Inspirace k cestování je všudypřítomná, stačí se jen dívat a naslouchat. Zmíněné citace jako “Nic nerozvíjí rozum tak jako cestování” (Émile Zola) nebo “Cestovat je nezbytné pro ty, kdo se učí” (Mark Twain) jsou nespornou klasikou. Ale jen samotné citáty nestačí. Zkušenosti ukazují, že:
Plánování je klíčové, ale flexibilita je králem. Představte si, že máte perfektně naplánovanou cestu, ale objevíte kouzelné místo mimo itinerář. Buďte připraveni improvizovat!
- Naučte se základy místního jazyka. I pár frází vám otevírá dveře k autentičtějším zážitkům. “Mluvit cizím jazykem znamená dobýt jeho svět a kulturu” (Frantz Fanon) – tohle není jen fráze, je to pravda.
- Nebojte se jít mimo vyježděné trasy. Nejlepší zážitky často čekají mimo turistické magnety. Objevte skryté klenoty!
- Investujte do zážitků, ne jen do věcí. “Investice do cestování je investicí do sebe” (Matthew Karsten) – tato citace je přesná. Vzpomínky a zkušenosti jsou bezcenné.
A k těm citátům bych ještě doplnil:
- “Nejlepší cesta je ta, o které jste nikdy nepřemýšleli.” (anonymní)
- “Cestování rozšiřuje mysl a smršťuje předsudek.” (anonymní)
Nezapomeňte na respekt k místní kultuře a prostředí. Cestování je o objevování, nikoliv o dobývání.
Jak cestování mění náš život?
Cestování? To není jen změna krajiny, ale hluboká transformace duše. Rozšiřuje obzory víc než jakákoli kniha, otevírá mysl novým perspektivám a zpochybňuje zažité představy. Změna klimatu, kultury, jazyka – to vše nás nutí přizpůsobit se, improvizovat, a v tom tkví klíč k osobnímu růstu. Vzpomínám si na výpravu do Nepálu, kde jsem strávil měsíc v klášteře a pochopil, jak málo ve skutečnosti potřebuji k štěstí. Nebo na poušť Namib, kde ticho a nekonečno horizontů ukázalo sílu lidského ducha. Každá cesta, ať už do vzdálené země, nebo do nedalekého lesa, odhaluje nové vrstvy našeho já. Změní se vaše priority, hodnoty, vnitřní kompas se přeorientuje. Získáte sebevědomí, naučíte se samostatnosti a oceníte jednoduché radosti života, na které jste doma zapomněli. Nepodceňujte sílu malých výprav – i víkendový výlet může být impulsem k zásadní životní změně. To, co se zdá být jen krátkodobým únikem, se stává trvalým zdrojem inspirace a síly. Zkušenost mě učí, že největší poklad, který si z cest přinesete, nejste vy sami, ale změněná verze sebe sama.
Je možné se dostat do minulosti a změnit ji?
Cestování časem je možné, ale s jedním zásadním omezením: změna minulosti je nemožná. Paradox je to, že ať se snažíte sebevíc, vždy se dění vrátí do původního stavu. John Wyndham tento jev nazval „chronoklazm“. Je to jako snažit se narovnat mokrý hadr – vždy se vrátí do původní podoby.
Představte si to jako pevně danou trasu turistické stezky. Můžete se po ní volně pohybovat, prozkoumávat různé body v minulosti, ale nemůžete změnit samotnou stezku.
- Plánování je klíčové: Studujte časovou linii, identifikujte zajímavá místa a časová období. Neplánujte nic, co by mohlo narušit historický tok.
- Respektujte pravidla chronoklazmu: Snaha o změnu minulosti je zbytečná. Soustřeďte se na pozorování a prožívání.
- Bezpečnost nade vše: Existují historické události, které by mohly ohrozit vaše zdraví a bezpečnost, buďte opatrní.
Pamatujete, že i když se zdá, že máte možnost ovlivnit události, ve skutečnosti se jen pohybujete po předem dané cestě. Vaše zkušenosti budou jedinečné, ale samotná linie dějin zůstane nedotčená.
- Příklad: Představte si, že se vydáte do minulosti a pokusíte se zabránit narození významné historické osobnosti. Ať už se budete snažit sebevíc, nakonec se narodí stejně, možná jiným způsobem, ale narození proběhne.
Proč jsou cesty do minulosti nemožné?
