Lov štiky, dravé krásky našich vod, vyžaduje pořádný kus vybavení. Zapomeńte na tenkou dětskou udicku! Potřebujete prut střední až těžké třídy, ideálně o délce 2,4 až 2,7 metru, s dostatečnou rezervou síly pro zdolání i pořádného kusu. K tomu kvalitní naviják s hladkým chodem a dostatečnou kapacitou pro silnou šňůru, minimálně 0,25 mm, spletenou, která se lépe hodí do dalekého náhozu a odolá náporům zubatého predátora.
Nástrahy? Štika je oportunista, ale nejlépe ji chytíte na nástrahy imitující její běžnou kořist. Gumové rybky v různých barvách a velikostech jsou klasikou, stejně jako woblery, které se skvěle pohybují ve vodě. Plandavky jsou univerzální a osvědčené, zatímco spinnerbaity s jejich atraktivním leskem a vibracemi dokáží štiku zlákat i z větší dálky. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit experimentovat s barvami – v kalné vodě fungují tmavé odstíny, zatímco v čisté vodě se osvědčují přírodní barvy.
Místa lovu? Štiky se rády zdržují v okolí vodní vegetace, u zatopených kmenů, v blízkosti rákosí nebo v hlubších jamách. V řekách je často najdete u proudových zlomů nebo pod převislými břehy. Nezapomínejte na to, že štika je teritoriální ryba, proto je důležité důkladně prozkoumat vybranou lokalitu a pozorovat její chování, např. výskoky nebo aktivitu v okolí.
A nepodceňujte sílu náčiní! Volba závisí na konkrétních podmínkách – hloubce, proudu, vegetaci a očekávané velikosti štik. Silnější prut a šňůra jsou vždy lepší než nedostatečná výbava, která vás může stát ztracený úlovek. A pozor, štika má ostré zuby! Používejte vhodné ochranné rukavice.
Čím potírat špízy?
Představte si ten vůni! Špízy, zlatavě opečené, provoněné bylinami a kořením, které by vám záviděli i v nejlepších restauracích Středomoří. Tajemství dokonalých špízů? Začíná to u marinády. Nejenom olivový olej, ale i jeho kvalita hraje roli. V Řecku jsem ochutnal špízy marinované v extra panenském olivovém oleji s rozmarýnem a česnekem – nezapomenutelné! V Maroku zase preferují arganový olej, který dodá špízům nezaměnitelnou oříškovou chuť a nádhernou vůni. Nebojte se experimentovat s kořením – provensálské bylinky fungují skvěle, ale v Mexiku jsem objevil fantastickou kombinaci chilli, kmínu a oregana. A pro ty, kteří hledají něco netradičního, doporučuji indické garam masala, které dodá špízům exotickou hloubku. Klíčem k úspěchu je důkladné promíchání oleje a koření a nechat maso v marinádě důkladně odležet – minimálně 30 minut, ideálně několik hodin. Před grilováním špízy lehce potřete zbytkem marinády pro krásně křupavý povrch. Nepodceňujte ani kvalitu masa – čerstvé, kvalitní maso je základ úspěchu. Ať už zvolíte jakoukoli kombinaci, nezapomeňte na jednu důležitou věc: chuť je subjektivní, proto se nebojte experimentovat a najděte si svou oblíbenou směs koření!
Kdy se loví štika?
Září a říjen – to jsou měsíce, kdy se štika loví nejlépe. Slunečné dny s ranní a večerní mlhou jsou ideální. Moje zkušenosti z rybářských výprav po celém světě, od kanadských jezer až po argentinské řeky, ukazují, že právě v tomto období a za takového počasí štika nejvíc útočí. Teplota vody se pomalu ochlazuje, a to stimuluje jejich dravé instinkty. Všiml jsem si, že efektivní je lovit blíže k pobřeží, kde se štiky shromažďují před zimním klidem. Naopak, před bouřkou a při silném, studeném větru se štika stává apatickou a nereaguje na nástrahy. To platí globálně, ať už lovíte v klidných vodách Skandinávie, či v divokých řekách Amazonie. Důležité je také vzít v úvahu fázi měsíce – plný měsíc často zvyšuje aktivitu štik. Vyzkoušejte různé techniky, od přívlače po vláčení, aby jste si zkusili, která je nejúčinnější pro dané podmínky. Nezapomínejte na výběr správné nástrahy – její barva a velikost závisí na denní době a hloubce vody.
