Jak se mám kulturně chovat? - Turistické centrum

Kulturní chování v zahraničí? Zní to jednoduše, ale v praxi se to může lišit od země k zemi. Základní pravidla ale platí všude: vyhýbejte se křiku a hluku, buďte ohleduplní k ostatním, zvláště k lidem s handicapem. Zbytečně nepřitahujte pozornost – hlasitý rozhovor, gestikulace nebo nevhodné hygienické návyky (hrabošení v nose, v zubech) nejsou nikde vítány. Základní úcta k prostředí zahrnuje neodhazování odpadků a neplivání. A samozřejmě, při kýchání, kašli či zívání si zakryjte ústa.

Tohle je ale jen začátek! V některých zemích je běžné políbení na tvář při pozdravu, jinde se to považuje za neslušné. V Asii je důležité vyhnout se ukazování prstem, zatímco v některých částech Evropy je to běžné. Vždy je vhodné se před cestou seznámit s místními zvyklostmi a tradicemi, a to i těmi zdánlivě maličkými.

Například v Japonsku je velmi důležitá ticho a klid v veřejné dopravě. V Jižní Americe se zase často používají gesta, která v Evropě mohou být interpretována negativně. Vždy se snažte být pozorní a respektujte kulturní odlišnosti. Představte si, že vy jste v cizí zemi – chcete se cítit respektováni, že?

Nezapomínejte na neverbální komunikaci. Úsměv je univerzální, ale jeho intenzita a vhodnost se liší. Oční kontakt je někde vítán, jinde může být brán jako drzost. Rozhodně se snažte o základní znalosti místního jazyka, i pár slov vám může hodně pomoci. A hlavně, buďte otevření a ochotni učit se.

Dobrá znalost lokálních zvyklostí vám umožní prožít cestování plněji a s větší lehkostí. Překvapivě často se právě v detailech skrývá opravdové poznání kultury dané země.

Jaká existují neobvyklá pravidla etikety v různých zemích?

Můj drahý deníku, cestovatelské zkušenosti mě naučily, že zdvořilost má po celém světě mnohé podoby. V Thajsku se například nikdy nedotýkáte hlavy, je to považováno za posvátnou část těla. V Tibetu naopak ukazování jazyka je gestem přátelství a zdraví, projevující starou legendu o zlém králi. V Rakousku se nepovažuje za nutné dávat spropitné, ačkoliv to samozřejmě ocení. V Maďarsku, pokud vám někdo řekne, že jste „zelí“, berte to jako kompliment – znamená to, že jste krásní a zdraví. V Saúdské Arábii je tradičním pozdravem lehké třením nosů. V Afghánistánu se s úctou líbá upuštěný chléb, gesto ukazující úctu k potravě. A konečně, v Chile se jídlo nikdy nedotýkáte holýma rukama – používají se příbory.

Některé z těchto zvyklostí mohou vypadat neobvyklé pro Evropana, ale jsou hluboce zakořeněny v kultuře dané země. Ignorování těchto zvyklostí může být vnímáno jako neúcta a může vést k nepříjemným situacím. Doporučuji důkladnou přípravu před cestou a respekt k místním zvyklostem. V Thajsku například je důležité se vyhnout kontaktu s hlavou, protože se považuje za nejposvátnější část těla, a to nejen u lidí, ale i u buddhů. V Tibetu je zvyk ukazovat jazyk součástí starodávné tradice a symbolizuje vyhnání zlých duchů. V Chile je užívání příborů velmi důležité, a to nejen z hygienických důvodů, ale i z důvodu zdvořilosti. Pochopení těchto jemností může zásadně ovlivnit průběh vaší cesty.

Kolik peněz si vzít do Číny na dva týdny?

