Kde je nejnebezpečnější místo?

Nejnebezpečnější místa na Zemi? To není jednoduchá otázka, ale po letech cestování po desítkách zemí můžu s jistotou říct, že nebezpečí se skrývá všude. Některá místa jsou však nebezpečnější než jiná.

Pouště a alej tornád: Není to jen o písečných bouřích a dehydrataci. V afrických pouštích číhá smrtelné horko, nedostatek vody a divoká zvěř. Alej tornád v USA, zejména Oklahoma City, zase představuje hrozbu ničivých větrných smrští, které se objevují s děsivou pravidelností. Je důležité si uvědomit, že předpověď počasí v těchto oblastech je klíčová pro přežití.

Extrémní teploty:

Verchojansk (Rusko): Polární zima zde může dosáhnout neuvěřitelně nízkých teplot, ohrožujících život i zkušených cestovatelů. Příprava na extrémní mráz je absolutní nutností.
Oheň sopky Merapi (Indonésie): Žhavé proudy lávy a sopečný popel představují konstantní hrozbu pro obyvatele v okolí. Evakuace v případě varování je naprosto nezbytná.

Přírodní katastrofy:

Gonaïves (Haiti): Náchylnost k hurikánům je zde obrovská. Slabá infrastruktura a chudoba ztěžují zotavení po katastrofách. Před cestou je důležité zkontrolovat předpověď počasí a aktuální bezpečnostní situaci.
Maledivy: Ačkoliv se jedná o ráj na Zemi, stoupající hladina moří představuje hrozbu pro existenci těchto ostrovů a jejich obyvatel.
Velký Kajman: Jako světová metropole hurikánů je tento ostrov pravidelně zasahován silnými bouřemi. Pevné stavby a evakuační plány jsou zde klíčové.

Jiná nebezpečí:

Ostrovy smrti (Centrální Afrika): Toto nebezpečné jezero skrývá jedovaté plyny a toxické látky. Není to místo pro neopatrnou procházku.

Závěr: Každé z těchto míst představuje specifické riziko, ať už se jedná o extrémní počasí, vulkanickou aktivitu nebo jiné nebezpečí. Dobrá příprava, informovanost a respektování přírody jsou klíčové pro minimalizaci rizik.

Jaký je nejnebezpečnější bod na světě?

Nejnebezpečnějším místem na světě je, dle všeho, malý brazilský ostrov Ilha da Queimada Grande, o rozloze menší než 0,5 čtverečního kilometru. Jeho pověst si zasloužil díky extrémně vysoké koncentraci Bothrops insularis, jedné z nejnebezpečnějších zmijí na světě. Jed tohoto druhu je tak silný, že může způsobit rychlé selhání orgánů a smrt v řádu minut. Ostrov je přísně zakázaný pro veřejnost, přístup je povolen pouze s výjimečným povolením brazilské námořní pěchoty. Legendy vyprávějí o lidech, kteří se sem v minulosti dostali a přežili pouze díky okamžité lékařské pomoci. I s protijedy je přežití po kousnutí zaručeno jen s velkou dávkou štěstí. Návštěva Ilha da Queimada Grande představuje skutečně smrtící hazard, jehož riziko dalece převyšuje jakýkoli možný adrenalin, který by si návštěvník mohl představovat. Hustota populace zmijí je zde údajně nejvyšší na světě, mluví se o pěti zmijí na metr čtvereční. Pro srovnání, v jiných oblastech s vysokým výskytem hadů je to spíše jeden had na hektar.

Je důležité si uvědomit, že i pouhý pokus o neoprávněný přístup na ostrov je extrémně nebezpečný a trestný.

Kde na Zemi se nedá žít?

