Na co jsou zdravé ryby?

Mořské ryby, přátelé moří a oceánů, jsou skutečným pokladem! Na mých cestách jsem se přesvědčil, že jsou zdrojem cenných omega-3 mastných kyselin, které jsou nezbytné pro zdravé srdce. Znáte ten pocit po výdatném obědě z čerstvé ryby? To je energie moře v plné síle!

A nezapomínejme na jód, který je pro správnou funkci štítné žlázy klíčový. Na ostrovech Pacifiku, kde jsem trávil mnoho času, se ryby konzumují skoro denně, a místní obyvatelé se pyšní skvělým zdravím.

Tuk z rybích jater je pak bombou vitamínů A a D. Vitamín A je pro zrak a imunitu, vitamín D zase pro silné kosti. Mnoho cestovatelů, se kterými jsem se setkal, si s sebou balilo rybí oleje právě kvůli těmto vitamínům, zvlášť když se ocitli v oblastech s omezeným přístupem k čerstvé zelenině a ovoci.

A věděli jste, že konzervované ryby s měkkými kostmi jsou skvělým zdrojem vápníku? Ideální svačina pro dobrodruhy na cestách, není potřeba ani příbor!

• Snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění: To je asi ten nejdůležitější důvod, proč ryby zařadit do jídelníčku. Mnozí lékaři to potvrzují.
• Různé druhy ryb: Losos, tuňák, sardinky, makrely… Každý druh nabízí trochu jinou kombinaci živin. Vyzkoušejte různé druhy, abyste si obohatili jídelníček a získají maximum benefitů.
• Udržitelný rybolov: Při výběru ryb dbejte na to, abyste podporovali udržitelný rybolov, chceme mít dostatek ryb i pro příští generace cestovatelů!

Mořské ryby nejsou jenom jídlo, jsou to součást zdravého životního stylu, který mi umožnil prozkoumat tolik krásných míst po celém světě.

Jak slyší ryba?

Představte si, jak se proplétáte korálovým útesem, obklopeni pestrými rybami. Zní to idylicky, že? Ale jak vlastně tyhle krásné tvory slyší? Mnoho lidí si myslí, že ryby neslyší, nebo že slyší jen velmi špatně. Opak je pravdou! Ačkoliv jim chybí viditelné uši, jako je známe u savců, slyší velmi dobře, i když je jejich sluchový systém jednodušší než u nás. Klíčem je voda, výborný vodič zvuku. Zvukové vlny se ve vodě šíří mnohem efektivněji než ve vzduchu.

Ryby využívají k vnímání zvuků speciální sluchové ústrojí, často umístěné v blízkosti vnitřního ucha. Jeho přesná anatomie se liší podle druhu ryby. Ale to není vše! Mnoho ryb má navíc úžasný orgán zvaný postranní čára. Tento systém drobných kanálků pod kůží umožňuje rybám vnímat i nepatrné změny tlaku ve vodě, což jim pomáhá detekovat pohyby a vibrace, včetně zvukových vln. Představte si to jako „šestý smysl“ pro vodní svět – umožňuje rybám „slyšet“ i nízké frekvence, které by jejich vnitřní ucho mohlo přehlédnout. Díky tomu perfektně vnímají pohyb potenciální kořisti nebo predátorů, i když jsou na velkou vzdálenost.

Během svých cest po světových oceánech jsem měl možnost pozorovat toto úžasné smyslové vnímání mnoha druhů ryb, od drobných korálových rybiček až po majestátní velryby. Nezapomeňte, že i když ryby nevydávají zvuky jako ptáci nebo savci, jejich schopnost slyšet a vnímat vibrace je nezbytná pro přežití v podmořském světě. A pro nás, potápěče a milovníky moře, je to další fascinující aspekt jejich úchvatného života.

Jak se ryby přizpůsobily životu ve vodním prostředí?

Adaptace ryb na vodní prostředí je fascinující příběh evoluce, který jsem pozoroval na všech kontinentech. Klíčovým faktorem přežití je, samozřejmě, získávání kyslíku. Voda obsahuje mnohem méně kyslíku než vzduch, což si vyžádalo sofistikované adaptace.

Žábry představují hlavní systém dýchání u většiny ryb. Některé druhy, které jsem pozoroval v Amazonii, mají extrémně efektivní žábra, umožňující jim přežít i v extrémně znečištěných vodách s nízkým obsahem kyslíku. Naopak, ryby v ledových vodách Antarktidy vyvinuly specifické adaptace pro extrakci kyslíku z chladné, husté vody. To demonstruje úžasnou rozmanitost a přizpůsobivost rybích žaber.

