Lov zvířat je znepokojivým svědectvím o lidské dominanci nad planetou. Po cestách desítkami zemí jsem byl svědkem mnoha forem lovu, od tradičních metod používaných domorodými kmeny, které respektují ekosystém, až po moderní, průmyslové metody, které jsou naprosto nemilosrdné. Moderní zbraně prakticky eliminují jakoukoli šanci zvířete na přežití, transformují lov z aktivity závislé na zručnosti na prosté vraždění.
Argument, že lov je nezbytný pro potravu, oblečení nebo vědu, je v dnešní době značně zpochybnitelný. Miliony zvířat jsou zabíjeny denně, a to zdaleka ne jen pro základní lidské potřeby. V mnoha oblastech světa je lov spíše zábavou bohatých, než nutností k přežití.
Zde je několik příkladů, proč by lov měl být zakázán, nebo alespoň drasticky regulován:
- Etické důvody: Nezávisle na účelu, zabití zvířete bez nutnosti je neetické a porušuje základní principy soužití s přírodou.
- Ohrožení biodiverzity: Nekontrolovaný lov vede k vyhubení mnoha druhů, narušuje rovnováhu ekosystému a způsobuje nenapravitelné škody.
- Udržitelnost: Existují mnohem udržitelnější a etické způsoby obstarávání potravy a jiných zdrojů než lov.
- Trvalé dopady na ekosystém: V mnoha regionech se lov stal klíčovým faktorem kolapsu celých populací zvířat, a to i na druhy, které nejsou přímo cílem lovu.
Mnoho zemí se snaží zavádět přísnější pravidla lovu, ale je to boj s větrnými mlýny. Kardinální změna v lidském přístupu k přírodě je nezbytná, abychom předešli dalšímu vyhynutí druhů a udrželi biologickou rozmanitost naší planety.
Jak se nazývá maso divokých zvířat?
Maso divokých zvířat se nazývá zvěřina. To zahrnuje jak pernatou, tak čtyřnohú zvěř, získanou lovem. Používá se nejen k jídlu – je zdrojem surovin pro kožedělný a kožešnický průmysl, a také oblíbenou trofejí.
Zvěřina je často považována za delikatesu, její chuť a kvalita se ale výrazně liší dle druhu zvířete, jeho věku a způsobu života. Například jelení maso je jemné a libové, zatímco divočáčí může být tučnější a výraznější chuti.
Při přípravě zvěřiny je důležité dodržovat správné postupy:
- Správné zmrazení: Zvěřina by měla být co nejdříve po ulovení zmrazena, aby se zabránilo znehodnocení.
- Důkladné očištění: Odstraňte veškeré zbytky střeliva, vnitřnosti a krev.
- Marinády: Použití marinád pomůže změkčit maso a vylepšit jeho chuť. Ideální jsou marinády s červeným vínem, česnekem, bylinkami a kořením.
- Dlouhé dušení nebo pečení: Zvěřina často vyžaduje delší dobu přípravy, aby byla dostatečně měkká.
Při lovu zvěře je nutné dodržovat platné zákony a předpisy a respektovat ochranu přírody. Dobře se informujte o druzích zvěře v dané oblasti a jejich lovném období.
Typy zvěře, se kterými se můžete setkat:
- Jelen
- Srnčí zvěř
- Divoké prase
- Bažant
- Zajíc
K čemu je lov zvířat?
Lov zvěře slouží nejen k získání potravy, ale i k regulaci populací škodných, nebezpečných či přemnožených zvířat. Myslím na vlky, divoká prasata, která ničí úrodu, nebo přemnožené jelení populace, které decimují lesní porosty. Je to nezbytná součást péče o ekosystém, která zabraňuje jeho narušení. Důležitá je také selektivní odstřel, zaměřený na konkrétní jedince, například nemocné nebo slabé, aby se posílila populace zdravých zvířat. K lovu patří i odchyt živých zvířat, a to pro záchranné programy, rozmnožování v zajetí, reintrodukci do jiných oblastí, nebo pro vědecký výzkum. Zde je třeba zdůraznit, že odchyt musí probíhat eticky a šetrně, s ohledem na blaho zvířete. Dobře zorganizovaný lov s respektem k přírodě je důležitý pro udržení biologické rovnováhy a ochranu biodiverzity. Používání kvalitních zbraní a dodržování mysliveckých pravidel je klíčové pro minimalizaci utrpení zvířete. Je to složitý proces, o kterém si mnoho lidí neuvědomuje jeho komplexnost. Myslivost v tomto smyslu není jen o zabíjení, ale i o ochraně.