Na dvoutýdenní cestu do Číny doporučuji minimálně 200 dolarů na osobu, což je zhruba 1300 juanů. Uvedená suma 100 dolarů na týden je sice možná při extrémně skromném cestování, ale jen stěží pokrývá základní potřeby i v menších městech. Za tuto cenu budete spoléhat především na levné hostely, pouliční jídlo a omezené aktivity. Výdaje výrazně narostou, plánujete-li pobyt v Pekingu, Šanghaji či jiných velkých metropolích. Cena ubytování se zde pohybuje od 30 juanů za noc v hostelu až po několik tisíc za luxusní hotel. Jídlo v restauracích střední třídy vás vyjde na 50-150 juanů denně, v závislosti na preferencích. Vstupné do památek a atrakcí se pohybuje od několika desítek do stovek juanů. Doprava, ať už místní hromadná doprava nebo vlaky na delší vzdálenosti, tvoří další položku rozpočtu. Doporučuji zahrnout i rezervu na neočekávané výdaje. Pro pohodlnější cestu s většími možnostmi aktivit a stravování je vhodné počítat s minimálně 50-100 dolary navíc za týden, tedy 300-650 juanů. Celkem tak na dvoutýdenní pobyt doporučuji rozpočet 400-800 dolarů, v závislosti na vašich nárocích a plánovaných aktivitách. Platební karty se v Číně hojně používají, avšak hotovost v juanech je stále nezbytností, zejména v menších městech a na trzích.

Jaká pravidla etikety jsou nejdůležitější?

Základní pravidla etikety se v zahraničí liší, a proto je důležité být si vědom kontextu. Fráze „dobrou chuť“ se například v některých kulturách nepovažuje za nutnou, ba dokonce může být vnímána jako přehnaná. V Japonsku je běžné mléčení hlubokým soustředěním na jídlo, zatímco v některých zemích Středomoří se naopak očekává živá konverzace během jídla.

Ignorování kýchnutí je zjednodušený pohled. V mnoha kulturách je projevení empatie důležité – stačí diskrétní gesto nebo tichá reakce. Nicméně, křiklavý komentář by byl všude nevhodný. Kulturní citlivost je klíčová; v některých asijských zemích je kýchnutí dokonce spojeno s dobrou náladou a štěstím.

Tradice podávání ruky se také liší. V některých oblastech se očekává hluboká úklona, jinde polibek na tvář. V některých kulturách je projev fyzického kontaktu s neznámými lidmi tabu. Vždy je dobré sledovat chování místních a přizpůsobit se.

Formální oslovení cizinců: „Omlouvám se, prosím“ je neutrální a funguje skoro všude, avšak naučit se základní fráze v lokálním jazyce výrazně zlepší vaše cestování. I jednoduché „prosím“ a „děkuji“ otevírají dveře k příjemnějším interakcím.

Další důležité tipy:
Dodržujte místní zvyky týkající se dárků – co je vhodné v jedné zemi, může být v jiné urážlivé.
Učte se o náboženských a kulturních normách destinace – znalost vám pomůže vyhnout se nedorozuměním.
Dávejte si pozor na neverbální komunikaci – gesta, která jsou v jedné kultuře běžná, mohou být v jiné neuctivá.
Buďte ohleduplní k osobnímu prostoru – vzdálenost, na kterou se k sobě lidé přibližují, se v různých kulturách liší.

Jak se má chovat cizinec v Rusku?

Rusko: Neformální průvodce pro zahraniční návštěvníky. Zkušenosti ukazují, že zdvořilost a respekt k místním zvykům jsou klíčové pro příjemný pobyt.

Oblečení: Vnitřní prostory si žádají svléknutí svrchníků. To je standardní praxe, která platí i pro soukromé domovy. Nenechávejte si ruce v kapsách během konverzace, to je považováno za nezdvořilé. Muži by se měli vyvarovat sezení s roznoženýma nohama.

Veřejné chování: Svištění na ulici se obecně nedoporučuje, podobně jako konzumace jídla na travnatých plochách parků. Nejedná se o přísná pravidla, ale dodržování ukazuje respekt k prostředí.

Komunikace: Nepřímo se ptejte na toaletu. Místo přímé otázky “Kde je WC?” zkuste například “Promiňte, víte, kde se nachází nejbližší veřejné záchodky?”. Pozor na podávání ruky přes práh – je to považováno za pověrečné.

Doplňující informace: V Rusku se cení zdvořilost a uctivé oslovování (vykání je běžné). Naučit se několik základních ruských frází (prosím, děkuji, promiňte) velmi pomůže. Využívejte neverbální komunikaci s rozvahou; otevřené gesta můžou být někdy mylně interpretována. Rozhodování je často pomalejší, než na západě, buďte trpěliví. A pamatujte – i když se zdá, že se místní nezdají příliš otevření, za prvotním dojmem často skrývají velkou srdečnost.

Co se v některých kulturách považuje za hrubost?

