Jaká jsou 3 zlatá pravidla jednání?

Tři zlatá pravidla vyjednávání? Začínáte vy. Kdo určuje tempo a směr na začátku, má větší šanci ovlivnit výsledek. Myslete na to jako na cestu – ten, kdo si určí trasu, se snáze vyhne nečekaným překážkám, třeba zdlouhavému hledání ubytování v přeplněném městě.

Vždy písemně. Ústní domluva se snadno zapomene, ztratí se v překladech (ať už jazykových nebo interpretačních) nebo se zkrátka vyvine v nepříjemný spor. Písemná forma, byť jen stručná, je důkazem, a to je v cestování, kde se řeší letenky, rezervace, platby, atd., nezbytné. Představte si, že ztratíte potvrzení o letu – písemná forma je vaše pojistka.

Zachovejte klid. Ať už se jedná o zpožděný vlak, ztracené zavazadlo, nebo nepříjemného obchodníka s koberci na bazaru – stres vám nepomůže. Klidná hlava vám umožní lépe vyhodnotit situaci a najít efektivnější řešení. Zkušený cestovatel ví, že flexibilita a klid jsou klíčem k úspěšné cestě, a to i v rovině vyjednávání.

Jaká jsou pravidla úspěšných jednání?

Pravidla úspěšných jednání? Jako zkušený turista vím, že to je jako výstup na vrchol – potřebujete plán a dobrou výbavu. Jasná komunikace je váš kompas, žádný dvojsmysl, jen přímá trasa k cíli. Čestnost? To je spolehlivé lano, na které se můžete spolehnout. Ujasňování detailů? Kontrolujte mapu, abyste se neztratili v detailech. Zdvořilost je vaše dobrá nálada, která vám pomůže překonat i náročné úseky. Nesnažte se ovládnout celou cestu, spolupracujte a sdílejte zodpovědnost, jako v týmu horolezců. A osobní zájmy nechte stranou, účel cesty je důležitější než individuální cíle. Zapisujte si důležité body, jako by to byl váš cestovní deník – pomůže vám to s navigací a vyhodnocením výpravy.

Jak se nazývá člověk, který umí vést jednání?

Člověka, který zvládá jednání, bych nazval parlamentářem – slovo francouzského původu, odvozené od „parler“, tedy „mluvit“. Setkal jsem se s nimi na mnoha místech světa, od bojišť Kavkazu až po paláce sultánů. Parlamentář není jen pouhý vyjednavač, ale často i diplomat a psycholog. Jeho úkolem není jenom dojednat příměří či kapitulaci, ale i rozplétat složité uzly nedůvěry a nenávisti mezi znepřátelenými stranami. Umění dobrého parlamentáře spočívá v jeho schopnosti naslouchat, chápat různé perspektivy a nalézat společnou řeč i tam, kde se zdá být vše ztraceno. Věřte mi, schopnost efektivní komunikace a diplomacie je cennější než zlato, a parlamentář je mistrem tohoto umění. Ačkoliv slovo „vyjednavač“ je také vhodné, “parlamentář” evokuje hlubší strategický význam a v kontextu mezinárodních vztahů je přesnější.

Na svých cestách jsem si všiml, že účinnost parlamentáře závisí i na jeho znalosti zvyklostí a kultury stran, se kterými jedná. Neúspěšné vyjednávání může být často výsledkem kulturních nedorozumění, a proto je důležité, aby parlamentář disponoval nejen vynikajícími komunikačními dovednostmi, ale také kulturní inteligencí a dobrým pochopením kontextu. Je to mnohem více než jen mluvení – je to umění přesvědčování a budování mostů.

Jaké existují vyjednávací strategie?

