Představte si, že prozkoumáváte neznámé kontinenty psí puberty. Pohlavní dospělost, ten fascinující bod obratu, nastává většinou kolem 6 měsíců věku. Je to ale jen začátek, spíše než vrchol expedice. Ač fyzické orgány jsou plně funkční a reprodukce možná, emocionální a sociální zralost je ještě v plném proudu. Mladý pes, byť schopen plození, je v tomto období zranitelný a jeho instinkty ještě nejsou plně formovány. Je to jako plavit se na neznámých vodách, plných nástrah a překvapení. Je důležité si uvědomit, že tato fáze se u jednotlivých plemen a dokonce i jedinců značně liší, podobně jako rozmanitost terénu při cestách po světě. Někteří psi dosáhnou plné zralosti až v roce, jiní i dříve. Rovněž je třeba zvážit i vliv prostředí a výživy, podobně jako klima ovlivňuje flóru a faunu. Pozorné sledování chování psa je proto klíčové pro bezpečné a zodpovědné putování touto fází jeho života.
Zkušenosti ukazují, že první říje u fen je často zmatená a nepravidelná, a proto je důležité dodržovat preventivní opatření, aby se předešlo nežádoucímu potomstvu. Podobně jako navigace při objevování neznámých kontinentů, i plánování a předvídání je nezbytné. Včasná sterilizace nebo kastrace může zmírnit mnohé problémy spojené s touto fází. Myslete na to, že zodpovědné cestování znamená i zodpovědné rozhodnutí ohledně zdraví a pohody vašeho psího parťáka.
Jak poznat, koho si pes vybral za pána?
Víte, přátelé, rozpoznání skutečného pána psa není věda raketová, ale vyžaduje pozorný pohled cestovatele. Nejde jen o to, kdo psa krmí, ale o hlubší pouto.
Zkuste si všímat, koho pes přivítá s největší radostí při vašem návratu domů. Nejde o divoké skákání, ale o jemné nuance řeči těla. To je klíč!
Zde je několik indicií, které jsem během svých cest po světě pozoroval:
- Oční kontakt: Pes, který si vybral pána, s ním bude udržovat oční kontakt déle a s větším zaujetím. To je projev důvěry a náklonnosti.
- Uvolněné držení těla: V přítomnosti svého pána je pes klidnější, jeho svaly jsou uvolněné, ocas je lehce svěšený (ne však mezi nohama – to signalizuje strach). Napětí a nervozita značí naopak distanc.
- Přizpůsobivost: Pes se lépe soustředí na pokyny svého pána a snáze se podřizuje. Jeho ochota spolupracovat je výrazná.
- Hravost: Aktivní hra s oblíbeným pánem je dalším zřejmým znakem. Pes se bude snažit s ním hrát déle a s větším zaujetím.
A pozor! Někdy si pes vybere za pána někoho, koho byste nečekali. Pes se řídí instinkty a citem, ne logikou. Nepodceňujte intuitivní vazbu.
Pamatujte, že každý pes je individualita. Tyto znaky mohou být subtilní a je potřeba trpělivosti a pozornosti, abyste je rozpoznali. Stejně jako poznávání nových kultur, i toto vyžaduje čas a cit.
Co je lovecký pes?
Český zákon o myslivosti nepoužívá termín „lovecky upotřebitelný pes“, ale pracuje s pojmem „lovecký pes“. Jeho definice je jasná: pes loveckého plemene uznaného Mezinárodní kynologickou federací (FCI) s průkazem původu, který složil příslušnou zkoušku z výkonu.
Tohle je důležité vědět, zvláště pokud plánujete cestování s vaším čtyřnohým parťákem do oblastí, kde je lov součástí tradice. V mnoha zemích EU, ale i jinde po světě, se s loveckými psy pracuje jinak, než v České republice. Někde je důraz kladen na specifické zkoušky výkonnosti, jinde na registraci v národním kynologickém svazu. Před cestou do zahraničí s vaším loveckým psem si proto vždy ověřte platnou legislativu dané země. To zahrnuje i požadavky na očkování, čipy a další dokumenty.
Důležitost průkazu původu (rodokmenu) FCI je neoddiskutovatelná. Tento dokument nejenže potvrzuje plemeno vašeho psa, ale také umožňuje jeho účast na loveckých zkouškách a umožňuje vám prokázat jeho legální status loveckého psa v případě potřeby. Nepodceňujte to, nečekané problémy na hranicích dokáží znechutit i zkušené cestovatele.
