Lov srnčí zvěře v Česku podléhá přísným zákonným předpisům. Zákon o myslivosti vyžaduje minimální dopadovou energii 1000 J na 100 metrů (E100). To v praxi znamená pečlivý výběr vhodné ráže. Zkušenost z mých cest po Evropě ukazuje, že se i v jiných zemích klade důraz na etický a humánní lov, často s podobnými požadavky na energii nábojů. Mezi doporučované ráže pro srnčí zvěř patří klasické .222 Remington a .223 Remington, oblíbené pro svou přesnost a dostupnost munice. Zkušenější myslivci často upřednostňují robustnější ráže, jako je 5,6×52 R, 5,6×57 a 5,6×57 R, které nabízejí lepší balistické vlastnosti na delší vzdálenosti, což je v členitém terénu výhodné. Volba konkrétní ráže by měla vždy zohledňovat individuální dovednosti střelce, vzdálenost střelby a specifické podmínky honu. Je důležité si uvědomit, že i s perfektně zvolenou ráží je nutná precizní střelba a zodpovědný přístup k lovu.
Čím střílí myslivci?
Myslivci používají k lovu širokou škálu zbraní, od tradičních kulovnic po moderní poloautomatické pušky. Výběr zbraně závisí na druhu zvěře, terénu a samozřejmě na platných zákonech, které se liší i v rámci Evropy. Například v některých zemích Alp je běžné použití tradičních pušek s hladkou hlavní pro lov kamzíka, zatímco v severských zemích je běžné použití silnějších pušek pro lov losa. Správná manipulace se zbraní je klíčová – dobré usazení zbraně v ramenu je důležité pro přesnost střelby, a to zvláště v zimním období s těžkým oblečením. Nastřelení kulové zbraně je samozřejmostí a je nutné pravidelně kontrolovat a upravovat. Volba náboje, ráže a typu střely (broku) je kritická pro etický a humánní lov. V některých částech světa se používají i speciální typy střel, například expansivní střely pro rychlé usmrcení zvěře, ale jejich použití je opět regulováno zákonem. Je důležité si uvědomit, že odpovědný přístup k lovu zahrnuje nejen znalost zbraně, ale i hluboké porozumění zvyků a životního prostředí lovené zvěře.
Správné zvolení munice je klíčové pro čistý a rychlý lov, minimalizující utrpení zvířete. Například použití nesprávné střely může vést k zranění zvěře, které pak trpí. V mnoha zemích existují striktní pravidla ohledně používání olovnaté munice, s ohledem na ochranu životního prostředí. Alternativy, jako je měděná střela, jsou stále běžnější.
Legislativa se týká nejen typu zbraně a munice, ale také doby lovu a povolených druhů zvěře. V každé zemi, a často i v jednotlivých regionech, se tato pravidla liší a je nutné je důkladně prostudovat před zahájením lovu. Nedodržování těchto pravidel může mít vážné následky.
Co lze lovit vzduchovkou?
Vzduchovka? To není jenom hračka pro děti! Měl jsem možnost sledovat domorodce v hlubokých lesích Amazonie, jak s loveckými vzduchovkami, poháněnými stlačeným vzduchem, s nebývalou přesností loví krocani, kachny a zajíce. Viděl jsem i lovce v Evropě, kteří s podobnými zbraněmi, dosahujícími síly až 50J a ráže 5,5 mm, zvládli skolit zajíce na sto metrů. Je to fascinující kombinace síly a ticha. Důležité je pochopit, že účinnost závisí na mnoha faktorech: kvalita zbraně, typ diabolek, povětrnostní podmínky a samozřejmě zkušenosti lovce. Používání vzduchovky na lov vyžaduje velkou preciznost a zodpovědnost. Nejde jen o samotný výstřel, ale i o zodpovědný přístup k lovené zvěři a dodržování všech platných zákonů a předpisů. Mimochodem, kromě klasických diabolek existují i speciální typy pro různé druhy zvěře a vzdálenosti. Vždy je potřeba si zvolit munici podle zamýšleného lovu. To je klíč k úspěšnému a etickému lovu.
Co používají myslivci za zbraně?
