Jaký je nejvyšší trest v ČR za porušení pravidel v NP a CHKO?

Cestování po nádherné české přírodě, ať už v majestátních národních parcích nebo malebných chráněných krajinných oblastech, je nezapomenutelným zážitkem. Jako zkušený cestovatel ale vím, že s krásou jde ruku v ruce i velká zodpovědnost. Příroda je zde často velmi křehká a cenná, a proto platí jasně daná pravidla, jejichž cílem je ji chránit pro nás i budoucí generace.

A ta pravidla rozhodně není radno podceňovat. Česká legislativa na ochranu přírody, zejména v nejpřísněji chráněných oblastech, myslí na vše podstatné. Při porušení těchto předpisů, a to se bavíme o závažnějších prohřešcích jako je vstup do striktně zakázaných zón, poškozování přírody, nedovolené vjezdy motorových vozidel, nepovolené táboření nebo rušení zvěře, se můžete dočkat sankcí, které rozhodně nejsou zanedbatelné. Nejvyšší možná pokuta, která může být v takových případech uložena, se může vyšplhat až na neuvěřitelné 2 000 000 Kč.

Jedním z často připomínaných pravidel, s nímž se setkáte například v klidových zónách národních parků, je povinnost pohybovat se výhradně po značených cestách. Opustit je lze pouze ve výjimečných případech a se souhlasem příslušného orgánu ochrany přírody. Ačkoliv samotný vstup mimo cestu obvykle nevede k astronomické pokutě 2 milionů, spadá pod soubor pravidel, jejichž vážné nebo opakované porušování může mít velmi citelné finanční dopady.

Je proto klíčové si před cestou do národního parku či CHKO vždy zjistit konkrétní pravidla pro danou oblast a zónu. Tyto informace najdete na informačních tabulích přímo v terénu, v návštěvnických centrech nebo na oficiálních webových stránkách správ parků a CHKO. Respektováním těchto pravidel pomáháme zachovat jedinečnou krásu české přírody a zároveň se vyhneme zbytečným problémům a vysokým pokutám, které by mohly výlet pořádně prodražit.

Jak přespat v CHKO?

Pokud plánujete prožít noc v Chráněné krajinné oblasti (CHKO) a chcete jednat v souladu s pravidly a zároveň respektovat přírodu, pamatujte na základní princip, který se v těchto oblastech uplatňuje: minimalizace dopadu na životní prostředí.

Obecně platí, že v CHKO je tolerováno přenocování neboli přespání na jednu noc „pod širákem“. Co to v praxi znamená pro zodpovědného cestovatele?

Jedna noc je maximum: Jde o jednorázové přespání v rámci putování, nikoli o kempování nebo táboření. Cílem je ráno sbalit a pokračovat dál.
V zásadě bez přístřešku: Klasické stany s podlážkou, které zanechávají znatelnou stopu a evokují kempování, nejsou povoleny. Ideální je spát jen tak, ve spacáku na karimatce, přímo pod hvězdami.
Absolutně žádné pobytové znaky: Toto je naprosto klíčové pravidlo! Po vašem odchodu nesmí zůstat ani stopa. To znamená sbalit veškerý odpad (včetně zbytků jídla!), nechat místo přesně tak, jak jste ho našli, a v žádném případě nezakládat oheň. Buďte neviditelní.

Co ale dělat, když se počasí zkazí a noc pod širákem se stane spíše bojem o přežití?

V případě, kdy vás neočekávaně zastihne nepřízeň počasí (silný déšť, bouřka, vichřice), lze akceptovat použití jednoduchého zakrývacího prostředku.
Mluvím o věcech jako je celta nebo tarp. Tyto prostředky slouží výhradně k ochraně před extrémními výkyvy počasí a jejich použití by mělo být odůvodněné, ne jen pro zvýšení komfortu v očekávaném mrholení.

Jako zkušený cestovatel vím, že vždy je dobré si předem ověřit specifické podmínky dané CHKO. Některé oblasti mohou mít lokální omezení nebo zóny, kde platí přísnější pravidla. Informace najdete na webech správ CHKO. Pamatujte, že přespání v přírodě je výsada, která s sebou nese velkou odpovědnost za její ochranu.

Co je klidové území?

Klidové území v českých národních parcích? To je pro mě jako cestovatele posvátná půda.

