Slušné chování? To není žádná přežitek z doby kamenné, ba naopak! Pro mě, co jsem procestoval kus světa, je to klíč k nezapomenutelným zážitkům. Základem je loajalita – k přátelům, rodině, ale i k místním lidem a jejich zvykům. Na Bali vás neuvidí rádi, když si jen tak pro legraci budete dělat srandu z jejich rituálů.
Úcta je další pilíř. Úcta k životnímu prostředí, k místním tradicím, k názorům druhých, i když se s nimi neztotožňujete. V Nepálu jsem se naučil, jak důležité je mlčet a být skromný v chrámech.
Diskrétnost – ne každý chce, aby se o něm šířily detaily jeho života. V Japonsku jsem pochopil, jak důležité je ctít soukromí a dodržovat ticho na veřejných místech.
Čestnost je samozřejmostí, ale v některých částech světa se s ní setkáte méně často, než byste čekali. Vždycky se vyplatí být čestný, i když to znamená přijmout menší výhodu.
A konečně ohleduplnost. To zahrnuje vše od zamyšlení se nad svými slovy a činy, přes ohleduplné zacházení s majetkem druhých až po pochopení, že každý má svůj den. V Řecku jsem se naučil, že i malá gesta ohleduplnosti otevírají dveře k úžasným setkáním. Zkrátka, slušné chování je investice do kvalitních vztahů a nezapomenutelných zážitků kdekoliv na světě.
Jak se chovat na ulici?
Bezpečnost na ulici je všude na světě relativní, ale existují univerzální pravidla. Vyhněte se chození blízko obrubníků s taškou přes rameno směrem k silnici – jste snadným terčem kapsářů. Vždy si uvědomujte své okolí. Temná zákoutí a odlehlé uličky s malým provozem, ať už ve velkoměstě či v malebné vesničce, jsou lákavá pro zloděje. Můj tip: vnímejte detaily – podezřelé jedince, zaparkovaná auta, která tam běžně nebývají. V mnoha zemích je běžnou praxí, že se i ve dne pohybujete ve skupinách. V blízkosti bankomatů buďte maximálně ostražití a raději si peníze vyberte ve světlý čas dne, v rušném místě a s vědomím, že se někdo nachází blízko vás. Nikdy se neobracíte zády k lidem, kteří stojí za vámi. Chraňte PIN kód platebních karet jako oko v hlavě a nikdy ho nikomu nesvěřujte. Nezapomínejte na základní prevenci – nerespektujte snahu někoho vás rozptýlit, například náhlou a nečekanou otázkou. Pokud se budete cítit ohroženi, dejte najevo, že jste si jich všimli a neváhejte se obrátit na místní policii.
V zahraničí se vyplatí i zjistit si dopředu lokální specifika – rizikové oblasti, obvyklé metody krádeží v dané oblasti a místní zvyklosti. Aplikace pro sledování polohy s možností sdílení s blízkými mohou být v neznámém prostředí skvělým pomocníkem. Na závěr: důvěřujte své intuici – pokud se vám něco zdá podezřelé, pravděpodobně to tak je.
Jak se chovat na chodníku?
Chodci v Česku se řídí přísnými, avšak logickými pravidly. Základní je používání chodníků a stezek pro chodce. Neexistuje-li chodník, nebo je-li neprůchodný, chodí se po levé straně vozovky – v protisměru jízdy aut. Tím se maximalizuje viditelnost pro řidiče.
Po chodníku se chodí vpravo, což je intuitivní a zabraňuje kolizím. Znalost tohoto pravidla je klíčová, zejména v rušnějších městech, kde se chodci míjejí ve velkém počtu.
Zde je několik doplňujících bodů, které byste měli mít na paměti, a které jsem si osvojil během let cestování po světě:
- Snížená viditelnost: Za šera, v noci, za mlhy, nebo v dešti se choďte jednotlivě za sebou, a to i na chodníku. Zvýšíte tak vaši viditelnost pro řidiče a cyklisty. Používejte reflexní prvky!
