Invazivní rostliny, ať už je označení „invazivní“ či „invazní“, představují druh rostlinného (či živočišného) života, který se v dané oblasti nevyskytuje přirozeně. Absence přirozených nepřátel, parazitů a predátorů jim umožňuje nekontrolovanou expanzi. Rozšíření mimo jejich původní domovinu je téměř vždy dílem člověka – ať už záměrným zavlečením (např. okrasné rostliny) či neúmyslným (např. kontaminované zásilky). Po úspěšném zdomácnění se invazivní druhy samovolně a rychle šíří, často s devastujícími následky pro místní ekosystémy.
Příklady z mých cest:
- Severní Amerika: Kustovnice cizí (Lonicera japonica) – původem z Asie, agresivně se šířící popínavka, která vytlačuje původní druhy.
- Jižní Amerika: Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) – z Kavkazu, jeho šťáva způsobuje vážné popáleniny a ničí biodiverzitu.
- Austrálie: Trnovník akát (Acacia nilotica) – z Afriky, vytváří rozsáhlé, neprostupné porosty a likviduje původní faunu.
- Evropa: Sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica) – z Kalifornie, krásná, ale invazivní, která narušuje křehké ekosystémy středomoří.
Důsledky invazí:
- Ztráta biodiverzity: Invazivní druhy vytlačují původní rostliny a živočichy, snižují druhovou bohatost.
- Ekonomické škody: Poškození zemědělských plodin, lesnictví, infrastruktury.
- Ohrožení zdraví: Některé invazivní rostliny jsou toxické pro člověka či domácí zvířata.
- Změny v krajině: Alterační změny v ekosystémech, narušení hydrologických poměrů.
Prevence je klíčová: Omezení šíření invazivních druhů vyžaduje komplexní přístup, včetně prevence zavlékání nových druhů, monitoringu a včasné likvidace stávajících populací.
Který živočich je pro člověka nejnebezpečnější na světě?
Otázka nejnebezpečnějšího zvířete je složitá, záleží na kontextu. Statisticky jsou nejnebezpečnější komáři, přenášející malárii a další nemoci. Nicméně, pokud se zaměříme na přímý útok a smrt, je nutné zvážit několik druhů.
Krokodýli, zejména mořští, jsou velmi nebezpeční predátoři s obrovskou silou a rychlými útoky. Jejich výskyt je třeba respektovat a dodržovat bezpečnostní opatření v jejich teritoriu, jako je plavání pouze v označených a chráněných oblastech.
Šelmy jako tygr a černý panter jsou nebezpečné kvůli své síle, rychlosti a instinktu zabíjet. V jejich přirozeném prostředí je potřeba udržovat si odstup a dodržovat pokyny místních průvodců. Například v Indii se doporučuje vyhýbat se pohybu v džunglích za soumraku a v noci.
Jedovatí živočichové, jako šípová žába, představují nebezpečí i při minimálním kontaktu. Jejich jed je extrémně toxický a i malá dávka může být smrtelná. Je důležité se jim vyhýbat a v exotických oblastech dbát na to, co se dotýkáme.
Hroznýši, třeba gigantický, představují nebezpečí škrcením. Přestože útočí spíše na menší zvířata, větší jedinci mohou být pro člověka smrtelní. Je nutné se pohybovat v jejich teritoriu s obezřetností.
Plivající kobra je nebezpečná svou schopností vystříknout jed na dálku. Kontakt s očima může způsobit slepotu. V oblastech jejího výskytu je potřeba nosit ochranné brýle a věnovat zvýšenou pozornost okolí.
Kolik nepůvodních a invazivních druhů živočichů je na území ČR?
Česká republika, ačkoliv relativně malá, čelí značnému problému s nepůvodními druhy. Aktuální data uvádějí 595 nepůvodních druhů živočichů, z nichž 113 je klasifikováno jako invazivní. To je znepokojivé číslo, které zdůrazňuje globální rozsah problému biologických invazí. Mnohé z těchto druhů, které jsem pozoroval při svých cestách po světě, se vyznačují mimořádnou adaptabilitou a schopností konkurovat domácím druhům, čímž narušují ekosystémy a biodiverzitu. Problematika se netýká jenom České republiky, ale je celosvětovým jevem, s nímž se potýkají i země s odlišnou biodiverzitou, jako například Austrálie, Nový Zéland, či Spojené státy americké. Zdejší 113 invazivních druhů živočichů reprezentuje jen zlomek problému, který ovlivňuje biodiverzitu celého světa a vyžaduje komplexní přístup k řešení zahrnující prevenci, monitoring a efektivní management. Celkový počet 1454 nepůvodních druhů rostlin a 595 živočichů dále ukazuje na rozsáhlost tohoto jevu, který si zaslouží mnohem větší pozornost veřejnosti i odborníků.
