Labuť velká (Cygnus olor) – majestátní krása našich vod. Největší a nejtěžší vodní pták České republiky, jehož elegantní plavání je nezapomenutelným zážitkem. Při cestách po Evropě jsem je potkával na jezerech od Skotska až po Rusko, vždy vzbuzují úctu a obdiv. Pozorujte je z dálky a respektujte jejich prostor, zvláště v době hnízdění.
Husa velká (Anser anser) – naše největší původní husa. Při svých cestách po mokřadech Evropy jsem zaznamenal fascinující migrační strategie těchto ptáků. Není nic krásnějšího než pozorovat hejno hus letící v dokonalém tvaru klínu. Nezapomenutelný pohled, který si pamatuji z mého výletu do holandských polderů.
Kachna divoká (Anas platyrhynchos) – nejběžnější vodní pták. Setkal jsem se s ní na všech kontinentech, kde jsem cestoval. Její adaptabilita je úžasná. Od městských parků až po divoké bažiny, kachna divoká je symbolem všudypřítomné přírody.
Lžičák pestrý (Anas clypeata) – s jeho nápadnou lžícovitou zobákem se nedá přehlédnout. Jeho jméno napovídá jeho zbarvení. Při výpravách do delty Dunaje jsem ho pozoroval v ohromných hejnech.
Čírka obecná (Anas crecca) – malá, ale krásná kachnička. Její nenápadnost ji však dělá obtížněji pozorovatelná. Vyžaduje trpělivost a dobrý dalekohled.
Kopřivka obecná (Anas strepera) – méně nápadná než kachna divoká, ale i tak velmi rozšířená. Pozoruhodný je její let – rychlý a přímočarý.
Polák velký (Aythya ferina) – potápivá kachna s krásným zbarvením. Jeho potápění je fascinující. Pozoroval jsem je při výpravě do Švýcarských Alp.
Polák chocholačka (Aythya fuligula) – další potápivá kachna, snadno rozpoznatelná díky chocholce na hlavě. Její elegantní pohyby pod vodou jsou úchvatné. Setkal jsem se s ní i na Islandu.
Které druhy zvěře lze lovit v noci?
Lov v noci je specifickou disciplínou, vyžadující zkušenost a znalost terénu. V Česku, na rozdíl od některých zemí s delší loveckou tradicí, kde se noční lov praktikuje na mnohem širší škálu zvěře, je situace omezenější. Zde je lov povolen pouze na dva druhy, a to na divoká prasata a lišky. Tato restrikce je dána především ochranou ostatních druhů a minimalizací rizika nechtěného odstřelu. Noční lov prasat je často spojen s ochranou zemědělských plodin před škodami, zatímco lov lišek se zaměřuje na regulaci jejich populace a prevenci šíření nákaz. V mnoha zemích Evropy, ale i v Africe či Severní Americe, se noční lov provádí s využitím termovizí a nočního vidění, což umožňuje efektivnější sledování zvěře v tmavém prostředí. Technika lovu se v různých koutech světa liší v závislosti na druhu zvěře a místních předpisech. České právní předpisy však v tomto ohledu zůstávají poměrně striktní.
Co žije ve vodě?
Ve vodě, kamarádi, se hemží život! Ryby, to je jasné, ale pozorujte blíže! Naleznete zde drobné cejnky, dravé štiky, elegantní kapry – každý druh má své místo v ekosystému. Na hladině pak spatříte vodního ptactva – od majestátních labutí až po nenápadné potápky. Nepodceňujte ani zdánlivě nevýznamný hmyz. Ten je základem potravního řetězce. Můžeme tu najít vodoměrky, vážky, potápníky – lahodnou hostinu pro obratlovce jako jsou žáby, užovky, vydry a bezobratlé, například dravé ploštice. A rostliny? Leknín bílý s jeho nádhernými květy, stulík žlutý, jehož květy se tyčí nad vodou, a husté porosty rákosu obecného poskytující úkryt mnoha tvorům. Rákos tvoří i důležitý biotop, plný života – od drobných korýšů, přes pulce, až po hnízdící ptáky. Nezapomeňte, že i zdánlivě obyčejná kaluž může být domovem překvapivě bohatého společenství.
