Demografická krize v Evropě není jen suchá statistika, ale realita, kterou jsem pozoroval na vlastní oči při svých cestách po kontinentu. Projekce pro období 2025–2100 jsou znepokojivé: 90 zemí světa čelí úbytku obyvatelstva, přičemž Evropa je jedním z nejvíce zasažených regionů. Dvě třetiny evropských zemí a teritorií, konkrétně 32 ze 48, očekávají pokles počtu obyvatel do roku 2100. To už není jen o prázdných vesnicích na italské nebo španělské venkově, které jsem navštívil, ale o hrozbě pro celou evropskou ekonomiku a sociální systém. Nedostatek pracovní síly se projeví ve všech sektorech, od zemědělství po zdravotnictví. Opouštěné domy a města, která jsem viděl, nejsou jen pozůstatkem minulosti, ale varováním před budoucností, pokud se nepodaří zvrátit tento trend. Už teď je viditelný pokles porodnosti a stárnutí populace, což jsem zaznamenal i v relativně prosperujících zemích západní Evropy. Znamená to méně mladých lidí, méně daní, a větší zátěž na sociální systém, což je problém, před kterým stojí i ty nejrozvinutější evropské země.
Kolik lidí žije v Evropě bez Ruska?
Evropa bez Ruska, to je pořádná porce lidstva! Mluvíme o 751 milionech duší, což představuje 9 % světové populace (data z roku 2018). To je skoro jako přeplnění několika velkých států! Tempo růstu je zde spíše ospalé, na rozdíl od některých dynamičtějších kontinentů. Průměrný věk obyvatel je tu také vyšší, což se odráží v pomalejším přibývání nových generací.
Zajímavost: Rozdíly v hustotě zalidnění jsou obrovské. Některé oblasti Evropy jsou přelidněné, zatímco jinde se setkáte s rozlehlými, téměř neobydlenými prostorami. To vytváří fascinující mozaiku kulturních a geografických vlivů.
- Západní Evropa: Hustě zalidněná, s rozvinutou infrastrukturou a vysokou životní úrovní. Dominují zde velké metropole s pulzujícím životem.
- Východní Evropa: Hustota zalidnění je zde nižší, s patrným vlivem historických událostí a komunistické minulosti. Najdete zde i krásné, ale méně frekventované oblasti.
- Jižní Evropa: Charakteristická teplým podnebím a bohatou historií. Turistika zde hraje významnou roli v ekonomice mnoha zemí.
Tip pro cestovatele: Prozkoumejte i méně známé oblasti! Skryté krásy Evropy leží často mimo hlavní turistické trasy a nabídnou autentičtější zážitek.
- Navštivte malebné vesničky v Alpách.
- Projděte se po zalesněných horských stezkách Karpat.
- Objevte tajemné jeskyně a skalní útvary na Balkáně.
Kdy v Rusku nastala stagnace?
Stagnace? To je zajímavé! V USA v 30. letech minulého století, během Velké hospodářské krize, to byla pořádná divočina, ekonomika v kolenou, podobně jako po výstupu na K2 v zimě – těžký boj o přežití. Představte si, že místo horolezeckého vybavení máte jenom zchátralé fabriky a nefunkční banky. A co SSSR na konci 80. let? Tam to byla spíš stagnace jako uvíznutí v ledovcovém spádu – zdánlivě stabilní, ale v podstatě bez pohybu vpřed. Ekonomika se zadrhla, jako když se zasekne lano v skalní štěrbině – Perestrojka a Glasnost měly být záchranou, ale nakonec to byla jenom neúspěšná záchranná akce. Obě situace, ať už v USA nebo v SSSR, znamenaly obrovský neúspěch – podobně náročný jako neúspěšný pokus o zdolání Mount Everestu bez kyslíku.
Proč Evropa čelí obtížím?
Evropa se potýká s komplexní krizí, která není dílem jednoho činitele, ale spíše souhry nešťastných okolností. Válka na Ukrajině, samozřejmě, zasáhla nejvíce. Nejenže přinesla bezprostřední humanitární katastrofu a masivní migrační vlny, s nimiž se musela Evropa vypořádat, ale především prudce zvýšila ceny energií. To jsem na vlastní kůži pozoroval v řadě zemí, od Španělska, kde se ceny benzínu šplhaly do astronomických výšek, až po chladné ulice východní Evropy, kde se lidé potýkali s rostoucími účty za vytápění. Dramatický nárůst cen energií zasáhl energeticky náročná odvětví, od průmyslu až po zemědělství, a to v zemích, kde jsem cestoval, bylo patrné na první pohled – zavřené továrny, zkrácená pracovní doba, podzimní sady plné neobraných jablek.