Myslivecké zbraně jsou pestré, záleží na konkrétním druhu lovu a situaci. Kulovnice je základ pro větší zvěř, jejich ráže se liší podle velikosti a nebezpečnosti zvířete. Důležité je správné držení a střelba na krátkou i dlouhou vzdálenost, což vyžaduje hodně cviku. Brokovnice je univerzální – hodí se na menší zvěř i pernatou. Její efektivní dostřel je menší než u kulovnice, ale dá se použít i v hustém porostu. Malorážky jsou skvělé pro drobnější zvěř a trénink, výhodou je menší zpětný ráz a nižší cena munice. Kombinované zbraně, spojující výhody kulovnice a brokovnice, nabízí flexibilitu, ale jejich použití vyžaduje zkušenosti. Vzduchovky se používají spíše na menší zvěř, na tréning nebo likvidaci škůdců. Krátké palné zbraně jsou výjimečné a jejich používání podléhá přísným regulacím.
Při výběru je klíčová i optika – kvalitní dalekohled, puškohled, případně kolimátor. Důležité je pamatovat na bezpečnostní opatření – zbraň je vždycky nebezpečná a její bezpečné používání vyžaduje školení a praxi.
Kromě samotných zbraní je důležité si uvědomit i nezbytné doplňky:
- Pouzdra a brašny na přenášení zbraní a munice.
- Munice – různé typy a ráže podle zbraně a lovené zvěře.
- Čisticí potřeby – důležité pro udržení zbraně v perfektním stavu.
- Náhradní díly – pro případ potřeby opravy v terénu.
Pro aktivní turistu je důležité, aby si uvědomil, že používání zbraní v přírodě vyžaduje velkou zodpovědnost a dodržování zákonů.
Co znamená poslední léč?
„Poslední leč“ – pojem, který pro zkušeného cestovatele a milovníka venkovské kultury zní mnohem hlubším tónem, než pouhý závěr lovu. Pro myslivce, zoceleného dny strávenými v náročném terénu, není symbolem konce jen samotný poslední výstřel, ale především zasloužený odpočinek. Představte si: chladný večer, unavená těla prohřívaná v útulné hospůdce, vůně teplé polévky či vydatného guláše se line vzduchem. A pak teprve – ten pravý moment, kdy se do rukou dostane osvěžující, orosené pivo. První, které se záhy změní v druhé, a postupně utváří onu blaženou atmosféru zaslouženého klidu po náročném dni. Zajímavostí je, že podobné rituály spojené s koncem namáhavé práce najdeme v mnoha kulturách po světě, ať už jde o rybáře v Norsku, horské pastýře v Alpách, nebo farmáře v Texasu. Vždy se jedná o symbolické ukončení náročné etapy života a oslavu kolektivního ducha, sdílené únavy a radosti z úspěchu.
Podstatou „poslední leče“ není tedy jen samotný fyzický konec lovu, ale i rituální prožitek sdíleného klidu, jídla a nápojů, které utužují vztahy a oslavují kolektivní úsilí. Je to prožitek, který přesahuje hranice čistě loveckého kontextu a odráží hlubší lidskou potřebu společenství a regenerace po námaze.
Co se sraženou srnou?
Srážka se zvěří, ať už srnou či jiným zvířetem, je nepříjemná událost, s níž jsem se setkal v mnoha zemích. Postup je však v zásadě podobný – hlavní je oznámit nehodu policii, a to i při minimální škodě na vozidle či útěku zraněného zvířete. Toto je klíčové pro pojištění a vyhnutí se problémům. Zkušenosti z různých koutů světa ukazují, že rychlost ohlášení je zásadní. Čím dříve policii informujete, tím lépe. Policie posoudí situaci, zjistí rozsah škod a zranění u všech zúčastněných, a případně zkontaktuje záchrannou službu či veterináře. V některých zemích se vyžaduje i fotodokumentace místa nehody. Důležité je zachovat klid a nepanikařit. Nesnažte se zraněné zvíře chytat, nebezpečí zranění je vysoké. Počkejte na příjezd policie a řiďte se jejich pokyny. Dodržování těchto kroků vám ušetří mnoho starostí a zbytečných komplikací.