Plynový měchýř, druhá důležitá adaptace, hraje klíčovou roli v regulaci vztlaku. Umožňuje rybám udržovat hloubku bez neustálého plavání, což je výhodné zvláště v stojatých vodách, kde jsem se s tímto jevem setkal mnohokrát od jezera Bajkal až po africká jezera. Jeho funkce ale přesahuje jen regulaci vztlaku – některé druhy jej využívají i jako doplňkový zdroj kyslíku, zejména v podmínkách s nízkým obsahem kyslíku v prostředí.

• Různé druhy žaber: Od jednoduchých, až po extrémně rozvětvené a specializované.
• Plynový měchýř a vztlak: Jeho vývoj umožnil rybám efektivnější pohyb ve vodním sloupci.
• Adaptace na specifické prostředí: Každé prostředí si vyžádalo unikátní evoluční změny.
• Příklad 1: Ryby v hlubokomořských příkopech vyvinuly speciální adaptace pro přežití v tmavých a extrémně chladných podmínkách.
• Příklad 2: Ryby žijící v korálových útesech vykazují pestrou škálu zbarvení a tvarů, které jim pomáhají v maskování a ochraně před predátory.

Co ohrožuje ryby?

Ryby v našich řekách a mořích čelí mnoha nebezpečím. Nadměrný rybolov je asi nejznámější – představte si vylovené populace takřka na pokraji vyhynutí. K tomu se přidávají neohleduplné rybářské postupy, jako je používání nevhodných sítí, které poškozují dna a ekosystém. Dále hrozí šíření invazních druhů, které vytlačují původní ryby z jejich biotopů – třeba bolen dravý z Asie si skvěle vede v našich vodách.

Změna klimatu pak přináší komplexní problémy: oteplování vod, změny v proudu řek, acidifikace oceánů. To vše ovlivňuje životní prostředí ryb zásadním způsobem. Nezapomínejme ani na pytláctví a nelegální obchod, které ohrožují nejen populace vzácných druhů, ale narušují i celkový ekosystém. Tyto hrozby jsou bohužel rozšířené i v Evropě.

Při cestování po Evropě si všímejte, jak se o místní ryby pečuje. Například:

• Certifikace ryb: Kupujte ryby s certifikáty udržitelného rybolovu (např. MSC). Tím podpoříte zodpovědné hospodaření.
• Lokální ryby: Upřednostňujte ryby z místních zdrojů, jejich transport má nižší dopad na životní prostředí.
• Ochrana vodních toků: Podpořte organizace, které se zasazují o ochranu řek a jezer. I malý příspěvek pomáhá.
• Ekologické rybaření: Informujte se o metodách a preferujte ty šetrnější k životnímu prostředí. Můžete se zúčastnit i akcí na téma ekologického rybaření a dozvědět se více.

Nepodceňujme dopad našich aktivit na vodní svět. I zodpovědné chování turistů může výrazně pomoci k jeho ochraně.

Proč nejíst ovoce večer?

Večerní konzumace ovoce, ačkoliv lákavá, není z hlediska zdravého životního stylu ideální. Mnoho kultur po světě, například v Japonsku, kde je tradice lehké večeře, se tomuto principu intuitivně vyhýbá. Ovoce, bohaté na fruktózu a sacharidy, má relativně vysoký glykemický index, což znamená rychlé vstřebávání cukru do krve. Tento rychlý nárůst glykémie večer, kdy se metabolismus zpomaluje, může vést k ukládání energie v podobě tuku a následnému přibírání na váze. Zkušenosti z mých cest po světě ukazují, že tradiční stravovací návyky často preferují ovoce jako součást snídaně nebo lehké svačiny během dne, kdy tělo lépe zpracovává cukry a energii efektivněji využívá. Výzkumy skutečně potvrzují souvislost mezi večerní konzumací ovoce a vyšším rizikem obezity. Je proto vhodné si ovoce dopřát v první polovině dne, kdy jeho energetický přínos podpoří vaši aktivitu.

Zajímavé je, že v některých oblastech Středomoří, kde je ovoce součástí každodenní stravy, se jeho konzumace večer nejeví jako tak problematická. To je však pravděpodobně dáno celkovou stravovací kulturou a nízkým celkovým příjmem kalorií. Pro běžného člověka s méně aktivním životním stylem je ale raději omezit večerní příjem ovoce na minimum.

