo pojímat s pověrami o neštěstí nebo smůle v novém roce. Dnes se tento zvyk vnímá spíše jako udržování krásné a klidné atmosféry Vánoc, představující cenný kontrast k hektické předvánoční přípravě. Dodržování tradičního klidu na Boží hod vánoční tak může být i zajímavou součástí cestování po České republice a objevování místních zvyklostí.
Jaké jsou zvyky o Vánocích?
Vánoční tradice v České republice jsou bohaté a pestré, sahající hluboko do historie. Tradiční vánoční období se v České republice obvykle rozprostírá od Štědrého dne (24. prosince) až do svátku Tří králů (6. ledna). Ale i před Štědrým dnem se projevují adventní zvyky, které plynule přecházejí do Vánoc.
Štědrý den je neodmyslitelně spjat s bohatou večeří, typicky s kaprem a bramborovým salátem. Tradice říkají, že šupiny z kapra si máme schovat pro štěstí v novém roce. Neodmyslitelnou součástí je i vánoční stromeček, zdobený ozdobami, a betlém, připomínající narození Ježíše Krista. Rodiny se scházejí, zpívají koledy, a často i věští z olova, jablek nebo házejí střevícem.
Na Štěpána (26. prosince) se v některých regionech dodržuje koledování, ačkoliv v menší míře než v minulosti. Silvestr a Nový rok představují další vrchol vánočního období, spjaté s ohňostroji, oslavami a přáním štěstí do nového roku. Symbol štěstí v novém roce je zlaté prasátko, které se objevuje na mnoha vánočních cukrovinkách a dekoracích. Jmelí, zavěšené nad dveřmi, pak symbolizuje štěstí a lásku.
Tyto zvyky, i když se některé v moderní době pozvolna mění, dodnes tvoří silný kulturní základ českých Vánoc, nabízející fascinující pohled do historie a tradic. Jejich různorodost je fascinující a odráží bohatství českých regionů. Pozoruhodné je, jak se starobylé tradice prolínají s moderními zvyklostmi, vytvářející unikátní vánoční atmosféru.
Co by se nemělo dělat na Silvestra?
Silvestr má svá specifika, která by zkušený cestovatel neměl ignorovat. Kromě tradičních zábav se vyplatí dbát na dodržování místních zvyklostí, aby se předešlo nepříjemnostem.
Co se rozhodně nedoporučuje:
- Praní a věšení prádla: Podle tradice to přináší neštěstí, ba dokonce smrt do rodiny. To se vztahuje i na sušení prádla venku. Je to dáno starými pověrami, které se váží k silvestrovským rituálům a symbolice čistoty a nového začátku.
- Vynášení věcí z domu: Věc, kterou vynesou z domu, by vám mohla po celý rok chybět. Myslí se tím jakkoliv větší vynášení, ne jen vynášení odpadků. Tohle pravidlo je dobré dodržovat, zvláště máte-li v plánu cestování po Česku a chcete si tak zajistit štěstí v novém roce.
- Zametání: Můžete si tak vymést štěstí z domu. Uklízení je lepší nechat na první lednové dny. Tradičně se tak šetří energie pro oslavy a připravuje se místo pro nový rok.
Dodržováním těchto zvyklostí se vyhnete nechtěným problémům a budete si moci silvestrovskou noc užít naplno.
Tip pro cestovatele: V mnoha regionech České republiky se dodržují i další specifické zvyky, informujte se proto předem u místních obyvatel.
Co by se nemělo na Štědrý den?
Štědrý den je v Česku spojen s mnoha tradicemi a pověrami. Mezi nejznámější patří zákaz praní a žehlení. Prát na Štědrý den se považuje za velmi špatný nápad, podle pověry to může přinést smůlu, dokonce i smrt člena rodiny. Tato pověra je pravděpodobně spojena s představou, že voda v tento den má magickou sílu a praní ji naruší.
Kromě praní se doporučuje vyhnout i věšení prádla. Je to součást celkového klidu a respektu k tomuto svátku.
