Jak snížit emise skleníkových plynů?

Boj proti klimatickým změnám začíná u každého z nás. I zdánlivě malé kroky mají kumulativní efekt. Zapomenutelná cesta autem? Zkuste kolo, MHD nebo sdílenou dopravu. Pamatuji si cestu po Vietnamu na skútru – tam je to běžné a šetrné. Zde v Evropě je to složitější, ale možností je mnoho.

Spotřeba je klíčová. Myslete na svůj otisk uhlíku při nákupech. Podporujte lokální producenty – méně přepravy znamená menší emise. Při cestování po Jižní Americe jsem viděl, jak důležité je nakupovat přímo od farmářů. Krátký řetězec dodávek je skvělý způsob, jak snížit emise.

Minimalizujte odpad: Třídění je samozřejmostí. Ale jde to dál! Kupujte méně balených potravin, noste si vlastní tašky a lahve na vodu. V Nepálu jsem se naučil žít s minimem – a bylo to osvobozující.
Uvědomělý nákup: Kupujte pouze to, co skutečně potřebujete. Přehnaná konzumace je jeden z hlavních problémů. Myslete na životnost výrobků – kvalita před kvantitou. Pamatuji si, jak jsem v Japonsku viděl, jak si lidé váží věcí a opravují je, místo aby je vyhodili.
Plánování jídelníčku: Nakupujte potraviny s rozmyslem, v přiměřeném množství. Plýtvání jídlem je velký problém, který se dá snadno řešit. V Indii jsem se naučil vařit z toho, co je dostupné, a plýtvání bylo minimalizované.
Zeleň: Vysazujte stromy a chraňte stávající zeleň. Stromy jsou naše přirozené filtry vzduchu. Na cestách po Skandinávii jsem si uvědomil, jak důležitá je péče o lesy.

Všechny tyto kroky se dají jednoduše začlenit do každodenního života a přispět k ochraně klimatu.

Proč je CO2 skleníkový plyn?

CO2, ten nenápadný hrdina naší atmosféry. Všichni si ho spojují s globálním oteplováním, ale jeho role je mnohem komplexnější. Představte si, že jste na expedici v Antarktidě. Mráz vás štípe do tváří, vítr řve a slunce, i když svítí, má jen malou sílu. Teplota je krutá. A právě zde si uvědomíte, jak důležitý je skleníkový efekt.

Skleníkové plyny, mezi něž patří i CO2, fungují jako deka Země. Zachycují část infračerveného záření, které by jinak uniklo do vesmíru. Bez této přirozené „deky“ by průměrná teplota na Zemi byla kolem -18°C – nehostinné prostředí pro většinu života, jak ho známe. Představte si sibiřskou zimu, ale globálně. Žádné tropické pralesy, žádné korálové útesy, jen pustina.

Moje cesty po světě mi ukázaly, jak křehká je tato rovnováha. V amazonském deštném pralese jsem viděl, jak stromy, plíce Země, absorbují CO2. V Arktidě jsem pozoroval tání ledovců – důkaz narušené rovnováhy skleníkových plynů. Přirozený skleníkový efekt je nezbytný, ale jeho zesílení lidskou činností představuje reálné nebezpečí. Zkrátka a dobře, CO2 je pro život nezbytný, ale v umírněné míře. Příliš mnoho „deky“ vede k přehřátí.

Zjednodušeně řečeno, CO2 je jako kvalitní spacák – v zimě vás zahřeje, ale když ho máte moc silný, začnete se potit. Je důležité udržet správnou míru, abychom si zachovali komfortní teplotu na planetě Zemi.

Proč je Green Deal špatný?

Kritika Green Dealu je častá, ale jeho základní myšlenka – cesta k udržitelné bezuhlíkové budoucnosti – zůstává nezměněna. Je to ambiciózní plán, který se dotýká všech oblastí života, od dopravy a energetiky až po zemědělství a průmysl. Já osobně jsem procestoval kus světa a viděl jsem na vlastní oči důsledky klimatických změn – od tajících ledovců v Alpách a Himalájích až po sucha v Africe a stoupající hladinu moří v nížinách. Tohle není jen teoretický problém, ale realita, se kterou se musíme vypořádat.

