Základní pravidlo číslo jedna: Každou zbraň vždycky, ale opravdu vždycky ber, jako by byla nabitá. Před jakoukoliv manipulací bezpodmínečně proveď kontrolu, zda je komora prázdná a zásobník vyjmutý. Dělej to pokaždé, i když ti někdo řekne, že je prázdná.
Prst mimo spoušť! Drž prst mimo lučík spouště, dokud nemíříš na cíl a nejsi připravený střílet. Nikdy, za žádných okolností nemiř na nic, na co nemáš v úmyslu střílet – ani na lidi, ani na zvířata, ani na majetek. Vždycky miř bezpečným směrem.
Nauč se správně a pevně držet zbraň. Bezpečný a stabilní úchop je klíčový nejen pro přesnost, ale hlavně pro tvoji bezpečnost. Chrání tě před zpětným rázem a zraněním od pohybujících se částí (jako je závěr u pistole) nebo horkých plynů (třeba výšleh z mezery válce u revolverů). Vždycky měj zbraň pod kontrolou.
Používej ochranu sluchu! Střelba je extrémně hlučná a může způsobit trvalé poškození sluchu během několika výstřelů. Chrániče sluchu jsou na střelnici i v terénu naprostá nezbytnost, ne doporučení. Tvoje uši ti poděkují.
Stejně důležitá je ochrana zraku. Ochranné střelecké brýle (i obyčejné čiré) tě chrání před odlétávajícími nábojnicemi, úlomky cíle nebo i pískem a prachem. Oči máš jen jedny, chraň si je.
Vždycky věz, co je za tvým cílem! Kulka nebo broky můžou proletět cílem a zasáhnout něco nebo někoho, co není vidět. Buď si jistý, že máš bezpečné pozadí, kde střela nezpůsobí škodu.
Nikdy nepij alkohol ani neužívej drogy před nebo během manipulace se zbraní. Střízlivost a plná koncentrace jsou absolutní nutnost.
Kolik zbraní mohu nosit?
Takže, kolik si jich můžete pořídit? Z pohledu zákona, podobně jako u suvenýrů z cest, počet zbraní, které jako držitel zbrojního průkazu můžete legálně nabýt, není shora omezen. Jinými slovy, zákon sám o sobě vám neříká ‘stop’ u určitého čísla.
Ale tady je to velké ‘ale’, podobně jako když balíte na velkou expedici – s větším množstvím vybavení (v tomto případě zbraní a střeliva) přichází na řadu obrovská zodpovědnost a s ní spojené povinnosti. Jednou z těch nejdůležitějších je dokonalé zabezpečení. A to nejen samotných zbraní, ale nezapomínejte ani na střelivo. Proti ztrátě, zneužití nebo nedej bože krádeži. Je to podobné, jako když na cestách pečlivě schováváte pas a peníze – čím cennější a potenciálně nebezpečnější věc, tím větší péče.
Teď k té praktické části, podobně jako s výbavou na cesty se liší způsob, jak ji zabezpečíte, podle toho, kolik toho máte. Pro jednu nebo dvě ‘kompaktní’ položky vám možná stačí ‘vhodné’ zabezpečení – prostě takové, co dává smysl pro danou situaci a brání okamžitému přístupu nepovolaných. Ale jakmile se vaše ‘kolekce’ rozrůstá, řekněme na více než dvě zbraně, už to není jen o ‘vhodnosti’. Zákon zde předepisuje výrazně vyšší míru zabezpečení.
To v praxi znamená investici do certifikovaných trezorů nebo místností upravených k bezpečnému uložení, které splňují přísné normy pro daný počet a typ uložených zbraní a střeliva. Čím víc zbraní, tím vyšší třída odolnosti trezoru nebo robustnější úprava místnosti. Je to klíčový detail, který musíte mít zmáknutý, než si pořídíte svůj “arzenál”. Je to o tom, abyste měli jistotu, že je vše v naprostém bezpečí a v souladu s předpisy.
Co obsahuje povolenka k lovu?
