Kolik stojí povolenka k lovu zvěře?

Povolenka k lovu se značně liší dle druhu zvěře a kvality honitby. Za základní povolenku na černou a srnčí zvěř počítejte s 20 000 Kč ročně. To vám umožní lovit v méně atraktivních honitbách. Chcete-li lovit vysokou, daňčí a mufloní zvěř, připravte se na částku okolo 50 000 Kč ročně. Za 100 000 Kč a více získáte přístup k exkluzivním honitbám s bohatou zvěří a pravděpodobně i k lepším službám, jako je například zajištění ubytování a dopravy. Cena zahrnuje obvykle i státní poplatky za lov. Nezapomeňte si ale před nákupem povolenek ověřit přesné podmínky v dané honitbě, včetně povolených metod lovu a případných dalších poplatků (např. za pronájem zbraně, průvodce apod.). Je také důležité zjistit, zda je v honitbě dostatek zvěře a jaká je pravděpodobnost úspěšného lovu.

Cena dále závisí na lokalitě. Honitby v oblastech s bohatou populací zvěře, s atraktivním terénem nebo blízkostí měst budou dražší. Doporučuji kontaktovat přímo myslivecká sdružení nebo pronajímatele honiteb pro aktuální ceny a dostupnost.

Co je lovecké právo?

Lovecké právo – to zní tajemně, že? Málokdo si pod tímto pojmem představí jedlé vnitřnosti spárkaté zvěře. Ano, přesně tak! Hovoříme o jazyku, srdci, plicích, játrech, slezině, ledvinách a případně i o tuku (tzv. běli), který se dá snadno oddělit rukou. Představte si, jak po náročném dni v lese, provoněném jehličím a rosou, se v táboře peče křupavé srdce srny. To je opravdová odměna lovce!

Tradiční právo střelce: Podle tradice patří toto „lovecké právo“ tomu, kdo zvěř ulovil a vyvrhl. Pamatuji si jeden výlet do Beskyd, kde zkušený lovec s úsměvem sdílel právě toto „lovecké právo“ se svými společníky. Byla to nezapomenutelná večeře pod hvězdnou oblohou!

Výjimka potvrzující pravidlo: Pokud však zvěř vyvrhuje lovecký průvodce, pak právo na vnitřnosti náleží jemu. To je důležité vědět, zvláště při lovu s průvodcem, například v zahraničí, kde se tradice mohou lišit. Při lovu v Alpách jsem se setkal s podobnou praktikou – tam se průvodce staral o vše, včetně přípravy trofejí a “loveckého práva”.

Praktické rady: Nezapomeňte na hygienu! Správné vyvržení a zpracování vnitřností je klíčové pro jejich konzumaci. Pokud si nejste jisti, raději se poraďte se zkušeným lovcem nebo myslivcem. Vnitřnosti jsou totiž velmi chutné, ale jen tehdy, když jsou správně připravené. A věřte mi, zkušenost z divočiny, spojená s ochutnávkou čerstvě ulovené zvěře, patří k těm nejcennějším zážitkům.

Další zajímavost: V různých regionech se může mírně lišit, co přesně patří k „loveckému právu“. Je proto důležité se před lovem informovat o místních zvyklostech a tradicích. To dodá vašemu dobrodružství ještě větší hloubku.

Jak lovit lišky?

Lov lišek? Tohle není záležitost pro začátečníky, a rozhodně se neobejde bez respektu k zákonu. Zapomente na romantické představy o honu s psy. Nejefektivnější a legální cesta? Živolovná odchytová past, také zvaná sklopec. Představte si to jako sofistikovaný drátěný klec, skutečný past na zvědavost a hlad. Liška, přilákaná lákavou návnadou (a věřte mi, zkušenost je v tomhle klíčová – co funguje na lišky v Beskydech, nemusí fungovat v jižních Čechách!), se vplíží dovnitř. Dotkne se nášlapné plošiny a… cvak! Past se zavře. Zní to jednoduše, ale správné umístění pasti a výběr vhodné návnady vyžaduje znalost terénu, chování lišek a trošku intuice, kterou získáte jenom zkušenostmi. Myslete na to, že lišky jsou inteligentní tvorové, takže strategie musí být promyšlená. Často se používají ryby, vnitřnosti, nebo dokonce sladké ovoce. Nezapomínejte na to, že je to metoda, která vyžaduje pravidelnou kontrolu – liška v pasti by neměla strádat. Po odchytu je nutné postupovat dle platných předpisů a nahlásit to příslušným úřadům. Umístění pastí také musí splňovat přísná pravidla, abyste se vyhnuli problémům. To vše si důkladně prověřte předtím, než se do toho pustíte. Prostě to není jen tak, chytat lišky! Je to celá věda, a to nemluvím o potřebné trpělivosti. Myslivecká licence je samozřejmě nutností, bez ní se o lovu lišek ani nemůžete bavit.

