Jak se orientovat podle mechu?

Orientace v přírodě je základní dovedností každého zkušeného cestovatele. Ačkoliv GPS je dnes běžnou záležitostí, znalost přírodních orientačních bodů se vám může hodit i v případě výpadku baterie. Jednou z takových metod je pozorování mechu a lišejníků. Tyto organismy preferují vlhké a stinné prostředí, proto je na stromech, pařezech a kamenech hojněji najdeme na severní a severozápadní straně. Tento poznatek ale není univerzální a je důležité si uvědomit, že hustota mechu a lišejníků závisí na mnoha faktorech, jako je vlhkost půdy, sklon terénu a druh stromu. Ne vždy se tedy budete moci spolehnout na stoprocentní přesnost.

Důležitým doplňkem je pozorování samotných stromů. Samostatně stojící stromy často vykazují asymetrický růst. Větve na jižní straně, více osvětlené sluncem, bývají hustší a delší, zatímco na severní straně jsou řidší. Tento rozdíl je způsoben snahou stromu maximalizovat příjem slunečního světla. I zde je však nutné brát v úvahu okolní podmínky – například silný vítr může ovlivnit tvar koruny stromu nezávisle na světových stranách.

Pařezy pokácených stromů také poskytují užitečný orientační bod. Podobně jako u stromů, i zde se na severní straně objevuje hustší vrstva letního přírůstku. Tento jev je ovlivněn intenzitou slunečního svitu a následným růstem dřeva. Opět je ale nutné zvážit individuální faktory, jako je sklon terénu a druh dřeviny.

Závěrem je nutné zdůraznit, že orientace podle mechu a lišejníků by měla být brána jako pomocná metoda a nikdy by neměla být jediným zdrojem informací. Vždy je nejlepší kombinovat tuto techniku s dalšími metodami orientace, jako je použití mapy a kompasu, sledování slunce a hvězd nebo pozorování terénu.

Jak poznat sever podle lišejníku?

Sever podle lišejníků? To je stará, ale v některých případech funkční metoda. Lišejníky, ty nenápadné symbiotické organismy, skutečně preferují vlhčí a stinnější strany stromů a pařezů. Na severní polokouli to nejčastěji znamená, že hojněji rostou na severní straně, kde je méně slunce a více vlhkosti. Nicméně, toto pravidlo není neomylné! Hustota porostu závisí na mnoha faktorech – druhu stromu, sklonu terénu, větru a dokonce i blízkosti vodních zdrojů. Neberte to jako absolutní kompas, ale jako užitečný indikátor. Mraveniště, s jejich strmější jižní stranou, nabízejí další vodítko. Slunce více ohřívá jižní stranu, a tak mravenci vytvářejí strmější sklon, aby chránili své hnízdo před přehřátím. Včelí úly jsou orientovány tak, aby vstupní otvor směřoval ideálně na jih (na severní polokouli), což jim umožňuje efektivněji využívat sluneční energii během dne. Pamatujete si, že tyto metody jsou orientační a nejlépe fungují v kombinaci s jinými metodami určení světových stran. Kompas a mapa by stále měly být preferovanou variantou.

Jak poznat sever bez kompasu?

Orientace bez kompasu je nezbytná dovednost pro každého cestovatele, ať už prozkoumáváte džungle Amazonie, pouště Sahary, nebo jen bloudíte v lese za městem. Jedním z nejjednodušších způsobů je pozorování stínu. V poledne, kdy slunce kulminuje, váš stín ukazuje na sever. Důležité je si uvědomit, že to platí pouze na severní polokouli. Na jižní polokouli bude stín ukazovat na jih. Přesnost této metody závisí na přesném určení poledne – v závislosti na zeměpisné šířce se může poledne mírně lišit. Pro větší přesnost lze použít sluneční hodiny, případně využít mobilní aplikaci s GPS a kompasem. Mimochodem, pozorováním slunečnic lze získat pouze orientační informaci o směru k jihu, jelikož jejich sklon k slunci je ovlivněn i dalšími faktory jako je intenzita světla a vlhkost. Nejde o spolehlivý způsob pro přesnou orientaci. Existují i další metody, například pozorování hvězd (Polárka na severní polokouli), studie terénu (např. lišejníky rostou hojněji na severní straně stromů na severní polokouli) a mnoho dalších, které se liší podle podmínek prostředí.