- Zvýšený provoz: V přeplněných ulicích, na trzích, či v turistických centrech buďte ohleduplní a dávejte pozor na své okolí. Nechoďte příliš rychle a vyhýbejte se náhlým pohybům.
- Nebezpečné úseky: V úsecích s omezenou viditelností, například v zatáčkách nebo na úzkých chodnících, je nutné zvýšit opatrnost a pohybovat se jednotlivě za sebou.
- Děti a zvířata: Vždy držte děti za ruku a zvířata na vodítku. Uvědomte si, že i oni představují riziko v silničním provozu.
- Sluchátka: Při poslechu hudby ve sluchátkách buďte obzvlášť obezřetní. Snižte hlasitost a dávejte pozor na dopravu.
Dodržování těchto pravidel zaručuje nejen vaši bezpečnost, ale i bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu. Je to základní aspekt zodpovědného chování v českých městech.
Kdy muž zdraví ženu?
Z mých cest po světě jsem si všiml, že podávání ruky při pozdravu je zvyk poměrně univerzální, ale nuance se liší. V České republice se muž obvykle zdraví jako první. Zajímavé je však pravidlo ohledně podávání ruky mezi mužem a ženou – zde iniciativu nejčastěji vyvíjí žena. Muž čeká, až žena nabídne ruku. Tato konvence odráží tradiční genderové role, ačkoliv se v moderní společnosti stává stále flexibilnější. V některých kontextech, například v obchodním prostředí, může být iniciativní podání ruky ženou vnímáno jako projev sebevědomí a profesionality.
Stojí za zmínku, že v některých kulturách je fyzický kontakt při pozdravu méně častý, než je v České republice obvyklé. Je tedy vždy vhodné sledovat neverbální signály a přizpůsobit se místním zvykům, abyste se vyhnuli nedorozuměním.
Intenzita stisku ruky také hraje roli. Příliš slabý stisk může být vnímán jako nedostatek sebevědomí, zatímco příliš silný může být naopak nezdvořilý. Ideální je pevný, ale přátelský stisk. Délka podání ruky se rovněž liší – krátký, zdvořilý stisk je v České republice obvyklý.
Co je to bonton chování?
Bonton, neboli společenská etiketa, představuje soubor nepsaných pravidel slušného chování v dané společnosti. Základy si osvojíme již v dětství, ale jeho nuance se liší kulturou i situací. V zahraničí se vyplatí být obzvlášť pozorný, protože například gesta, která jsou u nás běžná, mohou jinde vyvolat negativní reakci. Například, v některých asijských zemích je ukazování prstem na někoho považováno za hrubé. V zemích Středomoří je zase běžné, že se lidé při setkání zdraví polibkem na tvář, zatímco v severských zemích je běžnější podání ruky.
Důležité je si před cestou do ciziny zjistit alespoň základní zvyklosti a pravidla slušného chování. To vám pomůže vyhnout se nepříjemným situacím a lépe se s místními lidmi sblížit. Vždy je lepší být obezřetný a respektovat místní zvyky, i když se odlišují od těch našich. Například, v některých zemích je přímý oční kontakt považován za projev agrese, zatímco jinde je naopak nutný pro projevení důvěry.
Nepodceňujte význam znalosti základního bontonu, zvláště při cestování. Může vám to ušetřit mnoho nepříjemností a pomůže vám k příjemnějšímu a obohacujícímu zážitku.
Co jsou společenská pravidla?
Společenská pravidla? V horách to znáš jako nepsaná pravidla přežití, jenom sofistikovanější. Je to zkrátka ten neviditelný kompas, co ti v civilizaci (a i v divočině!) napovídá, jak se chovat, abys neprudil ostatní a udržel si klidnou atmosféru. Etiketa? Spíš bych to nazval ohleduplností a respektem k prostoru druhých. V lese to znamená dodržování turistických značek, neodhazování odpadků, zhasínání ohně a ohled na divokou zvěř. V městě je to zase to, že nelezneš s cepínem do tramvaje, neřeveš na lidi a neblokuješ chodník s batůžkem plným výbavy na lezení. Zkrátka, chováš se tak, abys nekomplikoval život sobě ani ostatním – ať už jsi na skalním výstupu, nebo na pivu v hospodě po túře. To je základní společenské pravidlo, ať už si to nazveš jakkoli. A pamatuj, v horách se to týká i tvé bezpečnosti – spolupráce a dodržování pravidel zvyšuje šanci na úspěšný výlet a v nouzi i na záchranu.
