Jak přidělat trofej?

Takže, chceš si pořádně vystavit tuhle krásnou trofej? Neboj, žádná věda to není. Nejdřív nacvakni ten inzert do lebky – otáčej těma pacičkama ven, dokud to necvakne na svém místě. Dobře si to zkontroluj, ať ti pak v lese nespadne. Pak vezmi šroub a šroub ho do podložky. Lebku s nasazeným insertem pak přilož k podložce tak, aby šroub prošel otvorem v inzertu. Utáhni šroub – ale pozor, ať to nepřeženeš, lebka je křehká! Před utažením si zkontroluj, že je vše rovně a trofej drží pevně. Tip pro zkušenější: pokud máš nějakou ochrannou vrstvu na lebce, třeba lak, počítej s tím, že může být montáž trochu složitější. A pozor na ostré hrany! Nezapomeň si po práci pořádně umýt ruce, v lese číhá spousta bacilů.

Pro lepší stabilitu můžeš použít i lepidlo, ale jen v malém množství a raději na suché povrchy. Důležité je, aby se lepidlo nedostalo na viditelné části lebky. Pořádná montáž je základ pro dlouhodobé uchování vzácné trofeje. A ještě jedna rada: pořiď si kvalitní podložku, která vydrží i náročnější podmínky, třeba i venkovní vystavení. Mysli na to, že trofej ti má dělat radost po mnoho let.

Jak bělit trofej?

Bělení trofejí – proces, s nímž jsem se setkal na mnoha svých cestách po světě, od afrických savan až po sibiřskou tajgu. Klíčem k úspěchu je pečlivá příprava. Trofej nechte okapat, ale rozhodně ji nenechávejte uschnout! Vyschlá kost se bělí mnohem hůře. Před samotným bělením ji důkladně očistěte od nečistot.

Použijte k bělení 30% peroxid vodíku. Množství závisí na velikosti trofeje, ale pro začátek doporučuji alespoň 10 cm³. Peroxid aplikujte pomocí injekční stříkačky – kapáním přímo na lebku. Dávejte si velký pozor, abyste nepotřísnili parohy! Peroxid je silný oxidační prostředek, a proto je důležité pracovat v dobře větraném prostoru a používat ochranné rukavice. Doba bělení se liší v závislosti na požadovaném stupni bělosti a typu kosti, ale obvykle se pohybuje v řádu hodin až dnů. Po dokončení bělení trofej důkladně opláchněte vodou.

Důležité upozornění: Manipulace s peroxidem vodíku vyžaduje opatrnost. Při kontaktu s kůží může způsobit podráždění. V případě potřísnění očí okamžitě vypláchněte proudem čisté vody a vyhledejte lékařskou pomoc. Dodržujte bezpečnostní opatření a používejte ochranné pomůcky.

Co je nejlepší na kosti?

Nejlepší na kostech je jejich funkčnost a pevnost, a to po celý život. K tomu potřebujete vyváženou stravu bohatou na vápník. Nezapomínejte, že vápník se nejlépe vstřebává v kombinaci s vitamínem D, který si tělo tvoří na slunci. Proto je důležité trávit čas venku, zejména v letních měsících. Mám zkušenost, že i když jím hodně sýrů a mléka, doplněk stravy s vitamínem D a vápníkem se v některých obdobích roku hodí, zvláště v zimě a na cestách, kde není dostatek slunce.

Kromě mléčných výrobků (tvrdé sýry jsou skutečně top!), máku a listové zeleniny, je skvělým zdrojem vápníku i sardinky s kostmi. Jsou výborné grilované nebo pečené, a na cestách se dají koupit i v konzervě. Při cestování po exotických zemích si dejte pozor na kvalitu mléčných výrobků, raději sáhněte po konzervovaných rybách.

Pohyb je stejně důležitý jako strava. Pravidelná fyzická aktivita, zejména cvičení s nárazem (běh, chůze, skákání), pomáhá udržovat kostní hmotu a snižuje riziko osteoporózy. Na cestách využijte příležitost k procházkám a turistice.

Jak dlouho vařit trofej?

Příprava trofeje, jako je například lebka divokého zvířete, vyžaduje preciznost a zkušenosti. Doba varu závisí na věku zvířete; mladší kusy se vaří 15–25 minut, starší 35–45 minut. Během varu je nezbytné sbírat špinavou pěnu z povrchu vody – to je klíč k čisté a kvalitní trofeji. Z vlastní praxe v odlehlých koutech světa vím, že tento krok je často podceňovaný, ale ovlivňuje konečný výsledek dramaticky.