V neznámém terénu je vždy lepší mít k dispozici více metod orientace, aby se minimalizovalo riziko zbloudění. Zkušený cestovatel ví, že spolehlivost je klíčová a neměl by se spoléhat jen na jeden způsob určování světových stran.

Co znamená úsečka?

Představte si, že putujete po nekonečné cestě – to je přímka. Úsečka? To je pak jen kousek té cesty, ten, co si vymezíte mezi dvěma místy, dvěma body, které si sami zvolíte. Nezáleží na tom, jestli putujete po rovinaté poušti nebo se proplétáte horami – úsečka je vždycky jasně definovaná těmi dvěma body, vaším startem a cílem. Myslete na to jako na trasu na mapě mezi dvěma městy: A a B. Ta čára mezi nimi – to je úsečka.

Zajímavost: V geometrii je důležité, že úsečka je vždycky konečná. Na rozdíl od přímky, která se táhne do nekonečna, má úsečka definovaný začátek a konec. To se hodí, když plánujete výlet – víte, kde začínáte a kde končíte. A díky těmto bodům je úsečka v prostoru i rovině naprosto jednoznačná, na rozdíl třeba od letecké trasy, kde se můžeme pohybovat různými směry. Představte si, že každý bod na vaší mapě je definován souřadnicemi. Úsečka je pak nejkrásnější, nejefektivnější spojnice těchto dvou bodů.

Ať už plánujete cestu po mapě světa, nebo řešíte geometrické úlohy, zapamatujte si: úsečka je spolehlivá a jasně definovaná cesta mezi dvěma body. Je to základní stavební kámen mnoha dalších geometrických objektů – a stejně tak mnoha vašich dobrodružství.

Jak zjistím, kde je sever?

Severní pól najdeme snadno, a to díky Polárce. Tato jasná hvězda se nachází téměř přesně nad severním nebeským pólem a zdá se, že se kolem ní otáčí celá hvězdná obloha – ve skutečnosti se samozřejmě otáčí Země. Její poloha je prakticky neměnná, a proto slouží jako spolehlivý ukazatel severu. Pro přesné určení je důležité si uvědomit, že Polárka není *přesně* nad severním pólem, ale v malé vzdálenosti od něj. Chyba je však minimální a pro běžné účely zanedbatelná. Pokud tedy spatříte Polárku, směr k ní je prakticky sever. Mimochodem, v minulosti se používaly i jiné metody, například orientace podle Slunce (v poledne ukazuje jih) a stínu, ale Polárka je nejpraktičtější pro noční navigaci. Její výška nad obzorem také odpovídá zeměpisné šířce pozorovatele – čím severněji se nacházíme, tím výše se Polárka jeví.

Pro nalezení Polárky může pomoci i Malý vůz (Malá medvědice), jehož poslední hvězda je právě Polárka. Malý vůz je menší a méně nápadný než Velký vůz (Velká medvědice), ale jeho nalezení výrazně usnadní orientaci. Velký vůz je dobře viditelný i za mírně světelně znečištěné oblohy. Pro nalezení Malého vozu se zaměřte na dvě nejkrajnější hvězdy “hrnce” Velkého vozu – prodloužením úsečky mezi nimi pětkrát směrem nahoru naleznete Polárku. Dobrá znalost souhvězdí se zkrátka vyplatí.

Jak se orientovat v mapách?