Existuje devět základních strategií vyjednávání, jako když zdoláváte náročný horský průsmyk: „Win-Win“ (obě strany vítězí, jako když se úspěšně protáhnete skalní stěnou společně), „Win-Lose“ (jeden vítězí, druhý prohrává, jako když jeden z vás najde lepší cestu a druhý zůstane pozadu), „Lose-Lose“ (oba prohrávají, jako když se ztratíte v bouři), „Kompromis“ (každý ustoupí o něco, jako když se dělíte o poslední zásoby vody), „Spolupráce“ (obě strany spolupracují na společném cíli, jako když společně stavíte tábor), „Konkurence“ (každý se snaží získat co nejvíce, jako když soupeříte o nejlepší výhled z vrcholu), „Principy vyjednávání“ (zaměřují se na zájmy, nikoliv pozice, jako když se domlouváte na nejbezpečnější trase), „BATNA“ (Best Alternative To a Negotiated Agreement)“ – nejlepší alternativa k dohodě (záložní plán, jako když máte připravenou alternativní trasu), „Vyhýbání se“ (vyhnout se vyjednávání, jako když se rozhodnete změnit cestu). V horách, stejně jako v jednání, je klíčová příprava a znalost terénu – tj. promyšlená strategie.

Jaké mohou být cíle jednacího procesu?

Hlavní cíl jednání, podobně jako objevování neznámých končin, spočívá v nalezení vzájemně výhodného řešení, „terra nullius“ spolupráce, která prospěje všem zúčastněným. Úspěšné vyjednávání není jen o okamžité výhodě, jako nalezení vzácného pokladu, ale o vytvoření pevného základu pro dlouhodobou, trvalou spolupráci – nová obchodní cesta, která vydrží.

K tomu, abychom dosáhli tohoto cíle, je potřeba:

Důkladná příprava: Stejně jako zkušený cestovatel si mapuje trasu, je nezbytné si předem ujasnit své cíle, potřeby a možnosti. Nepodceňujte detailní znalost terénu – vaší protistrany a jejích motivací.
Flexibilita: Ne vždy se cesta vyvine podle plánu. Být schopen improvizovat a přizpůsobit se nepředvídaným okolnostem je klíčový faktor.
Komunikace: Jasná a otevřená komunikace je základem pro porozumění a budování důvěry. Vyjednávání je jako týmová práce při zdolávání náročné hory, vzájemná komunikace je nezbytná k dosažení vrcholu.
Vzájemný respekt: I když se jedná o obchodní zájmy, je důležitý respekt k protistraně. Podobně jako při setkání s neznámými kmeny je potřeba postupovat s rozvahou a pochopením.

Pouze tak lze dosáhnout vzájemně výhodného výsledku a vytvořit silné a dlouhodobé partnerství. Dobře vyjednaná dohoda je jako objevená cesta k bohatství – otevírá nové příležitosti a zaručuje dlouhodobý prospěch.

Jaké jsou základní principy vedení jednání?

Základní principy obchodních jednání? To je jako výprava do neznámých krajin – bez přípravy se neobejdete. Puntičkářská příprava je klíčová; předem si zjistěte vše o svém protějšku, jeho kultuře a očekáváních. Nepřicházejte pozdě – čas je drahocennější než zlato, zvláště v dalekých zemích. Vypněte si telefon – rušivé elementy vám znemožní naslouchat a pochopit jemné nuance, stejně jako šumění větru by vám znemožnil slyšet šepot pouště. Dodržujte zvyklosti a slušnost – v každé zemi je to jinak, ale respekt je univerzální jazyk. Vyvarujte se monotónnosti a slovních parazitů – vaše slova by měla být jako poutavá vyprávění o vzácných artefaktech, ne nudné seznamy. Aktivní naslouchání a jasná komunikace jsou základem úspěchu, jakož i umění najít společnou cestu, i když se zdá, že vaše cíle leží na opačných stranách světa. Myslete strategicky, jako zkušený kartograf – každý krok je pečlivě promýšlený a vede k finálnímu cíli: výhodné dohodě.

A nezapomeňte na důležitost neverbální komunikace – gesta, mimika, oční kontakt. Vnímejte je stejně pozorně jako mapu při hledání pokladů. Dobré jednání je jako dobrodružství – plné překvapení, ale s dobrou přípravou a znalostmi zvládnete i ty nejnáročnější úkoly.

