Získání loveckého lístku, a tedy i možnost účasti na honech, není záležitostí jednoho dne. Moje zkušenosti z cest po světě mi ukázaly, že zodpovědný přístup k lovu je všude klíčový. V České republice, stejně jako v mnoha dalších zemích, je nutné absolvovat rozsáhlý kurz, který trvá přibližně jeden rok. Tento kurz není jen o střelbě, ale komplexní výukou o ochraně přírody, biologii zvěře, právních předpisech a etice lovu. Myslivost je zde chápána jako součást udržitelného hospodaření s přírodními zdroji, ne jen jako sport. Délka honu samotného je pak variabilní a závisí na mnoha faktorech, od druhu lovené zvěře po počasí a terén. Některé honitby organizují kratší výpravy zaměřené na konkrétní druh, jiné mohou trvat i několik dní. V některých zemích, které jsem navštívil, je hon spojen s tradičními rituály a oslavami, což dodává celému procesu další rozměr. Důležité je podotknout, že získání loveckého lístku je pouze prvním krokem k zodpovědné a legální účasti na honech. Kurz je náročný a vyžaduje značnou odhodlání a znalosti.
Představte si například lovecké tradice v Skotsku, kde se honitby konají na rozlehlých statcích a jsou spojeny s hlubokými kořeny historie a tradice, nebo Afriku, kde se lov zvěře řídí přísnými pravidly ochrany přírody a udržitelnosti.
Kolik je 250 dolarů na české?
250 dolarů je dnes v přepočtu 5 643,03 Kč. To je podle aktuálního kurzu, který se ovšem neustále mění. Vždy si proto před cestou ověřte aktuální směnný kurz, abyste neměli nepříjemné překvapení. Banky a směnárny mají různé poplatky, proto se vyplatí porovnat nabídky. Mimo banky a oficiální směnárny existují i nevýhodné směnárny s horším kurzem, dávejte si na ně pozor. Většinou je výhodnější platit kartou, ale i zde se vyplatí zkontrolovat poplatky vaší banky za výběry v zahraničí. Pro větší částky se vyplatí použít cestovní šeky, které nabízejí větší bezpečnost.
Pro orientaci, za 300 dolarů získáte přibližně 6 771,64 Kč, za 500 dolarů 11 286,07 Kč a za 1000 dolarů 22 587,71 Kč. Tyto částky jsou pouze orientační a mohou se lišit v závislosti na aktuálním kurzu.
Na kterou stranu se pokládá zvěř?
Zvěř se pokládá na hřbetní stranu, blíže k hlavě. To provádí výřadník, nebo osoba předávající úlomky. Důležité je, že lovce se postaví na hřbet, nikoliv na břicho. Tím se zamezí znečištění a usnadní se pozdější manipulace s trofejí.
Pokud má lovec více kusů zvěře, dostane jen jeden úlomek na druh. To je důležité vědět, abyste si nepřinesli více, než je povoleno. Pro správnou identifikaci druhu je důležité si vzít s sebou kvalitní atlas zvěře.
Praktické rady:
- Před uložením zvěře si připravte čistý podklad, nejlépe igelitovou fólii, aby se zabránilo znečištění.
- Vždy se ujistěte, že úlomek je označen a správně dokumentován, aby se předešlo problémům s mysliveckou legislativou.
- Po ulovení zvěře je vhodné ji co nejdříve zchladit, aby se prodloužila její trvanlivost.
Typy úlovků a jejich zpracování:
- Srnčí zvěř: Úlomek obvykle zahrnuje část hlavy a krku.
- Spárkatá zvěř (jelen, daněk, muflon): Úlomek může zahrnovat část hlavy a paroží (u samců).
- Ostatní zvěř: Záleží na konkrétní zvěři a místních zvyklostech.
Co je to nahanka?
