Základním pravidlem každého odpovědného lovce, ať už stojí v šumavských hvozdech, na skotských vřesovištích nebo v kanadské divočině, je absolutní zákaz střelby a dokonce i pouhého míření ve směru, který by jakkoli mohl ohrozit život, zdraví či majetek. Jde o univerzální princip bezpečnosti, který překračuje hranice zemí i kontinentů.
Co přesně znamená “nebezpečný směr střelby”? Představte si trajektorii střely a její maximální dostřel. Nebezpečný směr je kdekoli v této potenciální dráze střely, kde:
- Jsou nebo se důvodně předpokládá, že mohou být lidé. Nezáleží na tom, zda jsou viditelní – mohou být skryti v porostu, za terénní vlnou, na lesní cestě, kterou právě někdo prochází. Bezpečnost lidí má vždy absolutní přednost.
- Se nachází cizí majetek – budovy, obydlí, hospodářská zvířata, dopravní prostředky (auta, vlaky na vzdálené trati, lodě na vodě), průmyslová či zemědělská zařízení. I zdánlivě opuštěná krajina může skrývat nečekané překážky.
- Střílíte na zvěř nacházející se na horizontu či v jeho těsné blízkosti. Zde hrozí největší riziko, že střela neuvázne v bezpečném záchytném pozadí (jako je svah kopce nebo hustý les) a pokračuje dál na velké vzdálenosti, kde může zasáhnout cokoliv a kohokoli za obzorem, co nevidíte.
- Cílem je cokoli na hladině vody, kameny, led či jiné tvrdé povrchy, od kterých se střela může nebezpečně odrazit (riziko rikošetu), s nepředvídatelnou dráhou a ohrožením okolí. Voda je obzvlášť zrádná.
- Nemáte naprosto jistotu v identifikaci cíle nebo nevíte, co se nachází bezprostředně za ním. Každá střela musí mít bezpečné pozadí, které ji spolehlivě zastaví a pohltí její energii.
- Střílíte v bezprostřední blízkosti obydlených oblastí, veřejných cest, značených turistických či cyklistických stezek. I když momentálně nikoho nevidíte, pravděpodobnost pohybu osob je vysoká a bezpečnost i klid obyvatel a návštěvníků krajiny musí být vždy respektovány.
Co je škodná zvěř?
Pojem “škodná zvěř” je spíše historickým termínem, který označoval živočichy vnímané člověkem jako způsobující škody, nejčastěji v zemědělství, lesnictví či rybářství. Dříve se do této kategorie řadila celá řada druhů, některé z nich jsou dnes přísně chráněné a jejich ekologický význam je naopak vysoce ceněn.
Mezi druhy, které byly (či jsou v určitých kontextech stále) označovány za “škodné”, patřily například krtek, často nevítaný host v pěstěných trávnících, přestože provzdušňuje půdu a požírá hmyzí škůdce. I ježek, dříve pronásledovaný, je dnes ceněným pomocníkem na zahradách v boji proti slimákům a jeho úbytek v krajině je dnes vážným problémem.
Paradoxně mezi “škodnou” byli dříve řazeni i dnes tak vzácní a přísně chránění ptáci jako čápi, tetřevi či různé druhy sov. Přitom sovy hrají klíčovou roli v regulaci hlodavců, kteří naopak mohou působit značné škody. Jejich ochrana dnes symbolizuje posun v našem vnímání přírody.
Někteří ptáci, jako jsou špačci nebo holubi hřivnáči, mohou ve velkých hejnech způsobit značné škody na úrodě, zejména ve vinicích či na polích s luskovinami. Proto se někdy v intenzivně obhospodařovaných oblastech nebo malých zahradách nedoporučuje vyvěšovat pro špačky budky, aby se jejich populace lokálně nepřemnožila a minimalizovaly se konflikty s člověkem. Je to připomínka toho, že i běžné druhy mohou být v určitých situacích vnímány jako problematické.
A co je zajímavé, zatímco se pozornost často soustředí na menší druhy, škody působené “užitečnou” zvěří – třeba přemnoženou populací jelenů nebo divokých prasat v lesnictví a zemědělství – bývají mnohdy rozsáhlejší a jejich význam je nekriticky podceňován, jak ostatně upozorňují i odborníci. Vnímání toho, co je “škodné”, se zkrátka mění s dobou a liší se podle toho, zda se na zvíře díváme z pohledu zahrádkáře, zemědělce, ekologa či lovce.