Za mých četných cest po světě jsem se naučil, že každý kout má svá pravidla, a když jde o lov, je to dvojnásob pravda. Povolenka k lovu není jen kus papíru, je to váš pas do místní honitby a musí být naprosto v pořádku. Co byste na ní tedy měli najít? Z mých zkušeností je to nezbytný souhrn těchto informací:
- Identifikace účastníků: Plná jména a příjmení všech osob, které se společného lovu účastní. K tomu je nutné znát i jejich adresy trvalého, popřípadě dočasného pobytu – je důležité vědět, kdo je kdo a odkud přichází.
- Průkaz způsobilosti střelců: U každého lovce, který hodlá používat střelnou zbraň, je nezbytné uvést číslo jeho loveckého lístku. Toto je klíčové pro ověření jeho oprávnění a znalostí.
- Popis události: V horní části povolenky by mělo být jasně uvedeno datum a druh společného lovu. Je rozdíl lovit kachny a divočáky, každý lov má svá specifika!
- Určení lokality a odpovědné osoby: Nesmí chybět přesný název honitby, kde se lov koná, a kdo je jejím uživatelem. Vždy je dobré vědět, kdo za dané území zodpovídá.
- Specifika povoleného lovu: Z mých poznání ze světa je nanejvýš užitečné (a často i vyžadované), aby povolenka detailně určovala druh zvěře, která smí být lovena, časové rozmezí platnosti povolenky (například jen daný den nebo konkrétní hodiny) a případně i limit počtu ulovených kusů dané zvěře. Toto zamezuje nedorozuměním a zajišťuje udržitelný lov.
- Ověření platnosti: Dole pod seznamem účastníků musí být uvedeno datum vyhotovení povolenky a především podpis zástupce uživatele honitby, který dokument schválil. Bez podpisu je to jen cár papíru!
Pamatujte, že tyto informace slouží k zajištění pořádku, bezpečnosti a respektu k pravidlům dané země a honitby. Jsou základem pro hladký průběh vaší lovecké výpravy.
Kdo vydá povolenku k lovu?
Takže, abys mohl vyrazit k vodě a legálně si zachytat na rybářských revírech, nejdřív potřebuješ mít rybářský lístek (pozor, ten vydává obecní úřad s rozšířenou působností, ne rybáři!).
A teprve s platným lístkem ti vydají tu kýženou povolenku k lovu. Tu dostaneš od místní organizace ČRS, ve které jsi členem. Oni spravují ty konkrétní vody, kde pak můžeš nahodit prut.
Důležité je vědět, že platnost povolenky je vždy maximálně na jeden kalendářní rok. Je to tvoje vstupenka do světa rybaření na jejich revírech!
Kolik stojí členství na ryby?
Členský příspěvek (neboli “známka”) Českého rybářského svazu (ČRS) pro rok 2025, který vám otevírá dveře k rybaření v mnoha revírech, stojí pro dospělé 700 Kč. Pro mládež od 16 do 18 let je cena 300 Kč a pro děti do 15 let 150 Kč.
Toto členství platí na jeden kalendářní rok.
Získáváte ho prostřednictvím místní organizace ČRS, kde se registrujete. Členství je základní podmínkou pro to, abyste si mohli koupit povolenku k lovu ryb na konkrétní revír nebo celorepublikovou, a užít si tak rybaření na vašich toulkách přírodou.
Pamatujte, že k legálnímu rybaření potřebujete nejen členství a povolenku, ale i platný státní rybářský lístek, který se vyřizuje zvlášť.
Kdy může myslivec střílet?
Jako turista s trochou zkušeností z toulání po přírodě vím, že základní pravidlo pro myslivce je jednoduché, ale naprosto klíčové pro bezpečnost: smí střílet jen tehdy, když si je bezpečně jistý, co přesně má v hledáčku. Žádné “asi”, žádné dohady.
Pro nás, co chodíme po lesích a polích, je to důležité vědět, protože to znamená, že lovec nesmí střílet na nejasný cíl. Ty časté výmluvy, že si někdo spletl třeba psa nebo dokonce člověka s divokou zvěří, jsou prostě nepřípustné a neobhajitelné. Musí mít stoprocentní jistotu.
Z toho pro nás turisty plyne pár praktických rad:
- Myslivost se provozuje hlavně v lesích a na polích mimo obce. Buďte si toho vědomi.
