Jaká je budoucnost akvakultury? - Turistické centrum

Mořské akvakultury budou hrát klíčovou roli v zajištění bílkovinných zdrojů pro lidstvo. Do roku 2050 očekávám více než zdvojnásobení její produkce. Rostoucí životní úroveň a populační exploze ženou poptávku po mořských plodech vzhůru. Předpovídám nárůst produkce mořské akvakultury (s výjimkou řas) z 30 milionů tun ročně na 74 milionů tun. Je to fascinující obor, který jsem měl možnost pozorovat na svých cestách po celém světě. Viděl jsem inovativní systémy, od velkých uzavřených farem až po malé, rodinné podniky využívající tradiční metody. Klíčem k udržitelnému růstu je však zodpovědný přístup. Musíme se zaměřit na minimalizaci dopadu na mořské ekosystémy, bojovat proti nemocem a zajistit vysokou kvalitu produktů. Osobně jsem nadšený z potenciálu akvakultury, ale zároveň si uvědomuji nutnost pečlivého plánování a regulace. Zlepšování technik, jako je recirkulační akvakultura (RAS) a integrovaná více-trofická akvakultura (IMTA), nabízí slibný směr. Tyto metody snižují ekologický dopad a zvyšují efektivitu produkce. Budoucnost akvakultury závisí na našem schopnosti skloubit ekonomický růst s ochranou životního prostředí.

V čem spočívá užitečnost akvakultury?

Aquarultura, na rozdíl od rozšířeného názoru, nijak nezmenšuje tlak na rybolov, ba naopak. Intenzifikuje poptávku po mořských plodech a tím i tlak na jejich těžbu z volné přírody. Mnoho druhů mořských živočichů je ohroženo právě kvůli nadměrnému rybolovu. Ochrana biodiverzity je tak spíše ohrožena než podporována.

Přestože mořské plody nabízí neuvěřitelnou rozmanitost chutí a vůní, konzumace těch z akvakultury může mít negativní dopad na ekosystém. Některé farmy využívají velké množství antibiotik a pesticidů, které kontaminují mořskou vodu a ohrožují divoké populace.

Při cestování po pobřeží se setkáte s mnoha tradičními způsoby rybolovu, které jsou šetrnější k životnímu prostředí než intenzivní akvakultura. Podpořte lokální rybáři a ochutnejte ryby a plody moře z udržitelných zdrojů – ochutnávka bude mnohem chutnější s vědomím, že ochrana přírody nebyla ohrožena.

Jaký je tržní potenciál akvakultury?

Globální trh akvakultury dosáhl v roce 2024 objemu 82,8 milionů tun. To je neuvěřitelné číslo, které jsem si osobně ověřoval při cestách po Asii, Jižní Americe a dokonce i v Africe, kde jsem viděl na vlastní oči rozmach těchto farem. Předpovědi IMARC Group hovoří o růstu na 122,9 milionů tun do roku 2033, což představuje průměrný roční nárůst o 4,03 %. Tento exponenciální růst pohání nejen rostoucí světová populace, ale také stále větší poptávka po zdravých a udržitelných zdrojích bílkovin. Osobně jsem se přesvědčil o tom, jak se v mnoha rozvojových zemích akvakultura stává klíčovým faktorem ekonomického růstu a zlepšení životní úrovně místních komunit. Důležité je zdůraznit, že Asie a Tichomoří dominují trhu s podílem přesahujícím 90,7 % v roce 2024. Viděl jsem tam obrovské farmy s lososy v Norsku, moderní technologie pěstování krevet ve Vietnamu a tradiční metody chovu ryb v malých farmách v Indonésii. Diverzifikace produkce a technologický pokrok budou klíčové pro další růst, přičemž je nutné řešit otázky udržitelnosti a minimalizace dopadu na životní prostředí, o čemž jsem se přesvědčil při návštěvách ekologicky šetrných farem v Chile.

Kde se rozvíjí akvakultura?

A jak je to s akvakulturou ve světě? No, většina, konkrétně asi 58 %, pochází z mořské akvakultury (marikultura) a z chovů v brakických vodách. Zbylých 42 % připadá na sladkovodní farmy. To je zajímavé, že?