Kdy končí myslivecký rok?
Mé cesty mě naučily všímat si rytmu přírody a s ním spojených lidských činností. Myslivecký rok, ten fascinující cyklus hospodaření se zvěří, obvykle končí s příchodem března.
Proč právě březen? Je to bod zlomu, kdy se příroda probouzí z zimního spánku a zvěř se připravuje na období rozmnožování. Tímto koncem se uzavírá lovecká sezóna pro mnoho druhů a pozornost myslivců se přesouvá od lovu k péči a přípravě na nový životní cyklus v honitbě.
Klíčové aktivity, které jsem pozoroval v březnu v souvislosti s koncem mysliveckého roku, zahrnují:
- Zakládání a obdělávání políček pro zvěř: Čím dříve se zaseje, tím dříve mají zvířata k dispozici důležitý zdroj potravy v kritickém jarním období.
- Příprava krmných zařízení: Kontrolují se, čistí, opravují před nadcházející sezónou.
- Plánování péče o biotopy: Kde vysadit nové dřeviny, kde vytvořit úkryty a zlepšit prostředí pro zvěř.
- Sledování jarního vývoje zvěře: Pozorování kondice, stavů, začátku toku či říje u některých druhů, což je důležité pro budoucí hospodaření.
Je to období velkého očekávání a intenzivních příprav na novou generaci v honitbě. Březnem se tedy symbolicky uzavírá jeden roční cyklus a začíná nový, s důrazem na péči, ochranu a rozvoj populací zvěře.
Co je to černá zvěř?
Termín černá zvěř je tradiční lovecké označení pro prase divoké (Sus scrofa), známé též jako divočák. Nejde o samostatný druh, nýbrž o pojmenování pro tohoto inteligentního, robustního a široce rozšířeného sudokopytníka.
Název “černá” vychází z typického zbarvení srsti dospělých jedinců, kterou tvoří husté štětiny. Ty mohou mít různé odstíny od tmavošedé a hnědé až po sytě černou barvu, zejména v zimě.
Zajímavostí je, že mláďata, kterým se říká selata, letošáci nebo markazíni, se od dospělých výrazně liší. Jejich srst je světle hnědá s charakteristickými podélnými tmavšími pruhy, které slouží jako dokonalá kamufláž v lesním podrostu a s věkem postupně mizí.
Prase divoké je neobyčejně adaptabilní všežravec žijící v rodinných skupinách zvaných smečky, vedených zkušenou samicí (bachyní). Jeho schopnost přežívat v různých prostředích, od hustých lesů po zemědělskou krajinu, z něj činí fascinující, ale někdy i problematické zvíře z pohledu myslivosti a zemědělství napříč mnoha regiony světa.
Co dělat když srazím zvěř?
Cestování autem, zvlášť mimo hlavní tahy nebo za soumraku, nese riziko střetu se zvěří. Pokud už se to stane, je klíčové vědět, jak správně postupovat. Mám za sebou pár tisíc kilometrů po Evropě a můžu potvrdit, že správný postup vám ušetří spoustu starostí – s policií, pojišťovnou i případnými pokutami.
První a nejdůležitější krok je zastavit. Bezpečně u kraje silnice, zapněte výstražná světla a umístěte trojúhelník. Vždy se nejprve ujistěte, že jste v pořádku vy i vaši spolucestující.
A teď k tomu, co dělat dál ohledně zvířete: vždy volejte policii. Ano, i když se zdá, že jde o banální věc. Je jedno, jestli srazíte lesní zvěř (jelena, divoké prase, lišku…) nebo domácí zvíře (psa, kočku…). Proč volat policii?
- Je to vaše zákonná povinnost. Neohlášení takové události může být pokutováno.
- Jedná se o “cizí majetek”. Lesní zvěř patří majiteli honitby/lesa. Policie je jediná, kdo má pravomoc majitele kontaktovat a zařídit odklizení zvířete. Sami to nesmíte dělat.
- Kvůli pojišťovně. Bez policejního protokolu může být problém s proplacením škody na vašem vozidle.
Sražené zvěře se v žádném případě nedotýkejte. Je to nebezpečné z několika důvodů:
- Může být zraněná, ale stále schopná kousnout nebo kopnout.