Kolik let se točí Ulice?
Ulice se natáčí už od 6. června 2005 v pražských ateliérech v bývalé tiskárně v Hostivaři (U Továren 1410/33). To je skvělý tip pro výlet! Hostivař nabízí krásnou přírodu – je hned vedle Hostivického lesa, ideálního pro turistiku a cykloturistiku.
Co si tam můžete prohlédnout:
- Hostivický les: Krásné lesní stezky pro pěší i cyklisty, skvělé na odpolední procházku nebo delší výlet.
- Hostivické rybníky: Ideální místo pro pozorování vodních ptáků a relaxaci u vody.
- ZOO Praha (nedaleko): Pokud máte čas, zajeďte si do ZOO Praha, která nabízí pestrý program pro celou rodinu.
K samotnému natáčení Ulice: Ačkoliv se seriál odehrává na fiktivním místě, je to skvělý způsob, jak se dozvědět něco o pražské Hostivaři. Po prohlídce okolí si můžete dát zaslouženou odměnu v některé z místních restaurací.
Doporučení pro výletníky:
- Dobrá turistická obuv.
- Dostatek tekutin, zvláště v létě.
- Mapa okolí.
Kde sedí žena v kině?
Žena obvykle sedí v kině po pravé straně muže. To je tradiční usazení, ale v praxi to není dogma. Důležité je pohodlí a bezpečnost. Pokud se jí vedlejší muž nelíbí nebo se cítí ohrožená, měl by s ní muž bez váhání vyměnit místo.
Další výjimkou je lepší výhled. Kvalita projekce a umístění sedadel se v kinech liší. Pokud je vlevo výrazně lepší místo, žena by tam samozřejmě měla sedět. V některých kinech jsou i místa pro osoby se sníženou pohyblivostí nebo s doprovodem, což může ovlivnit usazení. Před nákupem vstupenek se proto vyplatí prohlédnout si plánek sálu online. To platí i pro místa s omezeným výhledem – například za sloupem.
Tip pro turisty: V některých kinech v zahraničí se může lišit i kultura usazování. V některých zemích je běžnější, že si lidé vyberou místa sami, bez ohledu na pohlaví. Vždy je vhodné se před nákupem vstupenek seznámit s místními zvyklostmi.
Kdo zdraví první?
Česká zvyklost při zdravení je elegantní, ale s drobnými nuancemi. Základní pravidlo? Podřízený zdraví nadřízeného, méně významný významnějšího, mladší staršího a muž ženu. Tohle funguje všude, od kanceláře po rodinné setkání.
Ale co když se potkají dva lidé stejného věku, postavení a pohlaví? Zde se uplatňuje princip „pohotovosti“ – zkrátka, kdo je první upozorněn na přítomnost druhého, ten zdraví. V praxi to znamená, že ten, kdo si druhého dříve všimne, by měl jako první podat ruku či verbálně pozdravit. Tohle je důležité si zapamatovat, obzvlášť při cestování po Česku.
Při cestování po světě je důležité si uvědomit, že tato pravidla se mohou lišit. Například v některých asijských zemích je zdvořilé, aby mladší osoba pozdravila starší osobu jako první, ale způsob pozdravu se bude lišit od podání ruky.
- Na venkově: Můžete se setkat s větší neformálností, ale základní principy zdvořilosti stále platí.
- V městských oblastech: Rychlé tempo života může vést k menší formálnosti, ale zdvořilé zdravení je stále očekávané.
