Na kterém místě se neobjevily jeskyní malby?

Největší koncentrace jeskynních maleb se nachází ve Francii a severním Španělsku, kde byly objeveny stovky zdobených jeskyní. Chauvetova jeskyně ve Francii představuje jeden z nejvýznamnějších a nejstarších nálezů. Tyto malby, často zobrazující zvířata doby ledové, poskytují cenné informace o životě a myšlení pravěkého člověka. Mnoho dalších fascinujících lokalit existuje také v oblasti Pyrenejí a na Kantabrijském pobřeží. Zatímco Francie a Španělsko dominují v počtu nálezů, další jeskynní umění se objevuje i jinde v Evropě. V jižním Německu, například v jeskyních Alp, lze nalézt jeskynní malby, byť méně četné než v západní Evropě. Na Moravě se sice zachovaly spíše plastiky než malby, ale i tyto nálezy svědčí o rozmanitosti pravěkého umění. Významné objevy se dělají i na dalších místech Evropy a světa, ale v kontextu otázky, na kterých místech se jeskynní malby *neobjevily*, je třeba zdůraznit, že jejich rozšíření není globální a soustředí se na specifické oblasti s vhodnými podmínkami pro jejich uchování. Výzkum v této oblasti neustále pokračuje a objevují se nová naleziště, která obohacují naše chápání prehistorie.

Je důležité si uvědomit, že mnoho jeskyní s potenciálem obsahovat malby zůstává neprozkoumaných, nebo byly již zničeny lidskou činností.

Jak vznikají krasové jeskyně?

Krasové jeskyně – ty úžasné podzemní labyrinty – vznikají fascinujícím procesem, při němž hlavní roli hraje voda. Nejde jen o obyčejnou vodu, ale o vodu obohacenou o oxid uhličitý z atmosféry a půdního vzduchu. To z ní dělá slabý roztok kyseliny uhličité.

Jak to funguje? Představte si to jako pomalou, ale vytrvalou práci sochaře. Tato slabá kyselina se prosakuje skrz systém puklin v krasových horninách, nejčastěji vápencích, dolomitech a mramorech. A právě tam se odehrává hlavní děj: kyselina pomalu, ale jistě rozpouští horninu – proces zvaný koroze.

Tento proces trvá tisíce, ba miliony let. Výsledkem je síť podzemních chodeb, dómů a jeskynních systémů, které často ukrývají úchvatné krápníkové útvary. A věřte mi, na vlastní oči je to mnohem impozantnější, než se to dá popsat slovy.

Zajímavosti z mých cest:

Rychlost rozpouštění horniny závisí na mnoha faktorech, včetně teploty vody, jejího průtoku a obsahu oxidu uhličitého.
V některých jeskyních se můžete setkat s unikátními jezery, které se také podílejí na formování podzemních prostor.
Krásné krápníky – stalaktity (visící zdola) a stalagmity (vyrůstající zdola) – vznikají z usazování minerálů z kapající vody. Jejich růst je neskutečně pomalý, pouhé milimetry za rok.

Typy krasových jevů:

Jeskyně: Nejznámější krasový útvar.
Ponory a vývěry: Místa, kde voda vstupuje a vystupuje z podzemí.
Škrapy: Drážky a žlábky na povrchu krasových hornin.
Závrty: Propady zemského povrchu.

Prozkoumávání krasových jeskyní je fascinující zážitek, který doporučuji každému milovníkovi přírody. Je to jako cestování do jiného světa, plného tajemství a krásy.

Jak se nazývá období dějin kdy vzniklo písmo?

Představte si svět bez písma. Miliony let trvající pravěk, kdy se informace předávaly ústně, z generace na generaci. Pak, před zhruba pěti tisíci lety, se vše změnilo. Vynález písma, událost srovnatelná s objevem ohně, znamenal revoluci. Zcela náhle se historie přestala opírat pouze o paměť a tradice. Zrodil se starověk, a s ním i možnost zaznamenávat dějiny, mytologii, zákony – vše, co utvářelo tehdejší civilizace.