- Hrozí riziko přenosu nemocí.
- Na místě střetu jsou důležité stopy pro policii a pojišťovnu.
Co když zvíře po střetu odběhne? I v takovém případě volejte policii! Mohlo zanechat stopy střetu na vašem vozidle a je důležité to dokumentovat pro účely pojištění. Navíc zraněné zvíře by mělo být dohledáno a ošetřeno nebo utraceno odpovědnou osobou.
Pamatujte, že volat policii není jen byrokratická nepříjemnost, ale nutnost, která chrání vás i ostatní zúčastněné.
Jak probíhají zkoušky z myslivosti?
Probíhá to před celkem devítičlennou komisí. Je to docela seriózní záležitost, ne žádná rychlovka.
Není to jen o střílení, zkouší se toho fakt hodně. Je to rozdělené do sedmi hlavních oblastí, které pokrývají vše od A do Z. Musíš rozumět myslivecké výchově (což je o etice a tradicích, docela zajímavé), legislativě (zákony jsou tu dost přísné), myslivecké zoologii (poznat zvěř, kde žije, co žere), chovu zvěře a péči (myslivci se o zvěř i starají, nejen loví), kynologii (psi jsou nepostradatelní pomocníci, musíš vědět, jak s nimi), střelectví (to je jasné, bezpečná manipulace se zbraní a střelba) a lovectví (samotné techniky lovu, ale i to, jak se chovat v honitbě).
Pro turisty, kteří si myslí, že je to jen o honění zvířat: není to jen suchá teorie. Součástí zkoušky jsou i praktické části, hlavně střelby a práce se psem. Příprava na celou zkoušku zabere dost času, klidně i rok intenzivního studia a praxe, není to záležitost na víkend.
Hodnocení je klasické třístupňové: buď prospěl s vyznamenáním (když jsi fakt dobrý), prospěl, nebo bohužel neprospěl. Ukazuje to, že myslivec musí mít široké znalosti a dovednosti, je to víc než jen hobby.
Co potřebuji k lovu zvěře?
Když se vydáte na lov v cizí zemi, třeba v malebném Česku, je naprosto klíčové mít v pořádku všechny papíry. Není to jen byrokracie, ale záruka toho, že lovíte legálně, zodpovědně a hlavně bezpečně. Tady je seznam toho, co musíte mít bezpodmínečně u sebe:
- Lovecký lístek. Tohle je váš základní “řidičák” na lov v dané zemi. V Česku ho vydává místně příslušný úřad a často k němu potřebujete předchozí zkušenosti nebo složené zkoušky, případně uznání lístku z jiné země. Bez něj to prostě nejde.
- Povolenka k lovu. Neplést s lístkem! Tahle povolenka je konkrétní povolení k lovu v určitém honitbě (území) a v danou dobu. Vydává ji uživatel honitby (např. myslivecký spolek nebo státní lesy). Je to jako vstupenka do konkrétního “lovného revíru”.
- Potvrzení o povinném pojištění. Tohle je absolutní nezbytnost pro případ, že by došlo k nehodě. Pamatujte, že limity jsou dané zákonem – 20 milionů Kč na zdraví nebo usmrcení a 500 tisíc Kč na majetek. Je to vaše pojistka pro ochranu sebe i ostatních v krizové situaci. Nikdy nevíte, co se může stát.
- Zbrojní průkaz, resp. Evropský zbrojní průkaz (pokud lovíte se zbraní). Pokud máte v plánu lovit s puškou nebo jinou zbraní, je platný zbrojní průkaz nutností. Pro cizince přijíždějící z jiných zemí EU je pak klíčový Evropský zbrojní průkaz, který vám umožní zbraň legálně převážet přes hranice a používat ji v souladu s místními předpisy. Pravidla pro zbraně jsou velmi přísná.
- Ale jen papíry vás dobrým a zodpovědným lovcem neudělají. Kromě těchto dokumentů potřebujete také hluboké znalosti o zvěři, jejích zvycích a životním prostředí. Důležité je také perfektně znát místní myslivecké předpisy, dobu lovu jednotlivých druhů zvěře a samozřejmě dodržovat etiku lovu a bezpečnostní pravidla. Respekt k přírodě a zvěři by měl být vždy na prvním místě. Pokud jste v dané oblasti noví, rozhodně zvažte lov s místním průvodcem nebo členem mysliveckého spolku. Jejich zkušenosti a znalost terénu jsou neocenitelné.
