Český myslivec musí dodržovat přísná pravidla, než stiskne spoušť. Podle článku 44 Mysliveckého řádu je střelba na zvěř či zvířata škodící myslivosti povolena výhradně v případě absolutní jistoty rozpoznání cíle. Žádné omyly, žádné výmluvy typu “pomýlil jsem si psa s liškou” neobstojí před zákonem. To je klíčový bod, který zdůrazňují i zkušení myslivci z celého světa, s nimiž jsem se setkal během svých cest.
Tato striktní pravidla zdaleka nejsou jen českou specifickou záležitostí. Podobná, ne-li přísnější, omezení platí prakticky ve všech civilizovaných zemích. Například v Kanadě je důraz kladen na bezpečnostní vzdálenosti a na zhodnocení všech možných rizik, než dojde ke střelbě. V Africe, kde se loví často ve velmi husté vegetaci, je bezpečné rozpoznání cíle životně důležité, a to jak pro samotného lovce, tak i pro jeho okolí.
Z mé zkušenosti, ať už z honů v českých lesích, či v africké savaně, vyplývá několik klíčových faktorů, které je třeba před střelbou zvážit:
- Dostatečná viditelnost: Cíl musí být jasně a jednoznačně rozeznatelný. Zhoršené světelné podmínky nebo hustá vegetace vylučují střelbu.
- Bezpečnostní zóna: Je nutné zvážit trajektorii střely a zajistit, aby nedošlo k ohrožení jiných osob či zvířat.
- Identifikace cíle: Je nezbytné si být naprosto jistý, že se jedná o zvíře, na které je lov povolen.
Nedodržení těchto zásad může mít vážné následky, a to jak právní, tak etické. Bezpečnost musí být vždy na prvním místě.
Jak se obléct na hon?
Na hon se neoblékáte, jako byste šli na procházku po parku. Myslivecký oděv je naprostá nezbytnost, a to z důvodů bezpečnosti i z úcty k tradici. Zapomeňte na pestré barvy – zelená, hnědá a šedá jsou jediné přípustné odstíny. A pozor, jde o barvy přírodních tónů, žádné křiklavé neonky! Oděv musí být střihu vhodného pro lov – pohodlný, ale zároveň funkční a nenápadný.
Představte si, že putujete po neprobádaných stezkách Amazonie, nebo zdoláváte vrcholky Himalájí. V obou případech se musíte spolehnout na funkční a odolné oblečení. Hon není výjimkou. Modré džíny, pestré svetry, či firemní vesty na střelnici tam nemají místo. Nejenže by vás zbytečně prozradily, ale také by vám bránily v pohybu a ztěžovaly práci.
Kvalitní, nepromokavá vrchní vrstva je klíčová. Myslete na ochranu před deštěm, větrem a chladem. Nepodceňujte ani vhodnou obuv – pevné, neklouzavé boty jsou základ. A nezapomeňte na klobouk nebo čepici, která vás ochrání před sluncem a deštěm. Důležitá je i tichá a praktická obuv. Šustění by mohlo zvěře vystrašit.
Dobře zvolený oděv vám zaručí nejen bezpečnost, ale i komfort během celého lovu a umožní vám plně si užít tento fascinující zážitek.
Na který bok se pokládá zvěř?
Zvěř se vždycky klade na pravý bok. To je základní pravidlo, které se musí dodržovat. Jinak se to považuje za chybu při zpracování úlovku. Důvod je jednoduchý – usnadňuje to následné čištění a kontrolu. Jediná výjimka jsou drobné vodní ptáky, jako kachny, které se mohou klást na hřbet. Při jejich položení na bok hrozí větší poškození peří. Před uložením zvěře je dobré ji důkladně vykrvit, aby se zamezilo rychlému kazení masa. Nezapomeňte také na správné označení a dokumentaci úlovku, je-li to vyžadováno platnými předpisy.
Kvalitní nůž je při porcování zvěře nezbytností. Ostří by mělo být dostatečně pevné a ostré, abyste minimalizovali poškození masa. Dobré je mít s sebou i vhodné vázací materiál, například provaz nebo síťku, pro upevnění a transport úlovku.
