Jako cestovatelé, kteří milují objevování světa na čtyřech kolech, víme, že způsob, jakým jezdíme, má obrovský vliv na místa, kam cestujeme. Pokud chcete udělat pro snížení emisí CO2 u auta maximum, nejzásadnější je přejít od klasických benzinových nebo dieselových motorů na auto s hybridním pohonem nebo rovnou elektromobil. Ten tichý provoz při projíždění přírodou je k nezaplacení a vaše uhlíková stopa na dlouhých cestách klesne razantně.
Ale i když zrovna neměníte auto za nové, můžete pro planetu a svoji peněženku udělat hodně jen tím, jak řídíte – a to platí pro jakýkoli motor. Základem je plynulá jízda – žádné prudké zrychlování a brzdění, jezděte předvídavě. Důležité je také mít správně nahuštěné pneumatiky, které snižují spotřebu, a nezapomeňte zredukovat zbytečnou zátěž ve voze (sundejte střešní box, pokud ho zrovna nepotřebujete – je to velký aerodynamický odpor i váha navíc!). A samozřejmě pravidelná údržba motoru a vozu celkově je klíčová pro efektivní provoz. Všechny tyhle zdánlivě malé kroky se na vašich cestách opravdu sčítají.
Co jsou offsety?
Víš, když tvoje země jako stát kupuje něco opravdu drahého a velkého ze zahraničí, třeba nové vlaky, letadla nebo vojenskou techniku…
…tak často k té hlavní smlouvě existuje ještě jedna, taková doprovodná. Říká se jí offsetová smlouva nebo prostě jen offset (z angličtiny).
Není to jen o tom, že stát zaplatí a cizí firma dodá zboží. Ten zahraniční dodavatel se tou offsetovou smlouvou zavazuje, že taky něco “koupí” od té země, která u něj nakoupila. Nebo že tam nějak jinak investuje či přinese prospěch.
Je to vlastně takový způsob, jak zajistit, aby peníze utracené v zahraničí přinesly nějaký užitek i domácí ekonomice – ať už v podobě zakázek pro místní firmy, nových pracovních míst, nebo třeba rozvoje technologií.
Nejčastěji to uvidíš u těch velkých státních zakázek, hlavně ve zbrojařství. Když stát kupuje třeba stíhačky, často chce, aby se část výroby dělala v Česku, nebo aby zahraniční výrobce investoval do českého průmyslu či výzkumu.
Může to znamenat, že zahraniční firma postaví v Česku továrnu, začne odebírat součástky od českých dodavatelů, podpoří místní výzkumné centrum nebo pomůže s modernizací infrastruktury. To všechno pak ovlivňuje místní byznys a může mít dopad i na věci, které třeba jako turista ve finále využiješ nebo potkáš.
Jak vyřadit auto bez ekologické likvidace?
Existují specifické situace, kdy můžete vyřadit vozidlo z registru, aniž byste museli předkládat potvrzení o ekologické likvidaci. Jako zkušený cestovatel víte, že nehody nebo krádeže se mohou přihodit kdekoli a je dobré znát postup.
Hlavními výjimkami jsou případy, kdy vozidlo již fyzicky neexistuje nebo je nenávratně ztraceno. To se týká primárně dvou scénářů:
1. Vozidlo bylo odcizeno: Pokud vám auto ukradnou, musíte tuto událost nahlásit policii. K odhlášení vozidla z evidence pak potřebujete předložit policejní protokol o odcizení. Tento dokument potvrzuje, že vozidlo už nemáte v držení.
2. Vozidlo bylo zničeno: Typicky při vážné dopravní nehodě, kdy dojde k totální škodě a vozidlo je neopravitelné. V tomto případě je rovněž nezbytný policejní protokol z nehody, který dokumentuje rozsah poškození. Může se hodit i potvrzení od pojišťovny o likvidaci pojistné události s totální škodou.