Na Zemi existují místa, kde život, jak ho známe, prostě není možný. Nejčastěji se nacházejí v oblastech s vysokou vulkanickou aktivitou. Mluvím o kráterech činných sopek – tam je teplota nesnesitelná. Stejně nebezpečné jsou i velmi horké gejzíry, jejichž výtrysky vroucí vody a páry jsou smrtící. Kyselá jezera, často rovněž horká, umístěná v sopečných kráterech nebo na geotermálních polích, představují další neobyvatelné oblasti. Kyselina v nich rozpouští vše živé. Tyto sterilní zóny mohou být překvapivě rozsáhlé a sahají i daleko za bezprostřední okolí samotného vulkánu, ovlivněny vulkanickými plyny a extrémními teplotami půdy. Při cestování do vulkanicky aktivních oblastí je důležité dodržovat bezpečnostní opatření a striktně se držet vyznačených tras. Nepřístupnost těchto oblastí není jen o teplotě – jedná se i o nebezpečí výbuchů, výronů plynů (např. toxického sirovodíku) a nestabilního terénu. Zvláštní opatrnost je třeba v blízkosti fumarol a solfatar, kde se uvolňují vulkanické plyny. Prohlídka těchto oblastí by měla probíhat pouze s průvodcem, který má zkušenosti s daným terénem a zná bezpečnostní postupy.

Která místa mohou být nebezpečná?

K rizikovým lokalitám patří i místa, kde se snadno stane nehoda. Staveniště jsou plná nebezpečných strojů a nestabilních konstrukcí. Strmé svahy a ovrhy představují riziko pádu, a to i při zdánlivě neškodném procházení. Garáže, půdy, sklepy a stodoly často skrývají skrytá nebezpečí – od spadlých předmětů po nebezpečné látky. Staré, neudržované objekty mohou být zdrojem zranění, otravy, nebo dokonce kolapsu. Průmyslové zóny jsou plné těžkých strojů a nebezpečných materiálů, přístup do nich je většinou zakázán. Neudržované pozemky a opuštěné budovy mohou být útočištěm bezdomovců, vandalů a nebezpečných zvířat. Při průzkumu těchto míst je nezbytná maximální opatrnost a důkladná příprava, včetně vhodného oblečení a obuvi. Doporučuje se informujte o místních podmínkách a zvyklostech předem. Nepodceňujte rizika – i zdánlivě neškodné místo může skrývat smrtelná nebezpečí.

Jaká je nejnebezpečnější bytost na světě?

Na otázku, jaké je nejnebezpečnější stvoření na světě, není jednoduchá odpověď. Statistiky úmrtí způsobených zvířaty se liší podle zdrojů, ale obecně platí, že nejnebezpečnější zvířata jsou ta, která se vyskytují v hojnějším počtu a jejichž útoky jsou časté a smrtící.

Top 10 nejnebezpečnějších zvířat (orientační údaje):

Klop Triatominae (onemocnění Chagasova): Zabíjí cca 10 000 lidí ročně. Je důležité se vyhýbat styku s infikovanými plošticemi, které často žijí v chatrčích a chudinských oblastech Jižní a Střední Ameriky. Prevence spočívá v používání moskytiér a insekticidů.
Scorpions (štíři): Zabíjí cca 3300 lidí ročně. Vyskytují se v teplých a suchých oblastech. Je důležité dávat si pozor při chůzi v noci a používat ochranné boty. Protijed existuje.
Krokodýl: Zabíjí cca 1000 lidí ročně. Vyskytuje se v blízkosti vodních ploch v tropech a subtropech. Nejdůležitější je se jim vyhýbat a neplavat v nebezpečných oblastech.
Slon: Zabíjí cca 600 lidí ročně. Útoky slonů jsou častěji reakcí na vnímání ohrožení, zejména v oblastech, kde dochází k ničení jejich přirozeného prostředí. Respektujte jejich prostor.
Behemoth (hroch): Zabíjí cca 500 lidí ročně. Hroši jsou zdánlivě neškodní, ale ve skutečnosti jsou extrémně agresivní a teritoriální. Vyhýbejte se jim v jejich přirozeném prostředí.
Lev: Zabíjí cca 200 lidí ročně. Setkání s lvy se nejčastěji stává v afrických savanách. Je důležité dodržovat pokyny průvodců a nepouštět se do nebezpečných oblastí sami.
Pes: Počet úmrtí se značně liší podle regionů a dostupných dat. Agresivní psi představují nebezpečí po celém světě. Dávejte si pozor na volně pobíhající psy, ať už v zahraničí, nebo doma.
Zmije: Počet úmrtí je značně variabilní. Druhy zmijí se liší nebezpečností. Vždy je nutné dávat si pozor na plazy v oblastech, kde se vyskytují, a dodržovat preventivní opatření, jako je nošení ochranných bot.