Které druhy zvěře lze lovit v noci?

Noc v lese má své zvláštní kouzlo, a to nejen pro fotografy divoké zvěře. Lov v nočních hodinách je ovšem silně regulován. Z českých lesů se tak v podstatě jen dva druhy zvířat mohou stát terčem střelce i po setmění: divočák a liška. Můj osobní zážitek z afrických savan, kde jsem s místními lovci sledoval noční tažení lvů, ukazuje, jak odlišné mohou být podmínky nočního lovu. Tam se sice neloví pro maso, ale pro ochranu stád a rovnováhu ekosystému. V Česku je situace jiná – noční lov prasat a lišek je primárně řízen potřebou regulace populací a prevence škod na zemědělských plodinách. Používají se přitom speciální termovizní technika a zkušenosti s chováním zvířat v noci, které se značně liší od jejich denních návyků. Je to fascinující svět, plný ticha a nečekaných setkání, vyžadující ale maximální opatrnost a profesionální přístup.

Co je to šoulačka?

Šoulačka, to není jen obyčejná procházka lesem. Pro zkušeného lovce, doprovázeného věrným psem, představuje strategicky promyšlený manévr, jehož cílem je nenápadné přiblížení ke spárkaté zvěři – srnci, jeleni, daňkovi, muflonu, ba i divočákovi. Délka této „tajné stezky“, ideálně kolem 120 kroků, je klíčová pro udržení překvapivého elementu. Zkušenost učí, že úspěch šoulačky závisí na dokonalé znalosti terénu, větru a chování zvěře. Nejde jen o fyzickou zdatnost, ale také o mimořádnou trpělivost a cit pro detail. Znalost stop, stopování větru a schopnost perfektně se maskovat v lese jsou nezbytnými atributy každého zkušeného šoulajícího lovce. Správně provedená šoulačka je kombinací umění, vědy a respektu k přírodě, velmi podobná tichému průzkumu divočiny, jaký praktikují zkušení cestovatelé v odlehlých koutech světa. Zkušenosti z honů v různých částech Evropy a světa ukazují, že technika šoulačky se v detailech liší podle druhu zvěře a specifických podmínek prostředí, ale princip nenápadného přiblížení zůstává univerzální.

Kdy je povolen lov Muškařením?

Lov mušek v Česku má svá specifika, a proto je důležité znát přesná pravidla. Sezóna pro lov muškařením je od 1. ledna do 15. června, ale s omezeními. Používejte klasickou výbavu: muškařský prut, naviják, šňůru a návazec. Délka návazce nesmí překročit dvojnásobek délky prutu.

Kritické je omezení velikosti nástrah: maximálně 3 cm. To značně ovlivňuje výběr a taktiku lovu. Mnoho zkušených rybářů si s tímto limitem poradí, ale pro začátečníky to může představovat výzvu.

Plánujete výlet za muškařením? Nezapomeňte na:

• Povolení k rybolovu: Je nezbytné si jej obstarat předem. Podmínky se liší podle revíru, a proto si ověřte detaily na stránkách příslušného rybářského svazu.
• Lokální podmínky: Voda, počasí a typ ryb se liší od místa k místu. Před odjezdem si zjistěte aktuální informace o stavu vody a počasí, abyste si zaručili úspěšný výlet.
• Správné vybavení: Nejde jen o prut, naviják a nástrahy. Nepodceňte ani vhodné oblečení a obuv, případně další doplňky jako například polarizační brýle.
• Respekt k přírodě: Dodržujte pravidla a pamatujte na ochranu životního prostředí. Ukliďte po sobě a zachovávejte respekt k místní fauně a flóře.

