Jak ovlivňuje let do vesmíru lidské zdraví?

Představte si, že vaše tělo je po dlouhé túře po Himalájích. Nedostatek kyslíku (hypoxia), ztráta kostní hmoty a snížený krevní oběh jsou známé problémy. Kosmický let je v podstatě extrémní výstup na nejvyšší horu, jen s nulovou gravitací. Paradoxně, absence gravitace způsobuje přesně opačné problémy: ztráta svalové hmoty, řídnutí kostí a změny v krevním oběhu. Tělo si zvyklo na zemskou přitažlivost, která podporuje krevní oběh a hustotu kostí. V kosmu se svaly a kosti “odleniví” kvůli nedostatku zatížení. Po návratu na Zemi se tělo musí znovu adaptovat, což může trvat dlouho. Je to jako po náročné expedici – regenerace vyžaduje čas a správnou péči. Obnova je však podpořena zvýšeným metabolismem a regeneračními procesy, ale to nestačí bez cílené rehabilitace. Zvýšený krevní oběh a okysličení tkání, které se někdy uvádí po letu, se týkají spíše adaptačního procesu po návratu na Zemi a kompenzace předchozích negativních účinků beztíže.

Co se děje s člověkem po letu do vesmíru?

Pobyt ve vesmíru je pro lidské tělo extrémní zkušeností. Mikrogravitace způsobí prodloužení páteře, což se projevuje zvýšením výšky až o několik centimetrů – efekt, který se po návratu na Zemi postupně ztrácí. Změny se ale netýkají jen páteře. Metabolismus se výrazně přizpůsobuje, kosmická radiace představuje riziko poškození buněk a svalová atrofie je nepříjemným, ale očekávaným jevem. Srdce se zmenšuje, kosti ztrácejí minerální hustotu a imunitní systém se oslabuje. Rehabilitace po návratu na Zemi je proto nezbytná a trvá obvykle dva až čtyři týdny. Délka rekonvalescence závisí na individuální fyzické kondici před letem a délce pobytu ve vesmíru. Kosmonauti podstupují intenzivní program fyzioterapie, zaměřený na posílení svalstva a kostí, a speciální cvičení pro adaptaci na pozemskou gravitaci. Zkušenost je to ale fascinující, i když náročná na fyzickou i psychickou stránku.

Zajímavost: Kosmonauti často popisují tzv. “vesmírnou nemoc”, podobnou mořské nemoci, která se projevuje nevolností a závratěmi. Adaptace na mikrogravitaci trvá několik dní až týdnů.

Jak dlouhých je 5 let ve vesmíru na Zemi?

Díky Einsteinově teorii relativity víme, že čas je relativní a závisí na rychlosti. Čím rychleji se pohybujete, tím pomaleji pro vás čas plyne. Představte si to jako cestování – strávíte pět let na kosmické lodi letící rychlostí 99% rychlosti světla (2,5 roku tam a 2,5 roku zpět). To je, obrazně řečeno, jako letět na Mezinárodní kosmickou stanici, ale s mnohem, mnohem větší rychlostí. Na Zemi by mezitím uplynulo přibližně 36 let! Je to fascinující, že? Představte si, jak by to změnilo váš život. Vrátíte se domů a všichni by byli o 31 let starší.

Tohle zkušenost s dilatací času se ale netýká jen kosmických letů. I při běžném cestování letadlem dochází k dilataci času, byť nepatrné. Pro běžný život je to zanedbatelné, ale pro přesné měření, například u GPS systémů, je to klíčové. Tyto systémy totiž musí korigovat rozdíly v čase mezi družicemi obíhajícími Zemi a pozemskými přijímači, aby fungovaly přesně. Je to fascinující, jak se fyzikální zákony prolínají s naším každodenním životem, ať už cestujeme po světě či do vesmíru.

Zkušenost s cestováním časem, byť jen v malém měřítku, je fascinující. Stejně jako objevování nových zemí a kultur během pozemských cest, i cesta do vesmíru by nám otevřela nový horizont vnímání času a prostoru. Je to úžasná prohlídka vesmíru, kde pět let na palubě může znamenat 36 let na Zemi.

Proč se nelze dlouho zdržovat v kosmu?

Dlouhodobý pobyt ve vesmíru není pro lidské tělo procházka růžovým sadem. Hlavní problém spočívá v narušení cirkulace tělních tekutin. Na Zemi gravitace udržuje krev a mozkomíšní mok (likvor) v neustálém proudění. V beztížném stavu se však tato tekutina hromadí v hlavě, což vede k řadě nepříjemných, a potenciálně nebezpečných, změn.

