Myslivost není jen o střelbě, jak by se mohlo na první pohled zdát. Lov je komplexní soubor aktivit, kde střelba představuje pouhý nástroj, nikoliv cíl. Zkušený myslivec, často s letitou praxí a hlubokým vztahem k přírodě, pečlivě vybírá, na co zamíří. Jeho znalosti o daném druhu, jeho populaci a celkovém ekosystému jsou zásadní. Myslivecká etika, nepsané, ale striktně dodržované pravidlo, diktuje uvážlivost. Například střelba na mládě, zraněné zvíře nebo zvíře v klidu je nepřijatelná. Myslivec je ochráncem, správcem a pečovatelem zvěře, a střelba je pouze jedním z nástrojů v jeho rozsáhlé a zodpovědné práci, která zahrnuje i krmení, monitoring populací, péči o biotopy a prevenci škod na zemědělských plodinách. Myslivecká tradice v mnoha regionech České republiky sahá staletí zpět a je úzce spjata s udržováním rovnováhy v přírodě a s ochranou biodiverzity. Znalost terénu, chování zvířat a precizní technika střelby jsou pro myslivce nezbytné nejen pro lov, ale i pro minimalizaci utrpení zvířete. Důležité je pochopit, že myslivost není jen o lovu, ale o hlubokém propojení s přírodou a o zodpovědnosti za její zachování.
Co je norování?
Norování – to není jen nudný lovecký termín, ale fascinující podívaná, o které jsem se dozvěděl během svých cest po východní Evropě. Je to vlastně tradiční způsob lovu lišek, jezevců a občas i psíků mývalovitých. Spočívá v tom, že speciálně vycvičení psi – často se používají speciální plemena, o kterých bych mohl napsat samostatný článek – vyženou tuto šelmu z její nory. Není to jen o honičce, ale o precizní spolupráci člověka a psa, o znalosti terénu a chování zvířat.
Viděl jsem to na vlastní oči – napětí je hmatatelné. Psi opatrně prozkoumávají okolí nory, pak se s úžasnou energií vrhnou do útoku. Liška, nebo jezevec, vystoupí z podzemí, často v panice a snaží se uniknout. Lovcům se pak naskytne příležitost k legálnímu odstřelu, čímž se reguluje populace těchto šelem, které mohou škodit zemědělství. Je důležité zdůraznit, že norování je tradiční a regulovaná metoda, která je pod dohledem mysliveckých sdružení.
Pro milovníky divoké přírody je to fascinující pohled na instinkty a spolupráci mezi zvířaty a lidmi, ale je potřeba si uvědomit, že jde o kontroverzní téma, a ne každý s tímto způsobem lovu souhlasí. Z etického hlediska je důležité, aby norování probíhalo co nejhumánněji a s respektem k přírodě.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že norování je poutavý zážitek, ale jeho pochopení vyžaduje hlubší znalost myslivosti a ekologie. Představuje fascinující spojení tradičních metod s nutností kontroly populace škodné zvěře.
Proč se střílí lišky?
Odstřely lišek v Ústeckém kraji, na rozdíl od plánovaných redukcí spárkaté zvěře či divočáků, probíhají kontinuálně. Důvod? Lišky jsou považovány za škůdce s vysokou reprodukční schopností a v českém ekosystému jim chybí přirození predátoři v dostatečném počtu. Nemoci představují sice určitý regulátor populace, ale nestačí. Situace je srovnatelná s mnoha dalšími zeměmi střední Evropy, kde se s podobným problémem potýkají. Zajímavostí je, že v některých částech světa, například v Severní Americe, se populace lišek reguluje i pomocí jiných metod, například přesídlováním. V Evropě je ale lov, vedený myslivci, nejrozšířenější a v Česku zdá se, že i nejdůležitější metodou.
Jaroslav Čmejla z referátu myslivosti ústeckého okresního úřadu zdůraznil, že tento kontinuální odstřel je nezbytný pro udržení populace lišek na přijatelné úrovni. Je nutné si uvědomit, že lišky, ačkoliv fascinující a inteligentní tvorové, představují hrozbu pro drůbež, a v některých případech i pro drobné hospodářské a domácí zvířectvo. Účinek regulace populací lišek na celkový ekosystém je komplexní a vyžaduje dlouhodobý monitoring a výzkum, který se v České republice provádí, ale jeho výsledky nejsou vždy snadno dostupné veřejnosti.
Co je to houpačka?