Důležité upozornění: Toto je pouze orientační seznam a skutečné nebezpečí závisí na mnoha faktorech, včetně lokality, ročního období a chování zvířete. Vždy respektujte místní zvyklosti a pokyny.

Kde je v Rusku to nejstrašidelnější místo?

Rusko skrývá řadu míst, která budí hrůzu a fascinují zároveň. Není snadné vybrat to “nejstrašnější”, jelikož strach je subjektivní, ale některá místa se vymykají.

Hora Belucha, nejvyšší vrchol Altaje, je proslulá svými náročnými výstupy a nebezpečnými lavinovými podmínkami. Místní legendy hovoří o tajemných entitách a paranormálních jevech.

Hora Воттоваара s jejími podivnými kamennými útvary a tajemnou historií vyvolává mrazivé pocity. Existují teorie o rituálních obětištích a megalitických stavbách, jejichž původ není dodnes objasněn.

Město mrtvých – název sám o sobě napovídá. Zdejší pohřební komplexy s neobvyklými náhrobky a historií sahající hluboko do minulosti, vyvolávají v návštěvnících pocit tajemna a neklidu.

Lovozerské tundry na severu Kola poloostrova jsou známé svojí drsnou a nehostinnou krajinou. Extrémní podmínky a absence civilizace zaručují pocit izolace a zranitelnosti.

Dolina smrti na Kamčatce je geologicky unikátní oblastí s koncentrací toxických plynů, která představuje smrtelné nebezpečí pro živé organismy.

Dolmeny – starověké kamenné stavby neznámého původu, které dodnes obestírá záhada.
Kaškulakaská jeskyně – rozsáhlý podzemní systém s temnými chodbami a legendami o podzemních řekách a nestvůrách.
Kitová alej – úchvatné, ale i trochu děsivé místo, kde jsou na břehu moře uloženy kosti velryb. Přestože je to historicky cenné místo, samotná symbolika hromadných koster velryb může vyvolat nepokoj.

Zda je některé z těchto míst skutečně “nejstrašnější”, je na individuálním vnímání. Všechna však nabízejí fascinující, a místy i děsivou, cestu do nitra ruské divočiny a historie.

Na které hoře je nejvyšší úmrtnost?

Otázka, na které hoře je nejvyšší úmrtnost, není tak jednoduchá, jak se zdá. Často se uvádí K2, a to s dobrým důvodem. Statistiky, které mám k dispozici, ukazují, že na K2 (8611 m) z 2846 pokusů o výstup zemřelo 66 horolezců. To sice zní hrozivě, ale musíme si uvědomit kontext. Některé hory jsou prostě častěji navštěvovány, a proto se na nich i více nehod stane. Například Nanga Parbat (8126 m) s 287 pokusy a 64 úmrtími má podobně vysokou míru úmrtnosti. Kantchenjunga (8586 m) s 209 pokusy a 40 úmrtími má, zdánlivě nižší statistiku, ale procentuálně by to mohlo být srovnatelné. A pak je tu Manaslu (8163 m), která s 297 pokusy a 53 úmrtími představuje další z nejnebezpečnějších osmitisícovek.

Míra úmrtnosti je ovlivněna mnoha faktory – technickou obtížností výstupu, počasím, zkušenostmi horolezců, a také náročností aklimatizace. K2 je proslulá svými prudkými svahy, extrémním počasím a nepředvídatelnými lavinovými nebezpečími. Nanga Parbat je zase známá svými náhlými změnami počasí a lavinami. Každá z těchto hor představuje specifické výzvy a rizika. Zjednodušené porovnání počtu úmrtí bez zohlednění počtu výstupů je zkreslující. Vždy je nutné brát v potaz celkový počet pokusů o výstup a zohlednit technické aspekty každé hory.