Klíčem k pochopení této revoluce je cestování časem, alespoň pomyslné. Představte si sebe v egyptských chrámech, obklopených hieroglyfy, tajemnými znaky vyryty do kamene, které odhalují příběhy bohů a faraónů. Nebo v Číně, kde se zrodily kaligrafické zázraky, znaky, které se s časem vyvíjely a stále se používají. Tyto první písmové systémy nebyly dostupné všem. V exkluzivním vlastnictví kněží a písařů, skrývaly moc a znalosti – v podstatě tehdejší technologickou elitě. Myslete na to, jak moc se přístup k informacím od té doby změnil.

Objev písma nebyl jednotný proces, ale spíše paralelní vývoj v různých částech světa, ovlivněný specifickými potřebami a kulturami. Od Sumeru po Mezopotámii, od údolí Indu k Andům – stojí za to prozkoumat tyto starověké civilizace a pochopit, jak se jejich jedinečné písmo vyvinulo a co nám o nich říká. Každý hieroglyf, klínový znak, či piktogram je oknem do dávné minulosti, k objevování tajemství ztracených světů. Není to jen o čtení, ale i o pochopení kontextu, o prozkoumání místa, kde se historie zapsala do kamene, hlíny, papíru.

Z jakého období pochází první kresby v jeskyních?

První jeskynní kresby pocházejí z aurignacienu, období starší doby kamenné. Nejstarší známé příklady, jednoduché kresby, nalezneme v jeskyni u Blaubeuren v Německu, jejichž stáří se odhaduje na přibližně 39 000 let. To svědčí o neuvěřitelně raném vývoji lidské kreativity a abstraktního myšlení. Zcela fascinující jsou pak otisky dlaní a jejich zobrazení, například v jeskyních Chauvet a Gargas ve Francii. Tyto, datované do období před 34 000 až 29 000 lety, jsou výjimečné nejen svou starobylostí, ale i technikou provedení, často s použitím barevných pigmentů a propracovaným detailem. Objev podobných uměleckých projevů v různých částech Evropy, od Španělska až po Rusko, podtrhuje rozšířenost tohoto raného uměleckého projevu napříč tehdejším světem a dává nám cenné svědectví o životě a kultuře našich pravěkých předků. Prozkoumání těchto jeskyní, od hlubin francouzských dolin až po německé kopce, osobně mě přesvědčilo o síle a významu tohoto uměleckého odkazu, který dodnes fascinuje vědce i širokou veřejnost.

Co znamená zkratka GM na Snapchatu?

Zkratka GM na Snapchatu jednoduše znamená „good morning“ – dobré ráno. Je to jeden z mnoha slangových výrazů, které se používají v online komunikaci napříč kulturami. Podobně GN znamená „good night“ (dobrou noc). Zajímavé je, že se tyto zkratky používají globálně, ačkoliv jejich doslovný překlad se liší. V Japonsku například používají podobné zkratky s kanji znaky, zatímco v Brazílii se používají zkratky z portugalštiny. Ono je zajímavé sledovat, jak se tyto zkrácené formy přizpůsobují místním jazykům a zvykům.

Méně běžná, ale stále používaná je zkratka OGN. Jedná se o kombinaci angličtiny a češtiny, která vyjadřuje „opožděně good night“ – tedy „opožděně dobrou noc“. Tento příklad krásně ilustruje, jak se online komunikace stává hybridní a flexibilní, s mísením jazyků a idiomů.

Pro lepší pochopení, zde je shrnutí:

GM: good morning (dobré ráno)
GN: good night (dobrou noc)
OGN: opožděně good night (opožděně dobrou noc)

Používání těchto zkratek ukazuje, jak se mezinárodní online komunikace vyvíjí a vytváří vlastní specifický jazyk. Je to důkaz globální interkonektivity a rychlého šíření online trendů.