- Buďte viditelní! Obzvlášť za šera, v mlze nebo v hustém lese. Světlé nebo reflexní oblečení může pomoci.
- Držte se pokud možno značených turistických tras. Mimo ně je riziko, že vás někdo nečekaně potká, vyšší.
- Máte-li s sebou psa, mějte ho v honitbě na vodítku. Není to jen o poslušnosti, ale i o jeho bezpečnosti (a vaší pohody), aby si ho někdo s něčím nespletl, zvlášť pokud se volně pohybuje daleko od vás. Často je to i zákonná povinnost.
- Sledujte značky v lese – někde může být dočasně kvůli honu omezen vstup. Respektujte to.
- Vnímejte zvuky přírody. Občas uslyšíte i výstřel – zpozorněte, ale nepanikařte. Většinou se střílí dál od cest.
Takže ano, myslivec může střílet, ale jen když ví na 100%, na co střílí. A naše chování v přírodě může pomoct, abychom se vyhnuli jakýmkoli nedorozuměním.
Kdy je povolen lov Muškařením?
Pokud jde o muškaření, mluvíme obvykle o pstruhových rybářských revírech. A tam je to s povolením lovu jasné.
Muškařit, stejně jako chytat na přívlač, můžeš ve pstruhovkách od 16. dubna. Sezóna pak trvá až do 30. listopadu.
Takže si zapamatuj: od 16. dubna do konce listopadu. Mimo toto období je lov muškařením na pstruhových vodách zakázaný.
Co je doubledecker?
Když se řekne doubledecker, představte si ten úžasný patrový autobus, tedy vozidlo se dvěma podlažími. Anglický název double-decker bus to vystihuje dokonale.
Jakožto člověk, který procestoval kus světa, vím, že je potkáte hlavně v místech s bohatou historií dopravy a vysokou hustotou obyvatel. Samozřejmě na prvním místě je Spojené království, kde jsou neodmyslitelnou součástí pouličního života, ale jsou běžné i v řadě měst v Asii, například v živém Hongkongu či Singapuru, a v mnoha evropských metropolích slouží jako oblíbené vyhlídkové autobusy.
A ten zážitek! Nic se nevyrovná pohledu z prvního sedadla v horním patře. Máte svět jako na dlani, vidíte nad auta, nad davy chodců. Je to jako soukromá vyhlídková jízda rušným městem, která vám umožní vidět architekturu a dění z úplně jiné perspektivy.
Není to jen běžná veřejná doprava; doubledeckery jsou často páteří turistických „hop-on hop-off“ linek, které vám umožní pohodlně prozkoumat hlavní památky města vlastním tempem.
A ti nejikoničtější? Bez debat ty zářivě červené v Londýně. Jsou symbolem města, stejně jako Big Ben nebo Tower Bridge, a jízda jedním z nich je pro mnoho cestovatelů nezapomenutelným zážitkem.
Kolik bude stát povolenka na ryby 2025?
Pokud se chystáte na rybářskou výpravu po malebné české krajině v roce 2025, je dobré znát aktuální ceny povolenek, které vám otevřou brány k našim vodám.
Pro členy Českého rybářského svazu (ČRS) platí pro nadcházející sezónu specifický ceník pro roční povolenky.
Na mimopstruhové vody, kam spadají rozsáhlé řeky, rybníky a jezera plné kaprů, štik, candátů a mnoha dalších druhů, se povolenky pro mládež a držitele průkazu ZTP vydávají za 900 Kč.
Nejmladší rybáři do 15 let zaplatí za roční přístup k těmto vodám jen 400 Kč, což je skvělá příležitost pro rodinné výlety k vodě.
Pokud vás lákají bystřiny a čisté vody pstruhových revírů, kde žijí především pstruzi a lipani, dospělí členové ČRS uhradí za roční povolenku 1 800 Kč.
Také na těchto, často scénických a klidnějších revírech, je cena pro mládež a osoby s průkazem ZTP stanovena na 900 Kč.
Tyto roční členské povolenky umožňují prozkoumávat rozmanité rybářské revíry po celé zemi, od šumavských potoků po moravské řeky.
Kde je povoleno střílet?