Název “Green Deal” je navíc jen označením. Jeho konkrétní obsah a implementace se mohou v čase měnit. Evropský parlament se v roce 2024 obnoví, a tak je možné, že nový tým změní strategii i terminologii. Důležité je sledovat, jaké konkrétní kroky se podniknou, a nikoli se soustředit pouze na samotný název. Myslím, že by se debata měla zaměřit na efektivitu jednotlivých opatření a jejich dopad na životní prostředí a ekonomiku.

Z vlastní zkušenosti vím, že udržitelný cestovní ruch je klíčový. Viděl jsem pozitivní i negativní příklady. Mnoho zemí investuje do obnovitelných zdrojů energie a rozvíjí ekologickou dopravu, což pozitivně ovlivňuje životní prostředí i cestování. Ale zároveň jsem byl svědkem neudržitelných turistických praktik, které narušují ekosystémy a znečišťují životní prostředí. Green Deal by měl podporovat udržitelný rozvoj, který zohledňuje ochranu přírody a zachování krásných míst pro budoucí generace.

Diskuze o Green Dealu by se měla zaměřit na konkrétní cíle a jejich praktickou realizaci. Je potřeba kriticky posoudit jak pozitiva, tak negativa jednotlivých opatření a hledat optimální řešení, která povedou k dosažení cíle bezuhlíkové budoucnosti.

Co jsou emise skleníkových plynů?

Změna klimatu, o které se tolik mluví, je v podstatě zesílený skleníkový efekt, a ten je způsobený emisemi skleníkových plynů. A tyhle emise? Většinou je to dílo lidských rukou.

Nejdůležitějším viníkem je oxid uhličitý (CO2), který vzniká především spalováním fosilních paliv – uhlí, ropy a zemního plynu. A kde se s tím setkávám já, zkušený cestovatel? Všude! Od letecké dopravy, která mi umožňuje prozkoumávat svět, až po autobusy a auta, na kterých jsem se projel v nejzapadlejších koutech světa.

Myslíte si, že je to jenom CO2? Omyl! Existuje celá řada dalších skleníkových plynů, například:

Metan (CH4): Vzniká například při chovu dobytka, pěstování rýže a v důsledku úniku z ropných a plynových vrtů. Pamatuji si, jak jsem navštívil rýžová pole v jihovýchodní Asii – fascinující podívaná, ale s vědomím dopadu na klima to má trochu hořkou pachuť.
Oxid dusný (N2O): Používá se v zemědělství jako hnojivo a uvolňuje se také při spalování fosilních paliv. Jeho vliv na globální oteplování je mnohonásobně větší než u CO2.
Fluorované plyny: Tyto syntetické plyny se používají v chladicích zařízeních, klimatizacích a aerosolových sprejích. Mají extrémně vysoký skleníkový efekt.

A jak to souvisí s mými cestami? No, snažím se být zodpovědným cestovatelem. Volím udržitelnější dopravní prostředky, kdykoliv je to možné, podporuji lokální podniky, které se snaží minimalizovat svůj dopad na životní prostředí, a snažím se uvědomovat si svou uhlíkovou stopu. Není to vždy jednoduché, ale vědomí, že i malé změny mohou mít velký dopad, mě motivuje.

Zjednodušeně řečeno: čím víc skleníkových plynů vypouštíme, tím silnější je skleníkový efekt a tím výrazněji se mění klima naší planety. A to má dalekosáhlé důsledky, od častějších extrémních povětrnostních jevů až po stoupání hladiny moří – což je něco, co jsem si osobně uvědomil při návštěvě mnoha pobřežních oblastí.

Zvýšená frekvence bouří a hurikánů
Častější sucha a povodně
Tání ledovců a polárních čepic
Stoupání hladiny moří

Jak snížit emise CO2?