Při zpracování zvěře v terénu je důležité dbát na hygienu. Používejte čisté nástroje a chraňte maso před kontaminací. Ideální je mít s sebou dezinfekční prostředek a rukavice. Vždycky dodržujte platné zákony a předpisy týkající se lovu a zpracování zvěře.
Na jakou stranu klobouku se dává zalomek?
Zalomený kousek klobouku, lehce smočený v barvě, se umisťuje na pravou stranu. Předává se levou rukou, buď položený na klobouku, nebo – a to je starší, méně známá, ale praktičtější metoda, kterou jsem sám mnohokrát použil v drsných podmínkách africké savany – na rukojeti loveckého nože, ulomenou částí směrem k střelci. Tato tradice, jak jsem zjistil během svých cest po Evropě a Asii, má hluboké kořeny sahající až do středověku.
Jeho význam spočívá v označení úspěšného lovu. Nosí se pouze do konce dne lovu. Zvířata, u jejichž ulovením se zalomený kousek nosí, jsou striktně definována. Konkrétně se jedná o:
- Spárkatou zvěř: jelen, srnec, daněk, muflon a další.
- Velké šelmy: medvěd, vlk, rys.
- Liška
- Z pernaté zvěře: divoký krocan, drop, bažant královský.
Zajímavé je, že v některých regionech se tradice liší. Například v některých částech Karpatských hor se přidává i divočák, zatímco v některých oblastech Ruska se místo bažanta královského nosí sokol stěhovavý. Důležité je dodržovat místní zvyklosti, aby nedošlo k nedorozuměním. Správné pochopení loveckých tradic a zvyklostí je klíčové pro respekt k přírodě a k místní kultuře.
Jak probíhá hon?
Hon probíhá tradičně, s využitím brokovnic pro drobnou zvěř. Významnou roli hrají lovečtí psi, kteří nejenže pomáhají s dohledáváním postřelené zvěře, ale také ji přinášejí myslivci či psovodovi. Tento způsob lovu je v mnoha zemích Evropy a i jinde ve světě podobný, ačkoliv se detaily mohou lišit v závislosti na tradicích a místních předpisech. Například v některých částech Francie se používají specifické druhy psů, zatímco v Skotsku je kladen důraz na tradiční metody a oděvy. Ulovenou zvěř pak transportují honci. Na závěr honu, po tzv. „leči“, probíhá důležité rituální výlož zvěře, který se v různých regionech může lišit v detailech, ale vždy symbolizuje respekt k ulovené zvěři a přírodě. Tento akt je často doprovázen tradičními zpěvy nebo pověstmi, které se předávají z generace na generaci. Zajímavé je, že v některých kulturách se výlož zvěře spojuje s obřady, které mají zajistit dobrou úrodu v následujícím roce. Po honu se obvykle koná společenská událost, často s tradičními pokrmy z ulovené zvěře.
Co je myslivecké sdružení?
Myslivecké sdružení je v podstatě spolek, jehož činnost řídí řádně zvolený výbor. Ačkoliv to zní možná trochu stroze, realita je mnohem pestřejší a fascinující, zvláště pro cestovatele, který se zajímá o místní kulturu a přírodu.
Hlavním úkolem myslivců je výkon práva myslivosti. To ale zdaleka neznamená jen lov. Je to komplexní péče o zvěř a její prostředí, velmi podobná zodpovědnosti správce národního parku, jen s jiným zaměřením. Myslivci se starají o celý ekosystém honitby.
Co to v praxi znamená?
- Ochrana zvěře: Prevence pytláctví, monitorování zdravotního stavu populace a ochrana před predátory.
- Chov zvěře: Řízené lovy, které udržují zdravou populační hustotu a genetickou rozmanitost. To zahrnuje i selektivní odstřel, aby se zabránilo šíření chorob a udržel se přirozený poměr pohlaví.