Zákon říká jasně: se vzduchovkou kategorie D nebo C-I můžete střílet prakticky kdekoli, kde nikoho neohrožujete. Pro milovníka pobytu v přírodě to znamená, že si můžete užít střelbu i mimo klasické střelnice, pokud dodržíte hlavní pravidlo – bezpečnost nade vše.
Místo střelby je klíčové. Ať už jste na vlastní zahradě, nebo hledáte klid v přírodě, musíte si být naprosto jistí, že střela nezpůsobí škodu nebo zranění. Zákon sice střelbu obecně nezakazuje na neomezených místech, ale nesmíte zasahovat do práv jiných nebo ohrožovat okolí. To znamená vyhnout se obydleným oblastem, rušným turistickým trasám a samozřejmě soukromým pozemkům bez svolení majitele.
V přírodě vždy hledejte přirozenou bezpečnou zábranu. Ideální je střílet směrem do svahu, před pevný zemní val nebo jinou pevnou přírodní překážku, která střely spolehlivě pohltí. Nikdy nestřílejte do prázdného prostoru, přes horizont nebo tam, kde nevíte, co je za cílem. Myslete i na odražené střely.
Nezapomeňte, že jako aktivní turista máte k přírodě respekt. Nestřílejte v chráněných oblastech nebo v místech výskytu zvěře, kterou byste rušili. Po střelbě si vždy pečlivě ukliďte všechny nábojnice a zbytky terčů. Zůstávejte vždy zodpovědní a ohleduplní.
Čím střílí myslivci?
Myslivci k lovu zvěře používají primárně lovecké zbraně, což jsou nejčastěji kulovnice pro lov velké spárkaté zvěře jako je jelen, srnec nebo divočák, a brokovnice pro lov drobné zvěře, jako jsou zajíci, bažanti a další pernatá zvěř.
Výběr zbraně a typu střeliva, tedy nábojů s kulí nebo s broky, je přesně daný zákonem o myslivosti a závisí na druhu lovené zvěře. Pro každý druh zvěře je předepsána minimální ráže a energie střely, aby bylo zajištěno rychlé a humánní usmrcení.
Každá zbraň musí být myslivcem udržovaná v bezvadném stavu a pravidelně nastřelovaná, aby byla zajištěna maximální přesnost. Střelec musí být schopen zbraň ovládat, aby dokázal v přírodě rychle a přesně zamířit, což vyžaduje trénink.
Pokud se jako turista pohybujete v přírodě, můžete myslivce se zbraní potkat, zvláště během lovecké sezóny. Je dobré vědět, že manipulace se zbraní na veřejnosti i při lovu má přísná pravidla a myslivci dbají na bezpečnost, svou i okolí. Při setkání je dobré se zdržet hlasitých projevů a respektovat jejich činnost.
Uslyšíte-li výstřely, obzvláště v lesích nebo na polích, mějte na paměti, že probíhá legální lovecká činnost. V takových chvílích je obezřetnost na místě, zvlášť pokud nejste na značené cestě.
Co potřebuji k lovu zvěře?
Pro legální a zodpovědný lov, ať už jste kdekoliv, je základní výbavou nejen lovecké vybavení, ale především nezbytná dokumentace. Bez ní se jednoduše nevydávejte na lov. Potřebujete mít u sebe:
- Lovecký lístek: Toto je váš primární doklad, který potvrzuje vaše oprávnění k lovu obecně. Lze si ho představit jako váš „myslivecký pas“.
- Povolenka k lovu: Na rozdíl od loveckého lístku je toto specifické povolení, které vás opravňuje lovit v konkrétní lokalitě, v daném čase a určený druh zvěře. Bez platné povolenky je lov v daném místě nelegální.
- Potvrzení o povinném pojištění: Naprosto klíčové pro vaši ochranu i ochranu ostatních. Pokrývá případné škody. Minimální limity jsou stanoveny: 20 000 000 Kč pro škody na zdraví či usmrcení jiných osob a 500 000 Kč pro škody na majetku. Jde o pojistku pro nepředvídané události.
- Při lovu se zbraní: Neobejdete se bez příslušného oprávnění pro držení zbraně. Je to buď Zbrojní průkaz, nebo pro lov v rámci Evropské unie též Evropský zbrojní průkaz. Tyto doklady potvrzují vaše právo zbraň k lovu použít.