Je to ta nejchráněnější oblast, kde je pohyb lidí silně omezen. Proč? Aby se zde mohla příroda nerušeně rozvíjet. Představte si místa tak citlivá, že i naše pouhá přítomnost by mohla ohrozit vzácné druhy rostlin nebo zvířat či křehké ekosystémy.

Klidové území jim dává prostor a klid, který nutně potřebují k přežití a prosperitě. Jde o umožnění samovolného vývoje divočiny, která je snadno zranitelná rušivými vlivy, jako je hluk nebo sešlapávání.

Pro nás, co milujeme přírodu, to znamená jediné – respektovat značení, zůstat mimo tyto zóny nebo na přísně vymezených trasách a nechat divočinu být divočinou.

Jaký je nejstarší národní park v ČR?

Nejstarším národním parkem v České republice je bezpochyby Krkonošský národní park (KRNAP).

Tento klenot české přírody získal status národního parku 17. května 1963, čímž se stal prvním územím v naší zemi s nejvyšším stupněm ochrany.

KRNAP není jen o nejvyšší hoře Sněžce, ale představuje fascinující mozaiku ledovcových karů, horských luk s unikátní květenou a divokých údolí, což mu vyneslo i uznání jako biosférické rezervace UNESCO.

Je zajímavé, že myšlenka ochrany Krkonoš měla mezinárodní rozměr už tehdy – polský Karkonoski Park Narodowy byl založen o čtyři roky dříve, v roce 1959, což jen potvrzuje výjimečnost tohoto přeshraničního pohoří.

Jak se máme v lese chovat?

Objevování lesa pěšky je úžasné! V české krajině platí skvělé pravidlo – na nohou se v lese můžete pohybovat skoro všude. To vám dává neuvěřitelnou svobodu prozkoumávat skryté kouty a objevovat přírodu zblízka. Ale stejně jako na každé expedici, i tady platí pár důležitých zásad pro vaši bezpečnost a zdraví samotného lesa.

První pravidlo pro zkušeného cestovatele: naprostý zákaz vstupu do míst, kde se zrovna kácí stromy. To je prostě nebezpečné a ohrožujete sebe i pracovníky. Respektujte značení, které vás informuje o těchto aktivních zónách. Stejně tak se vyhýbejte oblastem, které z nějakého důvodu omezil lesník nebo majitel – ať už jsou to výzkumné plochy nebo jiné důležité správy lesa. Příroda je křehká, proto buďte ohleduplní. Obejít byste měli i oplocenky, které chrání mladé stromky před zvěří (a tím zajišťují les pro budoucí generace!), a skládky dřeva, které patří k lesnímu hospodaření. Vyvrácené stromy mohou být nestabilní, je bezpečnější je obejít.

Jedna z největších radostí? Lesní spižírna je otevřená! Sbírání hub a lesních plodů pro vlastní spotřebu je povolené, můžete si odnést tolik, kolik unesete. Představte si čerstvou borůvkovou snídani nebo houbovou smaženici po dni stráveném venku! Ale nezapomeňte zlaté pravidlo houbaře: sbírejte jen to, co stoprocentně znáte a víte, že je jedlé. Neznalost tady může mít vážné následky. Užívejte si darů lesa, ale s rozumem a respektem.

Co se nesmí dělat v CHKO?

Parkování, táboření a rozdělávání ohně je povolené jen na místech, která jsou k tomu výslovně určená. Parkujte na vyznačených parkovištích, ohně rozdělávejte jen na oficiálních ohništích a tábořte na povolených tábořištích. Chráníte tím přírodu před poškozením a snižujete riziko požáru!

Autem vjeďte jen po silnicích. Lesní a polní cesty jsou primárně pro pěší, cyklisty a provoz správce CHKO. Vjíždění mimo silnice ruší zvěř, ničí povrch cest a vadí ostatním návštěvníkům.

Veškeré odpadky si odneste s sebou, bez výjimky. Platí to i pro “organické” zbytky jako slupky nebo ohryzky – trvá jim dlouho, než se rozloží, a lákají zvířata. Přírodu nechte tak, jak jste ji našli, nebo lépe řečeno: “Leave No Trace”!

Chovejte se ohleduplně k přírodě i ostatním lidem. Držte se značených cest, abyste nešlapali po choulostivých rostlinách a nerušili zvířata. Sbírání lesních plodů a hub pro vlastní potřebu je většinou v pořádku, pokud nejste v přírodní rezervaci s přísnějším režimem. Psa mějte vždy na vodítku. Buďte potichu a respektujte soukromí ostatních výletníků.