- Péče o honitbu: Myslivci se starají o infrastrukturu, jako jsou krmelce (místa pro přikrmování zvěře), zásypy (místa s minerály) a slaniska (místa s minerální solí). V zimě, kdy je nedostatek potravy, zvěř důkladně přikrmují.
Mnoho honiteb se rozprostírá přes rozsáhlé lesní komplexy a louky, což je pro cestovatele skvělá příležitost objevit skryté kouty krajiny. Některá myslivecká sdružení dokonce nabízejí exkurze do honitby a seznámení s jejich činností. Je to skvělý způsob, jak se dozvědět více o české přírodě a tradičním způsobu života.
Zajímavost: V závislosti na regionu se tradice a metody myslivosti liší, a tak vám i cesta po České republice může odhalit rozmanitost přístupů k ochraně zvěře a péči o lesy.
- Myslivecké tradice jsou úzce spjaty s historií a kulturou regionu.
- Myslivecké sdružení často spolupracují s lesníky a dalšími organizacemi na ochraně životního prostředí.
- Účast na řízeném lovu (pod dohledem zkušeného myslivce) může být nezapomenutelným zážitkem pro ty, kteří se zajímají o přírodu a tradiční způsoby života.
Kde nesmí myslivec střílet?
Bezpečnost při lovu je absolutní prioritou. Nikdy nestřílejte směrem, kde hrozí nebezpečí pro lidi, zvířata nebo majetek. To zahrnuje nejen přímou viditelnost, ale i odrazy střely od překážek, o nichž si myslivec musí být vždy vědom. Dostřel vaší zbraně je klíčový faktor – v jeho dosahu nesmí být žádná osoba, ani zvíře, které se nemá lovit. Mnoho nehod se stane v zalesněných oblastech, kde je obtížnější odhadnout vzdálenosti a trajektorii střely, zvláště při lovu s kulovnicí. Důležité je také brát v úvahu vítr a terénní nerovnosti, které mohou ovlivnit dráhu střely nepředvídatelným způsobem. Střelba na zvěř na horizontu, či v jeho bezprostřední blízkosti, je extrémně riskantní, jelikož i drobná odchylka může mít fatální následky. V zahraničí jsem se setkal s různými přístupy k bezpečnosti při lovu, ale základní pravidlo zůstává stejné: Před výstřelem si důkladně promyslete všechny možné scénáře a ujistěte se, že váš výstřel je bezpečný. Ignorování těchto zásad může vést k vážným zraněním, smrti a právním následkům. Pamatujete, že odpovědnost za bezpečnost nese výhradně myslivec.
Kdy se loví Zverina?
Lov zvěře v Česku se řídí striktním kalendářem, který se liší dle druhu. Zatímco lov jelenů, laní a kolouchů jelence běloocasého je povolen od 1. září do 31. prosince, srny a srnčata se loví ve stejném období. Na srnce obecného se můžete vydat od 1. května do 30. září. Tento systém, byť zdánlivě jednoduchý, je výsledkem pečlivého plánování, které zohledňuje migrační vzorce, rozmnožovací cykly a potřebu udržet zdravou populaci zvěře. Zkušenosti z mnoha zemí, od Kanady s jejími rozlehlými honitbami, až po hustě osídlené oblasti Německa, ukazují, že efektivní regulace lovu je klíčová pro zachování biodiverzity a prevenci škod na zemědělských plodinách. Dodržování termínů lovu je proto nezbytné nejen pro ochranu přírody, ale i pro udržitelnost myslivosti jako takové. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že se jedná pouze o lokální záležitost, správa lovu zvěře úzce souvisí s globálními trendy v oblasti ochrany přírody a udržitelného hospodaření s přírodními zdroji.
Co se odpovídá na lovu zdar?