Tip pro turisty: Využijte Štědrý den k procházce po krásně vyzdobených českých městech a vesnicích. Můžete ochutnat tradiční vánoční cukroví a koledy zpívané na ulicích dodají atmosféře neopakovatelný šarm. Na Štědrý den se konají i různé vánoční trhy, které nabízejí širokou škálu suvenýrů a tradičních výrobků.
Pro úplnost dodávám, že podobné pověry existují i v dalších zemích s křesťanskou tradicí. Jsou různě interpretovány, ale základní myšlenka klidu a respektu k duchovní stránce svátku je společná.
- Co tedy dělat na Štědrý den?
- Užít si čas s rodinou
- Ochutnat tradiční vánoční pokrmy
- Navštívit vánoční trhy
- Procházet se po krásně vyzdobených městech
- Co nedělat na Štědrý den?
- Neprat
- Nežehlit
- Nevěšet prádlo
Co se nesmí dělat o Vánocích?
Na Štědrý den zapomeňte na všechny tyhle civilizační vymoženosti! V žádném případě nevstávejte od štědrovečerní tabule – energii šetřete na silvestrovský výstup na Sněžku! Prát a věšet prádlo? To raději věnujte čas plánování jarního treku po Beskydech. Žádná práce! Využijte den k prostudování mapy a naplánování trasy po Tatrách. Půjčování? Raději si zkontrolujte výbavu – dobře nabité baterky, funkční vařič a dostatek teplého oblečení jsou důležitější než cokoliv jiného. Nádobí? Po štědrovečerní večeři si raději užívejte pohodu, než abyste se uklízeli. Místo pro nečekaného hosta? Pro zkušeného turistu není problém improvizovat spaní pod širákem. Hádky? Udržujte klid, abyste měli dostatek energie na zdolávání náročných terénů. A maso před večeří? To by před náročnou túrou asi nebylo vhodné, raději si dejte energeticky vydatnou vegetariánskou večeři. Vždyť co je důležitější – dodržování tradic, nebo zvládnutí výzvy v přírodě?
Jaké jsou tradice na Štědrý den?
Štědrý den, jak jsem zjistil během svých cest po Česku, je protkán fascinující směsicí pohanských a křesťanských tradic. Nejedná se o církevní svátek, přesto je jeho atmosféra silně nábožensky laděná. Klasická štědrovečerní večeře, tradičně s kaprem, bramborovým salátem a dvanácti chody symbolizujícími měsíce roku, je pro mnohé vrcholem dne. Zaujala mě pověra o zlatém prasátku, které údajně spatří ten, kdo se během dne postí – svědectví o staroslovanských rituálech spojených s hojností a štěstím v novém roce. Rozsvěcování vánočního stromku, zdobení a následné rozbalování dárků – to vše vnáší do Štědrého dne neopakovatelné kouzlo. Zajímavé je, že tradice se mírně liší regionálně, což samo o sobě dodává celému svátku jedinečnou pestrost. Například v některých oblastech se dodržuje tradice koledování, či házení jablky do vody, aby se předpověděla budoucnost.
Mnohé z těchto zvyků, jak jsem zjistil při studiu místních legend a folklóru, sahají hluboko do předkřesťanské minulosti a symbolizují přechod z temnoty do světla, zima do jara, smrt do zrození. V současnosti se i tyto staré rituály prolínají s moderními zvyky, čímž se Štědrý den stává jedinečnou směsicí starého a nového, tradic a inovací.
Co je typické pro české Vánoce?
České Vánoce jsou jedinečnou směsicí pohanských a křesťanských tradic, projevujících se v pestré škále zvyků, které jsem pozoroval i v mnoha dalších zemích, avšak nikde v takovéto komplexní podobě. Koledy, s jejich specifickým repertoárem a regionálními variacemi, jsou neodmyslitelnou součástí, podobně jako tradiční betlémy, často rodinné relikvie předávané z generace na generaci. Vánoční cukroví, jehož recepty se dědí v rodinách po staletí a představuje neuvěřitelnou rozmanitost chutí a tvarů, nemá v jiných zemích obdoby v takovém rozsahu. Ježíšek, přinášející dárky, je sice obecně rozšířená postava, ale český Ježíšek, s jeho specifickým zobrazením a příběhy, zaujímá zvláštní místo. Zdobení vánočního stromku, původně protestantský zvyk, se v Česku stalo masově rozšířeným a je důkazem propojení různých tradic. Zajímavé je porovnání s například britskými Vánocemi s jejich důrazem na krůtí večeři, nebo německými Vánocemi s jejich specifickými cukrovinkami. České Vánoce se tak stávají unikátním kulturním fenoménem, který propojuje historii, rodinu a tradice do jedinečného prožitku.