Kolik si vydělá myslivec?
Pro ty, kteří si představují život spojený s přírodou, daleko od shonu měst, je profese myslivce v České republice fascinující volbou. Co se týče výdělku, kvalifikovaný myslivec na začátku své dráhy, často pracující v malebných lesích či na rozlehlých polích, může počítat s hrubou měsíční mzdou obvykle mezi 30 884 Kč a 46 843 Kč.
Je důležité si uvědomit, že práce myslivce obnáší mnohem víc než jen lov. Jde o komplexní správu zvěře a krajiny, monitoring populací, péči o krmelce, prevenci škod, někdy i práci s veřejností nebo organizaci lovecké turistiky – to vše při standardním 40hodinovém pracovním týdnu. Je to život v terénu, v proměnlivém počasí, s nutností neustálého vzdělávání.
Po pěti letech v oboru, kdy myslivec získá cenné praktické zkušenosti s fungováním místních ekosystémů a specifiky revíru, se jeho měsíční výdělek obvykle posouvá a pohybuje se mezi 31 336 Kč a 48 040 Kč hrubého. Tento příjem, ač se nemusí zdát závratný ve srovnání s metropolitními platy, je třeba vnímat v kontextu životních nákladů v mnoha venkovských regionech a především v hodnotě práce v srdci přírody. Pro mnohé je to spíše poslání a životní styl než jen zaměstnání s pevnou mzdou.
Jak probíhá zkouška z myslivosti?
Zkouška z myslivosti není jen taková formalita. Je to pořádná prověrka pro každého, kdo chce v naší krajině působit zodpovědně a s hlubokým pochopením pro přírodu. Probíhá před devítičlennou komisí, kde sedí zkušení profesionálové.
Testuje se v sedmi klíčových oblastech, které pokryjí vše důležité. Nejde jen o praktické věci jako střelectví a lovectví, ale klade se obrovský důraz na znalosti. Třeba myslivecká zoologie ti otevře oči pro život zvěře v jejím přirozeném prostředí – poznáš jejich chování, stopy, zvyky, což je fascinující pro každého milovníka přírody.
Důležitá je i oblast chovu a péče o zvěř. Tady se učíš, jak pomáhat udržovat zdravé a silné populace zvířat a jak se starat o jejich prostředí, což je esenciální pro celkové zdraví lesů a polí, kterými chodíš na výlety. Myslivecká výchova a legislativa zase zajišťují, že tvé jednání v přírodě je etické a v souladu se zákony.
Nesmíš zapomenout na kynologii – rozumět práci se psy v přírodě je neocenitelná dovednost. Celkově zkouška prověří, jestli jsi připraven být skutečným správcem části naší krajiny a jestli tvé znalosti a dovednosti přispějí k její ochraně a udržení. Hodnocení je klasické: můžeš prospět s vyznamenáním, prostě prospět, nebo bohužel neprospět.
Co je decocker?
Vypouštěč kohoutu (decocker) je užitečný bezpečnostní prvek, který najdete na mnoha poloautomatických pistolích s vnějším kohoutem.
Jeho hlavní smysl spočívat v tom, že umožňuje bezpečně spustit napnutý kohout do přední (spuštěné) pozice, aniž by došlo k výstřelu, i když je náboj v komoře.
Pro cestovatele, který se zajímá o zbraně třeba na střelnici nebo v muzeu, je dobré vědět, že decocker výrazně zvyšuje bezpečnost při manipulaci a nošení zbraně. Místo riskantního ručního spouštění kohoutu palcem (což může vést k náhodnému výstřelu), jednoduše stisknete nebo přepnete decocker.
- Jeho funkce je klíčová pro bezpečné uložení nebo nošení pistole s nábojem v komoře.
- Najdete ho typicky ve formě páčky nebo tlačítka na závěru či rámu zbraně.
- Není součástí každé pistole; záleží na konkrétním modelu a jeho konstrukci (např. pistole s vnitřním úderníkem ho nemají).
Jednoduše řečeno, je to šikovná páčka pro ty, kteří chtějí nosit zbraň připravenou k okamžitému použití (náboj v komoře), ale zároveň chtějí minimalizovat riziko nechtěného výstřelu tím, že kohout není natažený.