Typy loveckých zkoušek se liší podle plemene a zaměření psa. Některé zkoušky testují stopovací schopnosti, jiné aportování, další zase práci ve vodě. Informace o konkrétních zkouškách a jejich požadavcích naleznete u příslušné kynologické organizace. Dobře připravený pes s platnými zkouškami je nejen spolehlivým pomocníkem při lovu, ale také klidnějším a vyrovnanějším společníkem na cestách.
Proč pes spí pod peřinou?
Pes pod peřinou? To je milovník vašeho aroma a tepla – ideální pro chladné noci. Dobré vědět: při kempování ve stanu se pes v noci pod spacákem cítí bezpečněji a tepleji. Ušetříte tak místo v batohu, pokud nepotřebujete další deku.
Na okraji postele? Strážce vašeho spánku! Má skvělý výhled na okolí, je připraven na cokoliv – podobně jako při bivakování v divočině, pes z okraje postele hlídá. Je to výborná pozice pro rychlý zásah, kdyby se třeba objevil medvěd (ne, vážně, v závislosti na místě).
Na nohou? To je nejteplejší a nejbezpečnější místo – napodobňuje shluk zvířat v přírodě pro udržení tělesné teploty. Myslete na to i při plánování tábořiště: blízkost ohně poskytuje teplo a pocit bezpečí.
Jak zařídit aby pes neštěkal?
Štěkání psa v prázdném bytě? Znám ten problém, prožil jsem ho v desítkách zemí, od útulku v Nepálu po luxusní vilu na Azurovém pobřeží. Neexistuje univerzální řešení, ale několik osvědčených postupů. Klíčem je důsledný výcvik, nikoliv násilí. Povely „Zůstaň!“ a „Na místo!“ jsou základ. Trénink by měl být trpělivý a důkladný, za odměnu používejte pamlsky a chválu, nikoliv trest. Postupně prodlužujte dobu, kdy pes zůstává sám.
Zvykání na vaši nepřítomnost je klíčové. Začínáte krátkými odchody, postupně je prodlužujete. Pes se tak naučí, že váš odchod není tragédie. Zábava je další důležitá složka. Před odchodem psa důkladně unavte – dlouhá procházka, hry, aportování. Únava snižuje sklon ke štěkání. Pro některé psy může být řešením protištěkací obojek, ale vybírejte s rozvahou a s ohledem na pohodu zvířete, v některých zemích je jejich použití dokonce zakázáno.
Tip od zkušeného cestovatele: Pozoroval jsem, že psi štěkají méně, když mají v bytě něco, co je zaměstnává – interaktivní hračky, puzzle s pamlsky. Zkuste to, je to levné a efektivní řešení. A pamatujte, trpělivost je opravdu ctností – výsledky se dostaví, ale vyžadují čas a důslednost.
Kdy je fena nejplodnější?
Plodnost feny je fascinující proces, který jsem pozoroval v mnoha koutech světa, od horských oblastí Nepálu po slunné pláže Brazílie. Cyklus trvá v průměru 18 dní, ale v rozmezí 2–3 týdnů je to zcela běžné. Klíčové je však tzv. „okno plodnosti“, krátké období maximální plodnosti a receptivity k páření. Toto okno se typicky otevírá přibližně devět až deset dní po nástupu hárání a trvá zhruba pět dní. Nicméně, délka tohoto okna se značně liší v závislosti na plemeni, velikosti feny a jejím individuálním zdravotním stavu. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že některá plemena mají kratší, jiná delší periodu plodnosti. Sledování změn v chování feny, jako je zvýšená aktivita, změny v sekreci vagíny a samotná receptivita k páření jsou důležité indikátory blížící se plodnosti. Pro přesné určení optimálního času pro páření je proto vhodné konzultovat veterináře, který může provést vyšetření a potvrdit tak maximální šanci na úspěšné zabřeznutí.
Důležité je si uvědomit, že i v rámci tohoto “okna” existují denní fluktuace plodnosti. Zjednodušeně řečeno: není to jen otázka “kdy”, ale také “jak”. A to je to, co dělá tento proces tak komplexním a fascinujícím.
Zkušenost s chovem psů z různých koutů světa mi ukázala, jak různorodá může být délka a intenzita hárání. Vliv má i genetika, výživa a celková kondice feny. Proto není univerzální odpověď, ale je nutné brát v úvahu individuální faktory.
