Proč nelze cestovat v čase?

Cestování časem do minulosti je teoreticky možné, ale v praxi je to smrtelně nebezpečné. Představte si to jako návštěvu exotické země s naprosto odlišnými zvyky – jen s tím rozdílem, že místo cizí kultury narazíte na neúprosné zákony časoprostoru. Jakákoliv, sebemenší změna v minulosti, tzv. paradox, by mohla vyvolat katastrofické následky, a to s globálním dopadem. Mluvíme o událostech, které by mohly vést k zániku celého vesmíru, podobně jako by se zhroutila celá složitá architektura starobylého města, pokud by se pohnul jen jeden kámen v jeho základu. Myslete na to jako na to nejnebezpečnější dobrodružství, jaké si lze představit – s nulovou šancí na přežití. Na rozdíl od pouhého prozkoumání neznámých kultur, zde nejde o ztracené mapy nebo jazykové bariéry – tady jde o samotnou existenci reality. Změna v minulosti by se mohla projevit jako rozpad časové linie, ne jako pouhá nepříjemná zkušenost. Z tohoto důvodu bychom měli raději nechat minulost minulostí a soustředit se na prozkoumávání světa v současnosti, kde je to alespoň relativně bezpečné. Stovky cest po světě mi ukázaly, jak křehký a úžasný je svět, ve kterém žijeme, a cestování časem by ho mohlo snadno zničit.

Proč většina lidí ráda cestuje?

Láska k cestování? Pro většinu lidí je to touha po poznání jiných kultur, po prohloubení porozumění odlišným životním stylům a tradicím. Nejde jen o prohlídku památek, ale o ponoření se do samotného života dané země. Setkání s lidmi, kteří žijí podle jiných pravidel a zásad, otevírá netušené perspektivy a obohacuje o neocenitelné zkušenosti. Mnozí cestovatelé hledají v cestách odpovědi na životní otázky, inspirují se novými přístupy a vracejí se domů s bohatší duší a sérií nezapomenutelných vzpomínek. Osobní setkání s místními, ochutnávání autentické kuchyně, prožití každodenního života – to jsou detaily, které tvoří skutečný zážitek. A právě tato hloubka poznání, daleko přesahující pouhé turistické atrakce, je tím, co láká a uspokojuje cestovatele. Zkušenost mi ukazuje, že nejcennější vzpomínky vznikají v neplánovaných situacích, v spontánních setkáních, v prožívání nečekaných okamžiků. Právě ta autentičnost je motorem touhy po dalším poznávání a cestování.

Rozšiřování obzorů, překonávání bariér a překvapivá setkání – to vše obohacuje život a napomáhá k nalezení hlubšího smyslu a osobního růstu. Cestování není jen únikem od reality, ale aktivním procesem sebepoznání a obohacení.

V čem spočívá smysl cestování?

Cestování není jen o vidění památek, ale především o osobním růstu. Učí vás samostatnosti, improvizaci a řešení nečekaných situací – zlepšuje se tak vaše schopnost zvládat stres a řešit problémy. Zkušenost s jinou kulturou, než je ta vaše, je k nezaplacení. Nejde jen o poznání zvyklostí a tradic, ale i o pochopení jiných perspektiv, jiných způsobů myšlení a života. Objevujete nové chutě, zvuky, vůně – obohacujete své smysly a rozšiřujete si obzory. Naučíte se ocenit i malé věci, které doma berete jako samozřejmost. A co je důležité, cestujete-li s ostatními, učíte se týmové práci a komunikaci, zlepšujete mezilidské vztahy. To vše formuje vaši osobnost a přináší nevyčíslitelný přínos pro váš život. Vnímáte svět komplexněji, s větším pochopením a tolerancí. A nakonec, vzpomínky na cesty jsou nejcennějším bohatstvím, které si můžete přivézt domů.

Kolikrát ročně je potřeba cestovat?

Dva až tři týdny dovolené, ideálně dvakrát ročně – v létě a v zimě – to je pro mě základ. Stačí to na pořádný odpočinek, aklimatizaci a nabrání energie. Ale to nestačí!

Pro skutečného aktivního turistu je to jen začátek!