Houpačka, milí cestovatelé, není jen obyčejná záležitost! V Česku se pod tímto pojmem skrývají hned tři druhy dětských radovánek. Nejznámější je páková houpačka, zvaná též „vidličková“ – dlouhá deska s opěrným bodem uprostřed, kde si dvě děti užívají vzájemného nahoru a dolů. Princip je prostý, fyzikální – páka. Setkal jsem se s ní v mnoha koutech země, od venkovských hřišť až po rušné městské parky. Zajímavostí je, že její konstrukce se v průběhu let téměř nezměnila, funguje na stejném principu už po staletí. Její jednoduchá elegance fascinuje a umožňuje dětem spontánní hru plnou radosti a učení o rovnováze. Na rozdíl od jiných zábavných zařízení, páková houpačka je perfektním příkladem efektivního využití jednoduché mechaniky, zábavná i poučná zároveň.
Co dělá myslivec?
Myslivec, povolání, které jsem v mnoha koutech světa pozoroval, není jenom střelec. Je to spíše strážce přírody, pečující o zdraví a rovnováhu zvěře. Jeho úkolem je systematická péče o zvěř a myslivecká zařízení, aby měl dokonalý přehled o populacích. To zahrnuje například:
- Monitoring populace: Sledování počtu jedinců, jejich zdravotního stavu a rozmnožování.
- Úprava biotopu: Vytváření a údržba vhodných životních podmínek pro zvěř, např. výsadba stromů, budování napajedel a solníků.
- Prevence chorob: Preventivní opatření proti šíření nákaz a parazitů.
- Regulaci stavů zvěře: Lov zvěře je prováděn tak, aby se udržela optimální populace a zabránilo se škodám na lesích a zemědělství. To není vždy o zabíjení, často se jedná o selektivní lov, který podporuje zdravější populaci.
Kromě toho myslivec zajišťuje zvěři klid, zejména v době rozmnožování, což je klíčové pro udržení silné a zdravé populace. Zajímavostí je, že přístup k tomuto povolání není jednoduchý. Aby se člověk mohl stát myslivcem, musí složit náročnou zkoušku z myslivosti, a chce-li lovit, potřebuje i zbrojní průkaz. Tento proces zahrnuje rozsáhlé znalosti o biologii, ekologii, právních předpisech a etice lovu. V některých oblastech, které jsem navštívil, je tradice myslivosti úzce spjata s místní kulturou a historií, což jí dodává další rozměr.
- Myslivec musí znát specifické druhy zvěře v dané oblasti a jejich nároky na životní prostředí.
- Je důležité rozumět ekologickým vztahům v ekosystému a vlivu lovu na jeho rovnováhu.
- Právní předpisy ohledně lovu a ochrany přírody se v různých zemích liší a myslivec je musí důkladně znát.
Myslivost je zodpovědná a náročná práce, která vyžaduje hluboké znalosti a respekt k přírodě.
Kdy končí myslivecký rok?
Myslivecký rok končí v březnu, a to je pro zvěř i pro myslivce klíčové období. S koncem zimy a příchodem jara se otevírá nová sezóna, plná práce a příprav. Mnozí myslivci se v březnu věnují obdělávání políček, tzv. políček pro zvěř. Je to zásadní pro zajištění dostatečné potravy pro zvířata v průběhu roku. Čím dříve se zaseje, tím dříve se zvěř může těšit z prvních výhonků. Představte si to – po dlouhé zimě, kdy je potrava omezená, se objeví svěží zelená tráva a vojtěška – skutečná hostina pro srnky, jeleny a další lesní obyvatele. Z vlastní zkušenosti z cest po Česku vím, že tato tradice má hluboké kořeny a je úzce spjata s místní kulturou a krajinou. Mnohé myslivecké sdružení se pyšní skvěle udržovanými políčky, která jsou nejen zdrojem potravy, ale i místem klidu a harmonie s přírodou. Období března také nabízí úchvatné přírodní scenérie, kdy se probuzená krajina promění v kaleidoskop barev a zvuků. A pozorování probouzející se přírody v kombinaci s péčí o zvěř je nezapomenutelný zážitek.
Březen tedy není jen koncem jednoho mysliveckého roku, ale i začátkem nového cyklu, plného naděje a práce pro uchování bohaté české fauny. Je to čas, kdy se příroda probouzí k životu a myslivci se aktivně podílejí na jejím udržování a ochraně. Myslím, že toto propojení člověka a přírody je fascinující a dodává české krajině jedinečné kouzlo.