V závislosti na zemi se mohou detaily postupu mírně lišit, ale základní princip – ohlášení nehody policii – zůstává univerzální. Doporučuji si před cestou do zahraničí zjistit specifické předpisy dané země ohledně nehod se zvěří, a to zejména v oblastech s vysokou koncentrací divoké zvěře. Informace o telefonních číslech záchranných složek dané země by měly být snadno dostupné. Preventivně si stáhněte do telefonu offline mapu dané oblasti, v případě výpadku signálu se vám to může hodit.
Co je lovecká zbraň?
Lovecká zbraň? To je podle zákona o zbraních zbraň určená k lovu zvěře odstřelem, jak definuje zákon o myslivosti. V praxi to znamená hlavně dlouhou kulovou, brokovou nebo kombinovanou zbraň.
Důležité detaily pro turisty:
- Kulová zbraň: Používá se na větší zvěř, s větší dostřelovou vzdáleností a silou náboje. Je potřeba přesná střelba a zodpovědný přístup.
- Broková zbraň: Ideální na menší zvěř, s větším rozptylem broků. Výborná pro lov ptactva a drobné zvěře na kratší vzdálenost.
- Kombinovaná zbraň: Kombinuje kulovou a brokovou hlaveň, což je praktické pro různé situace v terénu. Vždy si ale před výstřelem ověřte, která hlaveň je zrovna nabita!
Bezpečnost na prvním místě:
- Dodržujte striktně všechny zákony a předpisy týkající se nošení a používání zbraní.
- Vždy mějte zbraň řádně zabezpečenou a vybitou, dokud ji nepoužíváte.
- Před střelbou důkladně zkontrolujte terč a okolí – vždy dbejte na bezpečnost sebe i ostatních.
- Znáte-li terén a zvěř, s kterou pracujete, snižuje se riziko nehody.
- Pravidelné čištění a údržba zbraně je nezbytná pro její funkčnost a bezpečnost.
Tip pro turisty: I když se nechystáte na lov, znalost základních typů loveckých zbraní a jejich použití může být v odlehlých oblastech užitečná z hlediska bezpečnosti.
Proč se střílí lišky?
Střelba lišek, na rozdíl od plánovaných odstřelů spárkaté zvěře či divočáků, probíhá kontinuálně. Z vlastní zkušenosti z cest po Evropě mohu potvrdit, že tato praxe není výjimečná. Lišky jsou, díky své vysoké reprodukční schopnosti a nenáročnosti na prostředí, skutečně potenciálně problematické. Jejich přemnožení může vést k narušení ekosystému, a to jak ohrožením drobné zvěře, tak i potenciálním přenosem nemocí, například vztekliny. Absence přirozených predátorů, kromě sporadického výskytu vlka, v českých podmínkách, zvyšuje potřebu regulace populace lišek myslivci. Účinná kontrola jejich populace je tak klíčová pro zachování biodiverzity. Zajímavostí je, že v některých regionech se využívají i jiné metody regulace, jako například odchyt a translokace, ale odstřel zůstává v České republice dominantní metodou.
Je důležité si uvědomit, že odstřely nejsou bezdůvodné. Jde o snahu udržet populaci lišek na úrovni, která je udržitelná pro ekosystém a minimalizuje potenciální škody na zvěři a lidském zdraví. Osobně jsem při svých cestách pozoroval podobné strategie regulace populací škodlivé zvěře v mnoha zemích. Znalost místních podmínek a ekologických souvislostí je při tom klíčová.
Proč myslivci připíjí levou rukou?
Tradice myslivců připíjet levou rukou má kořeny hluboko v historii a její vysvětlení není jednoznačné. Nejrozšířenější teorie poukazuje na praktickou stránku věci. V dobách, kdy se myslivci pohybovali na koních, byla dominantní pravá ruka nezbytná k ovládání otěží. Levá ruka tak zůstávala volná pro zdvižení sklenice. Podobně to fungovalo i při vedení loveckých psů – silnější ruka držela vodítko.
Zajímavost: V mnoha kulturách se levá ruka spojuje s různými rituálními významy. Například v některých částech Asie se levá ruka považuje za „nečistou“, zatímco v jiných kulturách, včetně některých evropských tradic, má levá strana těla naopak silnější symbolický význam, blíže k srdci, k emocím a upřímnosti. Tato dualita se odráží i v tradici myslivců.