Co se našlo v jeskyni Šipka?

V jeskyni Šipka, součásti Štramberského krasu, objevil v roce 1880 archeolog Karel Jaromír Maška pozoruhodný nález. V Jezevčí chodbě, asi 1,4 metru hluboko v popelu ohniště, našel fragment spodní čelisti neandrtálského dítěte, známý jako „Šipecká čelist“. Tento nález je mimořádně významný pro pochopení vývoje neandertálců v této oblasti.

Zajímavosti o jeskyni Šipka:

Jeskyně je součástí rozsáhlého systému podzemních prostor Štramberského krasu.
Naleziště „Šipecké čelisti“ je dnes chráněno a není přístupné běžné veřejnosti.
Kromě neandertálských pozůstatků se v jeskyni našly i další archeologické artefakty, svědčící o osídlení v pravěku.

Doporučení pro návštěvu Štramberského krasu:

Navštivte Štramberskou věž a hrad, které nabízejí krásný výhled na okolí.
Prozkoumejte další zpřístupněné jeskyně v okolí, jako je například Jeskyně Šipka (pokud je zpřístupněna pro veřejnost).
Informujte se o možnostech prohlídky s průvodcem, který vám poskytne podrobnější informace o historii a geologii krasu.

Kde se točila pohádka Zakletá jeskyně?

Pohádka Zakletá jeskyně, to není jen pohádka, ale i fascinující cesta po českých a slovenských klenotech! Režisérka s citem pro detail zvolila lokality, které filmu dodávají nezapomenutelnou atmosféru. Celé natáčení trvalo čtyři roční období, a tak se v obraze promítá pestrá paleta barev a textur.

Dominantou je bezesporu majestátní hrad Pernštejn. Doporučuji navštívit ho, jeho historie je stejně fascinující jako příběh z filmu. Nezapomeňte si prohlédnout například

nádvoří s arkádami,
gotické kaple,
a unikátní sklepení.

Výhled z hradu je úchvatný!

Kromě Pernštejna se filmaři vydali i na další místa, bohužel přesná místa natáčení nejsou vždy veřejně dostupná. Ale s trochou štěstí a pátrání můžete objevit kouzelné zákoutí, která se ve filmu objevila. Můžete se vydat po stopách filmařů a objevovat krásy českých i slovenských hradů, zámků a přírodních krás.

Plánujete výlet? Zde je několik tipů, co si při prozkoumávání filmových lokací nenechat ujít:

Prozkoumejte okolí Pernštejna: Malebné vesničky, hluboké lesy a romantické potoky nabízejí ideální podmínky pro pěší turistiku.
Vydejte se na Slovensko: Podívejte se na mapu a pátrejte po hradech a zámcích, které by mohly být ve filmu. Slovensko nabízí krásné hrady, některé méně známé, ale o to kouzelnější.
Nezapomínejte na fotoaparát: Zachyťte si kouzlo míst, které okouzlily i filmaře.

Kolik stupňů je v jeskyní?

Teplota v jeskyních je fascinující konstantou, která se liší v závislosti na jejich typu a umístění. Průměrná teplota se většinou pohybuje kolem 10 °C, a to po celý rok. Tato stabilita je výsledkem nízké tepelné vodivosti hornin a absenci slunečního záření. V ledových jeskyních, jak název napovídá, teplota nepřekročí 0 °C.

Zajímavé je, že tato zdánlivě nepřátelská konstanta podporuje jedinečný ekosystém. Objevil jsem během svých cest po světě fascinující adaptace organismů na tyto podmínky. Mnoho jeskynních druhů vyvinulo speciální mechanismy pro přežití v téměř úplné tmě, s omezenými zdroji potravy a konstantní teplotou.