Co dělat když srazím zvěř?
Srazíte-li zvěř, i při minimální škodě či útěku zvířete, hláste to ihned policii. Je to zákonná povinnost v celé České republice, a dokonce i v mnoha dalších zemích, které jsem navštívil, funguje podobný systém hlášení. Zkušenosti z celého světa ukazují, že podcenění této povinnosti může vést k nepříjemným následkům, od pokut až po soudní spory.
Policisté na místě provedou šetření a určí další postup.
- Zapamatujte si důležité detaily: Místo nehody (GPS souřadnice jsou ideální), čas, druh zvířete, směr jeho útěku (pokud možno), povaha poškození vozu.
- Poskytněte první pomoc: Pokud je to bezpečné a máte k tomu dovednosti, poskytněte první pomoc zraněnému zvířeti (ale pozor na vlastní bezpečnost!). V některých zemích, například v Kanadě, existují speciální organizace na pomoc zraněné zvěři, jejich kontaktní informace by měly být k dispozici.
- Dokumentujte vše: Fotografie poškozeného vozu a místa nehody pomohou při vyšetřování.
Policejní zpráva je klíčová pro případné pojistné plnění. V mnoha státech, které jsem procestoval, je nutnost nahlášení srážky se zvěří součástí pojištění odpovědnosti za škodu.
- Policisté se zeptají na zranění řidiče a spolujezdců a podle potřeby přivolají záchrannou službu.
- Nezapomeňte na vlastní bezpečnost. Nikdy se k zraněnému zvířeti nepřibližujte neopatrně. Zvíře v šoku může být agresivní.
- Počkejte na policii na místě nehody. Odjezd z místa nehody před příjezdem policie se považuje za přestupek.
Jak zakončit nohavice?
Zakončení nohavic – zdánlivá maličkost, která ovšem může zásadně ovlivnit komfort vašeho putování. Z vlastní zkušenosti vím, že nic nezkazí výlet jako špatně zakončené nohavice, které se neustále stahují a drží se v botách. Klasické řešení s gumičkou a průchodkami je spolehlivé, ale chce to trochu šikovnosti. Pokud máte průchodky na místě, zasuňte gumičku zevnitř nohavice do průchodky – důležité je, abyste gumičku neprotáhli silou přes brzdičku, mohlo by to poškodit látku. Pak provlékněte gumičku všitým poutkem ve švu a opět projeďte brzdičkou. Máte-li dvoucestnou brzdičku, použijte druhou dírku. S jednocestnou brzdičkou, kterou používám i já, projděte otvorem těsně vedle první gumky. Tím docílíte pevného a zároveň pohodlného držení.
Tip pro zkušenější cestovatele: Kvalitní gumička je základ. Vyhněte se tenkým, které se snadno přetrhá. Silnější, ale pružná gumička, vydrží mnohem déle a ušetří vám nepříjemnosti na cestách. Pro ještě větší komfort zvažte použití silikonové gumičky, která se nezařezává do kůže. Nezapomeňte ani na kvalitu materiálu nohavic samotných – odolný a rychleschnoucí materiál je při cestování nepostradatelný. Znáte to, mokré nohavice v batohu… hrůza!
A na závěr ještě jedna rada: Pokud se vám s gumičkou a průchodkami nechce zdržovat, existují i jiné způsoby, například stahovací šňůrky, které se jednoduše provléknou a utáhnou. Nebo se můžete inspirovat u šikovných švadlen, které vám nohavice upraví na míru. Hlavně, aby vám vaše nohavice sloužily spolehlivě a pohodlně na všech vašich cestách!
Kolik je členů ČMMJ?
Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) dnes sdružuje necelých 60 tisíc členů. To je impozantní číslo, srovnatelné s populací menšího města. Je však třeba si uvědomit, že tento počet nezahrnuje všech myslivců v České republice. Přibližně 15 tisíc myslivců působí mimo struktury ČMMJ, což ukazuje na rozmanitost a možná i určitou fragmentaci české myslivecké komunity. Zkušenosti z mých cest po Evropě ukazují, že taková fragmentace není výjimečná, ale v některých zemích je organizovanost myslivců podstatně vyšší, s centralizovanějšími strukturami a silnější lobby. Počet členů ČMMJ tak představuje významný, ale nikoliv úplný obraz o celkové myslivecké populaci v Česku. Zajímavé by bylo porovnání s hustotou myslivců na kilometr čtvereční ve srovnání s jinými evropskými zeměmi, abychom lépe pochopili specifika české myslivecké scény.