Jak se chováme v přírodě?

Chovat se v přírodě zodpovědně je nejen o respektu k ní, ale i k ostatním návštěvníkům a budoucím generacím. Ať už jste kdekoliv na světě, principy jsou podobné. Zde je pár klíčových bodů:

Přistupujte k přírodě s úctou a tichem. Nerušte klid lesa hlasitými zvuky. Je to domov mnoha živočichů, kteří potřebují svůj prostor a klid. Užijte si raději přirozené zvuky – vítr ve stromech, zpěv ptáků.
Nezanechávejte po sobě žádný odpad. Pravidlo “Vše, co přinesete, odneste zpět” platí všude na světě. I organické zbytky nebo malé obaly škodí ekosystému a hyzdí krajinu pro ostatní. Mějte s sebou vždy sáček na odpadky.
Respektujte rostliny a plody. Netrhejte chráněné druhy – jsou důležitou součástí ekosystému. Neznámé houby nebo plody nesbírejte a nekonzumujte; mohou být jedovaté a zároveň jsou potravou pro zvířata. Obdivujte krásu přírody, ale nepoškozujte ji.
Nepoškozujte přírodní útvary ani vybavení. Skály, stromy, jeskyně – to jsou cenné prvky krajiny. Nerýpejte do nich, nelámejte větve. Stejně tak nepoškozujte lavičky, přístřešky nebo turistické značení – slouží všem a usnadňují orientaci.
Zůstávejte na vyznačených cestách. Pohyb po značených stezkách minimalizuje erozi půdy, chrání citlivou vegetaci mimo cesty a omezuje rušení zvířat v jejich přirozeném prostředí.
Nekrmte volně žijící zvířata. Lidská potrava jim škodí, narušuje jejich přirozené instinkty a může vést k jejich nežádoucí závislosti na člověku. Pozorujte zvířata zpovzdálí.
Buďte extrémně opatrní s ohněm. Rozdělávání ohně je povoleno jen na vyhrazených místech a za přísných podmínek, často je úplně zakázáno (např. v lesích). Dodržujte pravidla, abyste předešli ničivým požárům.
Udržujte vodní zdroje čisté. Nemyjte se ani nepoužívejte čisticí prostředky přímo v potocích, řekách nebo jezerech. Používejte biologicky odbouratelné přípravky a držte se dál od vodních toků.
Seznamte se s místními pravidly. Každá oblast, zejména národní parky a chráněné krajinné oblasti, může mít svá specifická nařízení pro ochranu unikátní přírody. Informujte se předem.

Co je zakázáno v NP?

Jako ostřílený turista ti můžu říct, že v národním parku se omezení liší hlavně podle zóny. Nejpřísnější je zóna I, což jsou často právě ty Národní přírodní rezervace (NPR), co zmiňuješ.

Zóna I (NPR): Tady platí opravdu přísná pravidla, protože chrání to nejcennější jádro parku.

Vstup i vjezd mimo vyznačené cesty je striktně zakázán. To znamená žádné “zkratky” lesem nebo chůze mimo značené pěšiny. Je to kvůli ochraně křehké přírody a klidu zvířat. Nedodržení se dost pokutuje.
Vjezd motorových vozidel je zakázán. S autem se dostaneš jen na povolená parkoviště a cesty, které jsou obvykle na okraji zóny nebo parku. Výjimky mají jen správa parku, záchranáři a majitelé nemovitostí se zvláštním povolením.
Jízda na kole je povolená pouze na silnicích, místních komunikacích a výhradně vyhrazených cyklotrasách. Jsou speciálně značené. Nesjížděj z nich na pěší stezky nebo dokonce do volného terénu – to je zakázané.

Zóny II a III: Tyto zóny jsou méně přísné. Často je tu dovolen pohyb i mimo značené cesty (pokud není místním značením zakázáno, vždycky to zkontroluj!), ale stále platí základní principy ochrany přírody. Tady je i více povolených cyklotras a další infrastruktury.

Kromě toho platí v celém národním parku obecná pravidla pro chování v přírodě, která jsou tady ještě přísnější:

Žádné táboření (ani “na divoko”) a žádné rozdělávání ohně mimo výslovně určená místa.
Odpadky si vždycky odnes s sebou! V parku nejsou popelnice (až na infocentra apod.). Co si přineseš, to si odneseš.
Nerušíš zvířata a nepoškozuješ rostliny. Nic se nesmí sbírat (houby, plody, rostliny) ve velkém nebo pro komerční účely, jen opravdu pro vlastní okamžitou spotřebu a šetrně.
Pes musí být obvykle na vodítku (pravidla se můžou lišit park od parku).
Děláš minimální hluk.