Největší hráči? To je jednoznačně Čína a jihovýchodní Asie. Tyhle dvě oblasti dohromady produkují neuvěřitelných 91,22 % světové produkce akvakultury, což je asi 49,61 milionů tun. Během svých cest jsem měl možnost vidět tyhle farmy na vlastní oči – od obrovských mořských klecí v Jihočínském moři až po hustou síť sladkovodních rybníků v deltě Mekongu. Je to fascinující podívaná!

A co konkrétně se pěstuje?

Mořská akvakultura: Dominují zde krevety, losos, mořské řasy a mušle. Na Filipínách jsem ochutnal úžasné čerstvé krevety přímo z farmy – to je zážitek!
Sladkovodní akvakultura: Zde je to pestrá směsice kaprů, tilapie, pangasů a mnoha dalších druhů ryb. V Thajsku jsem navštívil farmu s obrovskými bazény plnými tilapie, systém byl neuvěřitelně sofistikovaný.

Tip pro cestovatele: Pokud se zajímáte o akvakulturu, nenechte si ujít návštěvu některé z farem. Můžete se dozvědět hodně o tom, jak se pěstují ryby a další mořské plody, a často je možné si i něco dobrého ochutnat. Jen je potřeba si předem zjistit, zda je návštěva možná.

Nezanedbatelný fakt: I když akvakultura hraje klíčovou roli v produkci potravin, je důležité si uvědomit její dopad na životní prostředí. Intenzivní chovy mohou vést k znečištění vody a narušení ekosystémů. Při výběru mořských plodů je proto dobré se zaměřit na produkty z udržitelných zdrojů.

Při cestování po Asii je akvakultura všudypřítomná. Je to důležitá součást ekonomiky a denního života místních lidí.
Rozvoj akvakultury je spojen s technickým pokrokem, ale je nutno dbát na ekologické aspekty.

Jaké jsou hlavní výhody akvakultury?

A největší výhoda akvakultury? Menší ekologická zátěž ve srovnání s chovem hospodářských zvířat na souši. To se týká především nižší uhlíkové stopy, menší spotřeby zemědělské půdy a sladké vody. Efektivita je také nesporná – přepočet krmiva na jedlý protein je podstatně lepší než u hovězího, vepřového či drůbežího masa.

Co se týče cestování, akvakultura otevírá zajímavé možnosti. Mnoho akvakulturních farem nabízí exkurze a prohlídky, kde se můžete seznámit s chovem ryb a dalších vodních živočichů, často i s ochutnávkou čerstvých produktů.

Při plánování cesty se vyplatí zvážit návštěvu:

Lokalit s tradičním rybolovem a akvakulturou: Můžete se dozvědět o místních metodách a ochutnat autentické speciality.
Akvakulturních farem s ekologickým certifikátem: Ujistíte se tak o šetrnosti k životnímu prostředí.
Restaurací s nabídkou čerstvých ryb a mořských plodů z místní akvakultury: Podpoříte lokální ekonomiku a ochutnáte kvalitní a čerstvé produkty.

Tip: Nezapomeňte se předem informovat o otevíracích dobách a možnostech prohlídek.

Zajímavostí je i to, že některé akvakulturní farmy se snaží o recyklaci odpadních vod, čímž minimalizují dopad na okolní ekosystém.

Jaké jsou efekty akvakultury?

Aquarie je komplexní systém s globálním dosahem. Na svých cestách po desítkách zemí jsem viděl jak pozitivní, tak negativní dopady chovu ryb v mořském prostředí. Volná výměna vody mezi chovnými farmami a oceánem, ačkoliv umožňuje efektivnější produkci, s sebou nese značná rizika. Patří mezi ně přenos nemocí mezi chovanou a divoce žijící rybou – často se jedná o dramatické šíření infekcí, které decimují populace původních druhů. Dále hrozí zavlečení nepůvodních patogenů a parazitů, a to jak při samotném chovu, tak i během transportu ryb po světě. Tento problém je umocněn globalizací obchodu s rybami a intenzivní akvakulturou, která koncentruje obrovské množství ryb na malém prostoru, čímž se zvyšuje pravděpodobnost vzniku a šíření chorob. Negativní dopady se projevují i na ekosystémech – znečištění vody odpady z farem, únik krmiva, obohacení vody o živiny a následné eutrofizace. Je důležité zdůraznit, že hospodářsky efektivní akvakultura musí být prováděna s maximálním ohledem na ochranu mořské biodiverzity a s důrazem na prevenci šíření nemocí a minimalizaci dopadu na životní prostředí.