Kde se nesmí nosit zbraň?
Jako někdo, kdo se s pravidly pro nošení zbraní setkal v mnoha koutech světa, vám mohu potvrdit, že i v České republice platí zásadní omezení, která jsou klíčová pro každého držitele zbrojního průkazu pohybujícího se na veřejnosti. Předně, a to je naprosto zásadní bod, svou zbraň nesmíte nosit viditelně na veřejnosti ani na místech veřejnosti přístupných. Cílem je diskrétnost – aby přítomnost zbraně nepůsobila znepokojení a aby nedocházelo k situacím, kde by mohla být snadno dostupná neoprávněným osobám.
Neméně důležitá je i vaše vlastní kondice a stav mysli. Pravidla jasně říkají, že zbraň nesmíte nosit – a dokonce s ní ani manipulovat – na veřejnosti či veřejně přístupném místě, pokud je vaše schopnost k bezpečnému zacházení snížena. Ať už je to kvůli požití alkoholu, užití návykových látek, vlivem některých léků, nebo zkrátka kvůli nemoci. Je to o odpovědnosti; vlastnictví a nošení zbraně s sebou nese závazek udržovat plnou kontrolu nad situací i nad sebou samým.
Prakticky vzato, tato místa veřejnosti přístupná zahrnují široké spektrum – od ulic, náměstí a parků, přes nádraží, letiště (s specifickými pravidly pro přepravu, samozřejmě, ale mluvíme o nošení), nákupní centra, až po restaurace a další podniky. Viditelné nošení je jednoduše tabu. A co se týče omezení vlivem látek či nemoci, platí to pro jakoukoli situaci, kdy se s licencovanou zbraní ocitnete mimo bezpečí svého domova či schválené střelnice a vaše úsudek či motorika nejsou stoprocentní. Je to základní pravidlo pro bezpečnou a legální držbu v dynamickém prostředí cestování a veřejného života.
Co je to baskule?
Baskule – pro mnohé srdce zlamovací brokovnice. Není to jen ‘lůžko’, jak se někdy říká, ale centrální uzel, kde se sbíhají klíčové mechanismy.
Uvnitř skrývá spoušťový a bicí systém – ty prvky, které rozhodují o okamžiku výstřelu.
Zároveň mistrně řídí uzamykání hlavní k tělu zbraně, což je naprosto zásadní pro bezpečnost a přesnost. Funguje de facto jako závěr, specificky ten lůžkový, kam se při nabíjení a vybíjení otevírá přístup.
A ten název? ‘Bascule’ – elegantní slovo s francouzskými kořeny, kde znamená ‘vahadlo’ nebo ‘houpačka’.
Perfektně vystihuje princip klasických brokovnic, těch ‘zlomovacích dvojek’, které se pro nabití efektně ‘zlomí’ nebo ‘houpnou’ v tomto kloubu – v baskuli.
Je to technický skvost, který drží celou zbraň pohromadě a definuje její ovládání, prvek nezbytný pro funkci a historii loveckých i sportovních brokovnic po celém světě.
Proč myslivci připíjí levou rukou?
Nejčastěji se uvádí prostý, historicky daný důvod. V dobách, kdy se lovilo z koňského hřbetu nebo s početnou smečkou psů, potřeboval lovec silnější, obvykle pravou, ruku na držení otěží nebo vodítek. Musel mít zvířata pod kontrolou.
Když tedy došlo na přípitek na zdar honu, musela posloužit ta volná ruka – levá. Je to logické vysvětlení, které vychází přímo z praxe a podmínek tehdejšího lovu.
Existuje ale i druhá, více symbolická teorie. Podle ní se pije levou rukou proto, že levá strana těla je blíž k srdci. A srdce je odjakživa symbolem upřímnosti, cti a opravdovosti. Přípitek levou rukou tak mohl dodávat váhu a pravdivost vysloveným přáním.
Je vidět, že i takový detail, jako je způsob držení sklenice při přípitku, může mít kořeny jak v dávné praktičnosti, tak v hluboké symbolice. A přesně takové příběhy dělají tradice zajímavými.