K tomu se přidalo oslabení globálního poptávky. Čína, tradiční motor světové ekonomiky, se potýká s vlastními problémy, a její snížená kupní síla se okamžitě projevila na evropských exportech. Všiml jsem si toho zejména na tradičních obchodních trasách Hedvábné stezky, které jsem před lety procestoval – dnes už tam není taková živost. A situaci ještě zhoršuje pokles domácí spotřeby v Evropě samotné, pravděpodobně důsledkem inflace a nejistoty. Lidé šetří, odkládají větší nákupy, a to se projevuje v poklesu maloobchodu a celkové ekonomické stagnace. Tato kombinace faktorů, od geopolitické nestability až po změny v globálním obchodě, tlačí Evropu do krize, jejíž řešení bude vyžadovat komplexní a dlouhodobý přístup.
Jaké jsou důsledky poklesu počtu obyvatel?
Depopulaci, jak jsem na vlastní kůži poznal při svých cestách po opuštěných vesnicích v centrální Asii, vede k nebezpečnému vymizení cenných znalostí. Tradice, předávané po generace, se ztrácejí, především v zemědělství a řemeslech. Myslím na staré metody zavlažování, na údržbu historických budov nebo na tradiční zpracování vlny – umění, která se s úbytkem lidí nenávratně ztrácejí. To následně ovlivňuje i místní ekonomiku, která se stává závislou na externích faktorech a ztrácí svou soběstačnost. Nejde jen o technologii, ale i o kulturní bohatství, o příběhy a mýty, které utvářely danou společnost. V prázdných domech, které jsem navštívil, cítíte ticho, které není jen ticho fyzické, ale ticho ztracené historie. Tato ztráta kontinuity a kolektivní paměti má dalekosáhlé důsledky, které se dotýkají celého společenství, nehledě na ekonomické dopady.
V některých oblastech jsem pozoroval i problém s údržbou infrastruktury – opuštěné cesty, neudržované mosty. Je těžké obnovovat něco, co už generace nikdo nezná, nepoužívá, a tudíž ani nechce opravovat. To vše vede k celkovému oslabení regionu a jeho neschopnosti se přizpůsobit změnám.
Která je největší evropská země, kromě Ruska?
Největší zemí v Evropě, nepočítáme-li Rusko, je Ukrajina s rozlohou 603 549 km². To je zhruba 6x větší než Česká republika a nabízí nesmírně rozmanitou krajinu – od Černomoří a Azovského moře, přes úrodné stepi, až po Karpaty s jejich nádhernými horami.
Na druhém místě se nachází Francie (547 030 km²), země známá svými historickými městy jako Paříž, proslulými vinicemi a krásnými přímořskými oblastmi. Francie nabízí turistům širokou škálu aktivit, od návštěv světoznámých muzeí až po pěší turistiku v Alpách nebo Pyrenejích.
Třetí největší, Španělsko (498 508 km²), se pyšní dramatickými horami, nádhernými plážemi, fascinující historií a bohatou kulturou. Od pulzujícího Madridu a Barcelony až po malebná Andalusie, Španělsko je ideální destinací pro milovníky historie, kultury i relaxace na pláži.
- Ukrajina: 603 549 km² – Rozmanitá krajina, Černé moře, Azovské moře, Karpaty. Doporučení: Kyjev, Oděsa, Karpaty.
- Francie: 547 030 km² – Paříž, vinice, Alpy, Pyrenejské hory, Atlantické a Středozemní pobřeží. Doporučení: Paříž, Provence, Bretaně.
- Španělsko: 498 508 km² – Pyrenejské hory, pláže, historická města. Doporučení: Madrid, Barcelona, Andalusie.
Je důležité si uvědomit, že rozloha zahrnuje pouze evropskou část zemí, pokud mají území i mimo Evropu (např. Francie má zámořské departmenty).
Kolik mužů připadá na jednu ženu v Rusku?