Můžeme rozlišit několik faktorů ovlivňující teplotu v jeskyních:

Geologická poloha: Hloubka, typ horniny a blízkost podzemních vod.
Klimatické podmínky okolí: Vnější teplota ovlivňuje teplotu v blízkosti vchodu do jeskyně, ale její vliv s hloubkou klesá.
Větrání: Proudění vzduchu může ovlivnit teplotní gradient uvnitř jeskyně.

V některých jeskyních, zejména ve vápencových, jsem pozoroval unikátní adaptace fauny:

Absence zraku: Mnoho jeskynních živočichů ztratilo zrak, protože v absolutní tmě je zbytečný.
Rozvinutý hmat a sluch: Kompenzují ztrátu zraku zvýšenou citlivostí hmatu a sluchu.
Nízký metabolismus: Adaptace na omezené zdroje potravy.

Studium jeskynních ekosystémů je fascinující a poučné. Každá jeskyně představuje unikátní mikrokosmos, kde se život přizpůsobil extrémním podmínkám, a tato adaptace nabízí cenné poznatky pro vědu.

Jak se obléct do jeskyně?

Plánujete výlet do jeskyně? Nepodceňujte oblečení! I když se teplota uvnitř pohybuje příjemně kolem 21-22 °C, vhodné oblečení vám zaručí komfortní prohlídku.

Doporučuji vzdušné, lehké oblečení z přírodních materiálů. Bavlna nebo len jsou ideální volbou. Vyhněte se syntetickým materiálům, které mohou v teplejším a vlhčím prostředí nepříjemně lepit na tělo.

Boty si před vstupem do jeskyně budete muset zout. Připravte si proto čisté bílé ponožky, případně využijte jednorázové návleky nabízené na místě. To je hygienické opatření chránící citlivý jeskynní ekosystém.

Tip pro zkušené jeskyňáře: Pokud plánujete delší prohlídku nebo se chystáte do jeskyně s proměnlivou teplotou (např. s průvanem), vezměte si lehkou mikinu či svrchní vrstvu. I v letních měsících může být v některých částech jeskyně chladněji.

Na co si ještě dát pozor: V jeskyních je často vysoká vlhkost. Nezapomeňte na to při výběru oblečení. A pokud si berete s sebou fotoaparát či jinou elektroniku, ujistěte se, že je dostatečně chráněna před vlhkostí.

Co se stalo v Býčí skále?

Býčí skála je místo opředené tajemstvím, a to nejen díky legendám. Archeologické nálezy potvrzují halštatský pohřeb s důkazy o rituálních vraždách. Nalezeny byly ostatky jak lidí, tak koní, ukazující na brutální oběti. Představte si tu atmosféru – obrovský skalní útvar, temné prostory a důkazy o násilném konci mnoha životů. Místo samo o sobě působí až mrazivě, což jenom podněcuje představivost o tom, jaké rituály se zde odehrávaly. Nicméně, je důležité si uvědomit, že interpretce nálezů se v průběhu let měnila a ne všechny teorie jsou jednoznačně potvrzené. Dnes je Býčí skála chráněnou archeologickou lokalitou a přístup je omezen, což ale jenom umocňuje její tajemnou atmosféru. Před návštěvou doporučuji nastudovat si dostupnou literaturu a informace, abyste lépe pochopili význam tohoto fascinujícího, ale i poněkud temného místa. Místo je skvělé pro milovníky historie a archeologie, ale je třeba si uvědomit vážnost a respekt k nalezeným pozůstatkům lidských obětí. Je to místo s velmi silnou energií, ať už negativní či pozitivní, záleží na úhlu pohledu.

Co znamená kraš?