Jak se chovat během jednání?

Jednání jako výstup na K2:

Nebojte se požadovat, co chcete: Jako by jste dobývali vrchol – jasně si určete cíl a nebojte se o něj bojovat. Připravte si „výškový profil“ svých požadavků – od těch nejmenších po ty nejambicióznější.
Méně mluvte, více naslouchejte: Představte si, že studujete terén před výstupem. Pozorné naslouchání vám pomůže odhalit slabiny protivníka (a jeho „skalní stěny“). Zjistěte, kudy vede jeho „cesta“ k dohodě.
Připravte se předem: Dobře zmapovaná trasa je základem úspěchu. Získejte maximum informací o protivníkovi a jeho pozici. Vyberte si správnou strategii.
Buďte připraveni kdykoli ustoupit: Vždycky mějte rezervní plán, „únikovou cestu“. Někdy je lepší ustoupit a zachovat síly na příští pokus než se zbytečně vyčerpat.
Nespěchejte, buďte trpěliví: Výstup na vrchol vyžaduje čas a trpělivost. Neusilujte o okamžitý úspěch, buďte vytrvalí.
Stanovte si ambiciózní cíle: Myslete velkolepě! Stanovte si cíle, které vás posunou dál, ale zůstaňte realistický. Nezapomeňte na aklimatizaci.
Pochopte, jak „přimět“ protivníka: Naučte se číst mapu a rozumět terénu. Identifikujte jeho motivaci a najděte způsob, jak ji využít ve svůj prospěch.
Ukažte protivníkovi, jak mu pomůžete: Nebojte se nabídnout pomoc, jako by jste mu podávali ruce při výstupu. Najděte společný zájem a ukažte, jak mu vaše dohoda prospěje.

Bonusová rada: Nezapomeňte na „první pomoc“ – vždycky mějte po ruce řešení neočekávaných problémů.

Jaký je nejlepší čas na jednání?

Nejlepší čas na jednání? Mezi 10. a 11. hodinou – v této době je mysl nejčerstvější a připravená na dynamický průběh. Z vlastní zkušenosti z cest po světě vím, že jednání, která se protáhnou přes poledne, často ztrácejí na efektivitě. Lidé jsou unavení po obědě a produktivita klesá. Proto doporučuji důležité jednání vždy ukončit nejpozději do 17–18 hodin. V Japonsku například preferují ranní jednání, s důrazem na detail a pečlivé plánování. V Jižní Americe je naopak běžné, že jednání se protáhnou i do večera, ovlivněno tamní kulturou a sociálními normami. Vždy je ale klíčové přizpůsobit čas jednání kulturním zvyklostem a časovým preferencím účastníků, ale v ideálním případě se držet tohoto časového rámce pro optimální výsledek.

Jaká jsou základní pravidla přesvědčování?

Znalost 14 pravidel přesvědčování je klíčem k úspěchu, ať už jednáte o obchodní dohodě v Hongkongu, nebo se snažíte přesvědčit místní stařenku v Nepálu o pomoci. Vnímavé naslouchání je základ – všimněte si, jak se liší komunikativní styl v Tokiu od toho v Buenos Aires. Empatie je univerzální jazyk, ať už mluvíte mandarínštinou, španělštinou nebo češtinou. Ověření porozumění – v Rusku se zdvořilost chápe jinak než ve Skandinávii, proto je důležité si jistotu o pochopení ověřit. Neverbální komunikace hraje hlavní roli – v Brazílii je blízký kontakt běžný, zatímco v Japonsku je považován za nezdvořilý. Zdůraznění přínosu pro druhou stranu je zásadní – ať už prodáváte koření v Marrákeši, nebo pomoc v Zambii. Sokratova metoda – přesvědčování otázkami je efektivní všude na světě, ale vyžaduje cit pro kulturní nuance. A konečně, sympatie – v Indii se budování vztahu klade na první místo, zatímco v Německu se preferuje přímočarost. Zkušenosti z cest vás naučí adaptovat tato pravidla na různé kultury a situace, čímž dosáhnete větší efektivity.