Z mého pohledu, je důležitá i znalost místních podmínek. Místní rybáři vám často prozradí cenné informace o nejlepších místech a časech pro lov štik v dané oblasti. A nezapomeňte na ohleduplnost k životnímu prostředí!
Jak chytit velkou štiku?
Na štiku se nejlépe vrhneš s přívlačí – trolling za lodí je super, ale chce to motor a echolot na nalezení míst s hloubkou a strukturou dna, kde se štiky rády zdržují. Vhodnými nástrahami jsou woblery, rotačky a velké gumové nástrahy, které imitují živé ryby.
Plavaná se hodí na klidnějších vodách, s použitím silnějšího náčiní a velkých živých návnad, jako jsou menší ryby.
Položená je méně akční, ale efektivní. Silný prut a kvalitní vlasec jsou nutností, jako nástraha může posloužit živá rybka nebo nástražní rybka.
Muškaření na štiku je výzva! Vyžaduje zkušenost a speciální náčiní – silnější prut, silnější vlasec a velké, nápadné mušky.
Nezapomen na kvalitní mapu revíru, abys věděl, kde se štiky vyskytují – hluboké jamky, okraje vodních rostlin a struktury na dně jsou pro ně ideálním úkrytem. Pozor na ostny! Štika má silné zuby, takže pevnou rukavici a kleště na sundání háčku se hodí.
Jak na štiky v prosinci?
Prosincový lov štik? To je výzva! V této době se štiky stahují do hlubších míst, do tichých zákoutí řek a jezer. Živá rybká je zde králem – ouklej, plotice, perlín. Důležité je správné nahození a citlivý přívlačový prut, abyste zaznamenali i ten nejjemnější záběr.
Splávek se hodí pro lov v klidnějších úsecích, kde je viditelnost. Zkuste experimentovat s hloubkou – štika může číhat jak těsně u dna, tak i v polovodě. Dno je další perspektivní oblast, ale vyžaduje těžší nástrahu a citlivý návazec, abyste předešli zamotání.
Nepodceňujte charakter revíru. Hloubka, proudění, vegetace – to vše ovlivňuje chování štik. Studujte mapu, hledejte místa s podzemními prameny, hluboké jámy, zátoky s ponořenými stromy – to jsou štičí ráje. A nezapomeňte na konkrétní místo – úspěch závisí na precizní volbě lokality.
Ať už zvolíte jakoukoli techniku, nezapomeňte na kvalitní náčiní a trpělivost. Lov štik v zimě je umění, vyžadující zkušenosti a důkladnou přípravu. Teplota vody hraje zásadní roli – v mrazivých dnech se štika stává méně aktivní.
Jak nejlépe připravit štiku?
Příprava štiky, této dravé krásky našich vod, se může jevit jako výzva, ale s trochou know-how se z ní stane kulinářský zážitek. Inspirováno recepty z finských jezer, francouzských rybářských vesnic a italských pobřeží, přináším vylepšený postup:
Filetování: Štiku nejprve důkladně očistíme a vyfiletujeme. Kvalitní filet je klíč k úspěchu. Velikost kousků závisí na vašich preferencích a velikosti ryby. Doporučuji rozkrojení na poloviny či třetiny, pro snazší a rovnoměrnější propečení. Menší kousky se připraví rychleji. Zkušenost z Asie mi ukázala, že tenké filety se výborně hodí k grilování.