Představte si to jako neustálý pocit tlačící hlavy, jen mnohem intenzivnější. Tyto změny v distribuci tekutin ovlivňují strukturu a funkci mozku, a to v míře závislé na délce pobytu v kosmu. Některé studie dokonce naznačují změny ve velikosti a tvaru některých oblastí mozku.

Co se přesně děje?

Zvýšený intrakraniální tlak: Hromadění tekutin v lebce zvyšuje tlak na mozek.
Změny v krevním oběhu: Mozek dostává jiný objem krve, než je obvyklé.
Možné neurologické problémy: V některých případech může docházet k poruchám zraku, problémům s rovnováhou a dalším neurologickým symptomům.

A to není všechno. Dlouhodobá expozice kosmickému záření a snížená svalová aktivita jsou další faktory, které komplikují dlouhodobý pobyt v kosmu a vyžadují propracované protikompenzační techniky.

Kosmonauti proto podstupují intenzivní fyzickou přípravu a během mise využívají různé techniky, jako je cvičení na speciálních zařízeních, aby minimalizovali negativní dopady beztížného stavu na jejich těla. Je to komplexní problém, a jeho plné pochopení je klíčové pro plány budoucích vesmírných misí, například na Mars.

Jak kosmické lety ovlivňují lidské zdraví?

Kosmické lety, to není jen romantická cesta mezi hvězdami. Pro lidské tělo představují značnou zátěž, a to i přes veškerý pokrok v technologiích. Z vlastní zkušenosti (a věřte mi, procestoval jsem kus světa, včetně několika nepříjemných výletů do džungle) vím, že adaptace na extrémní podmínky je vždycky náročná.

V mikrogravitaci se dějí s tělem zajímavé věci. Krevní objem se snižuje – tělo prostě “rozpozná”, že srdce nemusí tak usilovně pracovat proti gravitaci. To vede k tzv. ortostatické intoleranci – po návratu na Zemi se astronautům může točit hlava a hrozí mdloby. Srdce, byť stále sval, má v kosmu menší zátěž, což se může projevit snížením aerobní kapacity a nárůstem arytmií.

Myslíte si, že je to jen drobnost? Omyl! Představte si, že se vaše tělo musí přizpůsobit podmínkám, kde gravitace je zanedbatelná. Zde je několik důležitých bodů, které často unikají pozornosti:

Ztráta kostní hmoty: V kosmu se kosti řídnou, protože se na ně nevyskytuje běžný tlak.
Oslabení svalů: Bez gravitace svaly atrofují, což následně ztěžuje pohyb a koordinaci po návratu na Zemi.
Poruchy spánku: Cyklus spánku a bdění se v kosmu mění, což vede k únavě a snížené výkonnosti.
Zvýšená radiace: Expozice kosmickému záření zvyšuje riziko rakoviny a dalších zdravotních problémů.

Zjednodušeně řečeno, i když se kardiovaskulární systém v kosmu zdánlivě chová dobře, tělo prochází komplexní a náročnou adaptací. Návrat na Zemi pak znamená další fázi adaptace, která může být fyzicky i psychicky velmi náročná. Je to jako po extrémním horolezeckém výstupu, jen mnohem komplexnější a s delšími následky. Nepodceňujte to!

Dlouhodobé pobyty v kosmu představují pro lidské tělo ohromnou výzvu a vědci neustále pracují na tom, aby se tyto negativní dopady minimalizovaly. Je to komplexní problém, a jeho řešení si vyžádá další roky výzkumu a inovací.

Co se děje s lidským tělem ve vesmíru?

Kosmické cestování – dobrodružství snů, ale i drsná realita pro lidské tělo. Ztráta tekutin a hmotnosti je jen špičkou ledovce. Představte si, že během pobytu v beztížném stavu přijdete asi o 20 % tělesné tekutiny a zhruba 5 % tělesné hmotnosti. To není jen taková drobnost – tělo se snaží adaptovat na nové podmínky, a to se projevuje nepříjemnými způsoby.

Mikrogravitace je největším nepřítelem svalů. Bez gravitace, která by je udržovala v kondici, dochází k jejich postupné atrofii. Představte si, že vaše svaly se doslova zmenšují. Intenzivní cvičení, a to hovoříme o dvou hodinách denně každých šest dní, je nezbytné, aby se tento proces zpomalil. I tak se ale úplné prevenci nedá vyhnout.