Co je považováno za hrubost, se výrazně liší v závislosti na kultuře. Klasickým příkladem je gesto „pojďte sem“, které se provádí pokrčením prstu nebo celé ruky. Zatímco v některých zemích je to běžné, v jiných, zejména v Asii, se považuje za urážku srovnatelnou s používáním gesta pro psy. Ukazování jedním prstem je obecně považováno za nezdvořilé v mnoha kulturách, na rozdíl od používání celé dlaně, které je v Asii preferováno. V Japonsku je navíc důležité věnovat pozornost tomu, komu ukazujete. Použití ukazováčku na starší osobu je značně nezdvořilé. V některých částech Středního východu je i pouhé ukazování nohou směrem k někomu považováno za hluboce urážlivé, jelikož nohy se tam považují za nečisté. V Thajsku je dotýkání se hlavy neslušné, jelikož hlava je považována za posvátnou část těla. V mnoha latinskoamerických zemích je osobní prostor menší než v severských zemích, takže co se v jedné kultuře považuje za normální vzdálenost, může v jiné vyvolat pocit nepohodlí. Komunikace neverbálními signály je komplexní a je důležité si před cestou do zahraničí o místních zvyklostech něco přečíst, abyste se vyhnuli nechtěným konfliktům.

Jakých je 10 pravidel slušného chování?

Deset pravidel zdvořilosti? To je snadné, cestoval jsem po celém světě a viděl jsem, jak se liší zvyky, ale základy zůstávají stejné. Buďte zdvořilí – to zahrnuje úsměv, zdvořilá slova a respektování osobního prostoru, který se v různých kulturách liší. Vždy buďte přátelští – pozdravte se, poděkujte za pomoc a rozlučte se. V Japonsku se například klaníte, v některých částech Afriky se zdraví potřesením rukou. Pomáhejte potřebným – to je univerzální. Nikdy se nikam neomeškujte, je to projev neúcty. Nedělejte si starosti pro ostatní zbytečně, to zahrnuje i minimalizaci zbytečného hluku a rušení. Ustupujte starším, těhotným ženám a lidem se sníženou pohyblivostí – i to se v detailech liší podle kultur, ale princip respektu k zranitelným platí všude. Vyhýbejte se rozmarům – chovejte se zrale a s respektem. Respektujte místní zvyky – před cestou do cizí země je vhodné se seznámit s místní etiketou. Například v Thajsku se dotýkat hlavy je považováno za urážku. Používejte prosím a děkuji – i když se jazyk liší, univerzální gesta zdvořilosti jsou srozumitelná všude. Dbejte na čistotu – je to projev respektu k prostředí a k ostatním lidem.

V čem se projevuje hrubost?

Hrubost se projevuje jako zjevná nevraživost k okolí, nezájem o zájmy a potřeby druhých, bezostyšné vnucování vlastní vůle a přání, neschopnost potlačit podráždění (sebekontroly), neúmyslné či úmyslné urážení důstojnosti druhých, nestoudnost, a to v mnoha podobách, které jsem na svých cestách po světě poznal.

Například:

V některých kulturách se za hrubost považuje i přímý oční kontakt, zatímco jinde je jeho absence projevem neúcty. Je tedy důležité si uvědomit kulturní kontext.
V přeplněných oblastech, jako je například Indie, se hrubost může projevovat jako tlačení se v davu bez ohledu na ostatní. V Evropě by to bylo vnímáno jako hrubé, zatímco v Indii je to běžná praxe.
Na Blízkém východě je hrubostí i odmítnutí nabídky jídla nebo nápoje z pohostinnosti. To je v rozporu s evropským pojetím, kde je odmítnutí vnímáno jako zdvořilé, pokud se jedná o důvod.

Z mé zkušenosti vyplývá, že vnímání hrubosti je silně subjektivní a závislé na kulturním a společenském kontextu.

Je nutné rozlišovat mezi:

Neúmyslnou hrubostí – vyplynoucí z nevědomosti, kulturních rozdílů nebo prosté nešikovnosti.
Úmyslnou hrubostí – je cíleným útokem na důstojnost druhých, a to může mít devastující následky.

Znalost těchto nuancí je klíčová pro pochopení mezilidských vztahů a pro úspěšné cestování a komunikaci v cizích zemích.

Jakých je 5 pravidel etikety?