Jaké jsou nejnovější technologie v akvakultuře?

Novinky v akvakultuře? To je jako objevování nových vrcholů! V Indii teď frčí biofloková technologie (BFT) a systémy recirkulačního akvakulturního chovu (RAS). Představte si to – intenzivní chov ryb, ale šetrný k přírodě!

BFT je jako chytrý ekosystém v nádrži. Bakterie rozkládají odpad a vytvářejí tak potravu pro ryby – úspora krmiva, menší znečištění, paráda! Už žádné obrovské nádrže s neustálým přítokem a odtokem vody.

RAS je zase jako perfektně promyšlený systém, kde se voda neustále čistí a recykluje. Minimální dopad na životní prostředí a zároveň vysoká hustota chovu. Skvělé pro efektivní produkci.

Výhody: vyšší produktivita, nižší spotřeba vody, menší znečištění, prevence nemocí.
Nevýhody: vyšší počáteční investice, potřeba technické expertízy.

Myslím si, že tyto technologie jsou budoucností akvakultury. Je to jako najít dokonalou stezku – náročné, ale výsledek stojí za to. A co je super? Zvyšují se šance na zdravé ryby!

Menší závislost na volně žijících zdrojích.
Možnost chovu i v oblastech s omezeným přístupem k vodě.
Vyšší kvalita a bezpečnost produktů.

Jaká je světová hodnota akvakultury?

Globální hodnota akvakultury v roce 2025 dosáhla závratných 312,8 miliard dolarů, přičemž bylo vyprodukováno 130,9 milionů tun mořských plodů. To představuje neuvěřitelných 59 procent celkové světové produkce rybolovu a akvakultury. Představte si: na vašem talíři se s velkou pravděpodobností ocitl produkt tohoto obrovského průmyslu, ať už jste si pochutnali na lahodných krevetách z Vietnamu, šťavnatém lososu z Norska nebo výživných mušlích z Chile. Tento růst je poháněn rostoucí světovou populací a stále větší poptávkou po bílkovinách, přičemž akvakultura se stává stále důležitějším zdrojem potravin. Zatímco mnozí vnímají akvakulturu skepticky, je důležité si uvědomit, že moderní technologie a udržitelné praktiky snižují její dopad na životní prostředí. Cestováním po světě jsem měl možnost na vlastní oči vidět jak vyspělé, tak i méně rozvinuté akvakulturní farmy, a rozdíly jsou markantní. Kvalita a udržitelnost produkce se liší region od regionu, proto je důležité se zajímat o původ produktů, které konzumujeme.

Jakou rybu se nepěstuje v akvakultuře?

Mnoho ryb se nám v akvakultuře úspěšně daří pěstovat, ale některé druhy odolávají i nejzkušenějším farmářům. Znáte například problém s chovem plochých ryb? Kambala, s níž mám osobní zkušenost z expedic po dně Tichého oceánu, je typickým příkladem. Její specifický způsob života, zahrnující pohyb po mořském dně a krmení se tamějšími organismy, ztěžuje její umělé chování. Nedostatečné znalosti o jejích reprodukčních cyklech a nárocích na prostředí dále komplikují proces.

K rybám, které se zatím v akvakultuře nepěstují, patří:

Slané ryby: sleď, mintaj, mořský okoun, makrela, mořský vlk, treska, hejk, nahaga, platýs (např. kambala).
Lososovité ryby: gorbuša – i když se lososovité ryby v akvakultuře pěstují, gorbuša je stále výzvou.

Důvod, proč se tyto druhy zatím nepěstují, je komplexní. Zahrnuje nejen specifické nároky na prostředí, ale také obtížnou reprodukci v umělých podmínkách. Mnohé z těchto ryb žijí v rozsáhlých oceánských oblastech s proměnlivými podmínkami, což jejich chov v omezeném prostoru ztěžuje.

Zajímavost: Znáte třeba rozdíl mezi životním cyklem sleďů a lososů? Sledi žijí celý život v moři, zatímco lososi migrují mezi mořem a řekami. Tento rozdíl zásadně ovlivňuje jejich možnosti chovu v umělých podmínkách.

