Řecká kuchyně kraluje světovému gastronomickému žebříčku Taste Atlas 2024/25! Olivy, feta sýr, čerstvé bylinky a mořské plody – to jsou jen některé z ingrediencí, které tvoří základ této chutné a zdravé kuchyně. Itálie, s jejími bohatými těstovinami a pizzou, se umístila na druhém místě, těsně následovaná Mexikem, které uchvacuje svými pikantními pokrmy a rozmanitostí chutí od tacos po mole. Turecká kuchyně, proslulá svými kebabi a baklavou, se umístila na šestém místě, hned před Indonésií s jejím exotickým kořením a bohatstvím tropického ovoce. Zatímco řecké ostrovy lákají na čerstvé ryby a jednoduché, ale vynikající pokrmy připravované s místními produkty, italské regiony se pyšní svými specifickými recepturami, které se liší od severu k jihu. Mexiko nabízí explozi chutí a barev, zatímco turecká a indonéská kuchyně představují fascinující kulturní a historické vlivy.
Tip pro cestovatele: Neomezujte se pouze na hlavní města! Nejlepší gastronomické zážitky se často skrývají v menších vesnicích a na venkově, kde můžete ochutnat autentické a tradiční pokrmy.
Čí nejchutnější jídlo na světě?
Pro milovníka cestování a objevování je hledání nejlepšího jídla součástí dobrodružství. Tady je pár zastávek na kulinární mapě světa, které stojí za to spojit s aktivním poznáváním:
Začneme v Peru. Tamní kuře na rožni nebo grilu (Pollo a la Brasa) je dokonalá odměna po treku v Andách nebo po dni stráveném poznáváním Limy. Jednoduché, ale neskutečně chutné a dostupné jídlo, které najdete skoro všude.
V Turecku nesmíte minout döner kebab. Ideální rychlá energie na procházku po Istanbulu, prohlídku historických památek nebo prostě jen jídlo za chodu.
Íránské Ghormeh Sabzi je zase zážitek pro ty, kdo se chtějí ponořit hlouběji. Tahle bylinková dušenina s masem a fazolemi je skvělá ukázka bohaté perské kuchyně, kterou stojí za to objevit třeba po návštěvě starobylých měst.
V Japonsku je to japonské kari. Příjemné, hřejivé jídlo, ideální po celém dni v pohybu, ať už prozkoumáváte Tokio nebo třeba venkovské oblasti.
Portugalské Amêijoas à Bulhão Pato jsou důvod vyrazit k pobřeží. Tyhle škeble na bílém víně s koriandrem jsou dokonalý lehký oběd nebo večeře po dni u moře nebo po toulkách po Lisabonu.
V Brazílii musíte ochutnat Picañhu. Tenhle úžasný kus hovězího, často připravovaný v churrascarii, je nezapomenutelný zážitek, ať už jste v Riu nebo prozkoumáváte jižní státy.
Thajsko láká na Massaman kari. Bohatá, aromatická chuť, kterou najdete snad všude – od pouličních stánků po restaurace. Skvělá energie na objevování chrámů i pláží.
A samozřejmě Itálie s pizzou Margheritou. Ať už jste v Neapoli, kde má kořeny, nebo kdekoli jinde v Itálii, rychlá a chutná pizza je perfektní palivo na poznávání měst i venkova.
Čí kuchyně zaujímá první místo na světě?
Na základě hodnocení jídel a produktů se na prvním místě umístila italská kuchyně, těsně následovaná japonskou. Měly sice stejné skóre, ale Itálie si letos prvenství vysloužila hlavně díky ikonické pizze. Třetí je řecká kuchyně.
Pro milovníka aktivního cestování je to jasná volba pro doplnění energie po náročném dni. Představte si pizzu nebo čerstvé těstoviny po túře v Dolomitech, cyklistice v Toskánsku nebo prozkoumávání starověkých památek. Každý region nabízí unikátní kulinářské zážitky, které skvěle doplní vaše dobrodružství, ať už jde o vydatné risotto v horách nebo lehké mořské plody na pobřeží.
Japonsko sice obsadilo druhé místo, ale jeho kuchyně je pro cestovatele stejně fascinující. Sushi, ramen a další dobroty jsou ideální pro načerpání sil při objevování rušných metropolí jako Tokio nebo při poznávání klidnější přírody a chrámů. Hledání těch nejlepších lokálních podniků, ať už jde o malou ramenárnu po celodenním chození nebo autentické sushi po návštěvě rybího trhu, je samo o sobě skvělým zážitkem.