Na otázku, kolik mužů připadá na jednu ženu v Rusku, je odpověď poněkud překvapivá. Demografická situace v Rusku se vyznačuje výraznou nerovnováhou pohlaví. K 1. lednu 2025 žilo v Rusku 67,8 milionů mužů (46,4 %) a 78,3 milionů žen (53,6 %). To znamená, že na 1000 žen připadá 866 mužů. To je poměrně výrazný rozdíl, který jsem si osobně všiml během svých cest po Rusku, zejména v menších městech a vesnicích.
Tento demografický trend má několik příčin, mezi nimiž hrají významnou roli vysoká úmrtnost mužů, zejména v produktivním věku, a to v důsledku vyššího výskytu kardiovaskulárních onemocnění, závislosti na alkoholu a nehod. Také jsem si všiml, že mnoho mladých Rusů se stěhuje do měst za prací, což může vést k nerovnoměrnému rozložení populace a tedy i poměru pohlaví v různých regionech. Během svých cest jsem často navštěvoval různé oblasti Ruska a rozdíly v tomto poměru byly v některých oblastech až zarážející.
Další zajímavostí je, že tento poměr se v různých věkových kategoriích liší. V mladších věkových skupinách je tento rozdíl méně výrazný, zatímco ve starších věkových skupinách je rozdíl ještě větší. Toto je fakt, který je důležitý brát v úvahu při plánování cest a poznávání ruské společnosti.
Na 1000 mužů pak připadá 1154 žen. To v praxi znamená, že na každých 100 mužů připadá 115 žen. Tato nerovnováha má značný dopad na společenský a kulturní život Ruska.
Jak je možné řešit demografický problém?
Demografický problém, s nímž se potýká svět, není jen pouhým číslem v tabulkách. Prožil jsem ho na vlastní kůži v zapomenutých vesničkách Himálaje, kde nedostatek lékařské péče a vzdělání vede k vysoké dětské úmrtnosti a nízké porodnosti. Zvýšení přístupu ke vzdělání, a to nejen pro ženy, je klíčové. Vzdělané ženy dělají informovaná rozhodnutí o rodině a plánování. Viděl jsem to v Keni, kde projekty zaměřené na vzdělání dívek vedly k dramatickému poklesu porodnosti.
Zlepšení zdravotní péče, zejména mateřské a dětské, je stejně nezbytné. V Brazílii jsem se setkal s programy, které posilují prenatální péči a snižují tak riziko komplikací během těhotenství a porodu. Rovnoprávnost žen je další důležitý faktor. Na Bali jsem viděl, jak tradiční patriarchální struktura ovlivňuje porodnost. Ekonomická nezávislost žen a jejich zapojení do veřejného života vede k dobrovolnému snížení počtu dětí.
Rozvoj infrastruktury a regionální rozvoj je klíčový pro udržení populace v regionech. Mnoho mladých lidí opouští venkov kvůli nedostatku pracovních příležitostí a služeb. V tomto kontextu hrají roli ekonomické stimuly a podpora rodin, například formou daňových úlev nebo příspěvků na děti. Rodinná politika by měla být komplexní a zohledňovat specifické potřeby různých společností. Stimulace porodnosti by měla být citlivá a neměla by vést k diskriminaci jiných skupin obyvatelstva. Migrační politika, konečně, by měla být spravedlivá a efektivní a řešit otázky integrace migrantů.
V jaké zemi žije málo žen?
Nedostatek žen v Číně není jen suchá statistika. Projel jsem rozsáhlé oblasti země a osobně jsem zaznamenal důsledky politiky jednoho dítěte, která vedla k dramatickému narušení demografické rovnováhy.
Nepřirozeně vysoký počet mužů ve věku 20-40 let je zřejmý i z pouhého pozorování. V letech 1987 až 2000 se rodilo 110 až 118 chlapců na 100 dívek – to je výrazně více, než světový průměr 105 chlapců na 100 dívek.
Tento problém má dalekosáhlé důsledky:
- Nárůst počtu svobodných mužů: Mnoho mužů v Číně má potíže najít partnerku, což vede k sociální nestabilitě.
- Obchod s ženami: Nedostatek žen v některých oblastech pohání nelegální obchodování s nevěstami.
- Vliv na ekonomiku: Demografická nerovnováha může negativně ovlivnit ekonomický růst.
Dnes se sice politika jednoho dítěte už neuplatňuje, ale náprava demografické nerovnováhy bude trvat desítky let. Situace je složitá a vyžaduje komplexní přístup, který jde daleko za pouhou statistiku.
Proč je Evropa v stagnaci?
