Jak probíhá hon na zvěř?

Hon na zvěř s naháněči je fascinující podívaná, ačkoliv náročná na organizaci. Jedná se o kolektivní akci, kde se spojuje síla několika skupin lovců. Dvě hlavní role hrají naháněči a střelci.

Naháněči, často vybaveni psy (pokud je to povoleno a eticky odpovídající), systematicky pročesávají určený revír a postupně tlačí zvěř směrem k předem určené střelkové linii. Je to fyzicky náročná práce, vyžadující dobrou fyzičku, znalost terénu a perfektní koordinaci s ostatními naháněči. Důležitá je komunikace, často pomocí speciálních signálů nebo rádií, aby se předešlo nehodám.

Střelci se umisťují na strategických místech podél střelkové linie, s ohledem na vítr, terén a směr pohybu zvěře. Musí dodržovat přísná bezpečnostní pravidla a dbát na to, aby se nestali terčem nechtěného výstřelu od kolegů. Kvalitní dalekohled je pro střelce nepostradatelný.

Celá akce vyžaduje důkladnou přípravu a plánování:

• Vymezení honitby: Jasné vymezení prostoru, kde se bude honitba konat, je klíčové pro bezpečnost všech zúčastněných.
• Určení střelkové linie: Výběr bezpečného místa pro střelce s ohledem na terén a směr větru.
• Komunikace: Efektivní systém komunikace mezi naháněči a střelci je nezbytný pro hladký průběh akce.
• Bezpečnostní opatření: Dodržování striktních bezpečnostních pravidel je absolutní nutností.

Zkušenost mi ukázala, že úspěšná honitba závisí na skvělé týmové práci a respektu k přírodě a zvěři. Nejde jen o samotný lov, ale i o zážitek sdílený s ostatními lovci, dodržování tradic a pochopení specifických pravidel a místních zvyklostí.

Typy zvěře, které se takhle loví, se liší dle oblasti – od jelenů a divočáků po menší druhy zvěře. Nezapomeňte, že je důležité dodržovat místní předpisy a zákony týkající se lovu.

Na jaká zvířata je v Rusku zakázaný lov?

Zákaz lovu v Rusku se týká mnoha druhů, přesný seznam se však mění podle regionu a období. Obecně platí, že používání pastí (petel) je zakázáno pro kopytníky, medvědy, kožešinová zvířata a ptáky. Výjimky existují jen pro lov vlka, zajíce polního, bílé a tundrové koroptve, hluchánka a tetřívka. Tohle je ale pouze špička ledovce. V Rusku existují rozsáhlé chráněné oblasti a národní parky, kde je lov prakticky úplně zakázán, a to i mimo oficiální sezónu lovu. Před plánovanou cestou s loveckým záměrem je absolutně nezbytné prostudovat aktuální legislativu příslušného regionu a opatřit si veškerá potřebná povolení. Nedodržení těchto pravidel může mít vážné právní důsledky, počínaje vysokými pokutami až po trestní stíhání. Pamatujete, že ruská divočina je nádherná a křehká – chraňme ji.

Důležité je si uvědomit, že i když lov některých druhů je povolen, existují přísná omezení týkající se počtu ulovených kusů, povolené doby lovu a způsobu lovu. Lokální úřady často vyžadují i speciální vybavení a povolení pro specifické druhy zvěře. Neopatrné zacházení s loveckou zbraní a nedodržování bezpečnosti může vést k neštěstí.

Na koho se teďka honí?

Lovná sezóna je v plném proudu a nabídka se liší podle druhu zvěře. Myslivci se v současnosti zaměřují především na divokou zvěř. Termíny lovu jsou striktně regulovány a závisí na druhu a pohlaví zvířete. Na Kavkaze se například lov divokých prasat (všech věkových a pohlavních skupin) prodlužuje od 1. června do 28. (29.) února. To je důležité vědět, zvláště pokud cestujete do těchto oblastí.

Další populární kořistí jsou zajíc polní, liška a psík mývalovitý, jejichž lov je povolen od 15. září do 28. (29.) února. Tato doba se překrývá s podzimem a zimou, kdy je v lesích a na polích více vidět pohyb zvěře.

• Vlk a šakal – lov povolen od 1. srpna do 31. března. Setkání s těmito šelmami je v některých oblastech častější, proto je důležité dodržovat bezpečnostní opatření při pohybu v přírodě.

