Jaké jsou výhody a nevýhody lovu?

Lov, to je věc, o níž by se dalo vyprávět celé hodiny. Pozitiva? Ano, regulují se populace zvířat, získává se potrava, je to skvělý způsob relaxace a propojení s tradicemi, a pro některé i zdroj obživy. V Africe jsem například viděl, jak kmenové komunity díky lovu zvěře zajišťují přežití. Myslivci tam pečlivě sledují stavy zvěře, a lov je součástí jejich udržitelného způsobu života. Někdy je to i nutnost, třeba při regulaci přemnožených druhů, které ohrožují ekosystém. A negativa? To je bohužel bolestnější kapitola. Trofejový lov, zaměřený na získání rohu či kůže, mi vždycky připadl nechutný. Nejde o přežití, ale o marnivost. Pak je tu riziko – zranění, nebezpečí ze strany zvěře, to vše je součástí hry. A konečně, etické otázky týkající se utrpení zvířat. Je důležité si uvědomit, že lov je závažná záležitost, není to jenom sport. Potkával jsem lovce, kteří k zvířatům chovali úctu a lov pro ně byl aktem obřadu. Ale viděl jsem i ty, kteří si to jen užívali jako brutální zábavu. Vše závisí na přístupu a odpovědnosti jednotlivce.

Musím zdůraznit, že odpovědný lov, prováděný s respektem k přírodě a etickými principy, může být prospěšný pro ekosystém. Ale jeho zneužívání vede k devastaci fauny a porušování přírody. Důležitá je udržitelnost a minimalizace utrpení zvířat.

Jaká práva mají zvířata?

Zákony na ochranu zvířat, jako je například český zákon o ochraně zvířat proti týrání, sice explicitně nemluví o „právách“ zvířat v lidském smyslu, ale definují povinnosti člověka vůči nim. V praxi to znamená právo na život, tedy ochranu před zabitím, pokud to není v souladu se zákonem (např. veterinární euthanasie). Dále je to právo na humánní zacházení, zahrnující zajištění základních potřeb jako je strava, voda, úkryt a veterinární péče. Mnoho zemí, které jsem navštívil, má podobná ustanovení, ačkoliv jejich uplatňování se značně liší. Například v Nepálu jsem viděl, jak se s posvátnými kravami zachází s úctou, zatímco v některých částech Asie je přístup k ochraně zvířat stále velmi problematický. Pojem „bezpečí“ je pak interpretován jako ochrana před fyzickým a psychickým týráním, zanedbáváním a neoprávněným utrpením. Zajímavé je, že právo na eutanazii je spíše právem majitele, který musí v případě nezvratného utrpení zvířete zajistit humánní ukončení jeho života. Celkově ale musíme pamatovat na to, že ochrana zvířat je komplexní téma, jehož efektivita závisí na společenské odpovědnosti a důsledném prosazování zákona, což se v praxi velmi liší od země k zemi.

K čemu slouží lov zvířat?

Lov zvěře slouží nejen k získávání potravy, ale má i nezastupitelnou roli v regulaci populací. V mnoha částech světa, od afrických savan až po kanadské lesy, je cílený odlov klíčový pro udržení rovnováhy ekosystému. Například v Nepálu pomáhá regulovat populace slonů, které jinak způsobují značné škody na zemědělské půdě. Podobně se s přemnoženými druhy, jako jsou například jeleni v některých evropských lesích, bojuje selektivním lovem, aby se předešlo devastaci lesních porostů a škodám na zemědělských plodinách. Dále je lov nezbytný pro ochranu ohrožených druhů – kontrolovaný odlov může například pomoci odstranit nemocné jedince a tak předcházet šíření nákazy v populaci. Kromě toho, odchyt zvířat pro následné rozmnožování a reintrodukci do volné přírody, nebo jejich využití ve vědeckém výzkumu, je důležitým nástrojem ochrany biodiverzity. Viděl jsem to na vlastní oči v rezervacích v Kostarice a na Madagaskaru, kde se díky pečlivému managementu a kontrolovanému lovu podařilo zachránit kriticky ohrožené druhy.