Než vyrazíš, vždycky si najdi aktuální informace pro konkrétní národní park na webu jeho správy nebo v infocentru. Tam najdeš detailní mapy zón a vyznačené povolené trasy.

Jak se chovat v Národním parku?

Když se touláte nádherou národního parku, jste hostem ve vzácné a křehké divočině. Chovejte se s úctou, jako byste vstoupili do chrámu přírody.

Základem je držet se striktně vyznačených cest, zvláště v klidových nebo nejvíce chráněných zónách. Nejde jen o pravidlo, ale o ochranu citlivých míst, jako jsou hnízdiště či vzácné rostliny, a také o vaši bezpečnost. Vždy se předem seznamte s mapou parku a doporučeními správců – jsou to ti nejlepší průvodci.

Zvířata jsou srdcem parku. Chovejte se tiše, abyste je neplašili, a pozorujte je z uctivé vzdálenosti, ideálně dalekohledem. Nikdy, opakuji NIKDY, je nekrmte – škodí jim to, narušuje jejich přirozené chování a může je to vystavit nebezpečí. Jste tam, abyste je viděli v jejich světě, ne abyste ho měnili.

Princip “Nechte Stopu Minimální” je posvátný. Co si do parku přinesete, to si bez výjimky odnesete – včetně veškerých odpadků, obalů i biologického odpadu jako slupky od banánů (rozkládají se pomalu a lákají zvířata). Nic neodnášejte (žádné kamínky, šišky ani květiny) ani nepřidávejte (žádné “umělecké instalace”), nechte přírodu přesně takovou, jakou jste ji našli.

Národní parky jsou poklady, které nám dovolují nahlédnout do nedotčené přírody. Vaše ohleduplné chování zajišťuje, že tato krása zůstane zachována i pro ty, kteří přijdou po vás. Užívejte si krásu a ticho s plným vědomím, kde se nacházíte.

Kde bivakovat v Krkonoších?

Jako zkušený tulák po horách ti potvrdím, že bivak v Krkonoších je možný, ale vždy s maximálním ohledem na přírodu a platná pravidla národního parku. Klíčové je pochopit, co znamená bivak v tomto kontextu: je to přenocování na jednu noc pouze ve spacáku nebo žďáráku, tedy bez stavění jakéhokoli stanu nebo přístřešku a absolutně bez rozdělávání ohně.

Kde se smí bivakovat? Platí základní pravidlo: mimo klidové zóny parku je možné strávit noc takto kdekoli, kde to příroda dovolí a neporušíš další pravidla (např. vstup na soukromý pozemek, pokud by se netýkalo parku). V klidových zónách, kde je ochrana nejpřísnější, je bivak povolen výhradně přímo na značených turistických trasách. To znamená, že kde se přes den legálně pohybuješ po značené cestě, můžeš na ní za dodržení podmínek bivaku i přenocovat.

Je to o tom minimálním zásahu a absolutním respektu k horskému prostředí. Vybírej si místo citlivě, nechoď mimo cesty tam, kam nemáš, a vždy si odnes veškerý odpad s sebou – platí zásada “Nezanechat žádné stopy”. Bivak v horách je nádherný zážitek pod hvězdami, ale vyžaduje plnou zodpovědnost a připravenost na případné nepříznivé počasí. Dobrá karimatka a teplý spacák jsou nezbytné.

Kolik procent ČR je chráněno?

Česko si chrání kus své parádní přírody, což je skvělá zpráva pro každého, kdo sem jede na výlet za krásou krajiny!

Podle oficiálních dat z roku 2025 spadá pod nějakou formu zvláštní územní ochrany 16,8 % rozlohy Česka. To je hodně!

Co to znamená v praxi pro turisty?