Stručně řečeno: cestování vám dává jedinečnou perspektivu a zkušenosti s mezilidskou komunikací a přesvědčováním v různých kulturních kontextech. Pochopení těchto nuancí je klíčem k úspěšnému uplatnění zmíněných pravidel.

Jaké jsou principy přesvědčování?

Pět principů přesvědčování v terénu, aneb jak zkrotit i nejnáročnější vrchol:

Princip 1. Zaměř se výš: Neuspokojte se s prvním tábořištěm. Nastavte si ambiciózní cíl, jako zkušený horolezec, který zdolává i zdánlivě nepřekonatelné stěny. Vyšší cíl vyžaduje větší nasazení a vede k lepším výsledkům, ať už jde o vyjednávání s dodavatelem vybavení, nebo o přesvědčení parťáka, že tenhle výstup opravdu zvládneme.

Princip 2. Připrav se důkladně: Stejně jako bys nešel na horu bez mapy a kompasu, nechoď do vyjednávání bez důkladné přípravy. Znáš terén? Máš dostatek informací o svém protějšku? Prověř si jeho slabé a silné stránky, stejně jako bys prověřoval stabilitu skalní stěny před výstupem.

Princip 3. Naslouchej protivníkovi: Zkušený turista ví, že příroda dává znamení. Podobně je důležité vnímat signály od protivníka. Aktivně naslouchej, ptej se, snaž se pochopit jeho postoj a obavy. Nepodceňuj sílu empatie, která ti pomůže překonat i zdánlivě nepřekonatelné neshody, jako bys hledal nejbezpečnější cestu skalní stěnou.

Princip 4. Buď pevný: Jako odolný stan v bouři, tak i ty musíš být pevný ve svých argumentech. Neuhýbej od hlavního cíle, ale zároveň buď flexibilní v detailech. Přizpůsob se situaci, jako bys měnil strategii v závislosti na počasí a terénu.

Princip 5. Najděte společné řešení: Nejlepší výstup je ten, na kterém se všichni shodnou. Najděte kompromis, který uspokojí obě strany. Stejně jako při společném zdolávání vrcholu, i zde je nutná vzájemná důvěra a spolupráce. Společně dosáhnete vrcholu, ať už jde o vyjednání ceny nebo o úspěšné dokončení expedice.

Co je to win-win pravidlo?

Win-win (vyhrál-vyhrál) – to není jen fráze z motivačních knížek, ale skutečný životní styl, který jsem si ověřil na mnoha cestách. Je to přístup k jednání, kde se snažíte dosáhnout řešení, které prospěje všem zúčastněným. Myslete na to jako na spravedlivý obchod, kde obě strany odcházejí s pocitem spokojenosti. Steven Covey to sice skvěle popsal v „7 návycích…“, ale já vám to ukážu na příkladech z mých cest. Například, když jsem se v Nepálu dohadoval o ceně trekingové výbavy, místo tvrdohlavého smlouvání jsem se snažil najít řešení, které by uspokojilo jak mne, tak i místního prodejce. Výsledek? Dostal jsem lepší cenu, než jsem původně očekával, a prodejce si udržel slušnou marži a získal spokojeného zákazníka. To je win-win v praxi. Stejně tak se to dá aplikovat na jakoukoli situaci, od jednání s místními obyvateli po sdílení ubytování s ostatními cestovateli. Klíčem je empatie a snaha porozumět potřebám druhé strany. Win-win není o kompromisu, kde se obě strany něčeho vzdávají, ale o kreativním hledání řešení, které uspokojí všechny. Tohle je filosofie, která vám na cestách otevře nespočet dveří a obohatí vaše zážitky mnohem víc, než jen levné suvenýry.

A věřte mi, že když budete používat win-win přístup, budete se cítit mnohem lépe, než když se budete soustředit jen na vlastní prospěch. Zkuste to, uvidíte!

