Právo myslivosti? Aha, to je jako cesta divočinou! Ten, kdo se jí ujme (říkejme mu uživatel honitby), ten smí po krajině kráčet, jakoby byl sám Kolumbus. Ale pozor, má to háček! Musí to být jen v míře nezbytné, rozumějte, jako když si vezmete jen tolik vody, kolik potřebujete, abyste přežili v poušti. A užívat honební pozemky? To znamená šlapat po nich botou cestovatelovou, a pokud mu to dobří domorodci (vlastníci) dovolí, i něco si tam postavit. Třeba krmelec, to je jako postavit si malou chýši pro unavené poutníky – zvířata. Nebo posed, to je jako rozhledna, z které bedlivě sledujete okolí, zda se neblíží nebezpečí. A políčko pro zvěř? To je oáza v poušti, zelený ráj pro ty, co se toulají divočinou. Ale pamatujte, cestovatelé, s rozumem a s úctou k zemi!
Na který bok se pokládá zvěř?
Hele, kámo, s tou zvěří je to jasný. Vždycky ji pokládej na pravý bok. Je to takovej mysliveckej úzus, víš? Dělá se to prostě proto, ať se pozná, že s ní bylo zacházeno s úctou. Kdybys ji dal na jinej bok, je to faux pas, a to fakt nechceš. Jediný, co se trošku liší, jsou ty kachny. Ty mršky můžeš klidně dát na záda, tam se to tak neřeší. Ale jinak, pravý bok a je to. A nezapomeň, vždycky dej kus větvičky do rány, “poslední hryz” se tomu říká. Je to takovej mysliveckej zvyk, pro úctu ke zvěři.
Co obnasi být myslivec?
Být myslivcem znamená mnohem víc než jen nošení zeleného oblečení. Při myslivosti a praktické činnosti v přírodě se samozřejmě bez kvalitního oděvu neobejdeš. Základem je oblečení v zelených nebo maskovacích barvách, které ti zajistí splynutí s prostředím.
Tradiční myslivecký klobouk není jen ozdobou, ale i praktickou ochranou před sluncem a deštěm. Důležitá je i vhodná obuv, ideálně trekingové boty s pevnou podrážkou a voděodolnou membránou, které tě udrží v suchu a bezpečí i v náročném terénu.
Při výběru oblečení se zaměř na funkčnost. Materiál by měl být nešustivý, aby sis nevyplašil zvěř, a zároveň prodyšný, aby ses v něm nezpotil. Praktické kapsy na uložení drobností jako je nůž, dalekohled nebo lékárnička jsou neocenitelné. Důležitý je i dobrý střih, který ti umožní volný pohyb v terénu. Zvaž oblečení z materiálů, které jsou odolné proti protržení a vodě odpudivé. Nezapomeň na termoprádlo pro chladnější dny, které ti zajistí tepelný komfort i při delším pobytu venku.
Co je poslední léč?
Poslední leč? To není jenom ten závěrečný hon, jak by si někdo myslel. Pro nás, co se touláme po lesích a známe vůni jehličí i únavu v kostech, je to mnohem víc. Je to taková tlustá čára za celým lovem, chvíle, kdy odkládáme flinty a vítáme zasloužený odpočinek.
Vzpomínám si na jednu leč v Krkonoších. Mrzlo až praštělo, vítr si hrál s vločkami a my se brodili po kolena ve sněhu. Lov sice nic moc, ale představa horké polévky a piva nás hnala dopředu. A ta hospoda! Stará dřevěnice, v krbu praskal oheň a vůně guláše prostupovala každý kout. Místní říkali, že tam straší duch starého hajného, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.
Poslední leč je totiž synonymem pohody. Teplo, dobré jídlo a pití, historky od kolegů… Zkrátka, ideální zakončení náročného dne. A hlavně, to orosené pivo! První lok po celodenní dřině chutná jako nektar bohů. A hned potom druhé. A pak možná i třetí, kdo ví? Důležité je, že se sedí u stolu s lidmi, kteří chápou vášeň pro lov a krásu přírody. Takže, ať se nám daří! A ať je poslední leč vždycky taková, na kterou se těšíme celý rok.
Proč myslivci loví?