Co je lyska černá?
Lyska černá (Fulica atra) – to je pták, se kterým se na našich vodních plochách setkáte prakticky všude. Její sametově černé peří s charakteristickou bílou čelní deskou ji činí nezaměnitelnou. Na první pohled se sice podobá kachně, ale tvar těla je odlišný – pozorujte například kratší krk a široká, široce roztažená chodidla s dlouhými prsty. To je perfektní adaptace na plavání i chůzi po bahně a vegetaci.
Hnízda si staví plovoucí, z vodních rostlin a bahna, často v rákosí. Mláďata jsou velmi pohyblivá a brzy po vylíhnutí opouštějí hnízdo. Potrava lysky je pestrá – konzumuje vodní rostliny, hmyz, měkkýše, drobné ryby a semena.
Zajímavost: Lyska černá je poměrně hlučný pták, s rozmanitým repertoárem zvuků. Nebojte se k nim přiblížit, ale udržujte bezpečný odstup, aby se necítily ohroženy. Dobré místo k pozorování: Najdete je na rybnících, jezerech, pomalých řekách i v městských parcích s vodními plochami. Vždy si ale vyberte místo s dobrým výhledem a co nejmenším rušením ptáků.
Tip pro fotografy: Nejlepší čas na fotografování je brzy ráno a večer, kdy je světlo nejhezčí a ptáci jsou aktivnější.
Co je ve vodě?
Voda? To je kapitola sama o sobě! Čistá H₂O, dva atomy vodíku a jeden kyslíku – v teorii. V praxi? Zapomněť! Dešťovka, co si myslíš, že je čistá? Nasákne vše, co je ve vzduchu – oxid uhličitý (CO₂), prach, pyl… To je pak ta “šťáva”, co žene naše řeky.
A co když se ta voda dostane do podzemí?
- Minerály: Protéká horninami a sbírá minerály – vápník, hořčík, železo… Tuhle vodu pak poznáš podle chuti, ale i podle toho, jak se chová při vaření – třeba ztvrdne čaj.
- Organické látky: Listí, odumřelé rostliny… To všechno se rozkládá a obohacuje vodu o organické látky. Někdy je to fajn, jindy to může být i nepříjemné.
Co to znamená pro nás, turisty?
- Pitná voda: Nevěř všemu, co teče. Voda z potoka může být krásně čistá na pohled, ale obsahuje bakterie a další věci, které tě můžou potrápit. Vždycky raději použij filtr nebo vař vodu před pitím.
- Koupání: Voda v řekách a jezerech může vypadat lákavě, ale bacha na řasy a další organismy – některé mohou dráždit kůži.
- Vaření: Voda z různých zdrojů se liší chutí a tvrdostí. To se může projevit při vaření – čaj může být hořký, a třeba se ti i více tvoří vodní kámen.
Kdy se loví straka?
Lov straky obecné (Pica pica) je v České republice povolen od 1. července do konce února. Tento časový úsek je dán jednak migračními zvyky straky, jednak snahou o regulaci populace, která v některých oblastech může způsobovat škody na zemědělských plodinách. Můj osobní zážitek z cest po Evropě a Asii ukazuje, že přístup k lovu strak se liší stát od státu. V některých zemích je tento druh chráněn, jinde se s ním zachází jako s běžnou zvěří. Zajímavostí je, že straky jsou velice inteligentní ptáci s vynikající pamětí – v některých kulturách jsou dokonce považovány za posvátné. Existují i studie o jejich schopnosti rozpoznávat lidské tváře a pamatovat si je po dlouhou dobu, což je fascinující. Dále je důležité dodržovat všechna platná nařízení ohledně lovu a používat pouze povolené metody.
Porovnání s jinými druhy: Z tabulky je vidět, že lov poláků (chocholačky i velkých) probíhá v kratším časovém období (1. 9. – 30. 11.). Rozdíly v loveckých termínech jsou dány biologickými cykly jednotlivých druhů a jejich vlivem na ekosystém.