Důležitou součástí této problematiky je i ekonomický dopad invazivních druhů. Tyto druhy způsobují škody v zemědělství, lesnictví a infrastruktuře. Je důležité si uvědomit, že ochrana biodiverzity není pouze environmentální záležitostí, ale má i významný ekonomický a sociální rozměr.
Kteří savci patří mezi Vejcorodé?
Mezi vejcorodé savce patří pouze ptakořitní (Monotremata). To jsou jedineční tvorové, kteří kladou vejce, na rozdíl od vačnatců a placentálů. Setkat se s nimi můžete pouze v Austrálii a na Nové Guineji. Nejznámějšími zástupci jsou ježura a ptakopysk. Ježury, podobné ježkům, najdete v lesích a na travnatých pláních, zatímco ptakopysk, s jeho charakteristickým zobákem a drápy, obývá řeky a jezera. Při pozorování v divočině buďte velmi opatrní a udržujte bezpečnou vzdálenost. Pamatujte, že jsou chráněni a jejich přirozené prostředí je křehké. Samice ptakořitných kladou měkká, kožovitá vejce, která inkubují v hnízdě nebo v kapse na břiše. Mláďata se líhnou nedokonale vyvinutá a sají mléko z porů, neboť ptakořitní nemají bradavky.
Co to jsou invazní druhy?
Invazní druhy? To jsou potvory, co se sem zatoulaly díky nám lidem – buď schválně, nebo omylem. Nejenže se tady úspěšně množí, ale ještě k tomu agresivně obsazují nová území a vytlačují původní flóru a faunu. Představ si třeba bolševník velkolepý, co ti zlikviduje celou louku, nebo křídlatku japonskou, co zaplevelí břehy řek. Některé invazní druhy šíří choroby a parazity, na které naše původní druhy nejsou připraveny. Při turistice je proto potřeba dávat pozor, abys sám nepomáhal šíření těchto druhů – například si důkladně vyčisti boty a oblečení, než se vydáš na další místo. Nepodceňuj to – invazní druhy dokáží vážně narušit ekosystémy a často s nimi bojujeme jen s malým úspěchem. Jsou to zkrátka nevítaní hosté, co narušují přirozenou rovnováhu.
Jak zlikvidovat rostlinu?
Likvidace rostlin je téma, které jsem řešil na mnoha koutech světa, od vyschlých stepí až po tropické deštné pralesy. Pro běžný plevel v dlažbě je však nejúčinnější a zároveň ekologická metoda vroucí voda.
Teplota je klíčová: Ideální je kolem 98 °C – těsně pod bodem varu. Vyšší teplota by sice byla efektivnější, ale tvorba páry snižuje účinnost a zbytečně plýtvá energií. Představte si to jako jemnou, ale důraznou “vodní kůru”.
Postup: Několikrát důkladně zalijte plevel vroucí vodou. Důležité je opakování, protože jedna dávka nemusí stačit na zničení všech kořenů. Myslete na to, že i zkušený cestovatel ví, že trpělivost přináší ovoce.
Typ plevele: Zde se odvíjí další postup. U mělce kořenících plevelů by to mělo stačit. Avšak u hluboce kořenících rostlin, podobně jako u odolných kultur, které jsem potkával v Himálaji, voda zničí jen nadzemní část. Pak už zbývá jen ruční vytrhání kořenů. To může být fyzicky náročnější, ale odměnou vám bude čistá dlažba.
Tipy pro zkušenější:
- Používejte konvici s dlouhým a úzkým výtokem pro přesnější aplikaci.
- Pro větší plochy zvažte použití zahradního rozprašovače s regulací teploty.
- Ochraňte si ruce před popáleninami odolnými rukavicemi.
Nezapomeňte: Metoda vroucí vody je efektivní pro menší plochy. U větších ploch s invazivními druhy plevelů doporučuji zvážit jiné, profesionální metody.