Může být kráva březí a zároveň mít říji?
Takže, otázka, jestli může březí kráva mít říji? Z mých cest po farmách po celém světě, a věřte mi, navštívil jsem jich nespočet, vím, že ano. Přibližně 3 % březích krav vykazuje příznaky říje, i když čekají telátko. Není to nic neobvyklého. Je to způsobeno normálními hormonálními výkyvy, které způsobují zvýšenou aktivitu, podobnou aktivitě nebřezích krav. Představte si to jako mini-dovolenou v těhotenství – kráva si prostě užívá trochu extra pozornosti a energie.
Důležité je ale poznamenat: Existuje také tzv. “tichá říje”, kdy kráva nevykazuje zjevné známky. To je pro farmáře o to důležitější sledovat, protože nezjistí, že se kráva pokouší o páření, což může vést k problémům s dalším průběhem březosti a potenciálním potratem.
Tip pro farmáře (a cestovatele s farmářským zázemím): pravidelné sledování chování krav je klíčové k včasnému rozpoznání říje, ať už “tiché”, nebo zjevné. A to platí i pro březí krávy. Včasná identifikace může zabránit komplikacím a zajistit zdravé telátko. Podobně jako při cestování – příprava a pozornost k detailům se vyplácí.
Je možné vynechat hon u krávy?
Propuštění první říje u krávy po otelení se může zdát jako neškodný detail, ale ve skutečnosti může mít dalekosáhlé důsledky, podobně jako přehlédnutí perfektního západu slunce během putování po exotických krajích – prostě škoda!
Dvě plnohodnotné fáze říje se mohou objevit již do konce druhého měsíce po porodu. To znamená, že první říji by se rozhodně nemělo nechat ujít u krav, které normálně otelí. Zmeškaná první říje může prodloužit dobu do dalšího otelení, a tak snížit celkovou produktivitu.
Představte si to jako propuštění ideální příležitosti v obchodním světě – ztráta času a příležitostí. Ideální čas pro inseminaci je v rozmezí 30. až 60. dne po otelení. To je doba, kdy je kráva fyziologicky nejlépe připravena k oplodnění. Zkracování tohoto intervalu pod 60 dní se nedoporučuje, stejně jako se nedoporučuje riskovat propuštění prvního letu do Bali.
Proč je to tak důležité?
- Ekonomický faktor: Prodloužení doby do dalšího otelení vede k nižší produkci mléka a tím i nižším ziskům.
- Zdravotní aspekt: Včasné inseminace minimalizuje riziko zdravotních problémů spojených s prodlouženým mezirozením.
- Reprodukční zdraví: Pravidelná říje a včasná inseminace jsou klíčem k udržení optimálního reprodukčního zdraví krávy.
Znáte-li tedy přesně termín otelení, můžete se na inseminaci připravit s předstihem. Stejně jako byste si s předstihem rezervovali letenky na vaši vysněnou cestu! Zanedbání první říje by mohlo vést k zbytečnému prodloužení cyklu a ztrátě času a peněz. Opravdu se vyplatí být bdělý a pozorný.
Co dělají lovecké psy?
Lovné psy, ti věrní čtyřnozí společníci, hrají v honu klíčovou roli. Zatímco honci, s jejich vytrvalostí a ostřejším čichem, pronásledují pohyblivou zvěř – od svižných zajíců až po majestátní jelíny – a vedou lovce přímo k ní, jiné lovecké plemena se specializují na odhalování zvěře maskované v terénu.