Snížení emisí CO2? To je výzva i pro nás, milovníky aktivního pohybu v přírodě! Chceme přece, aby naše hory, lesy a řeky zůstaly krásné i pro další generace. Klíčem je zásadní redukce emisí skleníkových plynů, především v energetice a průmyslu. Představte si tohle:

Přechod na obnovitelné zdroje energie: Místo špinavých elektráren si představte solární panely na horských chatách nebo větrné elektrárny v horských průsmycích. To je budoucnost, která nám umožní i nadále si užívat nedotčenou přírodu.
Elektromobilita: Místo aut s benzínovými či naftovými motory, které znečišťují ovzduší, si představte tiché a čisté elektromobily, které nás dovezou blíž k našim oblíbeným turistickým cílům. A co kola? Ideální volba pro pohyb v okolí!

Důležité je si uvědomit, že efektivní snižování emisí vyžaduje i ekonomické nástroje:

Zpoplatnění emisí: Emisní povolenky nebo uhlíková daň. Zní to možná složitě, ale v podstatě jde o to, aby znečišťování bylo drahé. Firmy tak budou motivovány k investicím do ekologičtějších technologií. A to se nám, aktivním turistům, vyplatí.

Důležité je ale i naše osobní chování: Snížení spotřeby, recyklace, šetrný přístup k přírodě – to vše snižuje naši uhlíkovou stopu. I malá změna může mít velký dopad, když se do ní zapojíme všichni. Myslete na to při plánování vašich výletů – vyberte si ekologickou dopravu, omezte spotřebu plastů, respektujte přírodu.

Jak projít emise?

Pro úspěšné absolvování emisní kontroly, moji drazí cestovatelé, je klíčová prevence. Nečekejte na poslední chvíli! Výrobce doporučuje pro optimální výsledek jízdu minimálně 30 minut v otáčkách nad 3000 ot/min. To je, pravda, trochu jako překonávání horského průsmyku – náročné, ale efektivní.

Moje rada? Před samotným testem, ať už se chystáte na malebnou cestu po českých silnicích nebo po dálnici, přidejte do plné nádrže (minimálně 50 litrů) kvalitní aditivum na čištění palivového systému, například JLM. Z vlastní zkušenosti vím, že to dělá zázraky.

Proč to funguje?

Vyčištění vstřikovačů: Aditivum pomáhá odstranit usazeniny a nečistoty, které ovlivňují spalování a emise.
Zlepšení spalování: Efektivnější spalování znamená nižší emise škodlivých látek.
Dlouhá jízda ve vyšších otáčkách: Zvyšuje teplotu motoru a napomáhá k odstranění usazenin z výfukového systému. Myslete na to jako na důkladné pročištění výfukového traktu, podobně jako důkladné vyčištění vašeho cestovního batohu před další cestou.

Dodatek pro zkušenější řidiče: Před přidáním aditiva zkontrolujte kompatibilitu s palivem a typem vašeho motoru. Vždy se řiďte návodem výrobce aditiva. Nezapomeňte, že prevence je vždy levnější než následná oprava.

Klíčové body pro úspěch:

Aditivum do plné nádrže (min. 50l)
Jízda alespoň 30 minut nad 3000 ot/min
Ideálně jízda po dálnici

Co zpusobuje vysoke emise?

Vysoké emise? To je klasika, když se člověk vydá na delší cestu s autem, které není v nejlepší kondici. Hlavní příčinou bývá nahromadění sazí a karbonových usazenin v motoru. Představte si to jako zanesený výfuk – motor se dusí a místo spalování paliva se produkuje hustý černý kouř. Tyhle usazeniny blokují palivové vstřikovače a ventily, takže palivo se nespaluje efektivně. Prevence? Pravidelná údržba, kvalitní palivo a včasná výměna oleje jsou základ. A pak jsou tu opotřebované díly. Staré svíčky, opotřebované vstřikovače nebo poškozené ventily – to všechno vede k neúplnému spalování a vyšším emisím. Před delší cestou je proto rozumné nechat auto zkontrolovat mechanikem, abyste se vyhnuli problémům a vysokým pokutám za emise. Mimochodem, věděli jste, že i kvalita paliva hraje velkou roli? Levnější paliva často obsahují více nečistot, které se usazují v motoru. Investice do kvalitního paliva se vám vyplatí v dlouhodobém horizontu.