Je důležité si uvědomit, že horolezectví v Himálaji je extrémní sport s inherentním rizikem. Před výstupem je nezbytná důkladná příprava, zkušený průvodce a respekt k síle přírody. Pouhé číslo samo o sobě neříká celý příběh. Za každou statistikou se skrývá lidský příběh s jeho tragédií a triumfem.

V jakém světě je zakázáno umírat?

Znáte Longyearbyen, nejsevernější město světa na souostroví Špicberky (Norsko)? Je to místo s unikátní legislativou – od roku 1950 je zde oficiálně zakázáno umírat. Důvodem je věčně zmrzlá půda, kde se těla nerozkládají a lákala by divoká zvířata, jako například polární lišky.

Praktické informace pro turisty:

Doprava: Dostanete se sem letecky z pevniny, nejčastěji z Osla.
Ubytování: Nabídka je pestrá, od hotelů až po hostely, ale rezervujte si ubytování s předstihem, zvláště v hlavní sezóně.
Aktivity: Můžete se vydat na túry, prohlédnout si místní muzeum, nebo se zúčastnit vyjížďky na sněžném skútru či psích spřeženích. Populární je i pozorování polární záře (Aurora Borealis).

Zajímavosti:

Vzhledem k permafrostu se zde zakládají hřbitovy pouze pro lidi, kteří zde zemřeli před rokem 1950. Nově zesnulí jsou transportováni na pevninu.
Longyearbyen je neuvěřitelně krásné a zároveň drsné místo s unikátní arktickou přírodou. Připravte se na chladné počasí i v létě.
Město je poměrně malé, ale nabízí překvapivě bohatou infrastrukturu a služby pro turisty.

Které město je nejtajemnější?

Hledáte nejzáhadnější město? Podle expertů z Vysoké školy ekonomické v Moskvě je to Kyshtym v Čeljabinské oblasti. Jeho tajemství tkví v Sugomacké jeskyni, unikátním geologickém útvaru. Legenda opředená Kyshtymem je však mnohem bohatší než jen jedna jeskyně. Město je proslulé i příběhy o tzv. „kyshtymské anomálii“, záhadných událostech a podivných nálezech, které dodnes inspirují spekulace o paranormálních jevech. Samotná jeskyně, s rozsáhlým podzemním systémem a stalaktito-stalagmitovou výzdobou, nabízí dechberoucí pohled do hlubin země a dodává městu na tajemnosti. Pro ty, kteří se nebojí tajemna, je cesta do Kyshtymu cestou do nitra ruských legend a příběhů, jež se prolínají s drsnou krásou Uralu. Nezapomeňte si prohlédnout i okolí Kyshtymu, kde najdete další zajímavá místa spojená s místním folklórem a historií. Příprava na cestu do Kyshtymu by měla zahrnovat studium místních legend a zvyklostí, pro obohacení zážitku.

Kdy se na Zemi stane nemožné žít?

Zatímco se my, poutníci po světě, kocháme rozmanitostí dnešních kontinentů, vědci z USA a Evropy v časopise Nature Geoscience zveřejnili znepokojivou předpověď. Za 250 milionů let se Země stane pro savce neobyvatelná. Příčinou má být vznik superkontinentu, jehož rozloha a geografie povedou k extrémním klimatickým podmínkám – představte si rozlehlé pouště a ledovce, nehostinné pro většinu života, jaký známe.

Je to dlouhá doba, ale pomyšlení na budoucnost bez orangutanů v deštných pralesích Bornea, bez majestátních slonů v Africe, nebo bez žiraf na afrických savanách, je znepokojivé. Dnes už víme, že rozložení kontinentů ovlivňuje oceánské proudy a atmosférickou cirkulaci, čímž se značně mění globální klima. Představa superkontinentu, kde se změní tyto dynamické faktory do té míry, že zničí ekosystémy, které známe a milujeme, je skutečně děsivá. Před 250 miliony let již jeden superkontinent existoval – Pangea – a jeho rozpad zřejmě vytvořil podmínky pro rozvoj savců. Nyní se zdá, že se historie opakuje, ale s opačným efektem. Naše cesty po světě v budoucnosti možná budou vypadat velmi odlišně, nebo je možná ani nezažijeme.

