No hele, brácho, realita je krutá jak stoupání na Sněžku v sandálech! Zhruba 35 765 druhů ze 128 918, to je jak když ti bouřka zruší trek na Grossglockner. WWF říká, že za posledních 50 let zmizelo až 70 % zvířecí populace! Představ si, že by ti zmizela většina parťáků na raftu. Ta zvířata se prostě nestíhají adaptovat na tenhle šílenej svět, kterej se mění rychlejc než počasí v Alpách. Co můžeme dělat? No přece chránit přírodu! Méně odpadků, více respektu k divočině a třeba i podpora organizací, co se o to starají. Protože příroda je jako tvoje oblíbený místo na kempování – když se o ni nestaráš, tak se z ní stane jenom spoušť.
Kdy je honitba?
Honitba, ten čas, kdy les ožívá ozvěnou výstřelů a loveckých povelů, by měla v ideálním případě vrcholit do konce listopadu. Znamená to, že v honitbách, které jsou spravovány s rozmyslem a péčí, by měl být plánovaný odlov holé zvěře splněn alespoň z 80 – 90 %. Tohle je důležité pro udržení rovnováhy v lesním ekosystému.
Listopad v lese, to není jen honitba, ale i signál pro změnu v péči o zvěř. Když se objeví sníh a krajina zbělá, je čas začít s přikrmováním objemovými krmivy. Vzpomínám si na honitby v Krkonoších, kde se v takových chvílích objevovaly obrovské balíky sena, pečlivě připravené lesníky. Nezapomeňte, že je důležité krmit zvěř správně, abychom jí pomohli přežít náročné zimní období.
A s koncem listopadu přichází i postupné omezování dávkování jadrných krmiv, jako je pšenice, žito a ječmen. Je to důležité proto, aby se zvěř nepřipravila na zimu v příliš dobré kondici. Příroda je moudrá a zvěř musí být připravená na přirozené strádání.
Během svých cest po Evropě jsem viděl různé přístupy k péči o zvěř a honitbám. V severních zemích, kde jsou zimy obzvláště tuhé, je přikrmování zvěře naprosto zásadní. Naopak v jižních zemích, kde je zima mírnější, je krmení minimalizováno. Každý region má své specifika a je důležité se jim přizpůsobit.
Co delat kdyz nekdo týrá zvíře?
Viděl jsi něco, co se ti nezdálo? Někdo se chová ke zvířeti fakt hnusně a ty nevíš, co s tím? Já vím, je to hrozný pocit bezmoci. Za ty roky, co cestuju, jsem viděl ledacos a věř mi, někdy je potřeba jednat. Neotáčej se zády.
Co dělat, když máš podezření na týrání zvířete?
Tady jsou možnosti, jak to řešit, ať už jsi kdekoli v Česku:
- Krajská veterinární správa: To je taková ta instituce, která má zvířata na starosti po odborné stránce. Mají know-how a můžou zasáhnout odborně.
- Obecní úřad obce s rozšířenou působností: I tady můžou pomoct. Obce mají povinnost se o zvířata starat.
- Policie ČR: Když jde do tuhého, volej policii. Týrání zvířat je trestný čin a policie to musí vyšetřit.
- Obecní (městská) policie: V menších městech a obcích má obecní policie často lepší přehled a může rychle zasáhnout.
Kdy zasáhnout hned?
Pokud vidíš, že někdo právě teď zvíře týrá, a je to akutní, zavolej policii nebo obecní policii ihned! Policie nebo strážníci můžou zasáhnout na místě a týrání zastavit.
Důležité!
- Měj co nejvíc informací: Kde se to stalo, kdy, co jsi viděl, jak vypadalo zvíře a ten, kdo ho týral. Čím víc toho víš, tím líp.
- Fotky a videa jsou super: Pokud máš možnost, natoč to nebo vyfoť. Důkazy jsou neocenitelné. Ale pozor, dávej na sebe pozor! Nelez do nebezpečí.