Proč pes spí na boku?
Pes spící na boku s nataženýma nohama? To je znamení hlubokého klidu a důvěry v okolí. Taková pozice, jakoby v prodloužené relaxaci, ukazuje, že se pes cítí v teplotním komfortu a bezpečně. Znalci psí řeči tělesného projevu (a věřte mi, během mých cest jsem jich potkal mnoho) tuto pozici srovnávají s lidským odpočinkem v posteli. Naopak, pozice „lva“ – s tlapkami pod sebou a hlavou na předních – naznačuje spíše bdělý odpočinek. Pes sice odpočívá, ale je v pohotovosti, připraven v okamžiku zareagovat. Je to pozice, která dává prostor k rychlému pohybu, typická pro psy v mírně ostražitém režimu, což se může projevit i v prostředí, kde se cítí do určité míry ohroženi, ale ne natolik, aby se museli ukrýt či aktivně bránit.
Zajímavostí je, že i umístění psa v prostoru ovlivňuje jeho spánkovou pozici. Psi často hledají místa s vyváženou teplotou a dostatečným pocitem bezpečí. V horku se například často natahují na chladnou dlažbu, v zimě se naopak snaží najít teplejší místo a schoulí se do klubíčka.
Ať už je váš pes v jakékoli pozici, jeho spánek nám prozrazuje mnoho o jeho pocitech a celkovém psychickém stavu. Pozorné sledování těchto detailů je klíčem k hlubšímu pochopení našeho čtyřnohého přítele.
Proč si fena olizuje přirození?
Silné olizování vulvy u feny by neměl majitel podceňovat. Může to být jeden z alarmantních signálů, varující před vážnými zdravotními problémy. Není to vždy jen otázka hygieny.
Mezi nejčastější příčiny patří infekce:
- Pyometra: Hnisavý zánět dělohy, projevující se hnisem ve vulvě, který si fena usilovně olizuje. Tento stav je život ohrožující a vyžaduje okamžitý veterinární zákrok. Z vlastní zkušenosti z cest po exotických zemích vím, že přístup k veterinární péči není vždy snadný, takže prevence je klíčová.
- Jiné vaginální infekce: Mohou se projevovat různými výtoky, od řídkého až po hustý hnisavý. Příčiny jsou různé, od bakteriálních až po virové infekce. Preventivní opatření, jako je pravidelné čištění okolí vulvy a dodržování hygieny, se vyplatí.
Kromě infekcí může silné olizování signalizovat i závažnější problémy:
- Nádorová onemocnění: Krvácení mimo období říje je varovný signál, který může poukazovat na nádory vaječníků, dělohy nebo vagíny. Časté cestování mě naučilo, že včasná diagnostika je zásadní pro úspěšnou léčbu, ať už jste doma, nebo v zahraničí.
- Alergie: I podráždění kůže v oblasti vulvy může vést k častému olizování. Určení přesné příčiny alergické reakce vyžaduje spolupráci s veterinářem.
Jakýkoli neobvyklý výtok z vulvy, který není spojen s říjí, je důvodem k okamžité návštěvě veterináře. Nepodceňujte to – rychlá diagnóza a léčba může zachránit život vašeho psa.
Kdy se pes Přezubuje?
Přezubování pejska začíná kolem čtvrtého měsíce a končí mezi šestým a sedmým. Představte si to jako náročný trek – pro štěně je to pořádná zátěž! Může být neklidné, s možnými teplotami, zvracením a nechutenstvím. Myslete na to jako na výškovou nemoc, jen s méně dramatickými následky. Hlavním příznakem je mírná bolestivost dásní a nutkavá potřeba všechno okusovat – ideální pro zuby je například silná, ale měkká žvýkací hračka, jako by se jednalo o energetickou tyčinku na doplnění síly.
Důležité: Pravidelná kontrola zubů je během této fáze nezbytná, podobně jako kontrola vybavení před výletem. Všímejte si, zda vypadávají mléčné zuby bez problémů. Pokud ne, poraďte se s veterinářem – nechcete přece, aby váš čtyřnohý parťák zmeškal vrchol hory kvůli problémům se zuby. Zároveň, podobně jako na túře dbáme na hydrataci, sledujte příjem tekutin u štěněte.
Kdy slyší pes na jméno?
