Invazivní rostliny jsou globální problém, který ovlivňuje biodiverzitu a ekonomiku po celém světě. V České republice se potýkáme s několika druhy, které se agresivně šíří a vytlačují původní vegetaci. Mezi nejznámější patří bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), impozantní, ale nebezpečná rostlina, jejíž šťáva v kombinaci se slunečním zářením způsobuje vážné popáleniny. Jeho původ sahá do Kavkazu, odkud byl dovezen jako okrasná rostlina.
Dalším příkladem je kolotočník ozdobný (Sicyos angulatus), nenápadná popínavá rostlina severoamerického původu, která dokáže zcela zahltit porost a dusit ostatní rostliny. Dále se u nás rozšířila borovice vejmutovka (Pinus strobus), rychle rostoucí severoamerická dřevina, která sice vypadá malebně, ale kvůli hustému zmlazení a konkurenceschopnosti omezuje růst původních listnatých stromů. Neméně problematické jsou i různé druhy křídlatek (Reynoutria spp.), robustní rostliny původem z východní Asie, které se vyznačují extrémní odolností a schopností prorůstat i skrz beton. Původně se používaly pro zpevnění břehů, ale nyní se nekontrolovaně šíří podél vodních toků a v urbanizovaných oblastech.
Tyto rostliny byly často vysazeny s dobrým úmyslem, ať už pro zkrášlení krajiny nebo z ekonomických důvodů. Nicméně, jejich agresivní chování a nedostatek přirozených nepřátel v novém prostředí způsobily, že se staly vážnou hrozbou pro naše ekosystémy a zemědělství. Kontrola a eliminace invazivních rostlin je nákladný a zdlouhavý proces, který vyžaduje koordinované úsilí zahrádkářů, zemědělců i státních orgánů. Prevence, informovanost a včasná detekce jsou klíčové pro minimalizaci škod způsobených těmito “úhlavními nepřáteli”.
Kdo patří do skupiny bezobratlí?
Bezobratlí, to je parta dobrodruhů, co nemají páteř a o to víc je toho k vidění! Najdeme tu žahavce, jako třeba medúzy, co si plavou v mořích, ale pozor na ně. Ploštěnci, to jsou takoví nenápadní cestovatelé, často parazité, ale i zajímaví planci. Hlístice, to jsou mistři schovávání se v půdě, a měkkýši, ti už si libují v ulitách a jejich škála je neuvěřitelná – od slimáků až po chobotnice. Kroužkovci, jako žížaly, zase pro změnu prokypřují půdu a pavoukovci, stonožkovci a korýši, to už jsou borci s exoskeletem, takže odolní cestovatelé. A nakonec hmyz, nejpočetnější skupina, co lítá, leze, skáče a v podstatě ovládá celou planetu. Každá tahle skupina má svá specifika a je fascinující pozorovat, jak se adaptovali na různá prostředí!
Kolik je v ČR ohrožených druhů?
Představte si rozmanitost české přírody: od hlubokých lesů Šumavy po květnaté louky Bílých Karpat. Tato krása je ale křehká. Podle aktuálních seznamů vědců, zabývajících se stavem naší planety, čelí v České republice hrozbě vyhubení zhruba 28 % posuzovaných druhů.
Čísla mluví jasně: z více než 157 000 druhů, které byly dosud zkoumány, se přibližně 44 000 ocitlo na seznamu ohrožených. To je alarmující zpráva pro zemi s tak bohatou biodiverzitou.
Které druhy jsou nejvíce ohroženy?
- Rostliny: Mnoho vzácných bylin a květin, které se dříve běžně vyskytovaly na našich lukách a v lesích, nyní bojuje o přežití.
- Živočichové: Od majestátního rysa ostrovida po drobné obojživelníky, řada živočišných druhů se potýká s úbytkem přirozeného prostředí a dalšími hrozbami.
Problém ohrožených druhů není jen český. Je to globální výzva. Za svá dlouhá léta cest po světě jsem viděl podobné situace v mnoha zemích. Ztráta biodiverzity má dramatický dopad na ekosystémy a i na nás, lidi.
Jaké invazní živočišné druhy znáte?