Kdy je povolen lov Muškařením?
Pro ty, kdo znají kouzlo a eleganci muškaření po celém světě, je důležité vědět, kdy se této vášni věnovat na našich vodách.
Na pstruhových rybářských revírech v České republice platí jasně daný termín podle platných předpisů: lov muškařením je zde povolen od 16. dubna do 30. listopadu.
Toto období zahrnuje podstatnou část roku, kdy jsou ryby aktivní a lov na umělou mušku přináší největší potěšení, od probouzejícího se jara po barevný podzim. Zároveň respektuje čas hájení, který je klíčový pro ochranu rybí populace mimo hlavní sezónu.
Kdy se může lovit zvěř?
Svět lovu je fascinující a plný tradic, ale především podléhá přísným pravidlům a časovým omezením, která se mohou výrazně lišit v závislosti na druhu zvěře a konkrétní lokalitě, ať už jste kdekoli na světě.
V Česku, stejně jako v mnoha jiných zemích, jsou tyto “lovné doby” stanoveny zákonem a respektují biologické cykly zvířat. Co se týče zvěře srstnaté, která je často předmětem zájmu, termíny lovu jsou pečlivě určovány.
Například oblíbený jelenec běloocasý (loven je jelen, laň i kolouch) má sezónu typicky od 1. září do 31. prosince. Jezevec lesní se smí lovit kratší dobu, obvykle od začátku září do konce listopadu.
Pro kamzíka horského (samec, samice i mládě), který obývá specifické prostředí, začíná lov sezónou 1. října a končí 31. prosince. Podobně jako u jelence, i koza bezoárová (kozel, koza a kůzle) mívá sezónu od září do prosince, konkrétně od 1. 9. do 31. 12.
Je klíčové pochopit, že tyto termíny nejsou libovolné. Jsou nastaveny tak, aby chránily zvěř v nejcitlivějších obdobích (zejména během rozmnožování a výchovy mláďat) a zároveň umožňovaly myslivecké hospodaření, které pomáhá udržovat populace v dobré kondici a rovnováze s prostředím. Správně nastavené lovecké sezóny jsou základem udržitelného myslivosti.
Pamatujte také, že toto je jen malý výsek z bohatého světa zvěře. Lovné doby se zcela odlišně řídí pro další druhy spárkaté zvěře (jako je jelen evropský, daněk, muflon, prase divoké), drobnou zvěř (např. zajíc, bažant, liška) nebo pernatou zvěř (vodní ptáci, holubi, hrdličky). Vždy je nezbytné znát platné předpisy pro konkrétní druh a oblast.
Kolik si vydělá myslivec?
Cestovatel, jenž prochází hlubokými lesy či širými pláněmi, často narazí na strážce těchto míst – myslivce. Z mého putování vím, že jejich práce je neocenitelná pro zdraví krajiny, i když finanční odměna odráží jen část jejich skutečné hodnoty.
Hledáme-li konkrétní čísla, pak kvalifikovaný myslivec, ten, kdo rozumí cyklům přírody a správě zvěře, obvykle na počátku své dráhy dosáhne na hrubý měsíční příjem mezi 30 884 Kč a 46 843 Kč.
S léty praxe, kdy jeho znalosti a zkušenosti s terénem rostou, typicky po pěti letech aktivní služby lesům, se tento příjem posune k rozmezí 31 336 Kč až 48 040 Kč hrubého za měsíc, což odpovídá standardnímu 40hodinovému pracovnímu týdnu.
Je však třeba si uvědomit, že tento výdělek často závisí na konkrétním místě, typu honitby či rozsahu jejich odpovědností – zda se starají spíše o ochranu, výzkum či komerční aspekty. Pravá odměna myslivce však spočívá i v hluboké znalosti přírody a v klidu, který jen les dokáže nabídnout, což žádná měna nemůže plně vyjádřit.
Kdy může myslivec střílet?
Základní pravidlo pro každého zodpovědného myslivce, ať už loví kdekoli na světě, je absolutní jistota v rozpoznání cíle. Střílet lze pouze na zvěř nebo zvířata, u kterých si je střelec stoprocentně jistý, co přesně vidí a zda se jedná o povolený cíl lovu. Jde o zásadu bezpečnosti, legality i myslivecké etiky.
