Nejlepší je mít s sebou sadu rybářských nástrojů, včetně peánu. Zatněte zuby, ale opatrně! Peán je zde klíčový. Uchopte háček pevně, ale šetrně. Pokud trčí jen špička, zatlačte na stranu protilehlou k protihrotu a pomalu, plynulým pohybem, háček vytahujte. Představte si, že taháte za jemnou nitku. Důležité je minimalizovat zranění ryby. Čím menší trauma, tím větší šance na přežití a návrat do vody. Mokré ruce vám pomohou s lepším úchopem a sníží tření. Pokud je háček zarytý hluboko, raději rybu s háčkem opatrně uvolněte a v klidu doma jej vyjměte s pomocí pinzety. Vždy dbejte na to, aby se ryba nevysilovala. Rybaření by mělo být o respektu k přírodě.
Jak smažit rybu s kůží?
Tajemství dokonale opečené ryby s kůží spočívá v jednoduchosti, avšak s důrazem na detail. Na své kulinářské cestě po světě jsem si všiml, že klíč leží v rozpálené pánvi. Rybu vždy klaďte kůží dolů – to je základní pravidlo, které platí od Thajska po Argentinu. Zprudka opečte kůži, aby se krásně propekla a zkaramelizovala. Teprve poté, velmi opatrně, rybu otočte. Zde se už postupuje pozvolna, aby se ryba propekla rovnoměrně a zůstala šťavnatá. Doba pečení? To je proměnná, závislá na druhu a velikosti ryby – od drobné sardinky po mohutného lososa. Stejný postup platí i pro grilování, ať už nad žhavým uhlím v Řecku, či na moderním grilu v Kalifornii. Pro dokonalý výsledek doporučuji použít kvalitní olej s vysokým bodem kouření, jako je například řepkový nebo avokádový. Nebojte se experimentovat s bylinkami a kořením – čerstvý rozmarýn, tymián nebo citronová tráva dodají rybě neopakovatelnou chuť.
Tip pro gurmány: před pečením lehce osolte kůži, aby se krásně křupavě propekla.
Jaký typ nože je nejvhodnější pro filetování plochých ryb?
Na filetování plochých ryb, třeba na výpravě v divočině, potřebuješ speciální nůž. Zapomen na tupé nože z kuchyně! Ideální je filetovací nůž nebo nůž Yanagiba. Jeho dlouhá, tenká a flexibilní čepel ti umožní precizní oddělení masa od kostí, aniž by se ti maso trhalo.
Proč je to tak důležité? Protože s kvalitním filetovacím nožem minimalizuješ plýtvání a zachováš si maximum masa. To se hodí, když zásoby nejsou nekonečné.
- Délka čepele: Dlouhá čepel (ideálně 15-25 cm) ti umožní plynulý řez po celé délce ryby.
- Tloušťka čepele: Tenká čepel je klíčová pro přesnost a minimalizaci poškození masa.
- Flexibilita čepele: Flexibilní čepel kopíruje tvar ryby a usnadňuje filetování i v obtížně dostupných místech.
Na rozdíl od tuhých nožů, Yanagiba nebo kvalitní filetovací nůž ti umožní elegantní a rychlé filetování, což oceníš, když máš omezený čas nebo se chystáš na další aktivity.
Nezapomeň nůž udržovat ostrý! Ostření v terénu může být náročné, ale investice do kvalitního brousku se vyplatí.
Jak vazat háčky na ryby?
Vážení rybáři, zavazování háčků je klíčové pro úspěšný lov. Z vlastní zkušenosti z expedic po Amazonce i z ledových řek Aljašky mohu potvrdit, že spolehlivý uzel je nezbytností. Klasický palomar uzel je sice jednoduchý, ale já upřednostňuji robustnější variantu.
Postup: Konec vlasce (fluorocarbon je výborný, ale i silon poslouží) dvakrát prostrčte očky háčku – to zdvojnásobí pevnost uzlu. Důležité je, aby se materiál netřepil, proto doporučuji zapálit konec. Pak konec 7-krát až 9krát omotáte kolem pevného vlasce nad očky – čím více závitů, tím pevnější uzel. Vytvoří se vám smyčka u očka háčku.
Důležité: Počet závitů upravte podle tloušťky vlasce a velikosti háčku. U tenkých vlasců méně závitů, u silnějších více. Nebojte se experimentovat!