Další teorie, méně rozšířená, ale neméně fascinující, se opírá o symbolický význam levé ruky. Její blízkost k srdci se spojuje s upřímností a autenticitou. Připíjení levou rukou tak může být interpretováno jako gesto upřímného přání štěstí a úspěchu.
Pro zajímavost: Podobné tradice s preferencí jedné ruky se vyskytují i v jiných kulturách a kontextech. Například ve východních kulturách se často používá při rituálech pravá ruka, což je zřejmě ovlivněno historickým rozvojem a kulturními konvencemi.
- Shrnutí možných vysvětlení:
- Praktické důvody: volná levá ruka při ovládání koně či psů.
- Symbolický význam: levá ruka blíž k srdci, spojení s upřímností.
Ať už je skutečný důvod jakýkoli, tradice připíjení levou rukou mezi myslivci dodnes přetrvává jako fascinující zvyk s hlubokými kulturními a historickými kořeny.
Kolik zbraní mohu nosit?
Česká legislativa neklade omezení na počet zbraní, které může držitel zbrojního průkazu vlastnit. To je skvělá zpráva pro sběratele, ale i pro ty, kteří potřebují různé zbraně pro různé účely – třeba loveckou pušku, pistoli na sebeobranu a brokovnici na ochranu majetku. Pozor ale! Zákon striktně nařizuje zodpovědné zabezpečení zbraní i střeliva proti ztrátě, zneužití a odcizení.
Prakticky to znamená, že jedna nebo dvě zbraně se dají „vhodně zabezpečit“ relativně jednoduše – trezorem v domácnosti, který splňuje bezpečnostní normy. Při cestách je to složitější, doporučuji prozkoumat možnosti pronájmu trezorů v místě pobytu. Mám zkušenosti s využitím hotelových trezorů, ale vždycky je důležité si předem ověřit jejich velikost a zabezpečení.
S rostoucím počtem zbraní narůstá i náročnost zabezpečení. U větších sbírek se už vyplatí investovat do kvalitního a prostorného trezoru, případně i do bezpečnostního systému celého domu. Nepodceňujte toto, protože neopatrnost může mít fatální následky.
Při cestování s legálně drženými zbraněmi je nutné dodržovat přísné předpisy. Před cestou si vždycky ověřte platnou legislativu v cílové zemi, protože se může výrazně lišit od české. Některé země mají velmi přísné regulace, jiné mohou mít striktní zákaz dovozu jakýchkoliv zbraní.
- Dokumenty: Nezapomeňte na všechny potřebné doklady a povolení k držení a přepravě zbraní.
- Pojištění: Doporučuji pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zbraní.
- Přeprava: Zbraně musí být přepravovány v uzamčeném kufru odděleně od střeliva.
Plánujete-li cestování se zbraněmi, důkladně se informujte a připravte. Nedostatek informací může vést k nepříjemnostem, a v některých případech i k zatčení.
Vždy dodržujte platné zákony a předpisy!
Jak pogratulovat myslivci?
Takže, gratulujete myslivci? Zapamatujte si, že česká myslivecká kultura má své specifické zvyklosti. Kniha Kovaříka a C. Rakušana “Myslivecká mluva” (ČMMJ 1994, 1999) je v tomto ohledu skvělým zdrojem informací. Základní pozdrav je jednoznačně “Lovu zdar!”, používaný v běžné komunikaci. Pro slavnostnější příležitosti, jako třeba úspěšný lov, je vhodnější “Myslivosti zdar!”.
Důležité: Na oba tyto pozdravy stačí odpovědět prostým “Zdar!” nebo jejich zopakováním. Je to jednoduché, ale elegantní a ukazuje, že rozumíte myslivecké etiketě. Můžete se tak vyhnout nechtěnému faux pas.
Tip pro cestovatele: Pokud se chystáte do České republiky a plánujete setkání s myslivci, třeba při turistice v lesích, je znalost těchto pozdravů velmi užitečná. Prokážete tím respekt k jejich tradicím a kulturnímu dědictví. Nezapomínejte, že myslivost je v Česku hluboce zakořeněnou součástí kultury a historie.