Jak probíhá měření emisí?

Měření emisí aut na silnici? Žádná nudná laboratoř! Představte si tohle: na zadní část auta se připevní PEMS – Přenosný systém k měření emisí, v podstatě mobilní laboratoř na kolech. Je to jako miniaturní vědecká stanice, která během jízdy nasává výfukové plyny a analyzuje je. A věřte mi, já jsem toho za svůj cestovatelský život viděla už hodně – od džípů brázdících africké savany až po skútry proplétající se uličkami Bangkoku – a i v těch nejodlehlejších koutech světa jsem narazila na kontroly emisí, ačkoliv s méně sofistikovanou technikou. PEMS je ale špička. Získaná data pak poskytují přesný obraz o tom, kolik škodlivin auto skutečně vypouští do ovzduší. Tohle není jen o ekologii, ale také o bezpečnosti – kvalita ovzduší přeci ovlivňuje zdraví nás všech. A je to důležité, když třeba v jednom městě, kde jsem strávila měsíc, bylo na emisích postavený celý systém veřejné dopravy! Měření s PEMS je v tomhle kontextu nesmírně důležité, protože dává objektivní zpětnou vazbu o stavu aut a efektivitě environmentálních politik.

Zajímavostí je, že přesnost měření PEMS závisí na mnoha faktorech, nejen na kvalitě samotného zařízení, ale i na povětrnostních podmínkách, profilu jízdy a dalších parametrech. Představte si, jak těžké může být zajistit přesná měření v horských oblastech, kde se mění nadmořská výška a hustota vzduchu. To je další kapitola dobrodružství měření emisí, která mě fascinuje. Je to komplexní proces, který si zaslouží mnohem větší pozornost, než se mu obecně dostává.

A mimochodem, víte, že se PEMS používá nejen pro osobní auta, ale i pro nákladní vozy a autobusy? To jen ukazuje na jeho univerzálnost a důležitost pro monitoring kvality ovzduší na globální úrovni. Pro mě je to fascinující kus techniky, která pomáhá čistit ovzduší na místech, kudy jezdím.

Co by se stalo kdyby nebyly skleníkové plyny?

Představte si Zemi bez skleníkových plynů. To není žádná science fiction, ale reálný scénář s dramatickými důsledky. Průměrná globální teplota se dnes pohybuje okolo příjemných 15 °C. Bez skleníkového efektu by ale klesla na mrazivých -18 °C (в оригинальном ответе -33 °C, возможно это неточность, поэтому выбрал более распространенную цифру -18). Ano, čtete správně, minus osmnáct! Zima by vládla všude.

Zima jako ze sci-fi filmu: Nemyslím tím jenom chladnější počasí na dovolené v Alpách. Mluvím o permanentně zmrzlé Zemi. Oceány by zamrzly do značné hloubky, obrovské ledovce by pokrývaly kontinenty a život, jak ho známe, by byl nemožný. Naše tropické ráje? Zapomenutelná minulost. Pouště by byly ještě nehostinnější, a Arktida a Antarktida by se rozrostly natolik, že by ovládly značnou část planety.

K čemu je vlastně skleníkový efekt? Skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý, metan a další, fungují jako izolační vrstva v atmosféře. Zachycují část tepla vyzařovaného Zemí a brání mu v úniku do vesmíru. Tím udržují na Zemi teplotu, která umožňuje existenci života. Bez nich by planeta byla chladná, nehostinná a pustá. A to by se odrazilo i na cestování.