Naháňka, tradiční způsob lovu rozšířený po celém světě, od Evropy, kde jsem ji zažil v různých podobách, až po Severní Ameriku s jejími rozsáhlými honitbami, představuje fascinující strategii. Střelci zaujmou předem určené pozice, často s ohledem na terén a směr větru – detail, který jsem si všiml, je klíčový pro úspěšný lov v mnoha zemích. Honci pak systematicky, obvykle v řadách, procházejí honitbou a vyhánějí zvěř směrem ke střelcům. Etika a bezpečnost jsou při nahánce naprosto klíčové; v některých regionech jsou striktně dodržovány pravidla ohledně vzdáleností mezi střelci a honci, stejně jako povolené druhy zvěře. Zkušenost mi ukázala, že organizace naháňky, včetně koordinace mezi honci a střelci, je stejně důležitá jako samotná lovecká dovednost. Kromě tradičních forem, jsem se setkal i s moderními přístupy, využívajícími například GPS sledování zvěře pro optimalizaci strategie nahánky. Naháňka tak není jen pouhým lovem, ale i komplexním strategickým procesem, který se liší podle regionu a kultury, a zároveň odráží vztah člověka k přírodě a k zodpovědnému hospodaření s ní. Intenzita a vzrušení z naháňky se těžko popisuje, ale je to zkušenost, na kterou se nezapomíná.
Na kterou stranu se točí vir?
Otáčení vodního víru, ten fascinující přírodní jev, závisí zdánlivě na Coriolisově síle, která je důsledkem zemské rotace. Na severní polokouli se tak víry obvykle točí ve směru hodinových ručiček, zatímco na jižní polokouli proti nim. Tohle je ale jen zjednodušené vysvětlení, které platí spíše pro rozsáhlé víry, jako jsou cyklóny. Viděl jsem to na vlastní oči v Karibiku, kde se víry chovaly spíše nepravidelně. Vliv Coriolisovy síly je totiž poměrně slabý a v menších vodních vírech, které se tvoří třeba v umyvadle, je překonán jinými vlivy, jako je tvar nádoby nebo počáteční pohyb vody. Z vlastní zkušenosti z expedice do Amazonie vím, že tam je to ještě složitější – vliv tvaru koryta řeky, proudění vody a dalších faktorů hraje mnohem větší roli než Coriolisova síla.
Takže ačkoliv severní a jižní polokoule mají tendenci k opačnému otáčení, nikdy se na to nemůžete 100% spolehnout. Je to fascinující hra sil, které se navzájem ovlivňují a jejichž výsledkem je často nepředvídatelný, ale o to krásnější tanec vody. Pozorování vírů v různých částech světa mi ukázalo, že tento jev je mnohem komplexnější, než by se na první pohled zdálo.
Na kterou stranu klobouku se dává zálomek?
Kousek, lehce navlhčený barvou z výstřelu, si dávám za klopnu klobouku, a to na pravou stranu. Tohle není jenom nějaká tradice, ale praktický signál!
Proč zrovna pravá strana? Jednoduše proto, abych ostatní turisty (nebo myslivce, pokud zrovna potkám nějaké) ihned informoval o úspěšném lovu (třeba jenom o úlovku fantastických fotek panoramatu).
Proč navlhčený? Vlhkost pomáhá barvě lépe držet a je viditelnější.
Praktické rady pro turisty:
- Místo klasického “úlomku” můžete použít malý proužek barevné pásky, která je lehčí a nenabývá na objemu.
- Barva by měla být výrazná, ideálně kontrastní vůči barvě klobouku.
- Noste kousek jen do konce dne – pak ho můžete nahradit něčím novým, co dokumentuje další úspěchy dne.
- Nezapomeňte na důležité fotografické vybavení, aby jste ty úlovky dokázali patřičně zdokumentovat!
Tip pro zkušenější turisty: Můžete si zvolit systém barevné kódování úlovků – třeba zelená pro krásné výhledy, modrá pro objevení vodopádu, červená pro zdolání náročné trasy.
Kdy může myslivec střílet?
Jako vášnivý turista v českých lesích vím, že střelba na zvěř je striktně regulovaná. Zákon, konkrétně článek 44 Mysliveckého řádu, jasně říká: střílet se smí pouze tehdy, když je cíl jednoznačně a bezpečně identifikován. Žádné výmluvy typu “pomýlil jsem si psa s liškou” neprojdou. Je to z bezpečnostních důvodů, pro ochranu jak zvěře, tak i lidí. Před výpravou do lesa je proto důležité si uvědomit, že i když vidíte pohyb v lese, není to vždycky zvěř. Může jít o jiná zvířata, nebo dokonce o lidi. Vždy si proto musíme být jisti, na co míříme. Pamatujete, že zodpovědnost za každý výstřel nese střelec. Znalost mysliveckého řádu a jeho důsledné dodržování je pro bezpečnost v přírodě naprosto klíčové. V případě pochybností – prostě nestřílejte.