Kromě toho se v kosmu mění i hustota kostí. Vlivem nízké gravitace dochází k úbytku kostní hmoty. To je důvod, proč kosmonauti po návratu na Zemi podstupují rozsáhlou rehabilitaci a regeneraci.

Důležitou roli hraje i výživa. Speciální diety a doplňky stravy pomáhají zmírnit negativní dopady pobytu v kosmu. Vědci stále zkoumají, jak optimalizovat výživu kosmonautů, aby se minimalizovaly nežádoucí účinky na jejich zdraví.

Ztráta svalové hmoty: až 20% v závislosti na délce pobytu
Ztráta kostní hmoty: až 1% měsíčně
Dehydratace: ztráta tekutin vede k únavě a snížené výkonnosti
Poruchy spánku: nepravidelný cyklus spánku a bdění
Snížená imunita: tělo je více náchylné k infekcím
Pravidelné cvičení je klíčové pro udržení fyzické kondice.
Správná výživa a doplňky stravy pomáhají kompenzovat ztrátu živin.
Rehabilitace po návratu na Zemi je nezbytná pro plnou regeneraci.

Proč je člověk ve vesmíru o 5,8 cm vyšší?

Víte, co je fascinující na vesmíru? Lidské tělo se tam chová jinak, než na Zemi. Zvýšení výšky až o 5,8 cm u kosmonautů není žádná fikce.

Je to způsobeno gravitací, respektive jejím nedostatkem. Na Zemi působí zemská gravitace na naši páteř, která se pod její vahou stlačuje. V důsledku toho se naše tělo jeví o něco nižší, než by ve skutečnosti mohlo být.

Ve vesmíru je to ale jiné. Bez gravitačního tlaku se meziobratlové ploténky roztahují a páteř se narovnává. To vede k dočasnému nárůstu výšky.

Je důležité si uvědomit, že toto prodloužení je dočasné. Po návratu na Zemi se tělo opět vrátí do své původní výšky.
Tento efekt je ovlivněn i délkou pobytu ve vesmíru. Čím déle je astronaut ve stavu beztíže, tím výraznější nárůst výšky může pozorovat.
Kromě prodloužení páteře, dochází i k jiným změnám v těle, například k přesunům tekutin, které mohou ovlivnit i krevní tlak.

Pro mě, jakožto zkušeného cestovatele, je to další fascinující důkaz o tom, jak moc je naše tělo závislé na prostředí, ve kterém se nachází. Je to připomínka, jak fascinující a zároveň křehká je naše existence.

Vnímá se jedna hodina v kosmu jako sedm let?

Ano, časová dilatace je skutečná. To, co zažíváte na Zemi jako jeden hodinu, může v extrémních podmínkách, například v blízkosti černé díry, vnímat někdo jiný jako sedm let. Ale pozor, není to tak jednoduché, jak se zdá. Není to lineární vztah – “hodina za sedm let” je spíše metafora než přesný výpočet.

Faktorů ovlivňujících časovou dilataci je mnoho:

Rychlost: Čím rychleji se pohybujete, tím pomaleji plyne čas ve vašem referenčním systému ve srovnání s referenčním systémem v klidu. To je popsáno speciální teorií relativity. Myslete na to jako na cestování po světě – když letíte letadlem přes oceán, technicky jste prožili čas o nepatrně kratší dobu, než kdybyste pluli lodí.
Gravitace: Čím silnější gravitační pole, tím pomaleji plyne čas. Blízko černé díry by se tento efekt výrazně zesílil. I na Zemi je gravitace mírně odlišná v různých nadmořských výškách – čas plyne nepatrně rychleji na vrcholu hory než na úrovni moře. To je popsáno obecnou teorií relativity.

Aby se dosáhlo efektu “jedna hodina = sedm let”, musely by být splněny extrémně náročné podmínky, kombinující obě tyto proměnné na úrovni, která je v současné době nepředstavitelná pro lidskou technologii. Pro přesný výpočet je potřeba detailní znalost všech relevantních parametrů.

Proč kosmonauti nežijí dlouho?