Slovo „kraš“? To je pro nás, skalní nadšence, klíčové! Prakticky se to slovo vůbec nevyvíjelo a dodnes se používá pro označení skalnatých oblastí s typickou suchou, kamenitou půdou – podobně jako chorvatské „krš“. Myslete na hromady kamení, na suťoviska, na místa, kde se vegetace moc nechytá. A samozřejmě, krasové oblasti jsou úzce spjaty s jeskyněmi! To znamená úžasné podzemní prostory, často s nádhernou krápníkovou výzdobou, ideální pro speleologii. Při prozkoumávání krasových oblastí si dejte pozor na propadliny a nepředvídatelné terény, vždy si důkladně naplánujte cestu a vezměte si s sebou kvalitní mapu a výbavu. Nenechte se zmást klamnou jednoduchostí terénu, krasové oblasti mohou být zrádné!

Z jakého období pochází sklářské písky?

Sklářské písky, základ pro výrobu skla, mají historii sahající hluboko do minulosti. Zatímco píšťala, umožňující efektivnější tvarování skla, se dokládá až v 1. století př. n. l., výroba skla samotného je mnohem starší. Před jejím vynálezem se sklo tvarovalo pravděpodobně foukáním do skleněné trubičky, ochlazené a následně znovu zahřáté na jednom konci. Myslete si například na ty úžasné římské amfory, které jsem viděl v muzeu v Pompejích – jejich výroba představovala fascinující proces, o kterém se dodnes diskutuje.

Zajímavost: V Egyptě, kde jsem strávil několik měsíců, jsem narazil na důkazy o výrobě skla sahající až do 2. tisíciletí př. n. l. – velmi staré techniky, mnohdy ztracené, ale jejich stopy jsou fascinující!

Používání forem ve sklářství, což značně zrychlilo a zjednodušilo výrobu a umožnilo vytvářet složitější tvary, se datuje zhruba do 5. století n. l. Představte si ten rozdíl – od ručního foukání do trubičky k precizním formám – obrovský skok ve sklářské technologii! Na Krétě jsem v jednom malém, ale skvělém muzeu objevil fascinující ukázky právě této rané formované skleněné výroby.

Stručně řečeno: Historie sklářských písků je úzce spjata s dlouhou a bohatou historií výroby skla. Dávno před píšťalou existovaly jiné, méně efektivní, ale neméně fascinující techniky. Používání forem znamenalo revoluci v tomto odvětví.

Co se dělá v solné jeskyni?

Solné jeskyně, které jsem navštívil po celém světě, od Himalájí až po Jižní Ameriku, využívají princip suché inhalace. To znamená, že dýcháte vzduch nasycený mikročásticemi suché soli, ze které je jeskyně postavena. Tento proces je blahodárný pro dýchací cesty. Není to jenom o soli – atmosféra je obohacena o důležité minerály, které se uvolňují do vzduchu.

Co se děje v těle?

Mikročástice soli se dostávají hluboko do plic a pomáhají uvolňovat hlen.
Minerály, jako železo, draslík, jód, hořčík, vápník a brom, mohou být absorbovány tělem a přispívat k celkovému zdraví.

Zajímavosti:

Koncentrace soli v solné jeskyni je mnohem vyšší než u moře, což zesiluje účinek inhalace.
Atmosféra v solné jeskyni je typicky suchá a čistá, bez alergenů a dalších škodlivých látek, které se běžně nacházejí ve vzduchu.
Navíc k léčebným účinkům poskytuje pobyt v solné jeskyni i klidnou a relaxační atmosféru, prospěšnou pro duševní pohodu. V některých jeskyních se používá i chromoterapie nebo relaxační hudba, pro ještě hlubší relaxaci.

Na co si dát pozor:

Před návštěvou se poraďte se svým lékařem, zejména pokud máte závažné zdravotní problémy.

Kde se točila Tajemná jeskyně?

Pohádka Zakletá jeskyně, v níž excelují herci jako Táňa Pauhofová, Ondřej Kraus a Jan Dolanský, se natáčela na několika fascinujících místech. Slovenská část produkce nabídla dechberoucí scenérie Jánošíkových dier u Terchové, proslulých dramatickou krajinou a legendami o loupežníku Jánošíkovi. Doporučuji návštěvu, ideálně v kombinaci s turistikou v okolních Súľovských vrších, jejichž skalní útvary dodávají krajině unikátní charakter.