Cestování časem do minulosti je fascinující, ale zároveň problematická myšlenka. Mnozí z nás, kteří procestovali svět a viděli jeho úchvatnou rozmanitost, si jistě představují, jak by bylo úžasné navštívit například starověký Egypt nebo Řím. Realita je však složitější.
Teoreticky je cestování časem možné pouze podél uzavřené křivky ve čtyřrozměrném časoprostoru. Představte si to jako cestu po smyčce. To znamená, že by se muselo jednat o časoprostorovou „dálnici“ s výjimečnými vlastnostmi, jež nám dnes fyzika neumožňuje plně pochopit. A to z několika důvodů.
Z praktického hlediska:
- Paradox kauzality: Možnost změnit minulost by vedla k paradoxům, jako je například paradox dědečka. Představte si, že byste se vrátili v čase a zabili svého dědečka, než se narodil váš otec. Vy byste pak nemohli existovat a tím pádem byste se nemohli vrátit v čase a zabít svého dědečka. Známe z cest po světě, že i nepatrná změna může mít dalekosáhlé důsledky, natož pak změna v samotném základu lidské existence.
- Energetické nároky: Vytvoření takového časoprostorového zkreslení by vyžadovalo obrovské množství energie – mnohem větší, než kolik jich dnes disponujeme. Zkušenosti z cest po světě ukazují, že i nejmenší pohyb vyžaduje energii. Na takové “časové cestování” je energie dnešního světa nedostačující.
- Omezení rozsahu: Vrátit se do minulosti, ve které ještě neexistovala „časová mašina“, je nemožné. Je to podobné, jako by se člověk chtěl dostat na místo, které ještě nebylo objeveno – cíl je neznámý a nedosažitelný.
Stručně řečeno: I když teoretická možnost existuje, praktická realizace cestování do minulosti se jeví jako daleko za hranicemi našich současných technických a fyzikálních možností, a to i s ohledem na zkušenosti nashromážděné během cest po celém světě.
Proč je důležité zapomenout na minulost?
Zapomenout minulost je jako opustit přetížený batoh na náročné túře. Uleví vám to! Ten těžký emocionální náklad – výčitky, lítost, strach – vás brzdí v postupu. Zbavit se ho znamená získat zpět energii a lehkost, jako když se zbavíte nepotřebné výbavy před výstupem na vrchol. Soustředění na přítomnost, na cestu před vámi, je jako objevování nových stezek. Otevře se vám svět nových možností, nádherných výhledů a nečekaných objevů. Podobně jako zkušený turista plánuje cestu, i vy si můžete naplánovat svůj život, zaměřit se na cíle a užívat si každý krok. Prošlapání nové cesty, i když náročné, vede k osobnímu růstu a nezapomenutelným zážitkům. Minulost je jen mapa, která vám pomohla se sem dostat, ale cesta vpřed je mnohem zajímavější.
Jaké emoce vyvolává cestování?
Cestování, to je kaleidoskop emocí. Nejde jen o povrchní radost z nových míst, ale o hluboký pocit svobody a nezávislosti, který se jen těžko popisuje. Je to o tom, překročit hranice známého a ponořit se do neznáma, zažít vzrušení z objevování a zároveň klid, který přichází s odpojením od každodenních starostí.
S každou změnou krajiny se mění i naše nálada. Zpočátku možná převládne stres z organizace, ale brzy ho vystřídá euforie z nových zážitků. Poznáte sami sebe v nečekaných situacích, naučíte se improvizovat a řešit problémy kreativně. To vše posiluje sebevědomí a flexibilitu.
Pozitivní vliv na psychiku je nepopiratelný. Uleví se od stresu, zlepšuje se nálada a kreativita. A to není jen subjektivní pocit. Studie prokazují pozitivní vliv cestování na kognitivní funkce a dokonce i na fyzické zdraví. Pohyb, nový vzduch a nová strava přispívají k celkovému zlepšení kondice.
Ale pozor! Cestování není jen o dokonalých fotografiích na Instagramu. Často se setkáte s neočekávanými problémy – zpožděními, ztracenými zavazadly, jazykovou bariérou. Právě schopnost vyrovnat se s těmito překážkami je klíčem k obohacujícímu zážitku. A právě tyto výzvy často vedou k nejintenzivnějším a nejzapamatovatelnějším momentům.