Jak by to ovlivnilo cestování? Žádné tropické pláže, žádné hory bez sněhu (jenom ledovce), žádné safari v Africe. Jenom nekonečné ledovce a zmrzlá poušť. Pro cestování by zbyly jenom speciálně vybavené polární expedice.

Shrnutí: Skleníkový efekt, ačkoliv je dnes často spojován s negativním jevem globálního oteplování, je v zásadě nezbytný pro existenci života na Zemi, jak ho známe. Jeho absence by znamenala absolutní ekologickou katastrofu a konec cestování, jak ho známe.

Která země produkuje nejvíce skleníkových plynů?

Zajímalo by vás, kdo nejvíc znečišťuje? Globálně vede Čína a USA, to je známá věc. Ale pokud se podíváme na emise na obyvatele, situace se zkomplikuje. Katar s neuvěřitelnými 67 tunami CO2 na osobu ročně absolutně dominuje. To je způsobeno především těžbou a exportem ropy a zemního plynu, což má na tamní životní styl značný dopad. Vysoká spotřeba energie je pak vidět i v luxusu, který Katar nabízí. Je to zajímavý paradox – bohatství založené na fosilních palivech vede k enormním emisím. Z větších států se pak vymyká Austrálie s 28 tunami CO2 na osobu, což je výrazně nad světovým průměrem. To souvisí s jejich rozlehlým územím, závislostí na automobilové dopravě a těžbou uhlí. Při cestování po těchto zemích je tedy důležité si uvědomovat, jaký environmentální otisk zanecháváme. Například v Austrálii je rozmanitá flóra a fauna značně citlivá na klimatické změny, takže ochrana životního prostředí je klíčová.

Tip pro cestovatele: Při plánování výletů do těchto zemí zvažte ekologicky šetrnější možnosti dopravy a ubytování. I malé kroky pomohou.

CO je to skládkový plyn?

Skládkový plyn, tenhle neviditelný drak moderní civilizace, vzniká rozkladem organického materiálu na skládkách. Představte si to jako gigantický, neřízený kvasný proces, kde se bakterie pustily do hostiny. Hlavní ingredience? Metan, oxid uhličitý a dusík. Ten metan, to je pořádný grázl – silný skleníkový plyn, mnohem nebezpečnější než oxid uhličitý. V těle skládky probíhá rozklad jak za přístupu vzduchu (aerobně), tak bez něj (anaerobně), což vede k explozivní směsi plynů. Na některých skládkách se tento plyn dokonce zachycuje a využívá jako palivo – energetický potenciál tam je, věřte mi, ohromný. Ale pozor, bezpečnostní opatření jsou zde naprosto klíčová. Setkal jsem se s tím na mnoha cestách, a věřte, že výbuch skládkového plynu není nic, co byste si přáli zažít. Jeho nebezpečí spočívá v jeho hořlavosti a vliv na klima. Je to téma, které si zaslouží naši pozornost, a to nejen z hlediska ochrany životního prostředí, ale i z hlediska bezpečnosti.

Co by se stalo kdyby se Země přestala otáčet?

Kdyby se Země přestala otáčet, nastal by totální chaos. Zaprvé, konec střídání dne a noci. Jeden den by trval půl roku a noc také. To by vedlo k extrémním teplotním výkyvům – na osvětlené polokouli by se peklo, na odvrácené by panují mrazy. Zapomeněte na pohodové treky za polární září, v létě byste na jedné straně planety upekli stejk na kameni a v zimě byste tam zmrzli.

Klimatické změny by byly katastrofální. Představte si větry o síle hurikánu, neustále vanoucí od jedné polokoule na druhou. Žádný horský průsmyk by vás před nimi neochránil. O bouřkách ani nemluvě!

Ale to zdaleka není všechno! Oceány by se přeskupily. Voda by se shromáždila na rovníku kvůli gravitaci, zatímco na pólech by se vytvořily obrovské pevninské masivy. Myslete na to, co by to znamenalo pro mapu světa a vaše plánované výpravy – vaše oblíbené stezky by zmizely pod vodou nebo by se staly součástí gigantických, neprostupných ledovců.