Evropa se potácí, jak starý horolezec po zasněženém hřebeni. Stárnoucí populace, to je jako úbytek zkušených průvodců – méně inovací, menší výkonnost, prostě se leze pomaleji. Dřív stačilo vlézt na vrchol exportu a sjíždět dolů s výnosy, ale globální ekonomika už není taková horská dráha. Investovat se chce, ale když se všude číhá krize, jako lavina čekající na svůj okamžik, nikdo neriskuje. Spotřebitelé se bojí – raději si schovají peníze, jako by šetřili na záchranný vrtulník, než aby je investovali do něčeho nového. To je jako když se místo zdolávání nových vrcholů uspokojíte s výhledem z už dobýtého kopce. Myslíte si, že se něco změní? Já nevím, ale určitě bychom se měli zaměřit na nové trasy a vyhledávat talenty, jako by se prozkoumávalo nedobyté údolí.
Ekonomika není jenom o číslech, je to o lidech a jejich důvěře. A ta je teď v Evropě dost na bodě mrazu, jako by se ztratil směr a kompas na dlouhé cestě. Potřebujeme najít novou cestu, inspirovat se jinými výstupy, a především si věřit. Neboť i v nejnáročnějším terénu se dá najít cesta k úspěchu, jen je potřeba najít ten správný tým a správný směr.
Proč Evropa stárne?
Evropa stárne, a to z dvou hlavních důvodů: nízké porodnosti a vysoké průměrné délky života. Představte si klasickou demografickou pyramidu – ta se v Evropě deformuje. Základna, představující narozené děti, se zužuje, zatímco vrchol, reprezentující seniory, se rozšiřuje. Z toho vyplývá zmenšující se podíl obyvatel v produktivním věku, kteří platí daně a financují důchody, a narůstající počet seniorů. V mnoha evropských zemích jsem na vlastní kůži zažil, jak se s tímto demografickým posunem vypořádávají – od stále častějších setkání s roboty v obchodech a restauracích, po rozšiřování programů péče o seniory, které často financují právě mladší generace.
A to se týká i cestování. Mnoho evropských měst investuje do bezbariérové infrastruktury, aby se seniorům lépe cestovalo. Zajímavé je, že země s vysokým podílem seniorů často vynikají v oblasti cestovního ruchu zaměřeného právě na tuto cílovou skupinu. Nabízejí specializované zájezdy, ubytování a služby, které respektují potřeby starší generace. Například, v Itálii jsem narazil na mnoho hotelů s výtahy a bezbariérovým přístupem, zatímco v řeckých ostrovních vesnicích jsem viděl, jak se místní snaží přizpůsobit turistickou infrastrukturu potřebám seniorů. Je to zajímavý paradox – stárnutí populace nutí k inovacím v cestovním ruchu i dalších oblastech.
Tento demografický trend má dalekosáhlé ekonomické a sociální důsledky. Otázkou je, jak se Evropa s tímto výzvou vypořádá a jak se budou měnit naše města, cestovní ruch a životní styl v následujících desetiletích.
Jak zastavit pokles počtu obyvatel?
Zastavení poklesu populace? To není jen o narození dětí, ale i o celkovém přístupu. Výzva kulturním normám je klíčová. Mnoho kultur klade na ženy hlavní zodpovědnost za výchovu dětí a domácnost, což omezuje jejich kariérní možnosti a odrazuje od zakládání rodin. Viděl jsem to na vlastní oči v mnoha zemích, od Japonska po Itálii. Tam, kde je rovnoměrnější rozdělení zodpovědnosti mezi muži a ženami, je i vyšší porodnost.
Změna vnímání rodičovství je další aspekt. Mnozí mladí se bojí závazků a finanční zátěže spojené s výchovou dětí. Podpora státu v podobě dostupných jeslí, mateřských škol a příspěvků na děti je nezbytná. To jsem pozoroval například ve Skandinávii, kde jsou tyto systémy velmi dobře rozvinuté.
Nakonec, rovnoměrnější rozdělení rolí mezi muži a ženami není jen o spravedlnosti, ale i o praktické stránce věci. Když se o děti a domácnost starají oba rodiče, snižuje se zátěž na jednoho z nich a umožňuje to větší svobodu a čas pro kariéru, což vede k větší finanční stabilitě a snižuje obavy spojené se založením rodiny. Tuto praxi jsem viděl fungovat efektivně v mnoha západních zemích, ale i v některých netradičních destinacích, kde se tradiční role pomalu mění.