Co je to Horalka?
Horalka, to není jen obyčejná sladkost, ale kultovní slovenský symbol, jehož popularita sahá daleko za hranice země. Tyto 50gramové oplatky, plněné lahodnou arašídovou krémovou náplní a obalené v čokoládě, vyrábí společnost Sedita v Seredi. Roční produkce dosahuje neuvěřitelných 160 milionů kusů, což svědčí o jejich obrovské oblibě.
Na mé cestách po Slovensku jsem si Horalku několikrát dopřál a musím říct, že její chuť je skutečně nezapomenutelná. Křupavá oplatka, jemná arašídová náplň a hořkosladká čokoláda – dokonalá kombinace.
Zajímavostí je, že Horalka není jen sladkostí, ale i součástí slovenských kulturních tradic. Často se objevuje na oslavách, piknicích a v košících s turistickými svačinami.
Kromě klasické verze existují i další varianty Horalek, například s různými příchutěmi náplně, ale klasika zůstává nejoblíbenější.
Pokud se tedy vydáte na Slovensko, určitě si nenechte ujít ochutnávku této tradiční pochoutky. Ať už si ji vychutnáte na turistické trase v horách, nebo jako součást odpoledního odpočinku, Horalka zaručeně potěší vaše chuťové buňky.
Tipy pro cestovatele:
- Hledejte Horalky v obchodech s potravinami po celém Slovensku.
- Zkuste Horalku ochutnat v různých variantách, pokud je k dispozici.
- Nezapomeňte si Horalku přivézt jako suvenýr z dovolené.
Co je to pachuť?
Pachuť? To je v gastronomii ten nepříjemný dozvuk, ten závěr, který zkazí jinak vydařené jídlo. Představte si například zkažený olej v jinak výtečném thajském kari – ta hořkost, ta nepříjemná pachuť, která vám zkazí celý zážitek. Na rozdíl od subtilní příchuti, která může jídlo obohatit, pachuť je vždycky nežádoucí. Setkal jsem se s ní v těch nejnečekanějších koutech světa – od pouštních oáz Maroka, kde koření nebylo vždycky nejčerstvější, až po hluboký jih USA, kde se v barbecue omáčce skrývala občas i nečekaná pachuť spáleniny. Ale pachuť není jen o jídle. Ten termín krásně ilustruje i ten neuchopitelný pocit, ten “pocit v ústech”, když něco není v pořádku, ať už je to vztah, práce, nebo třeba i cestování – ten pocit, že něco není tak úplně ono, že se tam plíží ta nedefinovatelná pachuť zklamání. Je to ta zvláštní hořkost, která se vkrádá do všech oblastí našeho života, a je důležité ji včas identifikovat a řešit. Například v Indonésii jsem si jednou dal nápoj s pachuťi plesnivění, to se vám nezapomene. A to, co se vám nezapomene, to vám může obohatit další životní zkušenosti.
Co dělá myslivec?
Myslivec? To je fascinující povolání! Nejde jen o prosté lovení. Je to pečlivý správce lesa a jeho obyvatel. Jeho úkolem je monitorovat stav zvěře, zabezpečit její klid, zejména během rozmnožování. Představte si – sleduje stopy, rozeznává volání, rozumí jemným změnám v ekosystému. Znalost chování zvířat je pro něj klíčová, stejně jako znalost biologie a ekologie. Myslivec se stará o myslivecká zařízení, aby měl dokonalý přehled o populaci zvěře a jejím zdraví. Myslivost není jen o střelbě, ale o zodpovědnosti a hlubokém respektu k přírodě. Aby se člověk mohl stát myslivcem, musí absolvovat náročnou zkoušku z myslivosti, a pokud touží po lovu, potřebuje i zbrojní průkaz. Myslivci často spolupracují s lesníky a vědci při ochraně ohrožených druhů a udržování rovnováhy v ekosystému. Jejich práce je nezbytná pro zachování biodiverzity a zdraví lesů. Představte si, jak fascinující je procházet lesem s takovým zkušeným znalcem a objevovat jeho tajemství. Mnozí myslivci se zapojují do projektů ochrany přírody a věnují se ochraně vzácných a ohrožených druhů zvířat a rostlin. Jejich práce je klíčová pro udržitelnost a zachování přírodní krásy pro další generace.