Pokračování: Protáhněte konec vlasce touto smyčkou – vznikne další smyčka. Pečlivě navlhčete uzel (sliny stačí), pevně utáhněte a zkontrolujte, zda je uzel bezpečně zajištěn. Před každým zavazováním zkontrolujte, zda je očko háčku v pořádku. Poškozené háčky okamžitě vyměňte.
Tip od zkušeného cestovatele: Noste vždy sebou několik druhů vlasců a háčků, abyste byli připraveni na různé podmínky. A nezapomeňte na nůž!
Jak nastražit rybu na sumce?
Nastražení rybky na sumce – zdánlivě jednoduchá záležitost, která ale může ovlivnit váš úspěch. Zkušenost z mých mnoha rybářských výprav po světě mi ukázala, že klíčem je co nejvíce napodobit přirozené chování návnady. Proto osobně preferuji metodu prošití ryby šňůrkou přes nosní dírku. Uzel by měl být pevný, ale nenápadný, aby se rybka pohybovala volně. Šňůrku pak uvážu do karabinky.
Klíčový je pak trojhák. Zapíchávám ho do ocasní ploutve, nikoliv do těla. Tím minimalizuji poškození ryby a zajistím, že se bude v proudu chovat přirozeně, hlavou proti proudu. To je nesmírně důležité, zvláště na řekách s rychlým proudem. Rybka se nezamotává do vlasce a její pohyby jsou realistické, čímž láká sumce mnohem efektivněji než chaoticky se pohybující, poškozená návnada.
Důležitá poznámka: Volba velikosti rybky a typu háčku záleží na velikosti sumce, na kterého cílíte. Vždy používejte dostatečně pevné vlasce a kvalitní náčiní. A nezapomeňte na ohleduplný přístup k přírodě – po skončení rybaření ukliďte vše za sebou.
Tip pro zkušenější: Experimentujte s různými druhy rybek. Někdy sumci preferují konkrétní druh, například plotice nebo ouklej. To se liší podle lokality a ročního období.
Kolik ryb si můžu vzít od vody?
Otázka limitu úlovku ryb je důležitá pro každého rybáře, ať už zkušeného cestovatele, nebo začátečníka. Česká legislativa je v tomto ohledu poměrně specifická, a tak se snadno ztratit v detailech. Zjednodušeně řečeno, denní limit není striktně počtem kusů, ale spíše celkovou hmotností úlovku.
Příklad: Můžete si ponechat 2 kapry, 1 štiku a 1 candáta, pokud celková hmotnost těchto ryb nepřesáhne 7 kg. Záleží na druhu ryb a jejich velikosti. Není to tedy 2 kusy libovolných ryb, ale 7 kg v souhrnu.
Praktický příklad z mého cestování: Na jednom z mých výletů po Čechách jsem se zaměřil na lov kaprů a štik. Můj limit byl 7 kg. Ulovily se mi 2 kapři o váze 2 kg a 3 kg a jedna štika o váze 1,5 kg. To je celkem 6,5 kg. Mohu pokračovat v lovu, dokud nedosáhnu 7kg limitu.
Důležité detaily, které byste měli znát:
- Limit se liší podle druhu ryby a vodní plochy. Vždy si před lovem ověřte platné předpisy pro danou lokalitu.
- Mnoho rybářských revírů má vlastní omezení, která mohou být striktnější, než obecná legislativa. Informace o těchto omezeních obvykle najdete na webových stránkách revíru nebo u správce.
- Dodržování limitů je klíčové pro ochranu rybích populací a udržitelnost rybolovu. Nepodceňujte to!
Příklad různých kombinací úlovku v rámci 7kg limitu:
- 2 kapři (po 2,5 kg)
- 1 štika (2kg) + 1 candát (2kg) + 1 bolen (3kg)
- 7 kg sumců (podle velikosti)
- Kombinaci různých druhů ryb, dokud se nepřekročí 7kg limit.
Nezapomeňte, že tato informace slouží pouze k orientaci a je nutné si vždy ověřit aktuální platnou legislativu a předpisy pro danou vodní plochu.
Jak vyndat rybářský házek?