Máme tu Národní parky (celkem 4: Šumava, Krkonoše, České Švýcarsko, Podyjí), což jsou nejcennější a nejpřísněji chráněné oblasti. Tady najdeš fakt divokou přírodu.
Dál je tu spousta Chráněných krajinných oblastí (CHKO) – těch je přes 20! Sem patří třeba slavný Český ráj, Křivoklátsko, Beskydy, Bílé Karpaty… Krajina je tu taky nádherná, často víc “zkrocená” člověkem (louky, pole mezi lesy), a pravidla pro pohyb jsou o něco volnější než v národních parcích, ale pořád musíš dávat pozor.
No a k tomu nespočet menších přírodních rezervací a památek na konkrétní zajímavosti (skály, mokřady, vzácná rostlina…).

Kromě toho se Česko podílí na evropské síti Natura 2000, která chrání nejcennější evropská stanoviště a druhy. Do této sítě spadá asi 10,1 % území ČR a často se kryje s našimi národními parky nebo CHKO.

Takže je rozhodně co objevovat! Jen nezapomeň, že v chráněných oblastech platí určitá pravidla – většinou se chodí jen po značených cestách, nesmí se sbírat rostliny, plašit zvěř, kempovat mimo vyhrazená místa… Respektuj přírodu a užij si ji naplno!

Jak přespat v přírodě?

Tak tedy k tomu přespání v české přírodě. Ano, v drtivé většině lesů na jednu noc pod širákem (čili bivak) složit hlavu můžete. To je základní pravidlo, které zákony tolerují. Ale to nejdůležitější, zlaté pravidlo každého zodpovědného cestovatele, zní: ráno po vás nesmí zůstat absolutně žádná stopa, ani smítečko. Jako byste tam nikdy nebyli.

Co si s sebou vzít? Spacák a karimatka jsou samozřejmostí. Hamaka taky bez problémů. Ten zmíněný “malý stan” v některých výkladech zákonů je spíš myšlen jako nouzový minimalistický přístřešek, třeba tarp nebo žďárák pro ochranu před rosou nebo deštěm. Postavit si velký kempingový stan na týden rozhodně není v duchu bivakování a povolené jedné noci.

Místo pro noc vybírejte s rozmyslem a diskrétně. Hledejte plácek dál od frekventovaných turistických cest, lidských stavení, silnic a hlavně ne přímo u vodního zdroje – neznečišťujte ho. Ideálně najděte rovné místo, aspoň trochu chráněné před větrem.

I v chráněných krajinných oblastech a národních parcích je bivak obvykle povolen, ale tady buďte obzvlášť ostražití a striktně se držte vyznačených turistických tras, kde je to obvykle tolerováno. Pamatujte, že rozdělávání ohně je mimo vyhrazená ohniště v přírodě téměř vždy zakázáno, což platí i pro bivak.

Celá podstata je v tom prožít tu noc venku legálně a ohleduplně k přírodě i ostatním. Jedna noc, minimální dopad, nezanechat po sobě nic. To je klíč k tomu, aby to bylo možné i pro další.

Jak legálně přespat v přírodě?

Jako zkušený tulák po českých horách a lesích ti můžu říct, že základní pravidlo pro přespání v přírodě “na divoko” je tohle: v drtivé většině lesů můžeš přespat jednu noc “pod širákem”. To znamená jen ve spacáku na karimatce, případně s celtou nebo v hamace zavěšené mezi stromy. Hlavní a naprosto klíčová podmínka, na kterou musíš dbát, je, že po tobě nesmí zůstat ani sebemenší stopa. Řiď se zásadou Nezanech stopu (Leave No Trace) – všechno, co si přineseš, si i odnes, nic nenič a nikoho neruš.

Co se týče stanu, tady už je situace složitější a zákony to obvykle nepovažují za pouhé bivakování. Postavení stanu je v podstatě kempování, které je mimo kempy omezené a vyžaduje povolení vlastníka pozemku. Ačkoli ti malý, nenápadný stan na jednu noc, postavený někde daleko od civilizace a cest, možná v praxi projde, zejména při špatném počasí nebo na dlouhém treku, není to striktně legální jako spaní bez stanu. Je to spíš na hraně tolerance, ne na právním základě.

V chráněných oblastech jako jsou CHKO, národní parky nebo rezervace (NP, NPR, PR), jsou pravidla přísnější. Nouzový bivak pod širákem (bez stanu!) na jednu noc, obvykle v rámci vícedenního přechodu po značené trase, bývá sice často tolerován (někdy jsou i vyhrazená místa nebo nouzové přístřešky), ale kempování se stanem je zde téměř vždy zakázáno mimo oficiální tábořiště. Vždy si předem ověř specifická pravidla dané oblasti, bývají na webech správ CHKO/NP.