Zajímavost: Pozdrav “Lovu zdar!” má svůj původ v přání úspěšného lovu, přičemž “zdar” v tomto kontextu znamená úspěch, štěstí.
Co zabije vzduchovka?
Vzduchovka, ač se zdá neškodná, představuje nebezpečí, které podceňovat nelze. Její projektil, i když s nízkou kinetickou energií ve srovnání s palnou zbraní, může při zásahu do oka způsobit jeho protržení a následnou ztrátu zraku, nebo i smrt. Zasažení citlivých oblastí, jako je krční tepna, může vést k masivnímu krvácení a rychlé smrti. Mnohé země, včetně těch, které jsem navštívil během své práce, mají striktní zákony regulující držení a používání vzduchovek, a to z důvodu prevence takových nehod. Síla nárazu závisí na typu vzduchovky, druhu diabolky a vzdálenosti střelby. I zdánlivě neškodná hra s vzduchovkou může mít tragické následky. Je proto nezbytné dodržovat bezpečnostní opatření, včetně používání ochranných brýlí a dodržování minimální vzdálenosti od cíle. Mnozí podceňují její sílu, což vede k nehodám s vážnými následky. Zkušenosti z celého světa jasně ukazují, že zodpovědný přístup k manipulaci se vzduchovkami je naprosto nezbytný.
Kde nesmím nosit zbraň?
V Česku je nošení zbraně na veřejnosti striktně regulováno. Zbraň nesmíte nosit viditelně, a to ani na místech veřejnosti přístupných, jako jsou parky, restaurace či obchody. Důležité je, že nesmíte manipulovat se zbraní na veřejnosti, pokud jste pod vlivem alkoholu, drog, léků nebo onemocnění, které snižuje Vaše reakce. Toto se vztahuje i na místech veřejnosti přístupných. Doporučuji se před cestou do České republiky důkladně seznámit s platnou legislativou ohledně nošení zbraní, jelikož i legální držení zbraně může mít specifická omezení v závislosti na typu zbraně a povolení. Nesprávné zacházení se zbraní může vést k vysokým pokutám či trestnímu stíhání. V případě nejasností se obraťte na místní úřady nebo policii.
Pamatujte, že i neviditelné nošení zbraně může být v určitých situacích problematické, a to zejména pokud nemáte potřebná povolení. Před plánovanou cestou s sebou zkontrolujte platnost všech dokumentů. Ignorance zákona neomlouvá.
Jaké zbraně měli husité?
Husitská vojska, jak jsem se při svých cestách přes Čechy přesvědčil, byla neobyčejně dobře vyzbrojena, a to nečekaně rozmanitě. Na jejich proslulých vozech se nacházela nejenom nutná nářadí – lopaty, sekery, rýče a motyky – ale i impozantní arzenál zbraní.
Okované cepy, jejichž hrozivá účinnost mi byla popsána mnoha svědky, představovaly hlavní údernou sílu pěchoty. Kromě nich se hojně používaly kuše, jejichž přesnost a dostřel zaskočily i zkušené vojáky z cizích zemí. Samozřejmě nechyběly ani meče, tradiční zbraň rytířů, avšak v husitské armádě jich používali i prostí pěšáci.
Nejvíce mne však zaujalo používání polních děl. České kroniky o tom hovoří s úžasem a já musím potvrdit, že představa pohyblivých děl, střílejících i za pochodu na vozech, je skutečně pozoruhodná a neobvyklá pro tu dobu.
Podle mých zjištění lze husitskou výzbroj shrnout následovně:
- Zbraně blízkého boje:
- Okované cepy
- Meče
- Dálková zbraň:
- Kuše
- Obléhací a polní zbraně:
- Polní děla
Jejich efektivní nasazení a flexibilita v boji, zaručené mobilními vozy, z nich udělaly nebezpečného protivníka.
Kdy se mohou střílet lišky?