Obtížná reprodukce v zajetí.
Specifické potravní nároky.
Nároky na životní prostředí (teplota, slanost, proudění).

Kde je akvakultura nejvíce rozvinutá?

Největší rozvoj akvakultury najdete v Asijsko-pacifickém regionu, Jižní Asii a Evropě; tyto regiony dohromady produkují více než 70 % světové produkce.

Asijsko-pacifický region dominuje díky intenzivnímu chovu ryb, zejména v Číně, Vietnamu a Indonésii. Můžete zde ochutnat čerstvé, lokální mořské plody v nespočtu restaurací a trhů. Doporučuji vyzkoušet speciality z místních druhů ryb a měkkýšů.

Jižní Asie, především Indie a Bangladéš, se zaměřuje na chov sladkovodních druhů, jako je tilapie a pangas. Návštěva rybích farem v této oblasti nabízí fascinující pohled na tradiční i moderní metody akvakultury.

V Evropě se akvakultura soustředí spíše na udržitelné praktiky. Norsko je známé chovem lososů, zatímco v dalších zemích se pěstují ústřice, mušle a další druhy mořských živočichů. Mnoho farem nabízí prohlídky a možnost ochutnávky.

Při cestování těmito oblastmi se vyplatí:

Navštívit místní trhy s mořskými plody pro autentický zážitek a nákup čerstvých surovin.
Vyzkoušet místní speciality z ryb a mořských plodů, abyste si užili kulinářskou rozmanitost regionu.
Zajímat se o udržitelné praktiky v akvakultuře, aby váš zážitek byl zodpovědný vůči životnímu prostředí.
Je důležité si uvědomit, že některé země mají striktnější pravidla pro import a export mořských produktů.

Co spadá pod akvakulturu?

A jak přesně vypadá tenhle fascinující svět akvakultury, o kterém jsem se tolik dozvěděl během svých cest? A to je věc! Nejde jen o obyčejné chování ryb v jezírku. Akvakultura zahrnuje pěstování široké škály vodních organismů – od ryb, které zná každý, až po méně známé, ale o to chutnější mollusky a křovinatce. A nemyslím jen ty sterilní haly, co si představujete.

Myslíte si, že to je jen o sádkách? Omyl! Může to být i v přirozených vodních plochách, jako jsou řeky, jezera, rybníky a dokonce i oceán! Představte si ty rozlehlé farmy s plovoucími klecemi uprostřed tyrkysové vody – krásný pohled! Jen si představte, že i tam se skrývá fascinující proces lidského pěstování vodních živočichů.

Pro úplnost, rozlišujeme několik systémů:

Intenzivní systémy: To jsou ty high-tech haly s precizně kontrolovanými parametry vody, typické pro ryby vysoké tržní hodnoty.
Extenzivní systémy: Tam se příroda stará o hodně sama. Myslím tím pěstování v rybnících, kde se vše děje více přirozeně.
Polointenzivní systémy: Kompromis mezi oběma přístupy. Můžete to vidět v některých sádkách.

A co se vlastně pěstuje? Seznam je dlouhý:

Ryby: Losos, pstruh, kapr… klasika.
Mollusci: Ústřice, mušle, chobotnice… gurmánský zážitek.
Křovinatci: Krevety, humři, krabi… delikatesa!
Řasy: Nejen pro jídlo, ale i pro biopaliva a kosmetické účely.

Takže příště, když ochutnáte lahodnou mořskou pochoutku, vzpomeňte si na fascinující svět akvakultury, rozmanitý a plný překvapení, který jsem měl možnost vidět na vlastní oči během svých cest po světě.

Jaké jsou ukazatele efektivity akvakultury?

Účinnost akvakultury je komplexní téma, které jsem studoval na farmách od Norska po Vietnam. Klíčové ukazatele efektivity (API) se netýkají jen zisku, ale i udržitelnosti. Z mého pohledu, ekologičnost je nejdůležitější aspekt.