Důležité: Po uvaření nenechávejte lebku prudce vychladnout. Pomalé chladnutí ve vodě na cca 30 °C je nezbytné pro snazší odstranění zbytků svalstva a chrupavek.

Zkušenost mi ukázala, že existují i další metody čištění lebek, například použití enzymatických čističů. Ty však vyžadují precizní dodržování návodu a nejsou vždy dostupné. Klasické vaření je stále spolehlivou metodou, zvláště v terénu.

Tipy z cest:

• Voda by měla být čistá a ideálně destilovaná, aby se zabránilo znečištění lebky.
• Pro větší lebky je vhodné použít větší hrnec a dostatek vody, aby byla lebka zcela ponořená.
• Po uvaření a ochlazení je důležité lebku důkladně očistit kartáčkem a vodou.
• Následné bělení a konzervaci lebek ponechávám na zkušenějším preparátorovi, protože správný postup se liší v závislosti na typu trofeje a dostupných materiálů.

Jak pověsit trofej?

Zkušený lovec ví, že uchycení trofeje není jen o zatlučení hřebíku. Kvalitní upevnění je klíčové pro dlouhodobou ochranu a estetický vzhled. Pro srnčí trofej doporučuji samořezný šroubek délky cca 45 mm. Důležité je, aby po utažení šroubek vyčníval asi 1 cm do mozkovny – to zaručuje pevné držení. Viz obrázek 3 pro ilustraci. Před samotným upevněním prostrčte šroubek otvorem v podložce, přičemž špička šroubku směřuje k trofeji (obr. 2). Přiložte trofej k podložce a šroubek pomalu utahujte, neustále kontrolujte a korigujte polohu trofeje. Nezapomeňte na správné ošetření lebky před upevněním – důkladné vysušení a případná deratizace jsou nezbytné pro prevenci poškození a napadení škůdci. Použití kvalitní podložky, například z impregnovaného dřeva, prodlouží životnost celé trofeje. Správná volba šroubku, jeho délka a hluboké uchycení do mozkovny, jsou klíčem k dlouhé a bezproblémové expozici vaší cenné trofeje. Nikdy nepodceňujte detaily, každý detail se promítne do celkového výsledku.

Jak preparovat kosti?

Příprava kostí pro sbírku nebo dekoraci v terénu: Nejprve kosti opatrně vyřízneme z masa, snažíme se nepoškodit je. Větší kusy masa odstraníme nožem. Pak kosti na krátkou dobu (cca 10-15 minut, záleží na velikosti) vložíme do vroucí vody. Důležité je pravidelně kontrolovat, zda se svalovina uvolňuje – snadno to zjistíme opatrným pokusy o oddělení masa od kosti. Jakmile je maso snadno oddělitelné, vyndáme kosti a důkladně očistíme od zbytků masa. To nejlépe půjde pod tekoucí vodou, s pomocí kartáčku na zuby nebo pevnějšího štětce. Pro odstranění tuku je vhodný benzín (ne však v blízkosti otevřeného ohně!) nebo tetrachlórethylen, ale pozor, tohle jsou chemikálie, s nimiž je potřeba zacházet opatrně a podle bezpečnostních pokynů. Po důkladném očištění a odmaštění je necháme vybělit v 7-10% roztoku peroxidu vodíku. Doba bělení závisí na požadované bělosti a velikosti kostí, může trvat i několik dní. Důležité: Před manipulací s peroxidem vodíku si přečtěte bezpečnostní pokyny a používejte vhodné ochranné pomůcky (rukavice, brýle). Na místě, kde pracujete s benzínem, se vyvarujte otevřeného ohně. Pro usnadnění procesu, může se vývar po vaření scedit a znovu ohřát, pro snazší odstranění zbytků masa.

Tip pro turisty: Pokud nemáte po ruce benzín nebo tetrachlórethylen, může se tuk z kostí odstranit důkladným drhnutím kartáčkem a teplou vodou s trochou saponátu. Tento proces je časově náročnější, ale šetrnější k životnímu prostředí. Pro transport kostí použijte pevný obal, aby se nepoškodily.

Jak vybělit kosti?