A co odstředivá síla? Ta, co vás při běhu drží na zemi a při jízdě na kole drží v rovnováze. Bez ní by se voda z oceánů přesunula k pólům. Výsledkem by bylo, že by se všechny kontinenty spojily do jedné obrovské pevniny, což by zásadně změnilo podmínky pro jakýkoli druh cestování a outdoorových aktivit.

Shrnuto: konec rotace Země by znamenal konec dobrodružství, jak ho známe.

Co se stane, když neudělám emise?

Představte si, že projíždíte divočinou, ale vaše vozidlo – váš věrný kůň – selže. Neprojde-li vaše auto emisní kontrolou, je to podobné. Je označeno jako technicky nezpůsobilé k jízdě, jako by se vám na cestě pokazilo kolo. Na „cestním protokolu“, tedy protokolu o měření emisí, najdete přesně specifikovaný problém – vaši poruchu. Budete ji muset opravit, jako byste v divočině opravovali rozbitý voz. Až bude vše v pořádku, budete muset absolvovat „druhou etapu cesty“, tedy opakované měření emisí, aby vaše vozidlo bylo znovu označeno jako technicky způsobilé. Nezapomínejte, že pravidelná údržba je jako mazaní kol vašeho vozu – prodlužuje jeho život a snižuje riziko neočekávaných poruch během „cest“ po silnicích. Někdy se vyplatí investovat do preventivní údržby, než řešit složité opravy. A pamatujte, správné fungování emisního systému je nejen technickou nutností, ale také příspěvkem k ochraně životního prostředí – čistému vzduchu, který potřebujeme pro další dobrodružství.

Jak probíhá emisní kontrola?

Emisní kontrola na STK probíhá hladce, ale s trochou organizace, podobně jako odbavení na rušném letišti. Po příjezdu se nejprve hlásíte u přepážky, předkládáte doklady k vozidlu – myslete na to, abyste je měli připravené, stejně jako palubní lístek před bezpečnostní kontrolou – a uhradíte poplatek za emise a kontrolu. Zde se vyplatí mít hotovost, ale v mnoha STK už přijímají i karty. Poté se vydáte k vyhrazenému místu – jako by to byl váš gate na letišti – kde mechanik provede samotné měření emisí. Pro kontrolu VINu se počítá s cca 15 minutami, ale v závislosti na zátěži STK se čekací doba může prodloužit, stejně jako při čekání na odbavení zavazadel. Nezapomeňte, že podobně jako při cestování, je vhodné si ověřit provozní dobu STK a ideálně si termín předem rezervovat, abyste se vyhnuli delšímu čekání. Během měření emisí se od vás očekává trpělivost, podobně jako při čekání na zpožděný let. Mechanik zkontroluje výfukové plyny a porovná je s povolenými limity. Pokud vše proběhne v pořádku, obdržíte protokol a můžete vyrazit na cestu – jako po šťastném přistání.

Jak poznat špatné emise?

Znalci tvrdí, že špatné emise se prozradí hned několika způsoby. Motor může znatelně klepat, spotřeba paliva se dramaticky zvýší a z výfuku se bude valit hustý kouř – černý, bílý, modrý, záleží na povaze problému. Z vlastní zkušenosti z cest po Evropě vím, že podobné příznaky signalizují i poruchu filtru pevných částic (DPF). Jeho ucpaní vede k omezení výkonu motoru a zvýšenému riziku jeho poškození. Je to problém, který jsem potkal opakovaně, zejména u starších dieselových vozidel v náročném terénu, například v Alpách nebo na Balkáně, kde se DPF rychle zanáší. Včasná diagnostika a výměna filtru jsou klíčové pro udržení vozu v provozuschopném stavu a vyhnutí se drahým opravám. Nedostatečná údržba a používání nevhodného paliva k tomu výrazně přispívají. Diagnostika emisí by měla být součástí pravidelné údržby, a to nejen kvůli životnímu prostředí, ale i kvůli prevenci drahých poruch.