Při lovu je nezbytné dbát na etické zacházení se zvěří a dodržovat platné zákony a předpisy. Před samotným lovem doporučuji konzultovat aktuální legislativu a lovecký řád.
Co žije v potoku?
Život v horském potoce je fascinující mikrokosmos. Ploštěnky, nenápadní obyvatelé čistých vod, fungují jako indikátor kvality prostředí – jejich přítomnost je zárukou panenské čistoty pramene. Drsnější horské potoky se pyšní bohatým mechovým porostlem, poskytujícím útočiště larev muchniček a pakomárů. Tyto larvy jsou důležitou součástí potravního řetězce.
V klidnějších úsecích potoků se pak život rozvíjí mnohem pestřeji. Setkáme se zde s jepicemi, pošvatkami a chrostíky, typickými představiteli vodního hmyzu. Z ryb tu dominují pstruzi a siveni, vysoce cenění rybáři pro svou chuť a sportovní hodnotu. Méně známí, ale stejně důležití, jsou i skorci, malí, ale nenahraditelní členové ekosystému.
Je důležité si uvědomit, že i zdánlivě malý potok je složitým ekosystémem, kde každý organismus hraje svou roli. Pozorovateli s trochou trpělivosti se odhalí bohatství fauny a flóry, které se skrývá pod hladinou. Rozmanitost života v potoce je úzce spjata s čistotou vody a zdravím celého ekosystému. Například přítomnost určitých druhů hmyzu, jako jsou jepice, napovídá o vysoké kvalitě vody, zatímco naopak absence vodních organismů může být varovným signálem znečištění.
Jak se jmenuje černá kachna?
Černá kachna? To je trochu zavádějící otázka. Lyska černá, pták, který vám možná jako první vytanul na mysli, totiž kachnou není! Po cestách po desítkách zemí jsem potkal nespočet vodních ptáků, a lyska je mezi nimi unikát. Je sice podobně velká jako divoká kachna, ale patří do čeledi chřástalovitých. Její nezaměnitelný znak? Charakteristické pocukávání hlavou při plavání a špičatý zobák. A ta bílá destička nad zobákem? To je její ochranná známka – bílá lysinka, díky které ji snadno rozpoznáte od všech ostatních. Viděl jsem je v bažinách jihovýchodní Asie, na jezerech v Andách, i na klidných vodách evropských parků. Její adaptace na různé prostředí je fascinující. Samci i samice mají totožné černé zbarvení, takže rozlišování pohlaví není žádná věda. Na rozdíl od mnoha druhů kachen, kde je sexuální dimorfismus zřejmý. Zajímavost: Lysky jsou známé svou agresivitou v ochraně svého teritoria, což jsem měl možnost mnohokrát pozorovat při svých cestách.
Kolik má mít člověk v sobě vody?
Univerzální odpověď na otázku, kolik vody člověk potřebuje, neexistuje. Množství se dramaticky liší v závislosti na mnoha faktorech, které jsem pozoroval během svých cest po světě. Od horkého a suchého podnebí Sahary, kde je dehydratace okamžitým nebezpečím, až po vlhké tropické lesy Amazonie, kde se potíte i v klidu – lidské tělo se neustále přizpůsobuje. Energetický metabolismus, fyzická aktivita, složení stravy (ovoce a zelenina obsahují vodu, zatímco slaná jídla ji naopak vylučují) a dokonce i nadmořská výška hrají zásadní roli.
Obecné doporučení pro dospělé se pohybuje kolem 30–40 ml vody na kilogram tělesné hmotnosti denně. To je však pouze orientační hodnota. V horkém klimatu, při intenzivním cvičení nebo při konzumaci slaných jídel je potřeba značně vyšší příjem tekutin. Důležité je také vědět, že tekutiny přijímáme nejen z čisté vody, ale i z nápojů a potravin bohatých na vodu, jako je ovoce a zelenina. V některých částech světa, například v Himálaji, se místní populace přizpůsobila životu ve vysokých nadmořských výškách s nižším příjmem tekutin. Na druhou stranu, ve vysoce industrializovaných zemích, kde se konzumuje mnoho zpracovaných potravin, je často nedostatek hydratace běžný problém.