Nezapomínejme, že individuální reakce na ovoce se mohou lišit. Vždy je nejlepší naslouchat svému tělu a sledovat, jak reaguje na různé druhy ovoce a jeho konzumaci v různých časech dne.

Co tvoří tělo ryby?

Rybí tělo, jak jsem měl možnost pozorovat na mnoha místech světa, od klidných tichomořských lagun až po divoké atlantské proudy, se skládá z kostry tvořené hlavou, trupem a ocasním násadcem. Absence krku je charakteristická – hlava je pevně srostlá s trupem, což zajišťuje hydrodynamický tvar. Tato kostra, často z chrupavky u žraloků a rejnoků, ale u většiny druhů z kostní tkáně, je mistrovským dílem evoluce. Není jen pevnou oporou těla, ale i ochranou pro vnitřní orgány. Její klíčové vlastnosti? Pevnost, pružnost a lehkost – perfektní kombinace pro pohyb ve vodním prostředí. Zajímavé je, že struktura kostry se liší v závislosti na druhu ryby a jejím životním stylu. Ryby žijící v rychlých proudech mají například silnější kostru než jejich příbuzní v klidných vodách. Lehká kostra je zásadní pro efektivní plavání, minimalizuje odpor vody a umožňuje rychlé manévry. Studium rybí anatomie mi umožnilo hlubší pochopení úžasné adaptability života v moři.

Mnoho druhů ryb má navíc plynový měchýř, který umožňuje regulaci vztlaku a pohyb ve vodním sloupci. To je další fascinující aspekt rybí anatomie, který jsem měl možnost podrobně studovat při svých cestách.

Která je nejzdravější ryba?

Otázka nejzdravější ryby je složitá, podobně jako otázka nejkrásnějšího ostrova. Závisí na vašich kritériích. Z hlediska nutričních hodnot vynikají tučnější mořské ryby jako losos, jehož růžové maso jsem ochutnal na Aljašce přímo z rybí farmy, tuňák, jehož lov jsem sledoval u pobřeží Malediv, sleď, makrela a sardinky. Tyto ryby jsou bombou omega-3 mastných kyselin, klíčových pro zdraví srdce a mozku. Pamatuji si, jak mi místní rybáři na Sicílii říkali, že sardinky jsou základem jejich středomořské diety. Na druhou stranu, méně tučné druhy, jako treska – kterou jsem si pochutnal v drsném Norsku – mořský vlk, okoun a mahi-mahi, jsou bohaté na jód, nezbytný pro správnou funkci štítné žlázy. Jód jsem si uvědomil jako klíčový prvek stravy teprve po pobytu v Japonsku, kde je mořské jídlo integrální součástí kultury. Výběr ryby tedy závisí na individuálních potřebách, ale i na dostupnosti a udržitelnosti rybolovu – vždy se snažte volit ryby z certifikovaných zdrojů, abychom si i v budoucnu mohli užívat bohatství moří.

Proč ryba smrdí?

Typický rybí zápach, který mnozí považují za nepříjemný, je způsoben trimethylalaminoxidem (TMAO). Tato látka je pro mořské ryby klíčová k přežití v hyperosmotickém prostředí slané vody – chrání jejich buňky před dehydratací. Koncentrace TMAO se liší podle druhu a prostředí, ve kterém ryba žije. Sladkovodní ryby, s jejich nižším obsahem TMAO, proto voní méně výrazně „rybinou“. Zjistil jsem to během svých cest po celém světě, od pacifických ostrovů, kde ryby konzumované místními obyvateli mají specifické aroma, až po Amazonii, kde sladkovodní druhy disponují mnohem jemnější vůní.

Intenzita zápachu se dále mění v závislosti na:

• Čerstvosti ryby: Čím čerstvější ryba, tím menší je zápach. Rozkládáním se TMAO přeměňuje na trimethylamin (TMA), který má mnohem silnější a nepříjemnější vůni.
• Druhu ryby: Některé druhy ryb přirozeně obsahují více TMAO než jiné.
• Způsobu úpravy: Správné čištění a skladování ryb hrají klíčovou roli v minimalizaci zápachu. Rychlé chlazení po ulovené ryby je nezbytné.

Zajímavostí je, že v některých kulturách je rybí zápach dokonce oceňován jako znak kvality a svěžesti. To podtrhuje komplexní vztah mezi kulturou a vnímáním chutí a vůní. Moje zkušenosti z různých kulinářských tradic ukazují, že chuťové preference se výrazně liší.