Na bělení kostí v terénu se mi osvědčila bělící lázeň z 25g sody na litr 5% peroxidu vodíku. Důležité: sleduj proces pečlivě, nesmíš kosti přebělit! Přebělení je nenávratné a zničí strukturu. Ideální je jemné bělení, které odstraní nečistoty, ale zachová přirozený vzhled. Pro delší výlety si raději připrav koncentrovanější roztok a řed’ ho až na místě podle potřeby. Můžeš použít i plastovou lahvičku s víčkem pro snadnou přepravu a dávkování. Před bělením kosti důkladně očisti od zbytků masa a nečistot kartáčkem a vodou. Po vybělení kosti důkladně propláchni proudem čisté vody a nechej je důkladně proschnout na slunci, ideálně zavěšené na provázku. Tip: na ochranu před hmyzem během schnutí můžeš kosti zabalit do síťoviny.

Upozornění: Peroxid vodíku je dráždivý, proto při manipulaci s ním používej rukavice. Pozor na znečištění oblečení a okolí. Bělící roztok po použití vyléj na bezpečném místě v souladu s místními předpisy.

Jak vyrobit peroxid vodíku?

Představte si: vyrábět peroxid vodíku přímo z mořské vody, a to pomocí síly slunce. Zní to jako science fiction, ale není to tak daleko od reality. Klíčem je speciální fotoelektrochemický, nebo fotovoltaický článek, vybavený sofistikovanými katalyzátory. Tyto články, které jsem viděl v akci na mnoha svých cestách po exotických ostrovech, fungují jako chytré solární baterie. Namísto ukládání energie do baterií, přeměňují nestálou sluneční energii na stabilní chemickou energii v podobě peroxidu vodíku.

Jak to funguje? Zjednodušeně řečeno, slunce pohání proces, který štěpí vodu v mořské vodě na kyslík a vodík. Katalyzátory pak řídí reakci, která spojuje vodík s kyslíkem za vzniku peroxidu vodíku (H₂O₂).

Význam tohoto objevu je obrovský:

• Udržitelný zdroj: využívá neomezenou energii slunce a hojně dostupnou mořskou vodu.
• Ekologicky šetrný: na rozdíl od tradičních metod výroby peroxidu vodíku, které jsou často energeticky náročné a znečišťující.
• Potenciál pro vzdálené lokality: ideální pro ostrovní státy a odlehlé oblasti, kde je přístup k tradičním zdrojům energie omezený.

Technologie se sice ještě vyvíjí, ale její potenciál je nesporný. Představte si, jak by se tento proces dal využít na palubách lodí k dezinfekci vody, v pobřežních oblastech k dezinfekci a čištění, nebo dokonce k výrobě paliva pro vodíkové automobily.

Na svých cestách jsem se setkal s vědci, kteří pracují na vylepšení účinnosti těchto článků a snižování jejich nákladů. Je to složitý proces, ale potenciální odměna – čistá, udržitelná a všestranně použitelná výroba peroxidu vodíku – stojí za to.

Proč nepoužívat peroxid vodíku?

Peroxid vodíku? Na výletě s ním radši nepočítej! Má totiž dost vysoký parciální tlak (1,2 kPa při 50 °C), takže jeho výpary jsou nepříjemně dráždivé, hlavně pro oči a plíce. Představ si tohle: v horách, kde je i tak tenký vzduch, se ti ty výpary dostanou do plic a pořádně ti to znepříjemní cestu. NIOSH uvádí IDLH limit (Immediate Danger to Life or Health) jen 75 ppm – to je fakt málo. Radši si s sebou vezmi něco jiného na dezinfekci, co ti nezpůsobí problémy s dýcháním.

Jak stáhnout hlavu srnce?

Stáhnutí hlavy srnce začíná opatrným vyvržením. Důležité je pracovat čistě a s ostrým nožem, aby se minimalizovalo poškození. Po vyvržení vyjměte oči (světla) a mozek, nejlépe lžičkou, abyste nepoškodili lebku. Mozek důkladně vypláchněte proudem studené vody. Poté hlavu důkladně očistěte od krve a nečistot. Následuje samotné stahování kůže. Začněte od uší a postupujte opatrně směrem k čenichu, dbát na to, abyste nepoškodili paroží. Po stažení kůže hlavu důkladně umyjte. Následné namočení ve studené vodě na minimálně 24 hodin, s minimálně trojnásobnou výměnou vody, je klíčové k odstranění zbytků krve a usnadnění dalšího zpracování. Pro usnadnění procesu lze použít nůž s tupou špičkou k oddělení kůže od lebky. Pokud je paroží starší a suché, je vhodné ho před stahováním kůže zafixovat, aby nedošlo k jeho poškození. Pro delší uchování hlavy po stažení je vhodné ji důkladně vysušit a případně ošetřit konzervačním prostředkem.

