Když se touláte českou krajinou, obzvláště na podzim, a zaslechnete z lesa hluboký, táhlý tón, s největší pravděpodobností jde o volání myslivecké borlice. To je ten hlavní nástroj, na který myslivci troubí.
Není to jen tak ledajaký hudební nástroj. Jde o tradiční B-trubku, která se vyznačuje tím, že nemá žádnou složitou ventilovou techniku. Je to čistý, jednoduchý signální nástroj, jehož zvuk se krásně nese lesním porostem.
Borlice se nosí prakticky – na řemínku přehozeném přes levé rameno, usazená na pravém boku, hned po ruce, připravená v mžiku podat zprávu.
Hlavní smysl troubení na borlici je komunikace. V hustém lese nebo na rozlehlých polích, kde by se volání ztratilo, jsou zvukové signály nenahraditelné. Existuje celá řada specifických loveckých signálů, které mají svůj přesný význam. Patří sem například:
- Signál pro nástup nebo zahájení lovu
- Povely během honu
- Hlášení ulovené zvěře (známé “výtruby”)
- Ukončení lovu
- Signály pro orientaci nebo nouzi
Borlice se liší od historického velkého loveckého rohu, který už v podstatě vymizel, stejně jako od lesního rohu (lesnice), který známe spíše z koncertních sálů a orchestrů. Borlice je stále primárně praktický, signální nástroj určený pro přímé použití v terénu.
Uslyšet troubení borlice v lese je autentický zážitek, který neodmyslitelně patří k české myslivecké tradici a zvuku naší přírody.
Kdo má mordu?
Při svých cestách jsem zjistil, že řada zvířat má to, čemu říkáme morda. Patří sem silák medvěd, který jí prozkoumává les a hledá potravu, bystrá liška lovící na polích a v lesích, někdy nenápadný psík mývalovitý, plachý rys s kratší mordou, pracovitý jezevec hloubící rozsáhlé nory a samozřejmě naši lovečtí psi, každý se svou specifickou mordou pro různé úkoly. Zvláštní je pak morda vydry – ta je ozdobena výraznými štětinami neboli vousky, které jsou životně důležité pro orientaci a lov pod vodou, v jejím mokrém světě řek a jezer. Menší variantou je mordička. Tu jsem pozoroval u mrštné kuny, často v blízkosti lidských obydlí nebo na stromech, a u hbité lasice, která proklouzne i tou nejmenší skulinkou za svou kořistí, což svědčí o její drobné mordičce.
Které druhy zvěře lze lovit v noci?
Podle zákona lze v noci lovit jen dva druhy zvěře – prase divoké a lišku.
Pro nás, co si užíváme přírodu i po západu slunce, to znamená, že třeba jeleni nebo srnci mají v noci od lovců klidněji. Noční les nebo krajina má úplně jinou, magickou atmosféru. Když už na zvěř v noci narazíte, bude to s největší pravděpodobností právě liška nebo divoké prase, které jsou v tu dobu přirozeně aktivní a hledají potravu. Je to skvělý, i když vzácný zážitek vidět je v jejich nočním elementu, samozřejmě s respektem a z dálky.
Kolik je členů ČMMJ?
Český myslivecký svaz (ČMMJ) má kolem 55 000 členů.
Jako turista je dobré vědět, že myslivost je v Česku vnímána jako součást kulturního dědictví a péče o přírodu, nejen o lov.
Právě činnost myslivců ovlivňuje složení a stav zvěře v lesích, které můžete při svých cestách navštívit.
Také díky jejich práci s dodržováním tradic se v české kuchyni dodnes drží oblíbené zvěřinové speciality, které můžete ochutnat v restauracích.
Co obsahuje povolenka k lovu?
Ta povolenka k lovu, hlavně u společných honů, je vlastně takový oficiální seznam účastníků a potvrzení, že jsi na lovu legálně.
Musí na ní být tvoje jméno, příjmení a adresa trvalého nebo jiného pobytu. Pokud jsi aktivní střelec, nezapomeň zkontrolovat, že tam je i číslo tvého loveckého lístku – pro zahraniční hosty je to obvykle číslo jejich dočasného českého lístku nebo uznání jejich zahraničního.
V záhlaví najdeš důležité informace o samotném lovu: datum konání, konkrétní typ společného lovu (třeba naháňka nebo nátlačák), přesný název honitby, kde se loví, a kdo lov pořádá (uživatel honitby).