Pohled do duše lovce je složitý a mnohovrstevnatý, jak jsem se přesvědčil během cest po světě, kde jsem hovořil s desítkami myslivců a odborníků. Psychologové skutečně poukazují na spektrum motivací, které se za lovem skrývají. Od primitivní touhy po moci a kontrole, tedy možnosti rozhodovat o životě a smrti zvířete, což může u některých jedinců souviset i s potlačovanými agresivními sklony, které se tímto způsobem ventilují.
Často se také mluví o manipulaci a ovládání přírody, o snaze ‘usměrnit’ její běh podle lidských představ, což je postoj, který je hluboce zakořeněn v naší kultuře. Nezanedbatelnou roli hraje i aspekt sportu a výzvy – zdolání zvířete vyžaduje dovednosti, trpělivost a znalost terénu. Nutno dodat, že s rostoucím tlakem na ochranu biodiverzity a prevenci škod na zemědělských plodinách se do popředí dostává i argumentace o regulaci populací zvěře. Nicméně, osobní motivace každého lovce zůstává vždy unikátní a je ovlivněna řadou faktorů, od dětství a rodinné tradice až po současné společenské normy.
Čím střílí myslivci?
Takže, ptáte se, čím vlastně střílíme my myslivci? Odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Jde o víc než jen o zbraň a náboje.
Předně, vždycky se řídíme platným zákonem o myslivosti. To znamená, že střílíme pouze na dobře rozpoznanou zvěř. Žádné střílení naslepo! Bezpečnost je na prvním místě, jak pro nás, tak pro zvěř a okolí.
Co se týče zbraně, ta musí být v podstatě prodloužením naší ruky. Musí nám dobře sedět do ramene, a to i v zimě, kdy máme na sobě vrstvy teplého oblečení. Správná pažba je klíčová.
A kulová zbraň? Musí být perfektně nastřelená! Pravidelně ji kontrolujeme a seřizujeme. Žádný kompromis v přesnosti.
No a pak je tu samozřejmě otázka nábojů. Tady platí jednoznačné pravidlo: náboj, ráže a druh střely (broku) musí odpovídat druhu zvěře, na kterou se chystáme. Nejde jen o to, abychom zvěř ulovili, ale i o to, abychom ji ulovili humánně a efektivně. Každý druh zvěře vyžaduje specifický přístup.
Pro lepší přehled se můžeme podívat na to, co se obvykle používá:
- Vysoká zvěř (jelen, daněk, muflon): Kulové zbraně s dostatečnou energií střely. Ráže se liší dle druhu zvěře a legislativy.
- Černá zvěř (divočák): Opět kulové zbraně, často s důrazem na vysokou zastavovací sílu.
- Drobná zvěř (zajíc, bažant): Brokovnice s různými velikostmi broků.
Je důležité si uvědomit, že výběr správné ráže a druhu střely je celá věda. Zohledňuje se hmotnost zvěře, vzdálenost, terén a mnoho dalších faktorů. My myslivci se neustále vzděláváme a učíme se novým věcem, abychom byli v tomto ohledu co nejlepší.
Proč myslivci připíjejí levou rukou?
Nejpravděpodobnější vysvětlení mysliveckého přípitku levou rukou se váže k legendě o knížeti Hubertovi. Představ si to: po celodenní túře v divočině, s batohy plnými vybavení a nohama bolavýma od chůze po kamenitých stezkách, si konečně sedneš k táboráku. I kníže Hubert, zapálený lovec jako my všichni, i po náročném dni v terénu, při poslední leči nezahálel.
Levou rukou držel pohár s vínem, zatímco pravá ruka byla připravena k lovu, třeba jen imaginárnímu, vzpomínající na úlovky dne nebo připravující se na zítřejší dobrodružství. Představ si tu pohotovost, kdybys zahlédl srnu u kraje lesa! Proto se říká, že „levá ruka připíjí a pravá loví“ – vždy připraven k akci, ať už jde o sledování stop, lezení po skalách nebo rozdělávání ohně.
Co je potřeba k lovu zvěře?
Takže, vyrážíš do přírody za loveckým dobrodružstvím? Paráda! Než vyrazíš, zkontroluj, jestli máš s sebou tohle:
Povinné dokumenty:
Lovecký lístek: Bez něj ani ránu. Je to tvůj průkaz opravdového lovce.
Povolenka k lovu: Konkrétně ti říká, co a kde můžeš lovit. Respektuj ji, chráníš tím přírodu i sebe.