Co znamená invazivní?
Slovo „invazivní“ má v medicíně dvojí význam, a to podobně jako v mém cestování! Může znamenat buď pronikání, šíření se, jako třeba agresivní šíření turistických davů do jinak nedotčených koutů světa. Představte si invazivní nádor – podobně neúprosně se rozrůstá a ovládají prostor. Stejně tak meningokokové invazivní onemocnění – rychle se šířící hrozba, která nezná hranice, podobně jako některé nepříjemné cestovní nemoci.
Nebo může znamenat narušení, zásah. Myslete na invazivní kardiologii – zde se lékař aktivně zasahuje do těla, podobně jako já se aktivně zasahuji do lokální kultury a tradic během svých cest, abych pochopil dané místo. Pak jsou tu neinvazivní zobrazovací metody, jako třeba panoramatické snímky z dronu, zachycující krásy krajiny bez nutnosti narušovat její klid. To je podobné mému přístupu k focení v chráněných oblastech – snažím se zachytit krásu bez zanechání stopy.
Stručně řečeno, „invazivní“ v medicíně popisuje proces, který je buď aktivně expanzivní a šířící se, nebo rušící stávající rovnováhu. Stejně jako mé cesty někdy aktivně prozkoumávají neprobádané lokality, jindy jen s respektem pozorují krásu již objeveného.
Jaké nepůvodní druhy savců se vyskytují v ČR?
Česká republika, ač se zdá být malá, skrývá v sobě překvapivě bohatou faunu, včetně několika nepůvodních druhů savců, které se tu usídlily a zdomácněly. Mezi nejznámější a zároveň nejproblémovější patří bezesporu psík mývalovitý, s jeho typickou maskou na tváři – potvora, kterou jsem osobně potkal několikrát během svých nočních výprav po lesích jižní Moravy. Jeho šikovnost a přizpůsobivost jsou fascinující, ale jeho přítomnost rozhodně není bez negativních dopadů na ekosystém.
Dalším invazivním druhem je mýval severní, známý svou všežravou dietou a schopností šplhat. Jeho roztomilý vzhled je zavádějící – jedná se o vysoce adaptabilní zvíře, které dokáže konkurovat domácím druhům. Pamatuji si, jak jsem ho jednou pozoroval při krádeži vajec z hnízda v národním parku. Jeho “zločinecké” sklony jsou bohužel běžné.
Norek severoamerický, s jeho elegantním tělem, je dalším z nepůvodních obyvatel našich vodních toků. Jeho invaze decimuje populace původních druhů, jako je vydra říční. Během své cesty po Vltavě jsem několikrát zahlédl jeho stopy, což svědčí o jeho rozšíření. Je to fascinující, ale zároveň znepokojivé.
Ondatra pižmová, s charakteristickým plochým ocasem, se stala součástí našich vodních ploch. Její norování může vést k poškozování břehů. I když se jedná o poměrně nenápadné zvíře, jeho dopad na ekosystém je značný.
A nakonec nutrie říční, velký hlodavec s oranžovými řezáky. Její schopnost devastovat vegetaci je nepopiratelná. Osobně jsem viděl, co dokáže způsobit v okolí rybníků, a to není nic hezkého. Z pohledu ochrany přírody patří tyto druhy k problematickým invazivním druhům.
Je důležité si uvědomit, že lov těchto zvířat je regulován a smí jej provádět pouze myslivecká stráž a myslivecký hospodář. Ochrana naší biodiverzity vyžaduje koordinaci a efektivní strategii, která zohledňuje jak ochranu přírody, tak i ekonomické aspekty.
Jak ekologicky zlikvidovat plevel?
Na likvidaci plevele v divočině, třeba u stanu, se vykašlete na chemii. Použijte osvědčené přírodní metody, co vám nezničí okolí.
Jedlá soda: Tohle je můj favorit na cesty. Lehká, skladná a účinná. Nasypte ji přímo na plevel nebo ji smíchejte s vodou (1:1) na hustou kaši a vmasírujte do spár. Funguje skvěle i na zdivo kolem ohniště.
Ocet: Další skvělý pomocník. Zředěný vodou (poměr si upravte podle potřeby, 1:1 je dobrý základ) ho nastříkejte do rozprašovače. Výborný na plevel v cestách a kolem ohniště. Pozor ale, může poškodit i jiné rostliny, proto stříkejte cíleně.
