Jak poznat psychické násilí? - Turistické centrum

Psychické násilí, to není jenom nějaká abstraktní věc z učebnic. Setkal jsem se s ním na svých cestách po světě v mnoha podobách, a proto vím, že jeho rozpoznání není vždy jednoduché. Vždyť i v zdánlivě idylických kulisách se může skrývat skrytá bolest.

K typickým projevům patří:

Ponižování a urážky, které se vám hluboce vryjí do paměti, podobně jako stopy po starobylých ruinách.
Výsměch a neustálá kritika, které vás pomalu, ale jistě rozkládají, jako slunce rozkládá nechráněnou kamennou sochu.
Omezování osobní svobody a kontrolování, jako by byl váš život uzavřen v kleci, a klíč drží někdo jiný.
Vyhrožování a vydírání, zbraně, které zotročují vaši vůli.
Manipulace, která se plíží nenápadně, jako pouštní vítr, který pomalu, ale jistě vyčerpá vaše síly.

Nepodceňujte to. Jakákoliv úmyslná manipulace s vaší psychikou, která narušuje vaši integritu, je násilí. Ať už se odehrává v domově, na pracovišti, či na cestách po drsných pouštích, v hlubokých lesích nebo na vrcholcích hor. Je to celosvětový problém, ne jen záležitost konkrétního místa.

Nezapomeňte:

Včasné rozpoznání je klíčové. Nenechávejte se uvěznit v pasti mlčení.
Hledejte podporu u přátel, rodiny nebo odborníků. Nebojte se požádat o pomoc. Existuje mnoho organizací, které vám pomohou.
Vaše duševní zdraví je stejně cenné jako fyzické. Zasloužíte si žít život bez strachu a útlaku.

Co je nejnebezpečnější sport?

Otázka, jaký sport je nejnebezpečnější, je komplexní a odpověď závisí na tom, co považujeme za nebezpečné – četnost zranění, závažnost zranění, nebo pravděpodobnost fatální nehody. Americký Forbes se kdysi pokusil o objektivní statistiku založenou na četnosti zranění. Výsledky byly překvapivé pro mnoho – basketbal obsadil první místo, těsně následovaný cyklistikou. Bronz pak bral americký fotbal, jehož brutalita je všeobecně známá. Méně překvapivé, ale stále alarmující, bylo umístění roztleskávání na vrcholu žebříčku nejnebezpečnějších sportů. Je důležité si uvědomit, že statistiky Forbesu se zaměřily na četnost, nikoli na závažnost úrazů. Například horolezectví, které má nižší frekvenci nehod, vykazuje mnohem vyšší procento fatálních následků. Podobně je tomu u extrémních sportů, jako je BASE jumping nebo freediving, kde i malá chyba může mít smrtelné důsledky. Zkušenosti z mých cest po světě mi ukazují, že vnímání nebezpečí sportu se liší v různých kulturách. Například v Nepálu, kde je horolezectví součástí tradice, je vnímání rizika odlišné než v Evropě. Závěr je tedy jasný: neexistuje jeden nebezpečnější sport. Riziko závisí na řadě faktorů, včetně úrovně zkušeností, fyzické kondice, vybavení a samotného prostředí.

Jak poznat že nejsem psychicky v pořádku?

Problémy s psychikou? V horách to poznáte hned! Nedostatek spánku? V noci se vám místo hvězd honí v hlavě myšlenky a ráno se z batohu vlečete jako můra? Ztratili jste radost z výstupů? Vrcholky, které vás dříve fascinovaly, už vás nelákají? Každá drobnost, třeba i mokrá ponožka, vás vyvede z míry? Cítíte se provinile, i když jste udělali všechno správně? Najednou žízníte po čokoládě místo energetických tyčinek? Neustále se cítíte vyčerpaní, jako po týdnu zdolávání K2? Nemůžete se soustředit na mapu, natož na trasu?

Tohle nejsou jen příznaky špatné výbavy, ale varovné signály. Stejně jako byste v horách nepodcenili bolest kotníku, nepodceňujte ani psychickou nepohodu. Nejde jen o osobní komfort, ale i o bezpečnost – špatná psychika může ovlivnit vaše rozhodování a vést k chybám s vážnými následky. Včasná pomoc je klíčová, podobně jako kvalitní mapa. Pokud se s těmito příznaky potýkáte déle, vyhledejte odbornou pomoc. Je to investice do vaší bezpečnosti a do dalších krásných výletů.