A řecká kuchyně na třetím místě? Perfektní odměna po dni stráveném prozkoumáváním ostrovů, túrou na starověké akropole nebo koupáním v moři. Souvlaki, čerstvé ryby, saláty s olivovým olejem – jednoduché, chutné a plné energie na další den plný objevů, ideální k jídlu s výhledem na moře po náročné plavbě nebo pěší túře podél pobřeží.
Kde je nejlepší kuchyně na světě?
Podle nedávného žebříčku gastronomické encyklopedie TasteAtlas pro rok 2024 byla vyhlášena nejlepší kuchyně světa. Skvělá zpráva pro cestovatele, kteří rádi objevují nové chutě a potřebují doplnit energii na cestách!
Na prvním místě se umístilo Řecko. A musím potvrdit, že po dni plném aktivit chutnají jejich čerstvé suroviny a tradiční jídla naprosto božsky – je to součást autentického zážitku!
Hned za ním následuje Itálie. Klasika, která nikdy nezklame. Ideální palivo na prozkoumávání měst nebo túry v přírodě. Těstoviny, pizza… prostě energie.
Třetí místo patří Mexiku. Pro dobrodružnější povahy je to úžasná gastronomická výzva plná intenzivních chutí, které vás nabudí.
Tento žebříček vycházel z obrovského množství hodnocení jídel (přes 477 tisíc recenzí), což jen potvrzuje, jak důležitou roli hraje jídlo při poznávání nových míst a kultur.
Jaké je nejdivnější jídlo na světě?
Místo jednoho “nej” se podívejte na tyhle speciality, co mi utkvěly v paměti z cest. Co někomu přijde divné, je jinde třeba pochoutka nebo tradice.
Oči tuňáka – Japonsko. Obrovské koule, co se dají koupit v supermarketech. Často se vaří nebo dusí a jí se s omáčkou. Textura je dost unikátní, takový rosol kolem. Ne pro slabé povahy.
Huitlacoche – Mexiko. Kukuřičná sněť (houba) považovaná za lahůdku. Má zemitou, houbovou chuť a skvěle se hodí do quesadillas nebo polévek. Zajímavá ukázka toho, co jiní považují za škůdce.
Shiokara – Japonsko. Fermentované mořské plody (často chobotnice) smíchané s vlastními vnitřnostmi. Extrémně slané a silně aromatické. Obvykle se dává malá porce k rýži nebo saké. Silný zážitek.
Smažení pavouci – Kambodža. Křupaví zvenku, uvnitř… no, vnitřnosti. Často jde o tarantule. Stali se populární za těžkých časů, dnes hlavně atrakce pro turisty. Chutnají prý trochu jako kuře nebo krevety, pokud překonáte strach.
Muktuk – Kanada, Grónsko, Čukotka. Syrový, zmražený velrybí tuk a kůže. Tradiční jídlo místních národů. Je žvýkavý a někteří říkají, že má ořechovou příchuť. Zajímavé pro texturu i kulturní význam.
Hákarl – Island. Fermentovaný žralok. Má extrémně silný zápach čpavku a “zrající” chuť. Často se podává s místní pálenkou Brennivín, aby se to dalo snést. Opravdová zkouška odvahy!
Stoletá vejce – Čína. Vejce konzervovaná ve speciální směsi několik týdnů až měsíců. Žloutek zčerná a zezelená, bílek ztmavne a zrosolovatí. Mají silnou, specifickou vůni, něco mezi sýrem a amoniakem. Často jako příloha.
Sušenky s vosami – Japonsko. Rýžové krekry, do kterých se zapečou vosy. Proteiny navíc a zajímavá křupavá textura. Prodávají se i jinde hmyzí sušenky, ale vosy jsou pro mnohé asi největší šok.
Jaká kuchyně je nejlepší na světě?
Jako ostřílený cestovatel vám potvrdím, že italská kuchyně je skutečně globálním fenoménem a pravděpodobně nejoblíbenější na světě.
Ta statistika o více než 8,5 % restaurací ve frekventovaných městech nabízejících italská jídla dává smysl. Kamkoliv přijedete, vždycky najdete italskou restauraci, což svědčí o její nesmírné popularitě a rozšíření.
Proč? Je to kuchyně plná chutí, často postavená na jednoduchých, ale kvalitních surovinách. Těstoviny, pizza, rizoto – to jsou jídla, která znají a milují lidé po celém světě. Je nesmírně variabilní, od rychlého občerstvení po rafinované pokrmy, a nabízí něco pro každého.
Navíc je často skvělou volbou pro sdílení jídla a v mnoha zemích představuje bezpečnou a známou variantu, když si nejste jisti místní kuchyní. Je sice pravda, že kvalita a autentičnost se mohou mimo Itálii lišit, ale základní koncept a oblíbená jídla cestují skvěle a dělají italskou kuchyni všudypřítomnou volbou pro hladové cestovatele.