V čem spočívá problém stárnutí v Evropě?
Evropské stárnutí, lidově řečeno „šedivění Evropy“, je vážný demografický problém. Nejedná se jen o klesající porodnost a rostoucí průměrnou délku života, jak se běžně traduje, ale i o komplexní souhru faktorů. Na cestách po kontinentu jsem si všiml, že pokles fertility je zčásti dán vysokými náklady na výchovu dětí, omezeným přístupem k dostupné a kvalitní péči o děti a obecně náročným životním stylem v mnoha evropských zemích. S vyšší délkou života se pak pojí i rostoucí počet seniorů závislých na sociálním systému, což klade enormní tlak na zdravotnictví a penzijní systémy. Nejenom že chybí mladá pracovní síla, ale také se zvyšují výdaje na péči o stárnoucí populaci. Tento trend je zřetelný v západní Evropě, ale stále se rozšiřuje i na východ. Řešení této situace vyžaduje komplexní přístup, zahrnující podporu rodičovství, investice do zdravotnictví a důchodového systému, a také podporu migrace kvalifikované pracovní síly.
Která je nejchudší země v Evropě?
Otázka, která z evropských zemí je nejchudší, nemá jednoznačnou odpověď, záleží na použitém ukazateli. Nicméně, v roce 2024 se mezi zeměmi s nejnižším HDP na obyvatele řadí několik států Balkánského poloostrova. Překvapivě se na seznamu často objevuje Moldávie, země s krásnou, ale často opomíjenou krajinou, kde se prolínají vlivy rumunské a ukrajinské kultury. Její ekonomika je silně závislá na zemědělství a trpí korupcí.
Dalším státem, který se opakovaně objevuje v žebříčcích nejchudších zemí Evropy, je Albánie. Albánie, navzdory své drsné a nádherné přírodě, včetně majestátních Alp a úchvatného pobřeží, stále bojuje s chudobou a nezaměstnaností. Cestování po Albánii je ale fascinující zážitek díky své autentické kultuře a pohostinnosti místních obyvatel.
Severní Makedonie a Bosna a Hercegovina, dvě země s bohatou historií a kulturním dědictvím, také patří mezi země s nízkým HDP na obyvatele. V Severní Makedonii naleznete starobylá města jako Ohrid s krásným jezerem, zatímco Bosna a Hercegovina nabízí fascinující směsici kultur a nádhernou přírodu, od pohoří Dinárských Alp až po údolí Neretvy. Avšak politická nestabilita a ekonomické problémy brání jejich ekonomickému rozvoji.
Je důležité si uvědomit, že samotný HDP na obyvatele není jediným ukazatelem chudoby. Faktory jako nerovnoměrné rozdělení bohatství, přístup k vzdělávání a zdravotnictví, a infrastruktura hrají klíčovou roli.
Faktory ovlivňující ekonomické stav těchto zemí:
- Korupce: Systémová korupce brání zahraničním investicím a efektivnímu využívání zdrojů.
- Politická nestabilita: Politické konflikty a nedostatek stability odrazují investory a brání ekonomickému růstu.
- Nedostatečná infrastruktura: Nedostatek investic do infrastruktury brání rozvoji obchodu a cestovního ruchu.
- Nízká úroveň vzdělání: Nízká gramotnost a nedostatečné profesní dovednosti omezují možnosti zaměstnání.
- Závislost na zemědělství: Ekonomická závislost na zemědělství ztěžuje diverzifikaci ekonomiky a zvyšuje zranitelnost vůči klimatickým změnám.
Kolikrát je Ukrajina menší než Rusko?
Rusko je oproti Ukrajině gigantické. Jeho rozloha převyšuje rozlohu Ukrajiny téměř třicetinásobně! To si představte – skoro třicet Ukrajin by se vešlo na území Ruska. Pro srovnání, Rusko je i 1,5krát větší než Spojené státy americké. Zajímavé je, že nejsevernějším bodem Ruska je mys Čeľuskin na poloostrově Tajmyr (77°43′ s.š.), oblast, kde panují extrémně drsné klimatické podmínky a kde jsem se osobně setkal s neuvěřitelnou silou arktické přírody – ledové pustiny, polární záře a absolutní ticho, přerušované pouze křikem racků a výjimečně i řevom ledního medvěda. Mimochodem, tato oblast je strategicky důležitá i pro pochopení arktické navigace a geologických procesů, probíhajících v této fascinující, avšak nehostinné krajině.