Marináda: Klasická sůl a pepř jsou skvělý základ. Citronová kůra dodá svěží aroma a jemnou citrusovou chuť. Pro sofistikovanější chuť zkuste experimentovat:
- Středomořské tóny: Rozmarýn, tymián a olivový olej.
- Asijský vliv: Sójová omáčka, zázvor a česnek.
- Severoevropský styl: Kopr, dijonská hořčice a bílý pepř.
Nechte filety marinovat alespoň 15 minut, aby se chutě prolnuly. Doba závisí na použité marinádě a síle chutí.
Opečení: Rozpuštěné máslo je klasika, ale vyzkoušejte i jiné oleje. Olivový olej dodá středomořskou chuť, řepkový olej je neutrální. Opečte kousky štiky kůží dolů, aby se kůže krásně propekla a zlato-hnědě zbarvila. Pak otočte a dopečte i druhou stranu. Dbejte na to, aby se štika nezapekla, ale zůstala šťavnatá.
Tipy pro dokonalost:
- Teplota: Středně silné teplo je ideální. Příliš vysoká teplota způsobí připálení, příliš nízká suchou rybu.
- Čas: Doba pečení závisí na tloušťce filetů, obvykle to trvá několik minut z každé strany.
- Kontrolujte: Štika je hotová, když je filet pevný a propečený.
Servírování: Podávejte s pečenými bramborami, zeleninovým salátem nebo rýží. Dobrou chuť!
Čím okořenit štiku?
Štika, tato dravá ryba s bílým, jemným masem, nabízí nekonečné kulinářské možnosti. Zkušenost z desítek světových kuchyní mi ukázala, že její příprava závisí na velikosti a stáří ryby.
Starší štiky (nad 1 kg) jsou ideální pro nádivky, pirohy, teriny a knedlíčky. Klasické evropské recepty sází na bylinky a plátky citronu – provensálské bylinky jsou skvělou volbou.
Méně známé, ale vynikající kombinace:
- Švestková nádivka: sladkokyselá chuť švestek perfektně doplní jemnost štiky. V italských Alpách jsem ochutnal variantu s prosušenými švestkami a piniovými oříšky – nezapomenutelné!
- Mandle a rozinky: Středomořské inspirace s lehce sladkou a oříškovou chutí. V Řecku se často kombinuje s olivovým olejem a oreganem.
- Křenová omáčka: Klasická česká volba, která dodá štice šmrnc. Doporučuji experimentovat s příměsí bílého vína.
Bylinky a koření:
- Kopr: tradiční a osvědčená volba, která podtrhne chuť štiky.
- Estragon: dodá štice lehce anýzovou vůni a jemnou chuť.
- Fenykl: sladká a anýzová chuť, skvělá do nádivky nebo pečené štiky.
- Zázvor a šafrán: exotická kombinace, která dodá štice orientální nádech. Ideální pro gurmánské pokusy – v Maroku jsem ochutnal štiku pečenou se zázvorem, šafránem a kardamomem.
Tip: Bez ohledu na zvolené koření, vždy dbejte na čerstvost surovin. Kvalitní štika je základem skvělého pokrmu.
Jak silný vlasec na štiky?
Lov štik je dobrodružstvím, které si žádá citlivý přístup k výběru vlasce. Zbytečně silný vlasec, viditelný na vzdálenost pěti metrů, je kontraproduktivní. Zkušenost ukazuje, že i vlasec o menším průměru zvládne zdolat štiku o délce 115 cm, za předpokladu trpělivého a citlivého zdolávání. Klíčem je vyhnout se zbytečnému napínání a vyčkat správných momentů.
Pro lov skutečně velkých štik, či sumců, je však nutné volit silnější vlasec.
Doporučení:
- Pro průměrné štiky postačuje vlasec s průměrem pod 0,50 mm. Volba závisí na konkrétních podmínkách lovu (typ nástrahy, hloubka, proudění).