Ve které zemi je nejhorší jídlo?
Jako cestovatel musím říct, že mluvit o “nejhorší kuchyni na světě” je hodně subjektivní. Ale je pravda, že když se o tom lidé baví, často padne jméno Islandu. Není to ale tak, že by tam všechno bylo špatné.
Reputace Islandu pramení hlavně z některých velmi tradičních jídel, která vycházejí z historických metod konzervace, jako je fermentace. Ikona v tomto směru je Hákarl, fermentovaný žralok. Má velmi specifický, silný zápach (čpavku) a chuť, což pro většinu cizinců představuje velkou výzvu. Často se k němu pije místní pálenka Brennivín, aby se chuť “spláchla”.
Kromě Hákarlu existují i další tradiční speciality, které nemusí každému sednout, třeba Súrir Hrútspungar (kyselé beraní varlata) nebo Lifrarpylsa (játrová klobása/pudink).
Na druhou stranu je ale důležité vědět, že islandská kuchyně nabízí i naprosto skvělé věci! Mají neuvěřitelně čerstvé ryby a mořské plody a fantastické, křehké jehněčí maso.
A co se týče islandského hot dogu (Pylsa)? Ten je naopak slavný a oblíbený, považovaný za skvělé a dostupné pouliční jídlo. Rozhodně to není důvod považovat islandskou kuchyni za špatnou, spíš naopak!
Celkově vzato, islandská kuchyně je specifická svými tradičními extrémy, ale moderní scéna nabízí vynikající suroviny a jídla, byť je jídlo na Islandu obecně poměrně drahé.
Jaká je nejlepší kuchyně na světě?
Která kuchyně je světová jednička? Často se uvádí, že italská kuchyně je celosvětově nejoblíbenější.
Jako zkušený cestovatel mohu potvrdit, že její jídla jako těstoviny a pizza najdete doslova všude a drtivá většina lidí je miluje. Průzkumy potvrzují, že chutná v průměru 84 % respondentů po celém světě.
Nejvíc si ji pochopitelně cení sami Italové (úžasných 99 %), zatímco nejméně zaujala Číňany (59 %). To ale nic nemění na její globální dominanci.
Objevování regionálních specialit Itálie (třeba pravá neapolská pizza nebo římské těstoviny) je vždy skvělým zážitkem.
Hned za ní se často řadí neuvěřitelně rozmanitá čínská kuchyně (oblíbenost kolem 78 %). Nejde jen o jedno jídlo, ale o nepřeberné množství regionálních stylů, od pikantního S’-čchuanu po delikátní kantonskou kuchyni.
Třetí místo si stabilně drží japonská kuchyně (kolem 71 %), ceněná pro svou čerstvost, umělecké podání a ikonická jídla jako sushi, sashimi nebo ramen. Najít opravdu autentický japonský podnik mimo Japonsko bývá příjemnou výzvou!
Která země má nejrozmanitější kuchyni?
Čína.
Díky obrovské rozloze, různorodému klimatu a bohaté historii se v ní vyvinula neuvěřitelně komplexní a rozmanitá kulinářská scéna.
Nejde o jednu kuchyni, ale o množství regionálních stylů, z nichž každý má své specifické rysy:
- Od pálivého S’-čchuanu na jihu přes jemnou a propracovanou kantonskou kuchyni (známou dim sum) až po severní styly jako Šan-tung (zaměřený na mořské plody a polévky).
- Každý region používá jiné suroviny, techniky vaření (smažení na pánvi wok, dušení, vaření v páře) a má odlišné chuťové profily.
- Prozkoumávat čínskou kuchyni je jako cestovat po celém kontinentu – je to nekonečné objevování nových chutí a textur.
Kde je nejlepší jídlo na světě?
Po letech cestování po světě a ochutnávání nejrůznějších kuchyní je Itálie skutečně jedním z nejsilnějších kandidátů na titul “země s nejlepší kuchyní”. Není to jen o jídle, je to o hluboce zakořeněné kultuře a vášni, která prostupuje celým národem.
Tajemství spočívá v neuvěřitelné kvalitě a čerstvosti základních surovin – od dokonale zralých rajčat přes prvotřídní olivový olej až po lokální speciality, jako jsou sýry, uzeniny nebo mořské plody. K tomu se přidává zdánlivě jednoduchá, ale mistrovská příprava, která nechává vyniknout přirozené chuti bez zbytečných komplikací.
Kouzlo italské kuchyně je také v její ohromné regionalitě. Cestování z jihu na sever odhalí nekonečnou paletu chutí – od rustikálních pokrmů Sicílie a Kalábrie, přes klasiku Říma (Cacio e Pepe, Carbonara!) a Kampánie (pizza!) až po sofistikovaná risotta a masové speciality Lombardie a Piemontu či ryby a mořské plody z pobřežních oblastí.