Naučit psa na jméno? To je otázka spíše dnů než týdnů, věřte mi, cestoval jsem po světě a viděl jsem to v akci. Jméno pro psa není jenom zvuk, ale signál – „Co teď řeknu, je pro tebe.“ Pes se tak učí, že po svém jméně následuje instrukce. Mnoho lidí si myslí, že zavolání jména automaticky znamená „přiběhni“, ale to je chyba. Je to spíše začátek konverzace, první tón v melodii poslušnosti. Znáte ten rozdíl v intonaci, když voláte na svého psa na procházce v krásném lesním prostředí versus když ho voláte ze situace, kde se dostal do problémů? Pes to pochopí stejně, jako pochopí rozdíl mezi tónem vášnivého milence a naštvaného šéfa. Využijte to. Pro efektivní výcvik je klíčová pozitivní motivace, pochvala a odměna. Nezapomeňte na důležitost opakování v různých prostředích, aby se pes naučil reagovat spolehlivě – od hlučného tržiště v Maroku až po tichou horskou louku v Nepálu – jméno by mělo fungovat všude.
Jak poznate, že váš pes miluje?
Láska psího společníka se projevuje mnoha způsoby, které se liší individuálně, podobně jako lidské projevy náklonnosti. Klasické olizování, tulení a vrtění ocasem jsou jen začátek. Můj pes, zkušený cestovatel po Evropě (a to i v přeplněném vlaku z Paříže do Říma!), mi dává najevo svou náklonnost i subtilnějším způsobem: lehkým štěkáním, které mi “říká”, že se ráda chce jen mazlit, nebo jemným postrkováním packou, typickým pro plemena s výraznou potřebu kontaktu. Z mého pohledu, zkušeného cestovatele, je to srovnatelné s lidskou touhou po sdílení okamžiků – pes vám prostě chce být nablízku, vnímat vaši energii a ujistit se o vaší přítomnosti. Studie ukazují, že i zdánlivě otravné dotírání je v podstatě projevem hluboké citové vazby. Důležité je věnovat pozornost těmto jemným signálům a naučit se je správně interpretovat – je to klíč k hlubokému vztahu s našimi čtyřnohými přáteli, ať už cestujeme po světě s batohem na zádech, nebo relaxujeme doma.
Zajímavé je, že i vědci v posledních letech potvrzují, že psi umí rozpoznat lidské emoce a reagovat na ně – v tomhle jsou mnohem citlivější než si myslíme. Jejich způsob projevu lásky se tak stává jedinečným a nezaměnitelným jazykem, který stojí za to se naučit rozumět.
Jak dlouho si pes pamatuje člověka?
Pes si pamatuje člověka i několik let, zvlášť pokud se jedná o aktivity spojené s pozitivní zkušeností, třeba s výcvikem a odměnami. Myslete na to jako na zdolávání horského průsmyku – opakovaná cesta a pozitivní zážitky (dobré jídlo, hry) vylepší paměťovou stopu. Není to ale fotografická paměť! Jeho mozek nefunguje jako GPS s uloženými body, kde si pamatuje všechny detaily každé společné procházky.
Představte si to jako turistickou mapu – pes si pamatuje hlavní trasy, ale detaily se s časem rozmazávají. Jeho paměť je spíše asociativní. Vidí vás, spojí si to s příjemnými zážitky (krmivo, hra, mazlení) a reaguje. Častější interakce, pravidelné aktivity, a pozitivní posilování – to jsou klíče k tomu, aby si vás pes pamatoval co nejdéle. Pravidelné „tréningové túry“ s pevnou strukturou a odměnami zlepší paměť na vás i na naučené povely.
Nezapomínejte, že fyzická zátěž a stárnutí ovlivňují paměť i u psů, stejně jako u nás po náročné túře. Stres a nemoci můžou paměťové stopy zhoršit. Stejně jako po náročném výstupu potřebujeme odpočinek, i pes potřebuje čas na zpracování informací.
Jak pes pozná svého pana?