- Pro lov velkých štik a sumců doporučuji vlasec o průměru 0,50 mm a více. Silnější vlasec je odolnější vůči přetržení a zaručuje spolehlivější zdolávání.
Důležité detaily z mých cest:
- Na řece Amur jsem s úspěchem používal vlasec o průměru 0,60 mm při lovu obřích amurských štik. Silnější vlasec se ukázal jako nezbytný pro zdolávání těchto silných dravců v prudkém proudu.
- V kanadských jezerech, kde jsem lovil severoamerické štiky, jsem s úspěchem používal vlasec o průměru 0,45 mm. Klíčem k úspěchu byla zde kombinace silného vlasce a kvalitních háčků.
- Nepodceňujte kvalitu vlasce. Kvalitní vlasec je odolnější a má vyšší pevnost v tahu, což je zásadní pro úspěšný lov velkých ryb. Cena se vyplatí.
Na co bere štika?
Štika, dravec par excellence. Od 20 cm se stává efektivním lovcem, útočí na ryby o něco menší, než je ona sama. Její jídelníček se řídí dostupností kořisti v dané lokalitě. U nás to klasicky znamená plotice, okouny, perlíny a hrouzky. Pozor ale, větší štiky si troufnou i na podstatně větší ryby, ba i na vodní ptáky nebo malé savce, pokud se naskytnou. Při lovu štiky je proto důležité zohlednit i velikost nástrahy – menší pro menší štiky, větší pro ty větší. V mělčích, zarostlých vodách se štiky rády zdržují mezi vodními rostlinami, kde číhají na kořist. V hlubších vodách je naopak potřeba hledat v blízkosti skal, potopených stromů a jiných úkrytů. Úspěšný lov štiky vyžaduje trpělivost a znalost terénu.
Nepodceňujte její sílu – štika se brání zuby nehty a její ostré zuby umí pořádně zranit. Při manipulaci s ulovenou štikou proto buďte opatrní a používejte vhodné náčiní, například kleště na vyndávání háčků. V některých oblastech existují limity na lov štik, proto se před lovem seznamte s platnými předpisy.
Jaké lanko na štiku?
Na štiku? Jasně, ocelové a wolframové lanko je základ. Stoprocentní ochrana proti těm dračím zubům. Ale věřte mi, s lankem to není jen o síle. Dobře zvolená tloušťka je klíčová. Příliš tenké se snadno zlomí, příliš silné bude příliš ztuhlé a ryba si ho všimne. Zkušenost ukáže. Pro mě je ideální kompromis kolem 0,35 – 0,45 mm, záleží na velikosti štiky, kterou očekávám.
Fluocarbon? Dobrá volba, pokud chcete rybu co nejméně plašit. Je nenápadný, ale štika si s ním poradí. Proto bych ho volil spíše na kratší návazce, třeba 20-30cm, s pevným uzlem. Experimentujte s délkou a průměrem, pozorujte, co funguje nejlépe v daných podmínkách. A nezapomeňte na kvalitu – levný fluocarbon se snadno protrhne.
Tip pro zkušenější: Kombinujte! Použijte ocelové lanko jako jádro a obalte ho tenkou vrstvou fluocarbonu. Máte tak ochranu i nenápadnost. Trochu náročnější na výrobu, ale výsledek stojí za to. Nezapomeňte na správně zvolený háček – pevný, ostrý, ideálně s protihrotem, abyste minimalizovali úniky.
Na závěr – každá štika je jiná a každá lokalita taky. Nebojte se experimentovat a najděte si svůj vlastní recept na úspěšný lov. A hlavně – respektujte přírodu!
Jak chytat ryby v zimě?