Užitečný tip: Pokud si nejste jisti, kdo by měl zdravit první, prostě usmějte se a čekejte. Většinou druhý člověk udělá první krok.
Kdo chodí vpravo?
Na turistických trasách, mimo značené přechody, se pohybuju po pravé straně cesty, abych byl viditelný pro ostatní a minimalizoval riziko nehody. Stejně tak i na silnicích, pokud chodím mimo přechod, přecházím kolmo k ose vozovky – vždycky se předtím ujistím, že je to bezpečné. Důležité je i dobré zhodnocení situace a viditelnost: pestré oblečení, reflexní prvky za šera nebo v noci jsou nezbytností. Před samotným přechodem si vyber místo s co nejlepším výhledem na provoz a ujistěte se, že řidiči vidí a respektují tvůj přechod. Pro maximální bezpečnost je nejlepší se vyhnout přecházení v zatáčkách a slepých bodech.
V horských oblastech nebo v lese, kde nejsou žádné silnice, platí pravidlo pravé strany cesty, ale je nutno dát pozor na terén a případné nebezpečí (strmé svahy, sutě, zvířata). Důležitá je orientace v terénu a plánování trasy. Mapy a kompas jsou v tomto ohledu neocenitelnými pomocníky.
Jak dlouho by trvalo shlédnout ulici?
Otázka, jak dlouho by trvalo shlédnout “ulici”, je ve skutečnosti otázkou, jak dlouho trvá shlédnout celý seriál. A to je pořádný kus práce! Jeden díl zabere zhruba den a půl natáčení – představte si tu precizní práci kameramanů, herců, zvukařů… Seriál se vysílal bezmála 16 let, což samo o sobě napovídá o jeho rozsahu. Celkem se natočilo přes 4500 natáčecích dnů. To je více než dvanáct let nepřetržitého natáčení! Kdybyste chtěli seriál shlédnout v kuse, bez přestávek, potřebovali byste si na to vyhradit opravdu hodně času. Počítejte s několika týdny, možná i s měsícem, v závislosti na délce jednotlivých epizod. Pro srovnání, to je více času, než trvá například cesta kolem světa! A podobně jako při cestě kolem světa, i při sledování tohoto seriálu se setkáte s rozmanitými postavami a příběhy. Doporučuji si sledování rozvrhnout strategicky – podobně jako plánujete itinerář při cestování, rozdělte si sledování do menších, zvládnutelných částí, abyste si ho skutečně užili. A nezapomeňte si udělat čas na přemýšlení o tom, co jste viděli – stejně jako byste si měli udělat čas na prohlídku památek a načerpání energie po dlouhém dni cestování.
Mimochodem, věděli jste, že… (zde by blogger mohl vložit zajímavou anekdotu nebo informaci o seriálu, související s natáčením nebo lokacemi).
Na které straně vede muž ženu?
Klasická otázka, na kterou se dost často zapomíná, je, na které straně by měl muž vést ženu. Nejčastěji se nabízí mužovo rameno, takže žena jde po jeho pravé straně. To je obecně přijímané pravidlo, které vychází z praktických důvodů – muž tak lépe chrání ženu před dopravou a nebezpečími z ulice.
Existují však výjimky, které odrážejí historické a kulturní kontexty. Dříve, v dobách, kdy se zdůrazňovala patriarchální struktura společnosti, se manželka pohybovala po levé straně muže. Muž, jako hlava rodiny, zaujímal “čestné” místo. Tento zvyk se ale dnes už téměř nevyskytuje.
Zajímavostí je, že v některých kulturách se tradičně žena pohybuje po levé straně muže i dnes. Je to ovlivněno místními zvyky, ale i praktickými aspekty – například v zemích s hustou dopravou z pravé strany je jednodušší vést ženu po levé straně, aby se vyhnula nebezpečí ze silnice. Na cestách po světě jsem si všiml, že toto pravidlo má spíše nepsaný charakter – sledujte místní zvyky a buďte ohleduplní.