Orientace v mapách je základní dovednost, kterou by měl ovládat každý cestovatel. Základní pravidlo zní: sever je nahoře, jih dole, východ vpravo a západ vlevo. To platí pro většinu map, ale vždy si to ověřte. Některé mapy, zvláště turistické, mohou být otočeny. Proto je klíčové mapu vždycky správně nasměrovat podle světových stran, ideálně pomocí kompasu. Ne vždycky je ale kompas po ruce.

Zde pár tipů pro zkušenějšího cestovatele:

• Využijte přírodní orientační body: Slunce vychází na východě a zapadá na západě. Stromy na severní straně bývají hustší a mají více větví (na severní polokouli). Mechy a lišejníky rostou převážně na severní straně kmenů a kamenů.
• Naučte se číst topografické značení: Výškové křivky, symboly pro vodní toky, lesy a další prvky vám pomohou lépe se orientovat v terénu. Každá mapa má svoji legendu, takže ji pečlivě prostudujte.
• Používejte různé typy map: Turistické mapy jsou detailní, ale můžou být nepraktické na delší cesty. Silniční mapy jsou skvělé pro automobilovou dopravu, ale nemusí obsahovat všechny turistické stezky. Digitální mapy v chytrém telefonu (s offline mapami!) jsou výborným doplňkem, ale pamatujte na baterii.
• Nepodceňujte plánování: Před cestou si trasu pečlivě naplánujte na mapě a zkontrolujte si počasí. Informujte někoho o své trase a plánovaném návratu. Vždycky mějte s sebou záložní plán.

Orientace v mapách je komplexní dovednost, která se zdokonaluje s praxí. Čím více budete mapy používat, tím lépe se v nich zorientujete a stane se pro vás čtení map intuitivní.

Jak se orientovat podle hvězd?

Orientace podle hvězd je užitečná dovednost, zvláště v noci a mimo civilizaci. Polární hvězda (Polaris) ukazuje sever. Najdete ji snadno díky souhvězdí Malého vozu (je to jeho poslední hvězda). Její výška nad obzorem odpovídá vaší zeměpisné šířce.

Pohyb hvězd nám napovídá světové strany. V našich zeměpisných šířkách se hvězdy pohybují z východu na západ, ale pozorování jejich pohybu v průběhu krátké doby nám pomůže určit směr. Vidíte-li, jak se hvězda pohybuje po oblouku doprava, díváte se k jihu. Pohyb doleva indikuje sever. Pohyb nahoru označuje východ a dolů západ. Je důležité si uvědomit, že tento způsob orientace je přesnější při pozorování hvězd po delší dobu (např. 30 minut).

Pro přesnější orientaci je vhodné znát další souhvězdí a jejich polohu na obloze. Velký vůz je snadno rozpoznatelný a může vám pomoci najít Polárku. Pamatujete si, že přesnost závisí na jasné obloze a ne příliš silném světelném znečištění.

Jak se orientovat bez kompasu?

Orientace bez kompasu? Žádný problém! Nejspolehlivější v našich zeměpisných šířkách je metoda s hodinkami a Sluncem. Funguje tohle:

• Předpoklad: Hodinky ukazují přesný čas.
• Umístění: Polož hodinky vodorovně.
• Malá ručička na Slunce: Otoč hodinky tak, aby malá ručička směřovala přímo ke Slunci.
• Rozdělení úhlu: Úhel mezi malou ručičkou (Slunce) a číslicí 12 na ciferníku rozpůlíš.
• Sever-jih: Osa tohoto úhlu ukazuje směr sever-jih. V našich zeměpisných šířkách bude osa směřující k číslu 12 (při rozdělení úhlu) přibližně na jih.

Důležité detaily:

• Metoda je přesnější dopoledne a odpoledne, méně přesná kolem poledne.
• V létě (letní čas) může být metoda méně přesná. Potřebuješ si pak upravit čas na hodinkách o hodinu zpět pro správné určení.
• Přesnost závisí na přesnosti hodinek a jasném výhledu na Slunce.
• Pro přesnější určení použij tuto metodu v kombinaci s dalšími metodami, například pozorováním polohy Slunce na obloze (východ-západ) a pozorováním přírodních indicií (např. mechy na stromech).
• Na jižní polokouli se tato metoda používá obráceně.