Co znamená “Win Win” v češtině?

„Win/Win“, jak jsem se přesvědčil během svých cest po světě, není jen frází, ale životním postojem. Znamená to hledat řešení, která prospějí všem zúčastněným. Nejde o kompromis, kde obě strany něco obětují, ale o nalezení synergického efektu – takového, kde součet výhod je větší než součet jednotlivých přínosů.

Představte si to například takto:

Obchodní jednání: Namísto tvrdého vyjednávání, kde jedna strana “vyhraje” a druhá “prohraje”, se hledá varianta, která obohacuje obě strany. Možná se jedná o jinou cenu, termín dodání, či dodatečnou službu. Výsledek? Obě strany jsou spokojené a ochotné k budoucí spolupráci.
Osobní vztahy: I v osobním životě je tento přístup klíčový. Uvažte o partnerském vztahu, vychování dětí, či řešení rodinného konfliktu. Uvědomit si potřeby druhého a hledat řešení, která obejmou zájmy všech zúčastněných, vede k harmoničtějším a silnějším vztahům.

Během svých cest jsem si všiml, že strategie “Win/Win” je v mnoha kulturách, byť s různými nuancemi, efektivní. Její úspěch spočívá v:

Empatii: Schopnost vcítit se do situace druhého a pochopit jeho potřeby.
Komunikaci: Otevřená a upřímná komunikace, která umožňuje jasné vyjádření potřeb a očekávání.
Kreativitě: Hledání inovativních řešení, která jdou za hranice tradičních přístupů.

Ne vždy je dosažení “Win/Win” jednoduché. Vyžaduje to trpělivost, ochotu k ústupkům a hlavně vědomí, že dlouhodobý prospěch je důležitější než krátkodobý zisk.

Jaké dovednosti jsou potřeba pro úspěšné vyjednávání?

Dvanáct klíčových dovedností pro efektivní vyjednávání, jak jsem je poznal na svých cestách po světě, je nezbytných pro dosažení kýženého výsledku. Komunikace je základ, bez ní se neobejdete ani v nejzapadlejším koutu světa. Aktivní naslouchání – naučil jsem se ho od pouštních kmenů, které si váží každého slova. Emoční inteligence – v Himalájích jsem zjistil, že pochopení emocí protistrany je klíčem k úspěchu, a to i tehdy, když se jedná o obchod s jákem. Řízení očekávání – na trzích v Marrákeši jsem si uvědomil, že je nutné udržovat realističký pohled a vyhnout se nereálným cílům. Trpělivost je v jednání, podobně jako v životě, ctností – v Amazonii jsem se naučil, že někdy je potřeba počkat na správný okamžik, než se vrhneme do jednání.

K tomu bych ještě přidal: Strategické myšlení – plánování trasy přes poušť naučilo mě důležitost promyšleného přístupu, Flexibilitu – z změny plánu výpravy jsem se naučil přizpůsobivost, Kreativitu – řešení nečekaných problémů na cestách vyžaduje vynalézavost, Kompromis – sdílení zásob s místními obyvateli mě naučilo umění ústupků, Analýza – sledování hvězd mi pomohlo s analýzou situace, Vyjednávací techniky – obchodování na orientálních bazarech vyžaduje specifické dovednosti, Znalost kultury – respekt k místním zvykům je nezbytný a Sebevědomí – věřit si je důležité v každé situaci.

V čem spočívá tajemství přesvědčování?

Tajemství přesvědčování? To je jako hledání nejlepší cesty přes Saharu – zdánlivě nekonečná poušť, ale s mapou a správným průvodcem se to dá zvládnout. Důkazy jsou vaše oázy – konkrétní fakta, která váš posluchač už zná, jsou jako studánky, které mu jsou povědomé. Nespoléhejte se jen na pouhé detaily;

Zobecnění, to jsou karavanní stezky propojující oázy – vaše fakta musí být zahrnuta do širšího obrazu, do kontextu, aby si posluchač uvědomil jejich význam. Jen tak z pouhých faktů vytvoříte ucelenou mapu.