Na tradiční myslivecký pozdrav „Lovu zdar!“ se odpovídá obdobně – „Lovu zdar!“, „Myslivosti zdar!“, nebo stručně „Zdar!“. V písemné formě je přijatelné i „S mysliveckým pozdravem.“ Tento pozdrav má kořeny v hluboké minulosti a odráží úctu k přírodě a k tradicím lovu. Jeho použití není omezeno jen na samotný lov, ale rozšířilo se i do širšího kontextu myslivosti a setkávání s lidmi sdílejícími tuto vášeň. Zdařilý lov byl vždycky záležitostí štěstí a zručnosti, a pozdrav tak symbolizuje přání úspěchu a vzájemné úcty mezi myslivci. Zajímavostí je, že varianty tohoto pozdravu se mohou mírně lišit v různých regionech České republiky, ale jeho podstata zůstává stejná.
Jak dlouho trvá myslivecký hon?
Otázka délky trvání mysliveckého honu je zavádějící. Hon samotný trvá různě dlouho, od několika hodin až po celý den, v závislosti na druhu zvěře, terénu a strategii lovu. Mnohem podstatnější je časová náročnost získání loveckého lístku, nezbytného předpokladu pro účast na honu. Ten není otázkou dnů, ale spíše roků intenzivního studia. Můj osobní zážitek z cest po Evropě ukazuje, že proces získávání loveckého oprávnění se liší zemi od země, ale obecně zahrnuje teoretickou a praktickou přípravu. Kurz zahrnuje zoologii, ochranu přírody, mysliveckou etiku a střeleckou praxi. V některých zemích, jako například ve Skandinávii, je důraz kladen na praktické zkušenosti a znalosti místní fauny, což často vyžaduje delší dobu strávenou pod dohledem zkušených myslivců. Celková doba studia se proto pohybuje kolem jednoho roku, ale může se prodloužit v závislosti na individuálních schopnostech a nárocích dané země. Výsledkem je nejenom lovecký lístek, ale i hlubší pochopení vztahu člověka k přírodě a zodpovědnosti, která s ní souvisí.
Co je to zapsaný spolek?
Zapsaný spolek, dříve známý jako občanské sdružení, představuje v České republice dominantní formu neziskové organizace. Je to právnická osoba, která vzniká z iniciativy lidí sdílejících společný cíl, ať už soukromý, či veřejně prospěšný. Na rozdíl od mnoha jiných zemí, kde se podobné entity řídí striktními předpisy, český systém nabízí poměrně flexibilní rámec. Inspirovaný zkušenostmi z řady evropských zemí, umožňuje zapsaným spolkům relativně snadné založení a fungování. Tento přístup podporuje občanskou angažovanost a rozmanitost aktivit. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, detailně upravuje jejich vznik, fungování a zánik, včetně povinností ohledně vedení evidence a transparentnosti. Mnoho zapsaných spolků úspěšně spolupracuje s mezinárodními organizacemi, čerpá z evropských fondů a sdílí zkušenosti s podobně zaměřenými subjekty v zahraničí, což obohacuje českou neziskovou sféru o globální perspektivu. Zapsání spolku do veřejného rejstříku poskytuje právní jistotu a důvěryhodnost.
Je to efektivní nástroj pro realizaci nejrůznějších projektů, od podpory umění a kultury přes ochranu životního prostředí až po pomoc potřebným. Jeho právní forma umožňuje získávání grantů, dárcovství a další formy financování, umožňující tak naplňovat poslání a cíle spolku. Porovnání s podobnými subjekty v jiných zemích, jako jsou například německé eingetragene Vereine nebo americké non-profit organizations, ukazuje, že český zapsaný spolek nabízí vyvážený přístup k flexibilitě a regulaci.
Co může myslivecká stráž?
Myslivecká stráž v honitbě disponuje značnými pravomocemi. Podobně jako policejní hlídka, mohou zastavovat vozidla a kontrolovat jejich náklad, zejména s ohledem na případný převoz pytlácky ulovené zvěře. Zadržení pachatele pytláctví nebo osoby s neoprávněnou výzbrojí je v jejich kompetenci. Zajímavostí je i jejich oprávnění k usmrcení toulavého psa, což je ovšem opatření uplatňované v krajních případech a v souladu s platnou legislativou, často s ohledem na bezpečnost zvěře a lidí. Zkušenosti z různých zemí ukazují, že podobné pravomoci se liší, některé země svěřují myslivecké stráži i širší pravomoci, jinde je jejich role striktněji vymezena. V České republice je jejich činnost úzce svázána s právními normami na ochranu přírody a bezpečnosti.