Pamatujte: Tato metoda je pouze orientační a neměla by se spoléhat na ni v kritických situacích.

Jak poznám západ?

Určení světových stran je pro každého cestovatele klíčové. Základní orientace spočívá ve čtyřech hlavních bodech: východ, západ, sever a jih. Východ, jak již název napovídá, je strana, kde se rodí Slunce. Západ je jeho přesným protějškem – místo, kde Slunce odpočívá za obzorem.

Praktická metoda: Postavte se tak, aby východ byl po vaší pravé ruce. Pak máte západ po levé. Sever je před vámi a jih za vámi.

Další užitečné rady pro orientaci:

• Slunce: Jeho poloha na obloze během dne se mění, ale základní princip východu a západu zůstává. V poledne je Slunce na jihu (na severní polokouli).
• Stín: V poledne je váš stín nejkratší. Směr stínu ráno ukazuje na západ, večer na východ.
• Hodinky: Ukažte hodinovou ručku směrem k Slunci. Úhel mezi hodinovou ručkou a číslem 12 (předpokládáme analogové hodinky) rozpůlte. Tato pomyslná osa ukazuje na jih (na severní polokouli). Tato metoda je méně přesná v blízkosti rovnodennosti.
• Severní hvězda (Polárka): Na severní polokouli je Polárka vždy na severu. Je to poměrně slabě svítící hvězda, ale snadno ji najdete pomocí souhvězdí Velkého vozu.
• Mapa a kompas: Nezbytné nástroje pro přesnější orientaci v terénu. Naučte se s nimi pracovat.

Pamatujte: Přesnost těchto metod závisí na několika faktorech, jako je denní doba, roční období a geografická poloha. Nejlepší je kombinovat několik metod pro zvýšení spolehlivosti.

Jak poznat na mapě sever?

Sever na mapě je většinou nahoře, ale to není dogma. Vždycky si to ověř! Na mapě by měl být sever nějakým způsobem označen, třeba šipkou nebo symbolem. Ale spolehnout se jen na to se nevyplácí, zvlášť v terénu.

Nejpřesnější orientace je s buzolou. Položíš ji na mapu, zarovnáš sever buzoly se severem na mapě a už víš přesně, kde se nacházíš. K tomu potřebuješ znát alespoň jeden orientační bod, co je na mapě a co vidíš v terénu. Pro zkušenější turisty: důležité je brát v úvahu magnetickou deklinaci (odchylku mezi magnetickým a zeměpisným severem), která se liší podle lokality a je uvedena na mapě. Bez ohledu na mapu, buzola je tvůj nejlepší přítel v lese!

Tip pro zkušené: Pokud nemáš buzolu, můžeš se orientovat podle Slunce (v poledne ukazuje na jih) nebo hvězd (Polárka ukazuje na sever). Ale to vyžaduje zkušenosti a dobrou znalost nebe. Na to se nespoléhej, pokud jsi začátečník!

Jak se naučit S kompasem?

Umístění kompasu na mapu tak, aby jeho střed přesně odpovídal vaší poloze, je základ. Nepodceňujte přesnost! Malá odchylka může vést k velkým chybám v terénu. Destička kompasu a směrové čáry musí ukazovat na sever – to je klíčové. Neotáčejte kompasem, ale mapou! Držte kompas pevně na místě a otáčejte mapou, dokud se sever na mapě (obvykle označený šipkou nebo písmenem N) neshoduje se severem na kompasu. Všimněte si, že magnetický sever se mírně liší od zeměpisného severu – tato deklinaci najdete na mapách nebo v aplikacích pro navigaci. Je nutné ji zohlednit pro přesné měření!