Co je nejdražší sport?

Nejdražší sporty? Lyžování, zejména akrobatické, a hokej jednoznačně vedou. Náklady na vybavení jsou astronomické: kvalitní lyže, boty, helma, ochrana, oblečení – to vše se pohybuje v desítkách tisíc korun. Uvažte i servis lyží, který je nutný po každém dni lyžování, a to není zrovna levná záležitost. Hokej pak vyžaduje drahou výstroj – brusle, hokejku, chrániče, dres. K tomu připočtěte náklady na led, trenéry, cestování na zápasy a turnaje, případně i pobyt v zahraničí. A to nemluvím o permanentkách na lyžařská střediska, které jsou v Alpách, například, mnohonásobně dražší než v českých podmínkách. Nezapomínejte ani na cestovní pojištění, které je v zahraničí nezbytností. Výdaje se snadno vyšplhají do závratných částek, proto je důležité si před započetím těchto sportů pečlivě naplánovat rozpočet a zvážit všechny související náklady.

Mimo finanční aspekt je třeba zmínit i náročnou fyzickou přípravu, která vyžaduje pravidelný trénink a kvalitní regeneraci. Profesionální sportovci investují do fyzioterapeutů, regeneračních procedur a speciální výživy, což jsou další náklady, které je potřeba zahrnout do celkového rozpočtu.

Pokud se chystáte na drahý lyžařský výlet, doporučuji zvážit využití levnějších variant dopravy, ubytování a stravování. Hledejte ubytování mimo přímo v lyžařském středisku a využijte místní, levnější restaurace. Před cestou porovnejte ceny skipasů a zvažte variantu skipasu na několik dní namísto denních skipasů.

Co je to žena?

Žena, to je v první řadě dospělý člověk samičího pohlaví. Tento biologický fakt je však jen špičkou ledovce. Na mých cestách po světě jsem potkával ženy z nejrůznějších kultur a zjistil, že pojem „žena“ nabývá mnoha podob a významů.

Biologické pohlaví: To je samozřejmě základní definice – nositelka chromozomů XX. Ale i tady se setkáváme s variabilitou, s komplexností lidské biologie.

Sociální role: A tady se věc dramaticky mění. Sociální role ženy se v různých částech světa dramaticky liší.

V některých kulturách jsou ženy na vrcholu moci, v jiných jsou potlačované.
V některých společnostech je nezávislost ženy samozřejmostí, jinde je vázána na rodinu a mužskou autoritu.
Na mých cestách jsem pozoroval úžasnou rozmanitost – ženy jako podnikatelky, političky, umělkyně, vědkyně, ale i ženy, jejichž život se točí kolem rodiny a domácnosti.

Kulturní vnímání: To, co se považuje za “ženské” se liší od kultury ke kultuře. To, co je v jedné zemi považováno za normu, může být v jiné zemi nepředstavitelné.

Tradice a zvyky: Například role ženy v rodině, její zapojení do veřejného života, přístup k vzdělání.
Náboženství: Vliv náboženství na postavení žen se v různých částech světa značně liší.
Politické systémy: Ovlivňují práva a možnosti žen.

Muž: Člověk opačného, samčího pohlaví. I zde, samozřejmě, platí, že biologická definice je jen výchozím bodem k pochopení komplexního obrazu mužské identity a role v různých kulturách.

Jaký je nejtěžší sport?

Otázka, jaký je nejtěžší sport, je subjektivní a závisí na definici „těžkosti“. Zahrnuje-li to fyzickou náročnost, vytrvalost a psychickou odolnost, pak se v popředí objevují sporty s vysokou intenzitou a komplexní koordinací. Můj vlastní putování po světě mi umožnilo sledovat nespočet sportovních klání. Zatímco hokejové bitky, které zmiňujete, jsou spektakulární, nezachycují plnou škálu náročnosti. Sporty jako lacrosse, vyžadující neskutečnou rychlost, obratnost a sílu, a veslování, kladení maximální nároky na kardiovaskulární systém a vytrvalost, patří k absolutní špičce. Podobně je tomu u fotbalu, kde se i při zdánlivě jednoduché hře projevuje vynikající fyzická kondice po celých 90 minut, často v extrémních klimatických podmínkách, od horkých pouští až po zamrzlé stadiony. Basketbal, s jeho rychlými změnami tempa a neustálým skákáním, a tenis, kde je potřeba explozivní síly a precizní koordinace, také patří mezi nejnáročnější sporty. Plavání, zdánlivě jednoduchá disciplína, ve skutečnosti klade enormní nároky na plicní kapacitu a svalovou vytrvalost, zvláště v dlouhých tratích. Z mého pohledu je tedy těžké vybrat jednoho absolutního vítěze. Každý z těchto sportů představuje na své úrovni enormní výzvu a klade na sportovce jedinečné nároky.