Je důležité zdůraznit, že lov není jen o zabíjení, ale zahrnuje také odchyt zvířat pro různé účely – od záchrany zraněných jedinců, přes přesuny zvířat do jiných lokalit, až po jejich využití v zoologických zahradách pro vzdělávací a konzervativní programy. V mnoha kulturách, které jsem navštívil, má lov hluboké kořeny a je součástí tradice a udržitelného hospodaření s přírodními zdroji. Správně řízený lov, v kombinaci s dalšími ochranářskými opatřeními, hraje klíčovou roli v udržování zdraví ekosystémů a zachování biologické rozmanitosti po celém světě.

Jaké jsou argumenty proti právům zvířat?

Někteří argumentují proti právům zvířat tvrzením, že jelikož zvířata se nechovají morálně, nezaslouží si morální ohled ze strany jiných bytostí. Často se zdůrazňuje jejich převážně egoistické chování, zaměřené na vlastní zájem, na rozdíl od lidí, kteří, jak se tvrdí, často pomáhají druhým i na úkor sebe sama. To je ovšem zjednodušené a neúplné. Zvířata se řídí instinkty a jejich chování se od lidského liší, ale to samo o sobě nemusí znamenat absenci citu nebo schopnosti empatie. Mnohé druhy vykazují složité sociální struktury a altruistické chování, například péči o nemocné jedince nebo varování před nebezpečím. Podobně jako v lidské společnosti i mezi zvířaty existují různé úrovně chování, od agresivity po soudržnost. Nároky na morální ohled by tedy měly být spíše založeny na schopnosti cítit bolest a utrpení, než na morálním kodexu srovnatelném s lidským. Poznatky etologie a behaviorální biologie v posledních letech výrazně obohatily naše chápání zvířecího chování a stále se odkrývají nové a fascinující informace o jejich komplexním světě.

Proč by se měl lov zakázat?

Lov je z etického hlediska velmi problematický. Moderní zbraně dávají člověku drtivou převahu nad zvěří, zbavují ji jakéhokoli prostoru pro obranu. Je to kruté a nepotřebné, obzvláště s ohledem na množství alternativních zdrojů potravin a materiálů. Myslím, že bychom si měli uvědomit, že existuje mnoho způsobů, jak se v přírodě pohybovat a prožívat ji, aniž bychom ubližovali zvířatům. Například ekoturistika, pozorování zvěře z dálky s dalekohledem, fotografické safari – to vše nabízí unikátní zážitky, které obohatí cestovatelské zkušenosti, aniž by se narušoval ekosystém. Nejde jen o to, že se loví miliony zvířat denně, ale i o narušení přirozené rovnováhy v ekosystému, která může mít dalekosáhlé důsledky pro celou biodiverzitu. Zásah člověka do přírody by měl být minimální a respektovat její fungování. Koneckonců, i pro nás, turisty, je zdravý a bohatý ekosystém nezbytný pro kvalitní zážitky.

Co je v ústavě napsáno o zvířatech?

Ruská ústava sice neobsahuje rozsáhlou kapitolu o právech zvířat, ale v článku 11 se objevuje klíčová zmínka o jejich ochraně před krutostí. Zvířata mají být chráněna před týráním a je zakázáno jejich držení v podmínkách, které by jim způsobovaly utrpení. To je v principu v souladu s mezinárodními standardy, ale konkrétní implementace je věcí detailních zákonů a nařízení. Moje zkušenosti z cest po různých částech světa ukazují, že interpretace a prosazování takovýchto zákonů se značně liší. V některých oblastech Ruska se ochrana zvířat bere vážněji než v jiných, a to se často odráží v úrovni kontroly a trestu za porušení zákonů. Zvláště pak dodržování předpisů týkajících se obchodu se zvířaty je variabilní. Podrobnosti o podmínkách chovu zvířat určuje vláda Ruské federace a jejich efektivita je závislá na mnoha faktorech, včetně financování kontrolních orgánů a úrovně povědomí veřejnosti.

Je nutné si uvědomit, že ústavní článek sám o sobě neřeší všechny aspekty ochrany zvířat. Zahrnuje pouze základní princip ochrany před týráním. Komplexnější regulace je nutné hledat v dalších právních normách. Z mého pohledu cestovatele, to poukazuje na potřebu neustálého úsilí o zlepšování životních podmínek zvířat nejen v Rusku, ale celosvětově.

Jaký zákon chrání práva zvířat?

Ochrana zvířat v Rusku je upravena federálním zákonem č. 498-FZ ze dne 27.12.2018 (v platném znění ze dne 14.7.2022) „O odpovědném zacházení se zvířaty a o změnách některých zákonných aktů Ruské federace“. Tento zákon, s nímž jsem se osobně seznámila při svých cestách po Sibiři, definuje základní pojmy a stanovuje požadavky na chov domácích zvířat.