• Zimní výlety: Sněhové túry, lyžování, skialpinismus – to je moje zimní nirvána. Důležité je plánovat podle sněhových podmínek a vybavení se musí přizpůsobit.
• Letní dobrodružství: Trekking v horách, cyklistika, vodáctví, lezení – možnosti jsou nekonečné! Zde je klíčové pečlivé plánování tras, zohlednění počasí a nezbytná je i dobrá fyzická kondice.

Kromě delších výletů je důležité udržovat si kondici po celý rok.

• Víkendové výlety: Každý víkend se snažím vyrazit na kratší túru, prozkoumat blízké okolí, třeba na kole nebo pěšky. I to pomáhá udržet se v kondici a objevovat krásy naší země.
• Příprava na výlety: Důležitá je nejen fyzická příprava, ale i plánování trasy, balení a seznámení se s předpovědí počasí.

Nepodceňujte ani drobné výlety – i ty přináší spoustu radosti a udržují vás v kondici pro větší dobrodružství!

Jaké jsou nevýhody cestování?

Samota na cestách má své stinné stránky. Je dražší než cestování ve dvojici či skupině, protože se platby za ubytování a aktivity nedají dělit. Fotografické zážitky se omezí na selfíčka a časovač. V případě potřeby není po ruce pomocná ruka, a to se může v neznámém prostředí projevit nepříjemně. Bezpečnostní riziko je u sólo cestovatelů vyšší, proto je třeba si dávat větší pozor a dodržovat zvýšenou opatrnost. Samota může vést k melancholii, a proto je důležité mít dobrou psychickou odolnost a plánovat aktivity, které vás zabaví a pomohou vám potkat nové lidi. Ačkoliv se zdá, že nemusíte nikomu dělat kompromisy, plánování sólo výletů vyžaduje více samostatnosti a organizačních schopností. Vždy si před cestou ověřte pojištění, informujte blízké o svém itineráři a naučte se pár základních frází v místním jazyce – to vám pomůže překonat i nepříjemné situace. Zvažte nákup speciální cestovní pojistky pro sólo cestovatele, která kryje i situace, které běžné pojištění nepokryje.

Nevýhoda v podobě neustálého hledání společnosti je zároveň její výhodou. Naučíte se být soběstační a objevíte v sobě skryté síly. Zkušenosti ze sólo cestování jsou neocenitelné a utvářejí charakter.

Lze vrátit minulost?

Na otázku, zda se dá vrátit do minulosti, je odpověď jednoznačná: ne. Minulost je nenávratná. Můžete si ale všechno krásné z minulosti představovat. A to s neuvěřitelnými detaily, díky síle lidské paměti a fantazie. Mnoho cestovatelů, a já mezi nimi, tohle perfektně zná.

Pamatujete si tu vůni mořské soli a teplý písek pod nohama na thajské pláži? Nebo ten úchvatný výhled z Machu Picchu? Tyto vzpomínky jsou stejně cenné jako samotná cesta. Umění je v tom, je oživit je v mysli. A to se dá trénovat.

Jak na to?

• Fotografie a videa: Prohlížet si je s vědomím, že s každým obrázkem se vracíte na dané místo. Vnímejte detaily, zvuky, vůně.
• Denník z cest: Podrobné zápisky pomáhají oživit zážitky. Přidejte k nim i kresby nebo suvenýry.
• Mentální mapy: Zkuste si v duchu projít místa, která jste navštívili. Vytvořte si v hlavě detailní mapu, včetně pocitů a emocí.

Pokud máte dobře rozvinutou fantazii, můžete si dokonce vytvořit svůj vlastní svět inspirovaný minulými zážitky. Můžete si představovat, jak se na tom místě znova ocitáte, s přáteli, s rodinou, s vylepšeným zážitkem. Je to jako nekonečné cestování bez letenek a zavazadel.

A to je na cestování to nejkrásnější. Vzpomínky jsou zavazadlo, které si s sebou neseme všude a vždy.

• Tip pro pokročilé: Prohlubte si zážitek použitím všech smyslů. Zkuste si představit zvuky daného místa, vůně, chutě a dotyk.
• Tip pro začátečníky: Začněte s malými vzpomínkami. Jedním dnem, jednou cestou. Postupem času se vaše schopnost „cestovat v čase“ zlepší.

Cestovali lidé v čase?