Pojištění: Musíš mít potvrzení o povinném pojištění. A pozor na limity! Potřebuješ minimálně 20 milionů korun pro případ, že bys někomu ublížil na zdraví (nebo nedejbože usmrtil), a alespoň 500 000 korun na škody na majetku.
Zbraně a doklady: Pokud budeš lovit se zbraní, nezapomeň na zbrojní průkaz nebo Evropský zbrojní průkaz. Měj ho vždy u sebe!
Další doporučení (pro tvůj klid a pohodlí):
Kvalitní oblečení a obuv: Počasí v přírodě se může rychle změnit, takže vrstvi a vyber si pevnou obuv.
Lékárnička: Nikdy nevíš, kdy se ti bude hodit obvaz nebo dezinfekce.
Mapa a kompas/GPS: I když znáš terén, nikdy neuškodí mít jistotu. A nezapomeň je umět používat!
Nůž a lano: Vždycky se hodí mít je po ruce.
Dostatek tekutin a jídla: Energie je potřeba! Zvlášť, když se chystáš na delší výpravu.
Respekt k přírodě: Nechávej po sobě jen stopy a odnášej si jen zážitky. Chovej se k přírodě s úctou!
Kolik si vydělá myslivec?
Zajímají vás peníze v zeleném? Tak se podívejme na výdělky myslivců, povolání, které voní lesem a ozývá se loveckým rohem. Startovní pozice kvalifikovaného myslivce se pohybuje mezi 30 884 Kč až 46 843 Kč hrubého měsíčně. To je slušný základ, abyste si mohli pořídit třeba pořádné holínky, lovecký nůž a možná i ojetého terénního mazlíka, co vás doveze na ty nejlepší posedky.
Ale pozor, není to jen o penězích! Myslivost je vášeň, poslání a hlavně – celoživotní učení. Po pěti letech v terénu, s větrem ve vlasech a puškou na rameni, si polepšíte jen nepatrně. Průměrný plat vzroste na 31 336 Kč až 48 040 Kč měsíčně při standardním 40hodinovém pracovním týdnu. Proč tak málo? Protože tohle povolání děláte srdcem, ne pro tučné bankovní konto. A to vám žádná tabulka nenapočítá.
Co tedy myslivce žene do lesa? Možná:
- Pocit sounáležitosti s přírodou a snaha o její ochranu.
- Adrenalin z lovu a zvládání divoké zvěře.
- Společenský život v mysliveckých sdruženích a tradice předávané z generace na generaci.
A ještě jedna věc – myslivost není jen o střílení. Je to i o:
- Péči o zvěř (krmení, budování úkrytů).
- Prevenci škod způsobených zvěří (oplocování, ochrana lesních porostů).
- Monitoring a sčítání zvěře (abyste věděli, co v lese běhá a lítá).
- Dodržování přísných pravidel a zákonů (protože s přírodou se nežertuje).
Takže, pokud vás láká život v zeleni, připravte se na dřinu, ale i na nezapomenutelné zážitky. A s tím platem? Berte to jako bonus k tomu, že děláte něco, co má smysl.
Co dělají myslivci?
Takže co vlastně ti myslivci dělají? Spousta lidí si myslí, že jenom střílí zvířata, ale to je obrovský omyl! Myslivec je víc než jen lovec. Je to člověk, pro kterého je příroda a zvěř vášeň.
Představ si to – někdo tráví svůj volný čas tím, že se učí o složitých ekosystémech, o tom, jak se chová daný druh zvěře, jaké má potřeby a jak mu můžou pomoct přežít. Myslivec je vlastně takový doktor pro zvířata. Stará se o jejich zdraví, o dostatek potravy v zimě (třeba jim doplňuje krmelce) a chrání je před pytláky a dalšími hrozbami.
Ale není to jenom o péči o zvěř. Myslivci se aktivně podílejí na ochraně přírody jako celku. Sází stromy, pečují o remízky (takové ostrůvky zeleně v polích, kde mají zvířata úkryt) a bojují proti invazivním druhům rostlin a živočichů, které ničí původní ekosystémy. Hodně myslivců má psa, se kterým pak třeba hledají zraněnou zvěř.
No a v neposlední řadě, myslivost je i o tradici a kultuře. Je to o úctě k přírodě, o zachovávání starých zvyků a řemesel. Myslivci často pořádají různé kulturní akce, soutěže ve střelbě, kynologické akce a podobně.