Z mého pohledu je klíčové naslouchat svému tělu. Žízeň je jasným signálem dehydratace, ale často už je to pozdě. Barva moči je dobrým indikátorem – světle žlutá moč naznačuje dobrou hydrataci, zatímco tmavá moč signalizuje nedostatek tekutin. Optimální hydratace je klíčová pro řadu tělesných funkcí, od regulace tělesné teploty až po správné fungování trávicího systému. Nepodceňujte proto význam pitného režimu a přizpůsobte ho svým individuálním potřebám a okolnostem.
Co patří do vysoké zvěře?
Kategorie vysoké zvěře je fascinující a její složení se liší dle regionu. V českých lesích a horách, které jsem měl možnost navštívit, patří mezi typické zástupce jelen evropský, známý svou majestátností, a daněk evropský, elegantnější příbuzný. Srnčí zvěř je pak hojně rozšířená po celé Evropě, její pozorování je poměrně snadné i v blízkosti lidských sídel. Na horských svazích pak potkáme kamzíka horského, mistra skalních výšin.
Méně běžná, ale o to fascinující, je černá zvěř (divočáci), jejichž inteligence a sociální struktura mě vždy fascinovaly. Z šelem se do vysoké zvěře řadí medvěd hnědý, symbol divoké přírody, vlk, fascinující predátor s komplexním sociálním životem, a rys ostrovid, král lesních stínů.
Perutá zvěř vysoké zvěře zahrnuje druhy, jejichž ochrana a hospodaření jsou klíčové pro udržení biodiverzity. Zde najdeme například majestátní tetřeva hlušce, náročného na prostředí, tetřívka obecného, symbol tajgy, jeřábka lesního, a dále bažanta obecného, labuť (některé druhy), dropa velkého, jeřába popelavého a orla skalního, panovníka nebe.
Je důležité si uvědomit, že klasifikace “vysoká zvěř” vs. “nízká zvěř” je spíše historická a praktická kategorie, související s loveckou tradicí a způsobem hospodaření s lesy. V mnoha zemích se toto rozdělení mírně liší. Znalost ekologie a výskytu jednotlivých druhů je nezbytná pro účinné ochranářské programy.
Kolik měří lišák?
Liška obecná, Vulpes vulpes, jak ji zná každý zkušený cestovatel, je fascinující tvor. Její štíhlé tělo, zdobené dlouhými, špičatými ušima a nádherným huňatým ocasem, jí umožňuje snadné proplétání se hustým podrostem. Měření lišky není jednoduché, neboť se jedná o zvíře velmi plaché a pohyblivé. Nicméně, délka těla se pohybuje mezi 100 a 140 cm včetně ocasu, přičemž výška v kohoutku dosahuje 30 až 40 cm. Ocas sám o sobě měří 35 až 45 cm a slouží jako důležitý nástroj pro udržení rovnováhy a komunikaci. Tělesná stavba je podobná štíhlému psovi, ale liška je nesporně elegantnější. Na svých cestách jsem se setkal s liškami v nejrůznějších koutech světa, od sibiřských tajg až po evropské lesy, a všude jsem byl ohromen jejich inteligencí a přizpůsobivostí. Jejich hustá srst jim umožňuje přežít i v těch nejnáročnějších klimatických podmínkách. A věděli jste, že lišky jsou velice užitečné? Regulují populace hlodavců, čímž přispívají k rovnováze ekosystému.
Proč straka krade?
Straky, ty zlodějky lesklých pokladů, jsou fenoménem rozšířeným po celém světě. Můj výzkum v desítkách zemí od Japonska po Argentinu potvrdil jejich neutuchající vášeň pro vše, co se třpytí. Není to jen lidská naivita, ale vrozená tendence.
Seznam “kořisti” je fascinující: prsteny, náušnice, drobné mince, kousky zrcadel – vše, co odráží světlo, je pro ně magnetem.