Odstranění rybářského háčku z kůže je univerzální problém, s nímž jsem se setkal od amazonských pralesů až po zasněžené vrcholky Alp. Nejdůležitější je zachovat klid. Panika zhoršuje situaci. Technika je jednoduchá, ale vyžaduje jistou dávku odvahy. Háček je potřeba protahovat dál, vždy směrem k povrchu kůže, hrot by měl mířit ven. Představte si, že chcete háček „prostrčit“ kůží. Důležité je najít místo, kde můžete hrot háčku prostrčit skrz kůži na druhé straně. Jakmile se objeví protihrot, je to vyhráno. Zmáčkněte jej, případně odcvakněte (pokud je to možné). Zbývá jen vyjmout háček – tento krok je pak již téměř bezbolestný. V některých zemích, například v Japonsku, používají speciální nástroje na vyjímání háčků, které minimalizují bolest a riziko infekce. V případě hluboko zapíchnutého háčku, silné bolesti či podezření na infekci je však nezbytná návštěva lékaře. Pokud máte pochybnosti, vždy raději vyhledejte odbornou pomoc. Prevence je vždy nejlepší – používejte správné náčiní a dodržujte bezpečnostní opatření při rybaření.
Kolik ryb si můžu nechat?
Omezení úlovku ryb se v praxi řídí celkovou hmotností. Například denní limit 7 kg umožňuje ponechat si 2 kusy kapra, štiky, candáta, bolena či sumce, nebo jejich libovolnou kombinaci, dokud celková hmotnost nepřesáhne 4 kg. To znamená, že i po ulovení těchto čtyř kilogramů můžete pokračovat v rybaření.
Důležité je si uvědomit, že tato pravidla se mohou lišit v závislosti na lokalitě a druhu ryby. Před lovem je nezbytné si ověřit platné předpisy v dané oblasti. Mnoho revírů má specifická omezení, která se týkají minimální délky ryb, zákazu lovu určitých druhů, nebo dokonce zavedení systému povolenek.
Při cestování po Česku, ale i v zahraničí, je proto vhodné:
- Prostudovat místní rybářské řády a povolenky na webových stránkách příslušných úřadů či rybářských svazů.
- Kontaktovat místní rybáře nebo správu revíru pro aktuální informace a případné rady ohledně lovu.
- Mít vždy u sebe doklady o povolených úlovcích, jako je například rybářský lístek.
Respektování těchto pravidel chrání populace ryb a zajišťuje dlouhodobou udržitelnost rybolovu. Nepodceňujte důležitost dodržování předpisů, abyste si užili rybaření naplno a zodpovědně.
Příklad konkrétních limitů se může lišit. Například, pro některé chráněné druhy, jako je například losos, platí přísnější omezení, a v některých případech je lov zcela zakázán.
- Vždy si ověřte platná pravidla.
- Neignorujte ochranu ohrožených druhů.
- Užívejte si rybaření zodpovědně.
Jak pouzit nůž na ryby?
Rozporuplný vztah Čechů k rybám se odráží i v příboru. Na rozdíl od mnoha světových kuchyní, kde se ryby běžně řežou ostrým nožem, česká tradice (a mnoho restaurací) preferuje speciální, tupý nůž s ohnutou špičkou. Tento nůž, zdaleka ne tak neškodný, jak se zdá, slouží primárně k manipulaci s rybou, k udržení jejího tvaru při oddělování masa od kostí. Ostří zde není klíčové. Jeho úloha je spíše sekundární, třeba při odstraňování kůže. Používá se v kombinaci s širší vidličkou, kterou rybu držíte v levé ruce a oddělujete maso. V zahraničí, ať už v Japonsku s jeho jemnými sushi noži, ve Středomoří s preferencemi ostrých nožů na filetování, nebo v severských zemích s tradičním příborem na sledě, se k rybě přistupuje odlišně. Zkušenost z mnoha restaurací po světě mi ukázala, že český přístup je spíše výjimkou, ale v kontextu tradiční české kuchyně s celými, pečenými rybami, je zcela logický. Vždy je však důležité si uvědomit, že účel nože není řezání, ale fixace a pomoc při oddělování.
Jak dlouho dělat rybu na pánvi?