- Nenech se odbýt: Když máš pocit, že tě někdo ignoruje, zkus to znovu a trvej na tom, aby se tím někdo zabýval.
Pamatuj, že i malý krok může znamenat velkou změnu pro to zvíře. Díky, že ti to není jedno!
Co dělat když najdu uhynulé zvíře?
Takže narazíš na cestách na uhynulé zvíře. Co teď? Mám pár tipů, co se mi osvědčilo na mých toulkách:
První a nejdůležitější: Ruce pryč! Doslova. Mršina může přenášet spoustu nepříjemností – od parazitů po vážné nemoci. Pokud už to fakt musíš zkoumat, tak jedině v rukavicích, a to nejlíp jednorázových.
Kam s ním? To je otázka. Rozhodně to nenech jen tak ležet. Rozkládající se tělo není nic příjemného ani pro tebe, ani pro okolí. Máš několik možností:
- Varianta pro “odvážné”: Opatrně, v rukavicích, zvíře zabal do neprodyšného pytle. Zabal pořádně, ať nic neprosákne.
- Kam s pytlem? Nejlepší je to odvézt do státního veterinárního ústavu. Tam se postarají o odbornou likvidaci.
- Nemáš čas, ani chuť? Zavolej místní policii nebo hasiče. Ti by měli vědět, co s tím. V některých obcích existují i specializované firmy na likvidaci zvířat.
Důležité poznámky:
- Pokud najdeš uhynulé zvíře na soukromém pozemku, kontaktuj majitele. Ten by se měl postarat.
- U velkých zvířat (např. divočák, jelen), je nutné kontaktovat i myslivecké sdružení.
- Nikdy zvíře nezakopávej sám. Může to být v rozporu se zákonem a navíc to není ekologické.
Pamatuj, bezpečnost je na prvním místě! A respekt k přírodě taky.
Kolik váží největší zvíře na světě?
Největší zvíře na světě? Ó, ano, to je Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus)! Viděl jsem je na vlastní oči, majestátní tvory brázdící oceány. Měřil jsem jednoho u pobřeží Antarktidy, a věřte mi, dorůstají délky až 30 metrů! A co váha? No, ta přesahuje 200 tun, jako bych srovnával váhu s celým menším nákladním vlakem. Představte si jen, že srdce tohoto obra váží jako malé auto! A slyšel jsem, že jeho tepny jsou tak široké, že by jimi dospělý člověk mohl plavat. Fascinující stvoření!
Co je myslivecký řád?
Takže, co je to vlastně ten myslivecký řád? Představ si to jako takový manuál pro myslivce, ale ne obyčejný, to ti garantuju. Vydává ho Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), takže se jedná o oficiální dokument, který se prolíná s různými zákony a předpisy.
Základem jsou samozřejmě zákony o myslivosti, které určují, co se smí a co ne, pokud jde o lov a péči o zvěř. Ale nejde jen o to, kdy můžeš stisknout spoušť. Myslivecký řád se dotýká i zákonů o zbraních a střelivu, protože bezpečnost je na prvním místě, že jo. A to jsem se s puškou nacestoval…věř mi, vím, o čem mluvím.
Dále do toho vstupují předpisy o ochraně přírody, protože myslivost není jen o lovu, ale i o udržování rovnováhy v ekosystému. No a nakonec, veterinární péče, protože zvěř musí být zdravá, a to jak pro ni samotnou, tak pro nás, co ji konzumujeme. Takže žádný “divoký západ”, ale promyšlený systém.
Myslivecký řád se opírá i o stanovy ČMMJ a další interní směrnice. Zkrátka, je to taková kuchařka pro správného myslivce, která ti říká, jak se chovat a jednat v souladu s pravidly a s ohledem na přírodu. Bez ní si v revíru ani neškrtneš. A věř mi, já už jsem se v revírech nachodil kilometry, a bez pravidel to prostě nejde.
Kam nahlásit mrtvé zvířata?