Dodržování těchto pravidel zaručí nejen úspěšný, ale i zodpovědný rybolov. Nezapomínejte, že muškaření je nejen o úlovku, ale také o prožitku z pobytu v přírodě.

Jak legalně lovit?

Legální lov ryb v České republice? To je kapitola sama o sobě! Základní podmínkou je rybářský lístek. Než si ho ale opatříte, budete muset prokázat znalosti z oblasti rybářství – úspěšné složení zkoušky je nutností. To zahrnuje nejen druhy ryb, ale i ochranu vodních ekosystémů a rybolovné techniky. Zkoušky se obvykle konají u místních rybářských svazů a jejich náročnost se liší. Ale nebojte se, informace o termínech a obsahu zkoušky najdete na webových stránkách Českého rybářského svazu. Pokud si jen občas vyrazíte na ryby, můžete si vyřídit krátkodobý lístek – platnost na 30 dní. Tento lístek vám ušetří námahu s přípravou na zkoušku, ale s jeho výhodami se pojí omezení v délce rybolovu. Nezapomeňte si také zjistit, která revíru jsou zrovna v daném období přístupná k lovu, a co je důležité, dodržujte místní předpisy a limity úlovků – ochrana přírody je na prvním místě. A na závěr: Nezapomeňte si vzít s sebou i doklady o zaplacení poplatků! Jinak vám hrozí pokuta. Věřte mi, zkušenosti z cest mi ukázaly, že nic takového nezkazí pohodu u vody jako neočekávaná kontrola.

Jak probíhá hon?

Lov drobné zvěře, to je skutečný zážitek! Představte si ranní chlad, vůni lesa a vzrušení z pronásledování. Hon probíhá tradičně, s brokovnicí jako hlavní zbraní. Je důležité si uvědomit, že střelba na drobnou zvěř vyžaduje preciznost a zkušenost. Není to jen o stisknutí spouště, ale o pochopení balistiky a chování zvěře. Po úspěšném výstřelu nastupují na scénu lovečtí psi – ti jsou naprosto nepostradatelní. Tito věrní pomocníci dohledávají postřelenou zvěř a šetrně ji přinášejí myslivci nebo psovodovi. Je fascinující sledovat jejich souhru a precizní práci. A věděli jste, že existují různé plemena psů specializovaná právě na tuto činnost? Například ohaři a stavači jsou pro hon na drobnou zvěř ideální. Ulovenou zvěř pak nesou honci, a po skončení celého honu následuje slavnostní výlož zvěře, kde se ulovené kusy prezentují. Celý rituál je úžasnou ukázkou tradice a vztahu člověka k přírodě. Znalost místních zvyklostí a pravidel je samozřejmě klíčová pro účast na honu, stejně jako důkladné seznámení se s bezpečností práce se zbraněmi.

Kromě toho, doporučuji si před lovem zjistit, jaká je povolena zvěř v dané oblasti a jaké jsou limity pro lov. Existují různé druhy honů, například hon na bažanty, zajíce, nebo koroptve, každý s trochu jinými specifickými metodami. A nezapomeňte na vhodné oblečení – nepromokavá a teplá vrstva je v lese nezbytná. Dobře se připravte a užijte si neopakovatelný zážitek z tradičního českého honu!

Co potřebuji k lovu zvěře?

Lov zvěře v Česku není jen o štěstí a instinktu. Vyžaduje pečlivou přípravu a dodržování přísných pravidel. Lovecký lístek je samozřejmostí, stejně jako povolenku k lovu, která specifikuje druh a oblast lovu. Nepodceňujte ani povinné pojištění – minimální limity 20 milionů korun pro újmu na zdraví a 500 tisíc korun pro škodu na majetku jsou důležité pro ochranu před finančními následky nehody. Tohle platí pro všechny lovce, bez ohledu na zkušenosti.

Pokud lovíte se zbraní, je nezbytný zbrojní průkaz, případně Evropský zbrojní průkaz, dle platné legislativy. Zde je důležité zdůraznit, že legislativa se mění, a proto je vždy nutné si před lovem ověřit aktuální platné předpisy. Doporučuji navštívit webové stránky Ministerstva zemědělství nebo příslušného okresního úřadu. Mimo legislativy je ale klíčová znalost zbraně, bezpečná manipulace a samozřejmě respekt k přírodě a etice lovu. Znalost terénu a počasí je také esenciální pro úspěšný a bezpečný lov.