Dole pod seznamem účastníků bývá datum vystavení té povolenky a podpis zástupce uživatele honitby. Je to tvoje pojistka a důkaz, že jsi řádně evidován. Měj ji u sebe během celého lovu, může se hodit.
Co dělat když srazím zvěř?
Pokud při jízdě narazíte na zvěř, ať už se jedná o domácí zvíře nebo divokou zvěř z lesa či pole, je naprosto zásadní a zákonná povinnost vždy volat policii. Bez ohledu na to, jak velké zvíře bylo nebo jak velké je poškození vašeho vozidla.
Divoká zvěř, jako je jelen, srna, divočák, liška nebo zajíc, není bezprizorní. Jedná se o majetek, který náleží příslušnému mysliveckému spolku nebo státu, spravujícímu danou honitbu. Pokud byste sražené zvíře neodstranili, nahlásili nebo dokonce odvezli, dopouštíte se trestného činu pytláctví.
Po střetu se zvěří nepanikařte. Zastavte na bezpečném místě mimo vozovku, zapněte výstražná světla a oblékněte si reflexní vestu. Než budete cokoliv dalšího podnikat, ujistěte se, že jste v pořádku vy i vaši spolucestující.
Volejte linku 158. Policie nehodu zdokumentuje a hlavně informuje příslušného mysliveckého hospodáře, který má na starost zvěř v dané oblasti. Ten zajistí další postup, ať už jde o ošetření zraněného zvířete, pokud je to možné, nebo odklizení uhynulého kusu.
Je extrémně důležité se sraženého nebo zraněného zvířete nikdy nedotýkat. Může být ve stresu, zraněné a nebezpečné, navíc hrozí riziko přenosu nemocí. Zvíře v žádném případě neodvážejte z místa nehody.
Včasné nahlášení policii je klíčové nejen kvůli zákonu a správnému řešení situace se zvěří a jejím “majitelem”, ale je nezbytné i pro uplatnění pojistné události na vašem vozidle.
Kdy se říká lovu zdar?
Lovu zdar se tradičně říká na konci honu, při takzvaném výřadu, kdy se lovecky poctí ulovená zvěř. Je to přání úspěchu a zároveň projev úcty. Následují lovecké signály z trubky, například slavnostní Halali na úplný závěr honu.
Také ho uslyšíte při setkání s myslivci v lese, jde o jejich tradiční pozdrav nebo rozloučení. Správná odpověď na Lovu zdar je Lovu zdaru!
Při loveckých zkouškách psů, zejména při dohledávání postřelené zvěře (tzv. barvě), se sice neříká Lovu zdar přímo v momentě nalezení, ale po úspěchu se troubí příslušný lovecký signál pro daný druh zvěře, často pro srnce. To je také důležitá součást lovecké kultury, kterou můžete v přírodě nebo na akcích potkat.
Jak pogratulovat myslivci?
Když se touláte českou krajinou, ať už pěšky lesy, nebo navštěvujete venkov, můžete narazit na místní myslivce. Myslivost má v Česku dlouhou tradici a je to důležitá součást venkovského života a kultury.
Stejně jako mnoho jiných profesí nebo zájmových skupin s dlouhou historií, i myslivci mají svou specifickou mluvu a zvyklosti. Jednou z nejviditelnějších součástí těchto tradic je způsob pozdravu.
Nejběžnější a univerzální pozdrav, který uslyšíte při setkání s myslivcem v terénu a který můžete použít i vy, je Lovu zdar!
Při slavnostnějších příležitostech, například na mysliveckých akcích, oslavách nebo při setkání s myslivci ve formálnějším kontextu, se používá pozdrav Myslivosti zdar!
Jak na takový pozdrav správně odpovědět? Je to jednoduché a ukážete tím, že znáte místní zvyky a projevujete respekt k jejich tradici. Můžete pozdrav jednoduše opakovat (tedy “Lovu zdar!” nebo “Myslivosti zdar!”) nebo, což je velmi časté a stručné, použít jen Zdar!
Znalost těchto základních mysliveckých pozdravů vám může pomoci navázat příjemný kontakt, ukázat zájem o místní kulturu a tradice a třeba i otevřít dveře k zajímavému rozhovoru.
Kdo je král honu?
Titul Krále honu je tradičním a hluboce zakořeněným symbolem v lovecké kultuře napříč mnoha zeměmi. Vždy náležel a měl by nadále náležet tomu, kdo prokáže nejvyšší střeleckou zdatnost a uloví nejvíce zvěře během konkrétního honu nebo naháňky.