Další lokací byl skanzen ve Vychylovce, skvost lidové architektury, umožňující nahlédnout do života minulých generací. Pro milovníky železnic je tu navíc k vidění úzkokolejná dráha, skvělý bonus pro rodinný výlet.

Moravský podíl na filmu dodal malebný gotický hrad Pernštejn. Tento impozantní hrad, s bohatou historií sahající až do 13. století, nabízí nejen okouzlující panoramatické výhledy, ale i prohlídky s průvodcem, které odhalí fascinující detaily jeho historie.

Tipy pro cestovatele:

Jánošíkovy diery: Plánujte výlet s ohledem na fyzickou náročnost terénu. Pečlivě si zvolte trasu dle vašich schopností.
Súľovské vrchy: Nabízí množství turistických stezek různé obtížnosti. Nezapomeňte na pevnou obuv a dostatek vody.
Skanzen Vychylovka: Vhodný pro rodiny s dětmi. Zkontrolujte si jízdní řád úzkokolejné dráhy.
Hrad Pernštejn: Vstupenky si rezervujte předem, zvláště v hlavní turistické sezóně.

Pro dokonalý zážitek doporučuji kombinovat návštěvu těchto lokalit s ubytováním v blízkých penzionech či hotelech, čímž si užijete pobyt v krásné a historicky bohaté oblasti naplno.

Čím se zabývá dějepis?

Dějepis, to není jen suchopárné biflování dat! Je to fascinující dobrodružství v čase, které mi jako zkušenému cestovateli otevírá oči k pochopení světa kolem nás. Historická věda se hloubá v minulosti lidstva, jeho civilizacích a událostech, a to díky pečlivému studiu nejrůznějších pramenů – od starých map a kronik, přes osobní deníky a dopisy, až po archeologické nálezy. Představte si, co všechno se skrývá v zaprášených archivech – příběhy dávno minulých lidí, jejich radosti i strasti, války i mír, vynálezy a objevy, které formovaly naši současnost.

Každá země, každé místo, které navštívím, mi otevírá novou kapitolu v knize dějin. Studium dějepisu mi pomáhá pochopit, proč se dané místo vyvíjelo tak, jak se vyvíjelo, proč má specifickou kulturu, architekturu, kuchyni. Znalost historie dává mému cestování úplně nový rozměr. Najednou nevidím jen krásný chrám, ale také monumentální svědectví o tehdejších vládcích, náboženství a společenských poměrech. Není to jen turistika, ale ponor do živé minulosti.

Rozsah metod používaných v dějepisu je neuvěřitelný. Od lingvistické analýzy starověkých textů, přes srovnávací studium různých kultur, až po analýzu archeologických nálezů a geografických dat – dějepis využívá vše, co mu pomůže zrekonstruovat minulost co nejpřesněji. A právě tato komplexnost dělá z dějepisu tak poutavé a multidisciplinární obor, plný překvapivých objevů a nových pohledů na svět.

Dějiny nejsou jen suchá fakta, ale poutavý příběh lidského snažení, boj o přežití, o moc, o spravedlnost, o poznání. A pochopení tohoto příběhu nám umožňuje lépe pochopit sebe sama a svět, ve kterém žijeme.

Jaké písmo se učí ve škole?