Invazní živočichové v České republice představují vážnou hrozbu pro původní ekosystémy. Zde je několik příkladů:
Krevnatka úhoří (Anguillicola crassus): Tento parazitický hlístovec pochází z východní Asie a decimuje populace našich úhořů říčních. Dospělci žijí v plynovém měchýři úhořů, oslabují je a snižují jejich reprodukční schopnost. Rozšíření této krevnatky je spojeno s importem úhořů pro komerční účely.
Plzák španělský (Arion lusitanicus): Tento všežravý plž původem z Pyrenejského poloostrova se rychle šíří a poškozuje zemědělské plodiny i okrasné rostliny. Je obtížné ho kontrolovat a nemá u nás přirozené nepřátele. Jeho invaze vede k značným ekonomickým ztrátám.
Raci (Astacus leptodactylus, Orconectes limosus, Pacifastacus leniusculus): Několik druhů raků představuje problém. Původní rak bahenní (Astacus leptodactylus) je ohrožen invazí severoamerických druhů, jako je rak pruhovaný (Orconectes limosus) a rak signální (Pacifastacus leniusculus). Tyto invazní druhy jsou odolnější vůči račímu moru, který původní druhy decimuuje, a také jsou agresivnější v konkurenci o zdroje potravy a úkrytu. Rak signální byl původně dovezen do Evropy pro chov, ale jeho únik do volné přírody měl devastující dopad.
Kleštík zhoubný (Varroa destructor): Tento ektoparazit včel medonosných pochází z Asie a způsobuje vážné škody na včelstvech po celém světě. Kleštík oslabuje včely, přenáší viry a může vést až k zániku celého včelstva. Kontrola kleštíka zhoubného je klíčová pro udržení zdravé populace včel a tím i pro opylování rostlin.
Mnohonožka Cylindroiulus caeruleocinctus: Tento nepůvodní druh mnohonožky se objevuje v kompostech a zahradách. Obvykle nezpůsobuje významné škody, ale ve velkém množství může narušit půdu a poškodit kořeny rostlin.
Karas stříbřitý (Carassius gibelio): Tato ryba pochází z Asie a je velmi adaptabilní. V českých vodách se rychle množí a konkuruje původním druhům ryb o potravu a prostor. Karas stříbřitý se také snadno kříží s karasem obecným, což vede k hybridizaci a ohrožení genetické integrity původního druhu.
Co znamená nepůvodní druh?
Nepůvodní druh, to je takový cestovatel, kterého jsme my lidi, ať už s dobrou nebo špatnou vůlí, vystrnadili z jeho rodného hnízda. Místo, kde teď žije, by si sám nikdy nevybral, pokud by ho tam někdo nepřenesl.
Představ si třeba takovou mandelinku bramborovou, původně si hověla v Mexiku na lilkovitých rostlinách. Pak jsme my, s bramborami v batohu, nechtěně ji zavezli do Evropy, kde se jí zalíbilo až moc a teď s ní mají zemědělci trable po celém kontinentu. Anebo takový bolševník velkolepý, ten se původně pěstoval jako okrasná rostlina z Kavkazu, ale zjistili jsme, že je jedovatý a šíří se nekontrolovatelně – taková nepříjemná vzpomínka na okrasný záhonek.
Důležité je rozlišovat nepůvodní a invazní druhy. Ne každý nepůvodní druh způsobí problémy, ale ty invazní, to už je jiná liga. Ty se šíří rychle, vytlačují původní druhy a mění celé ekosystémy. Takže příště, když uvidíš něco neobvyklého, možná jsi narazil na dalšího černého pasažéra v přírodě.
Co jsou to invazivní druhy?
Invazní druhy, to jsou ti neposední cestovatelé přírody, které jsme, často nevědomky, s sebou přivezli z dalekých krajů. Představte si, jak je vytrhnete z jejich domova, kde je držely na uzdě přirozené překážky a predátoři, a zasadíte je do nového prostředí. Tady, bez kontroly, se jim začne dařit až moc dobře. Rostou a množí se jako diví, zabírají prostor původním druhům a mění tvář krajiny.
Někdy to začíná nenápadně. Možná si někdo přiveze krásnou rostlinu do zahrady, která se ale ukáže být příliš agresivní a začne se šířit do okolí. Nebo loď z dálky nechtěně doveze semínka či larvy v nákladovém prostoru. Důsledky můžou být ale vážné: ohrožují biodiverzitu, vytlačují původní druhy rostlin a živočichů a poškozují celé ekosystémy. A co hůř, mohou škodit i nám, lidem – ničí úrodu, přenášejí choroby a zhoršují kvalitu života. Boj s nimi je nákladný a často nekonečný.