Tento titul je výrazem uznání loveckého umu, přesnosti a úspěchu v poli – dosaženého samozřejmě vždy v souladu s loveckou etikou a pravidly. Jde o ocenění mistrovství střelce, nikoli o pouhou společenskou poctu nebo formu poděkování všem. Přisuzovat mu jiné významy by oslabovalo jeho staletou podstatu.
Vyhlášení Krále honu bývá jedním z významných okamžiků závěru loveckého dne, často probíhá s patřičnou ceremonií během poslední leče. Máme ovšem mnoho dalších, neméně krásných a důstojných způsobů, jak vyjádřit úctu, přátelství a uznání mezi lovci – například právě prostřednictvím upřímných gratulací a tradičních přípitků, které dodávají setkání u poslední leče nezapomenutelnou atmosféru.
Co je škodná zvěř?
Mezi zvířata, která byla historicky, často z pohledu zemědělce nebo lesníka, řazena mezi “škodnou zvěř” kvůli svému vlivu na úrodu, chovy nebo lesní hospodářství, patřili například:
- krtek
- ježek
- čáp
- tetřev hlušec
- špaček obecný
- holub hřivnáč
- různé druhy sov
Z pohledu milovníka přírody a aktivního turisty, který tráví čas putováním krajinou, jsou však tato zvířata především fascinujícími a cennými součástmi ekosystému. Jejich přítomnost je často ukazatelem zdravého a rozmanitého prostředí.
Například setkání s plachým tetřevěm v jeho přirozeném horském prostředí je pro mnohé nezapomenutelným zážitkem, který vypovídá o kvalitě lesa. Vidět hnízdo čápa na komíně nebo sledovat jarní přílet těchto majestátních ptáků je symbolem návratu života do krajiny.
I špačci, kteří mohou působit škody na ovocných sadech, jsou v podzimních měsících fascinující při jejich neuvěřitelných hromadných přeletech, takzvaných murmurech, které lze pozorovat na otevřených prostranstvích.
Noční houkání sov v lese dodává túrám jiný rozměr a ježek potkaný za soumraku u lesa nebo chaty je příjemným setkáním, byť je třeba být obezřetný na cestách. I krtek, jehož krtiny vadí na trávníku, hraje v přírodě důležitou roli při provzdušňování půdy a je součástí potravních řetězců.
Dnes se na tato zvířata pohlíží spíše z hlediska jejich role v ekosystému a mnohé druhy jsou pod ochranou zákona. Pro turistu je nejdůležitější je respektovat, pozorovat z uctivé vzdálenosti a vnímat je jako součást bohatství naší přírody, kterou chceme chránit.
Kolik stojí myslivecké zkoušky?
Takže, abys mohl/mohla vyrazit s loveckým lístkem do naší krásné přírody, počítej s cenou zkoušky 7 500 Kč.
Pozor, hned na začátku je potřeba zaplatit nevratnou zálohu 3 000 Kč. Tahle záloha platí pro ty, co dělají lístek poprvé, i pro budoucí myslivecké hospodáře.
Jakmile tuhle zálohu uhradíš, máš jistotu místa a pošlou ti elektronické potvrzení o zařazení do konkrétního zkušebního termínu.
Ale nezapomeň, samotná zkouška je jen vrchol – předtím je třeba absolvovat přípravný kurz, který trvá třeba i rok. Během něj se ponoříš do tajů přírody, poznáš zvěř, naučíš se zákony, bezpečné zacházení se zbraněmi a získáš kupu praktických dovedností.
Je to fakt super cesta k pochopení lesa a jeho obyvatel, což se hodí každému, kdo rád tráví čas venku a chce vědět, co se kolem něj děje.
Proč myslivci piji levou rukou?
Cestovatel se často setká s nejrůznějšími místními zvyky a lovecké tradice v srdci Evropy patří k těm nejzajímavějším. Jednou z těch, která vzbuzuje zvědavost, je otázka, proč vlastně myslivci při přípitcích používají levou ruku.
Nejrozšířenější a historicky nejpravděpodobnější vysvětlení nás zavede k legendě o svatém Hubertovi, uctívaném patronovi lovců. Příběh říká, že tento šlechtic a vášnivý lovec si i při slavnostní poslední leči, tedy závěrečné hostině po úspěšném honu, ponechával pravou ruku volnou pro symbolické lovecké úkony nebo, jak praví jiná verze, aby se mohl věnovat dámě. Pohár s nápojem, ať už vínem či pivem, proto pozvedal rukou levou.