Mezi drobnější zvěř, na kterou se nyní zaměřují lovci, patří veverky, kuny (lesní, skalní), lasice, tchoři (lesní, stepní) a mýval severní. Lov těchto zvířat je povolen od 15. října do 11. února. Tento časový úsek je velice specifický a závisí na jejich migračních a reprodukčních cyklech.

• Je důležité zdůraznit, že lov probíhá pouze v souladu s platnými zákony a předpisy. Nedodržování těchto pravidel může vést k vážným sankcím.
• Před cestou do oblastí, kde se lov provádí, doporučuji se seznámit s místními zvyklostmi a pravidly. Bezpečnost by měla být vždy na prvním místě.

Jak vznikl divoký hon?

Divoká honba? To je pořádná výprava! Elfové z Aen Elle, ti si potrpí na svůj status a považují se za elitu. Představte si: obrovské území, které je potřeba udržovat – a oni na to nemají čas! Takže vymysleli řešení: zotročení dalších ras k nekonečné práci. A tak vznikla Divoká honba – nelidská síla, která pracuje bez přestávky.

Jejich cílová skupina? Všichni. Lidé, trpaslíci, ale ani jejich příbuzní elfové z Aen Seidhe nejsou v bezpečí. Představte si náročnou expedici, která nikdy nekončí.

Z hlediska outdoorového zážitku:

• Extrémní fyzická námaha: Zúčastnění si užijí nekonečnou jízdu na koni, v jakémkoli počasí.
• Nekončící dobrodružství: Žádná mapa, žádný plán, jen neustálý pohyb a neznámé cíle.
• Riziko úrazu: Pravděpodobnost zranění, únosu nebo dokonce smrti je extrémně vysoká.
• Nebezpečí v divočině: Setkání s neznámými tvory a záludnými terény je součástí programu.

Pro zkušené dobrodruhy: Divoká honba je ultimátní výzva, ale doporučujeme si nejprve pořádně natrénovat fyzičku a zkušenosti s přežíváním v extrémních podmínkách. Nezapomeňte na kvalitní výbavu! Ovšem, přežití není zaručeno.

• Doporučené vybavení: Kvalitní kůň, odolný oděv, zásoby jídla a vody (na dobu neurčitou).
• Varování: Neexistuje žádný návrat.

Je divoká honba reálná?

Mýtus o Divoké jízdě je v oblasti střední, západní a severní Evropy hluboce zakořeněn. Není to jen pouhá legenda, ale spíše komplexní obraz kolektivní imaginace, odrážející strach a úctu k divoké, nepředvídatelné síle přírody. Představa přelétavé, duchové vedené jízdy loveckých psů a jezdců na noční obloze, zejména kolem zimního slunovratu, se objevuje v mnoha podobách, lišících se detaily, ale sdílejících základní motiv hrozivé, ale zároveň fascinující podívané. Zvuky pronikavého větru a kvílení psů doprovázející tuto ježovskou jízdu jsou často vnímány jako předzvěst neštěstí, ale zároveň i jako symbol proměny a obnovy v přírodě. Zajímavé je, že podobné motivy Divoké jízdy se objevují i v mytologii jiných kultur, což svědčí o archetypální povaze tohoto příběhu. Zobrazení v literatuře a umění se značně liší, od hrozivých démonických postav až po melancholické a tajuplné postavy, odrážející rozmanitost interpretací samotného mýtu. Pro cestovatele, kteří se zajímají o místní folklór a legendy, představuje setkání s motivem Divoké jízdy v daném regionu neocenitelný zážitek, který může prohloubit pochopení kulturní identity oblasti.

Jak dlouho trvá hon?

Délka říje u krav a jalovic je proměnlivá, jak poušť – někdy krátká jako pouštní bouře, jindy dlouhá jako nekonečná karavaniáda. Průměrně trvá 17–20 hodin, ale zaznamenány byly i extrémy od pouhých 3 do neuvěřitelných 36 hodin. Zajímavé je, že samotná ovulační fáze, tedy schopnost oplodnění, nastává až po začátku říje a končí před jejím úplným ukončením. To vysvětluje, proč umělé oplodnění provedené pouze na základě příznaků říje nemusí být vždy úspěšné. Je to podobně nepředvídatelné, jako hledání oázy v Sahaře – musíte vědět, kdy a kde hledat, abyste uspěli. Pro úspěšné inseminace je proto důležité přesné určení optimálního okamžiku, a to s pomocí zkušeného veterináře, který zná místní “terén” a zvyky krav stejně dobře jako já pouštní stezky.