Představte si například situaci v hustém lese: španělové či ohaři s jejich výborným čichem a vrozenou schopností pátrat, objeví skryté hnízdiště koroptví či bažantů.
A pak jsou tu ještě vodní psi, jako třeba labradorský retrívr, nezastupitelní při vyzvedávání vodní zvěře – kachen, lysáků – z ledových vod kanadských jezer, horkých bažin Louisiany, anebo prostě z českého rybníka. Zkušený lovec ví, že správný pes dokáže zjednodušit lov, a to jak z hlediska úspěšnosti, tak i bezpečnosti.
- Honci: Vynikající čich, vytrvalost při pronásledování.
- Španělové a ohaři: Vyhledávání skryté zvěře v hustém porostu.
- Vodní psi: Vyzvedávání zvěře z vody.
Jejich ostří smysly, zvláště čich, mnohonásobně překonávající lidské schopnosti, jim umožňují detekovat i stopy staré několik hodin. Výcvik, ovšem, je klíčový; znalost specifických technik a schopnost psa reagovat na povely lovce jsou nezbytné pro efektivní a bezpečnou spolupráci v poli.
Jaký paraziti žijí v mase srnce?
V mase srnce se můžeme setkat s parazity rodu Sarcocystis, nebezpečných i pro člověka. Tito tichí vetřelci napadají široké spektrum hostitelů, od srnčí zvěře a jelenů přes divoká prasata, zajíce až po vodní ptactvo, krysy a myši. Mnohé druhy Sarcocystis jsou specifické pro hostitele, což znamená, že se vyvíjejí v určitém druhu a nemají přímý přenos na člověka. Jiné druhy se ale mohou přenést z mezihostitele (např. srnec) na člověka prostřednictvím nedostatečně tepelně upraveného masa. Při přípravě masa z divoké zvěře je proto absolutně nutné dodržovat pečlivou tepelnou úpravu, aby se zničily případné cysty těchto parazitů. Z vlastní zkušenosti z cest po Evropě a Asii vím, že nebezpečí nákazy parazity z nedostatečně tepelně upraveného masa je reálné a podceňování této hrozby může mít vážné zdravotní důsledky. Mnozí myslivci tuto skutečnost dobře znají, ale i zkušený kuchař si musí být vědom nebezpečí, které hrozí konzumací syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa.
Jak chutná maso srnce?
Maso srnce, zejména na kosti, je jemné, červené a chutná podobně jako jehněčí. Má specifickou chuť a vůni zvěře, ale mnohem méně výraznou než u jiných druhů. Záleží ovšem na stravě srnce – lesní srnec bude mít jinou chuť než ten z farmy. Nejlepší je maso mladých zvířat, které je šťavnatější a jemnější. Starší srnec má o něco tužší maso. Důležitá je také příprava – dlouhé dušení nebo pomalé pečení podtrhne jeho jemnost. Před přípravou se doporučuje maso alespoň několik hodin marinovat, ideálně v červeném víně s bylinkami, aby se změkčilo a provonělo. Výborně se hodí k červené řepě, brusinkové omáčce a různým druhům lesních hub.
Proč lidé jedí maso divokých zvířat?
Konzumace masa divoce žijících zvířat je v mnoha částech světa hluboce zakořeněná a má komplexní důvody. Není to jen o hladu, jak by si někteří mohli myslet. V oblastech s omezeným přístupem k domestikovaným zvířatům a jejich masu, představuje lov divoké zvěře klíčový zdroj vysoce kvalitních bílkovin. Myslím, že si to mnozí z nás, co cestujeme po vzdálenějších koutech světa, dokáží představit. V některých kulturách je to celoživotní tradice, součást jejich identity a přežití, předávaná z generace na generaci.
Nejde jen o bílkoviny. Myslivecká praxe často hraje i důležitou roli v udržování ekosystému. Reguluje populace zvířat a zabraňuje jejich přemnožení, což může mít negativní dopad na prostředí. Samozřejmě, udržitelný lov je klíčový – nekontrolovaný lov může vést k vyhynutí ohrožených druhů.