V obou případech musíte s příslušnou dokumentací (primárně policejním protokolem) zajít na příslušný odbor dopravy. Dokument musí jednoznačně potvrdit, že vozidlo zaniklo nebo je nenávratně pryč. Pokud se událost stala v zahraničí, budete potřebovat oficiální doklady od tamních úřadů (např. tamní policie), ideálně s úředním překladem do češtiny.
Podstatou je, že pro odhlášení bez ekologické likvidace musíte úřadu doložit, že vozidlo objektivně vzato již nemůže být v provozu ani fyzicky existovat v původním stavu, a k tomu slouží právě tyto oficiální dokumenty.
Jak snížit emise co2?
Jako ten, kdo procestoval svět křížem krážem, jsem na vlastní oči viděl, jak nádherná, ale i jak křehká je naše planeta. Každé místo, které navštívím, mi připomíná, proč je důležité chránit životní prostředí. Snižování emisí CO2 není jen o globálních dohodách, je to o každodenních návycích, které si osvojíme doma i na cestách.
Zde je několik jednoduchých způsobů, jak můžete každý den přispět, založených na tom, co jsem se naučil o hospodaření se zdroji po celém světě:
- Energie a teplo: Energie je všude cenná. Uvědomil jsem si to v chladných horách i horkých pouštích. Zkuste snížit teplotu vytápění o pouhý stupeň – zdá se to málo, ale úspora energie je obrovská. Také nezapomeňte zhasínat světla, když opouštíte místnost.
- Voda: Čistá voda je zdroj, který není samozřejmostí pro miliardy lidí. Sprchujte se kratší dobu a uvědomte si každý litr. Nenechávejte vodu bezúčelně téct, když si čistíte zuby nebo myjete nádobí – používejte hrnek nebo umyvadlo.
- Elektronika: I když ji zrovna nepoužíváte, může spotřebovávat energii. Vypínejte elektroniku, když ji nepotřebujete. Odpojujte nabíječky mobilů a jiných zařízení, jakmile je baterie plně nabitá – stále odebírají proud.
- Doprava: Způsob, jakým se pohybujeme, má obrovskou stopu. Kdekoliv je to možné, preferujte chůzi, kolo nebo veřejnou dopravu před autem. Na delší vzdálenosti zvažte vlak nebo autobus místo letadla, pokud to váš čas dovolí.
- Jídlo: Všude, kde jsem cestoval, mi místní jídlo přiblížilo kulturu. Jezte lokálně a sezónně – snižuje to transportní emise a podporuje místní farmáře. Zvažte, jak často jíte maso – jeho produkce je velmi náročná na zdroje a emise.
- Spotřeba a odpad: Každá věc má svůj původ a svůj konec. Nakupujte vědomě, co opravdu potřebujete. Opravujte místo vyhazování, dejte věcem druhý život. A hlavně, důsledně třídějte odpad, ať už jste kdekoli – recyklace šetří obrovské množství energie.
Tyto kroky nejsou obětí, ale investicí do budoucnosti míst, která stojí za to objevovat.
Kolik CO2 vypustí letadlo?
Tak jo, když se bavíme o tom, kolik CO2 za sebou nechá letadlo, není to zanedbatelné. Z pohledu cestujícího to vypadá zhruba takhle: na krátkém letu po Evropě, řekněme do nějakých 463 kilometrů, jeden člověk “vyletí” kolem 257 gramů CO2 na jeden uletěný kilometr. To je dost, hlavně kvůli energeticky náročnému vzletu a stoupání.
U delších letů, nad těch 463 km, je to na kilometr už sice efektivnější, klesá to na cca 148 gramů CO2 na cestujícího a kilometr, protože většina letu probíhá v úspornější letové hladině. Ale pozor, celková vzdálenost je mnohem větší, takže celkové emise na jeden dálkový let jsou samozřejmě obrovské.