Po zarovnání severu na mapě a kompasu máte mapu orientovanou. Nyní můžete snadno určit azimut – úhel mezi severem a vaším cílem. Změřte ho opatrně, aby vaše cesta vedla tam, kam chcete. Nezapomeňte, že terén a překážky mohou ovlivnit přesnost kompasu. Vždy používejte kompas v kombinaci s mapou a orientačním smyslem. Zkušený cestovatel nikdy nespoléhá jen na jeden nástroj!

Při práci s kompasem je důležité dodržovat správné techniky a věnovat pozornost drobným detailům. Znalost práce s kompasem je klíčová pro bezpečné a úspěšné cestování v neznámém terénu.

Jak se orientovat podle mraveniště?

Orientace podle mraveniště je stará, ale spolehlivá metoda. V pravé poledne, kdy slunce kulminuje na jihu, se postavte zády ke slunci – váš stín ukazuje na sever. To je klíčové. Strmější strana mraveniště je obvykle orientována na sever, aby chránila kolonii před poledním sluncem. Mravenci jsou mistři v termoregulaci.

Nicméně, toto pravidlo má výjimky. V hustých lesích, kde slunce je filtrováno korunami stromů, může být orientace podle stínu nepřesná. Stejně tak na svazích, kde vliv terénu převáží orientaci mraveniště.

• Důležité upozornění: Tato metoda funguje nejlépe v oblastech s minimálním stíněním a na rovinatém terénu.
• Doplňková metoda: Pro zvýšení přesnosti kombinujte orientaci podle mraveniště s jinými metodami, jako je například sledování polohy slunce a využití mapy a kompasu. Mraveniště poskytuje pouze hrubý odhad.

Pamatujte, že mravenčí hnízda mohou mít různé tvary a velikosti v závislosti na druhu mravence a místních podmínkách. Některá mraveniště nevykazují výrazný sklon na sever. Proto vždy berte orientaci podle mraveniště jako doplňkovou metodu a spolehněte se na několik zdrojů informací najednou.

• Pozorování slunce a stínu
• Studium terénu a vegetace
• Použití mapy a kompasu (ideálně)

Jak zjistit, kde je sever?

Na severní polokouli je nejjednodušší najít sever pomocí Polárky. Je to jasná hvězda prakticky přímo nad severním pólem a její výška nad obzorem odpovídá zeměpisné šířce pozorovatele. Pokud ji nenajdeš hned, využij Velký vůz (hvězdná konstelace). Dvě krajní hvězdy Velkého vozu – Merak a Dubhe – tvoří pomyslnou spojnici. Prodloužíš-li tuto spojnici pětkrát směrem nahoru, narazíš na Polárku.

Důležité upozornění: Umělé osvětlení měst silně ruší pozorování hvězd. Pro úspěšné určení severu je potřeba se dostat na místo s tmavou oblohou, ideálně daleko od světelných zdrojů. Kromě Polárky existují i jiné metody orientace v terénu, jako je použití kompasu, mapy a slunce, ale za jasné noci je Polárka nejjednodušší a spolehlivá metoda.

Další tip: Aplikace pro chytré telefony s funkcí kompasu a mapy hvězdné oblohy ti mohou výrazně usnadnit nalezení Polárky, zvláště pro začátečníky. Ale nauč se to i bez technologií – nikdy nevíš, kdy ti baterie selže.

Jak zjistit kde je sever bez kompasu?

Určení světových stran bez kompasu je základní dovedností každého zkušeného cestovatele. V našich zeměpisných šířkách je spolehlivá metoda využívající sluneční polohu a hodinek. Důležité je, aby hodinky ukazovaly přesný čas!

Postup je následující: položte hodinky vodorovně. Otočte je tak, aby malá ručička směřovala přímo ke Slunci. Následně rozpůlte úhel mezi malou ručičkou (ukazující na Slunce) a číslicí dvanáct. Přímka procházející středem tohoto úhlu ukazuje směr sever-jih. Číslice dvanáct směřuje k severu na severní polokouli.