Je možné lovit na mé vlastní půdě?

Lov na vlastním pozemku? To není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Ani farmář, ani vášnivý lovec nemají automatické právo lovit bez patřičných povolení, a to ani na svém vlastním pozemku.

Potřebujete lovný lístek a povolení k lovu, které vám vydá příslušný úřad. Tento dokument specifikuje, jaká zvěř se smí lovit, v jakém období a jakými metodami. Bez něj se do lesa s puškou raději ani nepouštějte!

Co se týče soukromých a pronajatých pozemků, situace je obdobná. I zde je nutné mít platné povolení k lovu. Majitel pozemku vám jej může udělit, ale nemůže vás k lovu nijak nutit. Je to jeho právo, a je na něm, zda vám lov na jeho pozemku dovolí či nikoliv.

Je důležité si uvědomit, že lov je regulován striktně, aby se ochránila biodiverzita a populace zvěře. Ignorování těchto pravidel může vést k vysokým pokutám.

• Před lovem si vždy ověřte platnost všech potřebných dokumentů.
• Dodržujte bezpečnostní předpisy při manipulaci se zbraněmi.
• Informujte se o místních loveckých zvyklostech a předpisech.

Plánujete lov? Nezapomínejte na zodpovědný přístup k přírodě a dodržování všech zákonů! Nesprávná praxe může vést k vážným problémům, a to jak s úřady, tak i s místními obyvateli.

Na čem je založen divoký hon?

Základy Divokého Honu sahají hluboko do evropského folklóru, a to nejen do severských mýtů, jak se často uvádí. Po cestách po desítkách zemí jsem se setkal s podobnými příběhy na různých místech. Společným jmenovatelem je strach z neznámého a síla přírody personifikovaná v podobě honu strašidel.

Andrzej Sapkowski, autor Zaklínače, se inspiroval širokým spektrem zdrojů. Není to jen Odin, ale řada podobných postav z germánských, keltských i slovanských legend. Myslím, že to dokazuje jeho brilantnost – dokázal vzít prvky z rozličných kultur a stvořit něco nového a nezapomenutelného.

Například:

• Severská mytologie: Odin a jeho divoká jízda po noční obloze, často doprovázena duchy a ztracenými dušemi. Tento motiv je nejspíše nejznámější a nejviditelnější v Sapkowského díle.
• Keltské legendy: Příběhy o “honu duchů” propojují svět živých a mrtvých a často předznamenávají smrt nebo neštěstí. V Irsku jsem slyšel podobné historky o zlověstné jízdě po nočním nebi, avšak s mírně odlišnými detaily.
• Slovanské pověsti: I zde najdeme příběhy o nočních jízdách – divokých honů vedených různými nadpřirozenými bytostmi, často spojenými s temnou stránkou lesa či pohanskými rituály. V Polsku, kde Sapkowski vyrůstal, je tato tradice velmi silná.

Sapkowski tak mistrně spojil tyto motivy a stvořil Divoký Hon jako mocnou, záhadnou a děsivou sílu, která rezonuje s naším kolektivním nevědomím. Jeho interpretace je však jedinečná a obohacená o jeho vlastní vizi.

Jak dlouho trvá lov?

Lov trvá 21 dní a odehrává se po celé Velké Británii. Dvanáct běžných lidí se snaží uniknout elitním lovcům a vyhrát podíl z 100 000 liber. Představte si to jako ultimátní hru na schovávanou, ale v reálném světě, s napětím a adrenalinem na maximum. Účastníci potřebují skvělou fyzičku, orientační schopnosti a strategické myšlení. Terén je rozmanitý, od venkovských oblastí až po městské prostředí, takže se připravte na vše od výstupů na kopce po proplétání se rušnými ulicemi. Nejde jen o běh na útek, ale i o chytré využívání terénu, maskování a týmovou spolupráci. Zkušenost s přežitím v divočině by se jistě hodila, stejně tak znalost místních zvyklostí a znalost taktiky. Vsaďte si na své survival skills a přežijte 21 dní v honu na miliony!

Na koho se loví?