Pro představu, jedna německá studie přišla s tím, že ekologická stopa, kterou za sebou zanechá jeden pasažér na dálkovém letu, může být srovnatelná se znečištěním, které způsobí průměrný motorista za dva měsíce ježdění autem. A to už je něco, o čem stojí za to přemýšlet, zvlášť když se plánuje cesta a zvažují se alternativy jako vlak nebo autobus, které jsou na osobu a kilometr výrazně ekologičtější. Proto taky spousta lidí volí třeba kompenzaci emisí, aby ten dopad aspoň částečně vyrovnali.
Co škodí katalyzátoru?
Jedna z nejhorších věcí, která může vašemu katalyzátoru (tomu kouzelnému čističi výfukových plynů, bez kterého se daleko nedostanete a který stojí majlant) uškodit, je nespálené palivo. Jo, slyšíte dobře. Když vám motor nechytne hned, třeba v mrazu někde v horách nebo po delší odstávce, a vy ho zkoušíte startovat dlouho, nebo – a to je průšvih na cestách – když auto roztlačujete.
Při těchhle scénářích se do výfuku dostane nespálená směs paliva a vzduchu. Sama o sobě by tolik nevadila… jenže. Ten pravý problém nastane, jakmile motor konečně naskočí. Ta nespálená směs se ve výfukovém potrubí chytne a začne hořet. Představte si, že vám ve výfuku běží malý motor. To dokáže katalyzátor rozpálit do nepředstavitelných teplot, klidně přes 1400°C. A to je pro něj zaručená konečná. Roztaví se.
Pro cestovatele je tohle noční můra. Být někde uprostřed ničeho s roztaveným katalyzátorem znamená v lepším případě velkou ztrátu výkonu, smrad a problémy s emisemi, v horším případě auto, které nejede vůbec. Oprava daleko od domova je navíc drahá a složitá.
Co si z toho vzít?
- Nezanedbávejte údržbu: Motor, který dobře startuje, je základ. Řešte problémy se startováním hned.
- Vyhněte se roztlačování: Pokud to jen trochu jde, najděte jiný způsob, jak auto nastartovat. Startovací kabely jsou váš přítel na cestách.
- Poslouchejte auto: Pokud motor blbě chytá, zkoušení toho pořád dokola s rizikem poškození katalyzátoru za to nestojí. Radši zastavte a zjistěte proč.
- Katalyzátor je drahý: A jeho zničení vám na cestách spolehlivě zkazí náladu i rozpočet.
Tohle je prostě jedna z těch věcí, na kterou je lepší myslet preventivně, než ji řešit tisíce kilometrů od domova.
Jak snížit svoji uhlíkovou stopu?
Cestujte (a pohybujte se) s rozmyslem. Méně aut, více vlaků, autobusů, kol a vlastních nohou. Na cestách je přece nejlepší poznávat krajinu pomalu, ne ji jen míjet za oknem auta. Když už musíte letět, prozkoumejte možnosti kompenzace emisí nebo výběr účinnějších tras a společností.
Myslete na energii i mimo domov. Ať už jste kdekoli, v hotelu či v malé chatce, zhasínejte, vypínejte elektroniku, kde to jde, a šetřete vodou. Viděl jsem místa, kde je voda vzácnější než zlato – to vás naučí si jí vážit.
Jezte jako místní a s ohledem na planetu. Objevujte lokální trhy, ochutnávejte sezónní jídlo. Je chutnější, čerstvější a podporuje místní komunitu. Zkuste omezit maso, kde to jde. A hlavně – neplýtvejte jídlem! Na cestách se naučíte, že každé sousto má cenu.
Kupujte s rozmyslem, ideálně zážitky. Když už něco kupujete, podpořte místní řemeslníky. Zapomeňte na suvenýry z dovozu. Vždy s sebou mějte vlastní tašku. A pamatujte, že oprava je často lepší než nová koupě – platí to i pro vybavení na cesty.