Nezapomeňte na praktické vybavení, jehož výběr se liší dle druhu lovu a terénu. Dobrá obuv, vhodné oblečení do všech druhů počasí a spolehlivý nástroj pro porcování ulovené zvěře jsou nezbytností. Pro zkušenější lovce je důležitá znalost stop a chování zvěře, aby byli úspěšní a lov proběhl co nejšetrněji. Někdy je výhodou i znalost místních loveckých zvyklostí a tradic. Bezpečnost je vždy na prvním místě.

Kdo může v Honitbě lovit zvěř?

Lov zvěře v Honitbě je záležitostí striktně regulovanou. Nikdo se nemůže pustit do lovu bez loveckého lístku. To je základní kámen, nehledě na to, zda jste zkušený trapper z hor, nebo teprve začátečník. Myslím, že tohle je univerzální pravidlo pro všechny, kteří se pustili do honitby, ať už v Čechách, či jinde.

Pokud jste členem mysliveckého sdružení, nebo jste loveckým hostem, pak potřebujete kromě lístku ještě povolenku k lovu. Je to jakási vstupenka do honitby, vydávaná uživatelem honitby na speciálním formuláři. Představte si to jako turistické vízum, jen pro lovce. Bez něj jste v honitbě jen jako turisté, kteří si obdivují les, ale nemůžou si dovolit srazit ani jediného zajíce.

A pamatujte si, že tyto dokumenty – lovecký lístek a povolenku k lovu – musíte na požádání předložit policii, mysliveckému hospodáři a myslivecké stráži. Je to jako v národním parku, ale s trofejemi. Nedodržení může mít nepříjemné důsledky, jak už jsem se sám přesvědčil na mnoha svých cestách. Inspekce bývá neúprosná, a věřte mi, že nechcete zdržovat cestu s nepotřebnými problémy.

Co je to právo šaría?

Šaría, právní systém vycházející z islámského práva, je komplexní téma, které se v různých zemích a komunitách interpretuje odlišně. Často se však objevují kontroverzní aspekty, jako je zacházení se ženami.

Některé interpretace šaría povolují manželovi fyzické tresty vůči manželce v případě podezření z neposlušnosti, nevěry či jiného “špatného” chování, opírajíce se například o verš 4:34 Koránu. Je důležité zdůraznit, že toto je pouze jedna z mnoha interpretací a v praxi se její aplikace značně liší. Mnoho muslimů tuto interpretaci striktně odmítá.

Během svých cest po muslimských zemích jsem se setkal s různými úrovněmi omezení kladených na ženy. V některých oblastech je skutečně běžné, že ženy potřebují k opuštění domu doprovod muže – manžela, otce nebo bratra.

Omezení pohybu žen se projevuje i v podobě požadavku na zahalování na veřejnosti. Stupeň zahalování se liší podle země, regionu, i osobní volby. Od lehkého šátku přes hlavu až po nikáb zakrývající celé tělo s výjimkou očí. Některé ženy toto považují za osobní projev víry, jiné za omezení svobody.

• Je důležité si uvědomit, že zákonodárství jednotlivých zemí s muslimskou většinou se liší. Některé země mají sekulární právní systém, jiné kombinují prvky šaría s jinými právními systémy, a opět jiné se řídí šárií téměř výhradně.
• Rozdíly v interpretaci šaría a její aplikaci jsou obrovské a nelze je zjednodušovat.
• Studium práva šaría vyžaduje hluboké porozumění islámské teologie a historie, a je nezbytné brát v úvahu kontext a kulturní nuance.

Rozmanitost islámského světa je enormní a zjednodušené závěry o šárii a jejím vlivu na ženy jsou nebezpečně zjednodušující.

Jak se obléct na hon?

Na hon se neoblékáte jen tak. Je to otázka nejen slušnosti, ale i bezpečnosti. Myslivecký oděv je naprostá nutnost, žádné kompromisy. Zapomeňte na výstřednosti.

Myslím, že jsem prošel všemi možnými klimatickými pásmy a viděl jsem, jak se lovci oblékají. A věřte mi, nic nezlepší šanci na úspěšný lov jako správné oblečení.

Povolené barvy jsou výhradně:

• Zelená
• Hnědá
• Šedá

Vždy v loveckém střihu. To znamená žádné pestré svetry, modré džíny, bundy s výraznými logy nebo střelecké vesty – ty patří na střelnici, ne do lesa.