Jak dlouho trvá vyhoření?

Vyhoření, syndrom, který jsem pozoroval u lidí na všech kontinentech, od hektických metropolí až po odlehlé horské vesnice, se nevyvíjí přes noc. Jeho zrádný nástup je pozvolný, trvající měsíce, někdy i roky. Není to únava, kterou si vyléčíte víkendovým výletem do Toskánska, ani dovolenou na Bali. Symptomy, jako vyčerpání, cynismus a snížená efektivita, signalizují hluboký problém, který vyžaduje komplexní a dlouhodobou léčbu. Mluvíme o měsících, ba i letech terapie, změny životního stylu, a často i profesní změny. Představte si to jako horolezecký výstup – předcházet vyhoření je jako volit snadnou, vyznačenou cestu. Jednou nahoře, se cesta dolů stává mnohem náročnější a nebezpečná. Prevence zahrnuje vědomé nastavení hranic, péči o duševní zdraví, pravidelný odpočinek – ne jen pasivní relaxaci, ale aktivní regeneraci, třeba objevováním nových kultur a prostředí. V Japonsku jsem se setkal s konceptem “Shinrin-Yoku” – lesní koupelí – uklidňující a efektivní metoda regenerace. Na druhou stranu, v Argentině jsem viděl, jak tradiční siesta chrání lidi před přehnaným stresem. Prevence je klíčová – cesta zpět z propasti vyhoření je strmá a trnitá.

Jak začíná deprese?

Deprese se může projevovat různými způsoby, jako když se ztratíte na neznámé turistické stezce. Někdy je to náhlý pád do propasti smutku a beznaděje, jindy pomalé, plíživé klesání energie. Častými „orientačními body“ jsou: pocity trvalého smutku, ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity (jako třeba výhled z vrcholu hory), únava – jako byste zdolali Everest bez odpočinku, poruchy spánku (buď nekonečná nespavost, nebo naopak nepřiměřená ospalost), změny chuti k jídlu (přejídání se nebo úplná ztráta chuti), pocit bezcennosti a pochyb o sobě samém – jako kdybyste se ztratili v hustém lese a neschopni najít cestu ven a samozřejmě, co je nejnebezpečnější – myšlenky na sebevraždu, jako kdyby cesta ven vedla jenom jedním směrem. Je důležité si uvědomit, že každý prožívá depresi jinak, stejně jako každá turistika je jiná. Znalost těchto příznaků vám pomůže včas rozpoznat problém a vyhledat pomoc – to je jako najít zkušeného průvodce, který vám pomůže se zorientovat a najít cestu zpátky na správný chodník.

Nepodceňujte varovné signály! Včasná pomoc může zabránit vážným následkům. Je to jako vzít si do batohu kvalitní mapu a kompas, aby nedošlo ke zbytečným komplikacím.

Co je dystymie?

Dystymie? Představte si lehčí verzi deprese, takový permanentní podzimní šerosvit v duši. Příznaky jsou podobné jako u klasické deprese – únava, ztráta zájmu o dřív milované aktivity (včetně těch cestovatelských!), problémy se spánkem, ale vše v menší intenzitě. Nemusí to být denní drama, spíše permanentní tlumená bolest. Myslete na to, že i takový “lehký” stav ovlivňuje život, a to značně. Plánovaná výprava do Nepálu? Nálada pro ni nemusí být zrovna ideální. Objevujete krásy Říma? Může se stát, že vám unikne ta skutečná radost z objevování. V MKN-10 je zařazena jako F34.1 mezi perzistentní afektivní poruchy, což znamená, že se jedná o dlouhodobější stav. Je důležité si uvědomit, že i když se zdá být “méně závažná” než depresivní syndrom, vyžaduje odbornou pomoc. Léčba může zahrnovat terapii, změnu životního stylu (včetně zdravé životosprávy a pohybu – ideálně venku, v přírodě, třeba na cestách!), a v některých případech i medikaci. Nepodceňujte to. Dobrá psychická pohoda je základ pro šťastné cestování i život.