Silná členská základna ČMMJ může být klíčovým faktorem při prosazování zájmů myslivců v legislativě a ochraně přírody. Na druhou stranu, existence značného počtu nečlenů by mohla poukazovat na potřebu interní konsolidace a posílení atraktivity ČMMJ pro širší spektrum myslivců. Tento poměr by si zasloužil hlubší analýzu s ohledem na geografické rozložení a demografické složení jak členů, tak i nečlenů organizace.
Co je nastydnutí?
Nastydnutí, neboli rýma, je nepříjemná, ale zpravidla neškodná virová infekce dýchacích cest. Často se zaměňuje s chřipkou, ale na rozdíl od ní je obvykle mírnější. Příznaky zahrnují ucpaný nos, kašel, kýchání, bolest v krku a někdy i mírnou horečku. Léčba je převážně symptomatická – klid na lůžku, dostatek tekutin, vitamínů a odpočinku.
Jako zkušený cestovatel vím, že nastydnutí se může objevit kdykoli, zvláště v přeplněných dopravních prostředcích nebo v místech s nedostatečnou hygienou. Prevence je proto klíčová: časté mytí rukou, vyhýbání se dotýkání obličeje a používání dezinfekce. Pokud cestujete, vezměte si s sebou základní léky proti příznakům, jako jsou léky proti bolesti a horečce, pastilky na krk a nosní sprej.
Zajímavost: Ačkoli se říká, že nastydnutí způsobuje chladné počasí, ve skutečnosti je to virus. Chladné počasí může oslabit imunitní systém, takže se virus snáze rozmnoží.
Důležité: Pokud se vaše příznaky zhorší, nebo trvají déle než týden, vyhledejte lékařskou pomoc.
Proč nepolykat hlen?
Při náročných túrách v horách, kde je chladno a vlhko, se často objevuje zvýšená tvorba hlenu. Pro dospělého zkušeného turistu to většinou není problém, ale u dětí to může být nepříjemné. Spolykaný hlen může dráždit žaludek a způsobit zvracení, což na túře rozhodně nechceme. Proto staré rady o nepolykání hlenu v takových situacích dávají smysl – hlavně pro prevenci zvracení, které by mohlo vést k dehydrataci, což je v horách kritické. Nebezpečí rozšíření bakterií z dýchacích cest do trávicího traktu díky žaludeční kyselině je ale minimální, takže se toho bát nemusíme. Důležitější je udržovat hydratace a v případě silného zahlenění je vhodné použít vhodný lék na suchý kašel, který se dá sehnat v lékárně a nenarušuje tělesnou rovnováhu.
Vždycky je dobré mít v batohu kapesníky a vlhčené ubrousky k odstranění hlenu a udržování hygieny. Prevence je nejlepší – dostatek spánku před túrou, vhodné oblečení, vyhýbání se prachu a znečištěnému ovzduší. Pokud se hleny objeví, je lepší je vyloučit ven, než je polykat. To vám ušetří trápení a udrží vás v kondici pro další kilometry.
Co je to nohavice?
Slovo „nohavice“ označuje část kalhot, která pokrývá dolní končetinu, vyjma chodidla. Jednoduše řečeno, jsou to „nohy“ kalhot. Můžete se setkat s nohavicemi krátkými, dlouhými, úzkými, širokými – v závislosti na střihu kalhot. A to je právě důležité vědět, když se chystáte na cesty! V horkém podnebí oceníte krátké nohavice, zatímco v chladných oblastech se neobejdete bez dlouhých, které vás ochrání před chladem a větrem.
Mnohokrát jsem si při svých cestách po světě uvědomil, jak důležité je správně zvolené oblečení. V Nepálu jsem si musel vyhrnout nohavice, abych se brodil horskými potoky, v Maroku mi zase široké, volné nohavice poskytly ochranu před pískem. Dobře zvolený střih nohavic ovlivní nejen váš komfort, ale i bezpečnost. Například v horských oblastech se vyplatí volit pevnější materiál a delší nohavice, abyste se chránili před odřeninami a poraněními. A pro ty, kdo plánují aktivnější cestování, doporučuji funkční nohavice z rychleschnoucího materiálu, které zaručí pohodlí i při fyzické zátěži.
Zapamatujte si tedy: výběr správných nohavic je klíčový pro pohodlnou a bezpečnou cestu!
Čím střílí myslivci?