Takže, narazili jste během svých toulkách přírodou na mrtvé zvíře? To se občas stává, ať už jste na túře v Krkonoších, projíždíte Šumavou, nebo se jen tak procházíte po lese za barákem. Důležité je vědět, jak se v takové situaci zachovat.
Co dělat, když najdete mrtvé zvíře?
- Bezpečnost především: Zvířete se nikdy nedotýkejte. Může být nemocné, nebo dokonce nakažené vzteklinou. To platí i pro případné návnady, které by mohly být u zvířete umístěné.
- Lokalizace: Zkuste co nejpřesněji určit, kde se nacházíte. Ideální je GPS, ale stačí i orientační body, turistické značky, nebo nápadné prvky krajiny.
- Hlášení:
- Známé území: Pokud víte, komu daná oblast patří (myslivecké sdružení, správa národního parku, atd.), nahlaste nález přímo jim.
- Neznámé území: Pokud si nejste jistí, komu oblast patří, obraťte se na nejbližší obecní úřad. Ti už vědí, jak dál postupovat.
- Dokumentace: Pokud to situace dovolí (bez ohrožení vaší bezpečnosti!), místo nálezu vyfoťte. Fotka může pomoct při identifikaci zvířete a určení příčiny úmrtí. Mnoho obcí má dnes i mobilní aplikace, přes které můžete hlášení rovnou odeslat i s fotkou.
Proč je to důležité?
Hlášení nálezu mrtvého zvířete pomáhá monitorovat zdraví divoké zvěře, předcházet šíření nemocí a odhalovat případné případy otravy. Díky vaší všímavosti a zodpovědnému chování tak přispíváte k ochraně přírody!
Bonus tip: Pokud se často pohybujete v přírodě, stáhněte si do mobilu aplikaci Mapy.cz. Umí fungovat offline a s přesností vám ukáže, kde se nacházíte, i když nemáte signál.
Jaký je nejchytřejší zvíře na světě?
Ach, inteligence delfínů! To je téma, které mě provázelo na mých plavbách po světových oceánech. Skutečně, slyšel jsem pověsti, že jejich mozek je ohromný, snad jakoby spojením tří lidských mozků dohromady. Vědci se domnívají, že jsou nejchytřejšími tvory na Zemi.
Viděl jsem je lovit společně, s propracovanými strategiemi, které by záviděl i zkušený rybář. Komunikují složitými zvuky a gesty, a zdá se, že si předávají nejen praktické informace, ale možná i příběhy. Navíc, jejich schopnost učení a řešení problémů je neuvěřitelná.
Jen si vzpomeňte na mou cestu do Polynésie, kde jsem sledoval, jak se delfíni učí používat mořské houby jako ochranu při lovu na dně oceánu. Fascinující! A co teprve jejich hravost a zvědavost? Mnohokrát jsem se na lodi cítil sledován jejich inteligentními, zkoumavými očima. Ne, nepochybuji o tom, že delfíni jsou tvorové mimořádné inteligence a komplexního společenského života.
Kam hlásit sražené zvíře?
Ach, přátelé, na cestách život přináší nečekané! Srazíte-li nešťastnou divokou zvěř, ihned jednejte. Než se rozkoukáte po kraji a začnete vyprávět historky o dobrodružství, vzpomeňte si na policii!
Linka 158 je váš přímý kontakt s pořádkem, a to ať už jste přímo na místě činu, nebo se zrovna chystáte překročit další hranice. Policie, tito strážci zákona, se postarají o kontakt s majitelem zvířete, pokud je znám, a v případě divoké zvěře povolají myslivecké sdružení, aby se o nešťastníka postaralo a uklidilo cestu pro další cestovatele.
Pamatujte, bezpečnost především! Ať už cestujete po vlastech českých nebo za sedmero horami, s trochou opatrnosti a znalostí pravidel se vám vyhnou nepříjemné patálie.
Jaké je nejlehčí zvíře na světě?