Příprava ryby na pánvi je umění, které jsem pozoroval v mnoha koutech světa. Ať už v japonských restauracích, kde se ryba opéká na sekundu, nebo v italských trattoriích, kde se smaží v olivovém oleji, základní princip je vždy stejný: šetrnost. Ryba je neuvěřitelně jemná a nízkokalorická surovina. Proto se vyvarujte velkého množství tuku, zvláště pokud ji připravujete bez obalu. Filety stačí opékat 4–5 minut z každé strany. Doba se může mírně lišit v závislosti na tloušťce a druhu ryby. U celé ryby počítejte se zhruba 4 minutami na každou stranu, ale sledujte opatrně barvu a strukturu – měla by být zlatavá a pevná, nikoliv rozpadavá. Pro dokonalý výsledek doporučuji pánev s nepřilnavým povrchem a střední teplotu. K dochucení se skvěle hodí čerstvé bylinky, citronová šťáva a kvalitní olivový olej. Experimentujte s různými kořením a bylinkami podle regionální kuchyně, kterou zrovna objevujete! Například v Thajsku se ryby často kombinují s chilli a limetkou, v Řecku s oreganem a olivami.
Kdy solit ryby?
Solení ryb – téma, které jsem řešil na mnoha kulinářských dobrodružstvích po světě. Ať už jsem griloval lososa na pláži v Thajsku, nebo připravoval cejn na ohni v české kotlině, vždycky platí jedno: sůl a koření patří těsně před tepelnou úpravou. U menších ryb stačí pár minut, u větších kusů či celých ryb počkejte desítky minut.
Často se traduje mýtus, že sůl z ryby „vytáhne“ šťávu a zkazí maso. To je ale omyl, který jsem si osobně ověřil nesčetněkrát. Sůl ve skutečnosti po určitou dobu šťávu v rybím mase stabilizuje, čímž pomůže udržet jeho vlhkost a jemnou strukturu.
Můj tip z cest? Experimentujte! Na různých místech světa se solí ryby odlišně, podle druhu ryby i zvyklostí. Zkuste například před solením rybu krátce omyt v ledové vodě pro zvýšení její pevnosti. Nebo přidejte do soli trochu cukru pro lepší chuťový profil.
Pamatujete si ale na základní pravidlo: čím čerstvější ryba, tím méně soli budete potřebovat. A nezapomeňte na kvalitní koření – to dodá pokrmu tu pravou pointu.
Jak pouzit nuz na ryby?
Rybí nůž, ten malý, zdánlivě neškodný pomocník, je v rukou zkušeného cestovatele nepostradatelný. Nečekejte však klasický nůž! V dobrých restauracích, ať už v Praze či v Tokiu, vám k rybím specialitám podají speciální příbor – širokou vidličku a tupý nůž s ohnutou špičkou.
Jeho ostří je iluze. Nůž slouží především jako opora, jako věrný společník při odstraňování kůže. Představte si to: jemně podržíte rybu, zabráníte jejímu klouzání po talíři a vidličkou v levé ruce elegantně oddělujete šťavnaté maso od kostí. To je umění!
A co když jíte rybu mimo civilizaci?
- Improvisace je klíčová. Tupý nůž lze nahradit lžící, ale opatrně!
- Kůže? Zkuste ji oddělit prsty. V některých kulturách je kůže pochoutkou!
Pamatuji si, jak jsem si v malém rybářském městečku na pobřeží Chorvatska poradil s grilovanou sardinkou jen pomocí jednoduché vidličky. Důležité je respektovat strukturu ryby.
- Začněte od hlavy.
- Oddělujte maso po částech.
- Nespěchejte, vychutnejte si to!
Tip pro cestovatele: Vždy si před jídlem všimněte, jaký příbor je na stole. To vám napoví, jak se s jídlem vypořádat.
Čím mazat nůž?
Na dlouhodobé uskladnění nože doporučuji ošetřit čepel potravinářskou vazelínou – ta je sanitární, netoxická, čirá, bez chuti a zápachu, ideální i pro nejnáročnější expedice. Alternativou je nesolené vepřové sádlo, tradiční prostředek, který jsem osobně ověřil v mnoha drsných podmínkách. Jedlý olej také poslouží, ale vazelína poskytuje delší ochranu před korozí. Z vlastní zkušenosti vím, že je důležité se vyvarovat jakýchkoli nejedlých materiálů. Představte si, že byste si při přípravě jídla v divočině otrávili organismus z čepele ošetřené nevhodnou látkou – to by zkazilo celou výpravu. Kvalitní údržba nože je klíčová pro přežití a úspěch každé cesty. Pamatuji si, jak jsem na poušti Gobi ztratil svůj hlavní nůž kvůli špatnému mazání. Byla to tvrdá lekce.