Řekněte NE jednorázovým plastům! Tohle vidím na cestách všude a bolí to. Vlastní lahev na vodu (ideálně s filtrem), kelímek na kávu, příbor, nákupní taška – to je základní výbava každého uvědomělého cestovatele. Buďte připraveni odmítnout plast.
Podpořte zelenou energii. Doma můžete přejít na dodavatele z obnovitelných zdrojů, nebo i sami investovat. Na cestách se zajímejte, jak se dané místo staví k energii – viděl jsem spoustu inovativních řešení i v odlehlých koutech světa.
Jak vyrobit CO2 doma?
Chceš si vyzkoušet, jak s minimem prostředků rozjet chemickou reakci? Podobně jako když si v divočině poradíš s improvizovaným vařičem, můžeš doma snadno vyrobit CO2 fermentací.
Potřebuješ k tomu jen pár běžných věcí:
- Cukr: Ideálně krystalový, asi hrnek. Je to palivo pro celý proces. Větší množství cukru znamená rychlejší a intenzivnější start, ale může se i rychleji vyčerpat.
- Kvasnice: Sušené, stačí zhruba čtvrt pytlíku. To je ten motor, který cukr přeměňuje. Množství kvasnic zase ovlivní, jak dlouho bude bublání stabilní a trvat.
- Voda: Kolem jednoho litru, nejlépe vlažná pro rychlejší aktivaci kvasnic.
Vše smíchej v pevnější uzavíratelné nádobě, třeba v běžné PET lahvi od nápoje. Určitě zajisti odvod plynu tenkou hadičkou z pevně uzavřeného víčka, ať se zbytečně netvoří přetlak (není obvykle nebezpečný v PETce, ale je to dobrý zvyk). Tahle improvizovaná “výroba” CO2 ti pak může bublat a sloužit klidně dva až tři týdny, což je doba srovnatelná třeba s delším výletem nebo expedicí. Nezapomeň, že rychlost reakce výrazně ovlivňuje teplota – v teple to jede svižněji, ale pozor na přílišné zahřátí, ať se kvasnice neuvaří.
Je to zajímavá ukázka toho, jak základní přírodní procesy fungují a jak se dají využít i s velmi omezenými zdroji. Podobné principy platí i pro spoustu věcí, co potkáš v přírodě nebo při přípravě na dobrodružství.
Co to jsou stripy?
Strip je supr věc! Je to takový hodně krátký a většinou fakt vtipný komiks, co se hodí, když máte jen chvilku. Představte si, že sedíte na kempingové židli nebo čekáte na vlak.
Typicky má jen 2 až 6 políček seřazených v proužku (odtud anglický název “strip”). I když dneska už narazíte i na barevné, původně byly často černobílé, což jim dodává takový ten klasický šmrnc.
Tradičně se tiskly ve spodní části novin, což je praktické – rychlá zábava bez listování. Je to ideální “rychlá svačinka” pro mozek, když si dáváte pauzu od plánování další trasy nebo lezení do kopce.
Jejich velkou výhodou je, že jsou rychlé, vtipné a nevyžadují dlouhé soustředění. Prostě dokonalý společník na cesty a chvíle odpočinku uprostřed dobrodružství.
Co vypousti letadlo?
Z vlastní zkušenosti z mnoha a mnoha letů po světě vím, že motory letadel při spalování paliva, nejčastěji kerosinu, vypouštějí do atmosféry poměrně pestrý koktejl látek. Není to zdaleka jen to prvoplánové CO2 (oxid uhličitý), které známe jako hlavní skleníkový plyn.
Kromě CO2 je to velké množství vodní páry. Právě ta je hlavní složkou kondenzačních stop, neboli kontrailů, které často vidíme za letadly na obloze. Tyto “obláčky” ve velkých výškách mají vlastní vliv na klima, někdy větší než samotné CO2 vypuštěné ve stejnou chvíli.