Důležitým prvkem je i štědrovečerní večeře, která se často skládá z tradičních pokrmů, jejichž symbolika sahá hluboko do historie. Pozoruhodné je i to, jak se tyto tradice udržují i v dnešním uspěchaném světě, a jak se k nim stále vrací i čeští emigranti žijící v zahraničí. České Vánoce tak představují krásný příklad kontinuity a odolnosti kulturního dědictví.
Co se nesmí dělat 25. 12.?
Štědrý den, 25. prosince, je v Česku svátkem Božího hodu vánočního, oslavou narození Ježíše Krista. Tradičně se jedná o den klidu a odpočinku, kdy se dodržovalo několik specifických zvyklostí.
Co se tedy nedělalo a proč?
- Uklízení: Domácí práce se odkládaly na pozdější dobu. Věřilo se, že uklízením se “vymetete” štěstí a prosperita z domu. Tento zvyk dodnes dodržuje mnoho rodin, s důrazem na klidný a harmonický den.
- Stlání postelí: Podobně jako uklízení, i stlaní postelí se považovalo za práci, která se měla odložit na jiný den. Symbol odpočinku a klidu byl důležitější než uklizený dům.
- Věšení prádla: Tento zvyk souvisel s vírou v nadpřirozené síly. Věšení prádla se považovalo za přivolání zlého počasí.
- Práce obecně: Celkově se 25. prosince nedělala žádná práce, která by narušovala klid a sváteční atmosféru. Lidé se věnovali rodině, modlitbě a pohodovému trávení vánočních svátků.
Zajímavostí je, že tyto tradice se lišily v různých regionech a rodinách. Některé z nich přežívají dodnes, jiné upadly v zapomnění. Nicméně, duch klidu a rodinné pohody zůstává nedílnou součástí Štědrého dne. Dnes se mnoho z těchto zvyklostí vnímá spíše jako doporučení, než přísné pravidlo, a jejich dodržování záleží čistě na osobních preferencích.
Kdy nesmí viset prádlo?
Tradice spojená se zákazem praní a věšení prádla na Štědrý den není výhradně česká. Setkáváme se s ní v mnoha podobách napříč Evropou, od skandinávských zemí po jižní Balkán. Vždy se však jedná o víru v ochranu domácnosti před negativními vlivy. Některá vysvětlení sahají až k pohanským rituálům, spojujícím zimní slunovrat s odpočinkem a očistou, přičemž prádlo symbolizuje právě nečistotu, kterou se na Štědrý den nesmí narušovat klidný průběh svátků. Věřilo se, že praní by mohlo přivolat smůlu, nemoc, nebo dokonce smrt, jak se traduje v české pověře „na Vánoce visí jen prádlo mrtvých“. Zajímavé paralely najdeme například v německých tradicích, kde se na Štědrý den vyhýbají i jiným domácím pracím. V některých částech světa se dodržuje i zákaz zametání, a to z podobných důvodů – snaha o zachování klidné a harmonické atmosféry během nejdůležitějších svátků roku. Zvyk odkládat veškeré práce související s praním na dny po Vánocích tak není jen pouhou pověrou, ale odrazem hlubších kulturních a spirituálních tradic, které se přes staletí prolínají a ovlivňují se navzájem.
Co vše se nesmí dělat na Nový rok tradice našich předků, které mnoho Čechů dodržuje dodnes?
Na Silvestra zapomeňte na sušení prádla! Podle staré tradice to prý přivolává smrt v rodině. Představte si to – místo výšlapu na Sněžku sušíte prádlo a riskujete neštěstí. Raději si naplánujte výlet na nějakou méně náročnou, ale krásnou cestu a užijte si poslední den v roce aktivně.