Co na odvápnění kosti?

Boj s odvápněním kostí? Nepodceňujte to! Z vlastní zkušenosti z cest po světě vím, že zdravé kosti jsou klíčové pro aktivní život, ať už zdoláváte himálajské stezky, nebo jen procházíte městem. Základem je vyvážená strava bohatá na zeleninu, ovoce a vlákninu – to jsou základní stavební kameny. Myslete na to i při objevování exotických kuchyní! Mnoho kultur nabízí úžasné zdroje vápníku a vitamínu D, od listové zeleniny až po ryby. Například v Japonsku je běžná konzumace mořských řas, bohatých na vápník. Zdravé zdroje bílkovin a tuků jsou další nezbytností. Objevujte lokální speciality – kvalitní maso, ryby, ořechy a semena vám dodají potřebné živiny.

Pravidelný pohyb je stejně důležitý jako jídlo. Nezáleží na tom, jestli budete šplhat po horách, nebo jen svižně chodit. Každá aktivita je přínosem. Na cestách jsem zjistil, že i procházky po nových místech, objevování skrytých uliček, jsou skvělým způsobem, jak se udržet v kondici. Omezte cukr a sůl – vím, že to není vždy snadné, zvláště když ochutnáváte místní speciality, ale snažte se o to. Alkohol a kofein konzumujte s mírou – i když občasné ochutnávání místních vín je součástí cestování, nemělo by se to přehánět. Dostatečný příjem vápníku a vitamínu D je pak třešničkou na dortu – zeptejte se místních na jejich tradiční zdroje těchto důležitých látek.

Jak si zpevnit kosti?

Zpevnění kostí? To není jen o tabletkách! Z vlastní zkušenosti vím, že klíč k silným kostem leží v kombinaci správné výživy a pohybu. Zapomeněte na stereotypní představy – cesta k pevným kostem vede i přes exotické kuchyně.

Vápník je základ. Ano, je důležitý pro všechny věkové kategorie, a to i pro cestovatele, kteří se často setkávají s různými dietami. Nezapomeňte na mléčné výrobky, ale nepodceňujte ani tvrdé sýry – během svých cest po Itálii jsem objevil nespočet variant s neuvěřitelně vysokým obsahem vápníku.

Mák? Překvapení! Toto malé semínko je skutečný vápníkový poklad. Na svých cestách po Středomoří jsem ho objevil v nejrůznějších pokrmech – od chleba až po sladké dezerty.

Ryby – zdroj síly. Ať už sladkovodní či mořské, jsou skvělým zdrojem vápníku a dalších důležitých minerálů. Pamatuji si na úžasné lososy z Aljašky a sardinky z Řecka – skvělý zdroj energie a zdraví.

Košťálová zelenina – zelený zázrak. Brokolice, květák, kapusta… na svých cestách po Asii jsem zjistil, že se tyto druhy zeleniny používají v nejrůznějších variantách a jsou skvělým doplňkem stravy.

Nezapomínejte na pohyb! Pro pevné kosti je důležitý pravidelný pohyb. Chůze, běh, plavání – cokoli, co vás baví. Mnoho památek jsem prozkoumal pěšky a mé kosti mi za to děkují.

Doplňky stravy? Používejte je s rozvahou a po konzultaci s lékařem. Není to univerzální řešení, ale mohou být užitečné v specifických situacích.

• Zvýšený příjem vápníku je nutný zejména pro:

• Starší lidi
• Děti
• Těhotné ženy

• Vyberte si pestrou stravu bohatou na vápník.
• Zařaďte do svého jídelníčku dostatek pohybu.
• Konzultujte případný příjem doplňků stravy s lékařem.

Jak správně namíchat peroxid s práškem?

Smíchání peroxidu s odbarvovacím práškem pro zesvětlení chloupků na těle či obličeji vyžaduje přesný postup. Poměr by měl být 1:2 – jeden díl prášku na dva díly 3% oxidantu (peroxidu vodíku). To je klíčové pro dosažení efektivního a bezpečného výsledku. Nesprávný poměr může vést k nežádoucím reakcím.