Pravděpodobnost vašich tvrzení? To je spolehlivost vašich velbloudů. Musí být silní a odolní, aby unesli břemeno vašich argumentů. Nic neuvěřitelného, jen věrohodné tvrzení, které zní rozumně.
Emoce? To je váš kompas. Pouhá fakta bez emocionálního náboje jsou pouhou suchou mapou. Musí v nich cítit sílu pouště, ale i krásu oáz. Vyvolání emocí je jako větrný vítr, který pohaní karavanu kupředu.

Pamatujete si na Bedouiny? Ti mistrně používali metafory a příběhy k vyprávění o poušti. Tak i vy, ne jen pouhá fakta, ale i příběhy, anekdoty a analogie z jejich života, které posluchač pochopí a s nimiž se ztotožní.

Nepodceňujte sílu opakování klíčových bodů. Jako pouštní vítr, který vám neustále připomíná směr.
Jasná a srozumitelná komunikace je jako spolehlivý vodní zdroj v poušti. Vyhněte se složitým termínům a nejasnostem.

A nezapomeňte na důvěru. To je váš nejcennější zavazadlo. Když vám posluchač věří, je ochoten jít s vámi i do té nejnehostinnější pouště.

Jaká barva je nejlepší pro jednání?

Při jednáních je volba barvy důležitá jako správně zvolená mapa při výpravě. Černá je klasika, jako spolehlivý vůz na dlouhé cestě – ideální pro důležité prezentace a jednání, kde se potřebujete prosadit. Vypadá sofistikovaně a budí respekt, ale pozor, v přemíře může působit chladně.

Hnědá, to je jako odolný stan v divočině – barva analytiků, kteří potřebují budit důvěru a zdůraznit svou důkladnost. Je spolehlivá a stabilní, ale může se jevit příliš konzervativně.

Fialová a bordó? Ty jsou jako vzácné drahokamy, které naleznete jen na specifických místech. Hodí se pro spravedlivé lídry, kteří chtějí působit vznešeně a inspirovat. Nicméně, je důležité zvolit správný odstín, aby nepůsobily příliš okázale.

Tip pro cestovatele v jednacím světě: Barva sama o sobě nestačí. Důležitý je celkový dojem – vaše vystupování, příprava a znalost tématu.
Zajímavost: V některých kulturách mají barvy jiný význam, než na který jsme zvyklí. Před důležitým jednáním v zahraničí si proto ověřte místní zvyklosti.
Představte si, že jednáte s obchodním partnerem v Japonsku. Tam bílá barva symbolizuje smutek, takže bílá košile by nebyla šťastnou volbou.
V Číně naopak červená barva znamená štěstí a prosperitu, a je tedy vhodnější než v Evropě, kde se může jevit až příliš nápadně.

Jaký je hlavní princip Harvardské metody vyjednávání?

Hlavní princip Harvardské metody vyjednávání? To je jako hledání skrytého města v džungli – za každou zdánlivě neprostupnou pozicí se skrývají hlubší zájmy. Musíte se naučit číst mezi řádky, jako já v mapách starých kartografů. Nestačí se soustředit jen na povrch, na to, co se říká, ale na to, *proč* se to říká. Pochopit tyto skryté zájmy, to je klíč k úspěchu. A jak se k nim dostat? Musíte se vcítit do protivníka, pochopit jeho motivaci, jeho obavy i jeho sny. Jen tak můžete nalézt řešení, které uspokojí obě strany, jako kdybyste objevili ztracené město Eldorado. Nezůstávejte u jedné cesty, vyzkoušejte různé varianty, jako já různé stezky v neprobádaných krajích. Nabídněte několik řešení, rozšiřte pole možností, otevírejte nové cesty k dohodě. Flexibilita je stejně důležitá jako důkladná příprava. Nebojte se experimentovat, hledejte synergie a nezapomínejte, že i zdánlivě nepřekonatelný problém má své řešení, podobně jako se najde cesta i z nejhlubšího kaňonu.