Drůbež? Na Silvestra zapomeňte! Uletí vám štěstí, což by mohlo zhatit i plánované zimní lezení po skalách, nebo túru na Lysou horu. Raději si dejte pořádný kus masa – zvěřiny třeba.
Klasikou je o půlnoci ovar s křenem a jablky pro štěstí. Tohle se dá zvládnout i na horské chatě, jen si vše dopředu pečlivě naplánujte a zabalte do batohu. Věřte, že po silvestrovském výstupu na nějaký kopec si ten ovar s křenem a jablky užijete mnohem více!
Tip pro turisty: Silvestrovské túry vyžadují dobrou přípravu. Zkontrolujte předpověď počasí, vezměte si dostatek teplého oblečení a nezapomeňte na mapu a kompas, i když používáte GPS navigaci. Bezpečnost na prvním místě!
Proč nesmí na Štědrý den viset prádlo?
Štědrý den, jak jsem se sám přesvědčil při svých cestách po českých vesnicích, je pro Čechy dnem mimořádného významu. Tradice se zde drží pevně a jedna z nich se týká prádla. Nedotýkat se praní, ani věšení prádla na Štědrý den není pouhá pověra. Je to hluboce zakořeněná víra, která má v různých oblastech i regionální odchylky. Podle místních legend, praní a sušení prádla v tento sváteční den údajně přivolává smůlu, choroby, či dokonce smrt do rodiny. Vznik této tradice je spojován s lidovými představami o posvátném charakteru Štědrého dne a s úctou k předkům. Vysvětlení “na Vánoce visí jen prádlo mrtvých” krásně ilustruje závažnost tohoto tabu. Je zajímavé, že tato tradice přesahuje hranice regionů a je živá i v dnešní době, i když její původ se ztrácí v dávné minulosti. Z antropologického hlediska je tento zvyk fascinujícím příkladem toho, jak se dávné beliefy uchovají v kolektivním vědomí lidu a tvoří součást jeho kulturního dědictví. Právě tento aspekt mne nejvíce zaujal.
Co je typické pro Třetihory?
Třetihory, to je pořádná jízda v geologickém čase! Představ si 66 milionů let po konci éry dinosaurů – svět se pomalu vzpamatovává. A právě tehdy začíná naše terénní expedice do terciéru.
Co tu najdeme?
- Vzestup savců: Po vyhynutí dinosaurů nastává jejich zlatá éra. Objevují se první primáti, předkové dnešních opic a lidí. Výlet do třetihorních nalezišť by mohl přinést úžasné zkameněliny!
- Vývoj hor: Alpy, Himaláje, Andy – to vše se v třetihorách začalo zvedat. Představ si ty fantastické výhledy, které se tehdy otevíraly! Dneska můžeme šlapat po stezkách, které vedou právě přes tyto horstva, vzniklá v dobách terciéru.
- Změny klimatu: Klima se v třetihorách hodně měnilo, od tropických podmínek až po výrazně chladnější období. To vedlo k úžasné biodiverzitě a různorodosti ekosystémů – představ si výpravy do tropických pralesů i chladnějších oblastí, plných unikátní flóry a fauny.
- Vznik uhlí a ropy: Mnoho z ropných a uhelných ložisek pochází z třetihor. Kdybys se vydal na expedici do těžebních oblastí, mohl bys spatřit stopy této geologické minulosti.
Třetihory končí před 2,58 miliony lety s nástupem čtvrtohor a doby ledové. Byla to doba velkých změn a fascinující evoluce – skvělá “trasa” pro každého geologického dobrodruha!
Co nedělat 31. 12.?
31. prosince, tedy Štědrý den, je v Česku den plný tradic a pověr. Nedělejte nic, co by mohlo narušit klid a štěstí tohoto svátku. Prát se na Štědrý den je prý předzvěstí smůly a neštěstí. Tohle už asi každý slyšel, ale věděli jste, že i lichý počet lidí u štědrovečerní večeře může přinést neštěstí? Legendy hovoří o Smrti, která si odvede jednoho z lichého počtu strávníků. Proto se vždycky prostírá o jeden talíř a příbor navíc.