Výzkum ukázal, že psi rozpoznávají své pány v 82 % případů. Zaskočující je však fakt, že se v tomto procesu neopírají primárně o čich, jak se dlouho předpokládalo. Poslední dvě kola experimentu, kde byl použit nahraný hlas, tento fakt jednoznačně potvrdila. Zajímavé je, že když hlas majitele zazněl z reproduktoru umístěného u cizí osoby, psi se přesto vydali za hlasem, ignorujíc čichové stopy. Tento objev vrhá nové světlo na komplexitu psí komunikace a poukazuje na význam sluchového vnímání v jejich rozpoznávání blízkých. Podobné studie probíhaly i v odlehlých koutech světa, například v Himalájích, kde místní psi vykazovali obdobné chování. Rozdíly v chování mezi plemeny byly zanedbatelné, což ukazuje na univerzální charakter tohoto jevu. Experimenty důrazně prokázaly převládající význam sluchu nad čichem v rozpoznávání pána psem.
Jaká jsou lovecká plemena psů?
Moji drazí milovníci psích dobrodružství, seznam plemen psů, které jsem potkal na svých cestách a které jsou zapsány v plemenné knize ČMKJ, zahrnuje skutečné perly mezi loveckými psy. Anglický setr, s jeho elegantní postavou a neúnavnou energií, je spolehlivým společníkem na polích Anglie i jinde. Auvergneský ohař krátkosrstý, robustní a odolný, se nezalekne žádného terénu. Bretaňský ohař dlouhosrstý, s charakteristickým vzhledem a vynikajícím čichem, je mistrem v prohledávání hustých křovin. Český fousek, národní chlouba, spojuje eleganci s pracovitostí. Francouzští ohaři, ať už dlouhosrstí, nebo krátkosrstí (gaskoňský či pyrenejský typ), představují různorodost francouzské lovecké tradice. A konečně, Frizský ohař (Stabyhoun), s jeho nezaměnitelnou srstí, je důkazem, že krása a funkčnost se výborně doplňují. Každé z těchto plemen má své specifické vlastnosti a schopnosti, které je předurčují k různým typům lovu. Jejich výcvik vyžaduje trpělivost a zkušenosti, ale odměnou je věrný a spolehlivý partner pro nezapomenutelné lovecké zážitky. Jejich historie je bohatá a plná legend, které se o nich tradují po staletí.
Proč pes štěká do prázdna?
Štěkání psa do prázdna? To je fascinující otázka, s níž jsem se setkal na mnoha svých cestách po světě. Psi, naši věrní společníci, mají mnohem citlivější smysly než my. Co pro nás vypadá jako „prázdno“, může být pro ně plné zvuků, pachů a pohybů, které my nedokážeme vnímat. Možná slyší vysokofrekvenční zvuky hmyzu, cítí pach jiného zvířete, anebo registruje i sebemenší změny v proudění vzduchu, které my přehlédneme. Třeba i “duch” – podle některých kultur – ať už přírodní či nadpřirozené energie – může být pro ně zdrojem štěkání. Jejich štěkání, tedy, není bezdůvodné, ale projev jejich komplexního vnímání reality. Zvířata vnímají svět odlišně, a proto musíme brát jejich chování v kontextu jejich smyslů a zkušeností, aniž bychom ho automaticky považovali za nepochopitelné nebo podivné. Studium psí komunikace ukazuje, že pes má k dispozici širokou škálu štěkotu, od varovného, přes hravé až po smutné, a abychom ho pochopili, musíme se naučit číst všechny jeho neverbální signály – nejen štěkání.
Proč pes leze mezi nohy?
Pes leze mezi nohy kvůli vysoké koncentraci apokrinních žláz v této oblasti. Tyto žlázy vylučují feromony, které pes vnímá jako komplexní informační systém. Nejde jen o základní údaje jako pohlaví a věk, ale i o mnohem subtilnější informace o vašem aktuálním psychickém stavu, hormonálních změnách (např. menstruace) a dokonce i o tom, kdy jste naposledy měli sexuální aktivitu. Je to pro něj zdroj cenných informací, podobný čtení “knihy” o vás. Na cestách, v neznámém prostředí, je to pro psa obzvlášť důležité, protože mu to pomáhá lépe se orientovat ve vztazích a v hierarchii. Vnímá tak i vaše emoce – strach, úzkost, radost – a podle toho upravuje své chování. Proto je důležité si uvědomit, že i zdánlivě nevinné chování psa může mít hlubší význam a odráží jeho snahu o pochopení svého prostředí a vztahu k vám.
Proč se pes válí na zádech?