- Tip pro zkušené: Kombinujte sodu a ocet. Soda působí kontaktně, ocet proniká hluběji. Po aplikaci nechte působit a následně plevel odstraňte mechanicky.
- Důležité: Při použití octa dbejte opatrnosti, může poškodit i okolní rostliny. Nezapomeňte na ochranu očí a pokožky.
- Další rady pro udržitelný přístup k přírodě:
- Pravidelná údržba je klíčem k minimalizaci plevele. Včasné odstraňování brání jeho šíření.
- Používejte mulčování organickým materiálem, aby se zamezilo růstu plevelů.
Co je Oráče?
Oráče? To není jen nudná ekonomická definice práce jako cílevědomé lidské činnosti pro uspokojení potřeb a tvorbu statků a služeb. Pro mě, vášnivého turistu, je to mnohem víc! Je to dřina při stavění stanu v ledovém větru, vyčerpávající výstup na vrchol, oprava batohu uprostřed ničeho, sbírání dřeva na oheň v dešti. To všechno je práce, ale taková, která mi dává neskutečný pocit svobody a uspokojení. V klasické ekonomii se sice řadí k produkčním faktorům vedle půdy a kapitálu, ale pro mě představuje vlastní sílu, vytrvalost a propojení s přírodou. A ten pocit, když se po náročné túře usadíte u ohně s horkým čajem? To je nejlepší odměna, jakou si mohu představit – výsledek mé „práce“ v nejkrásnější podobě. Je to investice do zážitků a zdraví, které se nedá vyčíslit penězi. Každá túra je tak malým ekonomickým zázrakem – vkládám energii a čas, a na oplátku získávám zdraví, nezapomenutelné vzpomínky a hlubší spojení s divokou krásou okolní krajiny. Tohle je můj pohled na “oráče” – dynamický, plný dobrodružství a daleko zábavnější než suché definice.
Jak zachránit rostlinu?
Záchrana přelitých rostlin je umění, které jsem pozoroval v botanických zahradách od Tokia po Rio de Janeiro. Nejde jen o prosté odstranění žlutých listů a substrátu. Je to o pochopení fyziologie rostliny a reakci na stres.
Postup záchrany:
- Opatrné vyjmutí: Jemně vyjměte rostlinu z květináče. Použijte techniku, kterou jsem viděl používat v jednom malém květinářství v Provence – opatrné poklepávání po stranách květináče. To minimalizuje poškození kořenového systému.
- Odstranění poškozených částí: Odstřihněte všechny žluté a odumřelé listy ostrými, čistými nůžkami. V Maroku jsem se naučil, že sterilní nástroje jsou klíčové k prevenci infekce.
- Čištění kořenů: Opatrně odstraňte přebytečný, provlhlý substrát z kořenů. Nepřehánějte to! Jemné ošetření je lepší než drastické odstraňování. V španělských sklenících jsem viděl, jak zkušení zahradníci používají k tomu speciální nástroje, ale i ruce postačí.
- Sušení a kontrola: Nechte rostlinu přes noc v teple a bez průvanu, aby kořeny mohly částečně proschnout. Toto je klíčové. V indických monzunových oblastech jsem viděl, jak i malé množství vlhkosti může urychlit rozklad.
- Nová půda a květináč: Po proschnutí přesadte rostlinu do čerstvé, dobře propustné zeminy a do květináče s drenážními otvory. Volba správné zeminy je klíčová – v německých zahradnických centrech jsem se naučil, že propustnost je stejně důležitá jako výživnost.
Dodatečné rady:
- Pozorujte rostlinu po přesazení. Pokud se problém opakuje, zkontrolujte drenážní systém a frekvenci zálivky. Přelití je častější problém než nedostatek vody.
- Pro příští výsadbu volte květináče s drenážními otvory, aby se přebytečná voda mohla odpařovat.
Co je to ostřice?