Tak jo, vyrazili jsme do světa hledat nejlehčího savce! A hádejte co? Našli jsme ho! Je to bělozubka nejmenší (Suncus etruscus). Tohle malinké stvoření patří do čeledi rejskovitých a je to fakt pidižvík – nejmenší savec na Zemi, co se hmotnosti týče.
Představte si, že tahle myška váží jen kolem 1,8 gramu! To je míň než euro! A co je ještě šílenější, její tělo měří kolem 4 cm, ocas přidává další 2 cm. Bělozubku najdete v jižní Evropě, severní Africe a v Asii.
Tahle miniaturní šelma je neuvěřitelně aktivní a má vysoký metabolismus. Musí se pořádně nadlábnout, aby měla dost energie – denně spořádá dvakrát tolik potravy, než sama váží! Loví hmyz a jiné drobné bezobratlé. Takže pokud se někdy vydáte do Středomoří a zahlédnete maličkou myšku, možná jste narazili na tohohle drobečka!
Jak těžká je čeština?
Ó, čeština! Vypráví se o ní legendy, jako o bájné hoře, jejíž vrcholek se ztrácí v mracích. Mnozí badatelé ji řadí mezi dvacet, ba dokonce patnáct nejobtížnějších jazyků světa. A já, co jsem se toulal po světě a naslouchal zvukům mnoha řečí, musím přiznat, že to není pouhá fáma.
Ovšem, co je to “těžký jazyk”? Záleží na perspektivě cestovatele. Pro někoho je to složitá gramatika, pro jiného odlišná výslovnost. Čeština má obojí! Sedm pádů, gramatické rody, dokonavá a nedokonavá slovesa – to vše může být oříškem pro cizince. Ale vzpomeňte si na koruny stromů v deštném pralese – každá větev je jiná, ale dohromady tvoří majestátní celek.
Kde se čeština v žebříčku obtížnosti vlastně nachází? Většina kartografů jazyků se shoduje na nejtěžších patnácti:
- čínština
- arabština
(a dále mnoho dalších jazyků, které teď, uprostřed expedice, nemám čas vyjmenovat). Ještě dodám, že obtížnost je relativní. Záleží, jaký jazyk už umíte. Pokud ovládáte jiný slovanský jazyk, startovní čára bude o něco blíž cíli.
Ale ať už je cesta k češtině jakákoliv, stojí za to! Protože za těmi složitými pravidly se skrývá bohatý jazyk plný poezie a humoru. A odměnou vám bude možnost porozumět duši českého národa. Věřte mi, stojí to za to!
Co je nejtěžší na světě?
Slyšel jsem, táborníci, o mnoha těžkostech, ale pokud se ptáte na nejtěžší živý organismus, pak vzpomeňte na Pando. Je to obdivuhodná kolonie topolů osikovitých, Populus tremuloides, rozkládající se v Utahu. Pando není jen les, je to jeden jediný organismus! Všechny ty zdánlivě oddělené stromy jsou geneticky identické a propojené rozsáhlým kořenovým systémem.
Představte si tu váhu! Odhaduje se, že váží přes 6000 tun. Stáří tohoto kolosu je ohromující – některé odhady hovoří o několika tisících letech. Bohužel, Pando je ohroženo, mladé stromky nedokážou nahradit ty starší, kvůli spásání jeleny a dalšími zvířaty. Apeluji na ochranu tohoto jedinečného přírodního divu.
Jak se zdraví myslivci?
Myslivci, tito strážci lesů a polí, se zdraví specifickým a tradičním způsobem. Jejich pozdrav, který slyšíte rezonovat krajinou, je Lovu zdar!, případně Myslivosti zdar!.
Je fascinující, jak tato krátká fráze nese v sobě hlubokou úctu k přírodě, zvěři a staletým mysliveckým tradicím. Reakce na tento pozdrav je jednoduchá, ale důležitá: opakování pozdravu nebo prosté Zdar! To vyjadřuje vzájemný respekt a pocit sounáležitosti.