Kolik je v Česku myslivců?
Přátelé, z mých cest po české krajině jsem zjistil zajímavá fakta o zdejších myslivcích. Zdá se, že jejich řady se sice tenčí, ale i tak jich je stále požehnaně!
Konkrétně, počet myslivců, kteří aktivně působí v honitbách, klesl na 88 337. To je úctyhodné číslo, a to beru v potaz, že každý myslivec se stará o kus přírody a dbá o zvěř.
A co se týče jejich psích pomocníků, těch je 29 738 s loveckou upotřebitelností. To jsou ti chlupatí hrdinové, bez kterých by se myslivci neobešli! Všichni víme, že dobrý pes je pro myslivce jako kompas pro cestovatele.
Mimochodem, v lovecké sezoně 2025/2024 se povedly rekordní úlovky. Střeleno bylo nevídané množství jelenů (35 779 ks), daňků (45 335 ks), muflonů (11 033 ks) a divočáků (258 253 ks). To dokazuje, že česká příroda je štědrá a myslivci se o ni starají dobře. Ať žije česká zvěř! Víte, že divočák je vlastně takový cestovatel lesem a polem? Hledá, kde se dá co dobrého najíst! A jelen? Ten je král lesa, tichý a majestátní pozorovatel.
Jak pogratulovat myslivci?
Když potkáš myslivce, máš víc možností, jak mu pogratulovat, než jen říct “Gratuluji!”. Zkus zapátrat v knize Kovaříka a C. Rakušana “Myslivecká mluva” (ČMMJ 1994, 1999), najdeš tam spoustu inspirace. Je to jako malý slovník lovecké etikety.
Základní pozdrav, který mezi myslivci uslyšíš, je “Lovu zdar!”. Je to takový jejich “Ahoj!”. Pokud je situace slavnostnější, například na nějaké lovecké akci nebo setkání, můžeš slyšet i “Myslivosti zdar!”.
A jak na takový pozdrav reagovat? Máš v podstatě dvě možnosti:
- Můžeš pozdrav zopakovat. Tedy, když uslyšíš “Lovu zdar!”, odpovíš “Lovu zdar!”.
- Nebo můžeš odpovědět jen krátce a stručně: “Zdar!”. Funguje to v obou případech.
Pro aktivní turisty, kteří se s myslivci potkávají v přírodě, je dobré vědět tohle:
- Myslivci mají na starosti péči o zvěř a ochranu přírody v dané oblasti. Respektuj jejich práci a chovej se v lese ohleduplně.
- V období lovů se vyhýbej označeným oblastem. Bezpečnost je na prvním místě! Informace o probíhajících lovech se dají často najít na obecních úřadech nebo na stránkách mysliveckých sdružení.
- Pokud uvidíš myslivce s úlovkem, je slušné ho pozdravit. Je to projev úcty k jeho práci a k přírodě.
Proč myslivci připíjí levou rukou?
Takže, lidi, slyšeli jste už někdy o tom, proč myslivci připíjejí levou rukou? Já teda jo, a musím říct, že mě to vždycky fascinovalo. Je to taková stará tradice, která má hluboké kořeny. A jak to tak bývá u starých tradic, existuje víc teorií.
Ta nejčastější a docela logická verze říká, že to vzniklo prakticky. Představte si starého myslivce na koni, vodícího smečku loveckých psů. Silnější ruku, pravou, musel mít vždycky volnou, aby mohl ovládat otěže nebo vodítka. Takže když si chtěl s kamarádem připít na úspěšný lov, prostě musel použít levou. Žádná velká filozofie, jen praktická nutnost. A jak víme, praktické věci mají tendenci se vžít a stát se z nich tradice.
Ale pak je tu ta romantičtější teorie, která se mi líbí o něco víc. Ta říká, že levá strana těla, ta blíž srdci, je prostě upřímnější. A když připíjíte na zdraví kamarádů a na úspěch lovu, chcete být upřímní, že jo? Takže levá ruka je symbolem téhle upřímnosti a dobrých úmyslů. Osobně si myslím, že na tom něco je. Možná i proto, že jsem levačka? Kdo ví… Každopádně, ať už je pravda kdekoliv, je to skvělá historka, kterou můžete vyprávět u ohně s ostatními cestovateli.
Kdo je myslivecká straž?