A ty ikonické barvy – sytě červená rajčat a paprik, svěží zelená bazalky, rukoly či olivového oleje a slunečně žlutá těstovin, polenty nebo citrusů – ty opravdu definují vizuální a aromatický zážitek. Je to paleta, která se neustále objevuje na talíři a povzbuzuje smysly k očekávání lahodného.
Vychutnávat italskou kuchyni znamená víc než jen jíst; je to o atmosféře rušné trattorie, o siestě s dokonalým espressem a sladkostí, o procházce po místním trhu plném vůní, o siestě s dokonalým espressem a sladkostí, o sdílení jídla s přáteli a rodinou, o pomalém vychutnávání. Je to zážitek, který si s sebou odvezete dlouho po návratu domů.
Která kuchyně světa je nejméně chutná?
Podle gastronomického průvodce TasteAtlas byl tradiční jakutský salát «Indigirka» označen za nejhorší jídlo na světě. Pro milovníka aktivního turismu je to ale spíš výzva k poznání!
Tento pokrm, připravovaný z mražených syrových ryb (často místních druhů jako muksun nebo nelma) nakrájených na kostičky a smíchaných s cibulí, olejem a solí, dokonale odráží drsné podmínky a tradiční životní styl Jakutska – rozlehlého regionu v ruské Sibiři známého svými extrémními mrazy. Ochutnat Indigirku na místě je víc než jen jídlo; je to autentické ponoření se do místní kultury a pochopení, jak se lidé přizpůsobili životu v jedněch z nejchladnějších obydlených oblastí planety.
TasteAtlas zveřejnil svůj žebříček 50 nejhůře hodnocených jídel a «Indigirka» se v něm umístila na nelichotivé, leč pro cestovatele zajímavé, první pozici.
Jaké je nejhorší jídlo na světě?
Jako cestovatel, který ochutnal ledacos, musím říct, že pojem “nejhorší jídlo” je velmi subjektivní a často závisí na kulturním kontextu a osobních preferencích. Ale jsou jídla, která mnohé návštěvníky spolehlivě zaskočí nebo dokonce odradí. Tady je několik z nich, na která jsem narazil nebo o nich slyšel historky:
Při toulkách Jeruzalémem jsem narazil na Jeruzalémský kugel. Zapomeňte na sladký nákyp, tohle je slaná verze s dlouhými nudlemi, která se díky intenzivní karamelizaci cukru zbarví téměř do černa. Jeho neobvyklá sladko-slaná chuť s tóny karamelu a někdy až připáleniny je něco, co prostě musíte zažít (nebo se tomu raději vyhnout).
Švédsko skrývá telecí sulc. Pro mnohé Středoevropany nic neznámého, ale švédská varianta může překvapit svou tuhou konzistencí a specifickou chutí podávanou za studena. Je to jídlo, které rozdělí cestovatele na ty, co si ho vychutnají, a ty, kterým pohled na rosolovitou hmotu masa vezme chuť.
Z Pobaltí přichází Sklandrausis, lotyšský koláč s chráněným zeměpisným označením. Zní to nevinně, ale uvnitř žitného těsta najdete směs brambor a mrkve. Neobvyklá kombinace sladké a slané chutě v jedné pecce je pro mnohé gurmány… výzva.
V Chile, zejména na ostrově Chiloé, se setkáte s Chapalele. Jedná se o knedlíky z brambor a pšeničné mouky, často vařené nebo připravované při tradičních hostinách curanto. Jejich jednoduchost a hutnost nemusí sednout každému, někteří je označují za poněkud fádní.
Švédsko se v seznamu objevuje podruhé s absolutně bizarní kreací – Pizza Calskrove. Představte si pizzu. A do ní zabalenou calzone. K tomu se často přidávají hranolky a bérnaiská omáčka. Je to kalorie na steroidech a sen (nebo noční můra) milovníků fast foodu. Esteticky i chuťově… diskutabilní.
Ve Španělsku můžete narazit na Bocadillo s koňským masem. Zatímco pro některé kultury je konina tabu, v určitých regionech Španělska (např. ve Valencii) je to celkem běžná záležitost. Pro necestovatele, kteří na takové maso nejsou zvyklí, může být představa sendviče s koňským masem… přinejmenším zarážející.
Z Nového Zélandu přichází kombinace, která pro mnohé ztělesňuje kulinářské zlo: sendvič s chipsy (rozuměj: brambůrky) a pastou Marmite. Marmite, silně slaná kvasnicová pomazánka s nezaměnitelnou, pro mnohé odpudivou chutí, v kombinaci s křupavými brambůrky a chlebem vytváří texturovou i chuťovou symfonii, kterou buď milujete, nebo nenávidíte. A většina cestovatelů spadá do druhé kategorie.