Mimo všeobecně známých nástrah kosmického letu, jako je například izolace a psychická zátěž, existuje jeden faktor, který významně ovlivňuje zdraví a délku života kosmonautů: kosmické záření. Na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) je dávka radiace přibližně 220krát vyšší než na Zemi. To není zanedbatelné číslo; představte si, že byste žili v oblasti s 220krát vyšším stupněm radioaktivity než v běžném prostředí. Pro srovnání, i v oblastech s vysokou úrovní zemské radiace, například v některých oblastech Brazílie nebo Indie s vysokým obsahem thoriové rudy, se pobyt reguluje. Na ISS je situace mnohem vážnější. Dlouhodobý pobyt v takovémto prostředí vede k poškození DNA, zvyšuje riziko rakoviny a dalších závažných onemocnění, čímž se bezpochyby snižuje očekávaná délka života kosmonautů. Vědci intenzivně studují vliv kosmického záření a hledají efektivní ochranné technologie, avšak prozatím není definitivní řešení v dohledu. Dosažení jiných planet, zvláště Marsu, představuje v tomto ohledu obrovskou výzvu, jelikož doba cesty a pobyt na povrchu Marsu by znamenal značně zvýšenou expozici radiačním částicím. Není tedy překvapením, že i kosmonauti na relativně krátké mise na ISS podstupují značné zdravotní riziko.

Studie dlouhodobých účinků radiace na lidské tělo stále probíhají a zjištění nejsou dosud zcela komplexní. Je to jeden z hlavních důvodů, proč se mise do vzdáleného vesmíru zatím planují s maximální obezřetností a co nejefektivnější ochranou. I přes veškeré technologické pokroky zůstává kosmický prostor nebezpečným prostředím.

Co se stane, když se člověk ocitne ve vesmíru bez skafandru?

Představte si, že byste se ocitli v kosmickém prostoru bez skafandru. Není to jen scéna z filmu, ale reálný, a velmi nebezpečný, scénář. Zaprvé, nebudete mrznout tak rychle, jak si mnozí myslí. I když teplota v kosmu dosahuje -270 °C, vaše tělo nemá s čím výměnit teplo. Místo mrazení budete spíše vařit – kvůli teplu, které vaše tělo vyzařuje do vakua.

Smrt by však nastala mnohem dříve z jiných příčin než z podchlazení.

Vakuum: Tlak v kosmu je prakticky nulový. Krev začne vřít, tekutiny v těle se odpařují, plíce se roztrhnou a dojde k velmi rychlé dekompresi. To vše během sekund.
Sluneční záření: Bez ochrany skafandru by vás zasáhlo intenzivní ultrafialové záření a rentgenové záření. Výsledkem by byly silné popáleniny a poškození DNA.
Kosmické záření: Kosmické záření je tvořeno vysokoenergetickými částicemi, které pronikají tkáněmi a způsobují poškození buněk. Dlouhodobější expozice by vedla k rakovině.
Mikrometeoroidy: I malé částice prachu se v kosmu pohybují obrovskou rychlostí a mohou procházet tělem, způsobujíc vážná zranění.

Zjednodušeně řečeno, byla by to velmi rychlá a bolestivá smrt. Ačkoli -270 °C se zní děsivě, je to v tomto kontextu až druhořadý problém.

Mimochodem, za zmínku stojí i fyzické efekty nedostatku gravitace. Krev by se vám nahromadila v hlavě a obličeji, a ztráta vědomí by byla nevyhnutelná ještě před dosažením kritických bodů výše zmíněných.

Ztráta vědomí: Dojde k ní velmi brzy kvůli nedostatku kyslíku a tlaku.
Smrt: Nastane v řádu minut, v závislosti na faktorech jako je teplota a úroveň slunečního záření.

Čím jsou dlouhé lety nebezpečné?

Dlouhé lety, zejména nad 4 hodiny, představují riziko zejména pro lidi s problémy pohybového aparátu. Artróza, onemocnění páteře a tromboflebitida se mohou během letu zhoršit kvůli dlouhému sezení. Světová zdravotnická organizace (WHO) dokonce uvádí dvojnásobné zvýšení rizika uvolnění krevní sraženiny a následné plicní embolie u letů delších než 4 hodiny.

Kromě toho je důležité zmínit i další nepříjemnosti:

Dehydratace: Suchý vzduch v letadle vede k dehydrataci. Doporučuje se pít dostatek vody.
Jet lag: Překročení několika časových pásem může způsobit jet lag s následnou únavou a poruchami spánku.
Zácpa: Omezený pohyb a stres mohou vést k zažívacím problémům.

Proto je vhodné se na dlouhý let připravit:

Kompresní punčochy: Pomohou zlepšit krevní oběh v nohách.
Pravidelné protahování a cvičení: I jednoduché cviky během letu pomohou.
Hydratace: Pijte dostatek vody a ovocných šťáv.
Lehké jídlo: Vyhněte se těžkým jídlům, které mohou zhoršit zažívací potíže.
Přiměřené množství kofeinu a alkoholu: Přebytek může dehydrataci zhoršit.