Která rostlina je jedovatá?
Pozor na jedovaté krásky, které potkáte na toulkách Českem! Rulík zlomocný, s jeho lesklými černými bobulemi, je zrádně jedovatý – stačí pár plodů a je zle. Je považován za nejjedovatější rostlinu u nás i ve střední Evropě.
Vraní oko čtyřlisté poznáte podle typického uspořádání čtyř listů a jedné modročerné bobule uprostřed – i ta je toxická.
Jeřáb ptačí, ač má lákavé červené plody, je jedovatý syrový. Zpracované plody jsou v malém množství jedlé.
Pámelník bílý s bílými bobulemi a Tis červený s červenými míšky (pozor, semena uvnitř jsou silně jedovatá!) jsou často vidět v parcích i lesích.
Ptačí zob s černými bobulemi najdete často v živých plotech, ale i on je nebezpečný.
Lýkovec jedovatý vás na jaře zaujme růžovými květy přímo na kmeni – ale i jeho kůra a plody jsou vysoce toxické. Pamatujte, že otravy rostlinami se stávají! Buďte proto obezřetní a nic, co neznáte, neochutnávejte.
Jak zlikvidovat rostlinu?
Jo, likvidace rostlin, to je věčný boj, zvlášť když ti kytky rostou tam, kde nemají. Na ty potvory, co se ti derou ze spár, je horká voda dobrej trik. Ale pozor, ne ledajaká voda! Chce to skoro vařící, takových 98 °C, to je ten správný zápal. Několikrát to přelej, ať to plevel pořádně spálí.
Ale nenech se zmást, není to samospásné. Pokud máš plevel s hlubokými kořeny, horká voda zničí jen to, co čouhá ven. Pak musíš vzít krumpáč a lopatu a ty kořeny vykopat ručně. Jinak ti to vyroste znova, to mi věř! Taky se dívej, kam tu vodu leješ, ať si nepoškodíš dlažbu nebo něco jinýho. Ať ti ta příroda slouží, ne škodí!
Jaké jsou ohrožené druhy živočichů?
Hele, kempovat a šlapat po horách je super, ale je potřeba koukat kolem sebe! Víš, že i u nás se potkáváš s živočichama, kterým jde fakt o kejhák? Třeba takovej páchník hnědý, když ho někde potkáš, tak si pamatuj, že je fakt kriticky ohroženej. To samý škeble rybničná, dřív jich byly plný rybníky, a teď?
A co se týče ptáků a jinejch potvor? Když budeš šlapat po louce, dávej bacha na bekasinu otavní, je fakt nenápadná a už jich moc nelítá. A když uvidíš čápa černýho, dej mu prostor, jsou hodně plaší a potřebujou klid na hnízdění. V potoce můžeš narazit na čolka horskýho, tak ho neplaš. V rákosí zas poslouchej, jestli neuslyšíš chřástala kropenatýho, je to mistr v maskování. A i ta obyčejná kavka obecná už je bohužel ohrožená.
No a pak jsou tu další, na který můžeš narazit. Motýl batolec, ten potřebuje fakt čistý prostředí. Čmelák, bez něj bys neměl co jíst, tak ho hlídej jako oko v hlavě. Koroptev polní, ta už je skoro pryč z naší krajiny. A i krkavec velký, ten majestátní pták, má problémy. No a nakonec, i ta naše veverka obecná už není tak běžná, jak bejvala. Takže koukej kolem sebe a chovej se k přírodě ohleduplně, ať máš na co koukat i příště!
Co jsou bezobratlí živočichové?
Bezobratlí? Ach, to je fascinující svět, kam se hrabe slon! Představte si 95 % všech živočišných druhů na Zemi – a žádná páteř! Neuvěřitelné, že? Všichni tihle hmyzáci, měkkýši, korýši, červi a spousta dalších – to jsou naši bezobratlí kamarádi. Jsou doslova všude, od hlubin oceánů až po vrcholky hor. Dokonce i v té špinavé jablkové šťávě, co jste v Thajsku omylem vypili, se jich pár mohlo mihotat!