A konečně z Finska – klobása “rynnimakkara”. Už jen název (který by se dal přeložit jako “vrásčitá” nebo “hrbolatá” klobása) nemusí znít lákavě. Finské uzeniny mají často velmi specifickou texturu a výrazné, pro mnohé cizince nezvyklé chutě, a tato klobása je prý jednou z těch, které návštěvníky Finska spolehlivě vyděsí.
Jaké je nejhorší jídlo na světě?
Otázka “nejhorší jídlo na světě” je samozřejmě velmi subjektivní a závisí na osobních preferencích, ale pokud se ptáte na pokrmy, které jsou pro většinu lidí z jiných kultur extrémní výzvou, pak z mých cestovatelských zkušeností jedno jméno zaznívá častěji než jiná.
Naprostým šampionem v žebříčcích “nejméně chutných” či “nejaromatičtějších” světových delikates bývá často hákarl z Islandu. Tento tradiční pokrm představuje maso žraloka grónského, které se po speciální úpravě – zahrnující fermentaci (několik měsíců pohřbené v zemi) a následné sušení – zbaví toxinů, které by v čerstvém stavu byly jedovaté. Výsledkem je kousek masa s velmi intenzivním, silně čpavým zápachem (často přirovnávaným k velmi zralým sýrům nebo čisticím prostředkům) a specifickou, pronikavou chutí. Pro mnoho návštěvníků Islandu, a upřímně i pro nejednoho Islanďana, je ochutnávka hákarli zážitkem, který se nezapomíná, a to ne vždy v pozitivním smyslu. Často se podává s místní silnou pálenkou Brennivín, zvanou “Černá smrt”, která má pomoci “spláchnout” jeho výraznou chuť.
Hákarl ale není zdaleka jediným pokrmem, který by se mohl ucházet o tento nelichotivý titul. Na seznamu kulinárních kuriozit a výzev, se kterými se cestovatel může setkat, figurují další pozoruhodné položky:
- Sendvič s koňským masem – ačkoliv je koňské maso v některých částech světa (např. v Itálii či právě ve Španělsku) běžnou součástí jídelníčku, pro mnohé kultury je jeho konzumace tabu a představa sendviče s tímto masem může být odrazující.
- Czernina (černá polévka) – tradiční polská polévka, jejíž základ tvoří kachní krev. Má sladkokyselou chuť a sice je součástí folklóru, ale pro necvičené jazýčky může být překvapením.
- Smalahove – norská specialita v podobě celé, vařené nebo uzené ovčí hlavy, často podávané i s okem. Je to jídlo pro silné povahy nejen kvůli chuti, ale i kvůli vizuální stránce.
- Surströmming – švédský silně fermentovaný baltský sleď. Je světově proslulý svým extrémně pronikavým zápachem, který se uvolní při otevírání plechovky a často donutí ke konzumaci venku.
A seznam by mohl pokračovat dál – od různých druhů hmyzu přes speciálně upravené vnitřnosti až po další fermentované či rozkládající se pokrmy z různých koutů planety. Vždy je důležité si pamatovat, že to, co je pro jednu kulturu delikatesou s hlubokými kořeny v historii a tradici, může být pro jinou naprosto nepoživatelné.
Jaká jsou nejdivnější jídla v Rusku?
Kholoděc
Masové želé zahuštěné přírodním kolagenem z pomalu vařených kostí a masa. Tento pokrm, tradiční v mnoha východoevropských kuchyních, je často podáván vychlazený s ostrou hořčicí nebo křenem. Je to mistrovský kousek vaření bez plýtvání a skvělá ukázka, jak proměnit jednoduché suroviny v sytou delikatesu s nezaměnitelnou rosolovitou texturou.
Kalmycký čaj
Nenechte se zmást názvem! Jedná se o slaný, vydatný nápoj připravovaný z lisovaného čaje, mléka, másla a soli. Často se do něj přidává i mouka pro zahuštění a koření. Je to typický nápoj nomádských kultur, který vás zahřeje a zasytí. Zážitek zcela odlišný od sladkých či bylinkových čajů, na které jste zvyklí z jiných koutů světa.
Kamčatská ucha s treskou
Tradiční ruská rybí polévka (ucha) ve specifické kamčatské variantě, kde dominuje čerstvá treska z Tichého oceánu. Ucha je spíše čirý, bohatý vývar s kusy ryby a zeleninou než krémová polévka. Kvalita ryb z okolí Kamčatky jí dodává výjimečnou chuť. Někdy kuchaři na závěr přidávají panák vodky, aby vývar zůstal průzračný.