V konečném důsledku je cestování investicí do sebe sama. Je to příležitost k osobnímu růstu, k poznávání kultury, přírody a lidi, a nakonec i k hlubšímu porozumění sami sobě.
Co se ve vašem životě změnilo díky cestování?
Díky cestování jsem se naučil skutečně žít – vnímat radost z maličkostí, prožívat klid a jistotu, které doma nenajdete. Získal jsem pozitivnější pohled na svět, širší perspektivu. Naučilo mě to cenit si přítomného okamžiku, pochopit pomíjivost času a žít vědoměji. Každý den je tak příležitostí k nezapomenutelným zážitkům. Pamatuji si například čas strávený v himálajských horách – tam jsem si uvědomil, jak maličký je člověk tváří v tvář přírodě, jak důležité je vnímat její krásu a sílu. Nebo například putování po starobylých městech Maroka – tam jsem se naučil cenit si jednoduchosti a pohostinnosti místních lidí. Tyto zážitky formují osobnost a nabízejí cenné lekce o životě, o lidech a o sobě samém. Věřte, že cestování není jen o vidění památek, ale o prohloubení sebepoznání. Je to investice do sebe sama, která se vám mnohonásobně vrátí.
Jaké existují citáty o cestování?
Citáty o cestování? To je jako se ptát na hvězdy na nebi – nespočet a každá s jiným jasem. Klasické „Život během cestování je sen v čisté podobě“ krásně vystihuje onu euforii objevování. Ale realita je složitější. Sen se může proměnit v noční můru, pokud si neuděláte pořádný plán a nezařídíte si potřebné věci.
„Věci nemohou jít špatně, pokud se dotáhnou do konce.“ Tohle je motto pro zkušeného cestovatele. Problém nastane, jen pokud se vzdáte. Zpožděný let? Ztracená zavazadla? Nic není neřešitelné, jen to chce trpělivost a flexibilitu.
„Cesta tisíc mil začíná jedním krokem.“ Banální, ale pravdivé. Nečekejte na perfektní okamžik, začněte hned. I krátký víkend v nedalekém městě je cestování.
„Cestování je odměna.“ Ano, ale ne vždy snadná. Oceníte ji o to víc. Naplánujte si cestu s ohledem na své možnosti a zájmy. Nezapomínejte na cestovní pojištění!
„Nejlepší forma pro dlouhé dílo je cesta.“ Výborně řečeno! Cestování obohacuje, inspiruje a mění váš pohled na svět. Zapisujte si zážitky, sbírejte suvenýry (ale ne moc, abyste je pak nemuseli táhnout domů!), a hlavně si uvědomte, že každá cesta je příběhem, který si budete vyprávět ještě dlouho po návratu.
Pro ještě lepší cestování doporučuji:
- Plánování: Zarezervujte si letenky a ubytování s předstihem, zejména v hlavní sezóně.
- Flexibilita: Buďte připraveni na neočekávané změny.
- Balení: Cestujte s lehkým batohem, zabalte si jen to nejdůležitější.
- Zdraví: Nepodceňujte cestovní pojištění a očkování.
- Bezpečnost: Informujte se o bezpečnostní situaci v cílové destinaci.
Další tipy pro nezapomenutelné cestování:
- Vyzkoušejte lokální kuchyni.
- Naučte se pár základních frází v místním jazyce.
- Být otevřený novým zkušenostem.
- Věnujte čas místním lidem a kultuře.
- Foťte a zapisujte si zážitky, abyste si je uchovali na celý život.
Jak může cestování změnit člověka?
Cestování není jen o prohlížení památek; je to transformační proces. Desítky navštívených zemí mi ukázaly, že cestování rozvíjí empatii a toleranci. Setkávání s odlišnými kulturami a lidmi rozšiřuje obzory a zpochybňuje předpojatá přesvědčení. Zdokonalujete jazykové dovednosti, ne jen ty klasické, ale i neverbální komunikaci. Naučíte se improvizovat a řešit problémy kreativněji, často v situacích, kde je angličtina jen nepatrným pomocníkem. Flexibilita a schopnost adaptace se stávají druhou přirozeností. Získáváte sebevědomí a odolnost – zvládnete překonat překážky, které by vás doma paralyzovaly. Objektivnější pohled na svět a na vlastní místo v něm je neocenitelným bonusem. Přichází zvýšená kreativita, inspirovaná novými zážitky a neobvyklými pohledy. A ano, cestování, skutečné cestování, i přes nároky, vás jednoznačně udělá šťastnějším. Zvyšuje se sebeuvědomění, vylepšuje se schopnost vnímat detaily a hlouběji prožívat život. Tohle všechno není jen o pár hezkých fotografiích; je to o trvalé proměně perspektivy a o obohacení osobnosti.