Proč jsou tak úspěšní? Flexibilita! Bez páteře se prostě víc vejde a lépe se proplazí. A rozmanitost? No, viděli jste někdy motýla s modrým iridescentním křídlem v Kostarice? Nebo obrovskou sépii měnící barvy v hlubinách Pacifiku? To je bezobratlá show! Jsou to mistři přežití, adaptace a neuvěřitelné krásy. Zkrátka, bezobratlí, to je život v plném proudu!
Jaké nepůvodní druhy savců se vyskytují v ČR?
Česká republika, ráj pro turisty i milovníky přírody, se bohužel potýká i s problémem nepůvodních druhů savců. Jmenovitě se jedná o psíka mývalovitého, který k nám doputoval z východní Asie a díky své adaptabilitě se zde výborně zabydlel. Dalším vetřelcem je mýval severní, roztomilý bandita ze Severní Ameriky, jenž se, kromě konzumace místní fauny, dokáže adaptovat i na městské prostředí. Neméně problematický je norek severoamerický, dravec devastující populace původních obojživelníků a ptactva. K vodnímu životu je uzpůsobená i ondatra pižmová, severoamerický hlodavec, který sice umí vytvořit úkryt, ale zároveň poškozuje vodní břehy a hráze. A konečně nutrie říční, původem z Jižní Ameriky, představuje problém pro zemědělce i ekosystémy, neboť konkuruje původním druhům a spotřebovává velké množství vegetace.
Pro myslivce představují tyto druhy velkou výzvu. Jejich lov je v mnoha případech omezen a smí jej provádět pouze myslivecká stráž a myslivecký hospodář. Důvodem je snaha o kontrolu populace těchto invazivních druhů a minimalizaci jejich dopadu na původní ekosystémy. Je to neustálý boj, který vyžaduje odborný přístup a mezinárodní spolupráci, neboť se jedná o globální problém s lokálními důsledky.
Co znamená ohrožený druh?
Ohrožený druh? To jsou kámoši z říše rostlin a živočichů, kteří balancují na hraně zmizení z naší planety. Představ si to jako extrémní horskou túru, kde jim chybí kyslík a pod nohama se jim hroutí půda. Hlavní grázl, co jim to zavařuje, je ztráta jejich přirozeného hřiště – lesů, luk, řek… Prostě míst, kde se narodili a kde umí žít.
Dál jim do života leze znečištění – plasty v oceánech, jedy v půdě a v ovzduší. To je jako když se na túře napiješ z otráveného pramene. No a nesmíme zapomenout na klimatickou změnu – horko, sucho, bouřky… To je jako když se ti v horách totálně změní počasí a ty nemáš správnou výbavu.
A nakonec, zavlečené nepůvodní druhy, to jsou vetřelci, co jim kradou jídlo a domov. Jako když ti někdo na tvé oblíbené stezce postaví dům a zakáže ti tam chodit.
Abys lépe pochopil, o co jde, mrkni na příklady. Jsou to skuteční bojovníci, kterým můžeme pomoci:
- Rys ostrovid: Krásná kočka, která potřebuje velké lesy, kde si může lovit potravu. Ztráta lesů a pytláctví je pro něj velký problém.
- Tetřev hlušec: Král lesů, co potřebuje klidné a staré porosty. Rušení jeho hnízdišť je pro něj smrtící.
- Vydra říční: Mrštný plavec, který potřebuje čisté řeky plné ryb. Znečištění řek a ničení břehových porostů mu škodí.
- Koniklec velkokvětý: Nádherná kytka, co roste na slunných stráních. Změna krajiny a zarůstání luk mu neprospívá.
Pokud chceš víc info a inspiraci, jak pomoct, koukni sem:
- Prozkoumej weby ochranářských organizací: Najdeš tam spoustu užitečných tipů a informací.
- Podpoř lokální projekty: Pomoc můžeš i v tvém okolí.
- Chovej se šetrně k přírodě: Každý malý krok se počítá.
Co znamená slovo invazivní?