Jakékoli výmluvy typu ‘myslel jsem si, že je to…’ – například pes místo lišky či divočáka, hospodářské zvíře nebo dokonce chráněný druh či dokonce člověk – jsou zcela a bez výjimky nepřípustné. Správné rozpoznání vyžaduje zkušenosti, detailní znalost zvěře, jejích siluet, chování a zodpovědnost, a to i za ztížených podmínek, jako je šero, mlha, snížená viditelnost, velká vzdálenost nebo pohyb cíle. Zodpovědnost za každý výstřel leží plně na myslivci a předchází mu povinnost bezpečného a správného určení cíle.
Kdy se nesmí chytat ryby?
Pro každého, kdo miluje čas strávený v přírodě a u vody, je dobré vědět, kdy je čas na rybaření sbalit a třeba se věnovat dalším dobrodružstvím nebo jen odpočinku pod hvězdami. Pravidla pro konec lovu jsou daná.
Hlavní je dodržet denní dobu lovu podle rybářského řádu. Pro většinu revírů (ty “mimopstruhové”) to znamená:
- Od 1. dubna do 30. září, kdy jsou dny nejdelší a večery teplé, si můžete užívat u vody až do půlnoci (24:00). Perfektní na pozorování noční přírody nebo pozdní táborák.
- Od 1. října do 31. března, během chladnějších měsíců a kratších dnů, končí lov už ve 22:00. Zbývá tak dost času na klidný večer nebo přípravu na brzký ranní start.
A samozřejmě, pokud jste šikovní a už jste si ponechali maximální povolený denní limit úlovků podle pravidel, lov pro vás končí hned. Je to fér vůči ostatním rybářům i samotným rybám.
Dodržování těchto časů nám pomáhá chránit rybí populace a užívat si rybaření jako udržitelnou součást našich outdoorových aktivit.
Kdo povoluje lov zvěře mimo dobu lovu?
Nuže, kdo tedy drží v rukou klíče k lovu v čase, kdy pušky obvykle mlčí? Dovolení k odstřelu zvěře mimo její stanovenou dobu lovu, a to pro specifické případy, uděluje ten, kdo má nad pravidly dohled – tedy orgán státní správy myslivosti.
Nejde ovšem o libovůli. Takový výjimečný lov je povolen jen tehdy, existuje-li pro něj vážný důvod. Tím hlavním, jak jsem při svých cestách zjistil, bývají nejčastěji účely vědecké. Vědci potřebují zkoumat zdravotní stav populace, sbírat vzorky pro genetické studie, nebo provádět sčítání s nutností odlovu pro přesné určení věkové a pohlavní struktury. Důležité je, že se to netýká zvěře, která je zákonem zvlášť chráněna (hájená podle § 2 písm. c).
Celý proces ovšem není vždy jednoduchý. Žadatel o takové povolení, ať už jde o univerzitu či výzkumný ústav, se musí především dohodnout s uživatelem honitby. Jsou to totiž právě oni, kdo o dané území a zvěř celoročně pečují a mají své plány hospodaření.
Pokud mezi žadatelem a uživatelem honitby k dohodě nedojde, situace se stává složitější a rozhodnutí přechází plně na orgán státní správy myslivosti. Ten pak ve svém povolení může závazně stanovit i další podrobnosti, aby byl vědecký lov proveden co nejšetrněji a s minimálním dopadem. Může rozhodnout například o:
- Způsobu lovu: Určí, jakou metodou má být lov proveden.
- Konkrétním termínu a místě: Přesně vymezí, kdy a kde se smí lov uskutečnit.
- Náhradách: Stanoví, jaká kompenzace náleží uživateli honitby za odebranou zvěř či narušení klidu.
- Dalších podmínkách pro zajištění účelu lovu a ochrany zvěře.
Tento systém ukazuje, jak pečlivě se v některých částech světa váží každý zásah do přírody, a jak důležitá je koordinace mezi vědou, ochranou a praktickým hospodařením.
Čím přikrmovat zvěř?
Když na svých toulkách přírodou narazíte na krmelec, vězte, že se jím pomáhá zvěři přežít zejména v náročné zimě. Krmení zvěře je důležité a provádí se cíleně.