Zimní rybaření chce specifický přístup. Zamrzlé červy a larvy jsou skutečná bomba – ryby je v chladné vodě milují. Zkuste i umělé červy, pstruží těsto nebo miniaturní gumové nástrahy. Živé nástražní rybičky taky zabírají, ale v zimě se ryby soustředí na menší sousta. Nepodceňujte důležitost správného oblečení – vrstva po vrstvě, nepromokavá bunda a kalhoty jsou nezbytností. Teplé ponožky, rukavice a čepice jsou samozřejmostí. Nezapomeňte na termosku s horkým čajem nebo kávou, protože v zimě se tělo rychle ochlazuje. Najděte si klidné místo, kde se led zdá pevný a bez trhlin, ale nikdy nechoďte na led sami! Vždy informujte někoho o vašich plánech a čase návratu. Vyplatí se vzít si i mačky, led je zrádný a může být kluzký. Před rybařením zkontrolujte tloušťku ledu, bezpečná tloušťka je alespoň 10 cm, ale raději více. Dobrá mapa okolí se hodí pro nalezení vhodného místa a orientaci. A samozřejmě, nezapomeňte na rybářský lístek a dodržujte platné předpisy.
Jak na štiky v zimě?
Zima a štika? To je výzva i pro zkušeného cestovatele po vodách! V tomto chladném období se dravec stahuje do hlubších partií, tam, kde se drží jeho přirozená potrava – menší rybky hledající úkryt před mrazem. Zapomenout nesmíme ani na kriticky důležitou hloubku.
Tři klíčové strategie, které jsem sám s úspěchem vyzkoušel, jsou lov na mrtvou, živou a umělou nástrahu. Mrtvá rybka, třeba okoun nebo plotice, přitahuje štiku svým specifickým pachem, i když její pohyb je omezený. Živá nástraha, například malý pstružek, nabízí fascinující hru a realističtější pohyb, ale je náročnější na manipulaci.
Umělé nástrahy se mi osvědčily nejvíce. V zimě se mi skvěle osvědčily malé woblery a pilkery imitující zraněnou rybku, která se snaží uniknout. Ale nepodceňujte ani nástrahy imitující žábu, myš nebo menší vodní savce – v závislosti na preferencích místních štik. Klíčem je vybrat správnou barvu a velikost nástrahy – experimentujte, to je základ!
Nezapomeňte na důležitou věc: Studená voda ovlivňuje metabolismus štik, a tak se stávají méně aktivními. Trpělivost je tudíž klíčová. Je třeba pomalého a precizního vedení nástrahy, aby se štika cítila bezpečně a dostala šanci k záběru. Zkušenosti a pozorování jsou neocenitelné.
Jak na štiku v zimě?
Zimní lov štik vyžaduje specifický přístup. S poklesem teplot se jejich potrava, především menší rybky, stahuje do hlubších a klidnějších partií vod. Zkušenost z mých cest po českých i zahraničních revírech ukazuje, že nejefektivnější strategie se soustředí na tři základní techniky:
- Lov na mrtvou nástrahu: Klasika, která nikdy nezklame. V zimě se osvědčují zejména menší, čerstvé rybky, ideálně plotice nebo ouklejky. Důležité je správné nahazování – v hloubce, kde se štika zdržuje. Na méně prozkoumaných vodách se vyplatí experimentovat s různými hloubkami.
- Lov na živou nástrahu: Živá rybky je pro štiku neodolatelná. Nejlépe funguje malá, živá plotice nebo perka. Její pohyb je klíčový pro přilákání dravce. Zde je důležitá volba správné velikosti háčku, aby nedošlo k poranění nástrahy a snížení efektivity lovu. U živé nástrahy musíme myslet i na její čerstvost.
- Lov na umělou nástrahu: Moderní a efektivní metoda. V zimě se osvědčily malé woblery a pilkry, které imitují pohyb zraněné rybky. Barva nástrahy by měla být co nejvíce přirozená, v tmavších odstínech. Experimentování s různými hloubkami a rychlostmi vedení je nezbytné pro úspěch. V mém batoze nen chybí nikdy balíček s malými, třpytivými woblery, co dokonale imitují malé rybky. Někdy štika preferuje nečekané. Osvědčily se mi i miniaturní imitace myší nebo žabek, které v zimě mohou být překvapivě účinné.