Tip pro cestovatele s dystymií: Plánujte kratší cesty, s možností snadného ústupu, pokud se necítíte dobře. Vyberte si destinace s nižším tempem a menším návalem turistů. A nezapomeňte na spolehlivý kontakt s lékařem a/nebo terapeutem.

Co ženy nejvíce přitahuje?

Moje zkušenosti z cest po světě mi ukázaly, že je klíčová celková aura, jak se muž prezentuje. Nejde o to mít všechny výše zmíněné vlastnosti, ale o to, jak je dokáže “prodat”. Sebevědomí, charisma a smysl pro humor jsou vlastnosti ceněné daleko více než dokonalá fyzická schránka. V Japonsku jsem například zjistil, že velká důležitost se klade na upravenost a skromnost, zatímco v Brazílii je ceněna spontánnost a vitalita. Důležitá je tedy i schopnost adaptace na danou kulturu a cit pro to, co je v daném prostředí vnímáno jako atraktivní. Stejně tak, jak se liší ideální partner v New Yorku od toho v Malajsii, stejně se liší i vnímání fyzické atraktivity. Vše záleží na souhře faktorů, ačkoliv základní principy lidské přitažlivosti zůstávají překvapivě univerzální.

Jak poznat, že jsem vyhořela?

Vyhoření – to není jen „únava z cestování“, kterou zná každý zkušený cestovatel po návratu z náročné expedice. Je to mnohem závažnější stav. Chronická únava, s níž se jen těžko bojuje, i po řádném odpočinku, je typickým příznakem. K tomu se přidává nespavost, která vás pronásleduje i v těch nejkomfortnějších hotelech světa. Zapomenout na plán itineráře, to je jedno, ale ztráta koncentrace už je vážnější problém, znemožňující i ty nejjednodušší úkony.

Nepodceňujte ani tělesné projevy. Bušení srdce, závratě a bolesti hlavy – to vám zkazí i výhled na nejkrásnější památky. Zažívací obtíže, které mnohdy doprovází i cestovatelský průjem, se v případě vyhoření prohloubí a zkomplikují život. A k tomu všemu se přidá zvýšená náchylnost k onemocnění – imunitní systém je na dně sil, jako po náročné cestě pouští.

Ztráta chuti k jídlu, ať už se nacházíte v nejlepších restauracích světa, signalizuje hluboký problém. Podrážděnost a úzkost – tyto společníky by si nikdo nepřál na cestách ani doma. Vyhoření není lenost, je to stav vyžadující odbornou pomoc. Stejně jako by zkušený cestovatel nepodcenil příznaky malárie, je potřeba se obrátit na lékaře, pokud se objeví souhrn těchto symptomů.

Jak poznat týranou ženu?

Syndrom týrané ženy se projevuje souborem příznaků, které mohou být nenápadné. Kromě pocitu viny a strachu o sebe a děti, typického pro oběť domácího násilí, je důležité si uvědomit, že týraná žena často internalizuje vinu a věří, že si násilí zaslouží. To jí ztěžuje vyhledat pomoc. Násilník často manipuluje s jejím vnímáním reality, vytváří takzvanou “plynování”. Žena se cítí izolovaná od přátel a rodiny, kterým se bojí svěřit. Je důležité si uvědomit, že fyzické násilí je jen jedním z projevů – psychické, ekonomické a sexuální týrání jsou stejně závažné a zanechávají hluboké stopy. V takových situacích je důležité si pamatovat na dostupnou pomoc: linky důvěry, azylové domy a odborníci na řešení domácího násilí. Neignorujte varovné signály, i zdánlivě nevinné projevy žárlivosti, kontroly a manipulace mohou být předzvěstí vážných problémů. Znalost těchto znaků může být v zahraničí stejně důležitá jako doma; v neznámém prostředí se žena může cítit ještě zranitelnější. Existují mezinárodní organizace poskytující podporu obětem domácího násilí, a je dobré se s jejich kontakty seznámit před cestou, zejména pokud cestujete do zemí s horší ochranou žen.