Myslivost, to není jen romantická procházka lesem. Je to zodpovědná činnost, která vyžaduje preciznost a znalost legislativy. A ta legislativa, ta je klíčová. Čím tedy myslivci střílí? Zákon o myslivosti jasně definuje, co je povoleno a co nikoliv. Základní pravidlo zní: střílet pouze na dobře rozpoznanou zvěř. Žádné pochybnosti, žádné rychlé závěry. Bezpečnost na prvním místě!
Zbraň samotná je nedílnou součástí celého procesu. Musí myslivci perfektně sedět, a to zejména v zimě, kdy vrstvy oblečení mohou ovlivnit držení zbraně. Představte si ten rozdíl mezi letním trikem a tlustým zimním svetrem – to je rozdíl, který může ovlivnit přesnost střelby. Dobře padnoucí zbraň je investicí do bezpečnosti a úspěchu.
A pak je tu samotná kulová zbraň. Klíčová je její přesnost, proto je nezbytné, aby byla vhodně nastřelená. Myslivci věnují tomuto procesu značnou pozornost, jelikož od něj závisí efektivita a etika lovu. Představte si tu přesnost, kterou je třeba dosáhnout – to je umění, které se učí léta.
Volba náboje, ráže a druhu střely (broku) je rovněž kritická. Zde se uplatňuje princip zodpovědnosti a respektu k životu. Každý druh zvěře vyžaduje specifický přístup, aby se minimalizovalo utrpení. Nesprávná volba může vést k nehumánnímu usmrcení a to je něco, co žádný zodpovědný myslivec nechce.
- Typ zbraně: Výběr závisí na druhu lovené zvěře a loveckých podmínkách. Existují různé typy pušek a brokovnic, každá s vlastním určením.
- Náboj: Různé ráže a typy střel pro různé druhy zvěře. Volba musí respektovat etiku lovu a minimalizovat utrpení.
- Údržba zbraně: Důležitá je pravidelná kontrola a údržba zbraně, aby byla vždy v perfektním stavu a bezpečná k používání.
Na závěr si připomeňme, že myslivost je v první řadě zodpovědnost. Dobře informovaný a zodpovědný myslivec je garantem bezpečnosti a etického přístupu k lovu.
Kolik si vydělá myslivec?
Myslivci, hlavně ti s lesnickým vzděláním (střední škola s maturitou), si vydělají 32 000 – 51 000 Kč. To je samozřejmě jen rozmezí a finální plat závisí na zkušenostech, lokalitě a konkrétním zaměstnavateli – státní lesy, soukromý vlastník honitby, nebo třeba jako součást většího zemědělského podniku. Kromě samotné péče o zvěř, zahrnuje práce i spoustu fyzické práce v terénu, takže je ideální pro milovníky aktivního pohybu v přírodě. Je to ale práce s proměnlivou pracovní dobou, často se vyžaduje i práce o víkendech a svátcích. Mnoho myslivců si přivydělává prodejem trofejí, případně loveckou turistikou, což může plat výrazně navýšit. Znalost terénu, orientace a schopnost samostatné práce jsou nezbytné. V zimě je třeba počítat s prací v náročných povětrnostních podmínkách.
Důležité je si uvědomit, že se jedná o náročnou práci, která vyžaduje zodpovědnost a lásku k přírodě. Není to jen o střílení zbraní, ale spíše o péči o ekosystém a udržování rovnováhy v přírodě.
Jak začíná viróza?
Viróza, ten nepříjemný společník cestujících po celém světě, začíná nenápadně. Únava, pocit vyčerpání, jako byste prošli maratón v Himálaji, je prvním signálem. Pak se přidá nepříjemné pálení a bolest v krku, bolest hlavy, která by mohla konkurovat bolestem po probdělé noci v přeplněném indickém vlaku, a zvýšená teplota. Tekutá rýma, známá i z nejodlehlejších koutů Amazonie, doplní toto neveselé trio. Příčina? První setkání s virem – jako setkání s exotickým, ale nevítaným, plemenem hmyzu v jihovýchodní Asii – nebo reaktivací starého „známého“, viru, který v těle „odpočíval“, podobně jako památka z dávné cesty v hlubinách vaší imunity. Zajímavé je, že imunita, posílená například bohatou stravou středomořské kuchyně, může reaktivace virů efektivněji předcházet. V tropech je pak důležité dodržovat pitný režim, jelikož dehydratace virové onemocnění zhoršuje. Správná hygiena rukou – zvyk, který jsem si osvojil po letech cestování po kontinentech s odlišnými hygienickými standardy – je klíčová v prevenci.