Nezapomínejte: Úspěšný zimní lov štik vyžaduje trpělivost, znalost revíru a správný výběr nástrahy. Počasí hraje také velkou roli. Při silném větru a sněžení je lov obtížnější. Vždy respektujte platné rybářské předpisy a dodržujte zásady fair play.
Jakou nástrahu zvolit na štiku?
Výběr nástrahy na štiku závisí na několika faktorech, především na velikosti očekávané ryby a podmínkách na revíru.
Malé nástrahy (3,9-6 cm): Ačkoliv určeny spíše na pstruhy, tlouště a okouny, menší woblery nebo rotačky v těchto rozměrech mohou být efektivní i na menší štičky, zejména v hustě zarostlých úsecích řek. Je důležité volit rychlou a nervózní vodící techniku, která napodobuje pohyb malé rybky v panice.
Střední nástrahy (7-12 cm): Toto je zlatá střední cesta pro většinu situací. Výborné jsou woblery, křidélka i gumové nástrahy. Zde se hodí experimentovat s různými barvami a akčními profily. Pro štiky se osvědčily především přirozené barvy ( stříbro, zlatá, okrová) a agresivní, krátkopulsní vedení.
- Tip: V kalné vodě se osvědčí výraznější barvy, v čisté vodě naopak přírodní.
Velké nástrahy (nad 15 cm): Používají se na lov velkých štik, ale i sumců. Vhodné jsou velké woblery, gumové nástrahy na těžkých hlavách a přívlačové nástrahy s imitací živé rybky. Vyžadují silnější prut a kvalitní naviják. Vedení je pomalejší a více strategické, s občasnými prudkými záběry.
- Při výběru nástrahy zvažte hloubku vody a typ dna.
- Vždy používejte kvalitní háčky a pevné vlasce.
- Dodržujte pravidla rybolovu a šetrně vraťte chycenou rybu zpět do vody.
Čím se živí štika?
Štika, dravý vládce našich vod, má jídelníček pestrý jako paleta chutí z desítek zemí, které jsem navštívil. V raných fázích života, podobně jako pouliční prodavač v Marrákeši, se živí planktonem – drobnými, ale důležitými živinami. Ale to rychle končí! Stejně jako přechod od pouličního jídla k gurmánské večeři v Tokiu, štika brzy přejde na ryby. Potěr – mladé rybky – tvoří první velkou část jejího jídelníčku. Představte si to jako čerstvý sushi v Japonsku, jenomže s menšími porcemi.
S růstem štiky se zvětšuje i její lovecká strategie a také velikost kořisti. Nejedná se už jen o drobné rybky. Stejně jako se v Římě prodávají obří pizzy, i štika zdolává ryby stále větších rozměrů. Je to mistrovský lovec, jehož potrava zahrnuje prakticky všechny vodní organismy. Od malých ryb, podobně jako sardinky na řeckém ostrově, až po větší exempláře, co by se vyrovnali i rybám z rybích restaurací v Lisabonu. Ryby tak nakonec tvoří dominantní složku jídelníčku dospělé štiky – opravdového dravce, který v říši pod hladinou vládne neomezeně.
Jaký splávek na štiku?
Lov štik je adrenalinová záležitost, a správný náčiní je klíč k úspěchu. Mnoho rybářů podceňuje důležitost splávku, ale při lovu na živou nástrahu je to nezbytnost. Osobně preferuji Albastar 663015. Tento pevný polystyrenový splávek s robustní anténkou je ideální pro lov dravců, ať už se jedná o štiky nebo candáty. Jeho odolnost jsem si ověřil na mnoha výpravách po celém světě, od zamrzlých jezer Skandinávie až po rozbouřené řeky Amazonie (samozřejmě s jinými typy nástrah tam!).