Kde nesmí myslivec střílet?
Jako zkušený turista vím, že bezpečnost při střelbě je naprosto klíčová. Nikdy nestřílej tam, kde by mohlo dojít k ohrožení. To znamená, že je absolutně zakázáno mířit a střílet směrem, kde se v dostřelu zbraně nacházejí nebo by se mohli nacházet lidé, domácí zvířata, zvířata volně žijící (i když mimo lovné období), budovy, auta, turistické stezky a podobně. Dostřel je mnohem větší, než si myslíš!
Specifické nebezpečí představuje střelba na zvěř na horizontu nebo v jeho těsné blízkosti. V těchto případech je těžké odhadnout přesnou vzdálenost a hrozí riziko odrazu střely od překážek. Pamatuješ si na fyziku? Střela se může odrazit nečekaným směrem!
Zde je několik praktických rad pro bezpečné chování v terénu:
- Vždy si důkladně prohlédni prostor před střelbou a zvaž všechny možné trajektorie střely.
- Používej pouze vhodné střelivo a zbraně pro daný terén a zvěř.
- Dodržuj minimální bezpečnou vzdálenost od ostatních lidí, a to i mimo lovné období.
- Buď si vědom možného ohrožení i za překážkami – zvěř se může pohybovat nečekaně.
- Vždy respektuj značení a pokyny, které se týkají bezpečnosti střelby.
Před střelbou si polož tyto otázky:
- Je moje trajektorie střely bezpečná?
- Co se stane, pokud střela mine cíl?
- Mám dostatečný přehled o terénu?
- Je mé okolí bezpečné?
Nepodceňuj rizika! Bezpečnost je na prvním místě.
Kolik je členů ČMMJ?
Počet členů Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) zaznamenal v posledních dekádách dramatický pokles. Z téměř 113 000 v roce 1995 klesl v roce 2018 na přibližně 60 000. Tento trend není ojedinělý; podobný úbytek členů zaznamenávají myslivecké organizace i v mnoha dalších evropských zemích, a to z důvodů demografických změn, urbanizace a proměny vztahu společnosti k přírodě. Zajímavé je srovnání s například Německem, kde se, i přes vyšší populaci, potýkají s obdobným problémem. Tamní myslivecké spolky řeší otázku náboru mladých členů a inovativních přístupů k myslivosti. V některých skandinávských zemích je naopak trend mírně odlišný, díky silné tradici a propojení myslivosti s ochranou přírody. Ztráta poloviny členů za 25 let signalizuje nutnost ČMMJ aktivněji oslovovat mladou generaci a zdůrazňovat roli myslivosti v moderní ochraně životního prostředí a udržitelném hospodaření s lesy a zvěří. Tento pokles má dalekosáhlé důsledky pro financování a efektivitu činnosti organizace, ale i pro samotnou péči o zvěř a údržbu lesních porostů.
Co je to Čmelík?
Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae) – tenhle drobný noční upír, připomínající miniaturní klíště, jsem potkal na mnoha svých cestách po světě, a to nejen v kurnících. Jeho obětí se stává nejen drůbež, ale i exotické ptáky, a to v zeměpisných šířkách od tropických pralesů až po zasněžené vrcholky hor. Dospělec, oválného tvaru a velikosti pouhých 0,5-1 mm, je běžně bezbarvý, ale po krvavé hostině prosvítá rudá barva. Je to skutečný cestovatel – šíří se snadno, a tak není divu, že jsem se s ním setkal i na farmách v Jižní Americe, stejně jako v českých vesnicích.
Jeho kousnutí způsobuje svědění a podráždění, což může vést k anémii u ptáků, zejména u mláďat. Nejedná se jen o estetický problém, ale o vážnou hrozbu pro zdraví a produkci drůbeže. Boj s ním je zdlouhavý a vyžaduje důkladnou dezinfekci prostředí. Prevence je klíčová a zahrnuje pravidelnou kontrolu a čistotu kurníku.
Zajímavostí je, že čmelík kuří se dokáže dlouhodobě přežívat bez potravy v prostředí, kde se drůbež nevyskytuje, což ztěžuje jeho eradikaci. To je důvod, proč se s ním potýkají nejen farmáři, ale i chovatelé okrasných ptáků. Jeho odolnost a nenápadnost z něj dělají nebezpečného protivníka.