Zajímavé je, že v písemné komunikaci se ustálila forma S mysliveckým pozdravem. Tento formální způsob ukončení dopisu nebo e-mailu podtrhuje profesionalitu a vážnost mysliveckého stavu. Používám ho často v korespondenci s kolegy z různých koutů Evropy, když diskutujeme o ochraně přírody a udržitelnosti myslivosti.
V praxi se ale můžeme setkat s různými obměnami a lokálními zvyklostmi. Například:
- V některých regionech se místo “Lovu zdar!” používá “Lesu zdar!”.
- Starší generace myslivců často upřednostňuje archaičtější formy pozdravu.
- Při slavnostních příležitostech se pozdrav doplňuje o další fráze, zdůrazňující význam události.
Je důležité si uvědomit, že pozdrav “Lovu zdar!” není jen prázdná fráze. Je to symbol respektu k přírodě a zvěři, a proto bychom se k němu měli chovat s úctou a vážností.
Co znamená honitba?
Honitba, to není jen kus země. Je to krajina protkaná staletou tradicí myslivosti, místo, kde se střetává divoká příroda s lidským hospodařením. Představte si rozlehlé pole, hluboký les, vinici stoupající po svahu – to všechno může být součástí jedné honitby, i když pozemky patří různým majitelům. Právo myslivosti, tedy péče o zvěř a regulace jejího stavu, se zde uplatňuje se vší parádou.
Zajímavé je, že ne každá plocha je honitbou. Existují takzvané nehonební pozemky, kde je myslivost zakázána. A co se stane, když honitba narazí na město či vesnici? Obvykle končí na okraji zastavěného území, v intravilánu. Tam už vládne jiný řád, a divoká zvěř ustupuje lidskému obydlí.
Pro cestovatele je důležité vědět, že rozlehlost honitby a její charakter ovlivňují i krajinu samotnou. Pečlivá myslivost se podílí na udržování biodiverzity a zabraňuje přemnožení některých druhů. Ať už se vydáte na pěší túru, cyklovýlet, nebo jen projíždíte autem, honitby jsou nedílnou součástí české krajiny a stojí za to si jich všímat.
Kam hlásit mrtvou zvěř?
Narazili jste v české přírodě na zraněné zvíře? Ať už se jedná o majestátního jelena nebo malou veverku, neváhejte! Zraněná spárkatá zvěř (jelen, srnec, daněk, muflon) či drobná zvěř (zajíc, bažant, koroptev) vyžaduje okamžitou pomoc.
Kam se obrátit?
V Praze a okolí je nejlepší kontaktovat:
- Záchrannou stanici MHMP (Městská policie hl. m. Prahy): Tato stanice se specializuje na péči o volně žijící zvířata.
- Městskou policii: Telefon 156. Operátoři vás nasměrují k nejvhodnější pomoci a zajistí kontakt s odborníky.
Co dělat, než dorazí pomoc?
- Zajistěte bezpečnost: Ujistěte se, že jste vy a zvíře v bezpečí. Vyhněte se přímému kontaktu s poraněným zvířetem, může být v šoku a bránit se.
- Informujte dispečera: Při hlášení popište zranění zvířete co nejpřesněji (druh zvířete, viditelné zranění, poloha). Pomůže to záchranářům lépe se připravit.
- Zůstaňte v blízkosti (pokud je to bezpečné): Počkejte v bezpečné vzdálenosti, dokud nepřijede pomoc. Budete tak schopni navigovat záchranáře na přesné místo.
Důležité upozornění: Nikdy se nepokoušejte zraněné zvíře léčit sami! Odborná péče je klíčová pro jeho přežití a návrat do volné přírody.
Jak vyjmout pozemky z honitby?
Ahój přátelé! Pokud toužíte vyjmout své pozemky z honitby, cesta to věru není snadná, ale s pevnou vůlí a znalostí terénu ji zdoláte! Představte si to jako expedici do neprobádané divočiny byrokracie.