Důležité je si uvědomit, že tato pravidla jsou spíše nepsané konvence a moderní doba klade důraz na vzájemný respekt a rovnost. Nejdůležitější je, aby se oba partneři cítili pohodlně a bezpečně.
V konečném důsledku je nejlepší řešením navzájem se zeptat, co vyhovuje partnerovi. Flexibilita a ohleduplnost jsou v mezilidských vztazích vždy na prvním místě, ať už se jedná o procházku po Praze, nebo o putování po exotických zemích.
Kdo podává ruku jako první?
Zvyk podávání rukou se liší podle kulturního kontextu. V České republice, stejně jako v mnoha evropských zemích, iniciativu obvykle přebírá osoba starší věkem nebo vyšším společenským postavením. Žena nabízí ruku muži. V Japonsku se častěji klaňají, v některých částech Afriky se dotýkají tváří. V arabských zemích je běžné pozdravit se lehkým dotykem tváří. Ruku podávejte vždy bez rukavice, vyjma výjimečných situací, například silné zimy. Historicky mohlo být přijatelné podat ruku v rukavici, ale dnes je to spíše neobvyklé. V některých zemích je pevný stisk ruky projevem důvěry a síly, jinde se preferuje jemnější dotek. Délka stisku se také liší podle kultury; krátký a zdvořilý stisk je obecně přijatelný.
Pozor si dejte na gesta, která v jedné kultuře znamenají zdvořilost, jinde mohou být považována za urážku. Před cestou do zahraničí se proto informujte o místních zvyklostech a tradicích.
Přestože je podávání rukou rozšířené, není univerzálním zvykem a v některých kulturách se mu dává přednost před jinými formami pozdravu. Vždy se řiďte kontextem a chovejte se s ohledem na zvyklosti dané země.
Kdo má první zdraví?
Česká etikieta ohledně zdravení je fascinující, ačkoliv na první pohled jednoduchá. Kdo má první zdravit? Základní pravidlo zní: podřízený nadřízeného, méně významná osoba osobu významnější, mladší staršího a muž ženu. Tohle se dá snadno aplikovat, ať už jste na oficiální večeři v Praze, nebo na pivu v malebné krčmě v jižních Čechách.
Zde se ale dostáváme k zajímavější části: setkání rovných. Pokud se setkají dva lidé na stejné společenské úrovni, stejného věku a pohlaví, platí pravidlo “pohotovějšího”. To může být komplikované! V praxi to často znamená ten, kdo je blíže, kdo si všimne druhého dříve, nebo prostě ten, kdo je sebevědomější. Na tohle neexistuje striktní pravidlo, často je to o intuici a citlivosti. Využijte své zkušenosti z cestování – v zahraničí se často setkáváte s různými zvyklostmi, a to vám pomůže i v domácím prostředí.
Tip pro cestovatele: I když se zdá, že se jedná o jednoduché pravidlo, buďte pozorní k neverbálním signálům. Úsměv, mírné přikývnutí, otevřená gesta – to všechno hraje roli. Nebojte se, Češi jsou v drtivé většině přívětiví a ocení vaši snahu o zdvořilé chování, i když se občas trochu “seknete”. Můžete se tak vyhnout nepříjemným situacím, a to se hodí na cestách kdekoliv.
Pamatujete si na to, jak se zdraví v různých částech světa? V některých zemích se používá políbení na tvář, jinde jen úklona, v jiných podání ruky. Porovnání s těmito zkušenostmi vám může pomoci lépe porozumět i zdánlivě jednoduché české etiketě.
Co vysadit kolem chodníku?
Kolem chodníku se skvěle vyjímají letničky, například netýkavky, které ale vyžadují vydatnější zálivku. Dobrou volbou jsou i begónie (Begonia semperflorens), známé svou nenáročností a bohatým kvetením. Vydrží i sušší periody lépe než netýkavky, takže volba závisí na vašich možnostech zálivky.