Na závěr, ačkoliv TMAO je zodpovědný za charakteristický rybí zápach, jeho přítomnost v mořských rybách je důkazem úžasné adaptace na náročné životní podmínky.

Co slyší ryby?

Představte si, že proplouváte korálovým útesem. Barevný kaleidoskop života, ale slyšíte to taky? Ryby, zdánlivě tiché obyvatele vodního světa, vnímají zvukové vlny velmi specifickým způsobem. Na rozdíl od nás, kteří máme uši s bubínkem, jim zvukové vlny putují do středního ucha přímo přes lebeční kost. Představte si to – jejich kostra funguje jako přirozený vodič zvuku!

Uvnitř jejich hlavy se nacházejí drobné vápenaté útvary zvané otolithy. Jsou to vlastně takové malé „kamínky“, které se při průchodu zvukových vln chvějí a dráždí citlivé buňky. Tyto buňky pak přenášejí signály do mozku pomocí sluchového nervu. Zajímavé je, že ryby často slyší zvuky s vysokým kmitočtem, které my, lidé, ani nepostřehneme. Myslete na to při příštím potápění – pod hladinou se odehrává zvuková symfonie, o které ani nevíme.

Během mých cest po oceánech jsem pozoroval, jak různé druhy ryb reagují na zvuk. Například, při lovu krillu jsem si všiml, že delfíni využívají echolokaci, ale i některé druhy ryb vnímají zvuky vydávané těmito drobnými korýši a dokáží je s úspěchem lovit. Na druhou stranu, vysokofrekvenční zvuky motorů lodí mohou ryby stresovat a ovlivňovat jejich chování, což je důvod, proč je důležité chránit mořské prostředí před hlukem.

Studium sluchu u ryb je fascinující oblastí biologie. Je to svět plný tajemství, který nám pomáhá lépe pochopit život v oceánech a jeho komplexní propojení. Znalost toho, jak ryby slyší, nám umožňuje efektivnější ochranu těchto úžasných tvorů a jejich křehkého ekosystému. A třeba i inspirovat vývoj nových technologií pro podvodní komunikaci.

Co je nejzdravější ovoce na světě?

Otázka po nejzdravějším ovoci je stejně komplexní jako mapa světa. Nemá jednoznačnou odpověď, záleží na individuálních potřebách a kontextu. Nicméně, některá ovoce se pravidelně objevují na předních příčkách žebříčků. Acai bobule, které jsem ochutnal v hlubinách amazonského pralesa, jsou skutečnou výživnou bombou, nabité antioxidanty. Jejich intenzivní fialová barva napovídá o vysoké koncentraci anthocyaninů, chránících buňky před poškozením. Jablka, obyčejný plod dostupný po celém světě, jsou skvělým zdrojem vlákniny, důležité pro zdraví střev. Na mé cestě po Evropě jsem ochutnal stovky odrůd, od sladkých křupavých až po kyselejší, typické pro horské oblasti. Avokádo, technicky plod, ale často připravovaný jako zelenina, je plné zdravých tuků, důležitých pro absorpci vitamínů. Na mexickém trhu jsem ho viděl v nejrůznějších podobách. Banány, spolehlivý zdroj energie, mi dodaly sílu na trek v Himálaji. Ostružiny, borůvky, melouny a třešně – tato paleta nabízí pestrou směsici vitamínů a minerálů. Bohatství chutí a zdraví skrývají v sobě i další druhy ovoce, které jsem objevil na svých cestách. Výběr “nejzdravějšího” je subjektivní, klíčové je pestrá strava bohatá na ovoce a zeleninu z různých zdrojů.

Pozn.: Je důležité si uvědomit, že i když je ovoce zdravé, nadměrná konzumace může vést k problémům s trávením a hladinou cukru v krvi.

Proč ryba plave na boku?

Viděl jsem to na mnoha svých cestách – ryba plavající na boku. Není to žádná romantická podívaná, spíše smutná zpráva o narušení jejího vnitřního světa.

Hlavní příčinou je obvykle problém s plynovým měchýřem. Tenhle důležitý orgán, jakási vnitřní řídicí jednotka pro hloubku, je postižen. Ryba ztrácí orientaci, rovnováhu a plave většinou s hlavou nahoru nebo dolů. Někdy si všimnete i zvětšení zadní části těla.