Dále jsou to různé oxidy dusíku (NOx), černý uhlík (saze) a další pevné částice. Tyto látky, zejména ve vyšších vrstvách atmosféry, kde se létá, mají odlišné a někdy i významnější krátkodobé klimatické dopady než CO2 vypouštěné u země. Mimo jiné ovlivňují tvorbu cirrových mraků.
Zapomenout nesmíme ani na menší množství oxidu uhelnatého, nespálených uhlovodíků a v minulosti podstatnější oxidy síry a olovo (díky novějším palivům a technologiím se jejich množství naštěstí výrazně snížilo). Všechny tyto látky se navzájem i s okolní atmosférou složitě reagují, což z problematiky dopadu letectví na životní prostředí dělá poměrně komplexní téma, které se neustále zkoumá a snaží řešit například vývojem ekologičtějších paliv a motorů.
Proč letadla blikají?
Letadla blikají a svítí hlavně kvůli bezpečnosti. Jsou vybavena několika typy světel, která pomáhají ostatním letadlům, řízení letového provozu i nám na zemi je identifikovat a pochopit jejich polohu a směr, ať už jsou ve vzduchu, pojíždějí po letišti, vzlétají nebo přistávají.
Nejvýraznější jsou antikolizní světla. To jsou ty silné, jasně blikající stroby (obvykle bílé, umístěné na koncích křídel a na ocase) a červené blikající majáky (většinou nahoře a dole na trupu). Tyto světla upoutají pozornost na velkou vzdálenost a pomáhají zabránit srážce, zejména ve tmě nebo za snížené viditelnosti.
Dále jsou klíčová navigační (poziční) světla, která svítí nepřerušovaně. Mají standardizované barvy: červené na levém křídle (z pohledu pilota), zelené na pravém křídle a bílé na ocase (nebo blízko ocasu). Podle toho, jakou kombinaci barev vidíte, poznáte, kterým směrem se letadlo pohybuje. Je to jako u lodí – pokud vidíte červenou a zelenou, letí k vám; pokud jen bílou, letí od vás.
Kromě toho mají letadla silná přistávací a pojezdová světla pro osvětlení dráhy a manipulačních ploch na letišti.
Pro nás, kdo jsme venku a pozorujeme oblohu, jsou tato světla skvělým pomocníkem, zvláště po setmění. Pomáhají nám nejen si letadla všimnout, ale i zhruba odhadnout jejich směr letu.
Co se stane když auto neprojde emisemi?
Co se stane, když vaše auto neprojde v České republice emisemi?
Pokud vaše vozidlo neprojde měřením emisí, je to vážná věc. Okamžitě bude označeno jako technicky nezpůsobilé. To znamená, že s ním prakticky nesmíte dál jezdit.
- Na protokolu o měření emisí bude přesně uvedeno, jaká závada (nebo závady) způsobila neúspěch.
- Tuto závadu je nutné co nejrychleji nechat opravit v servisu. Nemůžete jen tak pokračovat v cestě.
- Pro turistu je klíčové vědět: S technicky nezpůsobilým autem se vystavujete riziku vysoké pokuty při policejní kontrole, a dokonce vám může být zakázána další jízda do doby opravy. To může zhatit vaše plány.
- Po opravě musíte auto znovu přistavit na opakované měření emisí a následně na opakovanou technickou kontrolu (STK). Teprve po úspěšném projití obou těchto kontrol bude vozidlo zpětně označeno jako technicky způsobilé.
- Celý proces opravy a opakovaných kontrol musíte stihnout v zákonem stanovené lhůtě (obvykle 30 dnů od data původní neúspěšné kontroly). Pokud lhůtu propásnete, hrozí, že vozidlo bude administrativně vyřazeno z registru vozidel.
Emisní kontrola je povinnou součástí pravidelné technické kontroly (STK), kterou musí absolvovat všechna vozidla registrovaná v ČR v předepsaných intervalech.
Co způsobuje největší uhlíkovou stopu?
Jako zkušení cestovatelé víme, že dopad naší cesty na planetu netvoří jen doprava. Významně se k němu přidává i to, co jíme.