Doporučení zkušeného cestovatele a lovce:

• Vrstvení: Nepodceňujte sílu vrstevnatého oblečení. Počasí se v lese mění rychle. Tepelná regulace je klíčová.
• Funkční materiály: Vlna, merino vlna a funkční syntetické materiály odvádějí pot a udržují vás v suchu i teple.
• Neviditelnost: Barvy jsou důležité, ale i střih a materiál hrají roli v maskování. Zvažte použití kamufláže.
• Odolnost: Oblečení by mělo být odolné proti trnům, větvím a povětrnostním vlivům.
• Pohodlné boty: Kvalitní, nepromokavé boty jsou nezbytné. Dlouhé hodiny chůze v terénu si žádá komfort a pevnou podporu nohy.

A nezapomeňte na pokrývku hlavy a vhodné rukavice. Příroda je nepředvídatelná, buďte na ni připraveni.

Kdy může myslivec střílet?

Jako zkušený turista vím, že v lese platí přísná pravidla střelby. Zákon jasně říká: střílet se smí jen tehdy, je-li zvěř spolehlivě identifikována. Žádné výmluvy typu “spletl jsem si psa s liškou” neprojdou.

Před výstřelem je klíčové důkladné pozorování. Používejte dalekohled, a pokud si nejste jisti, raději nestřílejte. Zodpovědnost za každý výstřel je obrovská, a to nejen kvůli možným škodám na majetku, ale především kvůli ohrožení lidských životů.

Nepodceňujte vzdálenost a úhel střelby. V hustém lese se vzdálenosti snadno zkreslují a nebezpečí ricochetu je reálné. Pamatujete si základní pravidla bezpečného zacházení se zbraní?

Dodržujte myslivecký řád a buďte ohleduplní k přírodě i ostatním lidem v lese. Nejde jen o to, zda smíte střílet, ale i o to, jak střílíte a proč.

Co se může lovit?

Lovná zvěř v našich lesích a horách je pestrá. Můžete se zaměřit na majestátní jelence běloocasé – jeleny, laně a kolouchy – jejichž lov je povolen od 1. září do 31. prosince. Nepodceňujte však ani nenápadného, avšak chytrého jezevce lesního, lovitelného od 1. září do 30. listopadu. V horských oblastech pak potkáte kamzíky horské – kamzíky, kamzice a kamzíčata – lov je možný od 1. října do 31. prosince. A pro zkušenější lovce tu máme kozu bezoárovou – kozla, kozu a kůzlata – lovná od 1. září do 31. prosince. Nezapomeňte na příslušné povolení k lovu a dodržování loveckých předpisů, abyste si tento zážitek užili zodpovědně a bezpečně. Dobře si prostudujte zvyky jednotlivých druhů a zvolte vhodnou strategii. Lov je umění, které vyžaduje trpělivost, znalosti a respekt k přírodě.

Poznámka: Hvězdičkou (*) jsou označeny druhy, u kterých je potřeba si ověřit aktuální legislativu, jelikož se omezení lovu mohou měnit z roku na rok.

Čím střílí myslivci?

Myslivci, jak jsem se sám přesvědčil na svých cestách po Evropě, používají k lovu různé zbraně, vždy v souladu s místními zákony. Nejdůležitější je správná identifikace zvěře před výstřelem – žádné pochybnosti, jen jistota. Zbraň, ať už kulová či broková, musí perfektně sedět lovci, zvláště v zimním období s těžkým oblečením.

Nastřelení kulové zbraně je kritické. Pamatuji si, jak jsem v Karpatech sledoval starého lovce, jak s pečlivostí hodináře kontroluje svou zbraň. Každý detail je důležitý pro přesný zásah. Volba náboje, ráže a typu střely (broku) závisí na druhu zvěře – liščí hon vyžaduje jinou munici než lov jelení zvěře.

Různé země mají různé předpisy, co se týče povolené munice a technik lovu. Například v severských zemích jsem se setkal s využitím speciálních nábojů pro lov v hustých lesích, kde je důležitá maximální přesnost na kratší vzdálenost. Vždy je nutné se seznámit s místní legislativou a zvyklostmi před lovem.