Nepodceňujte volbu mazadla. Kvalitní vazelína vytvoří na čepeli tenký, ochranný film, který brání korozi i mechanickému poškození. Sádlo má sice podobné vlastnosti, ale je náchylnější k žluknutí. Oleje poskytují krátkodobou ochranu a mohou se snadněji smývat. Vždy si tedy vyberte to, co nejlépe vyhovuje délce skladování a podmínkám prostředí.
Na co nejvíce berou sumci?
Sumce chytám nejradši na živou rybičku s bójkou – to je spolehlivá klasika. Poslední dobou ale experimentuji i s položenou, hlavně na větších řekách.
Tip pro zkušenější: Ukotvené podvodní splávky jsou skvělé, když chcete sumce lovit v hlubších a členitějších vodách. Umístění nástrahy přímo na dně nebo ve sloupci je klíčové – záleží na aktivitě ryb.
Nepodceňujte lokalitu! Hloubky, proud, typ dna, vše hraje roli. Vyplatí se prozkoumat mapu a najít místa s podbřežním křovím, poklesy dna nebo hlubokými tůněmi.
Čas lovu je zásadní! Sumci jsou aktivnější za soumraku a v noci, ale i v horkých letních dnech se dají chytit v hlubších, stinných místech.
Výbava: Silný prut, kvalitní naviják s dostatečnou kapacitou vlasce a pevný vlasec jsou samozřejmostí. Nezapomeňte na dostatečně silné háčky a olovnice, aby vám utekl jen tak něco.
Jak daleko může být rybář od prutů?
Otázka, jak daleko může být rybář od svých prutů, je v podstatě otázkou zodpovědnosti a praktické realizace. Neexistuje žádné pevné číslo, žádná zákonná vzdálenost. Vše závisí na situaci. Představte si třeba tichou ranní idylku na odlehlém jezeře v Norsku – tam vám pár metrů navíc pravděpodobně nevadí. Jiná situace je na přeplněné řece, kde se vzdálenost od prutu měří spíš v metrech, nikoli v kilometrech. Klíčové je, abyste byli vždy v dosahu a schopni okamžitě reagovat na záběr. Zvažte faktory jako proud vody, druh ryby, typ nástrahy a samozřejmě i terén. Pokud se chystáte na ryby s delší odhozovou vzdáleností, připravte si pohodlnou židli a dobře zkontrolujte spolehlivost navijáku a brzdy. Důležité je i vědomí okolí – pozor na další rybáře, plavidla a možné překážky. Zkušený rybář vždy zvolí vzdálenost, která mu dovolí bezpečně a efektivně lovit, a přitom neztratí kontrolu nad svou výbavou. Bezpečnost a zodpovědnost by měly být vždy na prvním místě.
Na moři, kde lovíte z lodi, je situace opět odlišná. Vzdálenost závisí na velikosti lodi, vlnách a druhu rybolovu. Důležité je zajistit, aby pruty nemohly spadnout do vody nebo se zamotat do námořní techniky. Vždy mějte na paměti, že bezpečnost je prioritou a zodpovědné chování na vodě je klíčové. Ať už rybaříte kdekoliv, vždy si uvědomujte své okolí a přizpůsobte svou vzdálenost od prutů dané situaci.
Kdy solit rybu?
Solení ryb – to je téma, které jsem prozkoumal v mnoha koutech světa, od tradičních rybářských vesnic v Norsku až po moderní kuchyně Tokia. A všude platí jedno: sůl a koření patří na rybu těsně před tepelnou úpravou.
U menších porcí to znamená doslova těsně předtím, než rybu vložíte na pánev, do pekáče či na gril. U větších kusů, celých ryb, je vhodné je osolit a okořenit s předstihem, a to v řádu desítek minut. Dlouhé předchozí solení, jak se často mylně traduje, nepoškodí rybu vysušením. Naopak, sůl v rozumném množství po určitou dobu stabilizuje vlhkost v rybím mase, čímž zaručí šťavnatější výsledek.