Co je důležité vědět:

Zákon se zabývá širokým spektrem otázek, od definice týrání zvířat až po povinnosti majitelů ohledně veterinární péče.
Při cestách po Rusku jsem si všimla, že v některých regionech je jeho implementace důslednější než v jiných. Například v městských oblastech je kontrola dodržování předpisů striktnější než na venkově.
Pro cestovatele je důležité si uvědomit, že dovoz a vývoz zvířat je podléhá přísným pravidlům a vyžaduje potřebnou dokumentaci.

Tipy pro cestovatele:

Před cestou do Ruska si ověřte aktuální platná nařízení ohledně zvířat.
Pokud cestujete se zvířetem, připravte si veškerou potřebnou dokumentaci, včetně očkovacího průkazu.
Informujte se o místních zvyklostech a pravidlech týkajících se zvířat, abyste předešli problémům.

Z mé zkušenosti mohu říci, že ochrana zvířat v Rusku je stále rozvíjející se oblastí a i přes existenci tohoto zákona je potřeba pro zlepšení ochrany zvířat ještě mnoho práce.

V čem spočívá výhoda lovu?

Lov není jen o trofejích, ale o důležité ekologické rovnováze. Správně řízená myslivost je klíčová pro udržitelnost populací zvěře. Představte si například jelení populace v národním parku v Coloradu – bez lovu by jejich počet explodoval, což by vedlo k devastaci lesních porostů a následnému ohrožení dalších druhů. Lov, prováděný s respektem k přírodě a s ohledem na stanovená pravidla, preventivně zabraňuje takovým situacím.

Myslivost, a to i v rozlehlých oblastech Afriky, kde jsem osobně pozoroval její vliv, je nástrojem aktivního managementu. Nejde jen o redukci počtu zvířat, ale i o selektivní odlov slabších a nemocných jedinců, čímž se posiluje genetická výbava populace a zvyšuje její odolnost.

Zde je několik klíčových aspektů, které často bývají opomíjeny:

Sezónní limity a kvóty: Tato pravidla, pečlivě nastavovaná na základě vědeckých studií, zajišťují, že lov probíhá udržitelně a že se populace zvěře nepřibližuje k ohrožení. Nejde o bezhlavý masakr, ale o precizní regulaci.
Financování ochrany přírody: Poplatky z lovu často tvoří významný zdroj financí pro ochranu přírody, pomáhají financovat péči o biotopy a další ochranářské programy.
Tradice a lokální znalosti: V mnoha kulturách je lov hluboce zakořeněn v tradici a lokální lovci často disponují cennými znalostmi o chování zvěře a o ekosystému, které jsou pro efektivní management nezbytné.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že odpovědná myslivost není nepřítelem, ale spíše spojencem v ochraně přírody a zachování biologické rozmanitosti. Je to složitý systém, který vyžaduje pečlivé plánování, sledování a kontrolu, ale jeho přínos pro ekosystém je nesporný.

Proč si nelze přát dobrou honbu?

Tradiční přání „ke štěstí“ před lovem se zdálo našim předkům až příliš optimistické. Věřili v sílu slov a obávali se zlého oka. Přeli si tedy opak – aby se lovci nedařilo, aby se vrátil s prázdnou. To nebylo myšleno zle, ale jako forma ochrany před neštěstím. Takové přání mělo odvrátit smůlu a zaručit bezpečný návrat. Tento zvyk koření v dávných animistických představách o síle slov a jejich vlivu na realitu, které byly rozšířené v mnoha kulturách. Zajímavé je, že podobné rituály se objevují i v jiných oblastech lidské činnosti, kde úspěch závisí na štěstí a náhodě. Například, námořníci se často vyhýbali přehnaně optimistickým přáním před vyplutím na moře, aby neproklínali cestu.

Tento přístup k přáním souvisí s věřením, že pozitivní afirmace, v kontextu nebezpečné činnosti jako je lov, by mohly přivolat nežádoucí události. Paradoxně, takové „negativní“ přání mělo chránit a zaručit pozitivní výsledek – šťastný návrat lovce. Podobné strategie manipulace s osudem se dodnes objevují v různých kulturách v podobě různých rituálů a pověr.

Jaký je hlavní argument proti testování na zvířatech?