Lov lišek obecných je v České republice povolen od 1. července do konce února, podle platné vyhlášky, která platí do 31. března 2030. Toto období je strategicky vybráno s ohledem na reprodukční cyklus lišek a minimalizaci dopadu na populace. V mnoha evropských zemích, kde jsem cestoval, se lovecké sezóny liší, ovlivněny jsou regionálními populacemi a místní legislativou. Například v některých částech Skandinávie trvá lov déle, zatímco v jižních zemích může být kratší a vázána na specifické klimatické podmínky. Je důležité si uvědomit, že lov lišek je často regulován kvůli prevenci šíření nemocí, ochraně domácích zvířat a udržování rovnováhy ekosystému. Lov se řídí přísnými pravidly, včetně omezení počtu ulovených kusů a používaných loveckých metod. Informace o lovu ostatní zvěře, jako je muflon, jsou uvedeny v dodané tabulce: mufloni – 1. července – 31. března; muflonky – 1. července – 31. prosince; zvěř do dvou let věku – celoročně.
Kolik joulů zabije člověka?
Otázka, kolik energie je potřeba k usmrcení člověka, není jednoduchá. Záleží na mnoha faktorech – umístění zásahu, typu energie (kinetická, tepelná atd.), a dokonce i na fyzické kondici oběti. Čísla, která se objevují, jsou jen velmi hrubé odhady. Četl jsem o minimální energii 40 J, což odpovídá například střepině zasahující kritické místo. Představte si to – drobná střepina, ale na špatném místě, s fatálními následky. To je důvod, proč i zdánlivě neškodné předměty mohou být smrtící. Pamatuji si výpravu do Jižní Ameriky, kde jsem viděl následky improvizovaných zbraní – kousky kovu, kamení… energie, která z nich vyletěla, byla malá, ale způsobila obrovské škody.
Pak jsou zde střelné zbraně. Slabší ráže, jako .22LR nebo 6,35 Browning, se pohybují okolo 150-200 J. I když se často označují za nevhodné pro sebeobranu, existují případy, kdy i tyto zbraně způsobily smrt. Osobně jsem byl svědkem takové situace v jihovýchodní Asii – malá ráže, ale zásah do hlavy… katastrofální důsledky. Je důležité si uvědomit, že energie není jediný faktor – zásadní je i umístění zásahu. Projektil s nízkou energií, který zasáhne tepnu nebo mozek, může být stejně smrtící jako projektil s vysokou energií, který zasáhne méně kritické místo.
Celkově je tedy otázka “kolik joulů zabije člověka” spíše akademická. Existuje spektrum energie, které může být smrtící, ale přesné číslo nelze jednoduše určit. Je důležité si uvědomit, že i zdánlivě malá energie může být, v závislosti na okolnostech, fatální. A to platí nejen pro střelné zbraně, ale i pro nejrůznější předměty, které se dají použít jako zbraně.
Co se stane s výstřelem do vzduchu?
Výstřel do vzduchu – zdánlivě nevinná akce s potenciálně smrtícími následky. Mýtus o kulce ztrácející ve vzduchu veškerou energii je nebezpečný omyl. Zkušenosti z mých cest po světě, kde jsem viděl různé kultury a přístupy k zbraním, mi potvrdily, že tohle není žádná hračka.
Gravitace je neúprosná. Lékaři jednoznačně říkají, že vystřelená kulka dopadne na zem rychlostí 90 až 180 metrů za sekundu. To je rychlost srovnatelná s pádem z vysoké budovy. A překvapivě, i kulka dopadající rychlostí pod 60 metrů za sekundu může způsobit smrtelné zranění, zejména lebky.
Rizika jsou mnohonásobná:
- Nepředvídatelná trajektorie: Vítr může změnit dráhu letu kulky, takže dopadové místo je prakticky nemožné přesně určit. Viděl jsem v Africe, jak taková kulka zasáhla střechu chatrče a způsobila paniku mezi obyvateli.
- Smrtící dopad: Rychlost dopadu je nebezpečná, a to i při nižších rychlostech. Kulka si zachovává dostatečnou energii k proniknutí měkkých tkání a zlomení kostí.
- Globální problém: Tento problém není omezen pouze na jednu zemi. Na svých cestách jsem zaznamenal podobné případy v Jižní Americe, Asii i Evropě.
Závěr je jednoznačný: Výstřel do vzduchu je nebezpečný a nezodpovědný čin, který může mít fatální následky. Nikdy to nedělejte.