Invazivní, příteli, to je slovo, které se v lékařských kruzích často ozývá. Představ si to jako pronikání do neznámého, jako když se prodíráš hustou džunglí. V medicínském smyslu to znamená buď pronikání a šíření, jako když se nebezpečný tygr snaží zmocnit tvého tábořiště – například invazivní nádor, který se rozlézá do okolí, nebo invazivní meningokok, který se agresivně šíří v těle. A nebo to může znamenat narušování stávajících struktur, jako když si musíš proklestit cestu mačetou – invazivní kardiologie, kde se zasahuje přímo do srdce, oproti metodám zobrazování, které tělo tolik nezatěžují. Takže, jak vidíš, “invazivní” má co do činění s pronikáním a zásahem do vnitřních struktur. Pamatuješ, vždy se připrav na neznámé, ať už v divočině nebo v medicíně!
Co jsou to Důchodky?
Důchodky, to jsou teplé a pohodlné boty, ideální pro zimní toulky přírodou. Představte si je jako takové robustnější a teplejší bačkory do sněhu.
Charakteristika:
- Zateplení: Hlavní devizou je poctivá izolace, často s vlněnou nebo fleecovou podšívkou. Díky tomu udrží nohy v teple i při mrazivých teplotách.
- Svršek: Obvykle z plsti, někdy i z robustnější textilie. Často kryje kotník pro větší ochranu před sněhem a chladem.
- Podrážka: Mělce vroubkovaná podrážka z gumy nebo termoplastické gumy (TPR) zajišťuje alespoň základní protiskluzovost na sněhu a ledu. Nečekejte ale zázraky, na ledovce to stejně klouže!
- Zapínání: Nejčastěji zip, ale můžou mít i suchý zip nebo šněrování pro lepší fixaci nohy.
Praktické tipy:
- Při výběru důchodků si dejte pozor na dostatečnou velikost, aby se vám vešly i tlusté ponožky.
- Plstěné důchodky je vhodné impregnovat, aby byly odolnější vůči vlhkosti.
- Pro náročnější túry v hlubokém sněhu zvolte raději kvalitní zimní boty s membránou a vyšším svrškem. Důchodky jsou ideální spíše na kratší procházky nebo pobyt kolem chaty.
A ještě perlička na závěr: Jméno “důchodky” se jim vžilo za dob socialismu, ačkoli se s nimi setkáte i v dnešní době. Možná proto, že evokují pohodlí a klid, které si zaslouží každý, nejen důchodce.
Jak zlikvidovat křidlatku japonskou?
Hele, křídlatka japonská, to je pěkná potvora, co dokáže zarůst kde co! Když ji chceš fakt zlikvidovat, herbicidy jsou tvoje trumfová karta. Nejlepší je s tím začít, když je v plné síle, tedy v červnu až září. Ale bacha, ať to stihneš aspoň 14 dní před prvními mrazy, jinak to nemá takovou sílu. Vem zahradní postřikovač, napatlej na ni tu chemii a pak už jen čekej. Až uvidíš, že začíná chřadnout, tak ji nech uschnout. Až uschne úplně, tak ji teprve zkos. Jo a nezapomeň, že je to vytrvalec, takže po pár týdnech, tak po 14-30 dnech, se vrať na místo činu a zkontroluj, jestli se někde ještě necourá nějaký přeživší. Ty taky postříkej, jinak ti to za rok vyroste znova! Jo a kdyby ses chtěl tý chemky zbavit přírodnějc, tak to zkus posekat a zakrejt černou plachtou na pár let, ale je to boj na dlouho. Tak ať ti to roste, ale jen to, co chceš!
Která čirůvka je jedovatá?
Čirůvky, to je kapitola sama pro sebe! Vím, o čem mluvím, prochodil jsem lesy Evropy křížem krážem. A musím říct, že i pro zkušeného houbaře, jako jsem já, může být identifikace čirůvek docela oříšek. Proto pozor na čirůvku masitou! Tahle potvora, ač na pohled nevinná, dokáže pěkně potrápit. Je jedovatá a snadno se zamění s jinými druhy, které jsou jedlé. A to je kámen úrazu. Průjem a zvracení po požití? To nechce nikdo zažít, věřte mi. Problém je v tom, že nezkušený houbař si ji může splést nejen s jinými čirůvkami, ale dokonce i s holubinkami. Holubinky jsou sice fajn, ale zaměnit je s čirůvkou masitou, to by byl velký omyl. Takže, raději třikrát měř, než jednou řízneš – a to platí i pro houby! Než něco hodíš do košíku, ujisti se na 100%, co to je. Jinak si z výletu do lesa odneseš jen nepříjemné vzpomínky a pár hodin na toaletě.