Další praktické věci: Vždy si vybírej místo diskrétně, dál od potoků, pramenů, cest a hlavně lidských obydlí a soukromých pozemků. Nikdy nezakládej oheň mimo vyhrazená místa! Buď připravený na samotu, nezapomeň na čelovku a měj s sebou dostatek vody. Pamatuj, že jsi v přírodě jen hostem, chovej se tiše a ohleduplně.

Kolik je národních parků v Česku?

Česká republika se pyšní čtyřmi nádhernými národními parky, které jsou rájem pro aktivní turisty:

Krkonošský národní park – náš nejstarší park, ideální pro náročné horské túry po hřebenech i výšlapy na nejvyšší horu Sněžku. Skvělé zážitky v každém ročním období, od letní turistiky po zimní putování na sněžnicích.
Národní park Šumava – největší klenot s rozlehlými lesy, ledovcovými jezery a rašeliništi. Perfektní pro dlouhé cyklovýlety po rozsáhlé síti cyklostezek, klidné pěší túry a vodácké dobrodružství na horní Vltavě. Nabízí klid a prostor.
Národní park Podyjí – sice nejmenší, ale jeho hluboký kaňon řeky Dyje nabízí nádherné túry podél řeky s výhledy na skalní útvary a meandry. Skvělé na procházky a cyklistiku v malebné, teplejší krajině s vinařským okolím.
Národní park České Švýcarsko – nejmladší přírůstek, proslulý svými unikátními pískovcovými útvary, skalními městy a ikonickou Pravčickou bránou. Ideální na túry po skalních stezkách s žebříky a schody, výlety lodí v romantických soutěskách a objevování pískovcových zákoutí.

Jak se chovat v krnap?

Pokud se chystáte vyrazit do našich nejvyšších hor, do Krkonošského národního parku, je skvělé vědět, jak se tady chovat, abychom si to všichni užili a zároveň ho chránili. Jako někdo, kdo Krkonoše miluje a často se sem vrací, vím, že dodržování pár jednoduchých pravidel je pro jejich zachování klíčové.

Chůze výhradně po značených turistických cestách. To je naprostý základ. Chráníte tím křehkou přírodu mimo stezky, minimalizujete erozi a navíc se neztratíte. Síť cest je tu hustá a nádherná, takže si vždy najdete svůj směr.
Nechte přírodu takovou, jaká je. Žádné trhání kytek (ani těch “obyčejných”), sbírání lesních plodů mimo vyhrazené sběrové plochy, vylamování stromků nebo plašení zvířat. Všechno má v ekosystému své místo a každý zásah škodí. Co najdete, nechte tam pro ostatní a hlavně pro místní faunu.
Zvířata pozorujte z dálky a v klidu. Jsou plachá a váš křik nebo snaha o přiblížení je stresuje. Určitě je nekrmte, i když se zdají krotká – škodí jim to a mění jejich přirozené chování.
Pes patří na vodítko. Vždy a všude v KRNAPu. To chrání jak divoká zvířata, tak i hospodářská zvířata na pastvinách a ostatní návštěvníky. Je to jedno z nejdůležitějších pravidel, za jeho porušení hrozí pokuta. Náhubek se doporučuje v místech s větší koncentrací lidí nebo zvířat pro větší klid všech.
Chovejte se tiše a ohleduplně. Hory jsou o klidu a relaxaci. Hlasité projevy, hudba nebo telefonování ruší nejen ostatní turisty, ale hlavně zvěř. Naslouchejte zvukům přírody, ne svým.
Přespávání je povoleno jen na vyhrazených místech. Bivakování ve volné přírodě nebo stanování mimo kempy či povolené přístřešky je v národním parku zakázané. Plánujte své túry s ohledem na možnost legálního ubytování v chatách či obcích.
Rozdělávání ohně je přísně zakázáno. Vysoké riziko požáru v horském prostředí znamená nulovou toleranci k otevřenému ohni mimo naprosté výjimky na striktně vymezených a povolených místech, kterých je minimum a pro běžného turistu prakticky nejsou relevantní.
Veškeré odpadky si odneste s sebou. A to doslova. “Leave No Trace” je mantra, která by vám měla znít v uších. I slupka od banánu nebo papírový kapesník do přírody nepatří a rozkládá se dlouho, navíc může lákat zvířata. Mějte s sebou sáček na odpadky a vyhoďte je až v obci nebo doma.