Zkušenost z cest po světě mi ukázala, že přístup k vlasové kosmetice a odbarvovacím prostředkům se liší. V některých regionech je 3% peroxid snadno dostupný, jinde je potřeba hledat specifické alternativy. Doporučuji ověřit si dostupnost a kvalitu produktů před samotným smícháním.

Při manipulaci s peroxidem je vždy nutná opatrnost:

• Ochrana očí: Používejte ochranné brýle.
• Ochrana pokožky: Používejte rukavice.
• Dobré větrání: Zamezte vdechování výparů.

Před aplikací na větší plochu vždy proveďte test na malé, nenápadné ploše k ověření reakce pokožky. V případě podráždění nebo alergické reakce aplikaci okamžitě přerušte.

Nezapomeňte, že síla zesvětlení závisí na čase působení směsi. Dlouhý čas působení neznamená automaticky lepší výsledek, spíše naopak – může vést k podráždění a poškození pokožky. Postupujte podle návodu na obalu a sledujte změny.

• Připravte směs v poměru 1:2.
• Aplikujte na testovací plochu.
• Počkejte doporučenou dobu.
• Zkontrolujte výsledek.
• V případě potřeby aplikujte na požadovanou plochu a dodržujte čas působení.

Informace uvedené výše jsou pouze doporučení a nenahrazují odbornou konzultaci. V případě pochybností se obraťte na dermatologa nebo profesionálního kosmetologa.

Jak urychlit hojení kosti?

Zlomil jste si kost? Z vlastní zkušenosti vím, že rychlé hojení je klíčové. V džunglích Amazonie jsem se naučil, že včasná imobilizace – pevná fixace zlomeniny – je absolutní základ. Bez ní se hojení protáhne na věky. Klid na lůžku, dobrý spánek – to jsou pilíře regenerace. Myslete na to, že i když jsem prošel stovkami pouští, nikdy jsem nepodceňoval odpočinek.

Strava je alfou a omegou. Potřebujete bílkoviny – staví se z nich nová kostní tkáň. Myslím na maso z divokých zvířat, ale i luštěniny a ořechy poslouží skvěle. Vitamíny a minerály jsou pak stavebními kameny. Vápník je samozřejmě nezbytný. Našel jsem ho v mnoha exotických plodech, ale i mléčné výrobky jsou vhodné.

Vitamin D3 a K2 jsou kritické pro vstřebávání vápníku. Bez nich je to, jako byste stavěli dům z písku. V Jižní Americe jsem objevil úžasné rostliny bohaté na tyto vitamíny. Užívejte je v podobě doplňků, nebo se zaměřte na potraviny bohaté na tyto vitamíny. A pamatujte, i malá zlomenina vyžaduje pozornost. Nepodceňujte to.

Jak dlouho mají být namočené sušené houby?

Sušené houby, poklad z lesních hlubin, před vařením vyžadují důkladnou hydratační kúru. Dvě hodiny v chladné vodě jim vrátí ztracenou vláčnost a plnou chuť. Z vlastní zkušenosti z mnoha kulinářských dobrodružství po světě mohu potvrdit, že tento proces je klíčový. Nepodceňujte ho! Nedostatečně namočené houby zůstanou tuhé a ztratí na aroma. Po namáčení je používejte jako čerstvé – do polévek, rizot či tradičního houbového kubu, jehož vůně a chuť dokáží ozdobit i tu nejnáročnější vánoční tabuli. Tip pro cestovatele: v některých zemích, například v Itálii, se sušené houby před namáčením krátce orestují na másle nebo olivovém oleji, čímž se jejich aroma ještě více zintenzivní. Tuto techniku jsem si oblíbil během svých toulek Apeninami a s úspěchem ji používám dodnes. Pro ještě intenzivnější chuť můžete použít místo vody vývar, například hovězí. Experimentujte a objevujte nové chutě!

Jak vyvrhnout srnce?

Vyvržení srnce, to je téma, které se často objevuje v diskuzích zkušených lovců, a věřte mi, po letech putování po světě a lovu v rozmanitých podmínkách, jsem vyzkoušel leccos. Klasické metody s pilkou na přeřezání zámku jsou sice spolehlivé, ale zdlouhavé a pro začátečníky i nebezpečné. Proto chci upozornit na méně známou, ale velice efektivní pomůcku: vytahovač konečníku. Ano, čtete správně. Tento nástroj, šípový vytahovač, se zasune do konečníku ulovené zvěře. Jemným tahem a otáčením se konečník vytáhne, což umožní precizní obříznutí střeva a zjednoduší celý proces vyvržení.