Právě z tohoto zvyku, připisovaného svatému Hubertovi, se zrodilo známé myslivecké rčení: „Levá ruka připíjí, pravá loví.“ Nejde tedy o praktické držení zbraně či nářadí při pití, ale o symbolický akt. Je to projev úcty k historickým kořenům myslivosti, k jejím tradicím a k samotné postavě patrona.
S tímto zvykem se můžete setkat dodnes na formálních mysliveckých setkáních a hostinách po celé střední Evropě, kde je myslivost stále živým kulturním fenoménem.
Co potřebuji k lovu zvěře?
Nuže, cestovateli, chceš-li se v těchto končinách pustit do lovu, věz, že i zde platí staletími prověřená pravidla, bez nichž se nikam nedostaneš.
Vždy u sebe měj lovecký lístek – ten je tvou vstupenkou do světa myslivosti. Neobejdeš se ani bez povolenky k lovu, která přesně určuje, co a kde smíš, a samozřejmě dokladu o povinném pojištění – ten chrání tebe i ostatní před nečekanými nástrahami osudu.
Pokud se chystáš lovit se zbraní, tvůj zbrojní průkaz a průkaz zbraně musí být s tebou, stejně jako kompas na neznámé pouti.
A jestli tvým společníkem na lovu je dravý sokol či jiný pták, jeho evidenční karta je stejně důležitá jako tvé vlastní doklady.
Pamatuj, řád a příprava jsou základem každé úspěšné výpravy.
Proč myslivci loví zvěř?
Proč myslivci loví? Cestoval jsem po celém světě a viděl tento jev v mnoha kulturách a prostředích. Není to jediný důvod, ale spíše složitá mozaika motivací, která se liší místo od místa a člověk od člověka.
Ano, nelze popřít, že u některých jedinců mohou hrát roli i temnější psychologické pohnutky, jako je určitá forma chuti zabíjet, pocit moci nad životem a smrtí, ventilace vnitřní agresivity, nebo i sadismus vůči slabším. Tyto aspekty jsou sice odsouzeníhodné, ale v některých případech bohužel součástí motivace.
Mnohem častěji jsem však pozoroval, že lov má kořeny i v jiných, historicky hluboce zakořeněných potřebách. Kdysi to byla především potřeba přežití – získání potravy, kůží, materiálů pro život. Dnes, v moderním světě, se tato nutnost v mnoha oblastech změnila ve sport, výzvu a zkoušku dovedností – sledování, stopování, znalost přírody a chování zvěře.
Nemůžeme opomenout ani aspekt řízení populací zvěře a manipulace s přírodou, což je kontroverzní, ale v dnešní krajině, která je z velké části utvářená člověkem, často uváděný důvod k udržení určité rovnováhy či prevenci škod, i když metody a cíle jsou často diskutabilní.
A konečně, pro mnohé je lov i o tradici, o pobytu v přírodě, o komunitě a sdílení zážitků. Je to komplexní lidská činnost s mnoha tvářemi, od těch zcela pragmatických a historických, přes temné psychologické, až po ty spojené se sportem a vztahem k divočině.
Kolik si vydělá myslivec?
Pokud vás zajímá, kolik si v Česku vydělá myslivec, na začátku se obvykle pohybuje hrubý měsíční plat kvalifikovaného pracovníka v myslivosti zhruba mezi 30 884 Kč a 46 843 Kč.
Po zhruba pěti letech praxe se částka posune nahoru, obvykle na rozmezí 31 336 Kč až 48 040 Kč hrubého měsíčně při standardním 40hodinovém pracovním týdnu.
Je důležité vědět, že jde o hrubou mzdu (před zdaněním a odpočty), takže čistá částka, kterou myslivec skutečně dostane “na ruku”, je výrazně nižší.
Práce myslivce v Česku je velmi tradiční a zahrnuje péči o zvěř, lesy a krajinu. Je to v podstatě ten, kdo se stará o to, abyste při procházkách v přírodě viděli srnky nebo divočáky a aby se například zvěřina objevila na jídelních lístcích restaurací.
Ve srovnání s průměrnými platy v Česku (které jsou momentálně vyšší) nejde o nijak závratné výdělky, ale je to práce spojená s přírodou a velkou odpovědností.