Je teoreticky možné cestovat do minulosti?
Teoreticky? Žádný přímý zákaz cestování v čase neexistuje! Einsteinův obecná teorie relativity říká, že gravitace je zakřivení prostoročasu hmotou a energií. Tohle by se dalo teoreticky využít. Představte si to jako extrémní horolezectví – jen místo skal šplháte časem. Červí díry, hypotéza o nich je fascinující, mohly by být jakési tunely skrz prostoročas, spojující různé body v minulosti a budoucnosti. Problém je, že jejich existence zatím nebyla prokázána a udržet stabilní červí díru s dostatečným průměrem pro průchod by vyžadovalo ohromné množství energie – řádově větší, než co kdy lidstvo vyprodukovalo. A pak je tu paradox, třeba paradox dědečka: změna v minulosti by mohla vést k nesrovnalostem v přítomnosti, ale to je už spíše věc pro science fiction.
Jak se vrátit zpátky?
Zpátky? To záleží na tom, kam jste se vydali. Pokud mluvíme o digitální cestě, klávesová zkratka Ctrl+Z je váš věrný průvodce zpět. Jednoduché, efektivní, jako zkušený cestovatel vždycky s sebou nosím tuhle „zpáteční jízdenku“.
Chcete se ale vrátit k předchozímu kroku? Ctrl+Y vás s lehkostí vrátí na cestu. Myslete na to jako na rezervní jízdenku, pro případ, že jste se v digitálním světě spletli.
A pro zkušenější cestovatele – nezapomeňte, že historie vašich kroků se může lišit v závislosti na použitém softwaru. Někdy je cesta zpět dlouhá a klikatá, někdy neexistuje vůbec.
- Tip pro zkušené cestovatele: Pravidelné ukládání je klíčem k úspěšnému cestování – digitálnímu i fyzickému. Nikdy nevíte, kdy se ocitnete v neprozkoumané oblasti bez možnosti návratu.
- Nebezpečí: Ne všechny akce je možné vrátit. Některé kroky jsou nevratné, jako například vymazání důležitého souboru. Buďte obezřetní!
- Krok za krokem: Pro složitější operace se vyplatí postupovat krok za krokem, tak budete mít vždy možnost se vrátit.
- Záloha: Před důležitými úpravami vždy vytvořte zálohu. Jednoduché, ale efektivní.
Jaký je hlavní cíl vašich cest?
Hlavním cílem mých cest je nepochybně relaxace. Preferuji komfortní ubytování, ale zároveň aktivně využívám příležitost k prozkoumání místních památek, muzeí a k účasti na exkurzích. Tento přístup mi umožňuje efektivně kombinovat pohodlí s obohacujícím poznáváním. Důležitým aspektem je pro mě objevování něčeho nového, ať už se jedná o fascinující krajinu, jedinečnou architekturu, či hlubší pochopení místní kultury a zvyklostí. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit pečlivý výběr destinace s ohledem na individuální preference. Například pro milovníky historie je klíčové zaměřit se na bohatý kulturní program a dostupnost historických památek, zatímco pro příznivce aktivního odpočinku je důležitá nabídka turistických tras a sportovních aktivit. Významnou součástí je i ochutnávka místní gastronomie – je to skvělý způsob, jak proniknout hlouběji do srdce dané oblasti a pochopit její specifika. Pro maximální využití času a rozpočtu doporučuji podrobné plánování a využití spolehlivých zdrojů informací, například oficiálních turistických stránek a recenzí cestovatelů. V konečném důsledku jde o komplexní zážitek, který obohacuje jak duši, tak i smysly.
V čem spočívá hodnota cestování?
Cestování není jen o líbánkách a slunění se na pláži. Je to hluboká cesta k sobě samému. Nutí nás opustit komfortní zónu, nést zodpovědnost za sebe a často i za své blízké, a učí nás improvizaci a řešení problémů v nečekaných situacích. Zkušenost s orientací v neznámém městě, s jazykovou bariérou nebo s kulturními odlišnostmi posiluje sebedůvěru a rozvíjí flexibilitu myšlení.