Důležité je zdůraznit, že ačkoliv má myslivecká stráž určité policejní pravomoci, jedná se o složku s jinou působností než státní policie. Jejich primární úkol spočívá v ochraně zvěře a lesů. Kontroly vozidel a zadržování osob jsou tedy spíše výjimečnou součástí jejich práce, zaměřené na specifické situace porušování právních předpisů v honitbě. Znalost těchto pravidel se stává klíčovou pro každého návštěvníka české krajiny, ať už se jedná o turisty, houbaře, či cyklisty.
Proč se střílí lišky?
Odstřel lišek na území Ústeckého kraje, na rozdíl od plánovaných redukcí spárkaté zvěře či divočáků, probíhá kontinuálně. Důvod? Přemnožení a škodlivost. Zde je nutno zdůraznit, že liška obecná (Vulpes vulpes), byť krásný a přizpůsobivý tvor, představuje v našich podmínkách významný problém. Její přirození predátoři, jako například vlci, jsou u nás vzácní, a tak se populace lišek reguluje především lidským zásahem.
Mnozí si neuvědomují, že lišky jsou přenašeči celé řady nebezpečných nákaz, jako je například vzteklina či tularémie. Preventivní redukce populace je tedy nezbytná pro ochranu nejenom domácích zvířat, ale i lidského zdraví. Kromě toho, lišky mohou způsobovat škody na drůbeži a drobné zvěři.
Z vlastních zkušeností z cest po Evropě mohu potvrdit, že podobné problémy s regulací populací lišek řeší i mnoho dalších zemí. Metody se však liší. Některé země preferují jiné, méně drastické metody, jako je například kontrola populace prostřednictvím kastrací, ale i ty mají svá úskalí.
Zásadní je zde zmínit, že:
- Odstřel lišek je řízen a regulován mysliveckými sdruženími.
- Myslivci hrají klíčovou roli v udržování rovnováhy v ekosystému.
- Ochrana populace lišek není v rozporu s jejich regulací; cílem je udržitelná populace, která minimalizuje rizika pro lidi a domácí zvířata.
Důležité je si uvědomit komplexitu problému a nenahrazovat nuance zjednodušujícími úsudky. Otázka odstřelu lišek je spíše otázkou udržitelného managementu než pouhého hubení.
Co se odpovídá na Lovu zdar?
Na tradiční myslivecký pozdrav „Lovu zdar!“ se odpovídá jeho zopakováním, tedy „Lovu zdar!“ nebo alternativní variantou „Myslivosti zdar!“. Stručná a univerzální odpověď je pak prosté „Zdar!“. V písemné komunikaci je akceptovatelné i formálnější „S mysliveckým pozdravem.“ Zajímavostí je, že podobné myslivecké pozdravy, ač s odlišnou formulací, existují v mnoha zemích světa. Například v německých oblastech se používá „Waidmannsheil!“, v anglicky mluvících zemích je běžné „Good hunting!“ či „Happy hunting!“, zatímco ve Francii se slyší „Bon chasse!“. Všechny tyto pozdravy sdílejí společný kořen – přání úspěchu při lovu a ukazují, jak hluboce zakořeněná je tradice lovu v různých kulturách.
Na co chytat mníka?
Lov mníka je specifická záležitost, vyžadující trochu trpělivosti a znalostí. Zapomen´te na rychlé pruty a nástrahy pro dravce. Mník se chytá prakticky výhradně na položenou, a to především na živočišné nástrahy.
Nejčastěji se používají rybky, ideálně menší druhy, a rousnice. Kvalita nástrahy hraje klíčovou roli – čerstvá a aktivní nástraha je nezbytností. Zkuste experimentovat s velikostí i druhem, abyste našli tu nejúčinnější pro danou lokalitu a čas.