- Zvláštní preference: V některých regionech jsem zaznamenal preferenci pro specifické materiály. Například v Japonsku se častěji objevují v hnízdech malé, barevné plastové předměty, zatímco v Andách je to spíše kovový šrot.
- Teorie námluv: Hypotéza o sbírání lesklých předmětů jako součást námluv je fascinující a pravděpodobně hraje roli. Bohatší hnízdo by mohlo signalizovat větší sílu a úspěšnost jedince.
Ale proč se straky zaměřují právě na lesklé předměty?
- Stimulace: Intenzivní lesk stimuluje jejich zvědavost a sběratelský instinkt. Je to podobné, jako když my sbíráme zajímavé kameny nebo mušle na pláži.
- Orientace: Někteří vědci spekulují, že lesklé předměty jim pomáhají orientovat se v terénu, ačkoliv to není plně prokázáno.
- Ochrana hnízda: Existuje i teorie, že lesklé předměty odpuzují predátory, ačkoliv tato hypotéza vyžaduje další výzkum.
Závěr: Krádeže strak jsou komplexním jevem, který kombinuje vrozené chování, vnější stimuly a pravděpodobně i sociální aspekty.
Jak smrdí liška?
Liščí pach je intenzivní a charakteristický, nezáměnný s pachem jiných zvířat. Silný, pronikavý a nepříjemný zápach je cítit i na větší vzdálenost, což může být užitečné při sledování lišek v terénu. Není to však jednoduchý zápach – obsahuje směsici různých pachových látek, které liška používá k označování teritoria a komunikaci s ostatními jedinci.
Přestože pach může být silný, liška je poměrně čistotná. Často si vybírá specifická místa pro defekaci, podobně jako kočky, což může pomoci při jejím sledování.
Užitečné pro turisty:
- Silný liščí pach může signalizovat blízkost nory nebo častého pohybu lišky.
- Znalost liščího pachu může pomoci odlišit stopy lišky od jiných zvířat.
- V případě setkání s liškou, držte odstup a nerušte ji.
Zajímavost: Složení liščího pachu se může mírně lišit v závislosti na pohlaví, věku a ročním období.
Kdy se loví Zverina?
Lov zvěře v Česku je skvělý způsob, jak spojit aktivní pohyb v přírodě s tradičními zvyky. Plánování honů vyžaduje znalost doby lovu, která se liší podle druhu zvěře. Například:
- Srnčí zvěř (srnec obecný): Lov probíhá od 1. května do 30. září. Ideální čas pro pěší turistiku v lesích a polích je mimo tuto dobu, kvůli menšímu pohybu lovců a vyšší šanci na nerušený pozorování zvěře. V této době je srnec nejvíce aktivní brzy ráno a večer.
- Jelení zvěř (jelen, laň a kolouch jelence běloocasého): Lov je možný od 1. září do 31. prosince. Pro pěší turistiku je důležité znát lokality s vyšším výskytem jelení zvěře a vyhnout se jim v tomto období, zvláště během ranních a večerních hodin.
- Daňčí zvěř (daněk evropský, daněla, daňče): Loví se od 16. srpna do 31. prosince. Podobně jako u jelení zvěře, i zde je nutné být obezřetný v oblastech s vyšším výskytem daňčí zvěře v tomto časovém rozmezí.
Doporučení pro turisty: Před vyrazí do lesa, zkontrolujte aktuální informace o honech v dané oblasti. Mnoho mysliveckých sdružení zveřejňuje informace o plánovaných honech na svých webových stránkách nebo nástěnkách. Vždy dodržujte bezpečnostní opatření a respektujte soukromí lovců.
Co žije u vody?
Co se týče života u vody, to je kapitola sama o sobě! Ryby, samozřejmě, jsou základem vodního ekosystému. Ale pozor, druhová rozmanitost je ohromující – od drobných piskořů až po majestátní štiky. A to ještě nemluvím o exotických druzích, které jsem potkal na svých cestách po světě! Například v Amazonii jsem viděl piraně, jejichž zuby by vám nahnaly strach, a v Korálovém moři pestré korálové ryby, o kterých se vám ani nesní.