Mýtus o vysušování solí je vyvrácen. Sůl se do masa vstřebává, a tak stabilizuje bílkoviny a pomáhá udržet jeho strukturu a vlhkost. Záleží samozřejmě na druhu ryby a jejím složení.
- Tip pro dokonalé solené ryby: Používejte kvalitní mořskou sůl a nechte ji lehce rozpustit v troše vody před aplikací na rybu pro rovnoměrné prosolení.
- Experimentujte s kořením: V různých zemích se používají různé byliny a koření – od klasické petrželky a kopru přes italské bylinky až po exotické směsi. Nebojte se experimentovat a objevovat nové chuťové kombinace.
- Důležitá je i teplota: Studené solené ryby budou mít delší dobu na vstřebání soli. Teplejší naopak se rychleji osolí a připraví se.
- Příklad: Filety z tresky se solí a koření těsně před smažením.
- Příklad: Celá pstruh se osolí a okoření alespoň 30 minut před pečením.
Správné načasování solení je klíčem k perfektně připravené rybě. Nebojte se experimentovat a objevíte, co vašim chuťovým buňkám nejvíce chutná.
Jak smažit rybu na pánvi?
Smažení ryby na pánvi je umění, které jsem zdokonalovala během svých cest po světě. Ať už jsem si pochutnávala na čerstvém úhoři v italské Benátkách, nebo na grilovaném tuňákovi na malajském ostrově, jedna zásada zůstává konstantní: pečte rybí filet s kůží dolů. To platí dvojnásob, pokud používáte pánev.
Proč? Protože při položení ryby kůží nahoru do rozpáleného oleje se maso zbytečně rychle propeče a vysuší. Kůže se stane křupavou, ale uvnitř zůstane suchá dužina. To je chyba, které se chcete vyhnout. Kůží dolů docílíte dokonalé kombinace křupavé kůže a šťavnatého masa.
Trpělivost je klíčová. Nechte rybu na pánvi, dokud se maso nezačne zatahovat. To je signál, že se kůže krásně opeče a maso se pomalu propeče zevnitř. Potom stačí párkrát přelít rybu horkým máslem (nebo olivovým olejem, dle chuti) pro dodatečnou vláčnost a chuť. Můžete přidat i bylinky, česnek, nebo citronovou šťávu pro intenzivnější aroma.
Pro ještě lepší výsledek doporučuji použít kvalitní pánev s nepřilnavým povrchem. Pamatuji si, jak jsem se v Nepálu učila smažit ryby na pánvi s tenkou vrstvou ghí – výsledek byl fantastický! Experimentujte s různými druhy olejů a tuků, abyste objevili svůj perfektní recept.
Nezapomeňte, že správná teplota oleje je rovněž důležitá. Příliš studený olej způsobí, že se ryba bude lepit na pánev, zatímco příliš horký olej rybu spálí. Ideální teplota je taková, kdy olej jemně šumí, když do něj vložíte kousek ryby.
Kolik soli na kilo ryby?
Solení ryb je umění, které jsem pilně studoval na svých cestách po světě. Klasické množství soli na kilogram ryby se pohybuje mezi 30 až 40 gramy. Nicméně, nezapomínejte na důkladné prosolení, jak zvenku, tak zevnitř – ryby, na rozdíl od jiných uzenin, snášejí opravdu vysoké koncentrace soli. V Japonsku jsem například viděl, jak rybáři používají tradiční metodu solení v dřevěných kádích s mořskou solí a cukrem, výsledkem bylo neuvěřitelně chutné sushi. V Chorvatsku zase preferují sušení ryb na slunci se silnou vrstvou soli, což jim dodá charakteristickou slanou a zároveň zjemněnou chuť. Pro zvýraznění chuti se nebojte experimentovat! Utřený česnek je skvělým doplňkem, ale také grilovací koření, bylinky, nebo třeba i mletý kmín dodají vašim rybám jedinečný charakter. Pamatuji si na úžasnou grilovanou rybu s rozmarýnem a mořskou solí z malého řeckého ostrova – prostě nezapomenutelné.
Množství soli závisí i na druhu ryby a způsobu úpravy. Tučnější ryby obecně vyžadují více soli než ryby s nižším obsahem tuku. Důležité je také brát v úvahu, zda rybu budete pouze solit, nebo ji následně udit či smažit. Při udění se část soli “ztratí” s vodou, proto je důležité solit štědře.