Při svých cestách jsem se setkal s různými přístupy k lovu. Od tradičních metod využívajících luky a šípy až po modernější techniky. Je fascinující pozorovat, jak se místní populace přizpůsobují a snaží se o harmonický vztah s přírodou. Je důležité si uvědomit, že konzumace masa divoce žijících zvířat není jen otázkou přežití, ale i kulturní a environmentální záležitostí. A kritické je udržet rovnováhu – zodpovědný a udržitelný lov je klíčem k zachování biodiverzity a tradičních způsobů života.
Studie Swamy & Pinedo-Vasquez (2014) to výstižně shrnuje: v oblastech s nedostatkem alternativ je divoká zvěř důležitým zdrojem bílkovin.
V čem je smysl lovu?
Lov, to je mnohem víc než jen chytání zvěře. Je to hluboké propojení s přírodou, tradice stará jako lidstvo samo. Dříve, a v mnohých částech světa stále, je to základní způsob obživy, dodávající maso, kůže a další užitečné materiály.
Dnes však lov nabývá i jiných podob. Může sloužit k regulaci populací, prevenci škod na zemědělství a lesnictví. Přebyteční jedinci mohou ohrozit ekosystém, a lov v tomto případě hraje klíčovou roli v jeho ochraně.
Samozřejmě, existuje i sportovní lov, který je často kritizován. Ale i zde je důležité si uvědomit jeho aspekty. Dobře regulovaný sportovní lov může
- přispívat na ochranu přírody prostřednictvím poplatků a licencí,
- podporovat místní ekonomiku a vytvářet pracovní místa,
- učit respekt k přírodě a zodpovědnost k ní.
Nicméně, etický rozměr lovu je nezbytný. Musí být dodržovány přísné předpisy a pravidla, která zajišťují udržitelnost a minimalizují utrpení zvířat.
Abych to shrnul, sám jsem svědkem rozmanitosti a důležitosti lovu. Od zabezpečení potravy až po ochranu ekosystému, jeho role je komplexní a vyžaduje zodpovědný přístup a hloubkové porozumění.
Proč se nesmí jíst maso čerstvě poraženého zvířete?
Konzumace masa čerstvě poraženého zvířete, které uhynulo přirozenou smrtí, představuje značné riziko. Na cestách po světě jsem se setkal s různými přístupy k porážce zvířat a musím říct, že pravidlo „čím čerstvější, tím lepší“ zde rozhodně neplatí. Smrt zvířete z přírodních příčin často znamená, že uhynulo v důsledku nemoci, infekce nebo zánětu. Jeho maso pak může být kontaminováno patogeny, které se po smrti dále množí a mohou způsobit vážná onemocnění u člověka. V mnoha kulturách, kde jsem cestoval, existuje tradiční proces zrání masa po porážce, který pomáhá eliminovat některá rizika. Tento proces se liší od regionu k regionu, ale jeho podstata spočívá v dostatečně dlouhé době pro post mortem změny a degradaci potenciálně nebezpečných bakterií. Ignorování těchto tradičních postupů a konzumace masa ihned po smrti zvířete, které zemřelo z neznámých příčin, je nebezpečné a může mít vážné zdravotní následky. Nejde jen o riziko bakteriálních infekcí, ale i o přítomnost toxinů, které se v těle zvířete nahromadily během nemoci.
Co dělají psi při lovu?