Hlavní argument proti testování na zvířatech je jednoduchý: morální imperativ. Zvířata, ať už domácí, divoká, nebo laboratorní, prožívají bolest a strach stejně jako my. V mnoha zemích, které jsem navštívil – od rozvinutých zemí Evropy po rozvíjející se ekonomiky Asie – se stále více lidí hlásí k myšlence, že utrpení zvířat kvůli lidskému prospěchu není ospravedlnitelné. To není o tom, zda jsou zvířata “lidé”, ale o tom, zda máme právo je mučit pro kosmetické výrobky nebo léky.

Mnohá místa, která jsem viděl, ukazují, jak se přístup mění. V Evropské unii například existují přísnější zákony o testování na zvířatech a v mnoha zemích se aktivně vyvíjejí a prosazují alternativní metody testování, například in vitro testy s využitím buněčných kultur nebo počítačové simulace.

Zkušenosti z mých cest jasně ukazují, že argument “nemůžeme zastavit testování, protože nemáme alternativu” je zastaralý.

Existují metody, které snižují nebo eliminují potřebu testování na zvířatech. Tyto metody jsou často efektivnější a přesnější než tradiční experimenty na zvířatech.
Investice do výzkumu alternativních metod je klíčová. Mnoho zemí již investuje značné prostředky do rozvoje a validace těchto metod.
Etické otázky jsou stále důležitější. Rostoucí povědomí o utrpení zvířat v laboratořích vede k narůstajícímu tlaku na ukončení testování na zvířatech.

Zvířata v laboratořích trpí bolestí, stresem a často umírají v důsledku experimentů. Tento fakt nelze ignorovat, a to i přes existenci ekonomických argumentů.

Zneužívání zvířat je nepřijatelné.
Existují etické i praktické alternativy.
Pokrok v oblasti výzkumu alternativních metod je nezastavitelný.

Proč jsou pokusy na zvířatech nespolehlivé?

Výsledky pokusů na zvířatech jsou často zavádějící. Biologické rozdíly mezi zvířaty a lidmi jsou značné a způsob, jakým reagují na léky, chemikálie či léčebné postupy, se dramaticky liší. Můj kolega, veterinář z Nepálu, mi kdysi vyprávěl o studii s opicemi, která měla simulovat lidskou reakci na nový lék proti chřipce. Výsledky byly úplně odlišné od klinických studií na lidech. To jen podtrhuje fakt, že extrapalace zvířecích modelů na lidskou populaci je riziková a může vést k falešným závěrům.

Navíc mnoho lidských onemocnění se u zvířat vůbec nevyskytuje, což dále snižuje spolehlivost těchto testů. Na vlastní kůži jsem zažil v Amazonii, jak se místní léčitelé spoléhají na rostliny s prokázaným účinkem, ale jejich testování na laboratorních myších by mohlo vyústit v naprosto zkreslené výsledky.

K tomu se přidává stále silnější etický rozměr. Vždyť zvířata, ať už jde o laboratorní myši v Evropě, nebo opice v asijských laboratořích, trpí během těchto experimentů. Zastánci alternativních metod výzkumu upozorňují na existenci sofistikovaných in vitro modelů a počítačového modelování, které nabízejí přesnější a eticky přijatelnější cestu.

Spolehlivost testů na zvířatech je tedy sporná, a to z biologických i etických důvodů. Zkušenosti z celého světa jasně ukazují na potřebu hledání efektivnějších a humánnějších alternativ.

Proč je nutné chránit nejenom zvířata?

Ochrana přírody není jen o roztomilých zvířátkách. Jde o komplexní systém, jehož cílem je uchovat funkční ekosystémy. Zahrnuje to ochranu všech druhů, poddruhů a populací, a to z prostého důvodu: každý druh hraje v ekosystému svoji roli, ať už je to opylování rostlin, rozklad organické hmoty, nebo kontrola populací jiných druhů. Ztráta i jednoho druhu může spustit dominový efekt s nepředvídatelnými následky. Představte si například, jak by se změnil les po vymizení včel – méně květin, méně ovoce, změna složení stromů… Další hrozbou je šíření invazivních druhů, které vytlačují původní faunu a flóru. Při svých toulkách přírodou si všímejte i těch „nevýrazných“ rostlin a živočichů – jejich přežití je stejně důležité jako přežití těch atraktivnějších. A nezapomínejme na negativní dopady geneticky modifikovaných organismů na celou biodiverzitu, které se ještě plně nepodařilo zhodnotit.