Co jsou nebezpečná místa?

Nebezpečné místo? To není jen abstraktní pojem, ale realita, s níž jsem se setkal na všech kontinentech. Je to prostor, kde se setkáváte s riziky, ať už se jedná o zjevná nebezpečí, jako jsou hluboké propasti v nepálských Himálajích, či skrytá, jako je neviditelný azbest v opuštěné továrně v italské Bologni. Definice “prostor, v němž je možné působení nebezpečných nebo škodlivých výrobních faktorů” je přesná, ale chladná. Ve skutečnosti jde o prostředí, kde je narušena rovnováha mezi člověkem a jeho okolím, kde hrozí úraz, otrava, onemocnění, případně smrt. Může to být chemická továrna v Číně, opuštěný důl v Chile, nebo dokonce přeplněná ulice v Bangkoku – vždy se jedná o místo, kde je nutné dbát zvýšené opatrnosti a dodržovat bezpečnostní předpisy. Pro každého dobrodruha, cestovatele i pracovníka je klíčové pochopit, že “nebezpečné místo” není jen o fyzických nebezpečích, ale i o kombinaci mnoha faktorů, včetně lidského faktoru a úrovně připravenosti.

Kdo ročně zabije nejvíce lidí?

Největšími zabijáky mezi zvířaty jsou jednoznačně zmije, ročně si vyžádají 81 400 – 138 000 lidských životů. To je zarážející číslo, které by si měl každý cestovatel uvědomit, zvláště v oblastech s výskytem jedovatých hadů. Prevence je klíčová – vhodné oblečení, opatrnost při pohybu v trávě a křoví, použití repelentů a znalost první pomoci v případě hadího uštknutí.

Na druhém místě jsou psi s 58 000 úmrtí ročně. Toto číslo je ovlivněno mnoha faktory, včetně toulavých psů, psích kousnutí a přenosu nemocí. V některých regionech je riziko setkání s agresivními psy velmi vysoké, proto je nutné dodržovat základní opatrnost a vyhýbat se kontaktům s neznámými psy.

Štíři zabijí ročně 5 000 lidí, převážně v teplých oblastech. Je důležité si uvědomit, že i malé štíry je nutné brát vážně. Používání ochranné obuvi a kontrola spacího pytle před spaním v noci může pomoci minimalizovat riziko.

Krokodýli si ročně vyžádají kolem 1 000 obětí. Setkání s nimi je nebezpečné, proto je důležité dodržovat bezpečnostní opatření v blízkosti řek a jezer, kde žijí.

Dalším nebezpečím jsou losi (400-500 úmrtí), kteří jsou vzhledem k velikosti a nečekanému chování velmi nebezpeční, zejména při autonehodách. Je nutné být při jízdě v lesnatých oblastech obezřetní.

Tygři (50-250 úmrtí) a včely (50 úmrtí) představují také riziko, ale jejich počet obětí je mnohem nižší. U tygrů je důležité dodržovat bezpečnostní pravidla v oblastech, kde žijí, u včel pak je nutné respektovat jejich teritorium a vyvarovat se alergiím.

Ačkoliv žraloci zabijí jen 6-15 lidí ročně, jejich útoky jsou mediálně velmi zviditelněny, což vede k přehnanému strachu. Riziko napadení žralokem je ve skutečnosti velmi malé.

Kterých 10 míst na Zemi je nejvíce anomálních?

Deset nejzáhadnějších míst světa? To je otázka, na kterou se nedá snadno odpovědět, ale po letech putování po planetě můžu nabídnout svůj subjektivní výběr. Začneme v Číně, kde se v provincii Šen-si nachází neobvyklý vodopád, jehož chování se dramaticky mění s teplotou. Jeho přesná povaha stále uniká vědcům – jedná se o jedinečný přírodní jev.

Dále na východ, do Sibiře, se nachází Patomský kráter, záhadná geologická formace, jejíž původ dodnes není uspokojivě vysvětlen. Teorie sahají od meteorického dopadu po sopky a dokonce i do oblasti paranormálních jevů. Místo je fascinující i z hlediska své odlehlosti a drsné krásy sibiřské tajgy.