Noční lov? To je kapitola sama o sobě! Zkušenost mi říká, že nejčastějšími cíli jsou bezesporu divoká prasata, jejichž řev v tmavém lese je hudbou pro zkušeného lovce. Podobně náročná a vzrušující je i honba za medvědy, často s nutností znalosti terénu a specifických technik lovu. Vlci pak představují výzvu pro zkušené a vytrvalé, jejich stopování vyžaduje znalosti jejich chování a pohybu.

Kromě šelem se noční lov zaměřuje i na kopytníky. Losy, jeleny a srnce ulovit v noci je nesmírně obtížné, ale zároveň i velmi uspokojivé. Je potřeba spolehlivé techniky, perfektního maskování a skvělého zraku, popřípadě i termálního dalekohledu. Loví se na vnadištích, nebo s pomocí speciálních světelných systémů, které minimalizují rušení zvířat.

Mezi hojně lovené drobné šelmy a hlodavce patří zajíci, lišky, bobři, kuny a mývalové. Lov těchto zvířat často vyžaduje znalost jejich nočních zvyklostí a stopovačky. Např. lov bobrů se často odehrává na březích řek a vyžaduje trpělivost a znalost jejich nor.

Zaujali vás specifické techniky lovu? V mnoha zemích, například v Kanadě, se používají speciálně upravené čluny pro lov bobrů, zatímco v ruských lesích je běžné používání psů na stopování vlků. Je to fascinující svět plný tradic a technologií, který se neustále vyvíjí.

• Nebezpečí: Noční lov je spojen s vysokým rizikem, proto je nezbytná maximální opatrnost a znalost bezpečnostních postupů.
• Legislativa: Lov je regulován přísnými zákony a pravidly, které je nezbytné dodržovat.
• Výbava: K úspěšnému nočnímu lovu je nezbytné kvalitní vybavení – od termovizí a osvětlení až po spolehlivou zbraň a vhodný oděv.

Je dovoleno střílet na medvěda?

Na otázku, zda střílet na medvěda, odpovídám jednoznačně: s rozvahou! Raněný medvěd je smrtelně nebezpečný, mnohem nebezpečnější než medvěd, který se brání jen instinktivně. Střelba by měla být pouze krajní možnost. Předtím vyzkoušejte vše ostatní – křik, mávání rukama, odhození batohu, cokoliv, co by ho mohlo odradit. Pokud nemáte dostatečně silnou zbraň, na kterou máte patřičné povolení a zkušenosti s její obsluhou, na střelbu raději zapomeňte. Slabá rána medvěda jen rozzlobí, a pak už jste skutečně v ohrožení života. Pamatujete si, že medvěd má neuvěřitelnou sílu a rychlost. V případě, že se střelbě nevyhnete, zaměřte se na nosní přepážku nebo srdce – to jsou body, které ho zneškodní co nejrychleji a nejúčinněji, přičemž si dávejte maximální pozor na vlastní bezpečnost. I s dobrou zbraní je to riskantní podnik. Vždy se snažte minimalizovat střet s medvědem, důležité je také vědět, o jaký druh medvěda se jedná, jelikož jejich chování se může lišit. Prevence je vždy nejlepší strategií.

Je lov medvědů v Rusku legální?

Lov medvědů v Rusku je legální, ale s řadou omezení. Sezóna lovu je striktně daná a liší se podle regionu. Je důležité si předem zjistit platné zákony a povolení pro konkrétní oblast. Ruské lesy jsou rozlehlé, ale lov je zakázán v chráněných oblastech, národních parcích a rezervacích. Než se vydáte na lov, je nutné si ověřit, zda je v dané oblasti lov medvědů povolen a jaká jsou pravidla, například ohledně používaných zbraní a metod lovu. Informace získáte na místních úřadech, u mysliveckých spolků nebo na webových stránkách věnovaných ruskému lovu. Obvykle je nutné vlastnit příslušné licence a povolení k lovu. Důležité je také brát v úvahu bezpečnostní aspekty – lov medvědů je nebezpečný a vyžaduje zkušenosti a odpovídající vybavení. Před samotnou expedicí se informujte o počasí a terénu. V některých oblastech se může sezóna lovu medvědů překrývat s lovem jiné zvěře, např. jelenů, ale pravidla se liší a je potřeba dodržovat všechna platná nařízení.