Optimální doba lovu je podzim. S klesající teplotou vody se mníci stávají aktivnějšími, připravují se na nadcházející výtěr. V tomto období se zvyšuje i pravděpodobnost úspěšného lovu.
Zajímavý tip pro zkušenější rybáře: zakalená voda po letních bouřkách může být překvapivě výnosná. Mníci se v zakalené vodě cítí bezpečněji a jsou více aktivní při hledání potravy.
Nepodceňujte výběr lokality. Hledejte místa s pomalu tekoucí vodou, s kamenitým nebo štěrkovým dnem, kde se mníci rádi zdržují. Důležitá je i hloubka – mníci se nejčastěji vyskytují v hlubších částech řek a potoků.
- Tip pro začátečníky: Naučte se správně nastavit montáž – pevný vlasec, dostatečně těžké olovíčko a ostrý háček jsou klíčové.
- Nezapomeňte: Dodržujte místní rybářské předpisy a respektujte přírodu.
- Pozorujte okolí – sledování vodní hladiny a chování ostatních ryb vám může napovědět o přítomnosti mníků.
- Trpělivost je klíčem k úspěchu – lov mníka vyžaduje čas a klid.
Co je lovecké právo?
Lovecké právo, to jsou jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře – konkrétně jazyk, srdce, plíce, játra, slezina, ledviny a případně i tuk (tzv. běl), který jde snadno oddělit rukou. Tradičně náleží lovci, který zvěř ulovil a vyvrhl. Je důležité si uvědomit, že jde o tradiční zvyklost, nikoliv o právní normu. Pokud vyvrhávání provedl lovecký průvodce, lovecké právo náleží jemu. Při zpracování vnitřností je nutná pečlivá hygiena, aby se předešlo zdravotním problémům. Vnitřnosti je potřeba co nejrychleji zchladit, ideálně na ledu. Kvalitní nůž a vhodné náčiní usnadní práci. V některých oblastech existují i lokální zvyky týkající se loveckého práva, je tedy vhodné se předem informovat u místních znalců.
Důležité upozornění: Konzumace vnitřností zvěře nese určité riziko parazitárních onemocnění. Je proto nezbytné, aby zvěř byla řádně prohlédnuta veterinářem a vnitřnosti byly správně tepelně upraveny.
Kdy se může lovit zvěř?
Lov zvěře v České republice je striktně regulován a termíny se liší dle druhu. Plánujete-li loveckou výpravu, důkladně si ověřte platnou legislativu. Některé druhy jsou povoleny k lovu pouze v omezeném období, jiné celoročně, ale s ohledem na věk.
Příklad:
- Laň: Lov je povolen od 1. srpna do 31. ledna. Zajímavostí je, že v některých oblastech se může lovit i mimo toto období, pokud je to potřeba z důvodu regulace populace.
- Zvěř do dvou let věku: Celoročně. Mladá zvěř se loví s ohledem na její populační dynamiku a zdraví populace.
- Jelenec běloocasý: Lov je povolen od 1. září do 31. prosince. Tento druh je v České republice relativně novým druhem a jeho lov je pečlivě monitorován.
- Jezevec lesní: Lov je povolen od 1. září do 30. listopadu. Jezevci hrají důležitou roli v ekosystému, a proto je jejich lov omezen na kratší období.
Doporučuji navštívit webové stránky Ministerstva zemědělství České republiky pro aktuální a komplexní informace o loveckých termínech a předpisech. Nepodceňujte důležitost dodržování všech zákonných ustanovení, jelikož nelegální lov zvěře je přísně trestán. Na některých místech je lov zvěře podřízen i místním vyhláškám, proto doporučuji kontaktovat místní myslivecké sdružení před plánovanou loveckou akcí.
Kdy se loví kachny?