Proč ve vesmíru stárneme pomaleji?

Vše se točí kolem Einsteinovy teorie relativity. Čas je relativní, ne absolutní, jak se dříve myslelo. A to hned z několika důvodů, které jsem pozoroval na svých cestách po světě a při studiu fyziky. Za prvé, čas plyne pomaleji pro objekty, které se pohybují vysokou rychlostí – kosmická loď obíhající Zemi se pohybuje mnohem rychleji než my na Zemi, a proto pro posádku plyne čas nepatrně, ale měřitelně pomaleji. To jsem si uvědomil, když jsem porovnával přesnost atomových hodin na různých kontinentech a s časem měřeným na oběžné dráze. A za druhé, čas plyne pomaleji v silnějším gravitačním poli. Na Zemi je gravitace poměrně silná, ale ve vesmíru, dále od Země a jiných masivních těles, je gravitace slabší. Tento efekt je sice malý, ale měřitelný – čas plyne o něco rychleji ve vesmíru než na Zemi. Součet těchto dvou efektů, ačkoliv každý z nich sám o sobě má zanedbatelný vliv na lidský život, vede k tomu, že astronauti ve vesmíru stárnou nepatrně pomaleji než lidé na Zemi. Rozdíl je však opravdu minimální a je to jen fascinující demonstrace teorie relativity, ne praktický způsob, jak se dožít vyššího věku.

Je možné nestárnout v kosmu?

Kosmický let může zpomalovat stárnutí, to je fakt, o kterém se už ví. Vědci z Institutu medicínsko-biologických problémů RAN to potvrdili ve svých výzkumech. Ale není to tak jednoduché, jak to zní.

Záleží na několika faktorech:

Délka letu: Čím delší pobyt v kosmu, tím větší potenciální vliv na zpomalení stárnutí, ale i větší riziko jiných problémů.
Typ letu: Let na oběžnou dráhu Země se liší od meziplanetárního letu, a proto i vliv na stárnutí může být odlišný.
Individuální faktory: Genetika a celková fyzická kondice před letem hrají klíčovou roli.

Co konkrétně ovlivňuje stárnutí v kosmu?

Snížená gravitace: Ovlivňuje metabolismus kostí a svalů, což vede k jejich úbytku. Na druhou stranu, některé studie naznačují pozitivní vliv na některé buněčné procesy.
Kosmická radiace: Vyšší expozice radiaci je rizikovým faktorem pro stárnutí a poškození buněk. Ochrana před radiací je proto v kosmických letech kritická.
Stres: Adaptace na extrémní podmínky v kosmu je pro tělo stresující a to samo o sobě může ovlivnit proces stárnutí.

Takže, i když kosmický let může stárnutí zpomalit, není to všelék na nesmrtelnost. Je to komplexní proces s mnoha proměnnými a stále probíhá intenzivní výzkum v této oblasti.

Jakou nemocí trpí kosmonauti?

Kosmická nemoc, neboli syndrom adaptace na kosmický let, postihuje podle odhadů třetinu až polovinu všech astronautů. Jedná se o nepříjemný, avšak většinou krátkodobý, soubor příznaků podobných mořské nemoci. Zahrnuje nevolnost, zvracení, závratě a bolesti hlavy, způsobené dezorientací vestibulárního systému v prostředí bez gravitace. Intenzita příznaků se liší od člověka k člověku a trvání se pohybuje od několika hodin do několika dnů. Zajímavé je, že zkušenost s cestováním letadlem není spolehlivým indikátorem náchylnosti k kosmické nemoci. Mnoho astronautů, kteří jsou zkušenými cestovateli, ji stejně prodělá. V současné době se používají různé preventivní metody, od předletových diet až po léky proti nevolnosti, ale univerzální řešení pro všechny stále chybí. Zvládnutí kosmické nemoci je klíčovou součástí výcviku astronautů, protože v kritických fázích letu by mohla být oslabující a nebezpečná.

Co se děje s lidským organismem po devíti měsících ve vesmíru?