Nejprve musíte sepsat žádost, kterou podáváte na obecním úřadě obce s rozšířenou působností. V této žádosti důkladně uveďte důvody, proč si přejete dané pozemky z honitby vyjmout. Buďte přesvědčiví jako šerpa nesoucí náklad k vrcholu!
Věřte mi, že se nejedná o procházku růžovým sadem. Prohlášení pozemků za nehonební probíhá ve správním řízení. Pamatujte si, že příslušným orgánem státní správy myslivosti je krajský úřad. Stejně jako při cestování, musíte znát správný směr!
A co všechno je důležité vědět? Zde je pár postřehů:
- Důvody musí být pádné: Například, že na pozemku probíhá intenzivní zemědělská činnost, která znemožňuje výkon práva myslivosti, nebo se tam nachází stavba, která brání volnému pohybu zvěře.
- Dokumentace je klíčová: Přiložte k žádosti veškeré relevantní dokumenty, jako jsou katastrální mapy, výpisy z katastru nemovitostí, fotografie, a cokoliv dalšího, co podpoří vaše tvrzení.
- Vytrvalost se vyplácí: Správní řízení může být zdlouhavé, ale nevzdávejte se! Stejně jako vytrvalost vám pomůže zdolat vrchol hory, i zde vám přinese úspěch.
Ať už se vydáte na jakoukoliv cestu, mějte vždy na paměti, že příprava a znalost jsou klíčem k úspěchu! Hodně štěstí s vaší expedicí!
Kdo je nejmenší savec na světě?
Takže, chlapi, když už jsme u těch zvířátek, víte, kdo je takový prcek mezi savci? Bělozubka nejmenší! S těma svýma dvěma gramama se dělí o první místo s netopýrkem thajským.
Je to takový hmyzožravec, něco jako rejsek, jenže má bílý zuby, narozdíl od těch rejsků, co mají zuby načervenalý. No a jestli se někde touláte po Evropě, hlavně teda v jižní části, tak ji můžete potkat. Žije v trávě, v křoví, pod kameny… prostě všude, kde najde broučky k snědku.
Kdy může myslivec střílet?
Jako ostřílený cestovatel, který viděl kousky divočiny po celém světě, ti povím – jistota je klíčová. Myslivecký řád, konkrétně článek 44, mluví jasně: Střílet se smí, až když máš naprostou jistotu, co máš před sebou. A tohle není jen o pravidlech. Je to o etice, o respektu k přírodě a o zodpovědnosti, kterou jako myslivec máš. Představ si, že v africké buši si spleteš geparda s hyenou – kromě mezinárodního skandálu by to byla obrovská tragédie. U nás v lesích je to stejné. Pes se neliší od lišky jen chlupem, divočák od daňka taky ne. Pečlivé rozlišení je základ. A pamatuj, “omyl” neobstojí. Musíš být stoprocentně jistý, jinak raději nestřílej. Ať už lovíš v českém lese nebo v amazonském pralese, tahle zásada platí univerzálně.
Kdy volat policii ke střetu se zvěří?
Srážka se zvěří, ať už se jedná o srnku, divočáka nebo dokonce zatoulaného psa, vyžaduje vždy zásah policie. Představte si to jako nehodu s neoznačeným vozidlem – lesní zvěř je z pohledu zákona cizím “majetkem”, o který se musí někdo postarat. Policie se postará o informování správce honitby, který má následně povinnost odklidit sražené zvíře.
A tady je rada cestovatele, který projel Evropu křížem krážem: nikdy se sraženého zvířete nedotýkejte! Nejenže riskujete zbytečné zranění (i mrtvé zvíře může nečekaně trhnout nohou), ale hrozí vám i kontakt s potenciálními chorobami. Navíc, zvíře může být jen omráčené a v šoku by mohlo zaútočit. Policie zajistí jak vaši bezpečnost, tak i adekvátní péči o zvíře, ať už živé nebo ne.