Pět pravidel etikety? To je málo! Z mých cest po světě vím, že stolní mravů je mnohem více, a jejich porušení může vést k nepříjemným situacím. Základní, ale důležité, je dodržovat následující:

Počkejte na hostitele. Nezačínejte jíst dříve, než začne hostitel, nebo osoba nejvyššího postavení. To platí globálně, i když se tradice v různých kulturách liší.
Držte se zpříma. Dobré držení těla je nejen estetické, ale také prokazuje respekt. V některých kulturách je sed na zemi běžné, avšak i zde je důležité se držet důstojně.
Ticho za stolem. Mluvit s plnými ústy je tabu všude na světě. Vyhněte se i hlučným zvukům při jídle – čvachtání, mlaskání apod. V Japonsku je důležité dávat pozor i na zvuk hůlek.
Tempo jídla. Jezte s mírou a neuspěchejte se. V některých zemích, například v Itálii, je pomalé vychutnávání jídla součástí kulturní tradice a důkazem respektu k kuchaři a surovinám.
Základní stolní náčiní. Naučte se základnímu používání příborů. V Evropě a Americe se používá vidlička a nůž, zatímco v Asii hůlky, lžíce, či ruce. Nesprávné používání příborů může být bráno jako neúcta.

Bonusové tipy z mého cestování: V některých zemích je neslušné nechat něco na talíři (např. v Číně), v jiných naopak (např. v některých částech Evropy). Pozor na pitný režim – v některých kulturách je nevhodné pít před jídlem nebo během jídla. Před cestou se vždy informujte o zvyklostech dané země!

Jakých je 5 pravidel moderního světa v Rusku?

Pět pravidel moderního Ruska? Zdvořilost je klíč. Říkat “spasibo” (děkuji) a “požalujsta” (prosím) je samozřejmostí, stejně jako zdravit a loučit se, a to jak s vrstevníky, tak s dospělými. Přerušování, obzvláště starších, je nepřípustné. Žádání o svolení dospělých v určitých situacích je nezbytné, a to se týká nejen dětí, ale i vzájemných interakcí mezi dospělými. Vzájemný respekt a zdvořilost jsou kameny úhelní, jež budují harmonické vztahy. Nepůjčovat si ani brát bez dovolení cizí věci se považuje za hrubé porušení základních společenských norem. Toto pravidlo je striktně dodržováno a ignorování může vést k nepříjemným situacím. Důležité je si uvědomit, že i zdánlivě drobné gestá zdvořilosti můžou v Rusku výrazně ovlivnit vnímání člověka. Nechce se-li se dostat do problémů, je důležité brát tyto, zdánlivě drobné, aspekty velice vážně.

Která země je považována za kolébku etikety?

O původu etikety se vedou spory, ale Anglie se často uvádí jako její kolébka. Pravidla zdvořilého chování a společenského styku se tam formovala a rozvíjela po staletí, ovlivněna aristokratickou kulturou a dvorní etiketou. Nicméně, stopy dřívějších forem etikety najdeme i v Itálii 15. století, kde se začala objevovat soustava pravidel a konvencí určujících společenské chování. Italské renesanční dvory, proslulé svým uměním a elegancí, bezpochyby přispěly k rozvoji vkusu a uhlazenosti, které se staly důležitými prvky etikety. Mnoho z dnes běžných zvyklostí, jako například způsob stolování nebo způsob oslovování, má kořeny v těchto raných formách etikety. Je fascinující sledovat, jak se tyto tradice vyvíjely a šířily po Evropě a po celém světě, ovlivňujíc i místní kultury a zvyky. Například ve Francii se etiketa stala důležitým nástrojem v politických a společenských vztazích. Dnes, v globalizovaném světě, se etiketa stává univerzálním jazykem zdvořilosti a respektu, i když její konkrétní projevy se liší podle kulturního kontextu. Její studium otevírá dveře k pochopení různých kultur a jejich jedinečných tradic.

Co je charakteristické pro moderní svět?

Moderní svět je divoká řeka, jejíž proud neustále mění směr. Změny se valí jedna za druhou, zrychlují se a nutí nás k permanentní adaptaci. Během svých cest jsem pozoroval, jak se tento tlak projevuje v různých koutech světa – od hektických megaměst Asie, kde se tradiční hodnoty střetávají s digitálním věkem, až po klidné vesnice v Andách, kde se generace vyrovnávají s globálními trendy. Tempo života je všude zrychlené, ať už sledujete vývoj technologií, politické dění, nebo migrační proudy. Tento dynamický kontext nutně ovlivňuje lidskou psychiku a formuje specifické rysy moderního vědomí, jehož součástí je neustálé učení se a schopnost reagovat na neočekávané.