Důležité upozornění:

• Tato metoda je přesnější během slunečných dnů, kdy je Slunce vysoko na obloze. V ranních a večerních hodinách je přesnost nižší.
• Metoda je založena na zjednodušeném modelu a její přesnost se liší v závislosti na ročním období a zeměpisné poloze. Chyba může činit několik stupňů.
• Pro přesnější určení se doporučuje opakovat měření v různých časových intervalech a průměrovat výsledky.

Další tipy pro orientaci v terénu:

• Pozorujte stromy: Na severní polokouli bývají stromy na jižní straně hustěji olistěné a s větvemi delšími.
• Mraveniště: Mraveniště bývají často na jižní straně kmene stromu nebo pařezu.
• Sněhové závěje: Na severní polokouli se sníh na severní straně kopců drží déle.
• Mechy a lišejníky: Na severní polokouli rostou mechy a lišejníky hojněji na severní straně stromů a kamenů.

Paměť je důležitá! Naučte se tyto metody předtím, než je budete potřebovat.

Co znamená, když je něco kolmé?

Když se bavíme o kolmosti, představ si třeba stoupání na strmou horu. Kolmost je, když se dvě cesty, nebo spíš linie, protínají pod pravým úhlem – představ si 90°! To je klíčové, třeba když budujeme bivak nebo plánujeme trasu. Musíš si uvědomit, že pokud je jedna linie kolmá na druhou, tak je i ta druhá kolmá na první – to je důležité pro stabilitu stanu nebo orientaci v terénu.

Prakticky to znamená, že pokud například tvoříš vrstevnici mapy s výškovými křivkami a chceš zjistit směr nejstrmějšího stoupání, bude to kolmo na vrstevnici. Nebo si představ, že se snažíš svázat lana – kolmé uchycení zajistí maximální pevnost.

V podstatě, kolmost je všude kolem nás v přírodě i v technice a je to důležitý geometrický pojem, který nám pomáhá v orientaci a konstrukcích.

Jak začít rýsovat?

Rýsování? To je jako výprava do hor – chce to plán a správné zásoby! Základem je kvalitní protein, to je vaše palivo na náročnou cestu k vysněné postavě. Představte si to jako energetické tyčinky pro svaly. Maso, ryby, vejce – to jsou vaše spolehlivé zdroje energie. Luštěniny? To je lehké a výživné jídlo, ideální na přechod mezi náročnými výstupy (tréninky). Mléčné výrobky – vhodné pro rychlou regeneraci po námaze, jako odpočinek v táboře. Nezapomínejte na správný poměr bílkovin, sacharidů a tuků – podobně jako byste si s sebou brali na trek dostatek kalorií na pochod i odpočinek. Zvažte i časování příjmu proteinu – před a po tréninku je klíčové, aby svaly měly co opravovat a budovat. Dobře zvolený jídelníček je základ úspěchu, stejně jako dobrá mapa pro výlet.

Nepodceňujte hydrataci! Voda je stejně důležitá jako zásoby jídla. Představte si, že se vydáváte na výstup bez vody – nepůjdete daleko. Pitný režim je klíčový pro správný chod organismu během rýsování.

Jak značíme kolmice?

Kolmost přímek značíme symbolem ⊥ (p ⊥ q). Můžete se s ním setkat i v zápise p ⟂ q, ale ⊥ je běžnější. Pamatujte si to, protože se vám to bude hodit při orientaci v terénu, třeba při určování směru pomocí mapy a buzoly. Klíčové je pochopení, že dvě přímky kolmé na stejnou třetí přímku (a ležící ve stejné rovině) jsou automaticky rovnoběžné.