Otázka cestování časem je fascinující, ale zatím bez jednoznačné odpovědi. Slavný fyzik Stephen Hawking ve své knize “Černé díry a dětské vesmíry” poukázal na paradox: kdyby cestování časem bylo možné, měli bychom být zaplaveni turisty z budoucnosti. To se nestalo, a tudíž je to podle něj silný argument proti jeho možnosti. Nicméně, věda potvrzuje určitou míru zakřivení časoprostoru, například v okolí černých děr, kde čas teče jinak než na Zemi. Tento efekt, předpovězený Einsteinovou teorií relativity, byl experimentálně potvrzen. Zatím se však nejedná o zakřivení umožňující cestování do minulosti nebo budoucnosti v lidském měřítku. Mnoho teoretických modelů, jako například červí díry, sice naznačuje možnost cestování časem, ale jejich existence zatím nebyla prokázána a představují spíše hypotetické koncepty. Praktické problémy, jako paradoxy časových smyček a energetické nároky, představují další obrovské překážky. Zkrátka, zatímco věda připouští existenci jevů, které čas zkreslují, skutečné cestování časem zůstává v oblasti science fiction – a to i přesto, že jsem procestoval svět od polárních oblastí až po tropické deštné pralesy a nikdy jsem žádného časového turistu nepotkal.

Jak se nazývá člověk, který rád cestuje?

Na otázku, jak se nazývá člověk, který miluje cestování, není jednoduchá odpověď. Cestovatel je obecné označení, ale zahrnuje široké spektrum lidí s různými motivy a přístupy. Najdete tu turisty, kteří se zaměřují na prohlídku památek a turistických atrakcí, často s využitím organizovaných zájezdů. Pak jsou tu báťůžkáři, kteří preferují individuální cestování s minimálním komfortem, často s důrazem na poznávání lokální kultury a přírody. Existují i expediční cestovatelé, kteří se vydávají do odlehlých a náročných oblastí. Digitální nomádi kombinují cestování s prací na dálku. Důležité je rozlišovat tyto kategorie, protože jejich potřeby a zkušenosti se značně liší. Každý typ cestování nabízí unikátní pohled na svět a obohacuje cestovatele jinak.

Typ cestování ovlivňuje i volbu vybavení a přístup k plánování. Batožkář si vystačí s malým batohem, zatímco expediční cestovatel bude potřebovat specializovanou výbavu. Plánování cesty se také dramaticky liší – od detailně naplánovaných itinerářů turistů až po spontánní přístup báťůžkářů.

Líbí se vám cestovat a proč?

Cestování? Miluji to! Nejde jen o krásné fotky na Instagramu, ale o něco mnohem hlubšího. Získáte ty nejcennější zážitky, které vám zůstanou navždy – vzpomínky, které se s věkem stávají ještě cennějšími. Ať už prozkoumáváte ztracená města Inků v Peru, ochutnáváte neznámé speciality na vietnamském trhu, nebo se učíte pár frází v místním dialektu – obohacujete se o neocenitelné zkušenosti a znalosti, které můžete předávat dál. Naučíte se lépe chápat svět i sami sebe, překonáte své limity a objevíte skryté talenty. Například, když jsem se ocitl sám v Nepálu, musel jsem si poradit s nečekanými situacemi a díky tomu jsem si uvědomil, jak jsem v sobě silný. Učíte se improvizovat, řešit problémy kreativně a ceníte si maličkostí. A to je klíčové – cestování je jako reset, zbaví vás stresu a ukáže, co je v životě skutečně důležité. Ať už cestujete sólo, s rodinou nebo s přáteli, vždy si odnesete něco unikátního a nezapomenutelného. Pro efektivnější cestování doporučuji důkladnou přípravu, flexibilitu a otevřenou mysl. A nezapomeňte na cestovní pojištění!

V čem je smysl cestování?

Smysl cestování? To není jen o hezkých fotkách na Instagramu. Je to o překračování hranic vlastní komfortní zóny, o neustálém učení se a růstu. Projel jsem desítky zemí a všude jsem zažíval něco jedinečného. V Nepálu jsem se naučil meditovat v klášteře, v Japonsku jsem pochopil sílu ticha, v Maroku jsem ochutnal chutě, o kterých jsem předtím ani nesnil. Každá země je jiná, každý člověk nabízí jiné perspektivy. Cestování není jen o prohlížení památek; je to o prohlubování pochopení sebe sama a světa kolem nás. Je to o překonávání jazykových bariér, o improvizaci v nečekaných situacích, o hledání řešení v momentě, kdy se vaše plány rozpadnou. A právě v těchto chvílích se učíte nejvíc. Získáváte flexibilitu, odolnost, a neocenitelné zkušenosti, které vám obohatí život a pomohou v běžném životě mnohem víc, než si dokážete představit. Vzpomínky na prožité dobrodružství, ochutnaná jídla a setkání s neuvěřitelnými lidmi – to vše je neocenitelné bohatství, které si s sebou odvezete. Cestování rozšiřuje obzory, prohlubuje empatii a vytváří nezapomenutelné vzpomínky, které vás budou provázet celý život. Je to investice do sebe sama, která se vyplatí mnohonásobně.