Bezpečnost je na prvním místě. Dobrý lovec vždy dbá na to, aby jeho výstřel neohrozil okolí. Myslivost je o respektu k přírodě a zodpovědnosti za své činy.

Kdy se říká lovu zdar?

Tradiční český myslivecký pozdrav „Lovu zdar!“ má hluboké kořeny a v kontextu s vojenskou uniformou působí značně nepatřičně. Maskovací oblečení a vojenská výstroj se v myslivosti nedoporučují, a to nejen z důvodu záměny s vojáky, ale i proto, že jej běžně nosí široká veřejnost – od turistů a rybářů přes trampy až po bezdomovce. Tento fakt může vést k nedorozuměním a dokonce k vykázání z honu, jak je zvykem v mnoha zemích Evropy, ale i mimo ni. Například ve Skotsku, kde má myslivost dlouhou tradici, je zdůrazňován tradiční oděv, zatímco v Africe, kde je lov často spojován s ochranou přírody, se používají neutrální barvy a funkční oblečení. Myslivci by se měli zaměřit na nenápadné a praktické oblečení v zemitéch barvách, které splývá s okolní krajinou a umožňuje tichý pohyb v terénu. V zemích s přísnějšími předpisy, jako je například Německo, existují přesná nařízení k oblečení při lovu. Všude je však důležitý respekt k přírodě a k ostatním účastníkům lovu, a to zahrnuje i vhodný oděv. Používání jen jediného, tradičního pozdravu „Lovu zdar!“ je v rámci českých tradic přijatelné, ale mezinárodně je vhodné brát ohled na zvyklosti dané země a regionu.

Proč myslivci připíjí levou rukou?

Tradiční zvyk myslivců připíjet levou rukou má nejpravděpodobnější historický původ ve vyprávění o knížeti Hubertovi. Legenda říká, že i během společenských událostí, kdy pravou rukou projevoval úctu dámám, si levou rukou připíjel. Tímto gestem zdůrazňoval své lovecké vášně, i v momentě odpočinku. Zvyk se zafixoval v přísloví “levá ruka připíjí a pravá loví”. Je to zajímavá tradice, která odráží dualitu mezi společenskými povinnostmi a vrozeným loveckým instinktem. Mnoho mysliveckých tradic má podobný původ v kombinaci praktických důvodů a symbolických významů. Například držení zbraně pravou rukou bylo prakticky nezbytné, proto levá ruka se stala ideální pro jiné úkony. V některých oblastech se ale toto pravidlo nedodržuje, což je důkazem regionálních odchylek v loveckých zvyklostech. Pro úplný obraz je potřeba zmínit i kulturní kontext – v minulosti měla levá ruka v některých kulturách negativní konotaci, spojenou s nečistotou, a tak rituál připíjení levou rukou mohl být i jakýmsi symbolickým aktem pokory před přírodou a lovenou zvěří.

Co je to Čmelík?

Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae) – noční můra každého chovatele drůbeže, ale i turisty, který se pohybuje v blízkosti drůbežích farem! Tento drobný, klíštěti podobný roztoč, je ektoparazit o velikosti 0,5-1 mm. Nesáté jedince sotva spatříte pouhým okem, ale po krvavé hostině se zbarví do červena.

Nebezpečí pro turisty: Ačkoliv se čmelík primárně živí krví drůbeže, může se v nouzi přisát i na člověka. Jeho kousnutí způsobuje svědivé pupínky a alergické reakce. Proto je důležité:

• Vyhýbat se místům s vysokou koncentrací drůbeže.
• Nosit dlouhé oblečení a repelenty, pokud se pohybujete v blízkosti farem.
• Po návratu z túry důkladně zkontrolovat tělo.

Životní cyklus: Čmelík se schovává v prasklinách a štěrbinách kurníků, kde klade vajíčka. Jeho životní cyklus je složitý a zahrnuje několik stádií. V nepřítomnosti hostitele dokáže přežít několik měsíců.

Prevence: Dobrá hygiena v kurnících je klíčová k potlačení výskytu čmelíka. Pravidelné čištění a dezinfekce prostoru snižují populaci těchto roztočů.

Léčba: Při zjištění kousnutí je důležité místo ošetřit antiseptikem a užívat antihistaminika pro zmírnění svědění a alergických reakcí. V případě silné alergické reakce vyhledejte lékařskou pomoc.