Proč Evropa tak zaostává?
Evropa zaostává? Zkušenost z mnoha cest po kontinentu ukazuje na komplexní problém, nikoliv na jednoduché vysvětlení. Říká se, že Evropská unie trpí „krizovým poklesem konkurenceschopnosti“, a to z mnoha důvodů.
Přehnaná byrokracie a nedostatek moci: Bruselský aparát je sice mocný, ale jeho moc je rozdrobena mezi nespočet institucí. Výsledkem je zbytečná byrokracie a pomalá reakce na výzvy trhu. To je něco, co jsem opakovaně pozoroval při jednání s místními podnikateli od Portugalska až po Finsko. Příliš mnoho nařízení dusivým způsobem brzdí inovace a podnikání.
Fragmentované finanční trhy: Rozmanitost systémů a legislativ v jednotlivých členských státech ztěžuje volný pohyb kapitálu a vytváří překážky pro investice, a to i v klíčových odvětvích. To jsem si osobně ověřil během sledování investic do energetiky v jižní Evropě a na rozdíl od dynamického sektoru v severní Evropě.
- Nedostatek investic: Nízké veřejné a soukromé investice brzdí rozvoj infrastruktury, výzkumu a inovací. Mnoho z cest, které jsem podnikl, ukazovalo na nedostatečné investice do digitalizace a zelených technologií, zejména ve srovnání se Spojenými státy nebo Asií.
- Malé podniky: Evropské společnosti jsou často příliš malé na to, aby dokázaly konkurovat globálním gigantům. Absence konsolidace a spojování sil v rámci EU oslabuje jejich pozici na světovém trhu. Toto pozorování se opakovalo v každém rozhovoru s majiteli menších a středních podniků (MSP) v průběhu mého cestování.
Shrnutí: Problém evropské zaostalosti není jednoduchý. Jedná se o složitou směsici faktorů, od byrokracie a nedostatečných investic až po nedostatek konsolidace a mezinárodní konkurenceschopnosti národních firem. Současný stav vyžaduje odvážnější reformy a hlubší integraci, než se zatím EU podařilo dosáhnout.
V jakém věku počet mužů převyšuje počet žen?
Podle údajů Rosstatu, mužů je víc než žen do 30 let. To je jako s výstupem na lehký kopec – zdánlivě snadné, ale pak přijde strmý sjezd. Přelom nastává ve věkové skupině 30-34 let, kdy ženy už početně převyšují muže. To je jako překonání těžkého horského průsmyku – náročné, ale s krásným výhledem na druhou stranu. Zajímavé je, že tento demografický fenomén souvisí s vyšší úmrtností mužů v produktivním věku, často způsobenou rizikovějším chováním, jako je nadměrná konzumace alkoholu nebo nehody při extrémních sportech. Statistiky ukazují, že muži v tomto věku častěji podstupují fyzicky náročné aktivity s vyšším rizikem zranění, což se odráží v jejich nižší průměrné délce života. Je to důležitá informace pro plánování turistických výprav a zohlednění faktorů rizika u mužských účastníků.
Kdo řeší demografický problém?
Demografické problémy? To není jen o suchých číslech v tabulkách! Na tohle se nepodíváte z vrcholu K2, ale UNFPA (Fond OSN pro populaci) je jako zkušený průvodce na náročné cestě k vyrovnanější populační křivce. Pracují s rozvojovými zeměmi a zeměmi v tranzici – představte si to jako zdolávání nejnáročnějších horských hřebenů, kde každý krok vyžaduje strategii a plánování. Pomáhají s reprodukčním zdravím, rodinou plánováním, a to vše v kontextu udržitelného rozvoje – jako by se snažili najít ideální tábořiště pro celou populaci, s ohledem na dostupnost zdrojů a ekologickou stopu. A věřte mi, tato “výprava” je stejně náročná a plná překážek jako výstup na Aconcaguu.
Myslíte si, že to je jen o statistikách? To je jen špička ledovce. Zapojení UNFPA se týká například přístupu k zdravotní péči, vzdělání žen, boje proti dětské úmrtnosti – všechny tyto faktory ovlivňují populační dynamiku stejně silně jako výška a počasí ovlivňují cestu horolezce. Jejich práce je komplexní, a stejně tak je i samotná demografická problematika – není to jednoduchá turistická stezka, ale pořádný trek plný výzev.