Z hlediska uhlíkové stopy jídla platí jasná rovnice. Nejtěžší “zavazadlo” si neseme s jídelníčkem plným masa a mléčných výrobků. Naopak nejlehčí stopu zanechává veganská strava.
Pro představu, jak velký je rozdíl ročně:
- Strava s vysokou spotřebou masa a mléčných výrobků: kolem 2624 kg CO₂e.
- Veganská strava: zhruba 1060 kg CO₂e.
Je to proto, že přibližně 75 % emisí skleníkových plynů spojených s jídlem vzniká právě při produkci živočišných produktů – od chovu zvířat po zpracování a dopravu.
Co to znamená na cestách? Vyzkoušet místní kuchyni je úžasné, ale můžeme si vybírat. Zařazením více rostlinných jídel, ať už se jedná o místní zeleninové speciality, luštěniny nebo prostě vynechání masa a sýrů při některých jídlech, pomáháme snižovat zátěž. Navíc, objevování vegetariánských a veganských variant lokálních jídel může být samo o sobě dobrodružstvím a skvělým způsobem, jak prozkoumat místní suroviny a kuchařské postupy udržitelněji. Je to malý krok pro cestovatele, ale významný pro místa, která milujeme a chceme, aby zůstala krásná i pro budoucí výpravy.
Kdo muze ekologicky zlikvidovat auto?
Jako někdo, kdo se na svých cestách po světě setkal s nejrůznějšími scénáři, od dokonale uklizených zemí až po místa, kde vraky aut hyzdí krajinu, můžu potvrdit jedno: zbavit se starého vozidla není jen tak. A v civilizovaných zemích, včetně té naší, to má svá jasná pravidla.
Zapomeňte na to, že auto prostě necháte někde u lesa nebo na parkovišti s nadějí, že si ho někdo odtáhne. To je nejen protizákonné, ale i nezodpovědné k životnímu prostředí. Zákon říká zcela jasně: každý, kdo se chce zbavit autovraku, ho smí předat výhradně provozovateli oficiálního zařízení, které má povolení ke sběru, výkupu, zpracování, využití nebo ekologickému odstranění takových vozidel.
Proč? Protože tato specializovaná pracoviště, často označovaná jako autovrakoviště nebo zařízení ke sběru autovraků, vědí, jak s vozem naložit tak, aby se minimalizoval dopad na přírodu. Vypustí všechny nebezpečné kapaliny – oleje, chladící směsi, brzdové kapaliny – které by jinak unikaly do půdy a vody. Demontují využitelné díly a zbytek vozu připraví k recyklaci. Z vraku se tak stane zdroj cenných surovin jako je ocel, hliník nebo měď, místo aby se stal jen hromadou odpadu a ekologickou zátěží.
Tato povinnost dopadá primárně na majitele vozidla. Pokud se ale stane, že je vůz opuštěn a jeho majitel není dohledatelný – situace, kterou jsem na cestách viděl až příliš často – přechází tato starost a bohužel i náklady na odstranění vraku na příslušnou obec. Není to nic záviděníhodného pro místní samosprávy.
Pro vás jako majitele je klíčové, že od oprávněného zpracovatele dostanete potvrzení o ekologické likvidaci autovraku. Tento dokument je nezbytný k tomu, abyste vozidlo mohli úředně odhlásit z registru vozidel. Bez něj vám auto papírově stále existuje, což může přinášet další nepříjemnosti a poplatky.
Co rozpouští Karbon?
Jako cestovatel s naježděnými tisícovkami kilometrů vím, že karbon umí auto pěkně potrápit, hlavně na dlouhých cestách nebo v kopcích. Motor pak netáhne, žere víc nafty a hrozí problémy. Prevence je základ.
Na čištění karbonových úsad, což je u dieselů častý neduh, se mi osvědčily přípravky, které se přidávají do paliva. Jeden z nejznámějších a účinných je právě BG 245. Je cílený na vznětové motory.