Takže, jak se píše v českých školách? Zpráva České školní inspekce odhalila zajímavý trend. V drtivé většině, konkrétně 82,2 %, se učí Comenia Script, často paralelně s jinými druhy psaní – v jiných třídách nebo ročnících. Zbytek, 17,8 %, sází pouze na Comeniu. To samo o sobě by nebylo tak zajímavé, ale při cestování po světě jsem si všiml, jak různorodé jsou přístupy k výuce psaní. Ve Francii dominuje krásné, ale náročné cursive, v Japonsku se učí kanji, které jsou mnohem komplexnější než naše písmo. A co třeba arabské písmo? Komplexní systém, který se čte zprava doleva a vyžaduje značnou trpělivost. Comenia Script, i když relativně jednoduchá, má svůj specifický charakter – její elegance se dá srovnat s kaligrafií. Její výuka představuje jakési spojení moderního a tradičního přístupu. Zda je to ten správný způsob, je otázkou debaty, ale rozhodně je to systém, s nímž se setkáte ve většině českých škol.

Zajímavé je i to, že kombinace Comenia Script s jinými písmy svědčí o snaze o komplexnější přístup k psaní. To by mohlo studentům v budoucnu usnadnit čtení starších dokumentů či textů psaných jiným písmem. Osobně jsem se setkal s úžasnými kaligrafy v Maroku, jejichž umění si vyžádalo roky tréninku. Představte si, jaká by to byla škola kaligrafie! Tohle je ale jiná kapitola. Zpět k Comenia Script – je to prostě to, co se učí většina českých dětí a s tím se musíme smířit, ať už cestujeme kamkoliv.

Kdy nechodit do solné jeskyně?

Solná jeskyně, ten zázrak přírody, slibuje úlevu od dýchacích potíží. Avšak, jako zkušený cestovatel, který prozkoumal řadu neobyčejných míst, vím, že i zde platí pravidlo „míra a čas“. Při nachlazení, horečce, akutní rýmě, dráždivém kašli či akutních zánětech je návštěva solné jeskyně kontraproduktivní. Tělo v takovém stavu potřebuje klid, odpočinek a adekvátní léčbu pod lékařským dohledem, nikoliv další zátěž. Mám zkušenosti s léčebnými procedurami z celého světa a mohu s jistotou říci, že v tomto případě je důležitější kvalitní odpočinek a léky než působení mikroklimatu solné jeskyně. Nezapomínejte, že léčba by měla být komplexní a individuální. Je důležité si uvědomit, že i zdánlivě neškodná solná jeskyně může v nevhodném čase zhoršit váš zdravotní stav. Nejde o to, že by solná jeskyně byla nebezpečná, ale o to, že její přínos je v daném okamžiku zcela znehodnocen potřebou klidné regenerace. Před návštěvou se vždy poraďte s lékařem, zejména pokud trpíte chronickými onemocněními. Správná léčba je klíčem k úspěchu, ať už cestujete po světě, nebo relaxujete v solné jeskyni.

Kdy se objevilo sklo?

Sklo, představte si to! První objevy se datují do poloviny 3. tisíciletí př. n. l., přímo v Mezopotámii. Tehdy to byla ještě dost nečistá záležitost, něco jako první prototyp. Používali ho hlavně na ozdoby – korálky, které si asi tehdejší cestovatelé a obchodníci navlékali na náhrdelníky. Představte si ty prastaré karavanové stezky, po kterých se s těmito prvními skleněnými korálky putovalo napříč pouštěmi! Výroba skla byla náročná, teplota tavícího procesu byla vysoká – podobně náročné je dneska třeba zdolání vysokohorského průsmyku. Myslím, že ten první skleněný korálek byl pro tehdejší lidi stejně cenný jako pro dnešního horolezce dosažení vrcholu hory.

Zajímavostí je, že čisté sklo, takové, jaké známe dnes, se začalo vyrábět až mnohem později. Prvotní skleněné výrobky byly spíše náhodné produkty při výrobě jiných materiálů, podobně jako když při putování v horách nečekaně narazíte na skrytý vodopád. Představte si tu dřinu, to odhodlání, tu preciznost, která stála za vznikem prvních skleněných předmětů! Dneska už si to jen těžko dokážeme představit.