Každá cesta je miniaturní výzkumná expedice. Setkáváme se s odlišnými životními styly, gastronomickými zvyky a tradičními řemesly. Prohlubujeme si tak nejen znalosti historie a geografie, ale také získáváme cenný kulturní kontext. Díky tomu lépe chápeme svět a své místo v něm. A to není jen o návštěvě památek – skutečnou hodnotu představují spontánní setkání s místními obyvateli, výměna zkušeností a objevování skrytých koutů, o kterých se v průvodcích nedozvíte.
Cestování nás učí empatii a toleranci. Konfrontace s odlišnými kulturami a zvyky narušuje naše předsudky a rozšiřuje naše chápání světa. Učí nás respektovat jinakost a cenit si bohatství kulturní diverzity. A to je neocenitelná zkušenost, která obohatí nejen naše cestování, ale i naše životy.
Co přináší cestování člověku?
Cestování není jen únik od všedních starostí, práce a stresu, ačkoliv i to je důležité. Je to investice do sebe sama, která přináší mnohem víc než pouhý odpočinek. Po desítkách navštívených zemí mohu potvrdit, že rozšiřuje obzory daleko za hranice turistických průvodců.
Získáte nové perspektivy na život, naučíte se adaptovat se na neznámé situace a řešit problémy kreativněji. To, co doma považujete za neřešitelné, se v cizí kultuře může jevit jako maličkost.
- Rozvíjí se jazykové dovednosti: I když jen základní fráze, otevřou vám dveře k místní kultuře a lidem.
- Získáte sebedůvěru: Zvládnutí neznámých situací, orientace v cizím prostředí a komunikace s lidmi z jiných kultur posilují sebevědomí.
- Objevujete nové záliby a vášně: Můžete objevit netušené zájmy, od potápění až po gastronomii.
Navíc, cestování rozšiřuje vaše vnímání světa. Učí vás respektovat rozdílné kultury a názory, a to je v dnešním světě nesmírně důležité.
- Získáte hlubší pochopení historie a kultury jednotlivých národů.
- Obohacujete své znalosti o různých způsobech života a tradicích.
- Budujete vzpomínky na celý život, které vás budou provázet i po návratu domů.
A ano, odpočinek a zbavení se stresu jsou také důležitou součástí. Ale cestování nabízí mnohem víc než jen to. Je to cestou k osobnímu růstu a rozvoji.
Jaká přísloví existují o cestování?
O pocestných příslovích se toho hodně namluví, ale pravdou zůstává, že zkušenost je nejlepším učitelem. „Kdo cestuje, ten poznává“ – to je axiom. A skutečně, během cest se naučíte mnohem víc než jen z knih. „Volnému vůle, chodícímu – cesta“ – tato věta odráží svobodu a nezávislost, které jsou s cestováním neodmyslitelně spjaty. Klasické „Chceš poznat člověka – cestuj s ním“ je moudré upozornění, protože v nepříznivých podmínkách či nečekaných situacích se charakter člověka projeví jasněji. „Ne ten víc ví, kdo déle žil, ale kdo dál chodil“ je skvělé shrnutí významu zkušeností získaných na cestách, které často převažují nad věkem a pouhým časem. Praktické „Neboj se cesty, byly by zdravé nohy“ zdůrazňuje důležitost fyzické zdatnosti a připravenosti na nástrahy putování. „Cestu si projde ten, kdo jde“ – jednoduchá, ale pravdivá věta o vytrvalosti a odhodlání. A nakonec „Jestliže chybí síly, je alespoň chvályhodné přání“ – i snaha o cestování sama o sobě má hodnotu, i když se jí třeba z různých důvodů nedá úplně dosáhnout. Nezapomínejte na důležitost plánování, ale buďte připraveni na improvizaci, protože právě ty neplánované momenty často vytvářejí ty nejnezapomenutelnější zážitky. Ať už se vydáte kamkoli, cestování obohatí váš život neocenitelnými zkušenostmi a vzpomínkami.
Jak krásně popsat přírodu?
Ochrana přírody není jen frází, je to nezbytná součást naší existence. „Ochraňovat přírodu – znamená ochraňovat vlast,“ – tato slova zní aktuálněji než kdy předtím. Moje letité cestování po světě mi ukázalo, jak křehká a zároveň silná příroda je. Od majestátních hor Himálaje až po korálové útesy Velkého bariérového útesu jsem se přesvědčil o „velikosti síly přírody.“ Viděl jsem, jak „vše dokončuje příroda“, ale také, jak rychle ji můžeme zničit.