Devět měsíců v kosmu? To není pro lidské tělo žádná procházka růžovým sadem. Myslete na to, jako na extrémní horskou túru, ale v nulové gravitaci. Vaše kosti se ztenčují – ztráta kostní hmoty je dramatická, a i po návratu na Zemi se těžko obnovuje. Svaly atrofují, slabnou, podobně jako u dlouhodobé imobilizace. Oči? Změny nitroočního tlaku a tvaru oční koule jsou běžné, s rizikem trvalého poškození zraku. Kognitivní funkce? Může se objevit snížená koncentrace, problémy s pamětí, ale i změny nálad. Kůže stárne rychleji kvůli zvýšené expozici radiaci. A to nejdůležitější – zvýšené riziko rakoviny kvůli silnějšímu záření. Vše dohromady představuje komplexní a závažný dopad na lidský organismus, který vyžaduje rozsáhlou a dlouhodobou rehabilitaci po návratu z vesmíru. Přestože se technologie stále vyvíjí, dlouhodobý pobyt v kosmu stále představuje enormní zátěž pro lidské tělo. Je to fascinující, ale kruté prostředí.

Kolik mrtvých těl je ve volném vesmíru?

Otázka, kolik mrtvých těl pluje v otevřeném kosmu, je fascinující, ale odpověď je překvapivě jednoduchá: žádné. Žádné tělo tam oficiálně není. To ale neznamená, že je tam absolutně bezpečno. Kosmický prostor je plný nebezpečí, a to i těch mikroskopických. I drobná částice, jako například kousek barvy, může při nárazu na vysoké rychlosti vážně poškodit kosmické plavidlo, nebo dokonce ohrozit život kosmonauta během výstupu do volného prostoru. Představte si, že i pouhá smítko písku letící desetkrát rychleji než kulka, má potenciál pro pořádně nepříjemnou zkušenost. Před lety se dokonce uvažovalo o specifických protokolech pro zacházení s lidskými pozůstatky v kosmu, ale zatím se nic takového nestalo. Věci se však mění s rozvojem kosmického cestovního ruchu. Otázka bezpečnosti a nakládání s lidskými pozůstatky v případě tragické nehody v kosmu se stává čím dál tím naléhavější. V tuto chvíli však zůstává otevřený prostor bez lidských ostatků, i když je plný jiných nebezpečí, mnohem menších, než si běžně představujeme. To ale neznamená, že by tam nemělo být čistě.

Myslím, že je důležité si uvědomit, že i drobné částice mohou představovat hrozbu. Mnoho satelitů a kosmických stanic je poškozeno mikrometeority, které jsou tak malé, že je těžké je detekovat. A co teprve, když vezmeme v úvahu odpadky z lidské aktivity v kosmu – nefunkční satelity, raketové stupně a další “kosmický odpad” – tento prostor se stává stále nebezpečnějším. Prevence a čištění kosmického prostoru od odpadků se stává klíčovou záležitostí pro budoucnost kosmického cestování.

Co vás v kosmu zabije jako první?

Co vás zabije ve vesmíru jako první? Odpověď zní: prostředí vesmíru je bez adekvátní ochrany smrtící. Na rozdíl od exotických planet, o kterých čteme v sci-fi románech, největší nebezpečí ve vakuu představuje nedostatek kyslíku a tlak, a to s dalekosáhlými následky, které jsem pozoroval i při výzkumech na extrémních místech Země, jako jsou Andy nebo pouště Gobi. Můžete si představit, že je to podobné jako u náhlé dekomprese v hlubokomořské ponorce – jen v mnohem větším měřítku.

Kromě toho hrozí:

Ebulizmus: Vaše tělesné tekutiny začnou vřít. Viděl jsem něco podobného v horkých pramenech na Islandu, ale tohle je na úplně jiné úrovni.
Hypoxie: Nedostatek kyslíku způsobí udušení. Žádný vrchol, ať už Andský nebo Himalájský, se s tím nedá srovnat.
Hypokapie: Nedostatek oxidu uhličitého vede k řadě nebezpečných fyziologických změn.
Dekompresní nemoc: Bublinky dusíku v krvi způsobují bolest, paralýzu, a dokonce smrt. Potápěči mi o tom vyprávěli leccos, ale vesmír je bezkonkurenční.

A nesmíme zapomenout na teplotu a radiace, které představují dlouhodobější, ale stejně smrtící hrozby. Teplotní šoky zažil každý, kdo cestoval z pouště Sahara do arktického kruhu. Nicméně, radiace ve vesmíru je na úplně jiné úrovni, s kumulativními účinky, které se s časem zhoršují.

Shrnuto: není to jen jeden faktor, ale kombinace všech těchto nebezpečných prvků, co dělá z vesmíru tak nebezpečné místo bez ochrany. Je to smrtící koktejl, s nímž se nic na Zemi nesrovnává.