V čem spočívá síla cestování?

Síla cestování? To není jen o krásných fotkách na Instagramu. Je to o hlubokém, osobním růstu. Desítky zemí, které jsem procestoval, mi ukázaly, že skutečná síla spočívá v překračování hranic – nejen geografických, ale i mentálních. Zkušenost z blízkého setkání s odlišnými kulturami, s jiným způsobem života, s jiným vnímáním světa, je nesrovnatelná s čímkoli jiným. Naučíte se flexibilitu, improvizaci, a hlavně – schopnost adaptovat se na nečekané situace. Tohle posiluje charakter a sebevědomí víc než jakákoli kniha sebepoznání. Zjistíte, co skutečně chcete, co vám dělá radost, a co je pro vás naopak zbytečné. Objevíte skryté talenty a překonáte vlastní limity. Z pohledu praktického hlediska: Rozšíříte si obzory, obohatíte si slovník, vylepšíte jazykové dovednosti a navážete mezinárodní kontakty. A ano, objevíte i ta “místa síly”, ale ta jsou často tam, kde to nejméně čekáte – v neznámé uličce malého městečka, v rozhovoru s místním obyvatelem, v tichu horské krajiny. Cestování je investice do sebe sama, která se vyplatí po celý život.

Jaké to bylo cestovat v minulosti?

Cestování v minulosti? Představte si svět bez aut, vlaků, letadel. Chůze byla primární formou dopravy. Dlouhé pochody trvaly dny, týdny, někdy i měsíce. Rychlost byla omezená fyzickou kondicí a terénem.

Zvířata hrála klíčovou roli. Osli, koně, velbloudi nesli náklad i samotné cestovatele. Byla to ovšem pomalá a namáhavá cesta, závislá na výdrži zvířat a počasí.

• Myslete na údržbu zvířat – krmivo, odpočinek.
• Počítejte s nečekanými zdrženími – nemoci zvířat, nepřízeň počasí.

Plánování trasy bylo klíčové. Používaly se staré obchodní stezky, které byly sice bezpečnější, ale i tak plné nebezpečí.

1. Luštění map a nalezení správné cesty vyžadovalo zkušenosti a znalosti.
2. Nebezpečí na cestách – zloději, divoká zvěř, nepříznivé počasí.
3. Omezená dostupnost jídla a vody – pečlivé plánování zásob bylo nezbytné.

Ubytování bylo improvizované. Přespávání pod širákem, v primitivních přístřešcích, u pohostinných lidí v osadách – to byla běžná realita. Komfort byl minimální.

Kolikrát ročně bych měl/a cestovat?

Dvě dovolené ročně? To je pro mě spíš minimum. Záleží samozřejmě na délce a typu dovolené, ale moje zkušenosti ukazují, že častější cestování přináší nesrovnatelně větší benefity. Myslím si, že ideální frekvence závisí na individuálních potřebách, ale dva výlety ročně – to je jen začátek.

Pro optimální regeneraci doporučuji kombinovat delší pobyty s kratšími výlety. Jeden delší výlet, třeba na dva týdny, k moři, k horám, nebo na objevování vzdálených kultur, a několik kratších výletů na prodloužený víkend – třeba do sousedních zemí, nebo do méně známých koutů vlastí.

Uvažujte o tomhle:

• Různé typy cestování: Aktivní dovolená v horách, relaxace na pláži, kulturní poznávání měst – diverzifikace je klíčem k udržení zájmu a prevenci vyhoření.
• Plánování: Spontánní výlety jsou skvělé, ale i důkladné plánování může být zábavné a efektivnější. Předvídání problémů ušetří čas a nervy.
• Finanční plánování: Cestování nemusí být drahé. Existují levné alternativy ubytování, dopravy a aktivit. Hlavní je správné plánování a rozpočet.