V Rusku také najdeme Medvědickou гряду, oblast s vysokou koncentrací anomálií elektromagnetického pole a s řadou neobjasněných pozorování UFO. Pro zkušeného cestovatele je to místo, kde se prolíná věda s legendami.

Z Ruska se přesuneme do Kazachstánu k Arkaimu, prastarému městu s jedinečnou spirálovitou architekturou, které vzbuzuje otázky o vyspělosti dávných civilizací a přesnosti jejich astronomických znalostí. Jeho aura tajemna je nesporná.

V Indii leží Chavínda, místo plné neobvyklých skalních útvarů, které inspirovaly nejednu legendu a mýtus. Je to místo s hlubokou historickou a kulturní vrstvou, ideální pro milovníky historie a archeologie.

Pobřeží koster v Namibii je pak připomínkou drsné síly přírody a záhadných námořních katastrof. Tisíce zbytků ztroskotaných lodí ležící na pobřeží vyprávějí hrůzostrašné příběhy o nebezpečích oceánu.

Na Krétě se tyčí hrad Frangekastélo, jehož historie je propletena legendami o tajemných zjeveních a bojových přízracích. Je to místo nabité energií a silnou historickou atmosférou.

A konečně, údolí Džatinga v Assamu v Indii je známé svými zvláštními ornitologickými jevy. Masové sebevraždy ptáků zde dodnes zůstávají záhadou, která láká vědce i nadšence do tajemna.

Seznam je subjektivní, ale všechna tato místa sdílí jednu věc: vyvolávají otázky, podněcují představivost a nabízejí jedinečný zážitek pro každého, kdo se odváží je navštívit. Každé z nich je branou do světa tajemství a neznámého.

Kde umírá nejvíce lidí?

Nejvyšší celková úmrtnost v roce 2025 byla zaznamenána v několika evropských zemích. Zde je přehled dle dostupných dat:

Litva (15,05 úmrtí na 1000 obyvatel za rok): Zajímavé je, že i přes relativně vysokou úmrtnost nabízí Litva nádhernou přírodu, od písečných dun na pobřeží Baltského moře až po rozlehlé lesy. Doporučuji návštěvu Kurského zálivu, jedinečného místa s unikátní faunou a flórou.
Lotyšsko (14,63 úmrtí na 1000 obyvatel za rok): Říká se, že Lotyšsko má nejkrásnější dřevěnou architekturu v Evropě. Města jako Riga nabízejí bohatou historii a krásnou secesní architekturu. Nezapomeňte ochutnat místní speciality!
Bulharsko (14,52 úmrtí na 1000 obyvatel za rok): Bulharsko je rájem pro milovníky historie a kultury. Starověké ruiny, kláštery skryté v horách a krásné Černomořské pobřeží – to vše je Bulharsko.
Ukrajina (13,90 úmrtí na 1000 obyvatel za rok): Bohužel, Ukrajina v posledních letech prošla těžkým obdobím. Přesto se jedná o zemi s bohatou kulturou, krásnou přírodou a pohostinnými lidmi. V mírových oblastech je co objevovat.
Srbsko (13,49 úmrtí na 1000 obyvatel za rok): Srbsko nabízí pestrou směsici kultur a historie. Od středověkých pevností až po moderní města, Srbsko má co nabídnout. Nezapomeňte ochutnat místní rakiji.
Rusko (13,40 úmrtí na 1000 obyvatel za rok): Obrovská země s neuvěřitelnou rozmanitostí – od Sibiře po Kavkaz. Rusko je země kontrastů, s bohatou kulturou a historií, ale také s drsnými podmínkami v některých regionech. Plánování cesty je nezbytné.

Poznámka: Tyto statistiky ukazují celkovou úmrtnost a ne vždy odrážejí všechny faktory ovlivňující délku života. Je důležité brát tato čísla v kontextu a nezobecňovat.

Kterých 7 vrcholů světa existuje?