Proč jdeme na lov?

Lov není jen o jídle, ačkoliv kvalitní zvěřina má co nabídnout. Mnoho lidí dává přednost její nižšímu obsahu tuku před masem z velkochovů a oceňuje chuť divokých zvířat, která se liší od farmově chovaných. Je to maso s autentickou chutí, mnohdy s intenzivnější vůní a specifickou strukturou.

Je důležité si uvědomit, že příprava zvěřiny vyžaduje specifické znalosti a postupy, aby se docílilo nejlepší chuti a zároveň se zajistila její nezávadnost.
Každý druh zvěře má specifické vlastnosti – jelení maso je libové, zvěřina z prasete divokého je zase výraznější.

Důležitým aspektem lovu je i regulace populací. Přemnožení některých druhů může vést k ekologickým problémům, a lov pomáhá udržovat přirozenou rovnováhu ekosystému.

Spolupráce s lesníky a majiteli pozemků je naprosto klíčová. Mnoho myslivců má dlouhodobé vztahy se správci honitby a aktivně se podílí na péči o lesy a ochraně přírody.

Lovci často pomáhají s monitoringem populací zvěře.
Přispívají k prevenci škod způsobených zvěří na lesních porostech a zemědělských plodinách.
Podílejí se na obhospodařování honitby a vylepšování životního prostředí pro zvěř.

To je aspekt, který je často opomíjen, ale je velice důležitý pro udržitelnost lovu a zdraví ekosystému.

Proč lidé jezdí na lov?

Lov, to není jen o přežití, jak si myslí někteří. Pro naše předky to byl samozřejmě klíč k přežití – hon na jelena, kančí zvěř, rybolov, lov kožešinových zvířat pro zimní oblečení. To vše jim zajistilo potravu a ochranu před zimou. Instinkt lovce však v nás přetrvává i dnes.

Moderní lov je ale mnohem víc než jen získávání potravy. Je to skvělý způsob aktivního odpočinku v přírodě. Nabízí:

Fyzickou aktivitu: Chůze, běh, lezení, plazení – lov je náročný, ale zároveň velmi zdravý.
Kontakt s přírodou: Pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí, poznávání flóry a fauny, učení se o ekosystémech – to vše obohacuje život.
Rozvoj dovedností: Plánování, strategie, trpělivost, preciznost – lov vyžaduje řadu dovedností, které se dají využít i v jiných oblastech života.
Odpočinek a relaxaci: Klid a ticho lesa, vzdálenost od městského shonu – lov může být skvělým způsobem jak se zbavit stresu.

Při lovu je důležité dodržovat etické principy a zákony. Je potřeba znát:

Pravidla lovu v dané oblasti.
Druhy zvěře, které je dovoleno lovit.
Způsoby lovu a používané náčiní.
Bezpečnostní opatření.

Dobře připravený lovec si užije nezapomenutelný zážitek a zároveň přispěje k regulaci populace zvěře a ochraně přírody.

Jaký zákon zakazuje volný pohyb psů bez dozoru?

Zákon o odpovídajícím zacházení se zvířaty, platný v České republice, již zakazuje volný pohyb psů bez dohledu. Toto pravidlo není výjimkou, ale standardem ve většině civilizovaných zemí, které jsem navštívil. Na mé cestách po Evropě, Asii i Americe jsem si všiml podobných nařízení, často s přísnějšími sankcemi za jejich porušení. Například ve Velké Británii jsou pokuty za volně pobíhající psy velmi vysoké. V některých asijských zemích, kde pouliční psi jsou běžní, existují specifická nařízení pro jejich kontrolu a zamezení šíření nemocí. Důraz na bezpečnost je klíčový – povinnost vodítka a v případě specifických plemen i náhubku chrání nejen kolemjdoucí, ale i samotného psa před nehodami.

Zodpovědné chování majitele zahrnuje nejen dodržování zákona, ale i prevenci. Řádně vycvičený pes je menší riziko pro sebe i okolí. Pravidelný výcvik, dostatek pohybu a socializace jsou nezbytné pro klidné soužití psa a člověka v urbanizovaném prostředí. Ignorování těchto pravidel může mít vážné následky, od pokut až po trestní stíhání v případě zavinění újmy na zdraví.

V čem spočívá smysl práv zvířat?