Kolik dostanu za srážku se zvěří?
Srážka se zvěří? To je kapitola sama o sobě! Já osobně jsem několikrát potkal na svých túrách daňky i srnky – a věřte mi, v autě bych je potkat nechtěl. Kanec je pak skutečný tank, škoda na autě může být obrovská, někdy i totální. Mám kamaráda, co srazil jelena – oprava ho stála přes 200 tisíc. Počítej s tím, že čím modernější auto, tím dražší senzory a asistenční systémy, které se při nárazu snadno poškodí. Průměrně se sice pojišťovny pohybují kolem 50 tisíc, ale to je jenom průměr. V závislosti na velikosti zvěře a poškození auta se to ale může vyšplhat hodně vysoko. Je dobré mít připojištění na srážku se zvěří, ušetří vám to dost starostí. A ještě jedna rada z praxe: jezděte opatrně, hlavně za šera a v noci, kdy je zvěř aktivnější. A pokud vidíte zvěř u silnice, zpomalujete a buďte připraveni na prudké brzdění. Nepodceňujte to!
Mimochodem, zajímavost – víte, že pojišťovna někdy požaduje důkaz o srážce? Třeba fotografie poškozeného auta a zvěře, pokud je to možné. A hlavně vždy volajte policii! Oni sepsají zápis, který budete potřebovat pro pojišťovnu.
Kdy mohou myslivci střílet?
Česká myslivecká legislativa, konkrétně § 44 Mysliveckého řádu, striktně zdůrazňuje zásadu bezpečného rozpoznání cíle před výstřelem. Jednoduše řečeno: střílet se smí pouze tehdy, je-li absolutní jistota, co je terčem. Tento princip je univerzální a setkáváme se s ním v podobných podobách i v loveckých předpisech mnoha zemí světa, od Severní Ameriky přes Afriku až po Austrálii. Zkušený myslivec, ať už v českých lesích nebo na africké savaně, si vždycky uvědomuje zodpovědnost spojenou s manipulací se zbraní a dodržuje přísná bezpečnostní pravidla. Omyly, jako je záměna psa za lišku, jsou nepřípustné a vedou k vážným následkům. Absence jednoznačné identifikace cíle je vždy ospravedlnitelná pouze nedostatečnou přípravou a nedbalostí. V některých zemích jsou sankce za porušení tohoto zákona mnohem přísnější než v České republice a mohou zahrnovat i značné pokuty a odnětí loveckého oprávnění. Rozumí se samo sebou, že zodpovědný přístup k lovu zahrnuje i důkladnou znalost legislativy dané oblasti a zkušenosti s daným druhem lovu.
Dodržování bezpečného rozpoznání cíle je klíčové nejen pro ochranu zvěře, ale především pro bezpečnost lidí. Neopatrnost s ohněm je vždycky nebezpečná, ale neopatrnost s loveckou zbraní je v mnohonásobku nebezpečnější. V některých zemích s dlouhou loveckou tradicí, jako je například Skotsko, se klade na bezpečnostní standardy maximální důraz a lovecký výcvik je velmi náročný a komplexní. V mnohých zemích se před lovem konají povinné kurzy, které se soustředí i na tuto problematiku.
Kde nahlásit sraženou zvěř?
Sražená zvěř? Nečekejte, okamžitě volejte linku 158 (policie). Je to klíčové nejen z etických důvodů, ale také z právních. V mnoha zemích, které jsem navštívil, se nehlášení srážky se zvěří trestá, ať už pokutou, nebo dokonce odebráním řidičského oprávnění. Policie následně vyrozumí majitele zvířete (pokud je znám) a myslivecké sdružení, které zabezpečí odklizení zvířete z vozovky. V některých oblastech s vysokou hustotou zvěře, jako například v Bavorsku nebo Alpách, existují dokonce speciální hlášení pro srážky se zvěří, často s online formuláři. Vždy si ověřte, zda taková služba existuje ve vašem regionu. Pokud máte po srážce poškozené vozidlo, důkladně zdokumentujte místo nehody a kontaktujte vaši pojišťovnu. Nezapomeňte na bezpečnost – pokud je zvíře zraněné, ale stále živé, držte od něj bezpečný odstup a počkejte na odborníky. V závislosti na druhu zvěře a rozsahu poškození vozidla, může být nutné seznámit s událostí i veterináře.