Adaptace se stává klíčovou dovedností pro přežití. Z vlastní zkušenosti vím, že flexibilita a otevřenost novým zkušenostem nejsou jen fráze, ale nezbytné nástroje pro navigaci v tomto turbulentním světě. Lidé se učí žít s nejistotou, vypořádat se s informačním přetížením a efektivně pracovat v podmínkách stálého stresu. Toto je cena za výhody, které nám moderní svět nabízí – větší svobodu, dostupnost informací a šanci na seberealizaci, ale i větší tlak na výkon a neustálý boj o pozici v rychle se měnícím systému.

Jak se chovat v Číně?

Čína – země kontrastů a fascinující kultury. Abyste si cestu užili naplno a předešli nepříjemnostem, je důležité znát pár základních pravidel.

Respekt k místní kultuře je klíčový. To zahrnuje i zdvořilost a ohleduplnost k starším lidem. Naučte se pár základních čínských frází – i snaha o komunikaci v místním jazyce je ceněna.

Oblečení: Volte spíše konzervativní styl. Vyhněte se odhalujícím oděvům, zejména při návštěvě chrámů a dalších posvátných míst. V chladnějších obdobích se nezapomeňte teple obléknout.

Fyzický kontakt: Číňané nejsou zvyklí na častý fyzický kontakt, proto se ho vyvarujte. Podávání rukou je sice běžné, ale nečekejte vřelé objetí.

Základní pravidla slušného chování:

Fronty: Dodržujte pořádek a čekejte na řadu. Nedívejte se lidem přes rameno.
Jídlo: Při jídle nepoužívejte špejli k ukazování a nedávejte si hůlky do misky s rýží. Nevyfukujte si nos na veřejnosti.
Fotografování: Než někoho vyfotografujete, zeptejte se ho na svolení. Některá místa mohou mít focení zakázáno.
Žestem: Buďte opatrní s gesty, protože mnoho z nich má v Číně jiný význam než v Evropě. Ukazování prstem se považuje za nezdvořilé.

Další užitečné rady:

Naučte se používat čínské aplikace pro platby, jako Alipay nebo WeChat Pay. Hotovost se používá méně.
Stáhněte si aplikaci pro překlad. Může vám to ulehčit komunikaci.
Naučte se používat čínské toalety. Mnoho z nich je bez západních záchodů.
Buďte připraveni na velká davy lidí, zvláště v turistických oblastech.

Bezpečnost: Dávejte si pozor na kapesní krádeže, zejména v přeplněných místech. Nevystavujte na odiv drahé šperky a elektroniku.

Jak se nazývá kultura chování?

Kultura chování se nazývá etiketa, což pochází z francouzštiny (étiquette – štítek, nápis). Jsou to pravidla slušného chování v dané společnosti, která odrážejí její představy o tom, co je vhodné a přijatelné. Na svých cestách po desítkách zemí jsem zjistil, že etiketa je neuvěřitelně rozmanitá. To, co je v jedné kultuře považováno za zdvořilé gesto, může v jiné vyvolat rozpaky, ba dokonce urážku. Například v Japonsku je podávání vizitky důležitým rituálem, zatímco v některých západních zemích se to bere jako formalita. Podobně se liší i stolování – od způsobu držení příboru až po to, co se považuje za vhodné téma konverzace. Pochopení místní etikety je klíčem k úspěšné a příjemné komunikaci a ukazuje respekt k dané kultuře. Studium etikety jednotlivých zemí je fascinující cesta do hlubin lidských zvyklostí a tradic, která obohatí každý cestovatelský zážitek. Etiketa není jen o pravidlech, ale i o porozumění.

Co nesmí cizinci v Rusku dělat?

Co se v Rusku turistům nedoporučuje?