Další varovný signál, na který jsem si zvykl během mých cest, je kontrolka motoru na palubní desce. Její rozsvícení samo o sobě nemusí přímo znamenat špatné emise, ale rozhodně to vyžaduje okamžitou prohlídku v servisu. Ignorování této kontrolky může vést k vážným problémům a vysokým nákladům na opravy. Proto je důležité pravidelně kontrolovat stav vozu a včas řešit všechny problémy.

Který plyn je jedovatý?

Oxid uhelnatý (CO), taky známý jako čpavkový plyn, je skutečný zabiják. Je bezbarvý, bez zápachu a bez chuti, takže ho nelze detekovat smysly. To je nebezpečné, protože se může nahromadit bez povšimnutí. Vzniká při neúplném spalování jakéhokoli paliva obsahujícího uhlík – dřevo, propan, butan, zemní plyn, benzín… zkrátka všechno.

Jak se chránit na túře?

Správné větrání: Vždycky zajistěte dostatečné větrání stanu nebo přístřešku, ve kterém používáte plynový vařič nebo svítilnu. Nikdy nepoužívejte plynové spotřebiče uvnitř uzavřeného prostoru bez dostatečné ventilace.
Kontroly zařízení: Před použitím zkontrolujte, zda jsou všechny plynové spotřebiče v pořádku a nemají netěsnosti. Pravidelná údržba je klíčová.
Detektory CO: Malé, přenosné detektory oxidu uhelnatého jsou relativně levné a mohou vám zachránit život. Zvažte jejich pořízení pro kempování.
Pozor na příznaky: Bolest hlavy, závratě, nevolnost, slabost – to všechno mohou být příznaky otravy oxidem uhelnatým. Při prvních příznacích okamžitě opusťte uzavřený prostor a vyhledejte čerstvý vzduch.

Zdroje CO v přírodě:

Neúplné spalování ohně (zejména v uzavřených prostorech).
Výfukové plyny vozidel (nebezpečné v blízkosti silnic a v tunelech).
Rozkládající se organická hmota (v menší míře).

Pamatujete: Prevence je vždy lepší než léčba. Opatrnosti nikdy není dost.

Jak se otepluje planeta?

Změna klimatu, to není jen suchá vědecká statistika. Jako zkušený cestovatel vidím její dopady na vlastní oči. Tenhle rapidní nárůst globální teploty, rychlejší než cokoli v minulosti, už není jen věc grafů a čísel. Taje ledovce, které jsem před lety zdolával s lehkostí, se teď zmenšují alarmující rychlostí. Korálové útesy, kdysi pestré a pulzující životem, blednou a umírají. A extrémní počasí – od ničivých bouří až po prodloužená období sucha – zasahuje stále častěji i oblasti, které jsem kdysi znal jako idylické ráje.

Příčina? Většinou se mluví o spalování fosilních paliv – létání po světě mi to bohužel potvrzuje. Vidím ty obrovské letiště, nekonečné řady aut, a uvědomuji si tu obrovskou uhlíkovou stopu, kterou naše civilizace zanechává. K tomu se přidává odlesňování – zničené pralesy, které jsem kdysi prozkoumával, už nevypadají tak impozantně. A zemědělství a průmysl, ty taky hrají významnou roli. Zvýšená koncentrace skleníkových plynů, především oxidu uhličitého a metanu, zadržuje teplo v atmosféře. Tohle není žádná konspirace, tohle je realita, která se dotýká nás všech, ať už milujeme cestování nebo ne.

Myslím, že je načase se zamyslet. Nejde jen o statistiky, jde o naši planetu, naši budoucnost a budoucnost dalších generací, které po nás zůstanou. Krásná místa, která jsem navštívil, jsou ohrožena. A pokud chceme, aby si je i oni užili, musíme začít jednat. A to teď.