Který živočich je pro člověka nejnebezpečnější na světě?
Ach, přátelé, mluvíme-li o nebezpečných tvorech, vzpomeňte si na má slova. Šípová žába, drobná to potvora, skrývá v sobě tolik jedu, že jediný dotek může být smrtící. Zaznamenal jsem, že domorodci ji používají k otrávení šípů – odtud její jméno. Krokodýl, to je jiná kapitola! Nenasytný a trpělivý, číhá ve vodách, aby uchvátil nic netušící oběť. A co se týče velkých koček, tygr a černý panter, jejich síla a rychlost jsou obdivuhodné, ale pro člověka smrtelné. Hroznýš? Ten vás udusí v pevném sevření, kost po kosti. A nezapomeňme na plivající kobru, jejíž jed dokáže zasáhnout cíl na dálku a zanechat za sebou bolestivou smrt. Vzpomínám si, jak jsem jednou v džungli narazil na stopu plivající kobry, a bylo mi řečeno, že jed této kobry může obsahovat neurotoxiny, které paralyzují svaly a vedou k respiračnímu selhání. To je dobrodružství!
Jak ekologicky zlikvidovat plevel?
Hele, cestou necestou, plevel se dá zlikvidovat i bez chemie, to je tutovka! Zkus to s ingrediencema, co ti zbyly z vaření na ohni nebo z karavanu. Ocet, citronová šťáva (když máš po ruce citrony na čaj, že jo), sůl (ta je základ v každým batohu), jedlá soda (ta se hodí na spoustu věcí, i na zažívání!), nebo líh (ten máš stejně na čištění vařiče).
V podstatě z nich uděláš postřik, kterej plevel pořádně prosuší, až se ti z toho bude kouřit (teda, z plevelu, ne z tebe!). Důležitý je ředění s vodou, ať ti to nezhuntuje půdu úplně.
Tady máš pár tipů:
- Ocet a voda (1:1): To je klasika, zabere skoro vždycky. Bacha ale na okrasný rostliny kolem, ocet jim taky moc nechutná!
- Sůl a voda: Tohle je spíš na místa, kde ti na rostlinách nezáleží – chodníček, příjezdová cesta. Sůl je silná!
- Citronová šťáva a voda: Míň agresivní než ocet, zkus na menší plevel.
Důležitý upozornění:
- Neaplikuj to za slunka. Počkej na podvečer, ať to hned nevyprchá.
- Opakuj to, je to přírodní metoda, takže chce víc trpělivosti než herbicid.
- Nepoužívej to na záhonech, kde chceš něco pěstovat. Tyhle ingredience můžou půdu na chvíli odsolit nebo okyselit.
Co jsou pavouci?
Tak pavouci, to jsou takový cestovatelé, co se dostali skoro všude! Vlastně, když se zamyslíš, na cestách je potkáváš pořád. Jsou to členovci, a poznáš je podle osmi nohou – čtyři páry, to je jasný. A taky mají ty svý speciální klepítka, říká se jim chelicery. Do nich jim ústí jedový žlázy, tak pozor na ně!
Jsou to po roztočích největší pavoukovci, takže jich je strašný množství druhů. Najdeš je fakt všude možně. Mimo Antarktidy, tam jim asi není moc do zpěvu. A ani v moři je nepotkáš, to je fakt.
Co se týče prostředí, tak se podívej, kam všude se můžou zabydlet:
- V jeskyních: Tam se jim líbí tma a vlhko.
- V lese: Klasika, mezi listím a větvemi si staví sítě.
- Na poušti: Jo, i tam přežijou, sice divný, ale fakt. Mají různý fígle, jak se dostat k vodě.
- V tvém domě: No co, občas se zatoulají. Ale většinou ti chytají hmyz, takže je možná i oceníš.
A když už jsme u těch pavoučích sítí, tak to je kapitola sama o sobě. Některý sítě jsou fakt umělecký díla. A každej pavouk si dělá síť trochu jinak. Některý sítě jsou lepkavý, jiný ne, některý mají složitý vzory…
No a teď babo raď, kterýho pavouka vlastně potkáš na cestách… Každopádně, mějte se na pozoru a radši si je moc neprohlížejte zblízka!