Pro identifikaci potenciálního problému je klíčové sledovat i nepřímé znaky: náhlé změny v chování, zranění nejasného původu, vyhýbání se kontaktu s okolím, závislost na partnerovi v rozhodování. Nepodceňujte tyto signály a nabídněte pomoc, pokud je to vhodné a bezpečné.

Co je hadí žena?

Hadí žena? To je fascinující podívaná, ale pro turistu spíš okrajová záležitost. Představte si ji ale jako součást dobrodružné expedice do odlehlých oblastí. Její umění ovládání hadů je výsledkem let tréninku a hluboké znalosti chování plazů.

Bezpečnost je na prvním místě! Kontakt s jedovatými hady, jako je kobra a chřestýš, je extrémně nebezpečný. Hadí žena disponuje specifickými znalostmi pro manipulaci s těmito tvory, ale amatérský pokus o napodobení je naprosto nepřípustný.

Sada, kterou popisujete, by se dala využít k simulaci přežití v divočině (samozřejmě bez živých hadů!).

Hadí dáma s hadím ocasem: Replika skvělá pro zdokonalení dovedností v maskování a taktice v divočině.
Chřestýš: Studium jeho fyziologie a obranných mechanismů je užitečné pro pochopení nebezpečí v přírodě.
Kobra: Stejně jako chřestýš, i kobra je důležitý prvek pro pochopení místní fauny a rizik.
Hadí hůl: Může sloužit jako improvizovaná pomůcka pro turistiku – například jako opora při chůzi nerovným terénem.

Při plánování dobrodružství v oblastech s výskytem jedovatých hadů je nezbytné se předem informovat o místní fauně, bezpečnosti a první pomoci při hadím uštknutí.

Používejte vhodné turistické boty.
Vždy mějte po ruce lékárničku s antihistaminiky a dezinfekcí.
Informujte se o nejbližším zdravotnickém zařízení.

Jaký sport je nejlépe placený?

Nejlépe placené sporty? Jasně, fotbal a hokej vévodí žebříčkům, to je fakt. Ale víte, co je na tom fascinující z pohledu aktivního turisty? Ta neuvěřitelná fyzická kondice, kterou tihle sportovci potřebují! Představte si vytrvalost maratonce, sílu horolezce a preciznost šipkaře – vše v jednom balíčku! A to se ještě bavíme jen o vrcholovém sportu.

Tenis, zmíněný v předchozí odpovědi, je taky zajímavý. Vyžaduje rychlost, obratnost, strategické myšlení a vytrvalost. Z hlediska turistiky je skvělé, že se dá hrát téměř kdekoliv – od horských kurtů až po pláže.

Abychom si to shrnuli, co se týče finanční stránky:

Fotbal: Obrovské zisky z televizních práv, sponzorství a transferů hráčů.
Hokej: Podobné jako fotbal, plus silná severoamerická liga.
Tenis: Významné prize money z turnajů a lukrativní sponzorské kontrakty.

Ale pro nás, turisty, je důležitější to, co tyto sporty sdílí s našimi aktivitami: Potřeba perfektní fyzické kondice, vytrvalosti a schopnosti překonávat překážky. Ať už šplháme po skalách, nebo hrajeme tenis, důležité je to, co nám to dá – silné tělo a smysl pro dobrodružství.

Zkuste si představit, kolik energie a dovedností potřebuje například profesionální kajakář, zdolávající divoké řeky, nebo cyklista, zdolávající náročné horské trasy. Tyto sporty sice nemají takové mediální pokrytí a tudíž i nižší finanční ohodnocení, ale co se týče fyzické náročnosti, nemají daleko k těm “nejlépe placeným”.

Zvažte, kolik kalorií spálíte během celodenního treku.
Porovnejte svalovou sílu potřebnou k lezení po skalách s tou, kterou potřebuje hokejista.
Zamyslete se nad koordinací a precizností, kterou potřebujete k ovládání kola v terénu.

Co je nejdražší věc?