Při své praxi jsem zjistil, že tato metoda minimalizuje riziko poškození vnitřních orgánů, a to je nesmírně důležité pro zachování kvality masa. Navíc, oproti tradičním postupům, ušetříte čas a námahu. Je to perfektní řešení pro lov v náročném terénu, kde je každá minuta drahá a dostupnost nástrojů omezená. Myslete na hygienu – důkladné umytí a sterilizace vytahovače před i po použití jsou samozřejmostí. Kvalitní vytahovač konečníku je investicí, která se vám bohatě vyplatí. Je to jeden z těch tipů, o kterých se málo mluví, ale které mohou zásadně ovlivnit váš lovecký zážitek.

A ještě jedna poznámka pro zkušené cestovatele a lovce: kvalita vytahovače se liší. V zahraničí, například v Severní Americe, narazíte na mnohem širší nabídku a kvalitnější materiály. Nebojte se investovat do kvalitního produktu, vaše úlovky vám za to poděkují.

Co dělat když najdu srnče?

Náhodný objev srnčete v přírodě může být emotivní zážitek. Ne vždy je však nutné zasahovat. Pokud je srnče zjevně zraněné nebo v bezprostředním nebezpečí (např. u silnice), je lidský zásah nezbytný. V takových případech doporučuji opatrné přenesení srnčete do bezpečí, ideálně v rukavicích a zabalené do trávy, aby se minimalizoval zápach lidského kontaktu. Z vlastní zkušenosti z cest po Evropě vím, jak důležitá je rychlost a opatrnost. Důležité je minimalizovat stres pro mládě i matku. Ne vždy je zřejmé, zda je srnče opuštěné či nikoliv – srny často nechávají svá mláďata samotná na delší dobu, aby je ochránily před predátory. Mnoho výzkumů potvrzuje, že matka je schopna přijmout srnče zpět i po několika hodinách, v některých případech dokonce až do 24 hodin od jeho přemístění. Před jakýmkoliv zásahem je však vhodné kontaktovat záchrannou stanici pro zraněná zvířata. Dostupnost podobných stanic se liší v závislosti na regionu, a proto je užitečné si před cestou do přírody ověřit, jaká stanice pokrývá danou oblast. Nepodceňujte sílu instinktu matky, ale v kritických situacích je lidská pomoc nezbytná.

Pamatuji si jeden případ z mého putování po Karpatech. Narazil jsem na srnče blízko frekventované cesty. Po krátkém zvážení jsem ho opatrně přemístil do hustého křoví, několik metrů od silnice. Po hodině jsem se vrátil a srnče bylo stále na místě, klidné. Zanedlouho se objevila matka a odvedla si ho. To jen potvrzuje, že i v případě zdánlivého opuštění je matka často nablízku a sleduje situaci. Zásah by proto měl být vždy pečlivě zvážen a proveden s maximální ohleduplností k citlivé rovnováze divoké přírody.

Jak zvýšit hustotu kostí?

Představte si kostry světových památek – pevné, odolné, schopné nést tíhu staletí. Podobnou odolnost si můžeme vštípit i my. Pravidelný pohyb je klíčem k hustším kostem, a to nejen pro seniory. Myslete na to při objevování světa – dlouhé túry po andských horách, tanec s místními v africké vesnici, procházky po římských zříceninách – všechno to posiluje kosti. Nejen chůze a běh, ale i silový trénink je nezbytný. Zvedání těžkých břemen (samozřejmě s ohledem na vlastní fyzickou zdatnost) stimuluje osteoblasty, buňky zodpovědné za tvorbu nové kostní hmoty. Think of it as building your own personal, unbreakable Machu Picchu. Zvýšený příjem vápníku a vitamínu D, ideálně z přírodních zdrojů, jako jsou například ryby z místních trhů, je samozřejmostí. Nedostatek pohybu a výživy naopak vede k osteoporóze – křehkým kostem, které se snadno lámou. A to znemožní objevování krásných míst po celém světě.

Nepodceňujte sílu pohybu. Zapojte se do hry, kde kostra je vaším největším spojencem. Nebojte se experimentovat s různými druhy aktivit – plavání, jízda na kole, jóga – každý pohyb se počítá. Cesta k pevným kostem je dobrodružstvím sama o sobě, cestou, která vám umožní prožít plnohodnotný život plný objevování a pohybu.