Myslivecká stráž, to nejsou jen lesní muži s puškami. Představte si je jako ochránce divoké přírody, strážce rovnováhy v ekosystému, se zvláštním mandátem. Jejich revírem je les i pole, jejich posláním – zajistit, aby se myslivost řídila pravidly a příroda nebyla poškozována.
V praxi to znamená, že mají poměrně široké pravomoci, které přesahují pouhé sledování pytláků. Mohou:
- Kontrolovat doklady osob pohybujících se v honitbě: lovecké lístky, povolenky k lovu, zbrojní průkazy.
- Zjišťovat totožnost osob, které porušují pravidla myslivosti.
- Zadržet osobu, kterou přistihnou při protiprávním jednání, a předat ji policii.
- Kontrolovat dopravní prostředky a zavazadla, pokud mají podezření na nelegální lov nebo přepravu zvěře.
- Odebírat ulovenou zvěř, zbraně nebo jiné věci, které byly použity k protiprávnímu jednání.
Není to jen o represi. Myslivecká stráž hraje i důležitou preventivní roli. Jsou to oni, kdo upozorňují na problémy v honitbě, informují o nutnosti chránit zvěř a přírodu, a často i sami aktivně pomáhají při ochraně biotopů.
Na rozdíl od běžných myslivců, jsou ustanoveni a jmenováni orgány státní správy. Jejich činnost je tedy pod kontrolou státu, což zaručuje objektivitu a profesionalitu.
Je důležité si uvědomit, že respekt k myslivecké stráži je respektem k přírodě a zákonu. Pokud se s nimi setkáte v honitbě, buďte ochotni spolupracovat a poskytnout jim potřebné informace. Spolupráce se vyplácí všem – a především přírodě.
Kdo je král honu?
Titul krále honu by měl podle starých tradic náležet skutečně nejlepšímu střelci daného honu či naháňky. Nepřisuzujme mu zbytečné, nepatřičné významy. Chceme-li ocenit přátelství, existují jiné, vhodnější a milejší způsoby.
Zde je několik postřehů pro turisty, kteří se s českou loveckou tradicí setkávají poprvé:
- Role krále honu: Je to spíše symbolické ocenění loveckého umění, než formální hodnost.
- Etiketa: Během poslední leče, tedy závěrečné části honu, se často pronášejí přípitky. Je to příležitost k vyjádření úcty k tradici i k lovcům.
- Pozor na nepochopení: Titul krále honu nemá nic společného s aristokracií nebo majetkovými poměry. Je to čistě sportovní a společenská záležitost.
Pro lepší pochopení tradic doporučuji:
- Zúčastnit se honu jako pozorovatel (po domluvě s organizátory).
- Číst literaturu o české lovecké kultuře a zvycích.
- Bavit se s místními lovci a ptát se na jejich zkušenosti a názory.
Co je výkon práva myslivosti?
Výkon práva myslivosti, moji drazí přátelé, je jako cesta do neprobádaných končin! Je to odpovědná a odborná práce, řízená zákony této země, konkrétně zákonem o myslivosti č. 449/2001 Sb. Představte si to jako mapu k pokladu – zákon nám ukazuje, kde a jak hledat rovnováhu v přírodě. Nejde jen o lov, ale o péči o zvěř a její prostředí. Je to veřejně prospěšná činnost, která chrání biodiverzitu a udržuje ekosystémy v chodu. Myslivost je umění i věda, stejně jako navigace podle hvězd na moři.
Kdy končí myslivecký rok?
Myslivecký rok se uzavírá s březnem, kdy se příroda probouzí a s ní i naděje na nový cyklus života. Právě březen je klíčový, protože signalizuje nejen konec jednoho období, ale i začátek dalšího, plného příprav a plánování. Zatímco se v některých částech světa, například v teplejších oblastech Středomoří, již naplno rozjíždějí zemědělské práce, u nás v České republice je březen ideálním časem k přípravě mysliveckých políček. Časně zasazené plodiny nabídnou zvěři cenný zdroj potravy dříve, což může mít pozitivní vliv na jejich kondici po zimě a také na úspěšnost odchovu mláďat. Je to jako s ochutnávkou exotických plodů po cestě po Asii – čím dříve je ochutnáte, tím dříve si vychutnáte jejich jedinečnou chuť a energii. Stejně tak i zvěř uvítá brzký přísun čerstvé zeleně po dlouhých zimních měsících.