Jeho hlavní výhodou je pevná konstrukce, která odolá i silnému záběru. Tlustá anténka je perfektně viditelná i za zhoršených světelných podmínek, což je obzvláště důležité při ranním a večerním lovu. Praktické očko na konci dříku umožňuje snadné používání s průběžnou montáží. To je klíčové pro volný pohyb nástrahy a přirozený pohyb živé rybky. Možnost vložení chemického světla pak posouvá jeho efektivitu na úplně jinou úroveň, zejména v noci nebo v kalné vodě.
Při výběru splávku pro lov štik je důležité zvážit i hloubku vody a sílu proudu. Albastar 663015 je univerzální volbou, ale pro extrémní podmínky je třeba zvolit silnější model. Nezapomínejte na kvalitní vlasce a háčky, které musí odolávat tlaku silných čelistí štiky. Ať už se vydáte na lov kamkoliv, pamatujte, že dobře zvolený splávek je investice do úspěšného zážitku.
Co žere štiku?
Štika obecná, dravec s pověstí skutečného lovce, se živí především rybami. Její ostré zuby a rychlé útoky jsou legendární. Na rozdíl od mnoha jiných ryb, štika spoléhá hlavně na svůj zrak. Proto je nejvíce aktivní během dne, kdy sluneční světlo umožňuje dokonalé spatření kořisti.
Co tedy žere štika? Nejčastěji se na jejím jídelníčku objevují menší ryby, které odpovídají její velikosti. Můžeme zmínit například okouna, ježdíka, hrouzka, ouklej, plotici a proudníka. Při svých cestách po českých řekách a jezerech jsem sám pozoroval, jak štika s obdivuhodnou rychlostí loví tyto druhy. Větší jedinci však dokáží ulovit i podstatně větší kořist, a to včetně jiných dravých ryb.
Zajímavostí je, že schopnost štiky lovit souvisí s průzračnost vody. V kalné vodě je její lovecký úspěch nižší. To je důležité vědět i pro rybáře, kteří se na štiky zaměřují. A místo, kde štiky nacházíte, často napovídá i o druzích ryb, které v dané lokalitě žijí. Například hojný výskyt okounů je dobrým indikátorem i pro přítomnost štik.
Velikost kořisti je klíčová. Mladé štičky se živí menšími rybami a bezobratlými, zatímco dospělí jedinci dokáží zkonzumovat i kořist o velikosti třetiny své vlastní délky. To z nich dělá skutečně impozantní predátory, kteří hrají zásadní roli v ekosystému.
Jak navázat fluorocarbon na šňůru?
Spojení vlasce a fluorocarbonu je pro rybáře klíčové. Správný uzel zaručí spolehlivost a odolnost i při zdolávání těch nejbojovnějších ryb. Na svých cestách po světě jsem vyzkoušel desítky uzlů, ale pro spojení pletené šňůry a fluorocarbonu mi nejlépe vždycky posloužil tento jednoduchý, ale spolehlivý postup:
- Vytvořte jednoduchou smyčku na fluorocarbonu. Délka smyčky závisí na tloušťce obou materiálů – čím silnější, tím delší. Na mořském rybolovu, kde jsem lovil tuňáky i velké parmy, jsem preferoval delší smyčky pro větší bezpečnost.
- Prostrčte smyčkou pletenou šňůru. Dbejte na to, aby šňůra prošla smyčkou čistě, bez zkroucení. Zkroucení může vést k oslabení uzlu.
- Dotáhněte šňůru na konec smyčky. Neutahujte příliš silně, pouze natolik, aby smyčka pevně obepnala šňůru.
- Dělejte omoty kolem celé smyčky směrem zpátky. Doporučuji 8-12 ovinů, v závislosti na tloušťce a materiálu. Na tenkých vlasecích méně, na silnějších více. Na řece Mekongu jsem používal až 15 ovinů pro větší jistotu při lovu sumců.