Na hladině se pak prohání vodní ptactvo. Od labutí ladně klouzajících po hladině až po svižné kachny. Nezapomenutelný byl pro mě výhled na hejno plameňáků v Karibiku – jejich růžová barva je prostě úchvatná! A pozor na hmyz! Ten je všudypřítomný – od komárů, kteří umí pořádně znepříjemnit život, až po vážky, jejichž letecké umění je fascinující. Mezi predátory, kteří se na hmyzu živí, patří například pavouci (např. vodouch stříbřitý), obojživelníci (žáby, čolci) a ryby.
A co rostliny? Leknín bílý a stulík žlutý jsou klasika, ale rákos obecný je mnohem víc než jen obyčejná rostlina. Poskytuje úkryt mnoha živočichům a hraje klíčovou roli v čištění vody. Na svých cestách jsem viděl rákosové porosty neuvěřitelné velikosti, tvořící takřka neprostupné bažiny, které jsou domovem pro nespočet druhů. A samozřejmě, nesmíme zapomenout na řasy, které jsou základním kamenem vodního potravního řetězce.
Co znamená 100 voda?
Stoletá voda, jak ji definuje Český hydrometeorologický ústav, představuje povodeň s kulminačním průtokem, který se v dlouhodobém průměru objeví, nebo je překročen, jednou za sto let. To ovšem neznamená, že se taková povodeň objeví přesně po sto letech – jde o statistický údaj. Může se stát, že dvě stoleté povodně přijdou za sebou v kratším časovém intervalu, stejně jako se může stát, že uplyne více než sto let bez podobné události. Zkušenosti z mých cest po světě ukazují, že v oblastech s proměnlivým klimatem a intenzivním dešťovým režimem, například v jihovýchodní Asii, jsou stoleté povodně spíše pravidlem než výjimkou, a jejich dopady jsou často katastrofální. Naopak v oblastech s aridním klimatem, například v některých částech Středozemí, je výskyt stoleté povodně spíše vzácný, ale o to ničivější, jelikož infrastruktura nebývá na takovou událost připravena. Riziko stoleté povodně je klíčovým faktorem při plánování rozvoje měst, výstavbě infrastruktury a systému varování před povodněmi. Je důležité si uvědomit, že statistická pravděpodobnost nezaručuje bezpečnost a že i tzv. stoletá voda může přijít dříve, než se očekává.
Který černý pták má bílý zobák?
Odpověď na otázku, který černý pták má bílý zobák, je jednoznačná: lyska černá. Tento elegantní opeřenec, celý černý s kontrastním bílým zobákem a charakteristickou bílou lysinou na čele, je snadno rozpoznatelný. Její délka těla se pohybuje mezi 35 a 42 cm a váží 0,6 až 1 kg. Na nohou má výrazné plovací lemy, díky nimž se s grácií pohybuje po vodní hladině. Při svých cestách po světě jsem se s lyskou černou setkal na nejrůznějších místech – od klidných rybníků a jezer v Evropě až po pomalu tekoucí řeky Asie. Jejich biotop tvoří stojaté vody a pomalu tekoucí vodní toky, bohaté na vodní rostlinstvo, které jim slouží jako potrava a úkryt. Zajímavostí je, že lysky černé jsou poměrně teritoriální, a tak se často setkáváte s jednotlivými páry, pečlivě střežícími své teritorium. Pokud se vydáte k vodě, nezapomeňte si vzít dalekohled – pozorování lysky černé je fascinující zážitek. Na jaře a v létě se ozývá charakteristickým křikem, který je slyšet i z větší dálky. Její hnízdo, často plovoucí ostrov z vodních rostlin, je další fascinující součástí jejího života.
Při pozorování lysky černé je důležité zachovat si respekt k jejímu životnímu prostoru a nerušit ji zbytečně. V některých oblastech je tato lyska chráněna, proto je důležité dodržovat platná pravidla a předpisy. Dobrým tipem pro pozorování ptáků obecně je časný ráno, kdy je aktivita ptáků nejvyšší.