A co dalšího je třeba mít na paměti? Nedlužte si nic! Věřte mi, s cestovními zkušenostmi vím, že finanční problémy dokáží zkazit i tu nejkrásnější dovolenou, natož pak Štědrý večer. Nezapomínejte, že Štědrý den není jen o pověrách, ale i o rodině a tradicích. Ať už trávíte Vánoce v Česku, nebo třeba na exotické dovolené, vždycky si najděte čas na vzpomínky a sdílení s blízkými. Z mého pohledu cestovatele, to je ta nejdůležitější tradice ze všech.
Tip pro cestovatele: Pokud trávíte Štědrý den v zahraničí, zkuste se informovat o místních zvyklostech a tradicích. Můžete tak obohatit své cestovní zážitky o nezapomenutelné okamžiky a unikátní kulturní zkušenosti. I v zahraničí je ale důležité si udržet klid a pohodu.
Co je typické pro Poláky?
Polská kuchyně je překvapivě rozmanitá a vydatná. Základem jsou brambory, maso (vepřové, hovězí, drůbeží), smetana a různé druhy zeleniny. Typické jsou husté polévky, které často nahrazují předkrm, protože hlavní chod je sám o sobě velmi sytý. Nebojte se experimentovat – najdete zde i speciality z regionů, které se od sebe výrazně liší. Kromě známých pierogů (knedlíků s různými náplněmi) stojí za ochutnání bigos (lokální zelí s masem), żurek (kyselá polévka), a zapiekanki (otevřený sendvič s různými náplněmi, ideální na rychlé občerstvení). Nezapomeňte ochutnat i polské sýry, například oscypek (ovčí sýr z Tater). Ačkoliv Krówki a vodka jsou symboly Polska, gastronomická nabídka země je mnohem bohatší a objevování jejích chutí je skvělým zážitkem. Ceny v restauracích jsou většinou příznivé.
Tip pro cestovatele: V menších restauracích a hospůdkách mimo turistické oblasti najdete autentičtější a levnější jídlo.
Co jsou to tradice a zvyky?
Tradice a zvyky? To je fascinující téma, které jsem během svých cest po světě prozkoumával snad nejvíc. Z antropologického, religionistického i sociologického hlediska se jedná o předávání společenských institucí, myšlenkových vzorců a životních zkušeností z generace na generaci. Jinými slovy, tradice existují dávno před naším narozením, tvoří neviditelné vlákno spojující minulost s přítomností. Myslete na tradiční řemesla, jako je výroba keramiky v Japonsku nebo tkaní koberců v Maroku – to jsou živoucí příklady tradice v akci. Nejde jen o samotný akt, ale i o propojení s historií, s příběhy a mýty, které se k nim váží. U zvyklostí je to podobné, ale s menší váhou – zvyky jsou často méně formální, flexibilnější a snadněji se mění s časem. Například v některých zemích je zvykem svlékat si boty před vstupem do domu, zatímco jinde je to naopak neobvyklé. Pozorování těchto rozdílů mi vždy pomohlo lépe pochopit místní kulturu. A právě v tom spočívá krása poznávání – v objevování jedinečných tradic a zvyklostí, které utvářejí tvář jednotlivých zemí a národů. Pochopení místních tradic a zvyklostí je klíčem k respektu a k hlubšímu propojení se s místními lidmi. Z mé zkušenosti, nechat se vést místními a být otevřený novým zážitkům, otevírá dveře do nezapomenutelných kulturních dobrodružství.
Zajímavé je, jak se tradice a zvyky s časem vyvíjejí a přizpůsobují. Vliv globalizace je nesporný, ale tradice často nalézají nové formy a v mnoha případech se i úspěšně brání vyhynutí. Například, tradiční hudba se spojuje s moderními technologiemi a dosahuje tak širšího publika. Je to fascinující proces přizpůsobování se, který stojí za zamyšlení.
Nakonec, studium tradic a zvyklostí nám otevírá okno do duše dané komunity, pomáhá nám pochopit její hodnoty a perspektivu. A právě to je pro cestovatele tím neocenitelnějším.
Co je tradiční pro Česko?