Leje se to jednoduše do nádrže, ideálně zhruba každých 15 000 km. Já to dávám buď při pravidelném servisu nebo preventivně před větší výpravou, kdy chci mít jistotu, že je motor v kondici.
Ten přípravek postupně při jízdě čistí klíčové komponenty – vstřikovače, spalovací prostor, ventily. Co je ale pro moderní diesely důležité, pomáhá udržovat čistý i filtr pevných částic (DPF) a katalyzátor. Tím se předchází drahým opravám.
Po použití často cítím, že motor běží hladčeji, má lepší reakci na plyn a někdy se i spotřeba o pár deci sníží. Je to taková pojistka, aby tě auto nenechalo ve štychu někde daleko od domova.
Jak snížit ekologickou stopu?
Cestujte chytře. Upřednostněte vlaky a autobusy před letadly na kratší vzdálenosti. Na místě samém se pohybujte pěšky, na kole, nebo využívejte místní hromadnou dopravu – je to často nejlepší způsob, jak poznat město a zároveň snížit zátěž na životní prostředí.
Podpořte místní komunitu a snižte uhlíkovou stopu nákupem lokálních produktů – jídla na trzích, řemeslných výrobků přímo od tvůrců. Nejenže to pomáhá planetě a místní ekonomice, ale získáte autentický zážitek a suvenýry s příběhem.
V ubytování šetřete vodou a energií. Krátká sprcha je lepší než vana, zhasínejte, když opouštíte pokoj, a zvažte opakované použití ručníků (většina hotelů tuto možnost nabízí). Ideálně si vyberte ubytování s certifikací udržitelnosti.
Minimalizujte odpad. Noste si vlastní láhev na vodu a doplňujte ji, místo abyste kupovali balenou. Odmítejte zbytečné plasty, používejte vlastní nákupní tašku na suvenýry nebo jídlo. Třiďte odpad, pokud je k tomu možnost a systém funguje.
Chovejte se ohleduplně k přírodě a místním zvyklostem. Zůstávejte na značených cestách, nenarušujte divokou zvěř, nekupujte suvenýry vyrobené z chráněných druhů. Pamatujte, že jste na návštěvě a respekt k místu je základ.
Co je offsetting?
V podstatě jde o mechanismus, jak „vyvážit“ ty naše nevyhnutelné emise skleníkových plynů – ten oxid uhličitý a další, co vypustíme například při létání, řízení auta nebo provozu firmy. Protože i když se snažíme emise snižovat, některé prostě vznikají.
Princip je jednoduchý: za emise, které jsme způsobili na jednom místě, zaplatíme za snížení nebo pohlcení stejného množství emisí někde jinde na světě. Cílem je dosáhnout pro danou aktivitu takzvané „čisté nuly“ (net zero).
Tyto peníze jdou na financování projektů, které prokazatelně emise buď:
- Pohlcují z atmosféry (například výsadba nových lesů – viděl jsem takové projekty od Latinské Ameriky po Asii).
- Zabraňují jejich vzniku (třeba stavba větrných nebo solárních farem v rozvojových zemích, zlepšování energetické efektivity, nebo likvidace skládkového plynu).
Ale pozor. Jako každý nástroj, i offsetting má svá „ale“, o kterých se ve světě hodně mluví:
- Nesmí sloužit jako omluva pro to nesnažit se emise primárně snižovat tam, kde vznikají. Offsetting by měl být poslední krok po maximální snaze o redukci.
- Je klíčové, aby byly projekty skutečné a „adicita“ – tedy že by ten projekt bez peněz z offsetingu nevznikl.
- Musí být zajištěno jejich dlouhodobé fungování a ověřování. (Příběh o vysazených stromech, které za pár let shoří, bohužel není sci-fi).
Je to složitý svět, ale princip kompenzace emisí přes projekty jinde na planetě je to, oč tu běží.