Kritizovat Rusko a jeho vládu: Politické diskuze jsou riskantní. Je lepší se jim vyhnout, abyste předešli nepříjemnostem. Rusové jsou na svou zemi velmi hrdí a kritika může být vnímána jako osobní urážka.
Chodit bez dokladů: Vždy mějte při sobě pas nebo jiný identifikační doklad. Kontrola totožnosti je běžná a nedostatek dokladů může vést k problémům s policií. Doporučuje se mít s sebou i kopii pasu, odděleně od originálu.
Vyčnívat z davu: Extrémní móda nebo nápadné chování může přitahovat nežádoucí pozornost. Je lepší se držet spíše nenápadného oblečení a chování.
Podávat si ruku přes práh: To je starý ruský zvyk, který se dodržuje dodnes. Je považováno za nezdvořilé.
Dávat sudý počet květin: Sudý počet květin se dává pouze na pohřby. Pro jiné příležitosti je vhodný lichý počet.
Kupovat jídlo na nádražích: Kvalita jídla na nádražích bývá často nízká a ceny vysoké. Doporučuje se jídlo kupovat jinde.
Účastnit se ruských hostin (zastolií): Ruské hostiny jsou velmi specifické a mohou být pro cizince náročné. Je důležité respektovat tradice a zvyky, což nemusí být vždy jednoduché.
Chodit po domě v botách: V ruských domácnostech se boty nosí pouze v předsíni. Je nutné se převléct do pantoflí nebo si boty svléct.

Důležité upozornění: Tento seznam není vyčerpávající a situace se může lišit v závislosti na regionu a konkrétní situaci. Před cestou do Ruska se doporučuje prostudovat aktuální informace o místních zvyklostech a zákonech.

Je možné říkat “zdravím”?

Používání „Vítám vás!“ je vhodné v oficiálních a slavnostních situacích, zejména při oslovování většího publika. Z vlastní zkušenosti z desítek zemí mohu potvrdit, že univerzální a vždy bezpečné je „Dobrý den!“ či jeho ekvivalenty v jiných jazycích. V mnoha kulturách, například v Japonsku s jeho komplexním systémem oslovování, se volba správného pozdravu stává klíčovou pro zdvořilost a respekt. I zdánlivě jednoduché „Dobrý den!“ má v různých kontextech a zemích jemné nuance – v některých se očekává hlubší uklona, v jiných stačí krátký úsměv. Nesprávná volba pozdravu může v některých kulturách značit neúctu a negativně ovlivnit komunikaci. Proto je „Dobrý den!“ vždy bezpečnější volbou než „Vítám vás!“, jehož použití je limitované specifickými situacemi. Univerzálnost a vyvarování se potenciálních faux pas jsou v mezinárodní komunikaci klíčové.

Kam by se dle etikety měla dívka vydat?

Žena by dle etikety měla jít po pravici muže. Výjimku tvoří vojáci, kteří s partnerkou jdou dle vojenské úpravy. To souvisí s nutností podat vojenský pozdrav pravou rukou.

Zajímavost: Tato konvence má historické kořeny. V minulosti se muži na levé straně pohybovali blíže k okraji chodníku či ulice, aby chránili své ženy před špínou, dopravními nebezpečími a případnými útočníky. Tento zvyk se v mnoha kulturách udržel až do dnešních dnů.

Praktické rady pro cestovatele:

V některých asijských zemích se může tato konvence lišit, takže je vhodné si ujasnit místní zvyklosti.
V případě, že se pohybujete v hustém davu, je důležité navzájem si dávat pozor a držet se blízko, aby nedošlo k ztrátě kontaktu.
Pokud žena nese těžkou tašku, je vhodné, aby ji nesla muž. Zdvořilost je v cestování stejně důležitá jako dobrá mapa.

Další informace:

V moderní době se tato pravidla etikety uplatňují volněji, ale znalost základních konvencí může pomoci vyhnout se nepříjemným situacím.
Vždy je důležité brát ohled na individuální situaci a pohodlí obou osob.

Jaká existují pravidla etikety?