Ostřice, rod trav z čeledi šáchorovitých – setkal jsem se s nimi na všech kontinentech, od zasněžených vrcholů Alp až po tropické bažiny Amazonie. Více než 2000 druhů, to je fascinující rozmanitost! Jejich vytrvalá povaha a trávovitá stébla jsou nenápadná, ale klásky, uspořádané v charakteristických ostřicových klasech, jsou nezaměnitelné. Rozpoznávání jednotlivých druhů vyžaduje pečlivý pohled na detaily – tvar a uspořádání plev, typ a délka okvětních plevek. Mnohé druhy jsou výborné indikátory půdních podmínek, například některé druhy preferují vlhké, bažinaté oblasti, zatímco jiné se daří na suchých, kamenitých stráních. Pro znalce rostlin představují ostřice klíč k pochopení místního ekosystému. Jejich rozšíření je globální, ale nejvíce druhů nalezneme v mírném a chladném pásu. Při svých cestách jsem si všiml, že ostřice hrají klíčovou roli v potravním řetězci, slouží jako potrava pro mnoho živočichů, a zároveň stabilizují půdu, brání erozi.
Co znamená invazivní nádor?
Představte si nádor jako nebezpečnou výpravu, která se vymkla kontrole. Invazivní nádor, to není jen obyčejný tábor, to je armáda, která se nebezpečně šíří za své hranice. Na rozdíl od benigního nádoru, který zůstává v původní kolonii tkáně, tento agresor proráží a dobývá okolní, doposud nedotčené oblasti. Je to zhoubný cestovatel, jehož expanze je nekontrolovatelná a ohrožuje celou oblast. Jeho invaze poškozuje sousední tkáně, což způsobuje řadu potíží. Stejně jako zkušený průzkumník, i tento nádor hledá nové cesty a zdroje, šíří se lymfatickými cestami a krevním oběhem, zakládá nové kolonie – metastáze – v odlehlých oblastech těla. A stejně jako nebezpečná expedice, i invazivní nádor vyžaduje okamžitou a důslednou strategii k zamezení dalšího šíření a zachování celkového zdraví.
Co je to ostění?
Ostění, s tímto termínem jsem se setkal v mnoha zemích, od tradičních dřevěných domů v Japonsku, kde se používají sofistikované techniky spojování, až po moderní betonové stavby v Brazílii. Jedná se jednoduše řečeno o boční plochu otvoru ve zdi, do které se zasazují okna a dveře. Je to klíčový prvek, který ovlivňuje nejen estetiku, ale i funkčnost otvoru. V Evropě jsem viděl ostění z kamene, z cihel, omítané, dřevěné, a dokonce i kovové, každé s vlastním charakterem a vlivy na tepelnou i zvukovou izolaci. Výběr materiálu a barvy ostění je proto velmi důležitý.
Světlá barva ostění opticky zvětší prostor a zvýší množství světla vstupujícího do místnosti – zkušenost, kterou jsem si ověřil v mnoha světelných podmínkách od slunných středomořských vesnic až po deštivé skotské highlands. Tmavší barvy naopak dodají prostoru hloubku a dramatický nádech.
Nepodceňujte však ani praktické aspekty. Šířka ostění ovlivňuje izolační vlastnosti otvoru, a proto se v chladnějších oblastech doporučuje širší ostění. Kvalitní provedení ostění je zárukou dlouhodobé životnosti a ochrany proti průvanu a vlhkosti. V některých kulturách se ostění zdobí ornamenty a reliéfy, dodávající otvoru jedinečný charakter. Zde se kreativita meze nekladou.
Co znamená aseptický?
Aseptický znamená prostě absence mikroorganismů. Představte si chirurgickou sál – dokonalá ukázka aseptických podmínek. Tohle není jen o Česku, ale o globálním standardu v medicíně, od džunglí Amazonie po moderní kliniky v Tokiu. Aseptické postupy jsou klíčové pro prevenci infekcí, ať už provádíte operaci srdce, nebo balíte sterilní obvazy.
Na rozdíl od antiseptického, které zpomaluje nebo zastavuje růst mikroorganismů, aseptické prostředí se snaží dosáhnout jejich úplného vyloučení. Myslete na tohle rozdíl jako na rozdíl mezi vyčištěním bytu (antiseptické) a jeho hermetickým uzavřením, aby se dovnitř nedostal žádný hmyz (aseptické).
Historicky, pojem aseptický byl úzce spjatý s prevencí sepse, tedy otravy krve. Dnes se jeho význam rozšířil daleko za hranice medicíny. Aseptické postupy jsou kritické v:
- Farmaceutickém průmyslu: Výroba léků, injekcí a dalších sterilních produktů.