Dvě dovolené jsou dobrý start, ale nebojte se cestovat častěji! Vaše tělo a mysl vám za to poděkují.

Je teoreticky možné cestovat v čase?

Teoreticky je cestování časem možné, tvrdí fyzik Barak Shoshany z kanadského Waterloo. Jeho výzkum, publikovaný v časopise SciPost Physics Lecture Notes, však svádí k podstatnému upřesnění: cesta časem by neznamenala návrat do vaší minulosti, jak ji znáte. Místo toho by se cestovatel ocitl v paralelní časové linii.

Představte si to takto: Představte si čas jako rozvětvený strom. Každé rozhodnutí, každá volba, vytváří novou větev, novou realitu. Cestování časem v Shoshanyho modelu by znamenalo přesun po těchto větvích, nikoliv pohyb po kmeni stromu, tedy po vaší vlastní časové linii.

To má několik fascinujících, ale i znepokojivých důsledků.

• Paradoxů by se vyhnuli: Klasický paradox dědečka, kdy cestovatel zabije svého dědečka a tím zabrání svému vlastnímu narození, by v tomto modelu neplatil. Zabití dědečka v paralelní časové linii by nemělo vliv na existenci cestovatele v jeho původní linii.
• Existence paralelních světů: Teorie potvrzuje existenci mnoha paralelních realit, kde se události odehrávají odlišně. Důsledky pro pochopení vesmíru jsou ohromující.
• Praktická proveditelnost: Zatím je to pouze teoretický koncept. Shoshanyho práce poukazuje na cestu, ale praktická realizace cestování časem skrze manipulaci s paralelními časovými liniemi je stále v oblasti sci-fi.

Jako zkušený cestovatel mohu říci, že poznání samotné existence paralelních časových linií stačí k tomu, aby se nám svět jevil v novém a fascinujícím světle. Je to cesta, která čeká na průzkum, ale s nezbytnou dávkou obezřetnosti.

V jakém věku je nejlepší cestovat?

Optimální věk pro začátek cestování s dětmi je diskutabilní, ale s kojencem od 6 do 8 měsíců je to relativně pohodlné. Dítě v tomto věku většinou spí během cesty, což usnadňuje transport. Nejnáročnější je cestování s dětmi od jednoho roku, kdy jsou již aktivnější a vyžadují větší pozornost. Pro malé děti je důležité vybírat destinace s ohledem na jejich potřeby – klidnější prostředí, snadný přístup k jídlu a pití, možnost odpočinku. S dětmi staršími než tři roky se cestování stává mnohem flexibilnějším a zábavnějším, ale i zde je nutné brát ohled na jejich únavu a tempo. Plánování kratších tras a častější zastávky jsou klíčové pro pohodlnou cestu s dětmi jakéhokoli věku. Nezapomínejte na důležitou výbavu jako jsou nosítka, kočárek (případně lehký a skladný), dostatek plen, dětských kaší a oblíbených hraček. Adaptace na nové prostředí může být náročnější, proto je lepší volit kratší cesty na začátek. Každé dítě je jiné, proto je důležité znát jeho individuální potřeby a přizpůsobit cestu jeho temperamentu.

Je nebezpečné cestovat samotnému?

Cestování o samotě po světě? Není to ani strašné, ani smutné, ani nebezpečné. Ale, jak už to v životě bývá, má všechno své pro a proti. Tvrdit, že všechny zájezdy by měly být sólo, nebo naopak, že dobré cestování existuje jen s přáteli, je zkrátka nepřesné.

Výhody sólo cestování:

• Absolutní svoboda: Plánujete si trasu a tempo dle vlastního uvážení. Chcete strávit celý den v muzeu? Prosím. Raději se budete toulat po ulicách? Žádný problém.
• Osobní růst: Zvládnutí nečekaných situací a samostatné řešení problémů posílí vaši sebedůvěru a samostatnost.
• Hloubková sebereflexe: V osamění máte čas zamyslet se nad životem a svými prioritami.
• Snadnější navazování kontaktů: Paradoxně, sólo cestovatelé snáze navazují kontakty s místními i s ostatními turisty, jelikož jsou více otevření novým zkušenostem a konverzacím.