Etiketa, to je téma, které mi během mých cest po celém světě přinesla nejednu zábavnou, ale i nepříjemnou zkušenost. Základní pravidla se sice všude trochu liší, ale některá jsou univerzální. Pojďme si je probrat:

Používání telefonu: Na schůzkách, ve společnosti, v divadle… Vždycky je slušné telefon odložit. V některých kulturách, například v Japonsku, je to dokonce považováno za hrubost. Myslete na to i v méně formálních situacích – když jste s přáteli, věnujte jim pozornost, ne svému telefonu. V Japonsku je dokonce běžné ztlumit telefon v restauraci a dokonce i v metru.
Platba: Základní pravidlo říká, že platí ten, kdo pozval. Ale je to komplikovanější. V některých zemích je běžné rozdělit účet mezi všemi účastníky, v jiných je to naopak považováno za nezdvořilé. Nejlepší je se předem domluvit, abyste se vyhnuli trapným situacím. Např. ve Francii je běžné platit za každého zvlášť v restauraci, v Itálii se často o účet dělí mezi přáteli.
Chování v páru: Vzájemný respekt a úcta jsou klíčové. Ve veřejném prostoru se vyhněte přehnaným projevům náklonnosti. To, co je v jedné kultuře přijatelné, může být v jiné považováno za nevhodné. Např. držení se za ruce je v Evropě běžné, zatímco v některých asijských zemích se tak veřejně neprojevují city.
Komunikace a pozdravy: Usměv je univerzální jazyk. Naučte se základní pozdravy v jazyce země, kterou navštěvujete. Respektujte místní zvyky a tradice. V některých zemích se očekává pevné podání ruky, v jiných se pozdraví úklonem nebo lehkým objetím. Pozorné sledování místních zvyklostí je při cestách naprosto zásadní.
Zakázaná témata: Politika, náboženství, peníze… Tyto konverzace můžou být citlivé a je lepší se jim vyhnout, zvláště pokud neznáte názory druhých. Zaměřte se na neutrální témata a buďte ohleduplní.
Nedotýkejte se věcí druhých: Neberte si cizí věci bez svolení. To je základní pravidlo zdvořilosti, které platí po celém světě.
Hlasitost a emoce: Vždycky se snažte zachovávat klid a respekt k okolí. Přehnané projevy emocí mohou být v některých kulturách považovány za nevhodné. V některých oblastech je běžné se více projevovat, jinde je naopak preferován klidnější přístup.

Důležité upozornění: Toto jsou pouze obecná pravidla. Kultura a zvyky se liší od místa k místu. Nebojte se ptát se a pozorovat, co dělají místní. To je nejlepší způsob, jak se vyhnout faux pas a užít si cestu naplno.

Kdo by se podle etikety měl pozdravit první, muž nebo žena?

Při setkání delegace se jako první zdraví strana, která čeká. Mladší zdraví staršího, ale ruku podává jako první starší. Muž zdraví ženu jako první, s výjimkou případů, kdy je výrazně starší než ona. V některých kulturách se však tato pravidla liší, například v některých asijských zemích je běžné, že se jako první zdraví osoba s vyšším společenským postavením, bez ohledu na pohlaví či věk. V arabských zemích se muži zdraví pouze podáním ruky, zatímco ženy se zdraví spíše klaněním. Je proto vhodné, aby se turista před cestou do zahraničí seznámil s místními zvyklostmi a aby nebyl překvapen odlišnými pravidly etikety.

Jak odpovědět na „ni hao“?

Na otázku „Jak odpovědět na Ni hao?“ je jednoduchá odpověď: „Ni hao!“. Je to čínské „Zdravím vás“ a používá se pro neformální pozdravy. Všimněte si, že se nejedná o otázku, i když na konci je otazník – je to spíše výslovnostní záležitost. Můžete také použít „Nǐ hǎo ma?“ (你好吗?), což se překládá jako „Jak se máš?“, ale to je už osobnější a vhodné spíše pro známé. Pokud chcete být zdvořilí, ale formálnější, zkuste „Zěnme hǎo?“ (您好？), což je v podstatě „Dobrý den?“ nebo „Jak se máte?“, ale s větším důrazem na zdvořilost. Správná volba závisí na kontextu – pro rychlý pozdrav na ulici stačí „Ni hao!“, zatímco v obchodě nebo u oficiálních jednání je lepší varianta zdvořilejší. V závislosti na regionu můžete narazit i na drobné dialektické odchylky ve výslovnosti, ale základní „Ni hao!“ vždycky funguje.

Nezapomeňte, že nonverbální komunikace je v Číně stejně důležitá jako verbální. Úsměv a mírný úklon hlavy prohloubí dojem zdvořilosti.

A ještě jedna rada pro zkušenější cestovatele: naučte se pár dalších základních frází. I jednoduché „děkuji“ (xièxie – 谢谢) a „promiňte“ (duìbuqǐ – 对不起) vám výrazně zlepší komunikaci a zanechá dobrý dojem.