Fenomén válení se psů na zádech, zvláště v něčem pro nás nepříjemném, jako jsou rozkládající se organické látky, má hluboké evoluční kořeny. Není to jen o čistotě, ale o komunikaci a maskování pachu. Psovité šelmy, včetně našich domácích mazlíčků, jsou fascinovány pachem rozkládajících se bílkovin. Na cestách po světě jsem pozoroval toto chování u psů nejrůznějších plemen a velikostí, od malých čivav v italských uličkách až po majestátní husky na sibiřských pláních. Tento instinkt pramení z jejich predátorské povahy – pach rozkladu signalizuje potenciální zdroj potravy. Válením se v něm pes nejen maskuje vlastní pach, čímž se stává méně zřetelným pro potenciální predátory (nebo alespoň tak to vnímá), ale také přebírá pach prostředí, co mu umožňuje účinnější lov nebo monitoring okolí.
Z pohledu etologie to není jen o znečištění, ale o komplexním behaviorálním mechanismu. Přidáním pachu z rozkládající se hmoty do vlastního pachu pes mění „svoji vůni“ a komunikuje s ostatními psy. Tento aspekt je často přehlížen, ale je klíčový pro pochopení tohoto chování. Navíc, ačkoliv to zní nechutně, pozření malého množství takové hmoty může pro psa znamenat doplňkový zdroj živin a mikroorganismů. V mnoha kulturách se tato skutečnost dokonce zohledňuje v tradičních léčebných postupech, i když bychom měli dbát na hygienu a bezpečnost psa a zabránit mu v pojídání potenciálně škodlivých látek.
Jak poznat, že pes brečí?
Otázka, jak poznat, že pes brečí, je poněkud zavádějící. Psy „pláč“ nevyjadřují slzami jako lidé, ale spíše vokalizací. Nicméně, na vaši otázku ohledně feny v březosti: fyzické známky březosti se u feny objevují nenápadně a často až po delší době. Přibývání na váze a zvětšování břicha je patrné nejdříve dva až čtyři týdny po krytí. Z vlastní zkušenosti z cest po světě mohu potvrdit, že toto období je kritické, a je potřeba pečlivě sledovat zvíře. Změny bradavek jsou dalším důležitým znakem, stejně jako občasné zvracení. Důležité je však podotknout, že některé feny projdou březostí s minimálními fyzickými změnami a diagnózu je potřeba potvrdit veterinárním vyšetřením, ideálně ultrazvukem. Březost trvá zhruba 63 dní, ale to se může lišit. Pozorujte změny v chování – fena může být ospalá, více jíst nebo naopak ztrácet chuť k jídlu. Tyto nepatrné změny snadno uniknou pozornosti, proto je důležité být pozorný a v případě pochybností vyhledat veterinární pomoc.
Jak dává pes najevo lásku?
Jak pes vyjadřuje lásku? To není jen o vrtícím ocasu a lízání tváře, i když i to je krásné! Zkušený cestovatel, jakým jsem, ví, že i zvířata mají svůj specifický způsob vyjadřování náklonnosti, a to se liší i v závislosti na plemeni a výchově. Představte si například věrného psa na dlouhé cestě – jeho přítomnost je sama o sobě nesmírně uklidňující.
Deset způsobů, jak vám pes dá najevo svou náklonnost, zahrnuje: 1) Vrtění ocasem – intenzita vrtění často ukazuje sílu emocí. 2) Sledování – pes, který je vám neustále v patách, vám dává najevo silnou potřebu blízkosti, důvěru a pocit bezpečí. Myslím, že tohle jsem pozoroval nejvíce u psů z oblastí s drsnějším klimatem, jako jsou například Alpy. 3) Olizování tváře – klasické gesto lásky, čistě instinktivní. 4) Skákání – nadšení, radost, ale je potřeba naučit psa vhodnějšímu projevu. 5) Hraní si – sdílení hry je forma komunikace a prohlubování pouta. 6) Věrnost – to je základ psí lásky, neochvějná oddanost a spolehlivost, kterou jsem ocenil i v těch nejodlehlejších koutech světa. 7) Spánek vedle vás – to je vyjádření důvěry a pohodlí, sdílení energie. 8) Vycítění vaší nálady – někdy to působí až magicky, jejich citlivost je obdivuhodná. 9) Přinášení předmětů – způsob, jak zaujmout pozornost a nabídnout vám “dárek”. 10) Klidný, uvolněný postoj – i tichý pes může vyjadřovat lásku, klidnou přítomností a věrným pohledem.
Tyto projevy se mohou lišit v intenzitě a formě, ale vždycky vypovídají o silném citovém pouze mezi psem a jeho člověkem.