Lov kachen divokých je v České republice regulován vyhláškou Ministerstva zemědělství. Stanovená doba lovu je omezena na středy a soboty, což je důležité si uvědomit před plánovanou výpravou. Tato restrikce se netýká všech druhů vodních ptáků a je nutné se seznámit s kompletní legislativou, která se detailně zabývá jednotlivými druhy a jejich ochrannými obdobími. Zkušenosti z mých cest po Evropě ukazují, že podobná regulace je běžná i v jiných zemích, avšak s odlišnými termíny. Před lovem je proto nezbytné ověřit si aktuální platnou legislativu a případně si opatřit potřebná povolení. Nepodceňujte také důležitost dodržování etického přístupu k lovu a ochrany životního prostředí. Správné hospodaření s volně žijícími živočichy je klíčové pro udržení jejich populací a zachování biodiverzity, a to nejen v České republice, ale i jinde ve světě.
Kolik si vydělá myslivec?
Plat lesního technika – myslivce se v České republice pohybuje v širokém rozmezí od 32 000 do 51 000 Kč. Tato suma samozřejmě závisí na mnoha faktorech, které jsem pozoroval i v zahraničí, kde jsem studoval podobná povolání. Zde hraje roli zkušenost, specializace (např. péče o zvěř, honitba, ochrana přírody), velikost a typ honitby, a samozřejmě i region. V oblastech s vyšší koncentrací zvěře a bohatšími honitbami je možné dosáhnout vyššího platu. Podobně jako v Austrálii, kde jsem viděl velmi rozvinutý systém řízení myslivosti, je zde důležitá i kvalifikace. Maturita, případně i další kurzy a certifikace, zvyšují šanci na lukrativnější pozici. Nezapomínejme také na dodatečné příjmy, které mohou myslivci získávat z prodeje trofejí (ovšem v souladu se zákonem), pronájmu honitby, nebo poskytování služeb spojených s myslivostí. V některých zemích Evropy jsem zaznamenal i vyšší platy pro myslivce, avšak s tím souvisí i vyšší nároky na vzdělání a odpovědnost. Konečný příjem tedy závisí na mnoha proměnných, a výše uvedené rozmezí je pouze orientační.
Proč myslivci loví?
Myslivost, to není jen o kloboukách a flintenách. Procházel jsem se už po mnoha koutech světa a potkával různé lovce. Psychologové se shodují na tom, že motivy jsou komplexní a často se prolínají. Chuť zabíjet je sice extrémní, ale nelze ji úplně vyloučit. U většiny ale jde spíše o méně drastické důvody, jako je potřeba ukázat si sílu a kontrolu nad přírodou. Je to jakýsi starobylý instinkt, zůstatek z dob, kdy přežití záviselo na schopnosti ulovit si potravu. Dnes to už tak není, ale ten instinkt přetrvává.
Vnímají to jako sport, náročný a precizní, vyžadující znalosti, trpělivost a strategické myšlení. Je to kontakt s přírodou na hlubší úrovni, než jen procházka lesem. Loví se v různých podmínkách, od zasněžených hor až po tropické džungle, což samo o sobě představuje výzvu a dobrodružství. Myslivci mi často vyprávěli o spojení s přírodou, o štěstí z úspěšného lovu, ale i o respektu k ulovenému zvířeti. V mnoha kulturách je lov úzce spjat s tradičními rituály a zvyky.
Ventilace agresivity, i když se to tak může zdát, není vždy primárním motivem. Spíše bych řekl, že jde o úlevu od stresu a nalezení rovnováhy v hektickém životě. Myslivost vyžaduje soustředění a klid, což může být v kontrastu s každodenním stresem. Je to i o ochraně přírody, protože správně prováděná myslivost reguluje populaci zvěře a zabraňuje škodám na lesích a polích. Samozřejmě, tato „ochrana“ je často kritizována a vyvolává debaty o etice.
Nicméně, ať už jsou motivy jakékoliv, je důležité si uvědomit komplexitu tohoto fenoménu. Není to jen o zabíjení, ale i o tradici, sportu, ochraně přírody a hlubokém spojení s divočinou. A ano, i o manipulaci a ovládání přírody, což je ale součást lidské historie a bohužel, stále aktuální téma.