Co je to loupák?
Loupák, to není jen obyčejná sladká pečivo. Je to kus české duše, zapsaný do gastronomické paměti národa. Na rozdíl od svého francouzského protějšku, croissantu, který jsem ochutnal v nespočtu pařížských kaváren, loupák symbolizuje pohodlí domova. Jeho tajemství tkví v kynutém těstě, kterému dodává vláčnost a jemnou sladkost. Posyp celého máku pak přidává příjemnou texturu a lehce ořechovou chuť. Při cestách po světě jsem ochutnal nespočet druhů pečiva, od japonských taiyaki po argentinské medialunas, ale loupák si drží své unikátní místo. Jeho autentická chuť je nerozlučně spjata s tradicí českých pekáren a rodin, kde se generacemi předává recept na toto nenápadné, ale nesmírně chutné pečivo. Zkuste si představit vůni čerstvě upečeného loupáku, provoněnou mákem – to je skutečná česká pohoda. Ať už se nacházíte kdekoli na světě, vždycky si budete pamatovat jeho specifickou chuť a texturu, připomínající kousek domova.
Co je to Akropole?
Akropole, neboli akropolis (z řeckého akros – vysoký a polis – město), je víc než jen „horní město“ nebo „vyšehrad“, jak se často překládá. Je to symbol starověkého Řecka, opevněné návrší, které sloužilo jako strategické centrum – jak vojenské, tak i náboženské a politické.
Co na akropoli najdete?
- Opevnění: Masivní hradby, které chránily město před útoky. Jejich stavba a architektura se lišily podle doby a města. Některé akropole byly vybaveny propracovanými branami a věžemi.
- Posvátný okrsek: Zde se nacházely chrámy zasvěcené různým bohům a bohyním. Nejznámější je bezesporu Parthenón na athénské Akropoli, zasvěcený Athéně. Najdete zde ale i další chrámy, oltáře a svatyně.
- Vladařský palác: Sídlo vládce města, často s rozsáhlými budovami a administrativními prostory. Jeho velikost a architektura se lišily podle moci a bohatství daného polis.
- Další stavby: Na mnoha akropolích se nacházely i další budovy, například divadla, propyleje (vstupní brány), cisterny na vodu a další.
Příklady akropolí:
- Athény: Nejznámější akropole s Parthenónem, Erechtheionem a dalšími památkami. Určitě doporučuji prohlídku s průvodcem, abyste pochopili historický kontext.
- Korint: Akropole s pozůstatky chrámů a opevnění, která nabízí krásný výhled na město a okolní krajinu. Méně známá, ale o to zajímavější.
- Mykény: Akropole s Lvími branami, hrobkami a palácovým komplexem, ukazující sílu mykénské civilizace.
Tip pro cestovatele: Při plánování cesty po Řecku se zaměřte nejen na Athény, ale i na méně známé akropole. Objevte tak skryté drahokamy a lépe pochopte rozmanitost starověkého Řecka. Nezapomeňte na pohodlnou obuv, protože prohlídka akropole často zahrnuje stoupání do kopce.
Co je to Hrebenatka?
Hřebenatka svatojakubská (Pecten jacobaeus), neboli jakubská, je krásný mlž Středozemního moře. Žije na mořském dně do hloubky 200 metrů, ale umí i krátce plavat výtryskem vody – zajímavý pohled! Živí se filtrováním planktonu.
Zajímavosti:
- Její skořápka, s typickými radiálními žebry, byla v minulosti symbolem poutníků do Santiaga de Compostela. Mnoho poutníků si ji brávali jako suvenýr a znamení splněné pouti.
- Maso hřebenatky je vyhlášenou delikatesou, a to jak čerstvé, tak i v konzervách. Na trhu najdete různé úpravy – grilované, pečené, v salátech…
- Než ji sníte, zkuste si prohlédnout její krásnou skořápku. Dobře očištěná a vyleštěná může být krásnou dekorací.
Kde ji najít (nebo alespoň její skořápku):
- Na trzích s mořskými plody v přímořských městech Středomoří.
- V suvenýrových obchodech, zejména v oblastech s poutnickou tradicí.
- Na plážích – s trochou štěstí můžete narazit na vyplavené skořápky.