Sedm vrcholů světa, výzva pro každého zkušeného horolezce, představuje zdolání nejvyšší hory každého kontinentu. Mount Everest (Jomolungma) v Asii (8848 m) je samozřejmě králem, symbolem obrovské výzvy a nebezpečných podmínek. Jeho zdolání vyžaduje nejen výbornou fyzickou kondici, ale i bohaté zkušenosti s vysokohorským lezením.

V Jižní Americe se tyčí Aconcagua (6962 m), nejvyšší hora And. Na rozdíl od Everestu je její zdolání technicky méně náročné, i když výška a výškové nemoci stále představují značnou hrozbu. Pro mnoho horolezců je to skvělý „trénink“ před Everestem.

Severní Ameriku reprezentuje Denali (Mount McKinley) (6194 m) na Aljašce. Tady už se neobejdeme bez zkušeností s lezením v ledovcovém terénu a extrémních mrazech. Silný vítr a proměnlivé počasí činí z Denali nebezpečného soupeře.

Kilimandžáro (5895 m) v Africe je vulkanický masiv, známý svou krásnou scenérií a relativně snadnějším výstupem, alespoň co se týče technické náročnosti. Nicméně výšková nemoc zde zůstává vážným rizikem.

V Evropě se nachází Elbrus (5642 m) na Kavkaze, sopečná hora nabízející krásné výhledy. Jeho zdolání je relativně přístupné i méně zkušeným horolezcům, ale podcenění by mohlo mít fatální následky.

Masiv Vinson (4897 m) na Antarktidě je výzvou extrémních podmínek. Nízké teploty, silný vítr a odlehlá poloha představují obrovské logistické i fyzické nároky.

Poslední z vrcholů, Puncak Jaya (Pyramida Carstensze) (4884 m) v Oceánii, na Papue-Nové Guineji, je technicky náročný výstup, vyžadující zkušenosti s lezením ve skalnatém terénu.

Poznámka: Někdy se jako sedmý vrchol uvádí Mount Kosciuszko (2228 m) v Austrálii, což je nejvyšší hora Australského kontinentu. Nicméně jeho výška je podstatně nižší než ostatních šesti vrcholů a jeho zařazení mezi “sedm vrcholů” je diskutabilní.

Co se stane za 250 milionů let?

Představte si Zemi za 250 milionů let. To, co dnes vnímáme jako samostatné kontinenty, bude dramaticky změněno. Severní Amerika se srazí s Afrikou v gigantickém tektonickém tanci, který jsem s trochou nadsázky pozoroval na mnoha místech světa, od rozlehlých pouští Afriky až po dramatické hory Severní Ameriky. Procesy, které trvají miliony let, tu dosáhnou svého vrcholu.

Jižní Amerika, jako by tančila s Afrikou, se kolem ní obtočí, vytvořící tak zcela nový tvar kontinentů. Výsledkem bude superkontinent, často označovaný jako Pangea Ultima – název, který jsem slyšel opakovaně od vědců v mnoha zemích. Vznikne rozsáhlý oceán, který bude pokrývat přibližně polovinu planety. Představte si tu nepředstavitelnou změnu klimatu, biodiverzity a rozložení oceánských proudů! Mám osobně pocit, že to bude fascinující, byť nepředstavitelně vzdálená budoucnost.

Klíčové změny:

Vznik Pangea Ultima: Nový superkontinent sjednotí rozsáhlé plochy současných kontinentů.
Nový globální oceán: Obrovský oceán pohltí značnou část planety.
Změny klimatu: Masivní tektonické posuny ovlivní globální klima nepředvídatelným způsobem.
Biodiverzita: Evoluce bude probíhat s ohledem na zcela novou konfiguraci pevnin a oceánů.

Faktory ovlivňující tento proces:

Pohyb tektonických desek – proces, který jsem studoval v mnoha geologických centrech po celém světě.
Vliv kontinentálního driftu – téma, které se prolínalo mnoha mými rozhovory s experty z různých koutů světa.
Vliv sopečné aktivity a zemětřesení – dramatické události, které jsem zažil, byť na menší škále, v mnoha regionech.

Změna bude natolik radikální, že je těžké si ji vůbec představit. Jedno je ale jisté: Země se bude i nadále proměňovat, a to způsobem, který přesahuje lidské chápání.