Čerkeská jáhlová kaše s omáčkou z dřínu
Sytá kaše z jáhel, která je doplněna výraznou, kysele-trpkou omáčkou z plodů dřínu. Představuje zajímavou kombinaci jednoduché obilné báze a osvěžující ovocné omáčky. Je to nahlédnutí do bohaté a rozmanité kuchyně severního Kavkazu, kde se snoubí horské bylinky, lesní plody a tradiční obilniny.
Sachalinští mořští ježci
Delikatesa oblíbená po celém světě, na Sachalinu často konzumovaná syrová, přímo čerstvě vylovená. Jikry mořského ježka (uni) mají jemně nasládlou, mořskou chuť a krémovou texturu. Ochutnat je na Sachalinu, ostrově blízko Japonska, je jako dostat koncentrovanou chuť tamních chladných vod. Skutečný zážitek pro milovníky mořských plodů.
Chinkal z Dagestánu
Pozor, nepleťte si s gruzínskými chinkali! Dagestánský chinkal je dekonstruovaný pokrm skládající se z vařených kousků těsta různých tvarů (každá etnická skupina má svůj typ), vařeného masa (často jehněčího), silného vývaru a doprovodných omáček (česnekové, rajčatové). Je to základní syté jídlo a symbol pohostinnosti v Dagestánu, které ukazuje úžasnou kulinární diverzitu této republiky.
Smažené kapradí
Zvláštní pro Evropana, ale jedlé mladé výhonky některých druhů kapradin (známé jako “fiddleheads”) jsou po správné úpravě (často nejprve povařené) smaženy. Jejich chuť se popisuje jako něco mezi chřestem a zelenými fazolkami s jedinečnou texturou. Tato tradice sběru divokých plodin je silně spojena s kuchyní Sibiře a Dálného východu – je to doslova chuť divočiny.
Marijská kalitka s bobulemi
Malý otevřený koláč nebo placička z žitného těsta, typická pro ugrofinské národy Karélie a Marij El. Zatímco se tradičně plní bramborovou kaší nebo jinou kaší, verze s lesními plody jako brusinky nebo klikvy je velmi oblíbená. Jsou to skvělé, syté pečivo, které ukazuje jednoduchost a chutnost severních kuchyní, ideální jako doplněk k polévce nebo jako vydatná svačina.
V které zemi nejchutnější kuchyně?
Na otázku, která kuchyně je “nejchutnější”, nelze objektivně odpovědět. Chuťové preference jsou vysoce individuální a závisí na osobních zážitcích a kulturním pozadí.
Pokud se však podíváme na globální dosah, vliv a popularitu měřenou například rozšířením restaurací po světě, žebříček se rýsuje jasně. Podle různých analýz gastronomického vlivu a známmosti zaujímá dlouhodobě dominantní postavení čínská kuchyně. Její neuvěřitelná rozmanitost – od pálivých pokrmů z S’-čchuanu přes jemné a sladší z Kantonu až po regionální speciality ze severu či jihu – je fascinující a díky čínské diaspoře rozšířená doslova po celém světě, často s lokálními adaptacemi.
Těsně za ní se řadí celosvětově milovaná italská kuchyně. Její síla spočívá v jednoduchosti, kvalitních sezónních surovinách a ikonických jídlech jako jsou těstoviny, pizza či risotto, které se staly globálními fenomény a základem mnoha domácích kuchyní.
Na třetím místě v žebříčku popularity a rozšíření najdeme indickou kuchyni. Její bohatost na koření, komplexní a vrstvené chutě, ohromná regionální variabilita a rozsáhlá nabídka vegetariánských jídel odráží obrovskou rozlohu země a její kulturní hloubku.
Čtvrtou pozici drží japonská kuchyně, proslulá svou precizností, důrazem na čerstvost, sezónnost, umami chutě a ikonickými jídly jako sushi a ramen, která si získala obdiv po celém světě pro svou čistotu, estetiku a důraz na detail.
Pětici nejznámějších a nejrozšířenějších kuchyní uzavírá dynamická a plná chutí mexická kuchyně. Její popularita pramení z pestrosti ingrediencí, skvělé kultury pouličního jídla, mistrovského využití mnoha druhů chilli papriček a pokrmů, které dokonale snoubí tradici s moderností.
Jaké je nejhorší jídlo na světě?
Podle žebříčku TasteAtlas, který se snaží sbírat hodnocení jídel z celého světa (a občas tím vyvolá pořádné kontroverze), patří mezi “nejhorší” třeba tyto kousky:
Calskrove ze Švédska. To je ten úlet, kdy na pizzu dají komplet kebab – maso, hranolky, omáčky. Spíš kuriozita pro odvážné nebo fakt hladové po propařené noci, než kulinární zážitek.