Pes na lovu využívá svůj mimořádně vyvinutý čich k vyhledání zvěře. Zvedá hlavu a pomalými kroky, s nosem téměř u země, sleduje pachové stopy, například ptáka. Intenzita pohybu se mění v závislosti na síle a stáří stopy – někdy je to rychlý, energický běh, jindy pomalé, opatrné čmuchání. Když se pes dostane do blízkosti kořisti, zaujme charakteristickou stopovací pozici, často ztuhne, sleduje pohyby a čeká na povel myslivce. Tento okamžik, tzv. „zastavení“, je pro zkušeného lovce klíčový pro určení polohy zvěře a vhodné strategie. Teprve po pokynu se pes vrhne na zvěř, aby ji vyplašil a zvedl do vzduchu, umožňujíc tak lovci přesný výstřel. Různé plemena psů se vyznačují různými loveckými styly, některá preferují pronásledování, jiná spíše číhání a vyplašení. Znalost těchto stylů je pro úspěšný lov naprosto nezbytná. Důležité je také brát v potaz terén a počasí, které mohou významně ovlivnit schopnost psa vystopovat zvěř. Silný vítr například může pach stopy rozptýlit a zkomplikovat práci psa.
Může kráva otěhotnět od člověka?
Kráva nemůže otěhotnět od člověka, protože oplození probíhá na chromozomální úrovni. Každá chromozomová sada musí obsahovat páry genů se shodnou funkcí. Jinými slovy, je to jako snažit se smontovat stan z různých výrobců – prostě to nejde. I kdyby náhodou došlo k nějakému pokusu o oplození, embryo by bylo odmítnuto, protože by se jednalo o geneticky neslučitelné chromozomy. Je to podobné, jako když se snažíte vlézt do spacáku určeného pro úplně jinou postavu – bude to nepohodlné a nic z toho nebude. Představte si to jako zdolávání skalní stěny – musíte mít správné vybavení a techniku, jinak se jen zbytečně namáháte. Zde je to ale o genetické kompatibilitě, a ta mezi člověkem a kravou prostě neexistuje. Rozdíl v počtu chromozomů a jejich struktuře je příliš velký. Takže, i kdybyste se na túře setkali s kravou jakkoliv blízko, o otěhotnění se bát nemusíte.
Vyleze býk na krávu, která není v říji?
Evropští býci? Ti si sednou na krávu prakticky kdykoliv, i když není v říji (anestrus). To je důležité vědět, třeba když se potulujete po pastvinách a vidíte takové scény – nemusí to nutně znamenat páření. Zejména u plemen jako Charolais nebo Limousine je to běžné.
Naopak býci zebu (indický skot) jsou v tomto ohledu mnohem vybíravější. S těmi se setkáte spíše v jižní Asii a Africe. Ti se zaměří jen na krávy v plné říji. To je pro ně zásadní, takže pozor, pokud budete v jejich blízkosti, jejich nezájem o “ne-říjné” krávy neznamená, že jsou méně aktivní – jen selektivní. Při pozorování chování zebu je důležité si uvědomit, že jejich instinkty se řídí striktněji.
Kolik stojí 1 kg srnčího masa?
Cena masa z jelena sika (vakuově balené) se pohybuje od 1150 do 1950 Kč/kg. Výřezka je nejdražší (až 1950 Kč/kg, balení do 1 kg). Korek bez kosti (1-3 kg balení) vyjde na 1400 Kč/kg, s kostí pak na 1150 Kč/kg. Okořok bez kosti (1-3 kg balení) stojí 1450 Kč/kg a lopatka bez kosti (1-3 kg balení) 1190 Kč/kg. V terénu se s těmito cenami počítej jen těžko, maso bývá dražší, proto je vhodné si jej pořídit předem. Kvalita masa závisí na způsobu zpracování a skladování. Může se lišit dle oblasti a dodavatele.
Tip pro turisty: Pokud plánujete delší výlet do přírody, zvažte alternativní, levnější a snadněji dostupné zdroje potravy. Konzervace masa je náročná, proto je důležité dbát na správné uchování a spotřebovat ho v co nejkratší době.
Je maso z divokých zvířat červené nebo bílé?
Zvěřina, tedy maso volně žijících zvířat, se často mylně řadí mezi červené maso. Ve skutečnosti je to spíše otázka odstínu. Travožravci, jako je jelen, srnec či zajíc, poskytují maso bílé až světle růžové, s nízkým obsahem tuku a cholesterolu. Tento fakt je klíčový pro lidi dbající o zdravou stravu. Na rozdíl od červeného masa z býků, prasat či ovcí, zvěřina obsahuje méně nasycených mastných kyselin a více železa a bílkovin.