Pro trvalejší řešení a zajímavý efekt doporučuji zvážit nižší dřeviny. Vynikajícím řešením jsou:
- Brsleny (Euonymus fortunei „Emerald Gold“): Nabízejí pestré zbarvení listů a jsou poměrně nenáročné na údržbu. Zvažte odrůdu podle dostupného prostoru a světla. Rostou poměrně pomalu.
- Zimolezy (Lonicera nitida): Hustě větvené, kompaktní keříky, vhodné pro tvarování. Vytvářejí hezký zelený koberec a dobře snášejí řez. Skvělé pro nízké živé ploty podél chodníku.
- Tavolníky (Spiraea japonica): Nabízí bohaté a dlouhé kvetení, v závislosti na odrůdě různé barvy květů. Vyžadují slunné stanoviště, ale jinak jsou nenáročné.
Tip pro cestovatele: Před výběrem rostlin zkontrolujte místní podmínky – typ půdy, sluneční osvětlení a vlhkost. Lokální zahradnictví vám poskytne nejlepší rady pro vaši konkrétní lokalitu a pomohou s výběrem nejvhodnějších rostlin. Nezapomeňte také na pravidelnou údržbu a zálivku, zejména v prvním roce po výsadbě. Při cestování po Česku můžete objevit mnoho zajímavých druhů rostlin, které by se mohly hodit i k vašemu chodníku.
Kdy chodit vpravo?
Na přechodech pro chodce, přátelé, vždycky vpravo! Je to základní pravidlo, které vám ušetří mnoho nepříjemností. Mimo přechody? Pak jen kolmo k ose vozovky a s maximální obezřetností. Nepodceňujte to! Předtím, než se vydáte na cestu, se důkladně rozhlédněte. Vždyť život je dobrodružství, ale ne takové, které si zkomplikujete zbytečným rizikem. Zvláště v rušných městech, jako je třeba Praha, kde jsem si užil své, je důležité být bdělý. Zkušený cestovatel ví, že přednost má vždy vozidlo, pokud není jinak značeno. A pamatujte, i zdánlivě prázdná silnice může skrývat překvapení. Vždy se ujistěte, že vás řidiči vidí a že je váš přechod bezpečný.
V některých zemích, mimochodem, se chodí vlevo. Vždy se řiďte místní legislativou a dopravním značením! A pokud jste v pochybách, raději počkejte. Bezpečnost je na prvním místě. Dobré plánování cesty zahrnuje i předvídání chování ostatních účastníků provozu. Nepodceňujte sílu prevence!
Jaký je nejdelší seriál na světě?
Titul nejdelšího seriálu světa držel Guiding Light, americká opera mýdel, vysílaná v rozhlase od roku 1937 a v televizi od roku 1952. Jeho neuvěřitelných 72 let vysílání představuje světový rekord, překonávající i mnohé legendární seriály z celého světa. Zatímco v USA si ho užívaly generace diváků, v České republice se s ním setkali pod názvem U nás ve Springfieldu, čímž se stal i součástí naší televizní historie, byť jen částečně.
Co dělá Guiding Light tak výjimečným?
- Dlouhá historie: Jeho existence přesahuje délku života mnoha lidí, odrážející se v jeho rozsáhlém příběhu napříč dekádami. Překonává i mnohé “dlouholeté” seriály z Asie, Evropy, či Jižní Ameriky, které jsem osobně sledoval během svých cest.
- Generační příběh: Seriál sledovaly celé rodiny, prolínající se generacemi, čímž si získal silné generační propojení, unikátní fenomén, který jsem pozoroval v různých koutech světa, ale v takovém měřítku jen vzácně.
- Kulturní vliv: Guiding Light ovlivnil styl vyprávění, témata i formát mnoha dalších seriálů po celém světě. Jeho vliv je patrný i v mnoha mýdlových operách, s nimiž jsem se setkal v zemích jako Brazílie, Indie a Mexiko.
Zajímavosti:
- Seriál se pyšní nespočtem epizod, jejichž přesný počet se liší podle zdrojů. Množství obsahu je ohromující.