Česká kuchyně, to je pro mě, zkušeného cestovatele, fascinující symfonie chutí! Tradiční pokrmy jsou neodmyslitelně spjaty s vepřovým masem: vepřový řízek, křupavý a šťavnatý, je klasikou. Pak je tu vepřo-knedlo-zelo, trojice, která dokonale ztělesňuje českou duši. Pečené vepřové maso, často s křupavou kůrkou, je ideální pro chladnější večery. Nezapomenutelné jsou i různé guláše, syté a voňavé. Na Štědrý den se pak objevuje smažený kapr, symbol vánočních svátků. Pro milovníky mletého masa je tu sekaná pečeně.
Omáčky hrají v české gastronomii klíčovou roli. Jsou často velmi hutné a smetanové, dodávající pokrmům nezaměnitelnou krémovitost. Základem mnoha z nich je bešamel, ale často se pro zahuštění používá i jíška.
Tip pro cestovatele:
- Vyzkoušejte různé regionální variace tradičních pokrmů – každá oblast má svá specifika.
- Nebojte se experimentovat a ochutnat i méně známé speciality. Česká kuchyně nabízí mnohem více, než jen vepřo-knedlo-zelo.
- Doporučuji navštívit tradiční českou hospodu pro autentický zážitek.
Zajímavost: Používání jíšky pro zahuštění omáček je starobylá technika, která dodává omáčkám typickou hustotu a chuť. Její příprava vyžaduje cit a zkušenost.
Co nedělat na druhý svátek vánoční?
Druhý svátek vánoční, Štědrý den druhého jména, je v České republice dnem odpočinku a klidu, navazujícím na tradiční vánoční oslavy. Tato tradice, zakořeněná hluboko v historii, se odráží v mnoha zemích s křesťanskou tradicí, byť s odlišnými zvyklostmi. Například ve Španělsku, kde je tento svátek spojen s dárky od Tří králů, se podobně jako v Česku klade důraz na rodinu a odpočinek. V Německu se druhá vánoční den tradičně slaví s menšími oslavami a rodinným obědem. V České republice však panuje striktní zákaz práce, sahající hluboko do minulosti. Naši předkové věřili, že práce v tento den přinese neštěstí. Nečistily se světnice ani zápraží, nestlaly se postele – důraz byl kladen na odpočinek po náročných předvánočních přípravách a užívání si sváteční pohody. Tento zákaz práce symbolizuje důležitost duchovního prožitku a rodinné soudržnosti, tradici dodržovanou dodnes mnoha Čechy. Analogii najdeme i v jiných kulturách, kde se období vánočních svátků pojí s rituálním odpočinkem a uctíváním rodinného kruhu. Záměrně se vyhýbáme práci, abychom si plně užili atmosféru svátků a čas s rodinou.
Z pohledu cestování po světě a srovnání s jinými kulturami, zdá se, že důraz na klid a odpočinek v tento den je univerzální touhou po regeneraci po intenzivním období předvánočních příprav. Ať už slavíte Vánoce v České republice nebo kdekoliv jinde, zastavení se a sdílení s blízkými je podstatou těchto svátků.
Co je typické pro českou kuchyní?
Česká kuchyně, to je pro mě vždycky zážitek! Vepřový řízek je sice klasika, ale jeho kvalita se liší region od regionu. Nejlepší jsem ochutnala v malé hospůdce v Jižních Čechách – křupavý, šťavnatý, prostě dokonalost. Vepřo-knedlo-zelo je pak symbolem české kuchyně, ale pozor, existují desítky variant – od lehkých až po ty pořádně vydatné, často závislé na regionálních zvyklostech.
Pečené vepřové maso se objevuje v mnoha podobách, často s různými knedlíky a šípkovou omáčkou. Guláše, ať už hovězí, vepřové nebo zvěřinové, jsou další stálice, ideální pro chladnější večery. Nezapomeňte na smaženého kapra, typickou vánoční pochoutku, a na sekanou, která je skvělá jak na oběd, tak na večeři.
A pak jsou tu ty omáčky! Husté, smetanové, někdy i s houbama nebo paprikou – jsou to ony, co dodávají pokrmům tu pravou českou chuť. Nebojte se experimentovat a ochutnat různé varianty, každý region má své speciality. Tip pro cestovatele: nevyhýbejte se menším restauracím a hospůdkám mimo hlavní turistické trasy – tam najdete tu nejpravější českou kuchyni.