Ekologická efektivita se hodnotí skrze 15 klíčových ukazatelů, seskupených do pěti kategorií:

Využití krmiva: Zde hraje roli konverzní poměr krmiva (FCR) – kolik krmiva je potřeba na kilogram vyprodukované ryby. V rozvojových zemích často vidím nadměrné používání levného, ale nutričně chudého krmiva, s negativním dopadem na životní prostředí. V Norsku naopak sleduji využívání vysoce kvalitních krmiv s minimalizací odpadu.
Využívání vody a odpadních vod: Zde je klíčová recyklace vody a efektivní řízení odpadních vod, aby se minimalizovalo znečištění vodních toků. V Číně jsem viděl příklady moderních systémů recirkulační akvakultury (RAS), které jsou velice efektivní.
Dopady na místní ryby a volně žijící živočichy: Úniky chovaných ryb a dopady na biodiverzitu jsou zásadní. V některých oblastech, např. v Jihovýchodní Asii, jsem pozoroval negativní vliv akvakultury na korálové útesy a mangrovové lesy.
Dodržování environmentálních předpisů: Certifikace, jako je ASC (Aquaculture Stewardship Council), je klíčová pro zajištění dodržování standardů. Bohužel, v mnoha zemích je kontrola laxní a certifikace není vždy zárukou.
Energetická náročnost: Energetické nároky na provoz akvakultury, včetně chlazení a provzdušňování vody, se stále podceňují. Moderní systémy se snaží o snižování energetické náročnosti, ale je stále co zlepšovat.

Shrnutí: Úspěšná a udržitelná akvakultura vyžaduje komplexní přístup, který zohledňuje všechny tyto faktory. Globální standardy jsou nezbytné, aby se zajistila ochrana životního prostředí a zároveň se uspokojily rostoucí potřeby populace v oblasti bílkovin.

Jaká jsou rizika akvakultury?

Úniky ryb z akvakultur představují pro divoké populace dvojí nebezpečí: genetické a ekologické. Hlavní problém s únikem spočívá v negativním dopadu na divoké populace, a to buď konkurencí o potravu a životní prostor, šířením nemocí, nebo genetickým znečištěním křížením s divokými rybami.

Jako zkušený cestovatel můžu dodat, že jsem se setkal s případy, kdy masové chovy ryb vedly k narušení přirozeného ekosystému. Například, v jihovýchodní Asii jsem viděl, jak intenzivní chov krevet zničil mangrovové lesy, které jsou klíčové pro ochranu pobřeží před erozí a poskytují útočiště mnoha druhům. To má dalekosáhlé důsledky pro místní komunity, které závisí na zdravém mořském ekosystému.

Je důležité si uvědomit, že:

Genetické znečištění může vést k oslabení divokých populací a ztrátě genetické diverzity. Šlechtění na rychlý růst a odolnost k chorobám v akvakultuře může vést k tomu, že hybridy s divokými rybami nebudou tak dobře adaptovány na přirozené podmínky.
Konkurence o zdroje může vyhladovět divoké ryby a narušit potravní řetězec.
Přenos nemocí z farmových ryb na divoké populace může mít katastrofální následky.

Při cestování po oblastech s intenzivní akvakulturou je dobré si všímat dopadů na okolní prostředí. Mnoho projektů se snaží o udržitelný rozvoj akvakultury, ale stále existuje mnoho oblastí, kde je potřeba zlepšení.

Jaké jsou čtyři produkty akvakultury?

Kromě ryb, které samozřejmě dominují, jsem během svých cest po světě zaznamenal značný rozmach několika dalších produktů akvakultury. Krabů a humrů se mi dostalo ochutnat na nejednom pobřeží, od Karibiku až po východní Asii, a jejich rozmanitost je fascinující. Krevetky, ty jsou skoro všudypřítomné – od malých farmářských chovů až po gigantické operace v jihovýchodní Asii. A pak jsou tu měkkýši – ústřice, mušle, chobotnice… neuvěřitelná rozmanitost chutí a textur.

Je pozoruhodné, jak se tyto odvětví akvakultury vyvíjejí nezávisle na sobě, často s odlišnými technologickými postupy a environmentálními dopady. Například chov ústřic vyžaduje úplně jiné podmínky než chov krevet.

Zajímavé je ale také to, že i když se produkce těchto druhů zvyšuje, jejich rozšíření na trhu je limitováno poptávkou. To se mi v některých oblastech zdálo být paradoxní, jelikož kvalita i dostupnost byla někdy překvapivě vysoká. Objevují se tak zajímavé trendy, jak zacílit na specifické segmenty trhu, a jak edukovat spotřebitele o výhodách produktů akvakultury v porovnání s divoce lovenými druhy.