„Vše nejlepší v přírodě patří všem společně,“ – to je pravda, ale sdílení této krásy vyžaduje zodpovědnost. Mnohé kultury vědí, jak s přírodou žít v harmonii, a my bychom se od nich měli učit. Například domorodé kmeny Amazonie disponují znalostmi o léčivých rostlinách a udržitelném hospodaření, které by mohly být pro nás cenné. Ignorovat tyto znalosti je ztrátou pro lidstvo. Nejde jen o ochranu ekosystémů, ale o „Kdo nemiluje přírodu, ten nemiluje člověka, ten není občanem.“ Příroda není jen krásné pozadí našich fotografií, je to náš domov, náš zdroj života.
„Ustanoveno samotnou přírodou“ – tato věta nám připomíná, že přírodní zákony jsou neměnné. Naše snaha o ochranu přírody by měla vycházet z respektu k těmto zákonům a z pochopení složitých vazeb v ekosystému. Myslet globálně, jednat lokálně – to je cesta k udržitelnému soužití s přírodou. Každý z nás má možnost přispět k ochraně životního prostředí, ať už jde o recyklaci, šetření vodou, nebo podporu udržitelných projektů.
Co získáváme cestováním?
Cestování není jen o změně prostředí, i když i to samo o sobě stimuluje mozek a nervovou soustavu. Je to o objevování sebe sama. Člověk překračuje své hranice, učí se improvizovat, řešit nečekané situace a získává tak cennou životní zkušenost, která se promítá i do profesního života. Stává se samostatnějším, důvtipnějším a odvážnějším. Rozšiřuje si obzory nejen geograficky, ale i mentálně. Výstup na horu nabízí jiné perspektivy než procházka po pobřeží, a setkání s odlišnými kulturami obohacuje o zkušenosti, které v knížkách nenajdete. To, co si z cest odnesete, je nehmatatelné, ale nesmírně cenné: flexibilita, adaptabilita, tolernace a schopnost empatie. A nezapomínejme na estetické zážitky – krása přírody, umění a architektury, to vše obohacuje a inspiruje. I zdánlivě jednoduché cestování autobusem po menších městech nabízí fascinující pohled na místní život a kulturu. Je to investice do sebe sama, která se vám mnohonásobně vrátí. Získáte neocenitelné vzpomínky a zkušenosti, které utvářejí osobnost a otevírají nové dveře k budoucím příležitostem. Zkuste se zamyslet, kam byste se chtěli vydat příště – potenciál objevování je nekonečný.
Je možné vytvořit stroj času?
Otázka cestování časem fascinovala lidstvo po staletí a já, jako zkušený cestovatel, jsem se s ní setkal v mnoha podobách. Oficiální vědecký postoj je jasný: ano, teorie relativity umožňuje existenci časoprostorové křivosti, která by teoreticky umožnila cestování časem. Ale to neznamená, že si zítra koupíte lístek na minulost.
Problém není jen v technologii, která je v současnosti nepředstavitelně daleko. Existuje celá řada paradoxů, které by cestování časem znemožňovaly.
- Paradox dědečka: Co kdybyste se vrátili v čase a zabili svého dědečka, než se váš otec narodil? Vy byste pak nemohli existovat. Jednoduché, ale zničující pro jakýkoli systém časového cestování.
- Problém konzistence: Každá změna v minulosti by mohla mít katastrofální důsledky pro současnost, vytvářející nestabilní časovou linii.
A teď k technickým překážkám. Teoreticky bychom potřebovali:
- Obrovské množství energie: Ohýbání časoprostoru vyžaduje energii, která dalece přesahuje naše současné možnosti.
- Exotickou hmotu s negativní hustotou energie: Její existence je zatím jen teoretická.
- Stabilní červí díru: I kdybychom ji objevili, udržet ji otevřenou a stabilní by bylo extrémně náročné.
Závěr je tedy takový: i když cestování časem není fyzikálně vyloučeno, jeho realizace je v současnosti i v daleké budoucnosti prakticky nemožná. Zůstáváme tedy s fascinující teorií a bez možnosti osobně navštívit dobu dinosaurů nebo setkat se s Kleopatrou. Možná je to i dobře. Kdo ví, co by se stalo, kdybychom si s časem hráli?