Co je potřeba k tomu, aby bylo možné lovit?

Chcete se vydat na lov? Potřebujete k tomu lovecký lístek (vyřízení do 5 pracovních dnů), povolení k držení a nošení zbraně (14 dnů) a lovní lístek (do 7 dnů). Nezapomeňte si předtím zařídit i povolení k nákupu hladkohlavné zbraně (až 30 dnů). To vše trvá, takže s plánováním začněte v dostatečném předstihu! Pro efektivní lov je důležité znát zákony a nařízení týkající se ochrany přírody a myslivosti v dané oblasti, a také se seznámit s druhy zvěře a technikami lovu. Nepodceňujte důležitost bezpečnosti – znalost manipulace se zbraní a dodržování bezpečnostních předpisů je naprosto klíčové. Po skončení lovu nezapomeňte nahlásit ulovenou zvěř. Dobrá fyzická kondice, vhodná výbava (včetně mapy a kompasu) a znalost terénu jsou nezbytné pro příjemný a bezpečný zážitek. Nezapomeňte na první pomoc a dostatek pitné vody. Dobrá příprava je klíčem k úspěšnému a bezpečnému lovu.

Kolik metrů se smí lovit od obydlené oblasti?

Kolik metrů je dovoleno lovit od obydlené oblasti? To je otázka, která trápí nejednoho lovce. Podle nařízení Ministerstva přírodních zdrojů a ekologie Ruské federace č. 477 ze dne 24.7.2020 o schválení pravidel lovu je střelba v obydlených oblastech a lov zvěře pomocí palné zbraně blíže než 200 metrů od obydlí zakázána.

To je důležité si uvědomit, zvláště při cestování do Ruska za lovem. Pravidla se mohou lišit od oblasti k oblasti, a proto je nezbytné si vždy předem zkontrolovat místní předpisy. Nepodceňujte to! Pokuta za porušení může být značná.

Při plánování loveckého výletu je dobré si ujasnit:

• Definice “obytné oblasti”: Toto může být nejasné. Zahrnuje to jen domy, nebo i chaty, lesní boudy, či dokonce osamocené domy v divočině?
• Definice “obydlí”: Je to jen hlavní budova, nebo také vedlejší stavby, jako stodola či garáž?
• Měření vzdálenosti: Jak se přesně měří tato vzdálenost? Je nutné ji měřit vzdušnou čarou, nebo po trase?

Doporučuji si vždy předem vyjasnit všechny detaily s místními úřady, nebo zkušeným loveckým průvodcem. Bezpečnost a dodržování zákonů jsou na prvním místě. Nepodceňujte důležitost přesného pochopení pravidel, protože nevědomost neomlouvá.

Ačkoliv 200 metrů se může zdát jako dostatečná vzdálenost, v hustě zalesněné oblasti se může střela odrazit nepředvídatelným způsobem. Vždy zvažte bezpečnostní rizika a buďte zodpovědní.

• Prostudujte si podrobně platné zákony a nařízení.
• Používejte kvalitní mapy a GPS navigaci.
• V případě nejasností kontaktujte místní úřady.

V čem je smysl Divoké jízdy?

Divoká honba – to není jen pohádka pro děti, ale fascinující fenomén, který jsem potkal v mnoha koutech Evropy. Není to jen skupina duchů nebo nadpřirozených bytostí na honu, jak se běžně traduje, ale spíše komplexní symbol s mnoha interpretacemi, závislými na konkrétní lokalitě a kultuře. V Polsku například mluvily o příchodu zimy, v Německu o zlu a smrti.

Setkal jsem se s legendami o divoké honbě od irských bažin až po karpatské hory. Všude má jinou podobu, ale spojuje je pocit strachu a tajuplnosti. Někde se zmiňují o zlověstné jízdě jezdců na černých koních s divokými psy, jinde o strašidelných vozech tažených přízračnými zvířaty. Zatímco jedni vidí v divoké honbě zlý předzvěst, jiní ji vnímají jako varování před nebezpečím nebo symbol nezadržitelného toku času.

Její stopy najdeme v literatuře, umění i hudbě. Někteří vědci se domnívají, že legendy o divoké honbě pramení z reálných jevů, jako jsou například polární záře, neobvyklé meteorologické jevy nebo dokonce masové halucinace. Ať už je pravda jakákoli, divoká honba zůstává záhadným a poutavým prvkem evropského folklóru, který stojí za prozkoumání. Zkuste se o ní dozvědět více při vaší příští cestě Evropou – možná objevíte nové, fascinující detaily.