Jak dlouho může člověk umírat?

Doba, po kterou člověk umírá, je stejně proměnlivá jako délka cesty po Transsibiřské magistrále. Můžete se ocitnout v rychlém a neočekávaném závěru, jako když vás zastihne lavina v Himálaji – smrt za pár minut. Nebo se můžete vydat na dlouhou, pomalou cestu, jako trek přes Andy, která trvá i několik dnů.

Příčina smrti hraje klíčovou roli, podobně jako typ terénu ovlivňuje tempo vaší cesty. Někdy je to náhlý kolaps, jako pád z útesu, jindy pomalý ústup sil, jako dlouhý sestup z vysoké hory.

Průměrná délka? Řekněme, že je to jako krátký přestup v letišti – kolem 1-2 hodin. Ale to je jen průměr. Může to být i mnohem kratší, i mnohem delší, podobně jako se časy letů liší podle vzdálenosti a povětrnostních podmínek.

Je důležité si uvědomit, že každá cesta je jedinečná. A stejně tak i umírání. Neexistují dvě identické cesty, stejně jako neexistují dva identické závěry života.

V které zemi se nebožtíci nepohřbívají?

V Indonésii, přesněji na ostrově Sulawesi v okrese Tana Toraja, se nachází unikátní kultura Toradžů, kde pohřební rituály značně odlišují od západních zvyklostí. Mrtví zde nejsou pohřbeni v tradičním slova smyslu, ale sdílí s živými domácnost po několik měsíců, ba i let. Tento zvyk je spojen s komplexním rituálem, který zahrnuje obřadné čištění těla, oblékání do tradičních oděvů a umístění zesnulého do speciálně připravených míst v domě. Teprve po řadě ceremonií, které mohou trvat i několik let a zahrnují obětování zvířat a rozsáhlé slavnosti, se koná skutečný pohřeb s ozdobnými rakvemi. Tento unikátní pohřební zvyk je pro mnohé šokující, ale zároveň fascinující pohled do jiné kultury a jejich vztahu k životu a smrti. Dokument BBC s názvem “Tanah Toraja: Where the Dead Live With the Living” tento fascinující proces podrobně zachycuje a nabízí nezapomenutelný, i když místy drastický, zážitek.

Doba “pohřbu” závisí na majetku rodiny. Bohatší rodiny si mohou dovolit delší obřady a čekání na pohřeb, chudší rodiny pohřbívají své blízké dříve.

Používání rakví zdobených tradičními symboly je charakteristické a dodává rituálu na jedinečnosti. Navštívit Tana Toraju je nezapomenutelný zážitek pro každého cestovatele, který se zajímá o etnografii a kulturu.

Kolik let zbývá lidstvu?

Otázka, kolik lidstvu zbývá, je stará jako lidstvo samo. Předpovědi konce civilizace se liší v dramatickosti i v časovém horizontu, od apokalyps blížících se meteoritů až po pomalou, ale jistou ekologickou katastrofu. Během svých cest po světě, od přelidněných mega měst Asie po opuštěné vesnice v Jižní Americe, jsem se s touto otázkou setkával stále. Viděl jsem dopady klimatických změn na vlastní oči – stoupající hladinu moří v Bangladéši, sucha v Africe, tající ledovce v Andách. A přesto – vědci z Bristolske univerzity nedávno přišli s překvapivě optimistickým (nebo pesimistickým, záleží na úhlu pohledu) výpočtem. Podle jejich modelů by lidstvo mělo přežít dalších 250 milionů let. To je neuvěřitelně dlouhá doba, která dává prostor k zamyšlení. Znamená to, že máme dost času na řešení palčivých problémů, jako je klimatická změna a vyčerpání zdrojů? Nebo je to jen iluze, když se bere v úvahu, jak rychle se technologie vyvíjí a s ní i potenciál pro nezamýšlené následky? Mnoho faktorů, od jaderné války až po neznámé kosmické hrozby, může tuto dobu zkrátit. Nicméně, 250 milionů let nám dává aspoň teoretickou šanci na evoluční skok, na kolonizaci vesmíru, nebo na úplné zničení sami sebou…