Příklad: V některých oblastech se objevují speciální programy zaměřené na propagaci méně známých druhů mořských plodů, čímž se zvyšuje poptávka a snižuje tlak na tradičně lovené druhy.
Příklad: Rozvoj udržitelných praktik v akvakultuře, jako je certifikace MSC (Marine Stewardship Council), ovlivňuje poptávku. Spotřebitelé čím dál častěji dbají na původ a způsob produkce potravin.

Z mého pohledu je tedy klíčem k dalšímu rozvoji akvakultury nejen zvyšování produkce, ale i vzdělávání a informovanost spotřebitelů.

Co je nejdůležitější v akvakultuře?

Pro zodpovědný přístup je akvakultura ekologicky šetrným zdrojem zdravého a výživného proteinu, klíčového pro zajištění potravin pro rostoucí světovou populaci. Představte si tyhle farmy ryb jako horské chaty, jen místo výhledů na hory máte výhled na klidnou hladinu. Ale stejně jako při zdolávání vrcholů, i zde je potřeba pečlivě plánovat a dbát na minimalizaci dopadu na prostředí. Efektivní hospodaření s vodou, minimalizace odpadu a použití udržitelných krmiv jsou klíčové, podobně jako správná výbava na túru. A co je nejzajímavější? Objevujete nové druhy a techniky, jak efektivně pěstovat ryby a mořské plody, podobně jako objevování skrytých cest a stezek v divočině. To vše s cílem získat kvalitní a chutný produkt, který si pak můžete vychutnat jako zaslouženou odměnu po náročném dni, či výpravě.

Která země je na prvním místě v rybolovu?

Čína, země kontrastů a nekonečných možností, kraluje i v oblasti rybolovu. Své prvenství si drží díky rozsáhlým vodním zdrojům, od rozlehlých moří až po početná jezera a řeky. Zdejší rozvinutý rybářský průmysl, podporovaný vládními investicemi a moderními technologiemi, produkuje ohromující množství ryb a mořských plodů. Podle dat Statisty dosáhl v roce 2025 celkový objem produkce 68,69 milionů metrických tun, což představuje zhruba 40 % světového trhu. Je fascinující sledovat, jak se čínský rybářský průmysl vyvíjí, od tradičních metod k vyspělým technologiím akvakultury, která hraje stále důležitější roli. Při cestování po Číně jsem měl možnost ochutnat nespočet druhů ryb a mořských plodů, od jemných krevet až po robustní ryby chované v intenzivních farmách. Význam čínského rybolovu pro světový trh je nepopiratelný, a jeho vliv na globální dodávky je zřejmý i na pultech obchodů po celém světě.

Jakou rybu se uměle nerozmnožuje?

Na otázku, jakou rybu nelze uměle chovat, bych odpověděl: Zatím se můžeme spokojit s druhy, které se nepěstují uměle – například s ketou, navagou, sajrkou a sleďem.

Kéta, král lososů, migruje na ohromné vzdálenosti z oceánu do řek pro rozmnožování. Její maso je ceněné pro svou vysokou nutriční hodnotu.

Navaga, malá arktická ryba, je zdrojem bílkovin pro obyvatele severních oblastí. Její lov je často součástí tradičních způsobů života.

Sajrka, pelagická ryba žijící v oceánu, je typická svým tvarem a stříbrnou barvou. Její populace podléhá silným fluktuacím v závislosti na mořských proudech a dostupnosti potravy.

Sleď, ryba s ekonomickým významem po staletí, tvoří obrovská hejna v oceánu. Existuje mnoho druhů sleďů, lišících se velikostí i biotopem.

Je však důležité zdůraznit, že i tyto druhy ryb jsou ovlivněny lidskou činností, jako je znečištění oceánů a nadměrný rybolov. Ochrana mořského prostředí je proto klíčová pro zachování těchto cenných populací.

Jaké jsou nevýhody akvakultury?