Nejdražší věc na světě? To není žádný vrcholek K2, ani expedice na Mount Everest! Je to jachta History Supreme za 4,5 miliardy dolarů. Za ty peníze byste si mohli pořídit celou flotilu expedic, vybavit desítky výprav do nejodlehlejších koutů světa a ještě by vám zbyly peníze na pořádný horský trekingový batoh! Pro srovnání, jachta Koru (417 stop, 127,1 metrů), která patří Jeffu Bezosi (kdysi nejbohatšímu muži světa), vyšla “jen” na 500 milionů USD. To je pořád slušná palba, ale na History Supreme to ani zdaleka nestačí. Zkuste si představit, co byste si s těmi miliardami dolarů pořídili pro vaši outdoorovou vášeň – nejlepší výbavu, průvodce, všechny dostupné kurzy a lety do nejhezčích a nejnáročnějších míst planety. To by byla teprve investice do zážitků!

V jakém sportů jsou Češi nejlepší?

Na otázku, v jakých sportech jsou Češi nejlepší, není jednoduchá odpověď. Neexistuje totiž žádný sport, ve kterém by Češi absolutně dominovali světové scéně. Statistiky ukazují, že pravidelná sportovní aktivita není pro Čechy prioritou – přibližně čtvrtina populace sportuje pravidelně. To však neznamená, že Češi nejsou sportovně založení.

Nejoblíbenější aktivity jsou spíše rekreační: pěší turistika (22 %), cyklistika (14 %) a plavání (13 %). A to je skvělé! Česká republika nabízí úžasné podmínky pro všechny tři aktivity. Pro pěší turistiku jsou ideální Krkonoše, Šumava nebo Moravský kras – pro zkušenější turisty i náročnější trasy. Cyklisté si zamilují cyklostezky podél řek nebo třeba cyklotrasy v Českém Švýcarsku. Plavání? V letních měsících se v Čechách nabízí stovky koupališť a přehrad, a v zimě pak kryté bazény po celém území.

Další oblíbené sporty, jako posilování, fotbal, jóga, pilates, běh, tenis, bowling a tanec, reflektují široký zájem o různé typy fyzické aktivity. I zde se najde něco pro každého. A co zimních sportů? Bruslení a lyžování jsou populární, a Česká republika je pro ně skvěle vybavená – desítky lyžařských středisek všech velikostí a obtížností, a mnoho příležitostí pro bruslení na zamrzlých rybnících a kluzištích.

Závěr? Češi nejsou mistři v žádné jedné disciplíně, ale vyznačují se širokou škálou sportovních aktivit a využívají bohaté možnosti, které jim jejich země nabízí. Jejich sportovní mentalita je spíše rekreační než profesionální, což ale neznamená nedostatek nadšení a lásky ke sportu.

Jak poznat že už jsem se udělala?

Intenzita zarudnutí při orgasmu je u každé ženy individuální, jako otisk prstu. Neexistuje univerzální „mapa“ pro rozpoznání. Můj tip z mnoha cest po světě? Orální sex nabízí nejzřetelnější signály. Krátce před vyvrcholením se klitoris zvětší, zintenzivní se jeho fialové zbarvení a pak se rychle stáhne pod předkožku. Je to jako pozorovat vzácný květ, který se otevře a hned zase zavře. Myslete na to, že každá kultura má své vlastní rituály a přístupy k intimitě, a to, co je běžné v jedné části světa, může být v jiné neznámé. A co se týče otřesů a chvění? Ano, mnoho žen prožívá nekontrolovatelné třesení, ale i to je individuální. Někdy je to silné, dramatické, jindy jemné, sotva znatelné. Například v některých kulturách je skromnost a zdrženlivost v prožívání orgasmu běžnější a ženy mohou tyto fyzické projevy potlačovat.

Zajímavé je, že v některých částech světa se k rozpoznání orgasmu používají i jiné metody než pouhé pozorování fyzických projevů. Komunikace s partnerem je samozřejmě klíčová, ale i vnímání energie a vibrací v těle partnerky může být důležité. Podobně jako se naučíte rozpoznávat nuance terénu při trekkingu v Himálaji, tak i v intimním světě je potřeba vnímavosti a zkušenosti. Nebojte se experimentovat a objevovat, co vám vyhovuje.

A ještě jedna poznámka pro zkušenější cestovatele: nezapomeňte, že i prostředí ovlivňuje prožívání orgasmu. Relaxace, důvěra a pocit bezpečí jsou pro intenzivní zážitek stejně důležité, jako samotný akt. Podobně jako najít ideální místo pro táboření pod hvězdami, i zde je potřeba najít tu správnou atmosféru.