- Jeho konec v roce 2009 vyvolal v USA značné pozdvižení a smutek u věrných fanoušků. Ukazuje, jak hluboký a trvalý vliv může mít kvalitní seriál na diváky.
- Přes českou verzi U nás ve Springfieldu se jeho komplexní příběh v České republice nikdy nedostal v úplnosti.
Kdy je žena v nejlepsich letech?
Před lety jsem při svých cestách po světě zaznamenal zajímavý fenomén, který se týká ženské krásy. Studie, do které se zapojilo na dvě tisíce respondentů, potvrdila mé osobní pozorování: ženy dosahují vrcholu své atraktivity kolem jednatřiceti let. Není to jen otázka fyzického vzhledu, ale spíše dokonalé kombinace zralosti a zkušeností s mladistvou energií. Osmatřicetiletá žena v Nepálu s pohledem prožitých let a zároveň s jiskrou v očích působí mnohem fascinujícněji než osmnáctiletá dívka v Praze. To potvrzují i mé zkušenosti z Jižní Ameriky, kde se ženám věnuje daleko větší pozornost než v Evropě. Je to projev respektu k životní zkušenosti a vnitřní síle, kterou ženy v tomto věku vyzařují. Tato zralá krása spočívá v osobnosti, v sebevědomí a v jistotě sama sebou, které se s věkem přirozeně rozvíjí. Myslím, že to je fascinující jev, který přesahuje kulturní bariéry. Ačkoli konkrétní věk je relativní, tento vrchol ženské atraktivity se zdá být universální jev.
Zajímavost: V některých kulturách se na ženy po třicítce nahlíží jako na zkušené a moudré osobnosti, které si zaslouží úctu a respekt, což se promítá do jejich společenského postavení a způsobu, jakým jsou vnímány. Toto je fascinující kontrast k západnímu ideálu věčné mládí.
Kdo má pozdravit první?
Tradiční česká etikieta ohledně prvního pozdravu je v mnoha ohledech podobná zvykům v jiných evropských zemích, ale s drobnými nuancemi. Základní pravidlo zní: podřízený zdraví nadřízeného. To se týká jak pracovního prostředí, tak i formálnějších společenských situací. Myslete na to například při návštěvě úřadů v Česku, kde je zdvořilost vždy na místě.
Podobně platí i hierarchie podle věku a společenského postavení. Mladší zdraví staršího a méně významná osoba zdraví významnější. To se může zdát zřejmé, ale v praxi může být ošemetné určit, kdo je „významnější“. V zahraničí jsem se setkal s různými interpretacemi – například postavení v rodině, profesní titul, či dokonce bohatství hrají roli. V Česku se obvykle řídíme spíše postavením v zaměstnání nebo obecně uznávaným společenským statusem.
Zajímavé je pravidlo ohledně pohlaví: muž zdraví ženu. To je v Česku pevně zakořeněná tradice, kterou jsem si všiml i v zahraničí, i když s menší důsledností. Tady je důležité upozornit na to, že i v tradičních společnostech se tato pravidla postupně mění. Záleží na kontextu a vztahu mezi lidmi.
A co když se setkají dvě osoby na stejné úrovni? Zde platí zásada “pohotovějšího”. To je subjektivní a závisí na situaci, ale v praxi to znamená, že první zdraví ten, kdo si toho druhého všimne dříve, nebo kdo je prostě více iniciativní. Při cestování jsem si všiml, že tento přístup je poměrně univerzální, a to i v zemích s odlišnými kulturními zvyklostmi.
Na závěr ještě malé shrnutí:
- Podřízený – nadřízený
- Mladší – starší
- Méně významný – významnější
- Muž – žena
- Při rovnosti: pohotovější
Nezapomínejte, že i v Čechách se tradiční pravidla pozdravu v některých případech uvolňují. V neformálním prostředí mezi přáteli se například zdraví spontánně a bez přemýšlení o hierarchii. Nicméně, znalost tradičních zvyklostí je i v dnešní době užitečná a může se hodit v mnoha situacích.