A teď si představte, že ryby v akvakultuře žijí v podstatě jako v přeplněném městě. Riziko přenosu nemocí mezi chovanými a volně žijícími rybami je obrovské. Představte si to takhle: bakterie a paraziti se šíří jako drby na trhu. A co víc, transport ryb může zavléct do nových oblastí úplně nové, neznámé patogeny – podobně jako byste si z exotické dovolené přivezli neznámou chorobu. V divočině sice ryby také onemocní, ale tam se mrtvé ryby rychle stanou potravou pro dravce, takže epidemie se tak snadno nerozšíří. V akvakultuře je to ale úplně jiné – na malém prostoru se nemoc šíří exponenciálně. Myslete na to, když ochutnáváte chované ryby – někdy je to prostě riskantnější, než si myslíte.

Jaké akvakulturní odvětví je největší na světě?

Globální produkce ryb je obrovský byznys, a v jeho čele stojí akvakultura. Největším producentem je bezpochyby Čína, která dlouhodobě dominuje světovému trhu. Na druhém místě se umístila Indonésie, exotický ostrovní stát s bohatou mořskou biodiverzitou, který efektivně využívá své přírodní zdroje pro pěstování mořských plodů. Mnoho lidí překvapí, že Indie, země s tak rozmanitou kuchyní, zaujímá třetí pozici, a to s rekordním úlovkem 175,45 lakh tun v roce 2025-2023, což představuje 8 % celosvětové produkce.

Je fascinující sledovat, jak se akvakultura vyvíjí. Mnoho indických rybníků a klecí v řekách a pobřežních vodách svědčí o tradičních i moderních metodách pěstování ryb. Navštívil jsem několik indických rybích farem a byl ohromen rozmanitostí pěstovaných druhů, od tilapie až po krevety. Indická produkce je důležitá nejen pro místní spotřebu, ale i pro export, což má značný dopad na ekonomiku země.

Zajímavostí je, že růst akvakultury v Asii je spojen s rozvojem inovativních technologií, a to nejen v oblasti krmiv, ale také v oblasti šetrného hospodaření s vodními zdroji. V Indii jsem se setkal s příklady ekologického zemědělství, které snižuje dopad akvakultury na životní prostředí. Navíc, rozvoj akvakultury v Indii nabízí mnoho příležitostí pro místní komunity, a přispívá k boji proti chudobě.

Čína: Absolutní lídr v produkci akvakultury.
Indonésie: Druhý největší producent, využívající své unikátní přírodní podmínky.
Indie: Třetí místo s rekordním úlovkem a rostoucím významem pro světový trh.
Rozvoj akvakultury v Indii přináší ekonomické přínosy a vytváří pracovní místa.
Moderní technologie a ekologické postupy minimalizují negativní dopad na životní prostředí.
Indická akvakultura nabízí širokou škálu druhů ryb a mořských plodů.

Jaký je největší problém akvakultury?

Největší problém akvakultury? To není jen taková otázka s jednou jednoduchou odpovědí. Cestoval jsem po světě a viděl jsem na vlastní oči, jak se intenzivní chov ryb promítá do ekosystémů. Průmyslová akvakultura má totiž dalekosáhlé ekologické důsledky, a ty často nejsou na první pohled zřejmé.

Například úniky chovaných ryb jsou poměrně běžné. Představte si: geneticky upravené lososy, kteří se dostanou do volné přírody a kříží se s divokými populacemi. Výsledkem je oslabená divoká populace s nižší odolností a ztrátou genetické rozmanitosti. Viděl jsem to na vlastní oči v Norsku, kde to představuje vážný problém.

Dále je tu otázka nemocí a parazitů. Hustota ryb v chovných zařízeních je enormní, což vytváří ideální prostředí pro šíření infekcí. Tyto nemoci se pak mohou rozšířit i do volné přírody a ohrozit divoké populace. Na Filipínách jsem se setkal s následky takové epidemie – devastace místních populací korálů.

A pak je tu krmení chovaných ryb. Mnoho druhů, zejména dravých, se krmí divoce ulovenými rybami. Tím se vytváří obrovský tlak na světové zásoby ryb, což má negativní dopad na celou potravní síť. V Peru jsem viděl, jak to ovlivňuje populace ančoviček, které jsou základem mnoha potravních řetězců.

Problém není jen v samotném chovu ryb, ale v celém systému, od krmiva až po likvidaci odpadu. Je nutné hledat udržitelnější a šetrnější způsoby akvakultury, abychom minimalizovali její negativní dopady na životní prostředí. Bez komplexního řešení budeme svědky stále vážnějších ekologických problémů.