Svið z Islandu. Vařená ovčí hlava, často rozpůlená. Tradiční záležitost hlavně v zimě, při oslavách Þorrablót. Pro mnohé je výzva hlavně vzhled a textura (zvlášť ta část kolem očí).
Hedvábné larvy z Thajska. Smažené, křupavé, běžný pouliční snack. Kdo překoná předsudky, ochutná zajímavou texturu a zemitou chuť. Oblíbené hlavně mezi místními.
Chapalele z Chile. Tradiční knedlík z brambor a mouky z ostrova Chiloé. Často součást slavného Curanta (jídlo vařené v zemi). Samotné to může být dost hutné a jednoduché.
Úhoř v aspiku z Velké Británie. Klasika hlavně z Londýna, historicky jídlo dělnické třídy. Nasekaný úhoř vařený a pak ztuhlý ve vlastní šťávě. Pro mnohé je výzva ta želatinová konzistence.
Ramen Burger z New Yorku. Moderní výmysl, kde housku nahrazují stlačené a opečené ramen nudle. Spíš street food kuriozita. Kritika často míří na texturu nudlí, která může být mastná nebo se rozpadat.
Thajské kyselé kari z rybích vnitřností (Gaeng Tai Pla). Pochází z jihu Thajska a je známé svou extrémní pálivostí a silnou, specifickou chutí (kvůli fermentovaným rybím vnitřnostem, “tai pla”). Opravdu jen pro dobrodruhy a milovníky intenzivních asijských chutí.
Salát z artyčoků z Řecka. Upřímně, překvapení na tomhle seznamu, protože řecké saláty jsou obvykle skvělé. Asi záleží hodně na přípravě a čerstvosti, proč někomu nechutnal.
Jakých 10 nejodpornějších jídel na světě?
Některé z kulinárních výzev a zajímavostí pro odvážné cestovatele:
- Hákarl (Island)
Národní poklad Islandu a ultimátní test odvahy pro každého dobrodruha. Fermentované maso grónského žraloka se musí nechat zrát měsíce, aby ztratilo jedovatost. Ochutnávka s velmi specifickým “čpavkovým” aroma je nezapomenutelnou součástí cesty po Islandu, ideálně po dni plném pěší turistiky nebo průzkumu ledovců.
- Ramen-burger (USA)
Spíše netradiční fusion prozkoumávající hranice jídla, typický pro kulinárně divoké scény amerických měst. Místo klasické housky jsou použity smažené nudle ramen. Pro cestovatele zkoumající městskou džungli po návratu z divočiny je to zajímavá, i když pro někoho kontroverzní, kalorická bomba.
- Jeruzalémský Kugel (Izrael)
Tradiční pečený nákyp, často z nudlí, sladký a zároveň výrazně pepřený. Pro někoho matoucí kombinace chutí. Ochutnávka kugelu je součástí ponoření se do bohaté historie a kultury Jeruzaléma. Najdete ho v autentických jídelnách při toulkách historickými uličkami.
- Telecí aspik (Švédsko)
Huspenina z telecího masa. Pro někoho nepříjemná texturou a chutí. Představuje tradiční švédskou kuchyni, na kterou můžete narazit v menších restauracích nebo při pobytu na venkově. Výzva k ochutnání místních zvyklostí po dlouhém dni stráveném v severské přírodě.
- Sklandrausis (Lotyšsko)
Tradiční lotyšský koláč se sladkou náplní z brambor a mrkve na žitném těstě. Ač se to zdá zvláštní, tato sladko-slaná kombinace je lotyšská specialita. Perfektní svačina při objevování Baltských států, zejména na trzích nebo v menších pekárnách, která vám dodá energii na další cestu.
- Chapalele (Chile)
Chléb vyrobený z vařených brambor a pšeničné mouky, tradičně připravovaný na ostrově Chiloé, často v rámci “curanto” – jídla vařeného v zemi. Sám o sobě může být nevýrazný, ale je autentickou součástí gastronomie tohoto jedinečného ostrova. Jeho ochutnávka je spojena s poznáváním místní kultury a krajiny.
- Pizza Calskrove (Švédsko)
Švédská zvláštnost kombinující pizzu calzone s kebabem/burgerem/hranolkami uvnitř. Extravagantní a kaloricky náročné jídlo pro ty, kteří potřebují rychle doplnit energii, ale nebojí se kulinárních extrémů. Typické pro rychlá občerstvení, často ideální po nočním návratu z výletu.