Moje zkušenosti z cest po světě mi potvrdily, že zvěřina je nejen zdravá, ale i výborná. Chuť a kvalita masa značně závisí na druhu zvířete, jeho stravě a způsobu chovu (nebo spíše volného života). V některých oblastech se konzumuje i maso z exotických druhů zvěře, jako například z kusudu, které může mít specifickou chuť. Příprava zvěřiny vyžaduje specifický přístup, aby se docílilo optimální křehkosti a šťavnatosti. Její nízký obsah tuku je příčinou, proč je nutné ji pečlivě připravovat, aby se nepřesušila.
Kromě nutričních hodnot, zvěřina nabízí i unikátní gastronomický zážitek. Její specifická chuť a textura se odlišují od běžného hovězího, vepřového či drůbežího masa. V mnoha zemích světa tvoří zvěřina neodmyslitelnou součást tradiční kuchyně, často připravovaná s využitím místních bylin a koření, čímž se stává součástí bohaté kulturní tradice.
Kolik dní je fena v říji?
Průměrná délka říje u feny je 21 dní, ale může se pohybovat až do 4 týdnů. To je potřeba mít na paměti při plánování delších túr, zejména s více psy. Intenzita krvácení se mění v průběhu cyklu, na začátku je silnější, později slabší. V prvních dnech je fena nejvíce náchylná k páření, takže je vhodné ji v tomto období držet na vodítku a mimo kontakt s dalšími psy, pokud nechcete štěňata. Plánujete-li delší trek, zvažte období říje a připravte se na případné komplikace, jako je omezená pohyblivost feny nebo nutnost častějšího čištění. Na delší túře s fenou v říji je důležitá pečlivá hygiena, pravidelné kontroly a dostatek pití pro fenu.
Mohou krávy otěhotnět od člověka?
Otázka, zda mohou krávy otěhotnět od člověka, je biologicky snadno vyvrátitelná. Lidská spermie zkrátka není kompatibilní s kravskou vajíčko-výrobní buňkou. Mnozí si možná vzpomenou na své cesty po africké savaně, kde se setkali s lvy a tygry, byť ne s jejich kříženci – ligr nebo tigon. To je ale výjimka. Hybridní potomci jsou možní pouze u velmi úzce příbuzných druhů, jako jsou právě lvi a tygři, koně a osli (mulové a mezci), či domácí psi a vlci. Rozdíly v genetické výbavě mezi člověkem a kravou jsou obrovské. Evoluční vzdálenost je prostě příliš velká, aby došlo k úspěšnému oplodnění. Myslete na to při svých budoucích cestách po světě a pozorování fascinující rozmanitosti živočišné říše – mezidruhové křížení je výjimečné a striktně omezeno na biologicky velmi blízké druhy.
Je možné, aby žena otěhotněla od koně?
Otázka, zda může člověk otěhotnět od koně, je biologicky zcela vyloučena. Rozdíly v počtu a struktuře chromozomů mezi člověkem a koňovitými jsou prostě příliš velké. Představte si tohle: během svých cest po světě jsem se setkal s nejrůznějšími druhy zvířat, od drobných hlodavců až po majestátní slony. Genetická různorodost v živočišné říši je fascinující, ale také striktně odděluje druhy. Oplodnění vyžaduje kompatibilitu genetického materiálu, a to v tomto případě naprosto chybí. Zjednodušeně řečeno, spermie koně prostě nemá šanci splynout s lidským vajíčkem. Je to jako snažit se složit puzzle s různým počtem dílků – nikdy to nezapadne.
Tento biologický princip platí napříč živočišnou říší. Mezidruhové křížení je sice v některých případech možné u úzce příbuzných druhů, ale u člověka a koně je to zcela nemožné. To je základní biologická bariéra, kterou nelze překonat. Není to žádná záhada, spíše fundamentální biologický zákon.