Praktická aplikace:

• Při stavbě stanu je důležité, aby tyčky byly kolmé k zemi pro stabilitu. Zde se projevuje vztah kolmosti a stability konstrukce.
• Orientace v terénu s mapou a buzolou často využívá princip kolmých a rovnoběžných linií. Rozumění těmto pojmům vám pomůže přesněji určit váš směr.
• Při turistice přes horu je důležité sledovat linie stoupání, které mohou být kolmé k linii hřebene, což vám pomůže s plánováním trasy.

Další poznámka:

• V navigaci GPS je kolmost důležitá pro určení přesné polohy.
• V zeměměřičství se kolmost používá pro přesné měření vzdáleností a výšek.

Jak dlouho trvá vyrysovat postavu?

Viděl jsem tisíce těl v desítkách zemí a vím, že cesta k vyrýsované postavě je maratón, ne sprint. Šest týdnů pravidelného cvičení je realistický odhad, než začnete vidět první výsledky. Ale nečekejte zázraky přes noc. Tělo si musí zvyknout na novou zátěž a naučit se správně aktivovat svaly. To zahrnuje i zlepšení držení těla – narovnání zad je klíčové pro celkový vzhled.

Kromě toho, že se budete cítit silnější a energičtější, což jsem pozoroval u klientů po celém světě, je klíčová i dieta. Představte si to jako dokonalý duet – cvičení a jídlo. Jedno bez druhého je jako cestování bez mapy.

Co se týče stravy, důležité je:

• Dostatek bílkovin: Pro růst a regeneraci svalů, ať už jste v Thajsku nebo v Kanadě.
• Komplexní sacharidy: Dodají energii pro vaše tréninky. Vyberte si celozrnné produkty.
• Zdravé tuky: Esenciální pro hormonální rovnováhu.
• Dostatečný příjem vody: Základem všeho, ať už jste na vrcholu Kilimandžára nebo v Rio de Janeiru.

A nezapomínejte na individuální přístup. To, co funguje v Argentině, nemusí fungovat v Japonsku. Poslouchejte své tělo, experimentujte a najděte si cestu, která vám vyhovuje. A pamatujte, trpělivost a vytrvalost jsou klíčem k úspěchu. Výsledky se dostaví, ale vyžadují čas a důslednost.

Kolik sedu lehu denně?

Zajímalo vás někdy, kolik zvládnete sedů lehů? Výsledky studií jsou překvapivé. V roce 1998 zvládli chlapci v průměru 26 sedů lehů za 30 sekund. V roce 2008 to bylo už jen 19,2 a v roce 2014 dokonce pouhých 15,4! U dívek je pokles ještě dramatičtější – z 23,9 v roce 1998 na pouhých 10,7 v roce 2014. Tohle zjištění mi připomíná mou cestu po Jihovýchodní Asii, kde jsem potkal lidi s neuvěřitelnou fyzickou zdatností, získanou každodenní náročnou prací. Myslím, že tenhle pokles souvisí s moderním životním stylem, plným sedavé práce a nedostatkem pohybu.

Je to alarmující trend, který se týká i shybů. Snížení fyzické zdatnosti u dětí a mládeže je vážný problém. Při svých cestách jsem viděl, jak děti v mnoha zemích světa tráví hodiny aktivním pohybem, ať už hraním her venku, nebo pomáháním rodině s fyzicky náročnými pracemi. Pro srovnání si představte, že v mnoha kulturách se sedy lehy a shyby nenazývají cviky, ale prostě součástí každodenního života.

Možná je na čase si uvědomit důležitost pravidelného cvičení a začlenit do našich životů více pohybu. Nemusíte se hned vrhat na extrémní výkony, stačí začít s malými krůčky. Procházka po obědě, jízda na kole místo auta, pár sedů lehů doma před televizí – to vše může udělat velký rozdíl. A pamatujte, že i zdánlivě malá fyzická aktivita může výrazně ovlivnit celkovou kondici. Myslete na to, ať už jste doma, nebo na cestách po světě!