John McTiernan: Akční génius a americká katastrofa

Takže, slyšeli jste o tom? John McTiernan, režisér takových bijáků jako Smrtonosná past nebo Predator, byl v Bruselu a vypálil si z pusy pořádný kus pravdy o stavu Ameriky. A to mi přijde fakt zajímavý! Představte si, chlapík, co natočil tyhle kultovní pecky plné akce, teď sedí a lamentuje nad tím, kam se Amerika propadla. Je to jako kdyby Michelangelo začal brečet nad graffiti na Sixtinské kapli!

Článek říká, že McTiernan vidí kořeny “zla” v duu Donald Trump-Elon Musk. To je pořádná pecka, co? Myslím, že je to dost silné prohlášení, ale zároveň docela srozumitelné, když se zamyslíte nad jejich vlivem. Trump s jeho populismem a Musk s jeho… no, s jeho Musk-ovstvím. Oba dva jsou jako dva gigantické buldozéry, kteří ničí všechno, co jim přijde do cesty. A McTiernan z toho evidentně není nadšený.

Autor článku píše, že akce vždycky byla gramatikou amerického filmu. A McTiernan byl jeden z jejích nejlepších mistrů. To je fakt pravda! Jeho filmy jsou jako symfonie chaosu, precizně zrežírovaná choreografie násilí, napětí a úniku před smrtí. Myslím, že se dá říct, že McTiernan byl jakýmsi alchymistou, který dokázal z chaosu vykouzlit umění.

Ale teď, když se nad tím zamyslím, vždyť ty jeho filmy – Smrtonosná past, Predator, Lov na rudého října – taky odrážejí určitý druh amerického nacionalismu a síly. Jako bychom viděli Ameriku jako superhrdinu, který se pere se zlem. A teď se zdá, že ten superhrdina ztratil svou sílu a jeho obraz je zamlžený cynismem a rozčarovaním.

McTiernan prý v Bruselu hovořil o “basculement de son pays” – zlomu jeho země. A to je zase krásně řečeno! Ten obraz mi evokuje obrovskou loď, která se převrací, a na palubě je chaos a panika. Je to obraz, který dokonale vystihuje zmatek a nejistotu, které podle McTiernana vládne v Americe.

Celkově mi ten článek připadá jako silný varovný signál. Nejenom pro Ameriku, ale i pro celý svět. Je to varování před nebezpečím populistických vůdců a nekontrolované moci. Je to vzkaz od člověka, který rozumí umění vyprávění příběhů, a teď nám vypráví příběh o tom, jak se příběh Ameriky láme.

Zaujalo mě, že článek nenabízí jenom kritiku, ale i určitý druh nostalgie. McTiernanův pohled na Ameriku je očividně poznamenán ztrátou. Ztrátou iluzí, ztrátou ideálů. Je to jako ztráta milovaného člověka – bolestná a těžká k překonání. A to mi dává celému článku ještě větší hloubku a význam.

A co vy? Co si myslíte o McTiernanově prohlášení? Je to jenom hořká kritika, nebo je to i apel na probuzení? Já si myslím, že je to obojí. A je důležité si to uvědomit.