Představa práv zvířat, jak jsem ji pozoroval na svých cestách po světě, se v užším smyslu týká přesvědčení, že mnoho zvířat vlastní základní práva, jež zasluhují respekt jako u osob. Jedná se především o právo na život, svobodu a ochranu před mučením. Tato práva nelze jednoduše přehlížet kvůli obecnému blahu, jak jsem se mnohokrát přesvědčil.

Na svých expedicích jsem se setkal s různými přístupy k otázce zvířecích práv. Například v některých částech Asie je chov zvířat pro potěšení a práci mnohem rozšířenější a s méně přísnými zákony na ochranu zvířat než v Evropě. To vede k otázce, zda jsou zájmy člověka vždycky důležitější.

Otázka definice “osobnosti”: Kde je hranice mezi zvířetem a osobou, která má práva? To je filozofická otázka, na kterou jsem během svých cest nenalezl jednoznačnou odpověď. Studium zvířecího chování mi ale ukázalo komplexitu jejich emocí a sociálních struktur.
Praktická aplikace: Ochrana zvířecích práv je složitá. Potřebujeme mezinárodní spolupráci a lepší legislativu. Pouze tak můžeme minimalizovat utrpení zvířat a zajistit jejich důstojný život.

Můj pohled je takový, že práva zvířat nejsou jen abstraktní ideál, ale nutná součást udržitelného způsobu života, který respektuje všechny živé bytosti. Zásadní je uvědomění si, že zvířata nejsou jen nástroje, ale jedinci s vlastní hodnotou.

Zvířata projevují empatii a citlivost.
Mnoho druhů vykazuje značnou inteligenci a schopnost učení.
Násilí a utrpení zvířat má negativní dopad na ekosystémy a na nás samotné.

V čem je smysl lovu?

Lov – to není jen obyčejný lov zvěře pro jídlo. Prozkoumal jsem desítky zemí a viděl jsem, jak se lov proměňuje s kulturou a historií. V některých kmenech v Amazonii je to životně důležitý způsob obživy, tradice předávaná po generace, s hlubokým spirituálním významem. V jiných oblastech, třeba v Africe, se regulované lovy používají k udržení rovnováhy ekosystémů a prevenci přemnožení určitých druhů. Myslivost je někdy i o udržitelném hospodaření, financování ochrany přírody a pomoci místním komunitám. V Evropě, ať už se jedná o klasickou honitbu nebo o moderní způsoby lovu, je často propojená s tradicí, sdílením s přáteli a péčí o přírodu. Získání masových produktů, kůže nebo rohů je pouze jedna z mnoha stránek tohoto komplexního fenoménu. Záleží na kontextu, místě i tradicích, co představuje skutečný „smysl“ lovu.

Proč jsou lidé proti testování na zvířatech?

Proti testování na zvířatech se staví mnoho lidí, a to z dobrých důvodů. Často se setkávám s tím, že po cestách po světě vidím, jak rozmanitý je život a jak úzce propojené jsou všechny bytosti. A právě ta propojenost ukazuje, jak neefektivní a neetické je používání zvířat v experimentech. Mnoho lidí věří, že zvířecí modely nemocí jsou nedostačující a zkreslují výsledky. Zvířata nejsou miniaturní lidé – jejich fyziologie a reakce na nemoci se liší od lidských. Vytváření “modelů” nemocí u zvířat často zahrnuje záměrné způsobování zranění a bolesti, aby se dosáhlo určitého stavu, což je samo o sobě otázkou etické debaty. Není to jen o bolesti, ale i o stresu, omezení a ztrátě přirozeného způsobu života. Výsledky takových experimentů často nejsou přenositelné na lidi a vedou k zbytečnému utrpení, jak pro zvířata, tak potenciálně i pro pacienty, na kterých se poté testuje “vyvinuté” léčení. Existují mnohem eticky šetrnější a vědecky přesnější metody výzkumu, které by měly být prioritou. Například studie na lidských buňkách a tkáních, počítačové modelování nebo klinické studie s informovaným souhlasem pacientů nabízejí přesnější výsledky s mnohem menší cenou – cenou utrpení nevinných tvorů. Mnoho vědeckých organizací a výzkumníků se již aktivně zaměřuje na tyto alternativní metody. Je to cesta, která nejenže chrání zvířata před utrpením, ale zároveň může vést k rychlejšímu a efektivnějšímu vývoji skutečně účinných léků pro lidi.