- Potravinářském průmyslu: Zajištění bezpečnosti a prodloužení trvanlivosti potravin.
- Laboratorní praxi: Prevence kontaminace vzorků a experimentů.
Zajímavostí je, že principy aseptických technik se v různých kulturách a historických obdobích vyvíjely odlišně, od tradičních metod sterilizace v Africe po sofistikované technologie používané v moderních laboratořích v Evropě a Severní Americe. Nicméně cíl zůstává stále stejný: eliminovat mikroorganismy a chránit tak lidské zdraví a kvalitu produktů.
Například, v některých částech Asie, se tradiční metody sterilizace pomocí páry a slunce používají dodnes vedle moderních postupů. To jen ukazuje, jak se univerzální princip asepse přizpůsobuje lokálním podmínkám a technologiím.
Kteří savci nemají srst?
Srst? To je pro většinu savců samozřejmost, ale existují výjimky! Kytovci, jako třeba keporkak, ji v průběhu evoluce zcela ztratili. Zůstaly jim jen hmatové chlupy, důležité pro orientaci ve vodě. Na souši se savci línou – na jaře kompletně, na podzim částečně. Znáte to třeba u hranostajů nebo zajíců běláků – jejich zimní a letní zbarvení je parádní ukázkou sezónního přizpůsobení. Při treku v přírodě si toho všimněte – je to fascinující adaptace na měnící se podmínky. Myslete ale na to, že i když srst nemají, kytovci jsou chráněni a pozorování z respektující vzdálenosti je vždycky nejlepší!
Který žralok je pro člověka nejnebezpečnější?
I když velký bílý žralok budí největší respekt a jeho jméno je synonymem pro nebezpečí, realita je složitější. Žralok dlouhoploutvý, méně známý široké veřejnosti, je pravděpodobně zodpovědný za nejvíce úmrtí způsobených žraloky. Jeho reputace je stvořena především tragickými událostmi válečných let, kdy se stával predátorem přeživších námořních katastrof a leteckých havárií. Tyto události, často probíhající daleko od pobřeží, jsou méně zdokumentovány než útoky u pláží, což zkresluje skutečné statistiky. Žralok dlouhoploutvý, obývající otevřený oceán, se liší od pobřežních druhů a jeho agresivita je spjata s příležitostmi, které mu nabízejí koncentrované zdroje potravy, jako jsou právě trosky lodí a letadel. Je to důkaz toho, že nebezpečí v oceánu ne vždy plyne z největších a nejznámějších predátorů, ale i z méně prozkoumaných druhů, které mohou za určitých okolností projevit nečekanou agresivitu. Znalost chování různých druhů žraloků je pro každého, kdo se vydává na cesty po oceánech, nezbytná pro snížení rizika.
Důležité je zmínit, že i přes tuto statistiku, celkový počet útoků žraloků na lidi je relativně nízký. Pravděpodobnost útoku je extrémně malá. Nicméně, pochopení rizik spojených s pobytem v oceánu je vždy na místě.
Co je to infekční?
Představte si, že putujete po světě a potkáte se s neznámými nemocemi. Infekční onemocnění, nakažlivé onemocnění, infekční nemoc – to všechno jsou názvy pro onemocnění způsobená choroboplodnými zárodky, infekčními agens. Nejčastěji jde o viry a bakterie, ale také o houby nebo parazity. Tyto mikroskopické vetřelci pronikají do těla a narušují jeho funkci. Mnohé z nich se šíří kapénkovou infekcí, tedy kýchnutím nebo kašláním, některé se přenáší kontaktem s infikovanými osobami nebo zvířaty, jiné prostřednictvím kontaminované vody, potravin či hmyzem. Před cestou do exotických zemí je proto nezbytné se očekávaným rizikům věnovat pozornost – očkování, hygiena a preventivní opatření jsou klíčové pro ochranu zdraví. Například v tropech se setkáte s malárií, přenášenou komáry, nebo s horečkou dengue. V některých oblastech se vyskytuje žlutá zimnice nebo tyfus. Informace o riziku infekčních onemocnění v dané destinaci najdete na stránkách ministerstva zdravotnictví nebo u cestovní medicíny. Příprava na cestu zahrnuje i pořízení cestovní pojišťovny s komplexním krytím zdravotních výdajů v zahraničí.