K tomu může vést několik faktorů:

• Trauma: Náraz, pád, nešetrné zacházení.
• Infekce: Bakteriální nebo virové infekce mohou plynový měchýř silně poškodit.
• Paraziti: Někteří paraziti se usazují právě v plynovém měchýři a narušují jeho funkci. Pozor na zakalenou vodu, často tam číhají.
• Genetické vady: Ano, i ryby se rodí s defekty, a to i v tomto důležitém orgánu.

Diagnostika není jednoduchá, ale na některé známky si můžete dát pozor:

• Nepřirozená poloha při plavání – na boku.
• Zvětšená zadní část těla.
• Ztráta koordinace pohybů.
• Změny v chování – apatie, ztráta zájmu o potravu.

Léčba závisí na příčině. V některých případech se ryba může uzdravit, ale bohužel často je to beznadějné. Prevence je v čisté a zdravé vodě a v šetrném zacházení s rybami.

Jaké smysly mají ryby?

Ryby disponují šesti základními smysly: zrakem, sluchem a rovnováhou (statoakustický smysl), čichem, chutí, hmatem a unikátním systémem postranní čáry. Ten jim umožňuje vnímat vibrace a změny tlaku ve vodě, což je klíčové pro orientaci, lov a vyhýbání se predátorům. Na rozdíl od suchozemských obratlovců, rybí oko postrádá oční víčka a slzné žlázy, je chráněno pouze sliznicí. Velikost a výkonnost očí se značně liší podle druhu a životního stylu ryby – dravé ryby mívají obvykle větší oči s lepší světelnou citlivostí pro lov v tmavších vodách, zatímco ryby žijící v kalných vodách spoléhají více na jiné smysly, například postranní čáru. Chuťové pohárky nemají pouze v ústech, ale i na kůži a ploutvích, což jim umožňuje ochutnávat potravu i na větší vzdálenost. Čich je pro mnoho druhů ryb extrémně důležitý, zejména pro migraci a vyhledávání partnerů. Intenzita jednotlivých smyslů je u ryb přizpůsobena jejich specifickému prostředí a životnímu stylu.

Která ryba je nejchutnější?

Úhoř je skutečná lahůdka! Jeho maso je sněhově bílé, šťavnaté, s příjemným obsahem tuku a neobyčejně lahodné. Absence kostí je velkým plusem, oceníte to zejména při rychlém svačinu v přírodě. Patří mezi nejchutnější rybí maso vůbec, a to díky své jemné chuti a konzistenci. Nejlepší úhoři se lovily tradičně v řekách, ale dnes je jejich populace ohrožená. Proto je důležité dávat si pozor na původ úhořů a vybírat si je z udržitelných zdrojů. Můžete si ho vychutnat grilovaného, pečeného, nebo třeba v úžasné úhoří polévce. Nezapomeňte na místní speciality, v některých regionech jsou úhoři připravováni specifickými metodami, které stojí za ochutnání.

Tip pro turisty: Před cestou zkontrolujte, zda je lov úhořů v dané oblasti povolen a zda existují nějaká omezení týkající se jejich konzumace.

Proč menstruace smrdí?

Menstruační cyklus, proces, který provází ženy po celém světě, bez ohledu na kulturu či zeměpisnou šířku, je spojen s typickým zápachem. Tento zápach pochází z vylučované krve a odumřelé děložní sliznice. Mnohé ženy vnímají intenzitu tohoto zápachu různě, což může ovlivnit například strava, hygiena a celkový zdravotní stav. V tropických oblastech, kde jsem se během své novinářské kariéry opakovaně ocitl, jsem pozoroval, že vlivem vyšších teplot může být tento zápach intenzivnější. Zajímavé je, že v různých kulturách se k tomuto jevu přistupuje odlišně, od otevřené diskuse až po tabuizování. Složení vylučované tekutiny se také mění v průběhu cyklu, což může vést k odlišné intenzitě zápachu. Používání hygienických pomůcek, jako jsou tampóny nebo menstruační kalíšky, může zápach minimalizovat, ale nikdy zcela neodstranit. Případné silné, neobvyklé pachy by měly být konzultovány s lékařem, jelikož mohou signalizovat zdravotní problémy.

Co čeká ryby?