- Bocadillo s koňským masem (Španělsko)
Sendvič s plátky vařeného koňského masa. Běžný v některých částech Španělska, pro jiné kontroverzní. Představuje možnost ochutnat méně obvyklé maso a ponořit se do lokálních zvyklostí. Skvělá příležitost, jak se zastavit v místním baru a doplnit síly během pěšího průzkumu španělských měst nebo vesnic.
Jaké jídlo je nejnesytnější?
Když jsi na cestách, je klíčové mít jídlo, které tě fakt zasytí a dodá energii na celý den šlapání a poznávání. Některé potraviny v tomhle excelují, jiné tě nechají hladového hned po chvíli.
Dělali na to i výzkumy a potravinám, co drží sytost dlouho, dali index přes 100.
A teď se podrž: Vítězem, co se týče sytosti, se ukázaly obyčejné vařené brambory! Pro turistu parádní zpráva – najdeš je snad všude, jsou levné a spolehlivě tě naženej před dlouhou túrou nebo celodenním couráním po městě.
Hned za bramborami, taky s vysokým indexem sytosti, jsou další skvělí parťáci na cesty: vajíčka (rychlá svačina nebo snídaně, co se vejde všude), ovesné vločky (ideální start dne), ryby (když máš možnost, třeba u moře) a různé polévky (zahřejí a umí být hodně výživné). Tyhle potraviny ti pomůžou vydržet dlouho bez pocitu hladu a můžeš se v klidu věnovat objevování.
Které jídlo je považováno za typicky ruské?
Když se mě jako cestovatele s mnoha zkušenostmi z Ruska někdo zeptá na ryze ruská jídla, vždycky mi na mysl přijde několik ikon. Není to jen jeden pokrm, ale celý soubor chutí a textur, které definují tamní kuchyni.
První, co nelze opomenout, jsou pelmeně. Ty sibiřské, malé knedlíčky plněné masem (často směsí hovězího a vepřového), jsou v Rusku naprosto všudypřítomné. Podávají se vařené, často s tučnou smetanou, octem nebo kouskem másla. Jsou rychlé, syté a dokonale reprezentují ruskou domácí pohodu, i když je seženete prakticky kdekoli, od nádražních bufetů po elegantní restaurace.
Dále tu máme soljanku. Tahle hustá, pikantní polévka je pro mě osobně skvělým příkladem ruského přístupu k vaření – využít, co dům dal, a vytvořit něco neskutečně chutného. Je postavená na silném vývaru a kombinuje různé druhy masa, uzenin, ale i ryb či hub, doplněné o nakládané okurky, olivy, kapary a citron. Je výrazná, slano-kyselá a dokonalá třeba po dlouhé cestě.
Nespornou stálicí je šči. Tradiční zelná polévka, která je duší ruské kuchyně. Základ tvoří zelí, ať už čerstvé nebo kysané, často doplněné o maso či houby. Variací je nespočet, ale vždy jde o vydatnou, pomalu vařenou polévku, která zahřeje i v té největší zimě. Je to jídlo s hlubokými kořeny a historií.
V letních měsících zase vládne okroška. Pro leckoho možná šokující studená polévka, kde základ tvoří kvas nebo kefír. Do něj se přidává nakrájená zelenina (ředkvičky, okurky, brambory, bylinky), vařená vejce a někdy i maso nebo uzenina. Je neskutečně osvěžující a dokonale ukazuje, jak Rusové umí pracovat s tradičními nápoji i v kuchyni.
Když se řekne sváteční stůl, často se objeví jeseteřina. Maso z jesetera, ať už uzené, pečené nebo dušené, bylo dříve luxusem a symbolem hojnosti. Dnes je stále považováno za delikatesu a připomínku carských banketů a bohatství ruských řek.
Ačkoli je boršč často vnímán jako ukrajinský, v Rusku je nesmírně populární a mnozí jej považují za “vlastní”. Ruské varianty, často s vydatným kusem hovězího a servírované s pořádnou lžící smetany, jsou na jídelníčcích po celé zemi a jsou neodmyslitelnou součástí ruské kulinární identity, byť má kořeny jinde.
Pro odvážnější je tu choloděc, česky studěň nebo huspenina. Masová rosolovitá hmota připravená z dlouho vařených kostí a masa, která po vychladnutí ztuhne. Možná to nezní vábně, ale s ostrou hořčicí nebo křenem je to tradiční předkrm, který patří k ruským svátkům a oslavám.
A nakonec, kdo by neznal bliny! Tenké kynuté palačinky jsou naprostým základem. Jejich kouzlo spočívá v univerzálnosti – jedí se sladké s džemem (varenye), medem nebo tvarohem, i slané, nejlépe s kaviárem nebo smetanou a bylinkami. Jsou symbolem svátku Maslenica, loučení se zimou, ale jejich popularita trvá po celý rok.