- Opět prostrčte pletenou šňůru smyčkou. Protáhněte šňůru mezi ovinutým fluorocarbonem a samotnou smyčkou. Tím se uzel zabezpečí.
- Navlhčete a utáhněte. Před utáhnutím uzel důkladně navlhčete vodou – to usnadní utahování a zabrání poškození vlasce. Pomalu a rovnoměrně utáhněte.
Důležité upozornění: Po zavazování uzlu vždy uzel důkladně zkontrolujte. Nezapomeňte na kvalitní materiál – jak šňůru, tak fluorocarbon. Investice do kvalitního materiálu se vám bohatě vrátí.
Tip pro cestovatele: Vždy s sebou mějte několik náhradních uzlů a nůž, abyste si v terénu mohli spoj opravit v případě potřeby.
Jak zabít štiku?
Zvládnutí štiky po zdolání vyžaduje opatrnost a zkušenosti, které jsem sbíral po celém světě, od kanadských jezer až po ruské řeky. Skřelový úchop je skutečně efektivní metoda, umožňující kontrolu nad štikou jednou rukou a zároveň bezpečné otevření tlamy pro vyjmutí nástrahy kleštěmi nebo peánem. Klíčové je vyvarovat se vkládání ruky či prstů mezi žaberní oblouky. Tyto oblouky jsou nejen extrémně ostré a způsobují bolestivé poranění, ale i překvapivě křehké, takže se z nich ruka velmi těžko vyprošťuje.
Na mnoha místech jsem viděl rybáře používat improvizované nástroje, ale kvalitní kleště na ryby jsou nezbytností. Dají se pořídit různé typy, od lehkých pro menší štiky až po robustní pro trofejní exempláře. Důležité je, aby měly dostatečně široká a pevná čelist, která štiku nepoškodí. A nezapomeňte na podložku. Ochraní rybu před poraněním a usnadní manipulaci. Některé podložky jsou vybaveny i měřítkem pro rychlé zjištění délky úlovku.
Při manipulaci se štikou je nutné dbát na její zdraví. Rychlé a šetrné vyjmutí nástrahy je klíčové pro její přežití a následné vypuštění zpět do vody. Po vyjmutí nástrahy je vhodné štiku podržet ve vodě, dokud se sama nezačne pohybovat a vypustit ji zpět co nejšetrněji. Pamatujte, že štika je dravec, který hraje důležitou roli v ekosystému.
Jak silný fluorocarbon na štiky?
Na štiky bych nešel pod 0,60 mm fluorocarbon, i to je s ohledem na jejich silné čelisti jenom relativní jistota (odhaduji tak 60% úspěšnosti). Pro větší klid používám 0,80 mm, s touto tloušťkou mám zkušenosti s úspěšností okolo 80-90%.
Důležité faktory ovlivňující volbu síly fluorocarbonu:
- Velikost štiky: U trofejních kusů je silnější fluorocarbon naprostou nezbytností.
- Typ nástrahy: U větších nástrah a agresivnějších záběrů je třeba silnější vlasec.
- Reliéf dna: V kamenitém nebo zarostlém terénu je vyšší riziko přetržení vlasce o ostré předměty, proto je silnější fluorocarbon výhodnější.
- Kvalita fluorocarbonu: Ne všechny fluorocarbonové vlasce jsou si rovny. Kvalitní vlasec vydrží více než levný, i při stejné deklarované síle.
Doporučení: Před výpravou na štiky si vždy pečlivě zkontrolujte vlasec na poškození. Vždy volte spíše silnější fluorocarbon, než abyste riskovali ztrátu úlovku.
Alternativa: Pro lov opravdu velkých štik se může vyplatit zvážit použití ocelového lanka, ačkoliv to má negativní vliv na citlivost náčiní.