Dnešek je pro Ryby dnem plným dobrodružství! Vaše intuice, jako bystrý kompas v horách, vás navede k nečekaným objevům, hlavně v mezilidských vztazích. Představte si to jako zdolávání skalní stěny – nečekané situace budou výzvami, které prověří vaši sílu a vytrvalost. Buďte odvážní a nebojte se hájit svůj názor, stejně jako byste se drželi pevně lana při výstupu. Dnešní energie je podobná bouřlivé horské řece – plná síly a dynamiky. Využijte ji k překonání překážek a dosáhnutí vrcholu. Nezapomeňte na důležitou výbavu – vaši intuici a zdravý rozum – to vám pomůže zorientovat se v terénu a bezpečně zdolat všechny výzvy. Připravte se na náročný, ale nesmírně obohacující výstup.

Proč mi smrdí pochva?

Nepříjemný zápach z pochvy může mít mnoho příčin, které se liší v závislosti na životním stylu a geografické poloze. V zemích s omezeným přístupem k hygienickým prostředkům je častější problém s infekcemi způsobenými nedostatkem hygieny. Naopak v zemích s nadbytkem hygienických produktů může být problém s používáním agresivních mýdel a sprchových gelů, které narušují přirozenou vaginální flóru. V tropických oblastech se například častěji setkáváme s bakteriální vaginózou v souvislosti s vlhkým a horkým podnebím. Typ prádla hraje také důležitou roli. Syntetické materiály brání pokožce v dýchání a zvyšují vlhkost, což vytváří ideální prostředí pro bakterie. Bavlněné prádlo je naopak pro intimní hygienu mnohem vhodnější. Pohlavní styk, zvláště s novým partnerem, představuje riziko přenosu bakterií. Nedostatečná i přehnaná hygiena může vést k narušení rovnováhy vaginální mikroflóry. V některých kulturách se používají tradiční metody intimní hygieny, které mohou být v rozporu s moderními hygienickými standardy a vést k problémům. Závažnější infekce vyžadují návštěvu gynekologa, který provede potřebná vyšetření a stanoví správnou diagnózu a léčbu. Vždy je důležité dbát na osobní hygienu, ale zároveň se vyvarovat používání agresivních chemikálií v intimní oblasti.

Kdo má nejmenší mozek?

Otázka nejmenšího mozku je fascinující! Zatímco absolutně nejmenší mozky mají samozřejmě drobné druhy hmyzu, pokud se zaměříme na poměr velikosti mozku k tělesné hmotnosti, objeví se překvapivé výsledky. Kolibříci, ti drobní energetičtí zázraky, s nimiž jsem se setkal v deštných pralesích Amazonie i na horských svazích And, mají mozek dvojnásobně větší než člověk v poměru k váze těla. To jim umožňuje neuvěřitelnou koordinaci letu a rychlý metabolismus. Naopak, během své cesty Austrálií jsem poznal koalu, která představuje zajímavý kontrast. Koala, s její dietou založenou na málo výživném blahovičníku, má jeden z nejmenších mozků v poměru k tělesné hmotnosti mezi savci. To souvisí s energetickou náročností mozku – koala se musela evolučně přizpůsobit a minimalizovat energetické výdaje, aby přežila na své specifické stravě. Zajímavé je, že i v rámci savců existuje široké spektrum poměrů velikosti mozku a tělesné hmotnosti, což odráží rozmanité životní strategie a ekologické niky, které jsem pozoroval v různých koutech světa – od pouští Afriky až po tajgu Sibiře.

Tento poměr není jen o velikosti, ale i o komplexnosti. Velký mozek neznamená automaticky vyšší inteligenci, spíše odráží komplexitu nervové soustavy nezbytné pro přežití v daném prostředí. Například, ptáci s malým mozkem, ale s vynikajícími leteckými schopnostmi, demonstrují, že efektivita může být stejně důležitá jako velikost.

Proč se ryby drží u hladiny?

Viděl jsem to na mnoha místech, od amazonských řek až po jezera v Himalájích. Ryby u hladiny? Často to signalizuje nedostatek kyslíku ve vodě. Teplejší voda, typická zejména v létě, drží méně rozpuštěného kyslíku než voda chladnější. To je důvod, proč se ryby v létě drží blíž k hladině – snaží se zachytit co nejvíce toho vzácného vzduchu. Tento jev je známý jako hypoxie a může vést k úhynu ryb. Množství kyslíku ve vodě ovlivňuje i rychlost proudění – v klidných vodách je ho méně. Zajímavé je, že některé ryby, například labyrintky, jsou přizpůsobeny k dýchání atmosférického vzduchu přímo z hladiny, ale i ty se v případě obecného nedostatku kyslíku u hladiny shlukují. Nedostatek kyslíku je pak patrný i z jejich hektického dýchání a zjevného úsilí o načerpání vzduchu.