Jak lidé loví?

Lov je fascinující oblast, a metody se liší v závislosti na kultuře a terénu. Základní techniky zůstávají ale překvapivě konzervativní. Oheň, respektive střelné zbraně, dnes dominují, ať už se jedná o pušku, brokovnici, nebo dokonce kuši – vždycky je klíčové přesné míření a znalost balistiky. Ovšem ne vždy máte k dispozici moderní výbavu.

Praky představují starobylou a stále efektivní metodu pro lov menší zvěře. Vyžadují ale značnou zručnost a přesnost. Kvalitní praky se vyrábí z pružného dřeva a používají se různé typy střel, od kamínků po speciální olověné kuličky. Mnoho kmenů po celém světě je stále používá s velkým úspěchem.

Pasti a klece jsou pasivní, ale velmi účinnou metodou lovu. Design se liší podle druhu zvěře. Od jednoduchých jam s koly až po propracované klece s návnadami. Pro efektivní lov je třeba znát zvyky a chování loveného zvířete.

Gondí psi, jak už název napovídá, jsou tradičně používáni k vyplašení a nahánění zvěře. Tato metoda vyžaduje speciálně vycvičené psy a dobrou znalost terénu. Na mnoha místech světa se s touto loveckou technikou setkáte dodnes. Je důležité si uvědomit, že etický přístup k lovu a zacházení se zvěří je klíčový, ať už používáte jakoukoli techniku.

• Důležitost znalosti terénu: Úspěšný lov závisí na znalosti prostředí, kde se lov koná.
• Dodržování zákonů a předpisů: Vždy se ujistěte, že váš lov je v souladu s platnými zákony a předpisy.
• Bezpečnost: Bezpečnost je na prvním místě. Dodržujte bezpečnostní opatření při používání zbraní a pastí.
• Plánujte lov pečlivě.
• Používejte správné vybavení.
• Respektujte přírodu a zvěř.

V čem spočívá podstata divoké jízdy?

Divoká honba, to není jen pohádka. V severské mytologii se jedná o skupinu přízračných jezdců a loveckých psů, kteří se řítí krajinou. Je to však motiv rozšířený po celé Evropě, s lokálními variacemi. Mystika je silná – slyšíte hukot kopyt a štěkání psů v noci? Můžete si myslet na divokou honbu. Záleží na interpretaci – někteří věří, že jde o duše zemřelých, kteří nalezli smrt nenadále, jiní o božské bytosti, anebo i o předzvěst neštěstí. Zajímavé je, že se popisuje často u míst s nešťastnou historií, například bojišť nebo míst nehod. V závislosti na oblasti se detaily liší, ale strašidelná atmosféra a rychlost průvodu zůstávají konstantní. Při turistice v odlehlých oblastech, zejména v noci, je potřeba myslet na to, že některé příběhy mají své kořeny v realitě. Například zvuk silného větru v lese může vyvolat představu zlověstné divoké honby. Je to zážitek, který mnohým dodá atmosféru dobrodružství, ale je důležité si uvědomit jeho symboliku a možné interpretace.

Proč duch nepřestává s honem?

Lovec duchů se nezastaví, dokud nezemřete vy, nebo vyprší časovač. To platí pro všechny úrovně obtížnosti, s výjimkou Nightmare. Na Nightmare úrovni je to jako expedice do neprobádané džungle – lov trvá dál, i když někoho z týmu zabije. Představte si to jako zápas s tenatým protivníkem v chilské poušti Atacama – neúnavný, vytrvalý, a nebezpečný. Podobně, na Nightmare, se duch neuklidní, dokud neuplyne celá doba jeho honiččí fáze. V podstatě, po první smrti, je celá vaše skupina v ohrožení, jako v přelidněné uličce v indickém Dillí – chaos a nebezpečí číhají na každém rohu. Takže, i když se vám podaří přežít první útok, nepodceňujte situaci, pokračujte v ostražitosti, a připravte se na další vlny útoků, jako v nekonečném maratónském běhu po egyptských pyramidách. Doba trvání honiččí fáze je klíčová informace, kterou byste si měli zapamatovat – je to váš časový limit k dokončení úkolu a přežití.