Představte si to: půlnoc, 14. května. Dva piloti, Clark a Kawsara, právě vzlétli z Roswellu v Novém Mexiku. Sotva jsou ve vzduchu osm minut, hlásí řídícímu centru v Albuquerque, že ztratili GPS signál. Prostě zmizel. Nemohli se sami orientovat, a tak požádali o pomoc. Pak ticho. A teď se spekuluje, že za celou tou tragédií může stát něco, co má chránit, ale místo toho ohrožuje – vojenské rušení. To je vážně divné, že? Vždyť to bylo civilní letadlo, daleko od jakékoli válečné zóny!
Takže, Clark a Kawsara byli na cestě, když se to stalo. Jejich let měl být rutinní, ale najednou se ocitli v naprosté tmě, bez jejich digitálních očí. Když ztratíte GPS, je to jako by vám někdo zavázal oči – v tom nejhorším možném momentě. Nemáte přesnou polohu, nevíte, kde jste, kam letíte, ani jak vysoko. Říká se, že ztratili veškerou schopnost navigovat. To je noční můra každého pilota. Co se dělo v jejich kokpitu v těch posledních chvílích? Čistá panika? Zoufalé pokusy o manuální navigaci, když už bylo příliš pozdě a letadlo se řítilo k zemi? To letadlo se zřítilo a vyvstávají otázky, které nám dávají hodně důvodů k zamyšlení nad bezpečností naší oblohy.
A teď to hlavní – proč se spekuluje o vojenské technologii? Nové Mexiko je oblast, kde se často testují různé vojenské systémy. Mluví se o tzv. GPS rušení, což je věc, kterou armáda používá k zablokování satelitního signálu. Cílem je zneškodnit nepřátelské drony, nebo řízené střely, které se na GPS spoléhají. Ale co když se to rušení nechtěně rozšíří i na civilní sektor? To by byl obrovský problém, katastrofa. Nikdo nechce, aby letadlo plné lidí havarovalo kvůli tomu, že se někde vedle testuje nějaká vojenská vychytávka. Je to taková ta “neviditelná” hrozba, víte? Hrozba, která může udeřit odkudkoli a bez varování.
Tato nehoda nám jasně ukazuje, jak se obloha stává nebezpečnější, i pro ty, kteří s válčením nemají nic společného. Válčení pomocí dronů a elektronická válka už nejsou jen záležitostí bojiště. Dnes se to může dotknout i civilních letadel, která jsou tisíce kilometrů daleko od jakéhokoli konfliktu. Představte si, že létáte nad svou zemí a najednou vám vypadne navigace. Drony, které používají GPS, jsou jeden problém, ale civilní letadla, která se na GPS spoléhají pro bezpečnou navigaci, jsou úplně jiná liga, mnohem vážnější. To je prostě šílené. Musí existovat způsob, jak ochránit civilní letadla před těmito neúmyslnými “vedlejšími účinky”, než dojde k dalším tragédiím.
Moje “navigační” dobrodružství
Když už mluvíme o problémech s navigací a o tom, jak nám technika občas umí “zavařit”, vzpomínám si na jednu letní cestu. Jel jsem s kamarády na takový víkendový výlet do Jeseníků a tehdy ještě náš starý GPS systém v autě občas trochu zlobil. Měl jsem pocit, že se nám snaží říct, ať si prostě užijeme jízdu a nedržíme se moc pravidel. No, tentokrát se mu to povedlo na jedničku. Měl jsem zadáno, že jedeme na jednu malou chatu uprostřed lesů, ale navigace se rozhodla, že nás místo toho vezme na “zkratku” přes něco, co vypadalo spíš jako polní cesta pro traktory, než silnice pro osobní auto. My s úsměvem, vždyť to bude dobrodružství, ne?
Ale dobrodružství se brzy změnilo v komedii. Cesta se zužovala, kameny lítaly pod koly a stromy nám šlehaly do zrcátek, zatímco jsme se snažili kličkovat mezi kalužemi. Asi po patnácti minutách jízdy po této “silnici” jsme se ocitli na mýtině uprostřed lesa, kde byla jen stará dřevěná bouda, vypadající, že ji naposledy někdo navštívil za druhé světové války, a zapomenutá plechovka od limonády. GPS s kamennou tváří prohlásila: “Dorazili jste do cíle.” My na sebe koukali, pak na tu boudu a pak zase na displej. Nakonec jsme se museli obrátit a jet celou cestu zpátky, abychom našli tu správnou silnici. Poučení? I když je GPS super, občas je dobré se podívat i na starou dobrou mapu. A hlavně se smát i tomu, když se ztratíte! Ta představa, že se něco takového stane letadlu… to už tak vtipné není, spíš mrazivé.
Co dál?
Takže, co dál s touto vážnou situací? Musíme se ptát, jestli jsou stávající předpisy dostatečné. Existují nějaké bezpečnostní protokoly, které by chránily civilní lety před rušením signálu, ať už úmyslným nebo neúmyslným? Mělo by být pro armádu povinné sdělovat své testovací plány civilním úřadům daleko předem a s jasnými vymezeními rizikových zón, které se nedotknou civilní dopravy? A co piloti? Jsou dostatečně trénováni na to, aby se s takovou naprostou ztrátou navigace vypořádali v kritických situacích? Možná by se mělo investovat do záložních navigačních systémů, které nejsou závislé na GPS, nebo do vylepšení starších, odolnějších metod. Vždyť jde o lidské životy, ne o nějakou hru nebo cvičení.
Tahle nehoda v Novém Mexiku je vážná připomínka toho, že technologie, která nám má pomáhat, může mít i temnou, nebezpečnou stránku. Bezpečnost civilního letectví je absolutní priorita a nemůžeme si dovolit, aby se stávalo, že letadla prostě “zmizí z radaru” kvůli nějakému neviditelnému rušení. Ať už za to může přímo armáda, nebo jen shoda nešťastných okolností spojených s narůstající elektronickou válkou, musíme najít odpovědi a zajistit, aby se něco takového už nikdy nestalo. Obloha by měla být bezpečná pro všechny, ne jen pro ty, kdo mají nejmodernější proti-rušící systémy nebo jsou chráněni vojenskými protokoly. Je čas to řešit, a to rychle a s největší vážností!