Nevýhody sólo cestování:

• Možnost osamělosti: Dlouhodobá samota může být náročná na psychiku. Je důležité si to uvědomit a plánovat i aktivity, které pomohou překonat případné pocity osamělosti.
• Vyšší náklady: Někdy může být cestování o samotě dražší, zejména pokud se jedná o sdílení ubytování, dopravu nebo vstupného.
• Bezpečnostní rizika: I když není sólo cestování automaticky nebezpečné, je důležité si uvědomit zvýšené riziko v určitých oblastech a dbát na bezpečnostní opatření.
• Absence sdílení zážitků: Nedostatek sdílení s někým blízkým o zážitcích je pro některé lidi negativní stránkou.

Tipy pro bezpečné sólo cestování: Důkladně si naplánujte cestu, informujte někoho blízkého o své trase, dbejte na bezpečnostní opatření a nenechávejte se zaskočit nečekanými situacemi. Flexibilita je klíčová.

Jak je možné cestovat v čase do minulosti?

Cestování časem? Žádný sci-fi román, ale čistá fyzika! Teorie relativity nabízí dvě cesty: buď se rozjeďte rychlostí blízkou rychlosti světla, nebo se ponořte do intenzivního gravitačního pole. Zní to šíleně? Je to šílené, ale teoreticky možné. Podle Einsteina jsou si tyto dva přístupy v podstatě rovnocenné.

Představte si: letíte rychlostí blízkou rychlosti světla. Pro vás bude čas plynout pomaleji než pro lidi na Zemi. Zatímco vy zažijete třeba jen pár týdnů, na Zemi uplynou desetiletí, možná i staletí. Paradox dvojčat – jeden z nejdramatičtějších důsledků relativity – to krásně ilustruje. Jedno dvojče letí vesmírem, druhé zůstane doma a po návratu zjistí, že jeho sourozenec zestárl mnohem méně.

Druhá možnost, intenzivní gravitační pole, nabízí podobný efekt, ačkoliv je mnohem méně prozkoumaná. Blízkost černé díry by mohla časové dilatace dramaticky zesílit. Jenže pozor – přežít takovou blízkost by byl samostatný problém, na který zatím ještě nemáme ani teoretické řešení. Silná gravitace by vás doslova roztrhala na kusy.

Takže, ano, cesta do minulosti je teoreticky možná. Ale praktické problémy? Ty jsou obrovské. Potřebujeme technologie daleko za hranicemi našich současných možností. Mluvíme o energii nepředstavitelných rozměrů a o schopnosti manipulovat s časem a prostorem na úrovni, které se nám dnes zdají jako science fiction. Možná to jednou bude realita, ale dnes je to spíše záležitost pro teoretické fyziky a science fiction autory.

Je skutečně možné vrátit se do minulosti?

Otázka návratu do minulosti? To je pořádná výzva, jakási turistická expedice do neznáma! Fyzika nám zatím neposkytuje jasnou mapu. Zatímco cesta do budoucnosti je, alespoň teoreticky, proveditelná (pomocí časové dilatace při vysokých rychlostech, jak předpovídá Einsteinova teorie relativity – představte si cestu vesmírnou lodí blízkou rychlosti světla!), cesta do minulosti je mnohem spornější.

Problém paradoxů: Představte si, že byste se vrátili a zabili svého dědečka před narozením vašeho otce. Paradoxy časových smyček nám pěkně zamotají hlavu. A to je jen jeden z mnoha problémů.

Co víme (nebo si myslíme, že víme):

• Teorie relativity: Základní kámen našich úvah. Popisuje, jak se čas mění v závislosti na rychlosti a gravitaci.
• Červí díry: Teoretické tunely v časoprostoru. Mohly by teoreticky umožnit cestování časem, ale jejich existence nebyla prokázána a jejich stabilita je sporná. Myslete na to jako na extrémně nebezpečnou a neprozkoumanou turistickou stezku!
• Kvantová fyzika: Nabízí některé zajímavé, ale zatím málo srozumitelné možnosti. Mluví se o kvantové provázanosti a dalších jevech, které by *možná* mohly mít nějaký vliv na manipulaci s časem.

Shrnutí: Zatímco cesta do budoucnosti je teoreticky možná, cesta do minulosti je otázkou velkých spekulací. Je to jako snažit se vylézt na nejvyšší horu světa bez mapy a vybavení – riskantní a nepravděpodobné.