Mezi vhodné krmivo, které zvěř ocení a neškodí jí, patří:
- Seno: Základní objemové krmivo, nezbytné pro trávení.
- Kaštany a žaludy: Výborný zdroj energie, zvláště pro černou zvěř.
- Jablka, hrušky, jeřabiny: Ovocné pochoutky a zdroj vitamínů.
- Mrkev, krmná řepa: Dužnaté krmivo s obsahem vody a živin.
- Kukuřice: Často používaný energetický doplněk.
Velmi důležité upozornění pro každého v přírodě:
NIKDY nekrmte zvěř:
- Zbytky jídla z domácnosti
- Slanými nebo kořeněnými potravinami
- Plesnivým nebo zkaženým krmivem
- Čerstvým pečivem (fermentuje a způsobuje trávicí potíže)
Správné krmení provádějí lesníci a myslivci na určených místech.
Které druhy zvěře lze lovit v noci?
Ano, dobře to chápete. Jak jsem na svých cestách pozoroval, pravidla lovu se liší, ale všude je to činnost řízená zákonem. Zdejší právní úprava přesně vymezuje druhy, na které se smí lovit v noci.
Jedná se především o divoké prase a lišku. Tito tvorové jsou známí svou noční aktivitou a jejich lov ve tmě je často nezbytný pro účinnou regulaci populace, což jsem viděl uplatňované v mnoha krajinách. Vyžaduje to zvláštní dovednosti a pochopení jejich života po západu slunce.
Co dávat slepicím?
Pokud narazíš na slepice, základem jejich krmení bývá směs – hlavně pšenice a menší díl kukuřičného šrotu. K tomu si samy najdou spoustu zeleného a hmyzu, co jim přijde pod zobák.
Důležitá je i bílkovina, často z rostlinných zdrojů. Ale pozor, nikdy jim nedávej syrové luštěniny jako fazole nebo čočku, ty jsou pro ně jedovaté! Klidně jim ale můžeš dát opatrně zbytky z kuchyně, třeba uvařenou rýži nebo těstoviny, nebo starší chleba, ale v malém množství a hlavně nic plesnivého nebo tučného.
Pro kvalitní skořápky na vajíčkách jsou super i drcené skořápky od jejich vlastních vajec – skvělý zdroj vápníku.
Co dávat zvířatům do lesa?
Když už se rozhodnete přilepšit zvěři v lese, je klíčové vědět, co jí skutečně prospívá a co jí naopak může uškodit. Jako cestovatel, který strávil hodně času pozorováním přírody, vím, že nejpřirozenější a nejvhodnější je to, co se jejich jídelníčku blíží nejvíce.
Základem by mělo být kvalitní seno – sušené trávy a byliny. Skvělé jsou i různé letorosty keřů, například sušený maliník nebo ostružiník. Ty zvěři dodají potřebnou vlákninu a minerály, které si běžně hledá v přírodě.
Vhodné jaderné krmivo:
- Kaštany
- Žaludy
- Bukvice
- Kukuřice
- Hrách
A co obilí? Z běžného obilí je pro přikrmování volně žijící zvěře vhodný pouze oves. Jiné druhy, jako pšenice, žito nebo ječmen, jim mohou způsobit trávicí potíže a zdravotní problémy, protože na takovou stravu nejsou jejich zažívací systémy adaptované.
A teď to nejdůležitější – čemu se za každou cenu vyhnout! Nikdy nedávejte zvířatům chléb nebo jakékoli pečivo! Stejně tak se vyhněte zbytkům z kuchyně, slaným, kořeněným nebo sladkým potravinám, cukroví, čokoládě. Tyto věci nejsou pro zvěř přirozené, nemohou je pořádně strávit a mohou jim způsobit vážné zdravotní problémy nebo dokonce smrt. Zkvašené pečivo navíc může vést k nebezpečné acidóze. Přikrmování by mělo být o pomoci, ne o neúmyslném ubližování.
Pamatujte, že přikrmování má zvěři pomoci přežít těžké období (zejména v tuhé zimě), nikoliv ji ochočit nebo změnit její přirozené chování. Vždy je nejlepší dávat potravu na zavedená krmeliště, pokud jsou ve vaší oblasti, kde je zajištěna správná hygiena a druh krmiva.