Jaký je účel obchodního setkání?

Hlavním cílem obchodního jednání není vždy okamžitý podpis smlouvy, i když se to tak na první pohled zdá. Z mé zkušenosti z desítek zemí, od pulzujícího Tokia až po klidné vesnice Toskánska, vím, že budování dlouhodobých vztahů přináší mnohem větší zisk než krátkodobé transakce. I když se obchodní jednání neskončí okamžitou dohodou na požadovaných podmínkách, vytvoření důvěry a pozitivního vztahu je investicí do budoucnosti.

Zaměřte se na:

Vytvoření osobního spojení: Nepodceňujte sílu osobního kontaktu. Kulturní nuance se liší, ale lidskost je univerzální jazyk.
Důvěryhodnost a transparentnost: Buďte upřímní a otevření. Důvěra je základem dlouhodobých obchodních partnerství, ať už jednáte v Dubaji nebo v Praze.
Nalezení společných cílů: Zaměřte se na společné zájmy a identifikujte oblasti potenciální spolupráce i mimo hlavní téma jednání.

Dlouhodobé vztahy znamenají:

Zlepšení reputace: Pozitivní reference a doporučení jsou cennější než jakákoli reklama.
Nové příležitosti: Důvěra otevírá dveře k dalším obchodním příležitostem, které by jinak zůstaly skryté.
Stabilní růst: Spolupráce s důvěryhodnými partnery poskytuje stabilní a předvídatelný růst.

Nehledejte pouze okamžitý zisk, ale budujte síť kontaktů, které vám v budoucnu přinesou mnohem více.

Co je zájem v jednáních?

V jednáních je klíčové rozlišovat mezi „pozicí“ a „zájmem“. Pozice je předem dané rozhodnutí, třeba požadavek na prodej služby za konkrétní cenu – jako když vyjednáváte cenu kožené brašny na ručním trhu v Marrákeši. Zatímco vaše pevná pozice je „100 dirhamů“, váš skutečný zájem je „mít dost peněz na lístek na vlak do Fesu“. Ten zájem je to, co skutečně pohání vaše jednání. Často se stává, že dva vyjednávající mají odlišné pozice, ale shodné zájmy – jako třeba v případě prodavače kožených brašen, který potřebuje prodat zboží před zavřením trhu, aby mohl zaplatit nájem. Pochopení zájmů druhé strany je klíčem k úspěšnému vyjednávání, ať už obchodujete s koženými výrobky v Maroku, nebo uzavíráte komplexní mezinárodní smlouvu. Zaměřte se na podstatu, na to, co skutečně druhá strana potřebuje, a najděte společnou cestu k uspokojivému řešení, i kdyby to znamenalo kreativní kompromis, třeba výměnu brašny za několik jízd vlakem.

Jaké jsou 3 tvary slova win?

Tři tvary slovesa win (vyhrát):

Základní tvar (Infinitiv): win – Tohle je základní forma, kterou použiješ, když plánuješ výlet a víš, že ho musíš vyhrát – dosáhnout vrcholu, překonat úsek, zvítězit nad nepřízní počasí. Podobně jako při plánovaní zdolání nějaké hory.

Minulý čas (Past Simple): won – Použiješ, když už jsi ten kopec zdolal, ten úsek překonal, tu bouři přežil. Vzpomínka na vítězství, na to, jak ses s pomocí silné vůle a správného vybavení probojoval k cíli. Například: Včera jsem won závod v orientačním běhu. (Včera jsem vyhrál závod v orientačním běhu.)

Minulé příčastí (Past Participle): won – Tohle použiješ, když popisuješ úspěšně zvládnutý výlet, o kterém mluvíš v kontextu minulosti. Už jsi unavený, ale spokojený. Máš ten vrchol zdolaný. Například: Mám won všechny túry v tomto národním parku. (Mám zvládnuté všechny túry v tomto národním parku.)